Skip to main content

Full text of "Národopisný sborník českoslovanský"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



SVAZEK PRVNÍ. 



Národopisný Sborník 



Ceskoslovanský. 



VYDAVA 



NÁRODOPLSxXÁ SPOLEČNOST ČESKOSLOVANSKÁ 



NÁRODOPISNÉ MUSEUM CESKOSLOVANSKÉ. 



REDAKTOR 



PRUF. DR. František Pastrnek. 



HLAVNÍ SPOLUPRACOVNÍK 



DOC. DR. EM. KOVÁŘ. 



V PRAZE 1897. 

NÁKLADEM VLASTNÍM - TISKL ALOIS WJESMER. 



úkoly, dílo samo bude vždy potřebovati doplňků a oprav, ale dosažení 
jeho jest těžké, vyžaduje mnoho práce, a aby ho bylo lze dosíci, jest 
třeba vyplniti řadu úkolů bližších, takže na dozírnou dobu několika let 
zůstává encyklopaedie vskutku úkolem konečným. A ještě jednu věc 
ihned objasníme. Není třeba, aby vyšla encyklopaedie jako jediné, ve- 
liké, společné dílo. Stačí, když budeme míti náležitá díla o jednotlivých 
částech českoslovanského národopisu; ať vydá tato díla kdokoliv, čím- 
koliv popudem, návodem a nákladem. NSČ chce se pouze starat, aby 
celá ta práce jednou zde byla, a jestliže někdo část těch starostí pře- 
vezme, NSČ bude mu povděčna. 

Známe tedy konečný cíl svůj. Ale kdo něco chce, musí si ob- 
jasniti, co chce, a jak toho chce dosíci, jakými prostředky, jakými 
cestami, musí si uvědomiti své síly a obtíže cesty, musí se porozhlédnout 
po pomocnících k překonání překážek. Právě v objasnění toho na- 
lezneme vzpomenutou řadu úkolů bližších. 

Co chceme národoj)isnoii cncyklopacdií čcskosluvanskou? Chceme 
všestranné, úplné, vědecky prohloubené vylíčení našeho národa, vscch 
jeho stránek, všech jeho vrstev, všeho jeho života. Nezbývá, než abychom 
si tento veliký úkol rozložili a uvědomili si jeho podrobnosti. Obsah 
NEČ nebude, vyjma materiál, jiný, než obsah národopisné encyklopaedie 
každého jiného národa, a jde jenom o to, tohoto obsahu blíže si 
všimnouti. 

Vlastní pojednání národopisné potřebuje úvodu a sice nejprve 
úvodu zeměpisného, totiž vylíčení vlasti, ve které národ žije. 
Jednání lidské lépe pochopujeme, když známe jeho okolnosti a místo 
činu; tak i národ lépe pochopíme, známe-li půdu, kterou obývá. Již 
hranice nám mnoho vysvětlí. My na př. nikde nesousedíme s mořem, 
následkem toho nikde nejsme zbaveni toho, abychom nemusili se starati 
o sousedy, a naopak světové vHvy nikde nemohou k nám doraziti 
přímo, všude jen prostřednictvím souseda. A druhá nehoda: naše vlast 
jest úzká a dlouhá; kdyby byla okrouhlejší, byli bychom všichni sobě 
bližší, a snáze bychom odolali jakýmkoliv cizím vlivům. Ale Chod od 
Domažlic a Slovák od Košic jsou příliš od sebe daleko; jak se mohou 
stýkat, jak dorozumět? jak nemají býti skoro ve všem různí .^ A za 
třetí: hranice našeho národa jsou málo uzavřené, jen od Poláku dclí 
nás nedostupné Karpaty, jinde jsme snadno přístupni, přístupnější cizím 
vlivům než slovanskému. A lak mnoho věcí již hranice vlasti vysvětlí 
a mnohou stránku národopisnou objasní. Též rozsáhlost obývaného 
území (v souvislosti s hustotou obyvatelstva) vyloží mnohou věc. Rus 
již od malička vše jinak odhaduje, jinak na velikost nazírá než Belgičan. 
Jde dále o složení půdy a její povrch. Nezůstávají na člověka 
bez účinku. Bylo na to již častěji ukazováno, že rozmanitost v sU>žení 
půdy má za následek i rozmanitost v obyvatelstvu. Cím rozmanitější, 



tím více podmínek pro průmysl, jímž méní se pomčry sociální i národ- 
nostní. Půda jest to, která někde vyžaduje spíše staveb kamenných, 
jinde dřevěných, na složení půdy 2áleží dobrota cest a možnost hoj- 
nějšího či řidšího styku obyvatelstva, půda podmiňuje hustotu a roz- 
ložení obyvatelstva, půda má vliv na život člověka, půda mu skytá látku 
k pozorování, k umění i vědění. V horách jinak se žije než v rovině. 
V horách nebudeme hledati veliká města, ale roztroušené chaloupky, 
v zimě vše žije jen v rodině, se sousedy není možná se sejíti, půda málo 
je úrodná, a těžkou prací málo se vydělá; výhodnější ještě jest chov 
skotu a bravu. Chudší je strava, chudší je celý život a jednotvárnější. 
Dobře, že se světem těžko se horal stýká, o moderních mnoha potřebách 
nemá aspoň potuchy. Mohutné, často strašlivé zjevy přírodní naplňují 
jej zbožností, vědomím slabosti proti mocem nadpozemským, ale také 
dráždí jeho obrazotvornost, sílí jeho neohroženost ; horal je uzavřený, 
zbožný, novotám nepřístupný, ve všem, v mluvě, v zvycích, v kroji, v ná- 
zorech konservativní. A podnebí má vliv na veškeru práci zejména 
mimo dům. To u nás, kde jádro národa tvoří zemědělci, jest rozhodující. 
Rozdělení počasí rozhoduje o rozdělení práce na polích, na pastvě, v le- 
sích atd., má vliv na život, na zv>'ky, na charakter. A poesie? Měli 
b>chom pohádky o větru, kdyby u nás vítr nevál? A tak probírati mů- 
žeme vodstvo i souš, zvířectvo, rostlinstvo i nerosty, vše 
jednak člověku prospívá, jednak škodí, člověk snaží se všeho využitko- 
vat, nejde-li to, aspoň se přizpůsobit, bránit se, o všem přemýšlí, hád^, 
povídá. Při vodě vzpomeňme toho, jak řeky a potoky ukazují první 
cestu, jak poskytují podmínky k prvním osadám, jak podmiňují plavectví 
a rybářství, jak skýtají látku k zkoumání i k pověrám, k zábavě i k poesii ; 
vzpomeňme, jak rušivě zasahují povodně v život a jaké upomínky lid na 
né má. U zvířat a rostlin nejlépe lze rozeznávati škodlivé a prospěšné, 
zvláště pěstěné a chované a divoké, a vlivy toho na zaměstnání, stravu, 
názory a pod. Zde také je místo promluviti o tom, kdy který druh 
zvěře nebo rostlin a kde pěstiti se počal, odkud přišel atd. 

Jediný pohled na mapu českoslovanské vlasti nás poučuje, že pří- 
rodní poměry, v nichž žije náš národ, jsou velice rozmanité, a tedy i vliv 
jejich bude různý. Vystopovat tyto vlivy a ukázat, co vše již sama pří- 
roda z nás udělala, to£ úkol zeměpisného úvodu do národopisné encyklo- 
paedie vedle prostého vylíčení přírodních poměrů naší vlasti. Jíž to jest 
dosti veliká úloha, tím těžší, že se ještě ani nezačalo v této příčině 
pracovati. 

Druhou Částí úvodu jest historie a sice úplná i všestranná. Ob 
sáhuje tedy i praehistorickou archaeologii a líčí nejen dějiny 
politi k y v n ě j š í, ale ještě více politiky vnitřní (dějiny socialníj 
a dějiny kulturní. V^íme, jak rolník tím více lpí na hroudě své, tím 
tíže se loučí se statkem svým, čím více rodinných památek ho k němu 

1* 



víže, čím více jeho pokolení na něm pracovalo, čím více pro uhájení 
jeho musili předkové trpěti. A týž poměr je mezi celým národem a 
vlastí. Opravdu neznali bychom národa, kdybychom neznali celé jeho 
minulosti, děje zvláště význačné objasní nám jeho charakter, jeho snahy, 
jeho duši často lépe a dříve než dlouhé studium přítomnosti. A při 
tom leží v minulosti mnohé příčiny nynějších poměrů národopisných. 
Děje politické upravily naši hranici národnostní, děje politické způsobily 
naši germanisaci, bez jejíhož vylíčení nelze podati náležitý obraz našeho 
národopisu. A ještě důležitější jsou dějiny sociální a kulturní. Jestliže 
v jedné z nejmodernějších historií, v Lamprechtově Deutsche Gcschichte 
dějiny národnosti jsou položeny za základ dějin sociálních, nám ještě 
více dějiny sociální jsou základem národnostních. Ony nám vykládají 
vznik různých stavů, jich rozlišení, jak který stav různým vlivům pod- 
léhal, jak vzájemně spolu souvisely a jak dalece jednotu národnostní a 
tím i národopisnou zachovávaly. Srovnejme jen na př., jak u nás vývoj 
stavu panského, městského, vývoj řemesel souvisí s dějinami í^ermanisace 
a všech vlivů německých, jak do měst a na hrady vnikaly německé 
zvyky, kroj i mluva; nebo srovnejme, co vše z národopisu se vysvětlí 
poměrem sociálním — robotou! A že konečně dějiny vědění i umění 
jsou pro naše poznání nad jiné důležité a že je třeba znáti je pro po- 
souzení t. zv. umění lidového, toť věc samozřejmá. 

V třetím oddíle vstupujeme již do národopisu samotného, neboť 
nám podává rozčlenění národa jak zeměpisné tak i kmenové, 
jak historie, jazykozpyt a jiné vědy nás o něm poučují, tak i rozdělení 
třídní. 

Při rozdělení třídním zejména na důležitý rozdíl narážíme, na roz- 
díl mezi národem a lidem, který v moderním pěstění národopisu a 
lidopisu hraje velikou roli a jímž proto badatelé často na úvodním místě 
se zabý-vají. Také u nás se théma toto přetřásá, ač thcoreticky pojednal 
oněm, pokud vím, jen dr. V. Tille (Český lid III. 201, 317, IV. 116). 
Hodlám jindy zevrubně o poměru tom promluviti, zde se ho jen dotknu. 
Mnozí právě vylíčení lidu a jeho života, jeho umění atd. jedině za ná- 
rodopis prohlašují, ostatní vrstvy ponechávajíce kulturním dějinám. A tento 
lid, jímž národopis výhradně se má zabývati, charakterisuje na př. prof. 
Riegl v úvodní rozpravě nového časopisu pro rakouskou lidovědu, že 
není to stav politický, ale ona vrstva, jejíž celý život spočívá na tradici, 
na živém, v podstatných věcech nepřetržitém a nezkaleném podání ro- 
dinném. Tento lid prý nezná pudu pro naši městskou kulturu tak vý- 
značného, aby chtěl všecko věděti, ani neomylného prostředku, jímž se 
tento pud ukájí: školského vzdělání. Mezi lidem mnozí neznají čísti ani 
psáti, u jiných jest účel školského vzdělání omezen na získání si nej- 
nutnějších vědomostí v denním zápase o chléb. O velikých otázkách ča- 
sových nic neví a doví-li se konečně o nich, nerozčiluje se jimi, ani když 



rozhodují o jeho vlastním osudu. Tento rozdíl mezi měšťákem a venko- 
vanem není ode dneška, ale nikdy nebyl tak ostrý. Dříve venkov zajímal 
jen potud, pokud opatřoval městu potravu. Že by i duševní život za- 
sluhoval pozornosti vzdělanců, to poznalo se až v nynější době, kdy 
propast mezi rozčilující vzdělaností městskou a venkovskou prostotou 
tak silně se rozšířila. To by se mohlo vykládati tím, že znavený měšťák 
hledá ve venkovském zátiší občerstvení, že z egoistických důvodů lidu 
si váží a pak tcprv znenáhla mu rozumí. Ale prof. Riegl pojímá zájem 
ten z ethické stránky. Každý rád vzpomíná na mládí, a čím více zkusil 
čím dále ho osud vrhl od oněch míst, kde prožil svá mladá léta, tím 
více si váží každé maličkosti, jež mu zbyla na památku z oněch dob a 
míst. A tak je i s celými národy. Právě vzdělanci v těžkých nynějších 
bojích společenských touží poznati názory dětského věku národa a shle- 
dávají, že první, dětské stadium vývoje národního existuje právě u ven- 
kovského lidu, v jeho zvycích a mravech, v jeho mluvě a umění. Příčina 
vězí v antikvarních náklonnostech našeho věku vůbec, hledáme tak nové 
ideály, když staré pozbyly své zahřívající síly. Tento zájem o lid nesmí 
býti přemrštěný. Nechceme jako Rousseau vzdáti se všech vymožeností 
osvěty a žíti prostě jako venkovani; ani hrabě Tolstoj toho úplně ne- 
dovede. Nechceme, aby lid zůstal na nynějším stupni vzdělání nebo do- 
cela aby se vrátil na dřívější stupně nižší; chceme naopak, aby se po- 
vznesl. Ale v jeho osvětě jest vskutku mnoho dobrého a krásného, co 
nedošlo náležitého rozvoje a ocenění. A to ať se zachová, to ať se pěstí. 
Riegl sám uvádí na př. lidové kroje a vyšívání. 

Rieglovo líčení je namnoze výborné, a lze s ním vysloviti plný 
souhlas. Skoda, že je to jen duchaplné essay, jež mnoho jen nahodí a 
do podrobná neprovede. Mimo to na poměry našeho venkova se roz- 
hodně nehodí ; jak dalece se hodí na venkov německý, jenž tanul auto- 
rovi na mysli, nevím. My zkrátka tolik povíme: Rozdíl mezi národem a 
lidem jest sociální, který se historicky vyvinul, vyvíjí se a bude se vy- 
víjeti dále. Následkem toho jest nestálý a neurčitý. Není pravda, že 
nyní je ostřejší než dříve. U nás právě nyní se všecky vrstvy spíše 
sbližují, celý národ stává se lidovějším, jenom že Hd při tom ztrácí na 
své podstatě. Původně nebylo rozdílu mezi národem a Hdem. Lid — to 
byl celý národ, a naopak. Časem jednotlivé vrstvy od celku se odštěpo- 
valy, nabytím různých výsad, zaměstnáním speciálním, vzděláním, životem, 
nabytím anormálně velikého jmění atd. Historie těchto vrstev jde ruku 
v ruce s vývojem městského života. A rozumí se, že na př. větší jmění 
skýtalo majiteli možnost vyššího vzdělání a jiného způsobu života než 
zbývající základní vrstvě národa, že tedy odštěpení mohlo díti se v něko- 
lika směrech najednou. Co vše tyto odštěpené vrstvy drželo pohromadě 
mezi sebou i s vrstvou základní v jediný celek vyšší, kulturní, v jednotu 
národní, to jsou věci důležité, ale nám dnes o ně zatím nejde. Vrstva 



základní, to jest lid. I on se měnil z příčin vnitřních i zevních a vlivem 
ostatních vrstev. Ale on zůstal jádrem národa, ke kterému stojí lidé 
ostatních vrstev ten blíže onen dále. A je-li studium národa důležito, 
jako že jest, pak nejdůležitéjší jeho část jest studium lidu, jakožto jádra 
národa. Lidopis jest nejdůležitější částí, jest základem ná- 
rodopisu. Z vědeckého přesvědčení chceme se lidem zabývati a co- 
koliv dobrého u něho najdeme, zachovati. Také naše NSČ stejně jako 
NMČ chce se na ten čas jen a jen lidopisu věnovati. 

První část vlastního líčení tvoří anthropologie, to jest přírodopis 
člověka líčící jej po stránce tělesné i duševní. Sem, jak známo, patří popis 
kostry a jejích rozměrů, hlavně lebky, studium mozku, popis pleti, vlasů, 
očí, nosu, úst, uší, podoba celého obličeje, celé vzezření, studium dechu, 
oběhu krve, měření sil, měření zraku, sluchu a smyslů vůbec, líčení tělesné 
dovednosti, akklimatace (přizpůsobení se okolí), studium vzrůstu těla, 
celku i částí, váhy těla, pohlavních pomčrů, stáří, líčení zdraví a rozví- 
ření chorob. Zkrátka vylíčení, jak vypadáme v různém věku, v různých 
krajích, v různých stavech. Materiál k tomuto studiu počal se sbírati 
již při přípravách k NVČ, a je třeba na počátky ty navázati. Vzhledem 
k tomu, že nemáme sice mnoho v tomto oboru pracovníků, ale přece 
několik a to výborných odborníků, lze doufati, že návodem jejich další 
hojný materiál se sebere a jejich úsilím zpracuje. Pěstování této části 
anthropologie jest u nás zabezpečeno. 

Těžší jest psychická anthropologie. Vylíčení, jak lid soudí, 
jak věci pozoruje, jak pamatuje, jak rád se poučuje, jak se vyptává, jak 
posuzuje přírodu, svět, lidi, historické události, umění atd. může snadno 
vypadnouti jednostranně, nezakládá-li se na bohatém materiálu, ale jen 
na ojedinělých případech. Hlavními sběrateli v této příčině jsou dosud 
umělci. Umělec, zejména literát, odkukuje, jak se říká, povahu a schop- 
nosti lidu a vtěluje své pozorování v postavách svých děl. Často podaří 
se mu x-ysloviti krásné a určitě to, k čemu badatel po dlouhých tepr\ 
studiích dojde; u nás zejména Němcová svou Babičkou vystihla krásné 
mnohou stránku ze života a povahy našeho lidu. Národopis ovVeni také 
líčí duševní stránku našeho lidu. A přes to prese vše jest nám doznati, 
že nemáme pražádné studie o ní. Jako totiž ve fysické anthropolo^ni 
praví se na př. barva očí v té oné krajině je většinou modrá, neboť 
z tolika a tolika pozorovaných osob bylo jich tolik modrookých, tolik 
šedookých, tolik černookých a pod., tak chceme i v psychické anthro- 
pologii slyšeti důvody jednotlivých tvrzení, slyšeti kolik případů bylo 
pozorováno a pod. Ano my chceme více. Ve fysické anthro]x>logii se 
stává, že badatel spoléhati musí na materiál zaslaný mu od neodborníků, 
kteří všichni stejně neměřili ; on již to zná a s jistými nedostatky svého 
materiálu počítá. Ale při posuzování duševních stránek, kde není merení 
a vážení, může se snáze udělati chyba, tu chceme znáti vedle konečného 



úsudku a statistiky přímo i materiál, každý jednotlivý případ. Nejzáživ- 
nější forma podání tohoto materiálu byla by forma pravdivých, na sku- 
tečnosti založených anekdot, jak to udělal W. Schwartz v pěkné studii 
Volkstiimliche Schlaglichter v Zeitschrift d. Vereins fiir Volkskunde 
1891. Podobně má se podati citová a snahová stránka lidu, jeho soustrast 
i závist, jeho zbožnost, jeho žaly, jeho humor, jeho vznětlivost, jeho vášně 
(karban, pračky), jeho hašteření, jeho náklonnost souditi se, jeho veškeré 
mravní i nemravní jednání. Soudní statistika byla by dobrým základem 
dalších studií, kdybychom jakou měli. Mladí právníci po venkově mohH 
by se do podobných monografií s úspěchem pustiti, posloužili by tím 
nejen národopisu, ale i vnitřní politice, byl by to kus t. zv. drobné práce 
národní. 

A stejně potřebujeme ještě mnoho a mnoho předběžných studií 
a zejména od právníků a lékařů venkovských bychom je čekali v oboru 
demografie. Sem patří jednak stav obyvatelstva (dle pohlaví, věku, 
vyznání náboženského, vzdělání, ženění, příslušnosti domovské, zaměstnání; 
dále hustota obyv. a pod.), jednak měna jeho (sňatky, porody, úmrtnost 
stěhování, přibývání obyvatelstva nebo ubývání). Již statistické konstato- 
vání je důležito, ještě důležitější vylíčení příčin. Národopis zase tu 
spoléhá na práce odborných politiků, bohužel přes veškerý politický 
ruch je prací těch velmi pomáhi. 

Národopisci sami nejvíce se obírají t. zv. folklórem. Nejprve 
slůvko na vysvětlenou. Často se myslí, že anglické slovo folklóre, jehož 
užil nejprve Thoms 22. srpna 1846 v londýn. Athenaeu, značí lidovědu. 
V tom je omyl. Lidověda je věda o lidu, ale folklóre neznačí, co my 
o lidu víme, nýbrž vědění lidu, to, co lid ví a umí. Abychom vědomo- 
stem íi umění lidovému dobře porozuměli, dobře jest úvodem seznámiti 
se s prameny jeho vzdělání. Sluší tu promluviti o vzdělání škol- 
ském a návštěvě školní, dále o četbě lidové (zvláště třeba uvážiti vliv 
kalendářů, pak t. zv. kramář.ské literatury, proti tomu všimnouti si zvlášt- 
ních postav našich písmáků), o rozhovorech při besedách, přá.stkách, 
o vypravování krajánků, vy.sk)užilcú, vandráků atd., o poučování v rodině. 

Vlastní folklóre se dělí na vědění lidu, na umění lidové 
a lidový vkus. Jestliže v f)sychické anthropologii jsme pozorovali 
soudnost, chápavost, paměť atd. lidu, zde zabýváme se konkrétnými 
v č dom o stmi a názory lidu o přírodě, o počasí, o zvííectvu, rostlin- 
stvu i nerostech, o úrodnosti půdy, jeho vědomostmi zeměpisnými 
a dějepisnými, jeho počtáistvím, jeho názory a zvyky o právu majetko- 
vém, veřejném, rodinném (dědickém), atd., jeho léčením a pod.; zejména 
také, co soudí o lidech, o jejich vzezření, jak soudí o anormalních, příliš 
malých nebo velikých, o zrzavých atd. Lid nemá času k nabývání sou- 
stavných vědomostí. Zná to, co v životě jej potká a čím se zabývati 



8 

musí; na př. výborně zná rostliny, které pokládá buď za prospěšné 
nebo škodlivé, ostatních často nezná a prostě prohlásí, že nemají názvu. 
Následkem na jedné straně pečlivého pozorování, na druhé straně ne- 
soustavnosti jsou mnohé vědomosti vskutku pozoruhodné, naproti tomu 
výklady zjevů, názory falešné, mythické. Na př. mnohé methody v lido- 
vém léčitelství dávno známé, jimž odborní lékaři se smáli, v novější 
době se osvědčují (massage) ; hledati však původ choroby v učarování 
jest následek nesoustavných vědomostí. Nejzajímavější a nejdůležitější 
část v tomto oddíle jest, jak lid přijímá nauky náboženské, jak si je 
svými vědomostmi doplňuje, jak je přeměňuje, jak pomocí jich si sesta- 
vuje celkový názor o světě, sem náleží vylíčiti všeliké pověry, čáry, vý- 
klady snů, karet, původ amuletů atd. 

Jak důležito jest seznámiti se s vědomostmi lidu, jen jednoho pří- 
kladu se dotknu. V Zeiťschrift f. ósterr. Volkskunde I. 36 seq. H. 
Schreiber napsal pěkný článek o sbírání lidových názorů rostlin. A dobře 
při tom ukazuje, že naše školské vzdělání je příliš internacionální v této 
příčině, učíme se názvům latinským, do mateřštiny se tyto názvy i)rc- 
kládají, místo aby se užilo starých názvů lidových, a tím se stává, že 
mnohý je uveden v omyl znaje lidový název, že je to rostlina jiná, než 
o které ve škole slyšel. Děti z lidu se špatně poučí školním výkladem, 
když slyší o rostlinách, jichž neznají, a ne o svých; a přece jsou to 
rostliny tytéž. Tím ujde jim také poučení o prospěšnosti a škodlivosti 
mnoha rostlin. Nám pak ujde tím souvislost mnoha názvů se starými 
zvyky a pověrami a seznání léčivé síly mnoha, jež lid dojista zná. Nebo 
uvažujme o historických vědomostech lidu. Pro historika jest ovšem 
důležito sestaviti z pramenů pravdivý obraz událostí, jak se vskutku 
sběhly; ale to je přece také historické důležitosti, co lid z události té 
pamatuje, jak si ji přeměnil, jak při ní cítí a pod. Vždyť to má vliv 
na jeho smýšlení a jednání a nikoliv pravdivá událost. 

Lidové umění tříditi lze právě tak, jako umění vůbec. Jest tak 
krásné a dojímavé, že tato část folklóru ode dávna budila pozornost 
a dosud největší oblibě právem se těší. Lid iná svou krásnou poesii 
duchovní i světskou, ve formě vázané i prosaickc. Vyprávění pověstí 
jest ovšem daleko hojnější než epické zpěvy, za to je lid mistrem 
v poesii lyrické. Dramatické [)ocsie lidové najdeme již jen skrovné zbytky, 
podobně i výkonného umění dramatického (srov. hry pašijové, loutková 
divadla, výstupy kramářů a komediantů o poutích a pod.). Vysoce za- 
jímavá a důležitá je poesie didaktická, jevící se v bájích, příslovích a há- 
dankách, dále satyrická (kratochvilné historie, přezdívky, šprýmy, poví- 
dačky o sousedech a pod.), bohatá je poesie pro děti (pohádky a báchork\. 
popěvky, ukolébavky, hádanky, říkačky při hrách). Závěrem při sloves- 
ném umění lidovém zmíniti se jest o umění řečnickém a vyprávěcím 
a o slohu. Při slohu též všimnouti si sluší písemných projevů nepoetických, 



všelikých záznamů, dopisů (mezi příbuznými, mezi známými, dopisy ob- 
chodní, milostné atd.), pozvání a j. v. 

Písnč mají vedle stránky slovesné též hudební, nápěv; mnohé 
také hned i stránku třetí — taneční. Lid nezná jich jinak, než že je 
zpívá a při nich tančí. Rozpomeňme se jen na »trnaveček« ; nezná ho, 
kdo nezná všecky jeho 3 stránky, tak úzce tyto spolu souvisí. Jak má 
rozuméti kulhavému tanci, neví-li, že tanečník dle písně má v levé noze 
trn, a nerozumí dupnutí, neví-li, že tím chce trn vyrazit. Nápčvy v sou- 
vislosti na jedné straně s textem, na druhé s tancem jsou další částí 
folklóru, odkud přejdeme pak k lidové hudbé vůbec (nástrojové) 
a k lidovým tancům. 

Z uméní výtvarného připomínám kresby a malby (na kras- 
licích, v knížkách, obrázky, malby na stavbách, na nábytku), řez by, 
výšivky, keramiku, stavitelství. Co tu v každém smčru materiálu ! 
A materiál ten dosud není ani sebrán a scřaděn. Ke konci chceme si 
vzpomenouti ještě na samorostlé umélce lidové, na samouky. 

Co vyrobeno je rukou lidu, nelze vše prohlásiti za umélecké. Vše- 
licos s uměním nemá co činiti, ale jest to k poznání lidu přece dňležito 
jako ukázka lidového vkusu. K tomu přistupuje jiná okolnost. Jsou 
véci, kterých nedělá lid sám, ale které se jen a jen pro lid dělají a lidu 
se líbí (mnohé části kroje nebo četba lidová, atd.). Nebo některé véci 
robí pouze jednotlivci z lidu, majstři v svém umění (tesaři robící stavení, 
vy.sívačky atd.). Všech podobných věcí jest si všimnouti a tím vkus lidu 
poznati. Zde jest také místo pro pojednání o kroji lidovém, který 
z části je uměním lidovým (vy.šívání), ale z veliké části jen odpovídá 
vkusu a zálibě (účes, kosmetika, skvosty). K tomu přidati lze črtu o holích, 
zbraních a pod. Že při kroji sluší rozeznávati kroj robotný a sváteční, 
a kroj příležitostný (při křtu, svatební, pohřební), dále různý kroj dle 
pohlaví, věku, zámožnosti, rozumí se samo sebou. 

K folklóru do jisté míry náleží i mluva. V mluvě zrcadlí se celá 
osvěta; to platí též o mluvě lidové. Bedlivé pozorování jednotlivých 
živých nářečí platí za nejlepší školu pru jazykozpytný výcvik. Jemnému 
vystižení výslovnosti a pochopení vnitřní stránky nejlépe vskutku se na- 
učíme studiem živé mluvy na venkově, síle výrazu, souvislosti rhytmu 
řeči a prízvuku s in\ šleníin a cítěním lidským. Při líčení nejde tu pouze 
o hlásky, tvar\-, syntax a slovník v obyčejném významu. Pro lidopis 
jsou zejména některé části důležité; tak tvoření nových slov a změna 
významu slov starých; všeliké obraty a ú.sloví; názvy topoj^rafické, i)ří- 
jmcní a jména křestní; .'ítatistika křestních jmen v jednotlivých krajích, 
jak kde které jr oblíbeno (se zřetelem k různým vyznáním nábožen- 
skými ; všeliké přezdívky hezké i nehezké, laškovné výrazy, něžná slova 
í nejen pro lidi, ale i pro zvířata a rostliny), kletby, hrozby, nadávky 
interjekce. 



10 

Bylo by velice zajímavo obírati se každým jednotlivým zjevem folk- 
lóru zvláště, ale zašli bychom příliš daleko z daného nám rámce. Chceme 
jen napovědéti, jaké úkoly tu čekají ještě příští pracovnílcy. Každý jev 
má býti do podrobná poznán, správnost jeho dosvědčena; dále se má 
stanoviti, kde všude se vyskytuje; má se pátrati po podobných zjevech 
jinde, srovnati je s našimi ; má se pátrati po původu jeho ; má se nále- 
žité oceniti a postaviti do patřičného mu místa v kulturní historii. Na 
tento poslední moment se často zapomíná. Jak zajímavé by bylo na př. 
srovnati způsoby poučování lidového s didaktickými methodami odbor- 
níkův. Hádanky byly před Sokratem a jeho methodou. Filosofové pro 
vyjádření hlavních svých myšlenek užívají formy přísloví. 

Pospíšíme však raději k ostatním oddílům lidovědy. Nejdříve uvá- 
díme obydlí a zařízení domácnosti. Lidovčda nám vylíčí různé 
polohy a sestavení vsí se zřetelem k okoh'. Nelze všude stavěti stejně ; 
v údolí nebudeme hledati okrouhlou vesnici. Náhledy o vhodnosti, o po- 
hodlí, vkus a jiné ohledy tu rozhodují. V soustavném vylíčení najdeme 
popis vsí, původ jednotlivých podob jejich, podrobný popis domu a všech 
jeho částí s vylíčením, k jakým účelům slouží a jak se osvědčují, vylíčení 

v 

celého domácího zařízení. Již na NVC. jsme viděli, jaká rozmanitost tu 
panuje, a podrobné studium nalezne zvláštností více. 

Po vylíčení obydlí přirozeně následuje popis života. Základem je 
popis každodenního obyčejného života a odchylek od něho v neděle 
a obyčejné svátky. Následují pak zvláštnosti, jež způsobuje život rodinný 
(dítě, křest, děti mezi sebou, děti a rodiče, jinoši a dívky, svatba, muž 
a žena, děd a bába, výměnek, příbuzenstvo, nemanželské děti), život 
sousedský (poměry sousedské, jednání mezi sousedy, zábavy: prástky, 
besedy, muziky, pouti, jarmarky) s dodatkem o starších poměrech spole- 
čenských (zádruha, robota) a konečně výpis, jak bchem roku práce 
i život se mění, a sice život rodinný i sousedský, jaké zvláštní svátky 
se slaví a pod. Všeliké zvyky a obyčeje ve všech oddílech je ticba 
uvésti do podrobná. Dodatek tvoří stať o stra\ č (^obyčejné, sváteční, 
příležitostní o krtinách, o svatbě, o posvícení, o vánocích atd.). V mate- 
riálech dosavadních o životě lidu právě na základ, na život každodenní, 
všední, často menší se klade váha než na vynikající chvíle v něm. Ovšem 
co jest stálé, všední, co nevzrušuje mysl, to snadno ujde pozornosti. Bohu- 
žel i sama NVC. .skýtala nám obraz lidu v jeho svátečním šatě slavnost- 
ních chvílích a málo předvedla lid v šatě robotníni pri namáhavé práci 
Ale právě každodenní, stálá lopota, denní život všední jest ten nejcha- 
rakterističtější, nejdůležitější. 

Již zmínili jsme se o práci. Ano, život lidu nelze oddělit od jeho 
práce, neboť práce vyplfiuje daleko největší část jeho života. Přistupujeme 
tedy k zaměstnání lidu. Část tato opět potřebuje historického 
úvodu o dějinách hospodářských strojů a nářadí, jichž lid užívá, o za- 



11 

vedení péstování jednotlivých plodin, o krocích veřejné správy k zlepšení 
hospodářských pornČTŮ, o melioracích, hospodářských školách, o dřívej - 
ších poměrech poddanských a p., abychom způsobu hospodaření lidového 
dobře porozuměli. Na to přecházíme k jednotlivým druhům zemědělství, 
ímž se lid zaměstnává. Rolnictví zahrnuje v sobě vzdělávání polí a luk, 
zahradnictví, stěparství, vinařství, chmelařství, zelinářství a vrbařství. Ně- 
které druhy pěstují se jen v určitých krajinách i chmelařství, vinařství, 
vrbařství), jiné skoro víiude, ale nestejně dle úrodnosti a polohy půdy 
a dle stupně vzdělání rolnictva. Zvyky a obyčeje k jednotlivým druhům 
zaměstnání se pojící jsou z části stejné, z části různé. To vše bude třeba 
konstatovat a vysvětlit. Vedle rolnictví máme chov koní, skotu, bravu, 
drůbeže, včel. Život a zvyky pastevců, ho^podyněk a pasaček drůbeže 
a včelařů poskytují plno látky velezajímavé. Dále máme lesnictví a lo- 
vec tví s význačným pro lid pytláctvím, dřevorubectvím a p. a konečně 
rybářství a plavec tví se svým zvláštním životem a obyčeji. Další 
kapitola budiž věnována d o m á c k c m u průmyslu. Původně skoro vše, 
co rodina potřebovala, v rodině se vyrobilo, veškeren průmysl byl do- 
mácký. Jen málo které zaměstnání vymykalo se z tohoto kruhu a bylo 
vyhrazeno zvláštním pracovníkům; na př. kovářství. Vynikající pracovníci 
však záh) asi j)racovali nejen pro sebe a svou rodinu, ale též na výdělek, 
pro jiné. Anebu byl\- kraje, jež skýtaly všecky podmínky k jisté výrobě, 
ano vábily k ní ; celé rodiny se jí oddávaly a prodávaly pak výrobky 
t>i:o pro kraji: jiné, kde se nepěstovaly, na př. tkalcovství v hornatých 
krajích, kd«' úroda je slabá, ale len se daří výborně. I tento druh výroby 
zaniká r(jz\()jem ieniesel a hla\nč rozvojem strojů a továren, leč kvetl 
do nedávná a mnohé drulu' udržely se podnes ( hračkář.ství, papučářství 
valašské atd.i. Na konci, pokud se dříve nestalo, uvésti sluší zvláštní 

typické i)t»staw / nynějšího i staršího života zemědělcův (šafáři, hlídači, 
drábi a pod. i. 

K vlastnínui /anicsin.ání zemědělskému in>jí se i způs(íb [)rimitivního 
obchodu, jímž zemědělec s\é zboží prodává a za ně kupuje své po- 
třeby; zejména obchodování žen s v(íjci, drůbeží, máslem, mlékem, zele- 
ninou a ])od. ie velmi zajímavé. Rozdíl nynějších kommunikačních pro- 
středku, hla\nr železnic, c»<l dřívějších, o nichž zvláště sluší promluviti, 
zvrátil dríxtíjší poniěr\ , zmařil význam velikých i menších trhů, zničil 
mnohé lormanské živnosti, záje/<hn' hospody, také typ zvláštních venkov- 
ských hokynářů sj)rostrrdkujících obchod venkova s většími městy je 
málo zaslou[)en, uhývá podonmícii obchodníku v drobném zl)oží, kra- 
niiiru atil. 

Naslinili jsme hlavní obsah lidovědy. K vlastnímu pojednátií nezbývá 
než přip(.»iiti seznam m a l e r i a 1 u a li d o v ě dečkou liter a t u r u, 
jakož nesmí se zapomení»uti na lidopisné studie výtvarných 
uměl cil. Nejlepší pc^pis na př. Ivsio^niomie, nebo ť>zdobné části stavení, 



12 

nebo hudebního nástroje, nebo kroje atd. nevydá tolik a nečiní toho 
dojmu, jako přesný obraz nebo plastické znázornění. Také dojmu dosáhne 
spíše umělec než badatel, zájem oba vzájemně budí pro krásné plody 
lidové. U nás na př. zásluhy Mánesovy nebo v novější době třebas 
Úprkový jest třeba náležitě oceniti. 

Tak vyčerpali jsme hlavní obsah, jádro národopisu, totiž lidovědu. 
Vracíme se k ostatním vrstvám národa. Počímáme řemeslníky, z nichž 
mnozí tak úzce s lidem souvisí, že skorém k němu náležejí (kováři, mly- 
náři a j. v.), přecházíme k průmyslu vůbec, pak k životu měst- 
skému, tím i k ostatním stavům a vrstvám národa, k jeho 
kulturnímu a národnímu stavu a doplňujeme obraz jednotlivých 
stránek národa, jak jsme jej dle lidu nakreslili, po případě ukazujeme 
rozdíly a vykládáme příčiny jejich. 

Načrtl jsem, ovšem jen v nejhlavnějších obrysech obsah našeho ko- 
nečného díla. A již z kusého tohoto náčrtku vysvítá, jak obrovská práce 
se má ještě udělati. Jsou oddíly, kde se ještě ani na to nepomyslilo, aby 
se materiál sbíral (na př. psychická anthropologie). Jinak zase jsme tak 
šťastni, že máme pracovníky i organy, které o práci jejich se starají. 
Tak zejména Český lid se zasloužilým redaktorem svým dr. Č. Zíbr- 
tem a s družinou svých spolupracovníků t. zv. folklóre úsilně sbírá 
i zpracovává, tak Společnost přátel starožitností českých 
i s časopisem svým nemalé má zásluhy o český národopis, právě jako 
Společnost Musea království českého, k níž nejnověji řadí se 
iArchaeologická kommisse České Akademie. Mimo to i řada 
spolků krajinských, společnosti venkovských museí, z nich zejména V 1 a- 
stenecký Spolek musejní v Olomúci velice o národopis pečuje 
Ale kdyby nás bylo sebe více, nezmůžeme veškeru práci, jež nás čeká, 
leda za mnoho let. 

Konečný cíl je tedy veliké, propracované dílo. Dříve než se dá 
uskutečniti, musí býti sebrán materiál a musí předcházeti speciální mono- 
grafie. Speciální monografie snad budeme míti a dost při nynějším 
ruchu a zájmu. Kdo chce a má vlohy k tomu, aby psal odborně z oboru 
národopisu, příležitosti k vyškolení, poučení najde dosti, a doba k pracím 
podobným je příznivá. Hůře jest se sebráním materiálu. Jest to 
práce namáhavá, za kterou sběrateli nekyne věru ni zisk ni sláva. Jest 
tedy k ní potřeba jistého ideálního nadšení a vědomí, že koná se tím 
poctivá, užitečná práce pro národ. Při různosti a rozmanitosti látky jest 
třeba všude mnoho pilných rukou, leč pilné ty ruce sotva všude se 
najdou. Našlo by se snad i nadšení, ale nadšení jest jen tehdy trvalé, 
když sílí je vědomí, že cíl stojí za to. Toho dosíci možná jest jen po- 
p u 1 a r i s o v á n í m slovem i tiskem skutečných již výsledků národopisných 
studií. Ovšem aby popularisování nebylo holou frásí, musí zde skutečně 



13 

cenné studie drive býti. A proto jako odborníci musí provésti práci 
konečnou, odborníci musí začít. 

Nuže, jaká jest nasíe cesta a naše bližší úkoly? Naše NSC. nechce 
býti na újmu jiným podobným společnostem českým, jichž práce velice 
si váží a jichž součinnosti potřebuje a jí si přeje. Ona jen jinak chce postu- 
povati k společnému nám v.sem cíli. Sborník, jejž tímto svazkem počíná 
vydávati, má zejména poučovati o způsobu práce, o methodách a o vý- 
sledcích, jakých se tou onou mcthodou docílilo. Vedle toho ovšem při- 
nášeti bude i samostatné práce odborné. Jak viděti, soukromá práce od- 
borníků má býti východiskem celé činnosti. Dále má býti p o p u 1 a r i- 
sování organisováno, mají se pořádati přednášky v Praze i na 
kočovných sjezdech po venkove, má býti postaráno o p o p u- 
1 á r n í b r o ž u r k y i č 1 á n k y časopisecké. A když takto při- 
praví se půda a získá zájem, když získají se pak konečně i sběratelé, 
počnou se v\dávati návody a dotazníky. NSC. konečně nechce 
jen z lidu poučení čerpat, ale chce se i o lid starati a co dobrého v něm, 
rázovitého a zachování hodného, i zachovat. 

Jak ze všeho jest viděti, NSC. chce, majíc stále před očima veliký 
konečný cíl, rozdrobenou dosud práci organisovat. Ať někteří pracovníci 
soustřeďují svou činnost v jiných společnostech, neškodí, všichni máme 
práce dosti, ale NSC je zve k přátelskému dohodnutí o rozdělení práce, 
o dalších úkolech, o vzájemné podpoře, o vyhledávání nových pracovníků 

v 

pro úkoly dosud netknuté, a pod. NvSC. chce dohodnouti se s korpora- 
cemi, jež jiné mají účely, ale mohou národopisu prospěti, o tuto pomoc. 
Víme na př., jak kluby toto^Tafické všudt^ vydatně podporují národopisce 
vyhovujíce jich prosbám. V turistických si)olcích jinde zakládají se ná- 
rodopisné sekď, turisté mohou nejvíce materiálu snésti. Německé zpě- 
vácké spolky v Rakousku obraly si za společný úkol sebrati a vydati 
písně německého lidu. Je snad u našich [)ěvců méně lásky ke krásnějším 
lidovým písním nasiin r Ale tu je právě třeba or^anisace, dohodnutí, a to 
chce NSC pí)ilniknouti. Jak Sokolové dovedou snášeti materiál k fysické 
anthropoloi^ii (na \)v. měření silI), d(»kázali již v přípravách k N\'C. 

Nás pracovníky v(^de všecky j<. n láska k věci; opravdová láska vede 
vždy jen k smíru a k svorné piáii a také u nás povede. V svorné práci 
pak zasvěcen je konecn\ zdar, budiž ledy nám v našem díle láska k lidu 
heslitm a kon(*čn\' /dar nás nemine I 



České pohádky. 



v. Tille. 



Předkládám tuto ukázku ze systematicky spořádaného indexu látek 
prosaického podání českého lidu v Čechách a na Moravé. Verse slovenské 
v to pojaty nejsou, poněvadž se kostrami i ustrojením již značně liší. 
Jest to pokus připnouti podrobným, systematickým spracováním český 
materiál k modernímu studiu lidové tradice, které si v celé Evropě 
v posledních létech vítězně razí cestu. Studium to prodělalo během tohoto 
století několik význačných změn, jak v mcthodě, tak v účelu, ke kte- 
rému cílí. 

Nechci rozbírati příčiny, které přiměly bratry Grimmy k studiu 
lidového podání. Zdá se mi však přirozeno, že byl prvním popudem 
údiv nad látkami povídek lidem vypravovaných. Látky ty, jak popisy 
v nich obsaženými, tak dějovým obsahem, odlišovaly se naprosto od 
způsobu života, často od způsobu nazírání na svět téhož prostého lidu, 
který si je vypravoval, vymykaly se úplně představám, jichž mohl lid nabýti 
pozorováním, fantasií neb spekulací.*) Grimmové hledali výklad tohoto 
rozporu a našli jej jako mythologové a filologové němečtí pomocí ana- 
logie filologické, v mythologii německé. Vykládali si tyto odchylné jevy 
v obsahu a pojmech povídek lidových tradicí, udrženou — během času 
ovšem zatemněnou a změněnou — z dob mythických až do dob nejno- 
vějších. Methoda jich byla též dle toho naprosto nekritická. Vedlo je 
nadšení pro tyto domnělé zbytky starého německého života z dob po- 
hanských, přecházeli s klidem přes ohroinnc dějinné převraty, transformující 
lid během staletí z kořene, jak v živote, tak v ideách, přecházeli přes 
záplavu látek a ideí cizích, prosakujících — třeba v deformovaných 
tvarech a poměrně k jich výpočtu pozdě — z literatury knižné, domácí 
i cizí, do lidu, stvořili si víc nadšenou než ujasněnou definici |)ohádk>\ 
a měřili i vykládali látky, definicí tou násilně za mythické prohlášené, 
z mythologie německé. Následníci jich, držíce se v základech téže methody 
rozšířili ji rozsahově na mytholoi^ii arijskou, přírodní. 

Kritickou revisi této methody provedl Benťey. Poznal, že nahodilý 
výklad, odvozený z libovolné definice a z principů, deduktivně z jiných 



*) ITpozorňuji, že ani fantasie, ani si)ckulace není s to, aby z ničeho vytvářela 
látky literární. Jako pcrlorodka bez tvrdého cizího tělíska - ať to křemen nebo 
démant — nevytvoří perly, tak také duše nevytvoří bez cizích prvků — ať to 
představy ze smyslových dujmu, ať to přejaté prvky látkové — látku obsahující 
vnější déje. 



15 

věd nabytých, nepostačí k vyložení rozporu mezi obsahem i pojmy po- 
vídek lidových na straně jedné a duševním životem i společenským 
bytem lidu na straně druhé. Poznal, že jen induktivně nabytý přehled 
vý-voje a látek obsahově sobě příbuzných dovede jej k cíli. Položil důraz 
na tuto obsahovou příbuznost látek povídkových u různých národů, řadil 
příbuzné látky k sobě a vykládal jich vývoj i rozrost po Evropě dle 
a priori přijatého předpokladu — jako orientalista — z původních prvků 
látkových literatury indické. 

Mythologické výklady však kvetly dále a různě byly transformovány. 
Jako curiosum zajímavá je tu theorie Hahnova, spojující mytholoj^ické 
výklady o vzniku látek lidových se studiem literatur i mythologií východ- 
ních. Methodicky neskytá tato theorie nic zajímavého, než nezdařenou 
klassifikaci látek dle skupin my-thických bytostí v mythologii řecké 
a egyptské. (^Dalo by se vyčísti ještě množství method i theorií různých, 
které však, poněvadž ani methodicky, ani obsahově nepřispívají k řešení 
našeho problému, pomíjíme.) 

K(">hlci, Liebrccht, Oesterley a j. — ať již výklady jich o vzniku 
látek lidového podání jsou jakékoliv — značí jiný, od zmíněných od- 
chylný směr, jímž záhadu možno řešiti. Oni počínají studium od látek 
samých tak, jak v lidu neb v literatuře je nalézají, a kladou důraz právě 
na indukci, nořízenou nijakým apriorným předpokladem. Účelem jich je 
spracovat srovnáním, tříděním a podrobným zkoumáním ohromné masy 
materiálu ze všech zemí, ze všech vrstev společenských a ze všech literatur. 
Nejdůležitějším výsledkem jich práce je nezvratný důkaz o těsném styku 
a vzájemné závislosti literatury knižné a lidové. 

Cosíjuin sjxíjil tento nový způsob práce, úsilné srovnávací indukční 
niethody, se starším principem z theorie Benfeyovy, o vzniku látek lido- 
vých z literatury indické, a provedl jej důsledně v kommentaru ke své 
sbírce francouzských |)ohádek. 

.M'»hli b\'choni ještč více mctbod a pcnlrobnuji uvádóti ; dosti vsak. 
Tcilik ji.n iiiuzcmc si říci na konec, že ^tále jcšlč cítíme, že dosavadní 
mcthndy nám nestačí, že i)r<jbK'in zůstává nezodpověděn a že práce, 
vůiiDViiná studiu lidovc-ho podiiní iicní tak systematická, jak by býti měla, 
aniž ze jsou náležité ovrt.lniiumy i)oslodní její účely, poniér k védám 
ostatním a j)<»d. 

Tokusíni se naznačiti, jak asi v dobč nejnovější hledíme na řešení 
obtížného problcniu : jak v\ložit rozpol mezi obsahem látkovým a pojmovým 
lid(»vých povídek na straně jedné, a mezi živoleni liilu, m(.)žnún ol)sahem 
Íi*lio m\-sUiní a představ na strané druhé. 

Tři (ohledávání látek lidového podání jde nám o tato fakta; 

1. Jak určitá látka, nalezená u toho neb onoh(» lidu. ruzšíícna |i* 
(/} v liter.itiirách liduvvch kulturních národů živvcli i nirlvvcli. 



16 

b) v literaturách knižných národů kulturních, 

c) v literaturách (podáních) národů primitivních. 

Jde tedy o vzrůst látky, její prvky základní, prvky přejaté, její 
ustrojení, její proměny a výkvět, její křížení s látkami jinými, její pouť 
dušemi lidskými, z knih do podání, z podání do knih, od národu 
k národu, od jedné vrstvy společenské k druhé, její skon a zánik, roz- 
padnutí v prvky látkové přecházející neb vyrůstající v látku jinou, novou 
— vše to bez ohledu na to, u kterého národa, u které vrstvy, zda knižné 
či podáním látka žije. 

2. Které látky obsahuje podání té či oné vrstvy společenské (zde 
lidové) určitého národa, na jistém území, v jisté době. 

3. Otázka třetí kombinována je z obou předchozích. Ptáme se: 

a) Kterého stadia svého vzrůstu (dle 1.) dosáhly ony látky u určitého 
lidu nalezené? (dle 2.). Na to možno odpověděti právě jen srovná- 
váním látek jednotlivých, řáděním postupným jednotlivých versí 
jednak dle určitého datování, daného versemi knižnými, jednak 
pravděpodobně dle změn, které ukazuje obsah. — Tím dá se dosti 
bezpečně vyznačiti časově postupný vzrůst látky. 

b) Odkud vnikly tyto jednotlivé látky do lidu r Ptáme se po prame- 
nech, z nichž lid čerpal, a právě pomocí odpovědi na thesi před- 
chozí (srovnáváním prvků látkových) nabudeme jednak určitě vymezené 
hranice časové, již nemožno překročiti nazpět, jednak srovnáváním 
versí téže látky dojdeme indikací, které nás buď dovedou neb 
přiblíží k pramenům dotyčných lidových látek. 

Přiznávám, že veškerá tato práce — sama o sobě zajisté obrovská — 
není než přípravou k cílům vyšším. Tak jako vědy přírodní, od astrono- 
mie až k zoologii, mají míti účelem — bohužel často zanedbávaným — 
přiblížení k posledním možným poznatkům v životě hvězd, země, krystallu, 
rostlin, zvířat, právě tak vědy duchové, k nimž náleží studium literatur, 
ať již lidových či knižných, mají účelem dosažení posledních možných 
poznatků o duši lidské, jak jeví se ve svých úkonech, životě vnitrném 
a ve svých plodech. A — abychom co nejdále došli — veškeré toto 
studium, všechna ta žízeň poznání, jež pohání duše lidské k vědecké 
práci, není než touha po přiblížení k onomu prameni, z něhož prýští 
všechen život. 

Nepatrnou součástkou tohoto snažení jest v studiu lidového podání 
snaha po výkladu oné práce duševní, jíž lid látky svých povídek trans- 
formoval, ideí, jež do nich kladl, snaha po vystihnutí těch jevů a hnutí 
duševních, pro dotyčný lid specificky význačných, jichž stopy ostaly na 
látkách oněch tkvěti. 

Avšak práce tato, zvláště na látkách českého lidového podání je 
pro okamžik — a bezpochyby i pro drahný ještě čas --- prostě ne- 
možná. 




17 

Jednak materiál sám, dosud sebraný, naprosto nevyhovuje. Všichni 
naM sběratelé lidových povídek byli vedeni vedlejšími úmysly, jimž pod- 
řizovali způsob sbírání, výběr povídek, i úpravu jich pro tisk. 

Nejpotřebnější ještě, a vskutku dobré jsou sbírky Kuldovy a Menší- 
kovy. Oběma šlo o to, aby podali lidu našemu dobrou četbu. Volili 
k tomu prostředek nejjednodušší: sbírali v lidu samém to, co si vyprávěl, 
v\'bírali a upravovali (Kulda více než Menšík) to, co se jim zdálo býti 
ušlechtilé, neb pro lid zábavné, užitečné, zamítali to, co nepokládali z dů- 
vodů náboženských, mravních, vzdělávacích za dobré, ostatně však sna- 
žili se reprodukovati věrně, co slyšeli. 

Druhý druh sbírek, k nimž čítám na př. Němcovou, Malého, pod- 
řizován jest názorům, požadavkům esthetickým a literárním dotyčných 
sběratelů, věrnost podání je jim věcí již vedlejší, látky slouží jim za pod- 
klad pro kombinace vlastní jich fantasie. Obsah látek, neřku jich forma 
i idey, tím mnohem více trpí, romantism, esthetism, fantasie hrne se pří- 
valem do látek lidových a ničí je často od kořene. Oba tyto druhy sbě- 
ratelů vede nadšení, řízené troskami nepochopených často ideí Grimmo- 
vých a Herderových a zavinuje často piam fraudem, která staví vědeckému 
studiu překážky téměř nepřekonatelné. 

K druhu třetímu patří na př. sbírky Slavie, v nichž jeví se v pri- 
mitivním stadiu snaha po vědeckém sbírání látky. Je to však vždy jen 
snaha, postrádající jednotné vědecké methody a předběžné průpravy ve 
vědě samé. Slavii vadí též nespolehlivost některých sběratelů, na které 
vydavatelstvo bylo odkázáno, a naprosté nepochopení úkolů a požadavků 
lidovědného a literárního studia. 

Na konec bud^ež sumárně odbyty sbírky, vedené účely pedagogi- 
ckými neb výdělkářskými. Sbírky ty bují u nás bohužel povážlivou měrou. 
Spousty pohádek pro děti jsou sypány rok co rok na knihkupecký trh. 
U některých lze se přesvědčiti, že původně sbírány byly v lidu, patrno 
vsak na nich, že z podivných, nepochopitelných pedagogických důvodů 
byly ohavné mrzačeny a přeci)ávány balastem nechutných frasí. V nedo- 
statku jiného materiahi jsme bohužel nuceni všímati si i těchto sbírek 
a opatrně sbírati z nich doklady o těch látkách, které nám jiné, bezpečné 
verse dosvědčují, vědouce, že autor — nemožno zde již říci vydavatel — 
čerpal z materiálu lidového.*) 

S tímto materiálem, jak zde hrubě je načrtnut, nemožno se odvážit 
ke zkoumání duševního ustrojení našeho lidu, jeho ideí, vkusu, představ 
a způsobu, jakým zažíval látky svých povídek. Musíme omeziti se tudíž 
— dokud nebude sebrán materiál spolehlivější — na zodpovídání oněch 
tri svrchu dotčených otázek. Budeme se tedy ptáti: 

*) Sbírek jmenovito neuvádím. Sebrány jsou v bibliograíii Polívkově Wisla II. 1888 
r., přel. Pavlík v Liter. Listech r. 189L Zkratky snadno lze poznati K. I— IV. značí Kuldovy 
sbírky. Svazek V. uveřejňovaný a nedokončený dosud v Českém Lidu, zde pominut. 

Národopisný Sborník. I. 2 



18 

1. V jakém stadiu svého vzrůstu nacházejí se látky těch povídek, 
které si vypravuje — dle sbírek dosud vydaných — český lid? 

2. Odkud pocházejí tyto látky, a jakým způsobem vnikly do na- 
šeho lidu? 

3. Jaký je obsah jich a jak je systematicky spořádati? 
Nemohu v této drobné skizze podrobně dokládati odpovědi na prvé 

dvě otázky, a kladu tedy jen summárně výsledek, k němuž dovedlo 
mne několikaleté studium lidových tradic evropských a asijských: 

1. Látky lidových povídek českých nacházejí se ve- 
skrze ve velmi pozdních stadiích svého vzrůstu a většinou 
též — obsahem svým — v úpadku. 

2. Pramenem těchto látek — těch a takových, jak jsou 
v českém lidovém podání — je veskrze literatura knižná 
a sice převážnou většinou literatura upravovaná pro lid 
z podobné literatury némecké,'*') 

K otázce třetí, pokud obsahu se týče, je možno odpověděti jen 
systematickým přehledem všech povídkových látek prosaických českého 
lidu. Učinil sem pokus takového systematického katalogu látek českých, 
jehož ukázku zde podávám. Řídil jsem se úmyslně jen povídkami če- 
skými — až na výjimky velmi řídké — a úmyslně vyhnul jsem se srov- 
návání s cizinou, chtěje jen stručnými obsahy podati ty které látky v té 
podobě a na tom stupni jejich vzrůstu, jak nacházejí se v podání českém. 
Katalog celkový je mnohem prohloubenější a detailnější než tato ukázka. 
Jsou v něm všechny látky jednotlivě ohledány, ve všech odchylky, kří- 
žení cizími vlivy vyznačeny odkazy, u každé skupiny shrnuty všechny 
vlivy a trosky roztroušené ve skupinách látek ostatních. Zde šlo jen 
o podání typických koster těch kterých látek, zbavených vlivů cizích. 

Látkově dělí se prosaické texty lidového českého podání takto: 
a) texty vázané lokálními vzpomínkami, s hojným příměskem vlivů 

cizích ; 
o) texty vázané pověrami s hojným příměskem prvků cizích; 

c) texty vzniklé z plodů středověké literatury duchovní, nesoucí ještě 
stopy toho ducha, v němž prvotné látky se zrodily; 

d) texty vzniklé, dle ustrojení svého i obsahu, v literatuře knižné 
(třeba i jich knižné prameny scházely); 

e) texty zvířecí; 

f) texty x, jež sice prosákly do českého lidového podání z literatury 
knižné, jichž původ však je nejasný a jež nad jiné vyznačují se 
tendencí k nadpřirozenosti děje i ospb, odchylné od života sku- 
tečného. 

*) Otázku po jíúvodii tť: které látky, t. j. po inatcískc zemi a národě, z něho/. 
poprvé vyrostly, nutno ziie ponechávati stranou. Konečné odpovědi— pro každou 
látku zvlášť — může dát jen systematicky pěstěné studium srovnávací literatury. 



19 

Tyto texty x jsou od počátku hlavním, nejlákavéjším předmětem 
studia již od dob Grimmových. Látky ty, jež tedy těžko — aspoň dnes 
— děliti dle jich původu, dělíme dle látkového obsahu, dle příbuznosti 
prvků a — co hlavní — dle příbuznosti vzájemných dějo- 
vých vztahů mezi jednotlivými prvky. Kladu důraz na tyto 
dějové relace, jimiž prvky látkové jsou svázány, jež nejsilněji odolávají 
vnějším vlivům, transformujícím prvky dle vkusu i ducha doby i sociál- 
ního prostředí, a tím nejlépe dokazují vnitrnou příbuznost látek. Když 
mění se tyto dějové relace neb nahrazují jinými, mění se látka. 

Dle těchto dějových relací třídíme látky x v českém lidovém po- 
dání takto: 

A) látky o rekovi, v nichž tendence dějová tíhne k činům a příhodám 
muže ; 

B) látky o ženě, v nichž tendence dějová tíhne k činům a přího- 
dám ženy; 

C) látky o dětech, v nichž tendence dějová tíhne k činům a přího- 
dám dětí; 

D) látky různé, k nimž patří i několik látek, které by mohly při tří- 
dění býti pochybný. 

Látky o rekovi dělí se dle toho, jak rek do toku děje zasahá, neb 
jej řídí: 

I. Látky, v nichž rek vykonává nadpřirozené činy, ne jen pomocí 
nadpřirozených vlastností vrozených, nýbrž pomocí nadpřirozených 
bytostí a věcí, s nimiž se stýká. 
II. Látky, v nichž rek vykonává činy podmíněné vrozenými (někdy 
nadpřirozenými) vlastnostmi fysickými a duševními. (Na př. L o re- 
kovi silném, 2. o rekovi hloupém, 3. o rekovi chytrém, 4. o obrat- 
ném zloději atd.). 

Ukázka zde podaná spadá do látek o rekovi a sice do oddělení I. 
Vím dobře, že systém jich, založený výhradně na povídkách českých, 
nemůže, tak jak jest, vyhovovati pro všechny látky evropské — jde tu 
vAak jen o princip, který proveden pruto jen na úzce vymezeném kruhu 
látek, protože jen tehdy, až všechny látky evropské — a£ už tím či 
oním principem — systematicky budou spracovány — jen tehdy bude 
možno postaviti studium lidových povídek na vědecký základ, řešiti 
problém jich původu a studovati jich život v duších lidí evropských. 



Rek. 

I. Látky, v nichž rek vykonává nadpřirozené činy nejen pomocí 
nadpřirozených vlastností vrozených, ale též — a hlavně — pomocí nad- 
přirozených bytostí a věcí, s nimiž se stýká. 

2* 



20 



Skupina I. 

Proměny reka. 

Rek nabývá různým způsobem schopnosti měnit se v různá zvířata 

a věci. 

Látka 1. 

Rek slouží u čaroděje, který jej najme, aby rnu oprašoval knihy, 
přesvědčiv se dříve, že neumí číst. Rek čte v jeho knihách a naučí se 
z nich, jak se měnit v různá zvířata (i věci). Vrátí se od čaroděje domů 
(uprchne mu), dává se pak otcem na trhu prodávat v podobě koně 
(vola atd.). Jen ohlávku neb provaz nesmí otec prodat. Kůň změní se 
pak v člověka a vrátí se domů. Jednou prodá otec koně onomu čaro- 
ději i s ohlávkou, kůň nemůže se změnit v člověka, čaroděj z pomsty 
chce ho dát okovat. Kůň prosí děvčátko (stařenu atd.), aby mu ohlávku 
sňalo, a prchá pak v různých zvířecích podobách, jako zajíc, pták atd. 
Čaroděj pronásleduje jej podobně změněn ve psa, dravého ptáka atd. 
Pronásledovaný uchýlí se k princezně, změniv se v prsten, v noci v lidské 
podobě vykládá princezně svoje příhody a radí, až čaroděj přijde, upustit 
prsten. Čaroděj přijde za různými záminkami prsten si vyžádat, z prstenu 
stane se proso a p. Čaroděj změniv se v kvočnu (myš a p.) sbírá zrnka, 
jedno změní se v kočku (lišku a p.), čaroděje zahubí. 

Z Čech: Malý (112—121), Slavia II. 5. Božejov. Z Moravy: K. II. 
65, K. II. 82, oboje od Rožnova, K. IV. 5. od Kamenice, Menšík 94 
od Jemnice. 

Látka 2. 

Rekovi dá žebrák za almužnu moc, měnit se v různá zvířata. Král 
na bojišti je obklíčen nepřátely a prohrává, zapomenuv doma divotvorný 
prsten, jenž činí jej nepřemožitelným. Rek nabídne se prsten přinést. 
V podobě zajíce proběhne nepřátelským táborem, jako ryba přeplave 
širokou řeku, zmcněn v holuba dolétne k dceři králově, vyřídí poselství, 
vezme prsten a stejným způsobem vrací se zpět. Byl však cestou stopo- 
ván zrádným soudruhem, jenž čeká, až zajíc poběhne zpět, zastřelí jej, 
vezme prsten a donese jej králi. Král zvítězí, vrátí se a chce dceru za- 
snoubit domnělému rekovi. Onen žebrák vzkřísí zastřeleného reka v za- 
ječí podobě, pošle jej ke králi. Rek usvědčí zrádce proměniv se v holuba, 
jemuž dříve i)rincezna potají ustřihla několik pírek. 

Z Čech: Malý (141). 

Látka 3. 

Vojenský sběh dostane v lese od hada oděv, jenž propůjčuje mu 
neobyčejnou sílu. Jde pak ku králi, jenž lstí zbaví jej divotvorného oděvu. 



21 

Po různých příhodách jest pak rek králi prodán v podobě koně. Král 
pozná, jaký je to kůň, káže ho zabit. Kůň prosí dívku, aby zakopala 
jeho krev před královským hradem. Z krve vyrůstá přes noc divotvorný 
strom. Má být poražen, prosí však tutéž dívku, aby třísky z ného na- 
házela do rybníka. Třísky změní se v labuť, král chce ji chytit, svlékne 
divotvorný oděv, vskočí do rybníka, labuť plove k oděvu, změní se v reka, 
jenž králi odpustí. 

v 

z Cech: Slavia II. 13. Jindřichův Hradec. Z Moravy: Menšík I. 5. 
od Telče. 

Látka 

o rekovi, jenž spravedlivě rozdělí zvířata, proucí se o kořist, nabývá od 
nich moci brát na se libovolně jich podobu a osvobozuje pak dívku od 
netvora, jenž má duši mimo tělo. 
Viz látku 13 variant b). 



Skupina II. 

Divotvorné věci. 

Rek nabývá různým způsobem divotvomých věcí. Vypravování 
o nich tvoří těžiště celé látky. 

Oddělení 1. 

Rek nabývá několika (obyčejně tří) divotvorných věcí. 

Látka 4. 

Rek nabývá tří divotvorných věcí darem od žebráka za udělenou 
almužnu, jako splnění tří vyslovených přání a užívá jich k oklamání 
čertů, žida, smrti. Věci ty bývají různé jednak dle toho, jaké činy jimi 
rek provádí, jednak vlivem divotvotných věcí z jiných látek, a konečně 
čistě psychologicky vysvětlitelné vlivem chutí a sklonností vyprávěče. 
Důsledně vyskytuje se v obou variantech pytel (mošna), do něhož rek 
pouhým přáním každého může strčiti a dle libosti v něm vězniti. 

Variant a). 

Hlavní motiv tvoří jednak zkrocení čertů (strašících v zámku) po- 
mocí karet stále vyhrávajících (štěstí ve hře) a onoho divotvorného pytle 
(mošny), jednak věznění smrti. 

Rek udělí po třikrát almužnu žebrákovi, ač sám nic téměř nemá, 
a smí pak volit tři přání. Mimo vzpomenuté již divotvorné věci volí též 
někdy dýmku neuhasínající, pak kapsu, stále plnou peněz (vliv látky 8.), 
kapsu stále plnou tabáku (osobní přání vyprávěče), hůl, jež donese jej 



22 

ihned kam si jen pomyslí (vliv látky 6.). Přenocuje pak v zámku, v kterém 
straší čerti, hraje s nimi karty, vyhrává, když se zdvihnou proti němu 
zavře je do divotvorné mo.^ny a dá jim vybit, až přinesou peníze a slíbí, 
že se vícekrát do zámku nevrátí. Po letech přijde pro ného smrt, musí 
vSak rovnéž do pytle a je včznčna dlouhý čas. Na konci spracován 
motiv o pouti rekově na onen svět různými způsoby. Buď poslechne 
rozkazu božího a je přijat do nebe. Neb putuje mezi peklem, kde se 
bojí jeho mošny, a nebem, kde nechtí jej přijmout, poněvadž nezvolil si 
v jednom z oněch tří přání nebe. Konečně někdy dostane se do nebe 
lstí, buď že hodí mošnu d(^ nebe a přeje si, aby byl v ní, neb že zavři- 
sv. Petra do mošny a otvírá sám atd. 

Z Čech: Rad (66— 78). Z Moravy (a Slezska) : Mikšíček I. (113— 120) 
Slavia 17 Olomúc. K. III. 13 (103) od Olešnice. 

Variant b). 

Hlavní motiv tvoří obelstění žida pomocí houslí, dle jichž zvuku 
každý tančit musí, a pomocí pušky, kterou rek vše zastřelí, nač si za- 
míří. Věznění čertů a smrti jen jako motiv podružný. Vedlejší divotvorné 
věci jsou kostky, jimiž rek vždy vyhrává, a hůl, která na povel každého 
sbije (vliv látky 5.). 

Rek dostává divotvorné věci podobným způsobem, jako ve variantu 
a) Vsadí se pak s židem, že postřílí jednou ranou vrabce v rákosí 

v 

(na kři) v rybníce. Zid, dle sázky, musí pro ně břísti. Když k nim do- 
břede, hraje mu rek na housle, žid musí tančit a poškrabe se, až okrvaví. 
Rek je žalován, má být oběšen, (:) hraje pod .šibenicí na housle tak 
dlouho, až všichni tancem jsou unaveni a dají mu milost. 

Z Cech: Slavia II. 18. Lomnice u Jičína. Z Moravy: Menšík 57. 
od Jemnice. K. II. 116. od Rožnova. 

c) Zlomky. 

Zatemnělé trosky obou variantů. 

Z Čech: Slavia II. 15. Poděbrady. Z Moravy: rkpsná sbírka z mo- 
ravského Valašska. Kolář I. 13. (33—36) z moravského Slovácka. 

Látka 5. 

Rek dostává třikrát po sobě divotvornou věc od nadpřirozené by- 
tosti. Prvé dvě, dávající jídlo a peníze, jsou mu ukradeny. Třetí, kyje 
samobijné, donutí zloděje, aby kradené věci vydal. 

Variant a). 
Dárcem divotvorných věcí je Bůh (stařec), u něhož rek slouží.*) 

*) Orij^inelní odchylka v rki)Sné .sbírce: Švec je rozlobcn na špatn>' pořádek 
na tomto světě a jde s palicí hledat Pána Boha. Potká starce (Boha\ jenž dává mu 
darem ony divotvorné věci. Tak po třikrát 



23 

Za službu dostane rek beránka, jenž na povel »beránku, otřes se« 
sype zlato. S ním zastaví se v hostinci, zapovídá hostinskému promluvit 
k beránkovi ona slova. Hostinský učiní to v noci přece a zamění pak 
rekovi beránka jiným, bezcenným. Rovnéž tak děje se bratru rekovu 
s ubrouskem, který na povel se prostírá pln jídel a pití. Třetí syn, nej- 
hloupější, dostane hůl, »bušmandu«, která na povel každého sbije. Ho- 
stinský, vzdor zákazu, řekne jí ona slova a je tak dlouho bit, až ukradené 
věci vrátí. Na konci bývá někdy dodatek, jak pán (kníže, správce) chce 
rekovi jeho divotvorné věci násilím pro sebe vynutit, a rek celé vojsko 
kyjem svým zažene na útěk.*) 

Z Čech: Malý (163 — 169). Z Moravy: Menšík 95 od Jemnice, 
Rkpsná sbírka od Rožnova. 

Variant b). 

Rek dostává divotvorné věci na třikrát darem od ďábla.**) 
Chudý švec dostane od bohatého kmotra kus masa almužnou, aby 
s ním šel k čertu do pekla.***) Jde do pekla a žádá od Lucipera za 
maso, na radu malého čerta u brány, ubrus (stolek), dávající na povel 
jídla a pití. Když je oň v hostinci ošizen, žádá podruhé červeného kohouta, 
jemuž ze zobáku dukáty padají (měšec stále plný peněz z č. 8.). Po třetí 
dostane dvě samobijné kyjanky, jež donutí hostinského vrátit ukradené věci. 

Z Moravy: K. II. 74. od Rožnova. Stránečka (16.— 21.). 

Variant c). 

Rek dostává tři divotvorné věci po sobě od Větra. 

Nese mouku v ošatce na hlavě a vítr mu ji rozfouká. Miitka posílá 
jej k větru o náhradu. Najde obydlí Větra v horách, mluví s jeho matkou 
(ženou), dostává ubrus jídla a pití dávající (koš, v němž najde vše, co 
si přeje). Pak beránka, s něhož se sypou dukáty; obě věci mu tajně 
vymění hostinská, u které se zastaví. Konečně dá mu vítr kyje, které 
na povel každého sbijí, a těmi je hostinská donucena vydat ukradené věci. 

Z Čech: Soukal (56—59); Slavia I. 4^. 8. (14—17). Z Moravy: 
Vrána I. 2. Haná, od Nčmčic. 



*) Tři bratří místo jednoho reka, jak zde jsou uvedeni, vyskytují se u Malciho 
i Mcnáíka, ačkoliv jsou zde výjimkou. Obč verse, Malého i Menšíkova, jsou iden- 
tické téméř a sice do té míry, že shodu jich nelze vysvětliti shodný-m vypravová- 
ním dvou různých vyprávěčů, jednoho v Čechách, druhého na Moravě, nýbrž 
mnohem spíše opisem jedné z druhé. Tím vysvětluje se též opakování svrchu uve- 
dené, nahodilé výjimky. 

**) Odchylkou u Stránecké tři bratří, každý jednu věc. 

***) U Stránecké slouží rek u čerta, topí pod kotly, v nichž se vaří duše, 
z nichž jedna, které ulevil, radí mu, co si má volit za odměnu. 



24 



Látka 6. 



Rek dostane v lese od poustevníka několik divotvorných vécí, 
jimiž pak vyzpytuje, kam královna (princezna) v noci chodí (kde rozdírá 
v noci několik párů střevíců). Základní divotvomé věci jsou hůl, 
která reka okamžitě donáší, kam si přeje, a pak čapka, jež jej 
činí neviditelným. Odchylky vlivem jiných látek o divotvorných věcech, 
zvlášť z látky 4. mošna, do níž rek vše může zavříti na pouhé přání — 
ačkoliv tato její zázračná vlastnost nikdy nebývá zde uplatněna. 

Rek slíbí králi, že královnu v noci vyzpytuje. Pomocí své hole 
sleduje ji olověným, cínovým, stříbrným (neb zlatým, diamantovým a p.) 
lesem, ulamuje si na doklad větvičky, jež schovává v mošně. Dojde za 
ní, jsa neviditelný, i k hostině a k tanci s čerty, bere tam jídla a p. Vrátí 
se dříve zpět než královna a pak ji usvědčí. 

Hojné vlivy pověstí o čarodějnicích, látek duchovních a p. 

Z Moravy: Stránečka (3— 11), Mikšíček I. (142—145), I. (221—227), 
Kolář II. (76-84) moravské Slovácko, K. II. 105. od Rožnova. 

Látka 7. 

Rek dostává darem od nadpřirozené bytosti jednu divotvornou věc 
a pomocí její získává Istně divotvorné věci další. 

Toto získávání druhých divotvorných věcí tvoří těžiště látky. 

Důsledně vyskytuje se jedna divotvorná věc, brašna, z níž vj ska- 
kují vojáci. 

Variant a). 

První darovanou divotvornou věcí je ubrus (stolek) dávající na 
povel jídla a pití. Způsob nabývání první věci různý, v obou versích 
vnesený z jiných látek. 

Rek vyměňuje cestou ubrus (stolek) za mošnu, z které vyskakují 
vojáci. Těm poručí, aby ubrus (stolek) vzali jich nynějšímu majiteli a při- 
nesli mu ho zpět. Tímtéž způsobem získává, předstíranou výměnou, ještě 
rozmanité věci jiné: pytel, z něhož může vysýpati hrady, (v druhé versi) 
třírohý klobouk, z něhož může střílet dle libosti prudčeji neb slaběji, 
dle toho, kterým cípem jej do předu nasadí, a pár střevíců, které jej 
na povel donášejí, kam mu libo. Rek vrátí se domů a přemáhá pomocí 
divotvorných věcí samého krále, který naň vysílá vojsko. 

Z Cech: Rad (425-436), Třebízský (43-58.). 

Variant b). 

První věcí, darovanou Krakonošem, je ruční mlýnek, meloucí peníze 
(vše, cokoliv si přeje, na určitý povel). 

Krakonošovi holubi sežerou sedlákovi hrách na poli. Krakonoš 
vyzve jej, aby k němu přišel. Sedlák na radu neznámého pána žádá za 



25 

odménu mlýnek meloucí peníze. Vymění ho za brašnu, z níž vyskakují 
vojáci, dá si jimi mlýnek přinést zpét a vymění ho podobným způsobem 
znovu za ubrus, dávající jídla a pití, a za plášť, jenž způsobuje hudbu. 
Přijda domů, přemáhá pána, který chce mu vojskem násilně vzít divo- 
tvorné věci. 

Z Čech: líraše povídky našeho lidu. 15.(217 — 252) z okolí Prahy. 
Z Moravy: Menšík 53. Třebetice z okolí Jemnice. Mikšíček I. (86 — 95) 

I. (96-98.)*) 

Látka 8. 

Princezna připraví reka lstí o jeho tři divotvorné věci. On najde 
livotvorné ovoce. Kdo je sní, změní se v osla (medvěda, narostou mu 
rohy, dlouhý nos a pod.). Jiné ' divotvorné ovoce léčí toto okouzlení. 
Pomocí tohoto ovoce, jež princezně prodává, donutí ji, aby vydala ukra- 
dené divotvorné věci. Varianty různí se způsobem, jakým rek (několik 
reků) divotvomých věcí nabývá. 

Variant a). 

Několik reků dostává divotvorné věci od zakletých princezen za 
to, že se pokoušejí o jich vysvobození, nechávajíce se po několik nocí 
podrobovat zkoušce (týrat duchy.)**) 

Divotvorné věci, jež dostávají, jsou dů.sledně: měšec, vždy plný 
peněz, klobouk (čapka, plášť), jenž činí neviditelným. Vedlejší: klobouk 
(trubka) jímž možno přivolat veliké vojsko, létací plášť. 

Jeden z reků jde pak s měšcem, stále plným peněz, k princezně, 
která každého v kartách obehrává. Hraje s ní tak dlouho, až ona pozná 
pramen jeho nevyčerpatelného bohatství, měšec mu vymění a pak jej be2 
peněz vyžene. Rek chce pomocí ostatních divotvomých věcí měšce nabýt 
zpět, je však vždy o ně princeznou obelstěn a na konec zanechán v pustých 
horách. Tam najde ono divotvorné ovoce, prodává ji.', převlečen, princez- 
nině komorné, a když pak [)rincezna je znetvořena, navštíví ji jako lékař, 
přinutí ji vyznat, čím sc na něm prohřešila, a vydat ukradené divo- 
tvorné věci. 

Z Moravy: K. ÍII. 3. od Olešnice, K. I. 47. od Rožnova, Slavia 19. 
od Telče. 

Variant b). 

Rek krade divotvorné věci loupežníkům. Hlavní z divotvomých věcí 
je měšec, vždy plný peněz, sedlo (prsten) létací. Vedlejší je prsten, jehož 
majetníka každá princezna chce za muže. 

") Tato verse odchylná. Počátek z látky 5. variant b). Z divotvomých věcí 
jen mlýnek, který rek prodá lakomci. Ten jede na nčm po lodi, nemají soli, dá 
namlít .soli, neví jak mlýnek zastavit, loď pod přívalem solí utone. (Patrné výklad 
o tom, proč moře je slané.) 

**) Tento prvek viz těž pravidelné v 29. var. b). č. 11. a a (:. 13. var. b). a.). 



26 

Rek vyleze v lese v noci na strom, vyslechne potají lupiče, kteří 
se sejdou pod stromem, o divotvomých vécech, vezme jim je, ožení se 
pak s princeznou, Jcterá jej zradí a o divotvorné věci oloupí. Pomocí 
divotvomého ovoce nabude jich však podobným způsobem, jako ve va- 
riantu a), zpět. 

Z Moravy: Bayer I. 13. od Rožnova, Sedláček (38—56) ze západní 

Moravv. 

Variant c). 

Rek najde divotvorné věci zakopané v zemi. 

Jest to měšec, stále plný peněz, píšťalka, jíž může přivolati celé 
vojsko, a pas, který jej odnese, kam si přeje. Pyšná princezna připraví 
reka lstí o všecky tyto divotvorné věci, on najde v lese hrušky, po 
nichž vyrůstá tomu, kdo je sní, dlouhý nos a neodpadne dříve, dokud 
se nenapije vody z jedné studánky. Pomocí tohoto ovoce dobude rek 
ukradených divotvomých věcí na princezně zpět. 

Z Moravy: Menšík IV. 15. Benetice. 

Oddělení 2. 

Rek nabývá různým způsobem jedné hlavní divotvorné věci. V první 
části látky získává pomocí její bohatství a princeznu. V druhé ztrácí 
divotvornou věc i princeznu, hledá je a najde. 

Látka 9. 
(O lampě Aladina.) 

Rek octne se, jako hoch, v moci čaroděje, který jej posílá do pod- 
zemí pro divotvornou lampu (zámek), jíž slouží mocní duchové. Lampu 
v podzemí najde, čaroději však nevydá. Vrátí se domů, dává si od duchů 
přinášet poklady, zahrnuje jimi krále, ožení se s princeznou, dá si přes 
noc postavit od duchů palác. Čaroděj obelstí ženu jeho o lampu a dá 
palác i s ženou odnést od duchů do dalekých končin. Rek vydá se na 
cestu, hledaje palác, najde jej, pomocí ženy zmocní se opět lampy, čaro- 
děje zahubí a palác dá odnést na staré místo. 

Variant a). 

Rek, když hledá princeznu, přichází k různým, obyčejně třem, by- 
tostem radícím. Jsou to čaroději, (veliký rak), vládcové zvěře,' plazů, ptáků, 
z nichž jeden na konec pomocí svolaných ptáků o zámku se doví 
a dá k němu reka svými ptáky donést. 

Z Čech: Rad. {S6 — 98). Z Moravy: Rkpsná sbírka od Rožnova. 

Variant b). 

Rek dostane od čaroděje (žida) hned na počátku divotvorný prsten, 
kterého též poslouchají duchové, slabší však než duchové lampy. Na 
konci připojena bývá ještě episoda o novém úkladu čaroděje. 



27 

Z Moravy: K. I. 32. od Rožnova. K. IV. 14. od Kamenice. Mikší- 
ček I. (24—30). 

Látka 10. 

Rek nabývá divotvorné věci, která plní všechna jeho přání, od 
hada, kterému zachránil díté. Lstí je o ni připraven, nabývá jí však po- 
mocí vděčného psíka a kočky. 

Rek kupuje za sv&j poslední peníz psíka, pak kočku a konečné 
hada od lidí, kteří chtí zvířata ta utratiti. Had dovede jej k hadímu 
králi, od kterého si má vyžádati hodinky (prsten), plnící každé přání. 
Vystaví si nádherný dům, uchází se o princeznu, postaví nádhernou sil- 
nici (most) až ke královskému paláci. Princezna se za něho vdá, zradí 
jej, vezme mu prsten (hodinky) a prchne. Rek ji hledá, dojde s psíkem 
a kočkou k paláci, stojícímu v moři. Psík kočku přenese, kočka lstí zmocní 
se prstenu (hodinek), (donutí myši, aby lstí prsten ukradly) a plavou zpět. 
Psík mluví na kočku, až ona hodinky upustí do vody; chytí pak rybu> 
která jí hodinky přinese. Rek zničí pak palác i s princeznou. 

Z Moravy: K. I. 31. od Rožnova. Slavia 24. Kněždub (Slovácko). 
Václavek 1. (10 — 11), moravské Valašsko (zlomek). 

Látka 11. 

Rek najde (v podzemí) divotvorné křesadlo, jímž může přivolávati 
ducha, plnícího každé jeho přání. Navštěvuje tajně princeznu, je dopaden 
a uvězněn, má býti popraven, podaří se mu však, zjednati si opět svoje 
křesadlo a tím se osvobodit. 

Z látky té nachází se v češtině (Mikšíček I. (49 — 56) jen nepatrný 
úlomek, vnesený do látky o třech vojácích, kteří pokoušejí se (s nezdarem 
však) o vysvobození princezen tím, že zůstávají s nimi po tři noci, aniž 
by se jich dotkli. Princezny dají jim: meč, jenž, jsa vytasen, přivolává 
celé vojsko (kombinace mošny, z níž vojsko vyskakuje a meče samosečc 
jenž stíná na povel všem hlavy dolů. Mošna z látky 7.); létací plášť; 
stále plný měšec. Jeden po druhém jdou k princezně, která své nápad- 
níky lstivě shazuje do sklepa, uniknou, jeden z nich pomocí onoho kře- 
sadla dá si zázračné věci přinésti, přemůže pak krále atd. Verse ta, 
dosti zatemnělá, náleží k látce 8. Počátek z bludného prvku. Viz na př. 
látku 8 var. a), 29. var. b), 13. var. b). 

Skupina IIL 

Rek vysvobozuje princeznu (princezny) od netvorů. 

Látka 12. 

Rek osvobozuje princeznu, obětovanou draku, sídlícímu ve skále 
pomocí neobyčejně silných zvířat. 



28 



Variant a). 

Rek pomocí nadi^řirozcnč silných psů přemůže lupiče a osvobodí dívku 
u nich zajatou, pak zabijí draka ve skále, jemuž je obětována princezna, 
sluha vydává se za ochrance, dokládaje se dračími hlavami, rek po roce 
pHjde k jeho svatbč s princeznou a usvědčí jej jazyky, jež dříve drakovi 
vyřezal. 

Rek, jenž je řezníkem, jde do světa se svým psem. Stařec jakýs 
mu psa zabije. On dojde k poustevníkovi a dostane od něho tři psy 
nadpřirozeně silné, kteří mají též význačná jména (Roztrhal, Držho, 
Čerstvý jak vítr, Lamželezo a p.). S nimi přijde do hospody, v níž sídlí 
lupiči. Doví se to od dívky tam zajaté, přemůže je a pobije. (Výjimkou 
jen najde tam meč nadpřirozené moci, jímž pak draka zabije.) Město, 
u něhož drak sídlí, je černě potaženo, princezna draku obětovaná modlí 
se u kapličky, rek pomocí psů a meče zatím mnohohlavého draka ubije 
(líčení draka různé, vždy zlomkovité a neurčité). Princezna dá mu v upo- 
mínku prsten, šátek atd. (půl prstenu atd.) a on odchází na rok a den 
do světa. Sluha (kočí) přinutí princeznu, aby jej vydávala za osvoboditele, 
princezna odkládá však svatbu až po roce. Rek přijde čas zpět do 
města červeně potaženého, jde do hostince a vsází se s hostinským, že 
dostane jídla, pití a p. z královské svatební hostiny. Posílá k princezně 
své psy s oněmi věcmi, jež dostal na památku, a vyhrává sázku. Pak 
pozván k hostině, usvědčí lháře, jenž chlubí se drakovými hlavami, tím, 
že ukáže jazyky, které hned po zápasu drakovým hlavám vyřezal. Často 
vkládána tu episodka, jak princezna představuje reka hostům. Vypravuje, 
že měla k zlatému zámku zlatý klíč, ten ztratila, a dala si udělat stříbrný. 
Zatím však našla zlatý, a nyní ptá se, který má podržet. Všichni roz- 
hodnou pro zlatý, a ona pak vykládá podobenství. Na konec bývá zrádce 
pravidelně trhán čtyřmi voly (koni). 

Z Čech: Ilraše 7 (27 — 32) od Broumova. Z Moravy: Bayer II. 8. 

(24—28) od Rožnova, IMenšík 66 (219—228) od Jemnice, K. III. 2. 

18—25) od Olcšnice. 

Variant b). 

Rek, pomocí tíí zvířat (obyčejně lva, medvěda, vlka) nadpřirozeným 
způsobem nabytých a S(A)ě oddaných, přemáhá lupiče (náčelníka jich 
zvláště), s nimiž se spolčila proti němu jeho zrádná sestra, osvobozuje 
princeznu u nich zajatou, najde v jich pelechu divotvornou mast, všechny 
rány hojící a (divotvorný) meč, zabijí pak draka atd., jako variant a), 
je však ve spánku od zrádného onoho sluhy zabit, zvířaty, pomocí 
masti oživen, po roce se vrací atd. jako variant a). Po svatbě odpouští 
zrádné sestře, ta znovu ukládá mu o život a je zvířaty roztrhána. 

Rek odejde s nehodnou svojí sestrou do světa. Přijdou do lupič- 
ského zámku, kde zajatá princezna je provádí, rek najde tam divotvorný 



29 

meč a láhev s nápojem, který činí jej silným.*) Mečem pobije vracející 
se lupiče, až na jich náčelníka, jenž se divotvomou svojí mastí uzdraví. 
Ten spolčí se s jeho sestrou a radí jí, aby mu ukládala o život. Ona 
předstírá nemoc a chce jako lék vlčí, medvědí, lví mléko, doufajíc, že 
rek v boji s těmi zvířaty zahyne. Zvířata dávají mu však dobrovolně 
nejen mléko, ale též po jednom mláděti (jdou s ním sama). Sestra i)ak 
připraví koupel, v níž náčelník se zmocní odloženého meče (pasu), je 
však přes to rekem pomocí zvířat přemožen a ubit. Nevěrná sestra zů- 
stane uvězněna v zámku, a rek jde do světa, kde stejně jako ve variantu a) 
osvobodí princeznu. Po boji s drakem je unaven, usne, nevěrný sluha 
(kočí) jej zavraždí. Princezna, myslíc, že je mrtev, povoluje zrádci a vy- 
dává ho za osvoboditele, vyžádá si však rok a den lhůty k svatbě. Rek, 
zvířaty pomocí divotvomé masti oživen, přichází pak atd. Sázky s hostin- 
ským jsou šíře vypravovány než ve variantu a), za to odhalení zrádce 
stručněji, patrně pod vlivem děje ještě následujícího. Uvězněná sestra 
rekova je již blízka smrti, když bratr pro ni přijde, jí odpustí a ji vezme 
sebou. Ona chce se pomstit, nastrojí mu nože (udice) do lože, že se po- 
raní a zemře. Zvířata znovu jej oživí, rek káže jim roztrhat úkladného 
vraha, a ona usmrtí jeho sestru. 

Z Čech: Němcová II. (47-67)**) Rad. (13—21). Z^Moravy: K. I. 

27. od Rožnova. 

Variant c). 

Dva bratří (výjimkou tři) naprosto sobě podobní, obyčejně nadpři- 
rozeně porození (v této episodě úplně nahodilé varianty) jedou do světa, 
dostanou od medvěda, vlka, lva, každý po mláděti, rozejdou se pak růz- 
nými směry. (Před tím však někdy zabodnou na znamení nože do stromu. 
Čí nůž zrezaví, ten je v nebezpečí, a bratr ví, že mu má pomoci.)^ 

Jeden z nich přijede k modře (černě) potaženému městu, osvobodí 
princeznu, obětovanou draku ve skále poblíž města, zrádce sluha vy- 
dává se za ochrance (zde promíšené detaily z variantu a) i b), rek po 
roce se vrátí k svatbě, usvědčí zrádce atd. Po svatbě spatří les (horu), 
jenž jest mu nápadný (nikdy se nezelená a p.). Choť jeho mu praví, že 
z něho žádný dosud nevyšel, kdo se tam jednou octl. Rek tam jede se 
zvířaty, uhoní zajíce, peče ho na ohni, přijde baba, prosí, aby se směla 
ohřát (peče si žábu), šlehne reka i zvířata proutkem, zkamení je.***) 

Bratr nalezne nůž rezavý, jede za rekem, přijede do onoho města 
a je pokládán dle podoby a dle zvířat od princezny za jejího chotě. 

*) Toto místo vsudc v českých versích zatemnělé. Rek nabývá tu též místo 
meče pasu, prstenu, síly dávajícího někdy náhodou (řízením božím) v lese na 
stromě atd. 

**) Množství, patrně umělých, odchylek. 
*♦*) Zajímavý variant u Václavka (opakuje se v cizích versích častéji): baba je 
matkou (ženou) onoho (někdy odchylné oněch obru, kteří tu zastupují) draka, nese 
kosti svého muže (neb obrů), prosí reka, aby jí pomohl a zkamení jej pak. 



30 

Nechávají ji v omylu, ptá se nenápadně na onen les, jde tam rovnéž, 
najde babu, je však opatrnější, přinutí babu, aby bratra i zvířata oživila, 
ubije ji pak. (Episoda: když spí se ženou svého bratra, klade meč mezi lože.) 
Z Čech: Rad (1—12). Z Moravy: K. I. 54. od Rožnova, K. IV. 
13. od Kamenice. Václavek I. (30 — 40) z moravského Valašska. K. III. 
25. bez udání. 

d) Zlomky. 

Z Čech: Hraše 7 (17 — 32) od Broumova. Z Moravy: K. IV. 7. od 
Kamenice. K. I. 34. od Rožnova. Bayer I. 7. od Rožnova. Menšík II. 
25. od Dačic. Kolář II. 20. (13-18) z moravského Slovácka. Vrána I. 
28. od Němčic z Hané. 

Látka 13. 

Rek osvobozuje dívku od netvora, jehož duše sídlí kdesi mimo tělo. 

Netvor ten b^-vá důsledně charakterisován . tím, že je téměř neza- 
hubitelný, poněvadž duši jeho, skrytou v několika v sobě obsažených 
zvířatech, nelze nalézti. 

Variant a). 

Rek hledá tři sestry, provdané za švagry, začarované ve zvířata 
(ptáka, zvíře, rybu), a pomocí těchto zvířecích švagrů hubí netvora, jehož 
duše je mimo tělo. Netvor ten vězní dívku, která ho nechce za ženu, a 
zaklel její bratry, švagry rekovy, v ona zvířata. 

Čaroděj unese dívku, nutí ji k svatbě, když odpírá, uvězní ji a změní 
bratry její v medvěda, orla a velrybu, při čemž jich říše stanou se lesem, 
pohořím, mořem. Sedm dní žijí jako lidé, sedm jako zvířata. 

Sousední zhýřilý král prodá své tři dcery za peníze těmto zakleným 
princům. Před smrtí sdělí to synovi, jenž zatím dorostl, a pro.sí, ab\ 
sestry své vysvobodil. Syn jde do světa, navštíví pořadem zvířecí své 
švagry. Ti slíbí mu pomoc, když vysvobodí jich sestru z moci čaroděje. 
Do.stane od nich chlupy, pera, šupiny, jež má třít, když bude mít po- 
moci potřebí. 

Rek jde k starému hradu, před nímž se pase býk. Zavolá proti 
němu na pomoc medvěda, medvěd býka roztrhá, ten však změní se 
v holubici. Orel žene se za ní, holubice však změní se ve vejce, jež 
spadne do moře. Velryba vejce přenese, ve vejci je klíček, jímž otvírá 
se hrad, ve hrade rek najde princeznu, zasnoubí se s ní a kouzlo zmizí. 

Vypravuji zúmyslně jen jednu nekombinovanou versi (Menšíkovu). 
Ostatní v detailech valně se sice různí, ale kostra a postup děje jsou 
naprosto shodný a ukazují, že detaily, podrobně vypracované, pocházejí 
z různých versí knižných a odchylky vzaty z látek příbuzných. 

Z Čech: Rad (127— 140), Soukal (86— 93) (?). Z Moravy: Stránečka 
(32— 49j, Menšík 1. 6. od Telče. 



31 



Variant b). 



Rek dostává od zvířat, která spravedlivě rozdělil o kořist, moc, 
brát na sebe dle libosti jich podobu. V těchto různých podobách zví- 
řecích vysvobozuje princeznu vězněnou netvorem, jehož duše je mimo 
tělo. Tímto variantem náleží látka 13. do skupiny 1., o proměnách reka; 
zařazena však sem, poněvadž variant b) je jen mladší obměnou variantu a). 

«) 

Povídky s počátkem o rekovi (recích), kteří pokoušejí se o vysvo- 
bození zakleté princezny (princezen) tím, že po tři noci podstupují zkoušku 
(týrání duchy a j.). Tento děj viz v látce 8. var. a) č. 29. var. b). a č.ll. 

Povídky bez tohoto počátku. 

Všechny verse české jsou zatemnělé, křehké, snadno přístupné cizím 
vlivům. Detaily, jako ve variantu a), velmi různé, kostra však a postup 
děje stejné. Uvádím ukázkou povídku Vránovu. 

Nejmladší ze tří jde do světa, najde lva, krahujce a mravence, 
kteří se prou o zdechlinu. Rozdělí je spravedlivě, dostane od nich tři chlupy 
tři pera a mravenčí nožičku. Když si chlupy, pera dá pod rameno neb 
nožku pod jazyk, změní se v dotyčné zvíře. V městě dozví se o zmizelé 
princezně a jde ji hledat. Letí jako krahujec k zámku, v němž princezna 
je vězněna devítihlavým drakem, ťuká na okno, drak dovolí, aby byl 
vpuštěn. Když drak odletí, změní se rek v člověka a prosí princeznu 
aby se zeptala draka, jak jej možno zabit. Drak, nenápadně princeznou 
vyptáván, \ypravuje: za diamantovými horami pase se na zelené louce 
zajíc; kdyby jej někdo roztrhl, vylétne z něj holubice; z té po roztržení 
vypadne vejce. Kdo by mu tímto vejcem pomazal hlavu, ten jej zabije. 
Rek letí krahujcem za diamantové hory, jako lev roztrhne zajíce, jako 
krahujec holuba, přinese vejce princezně, a ta draka zabije. Kraj kolem 
zámku se změní, zkamenělí rytíři oživnou, ukládají rekovi o život, on 
v podobě mravence schová se do šatu jednoho z rytířů. Rytíři vydávají 
se za osvoboditele, jeden chce vzít si princeznu, rek přijde, usvědčí jej 
ze lži jazyky, které drakovi vyřezal, a sám se ožení s princeznou. (Pra- 
videlněji v cizích versích rek užívá podoby mravence, jindy komára 
mouchy, aby se dostal nenápadně k princezně. Konec o úkladech a zrádci 
přejat z látky 12.) 

Z Čech: Rad (49-65), Popelka I. (56—62). Z Moravy: K. IV. 2. 

od Kamenice. K. III. 27. Menšík lí. 41. od Dačic. Vrána I. 27. od 

Němčíc z Hané. 

Látka 14. 

Rek s dvěma soudruhy vysvobozuje princezny, držené zlou hvtostí 
v podzemí. 



32 



Variant a). 



Nadpřirozeně silný rek s dvěma nadpřirozeně silnými soudruhy 
sídlí v lese; jsou znepokojováni tajemnou b\tostí, kterou rek přemůže, 
pronásleduje až k otvoru do podzemí, spouští se za ní, osvobozuje prin- 
cezny, je však soudruhy sám zrádně dole zanechán atd. 

Rek nadpřirozeně silný (jeho hůl, mošna atd. váží centy. Obyčejně 
zde bývá vložka z látky o silném rekovi, patřící do II.) jde do světa 
a potká po sobě dva neobyčejně silné soudruhy. Bývají charakterisováni 
buď svými řemesly (koželuh, švec, mlynář, pekař) neb neobyčejným za- 
městnáním (jeden mete smrkem, druhý z kopců dělá roviny), neb ko- 
nečně jmény, jež ukazují na jich neobyčejné vlastnosti (Cítil, Myslil, 
Silný atd.; v cizích versích jsou jména ta mnohem význačnější). Usídlí 
se v lese v opuštěné chalupě, dva chodí na hon, třetí vaří doma sám. 
Přijde jej pokoušet nepatrná na pohled bytost, veliké však síly (chlapíček, 
stařec na loket, se sedmiloketní bradou, pídimužík, mužíček s dlouhým 
vousem atd.). Prosí o jídlo, při tom však jídlo zkazí a soudruha sbije. 
Ten se přátelům nepřiznává. Až když rek vaří, přemůže onu bytost. 
Jdou pak po krvavé stopě až k díře, která vede do podzemí. Soudruzi 
spouštějí tam reka po provaze. Líčení pod zemí nejasné a dosti různé. 
Princezny hlídány oným čarodějem (zlým duchem a p.), jejž rek pak 
zabije (někdy i draci hlídající jsou připomínáni). Rek dostane od prin- 
cezen na upomínku šperky*), dá je soudruhy vytáhnout na povrch, 
sám však zrádně dole zanechán. Způsob, jakým se dostává na povrch, 
různý: Drak jej vynese atd. opět nejasné.**) Rek přijde do města, kde 
sídlí princezny, soudruzi vydávají se za osvoboditele, princezny (počet 
různý) váhají se svatbou, chtí ony své šperky (šaty a p.). Rek vydává 
se za zlatnického tovaryše, posílá mistra se šperky do zámku a je dle 
toho poznán. 

Z Čech: Němc. II. (198-21:1). Popelka II. (29-37). Z Moravy 
K. I. 28. od Rožnova, Bayer II. (34—37) od Rožnova, Sedláček I. 
(12—21) ze západní Moravy, Mikšíček I. (176-178). 

Variant b). 

Zmizelou princeznu (princezny) jde hledat několik soudruhů (oby- 
čejně vojáků), radí jim baba v lese (zbytek oné zlé bytosti), spouští 
jednoho studnou do podsvětí, kde jsou princezn}-. Rek najde tam píšťaly 
(trubky atd.), jimiž může privolávat vojsko. Soudruzi princezny vytáhnou, 

*) Někdy zmínka o jablcích, do nichž celé zámky neb řiaty princezen se scho- 
vají, tu bývá i v cizích versích). 

**) Zde l)ylo by k výkladu původní kostry naprosto nutno srovnávati s ver- 
semi cizími, (.'eské jsou již vesměs pozdní a v rozkladu, tak jako i variant b^i je 
jen patrná imitace var. a) ze zbytku uj)0mínek. 



33 

jeho spustí, on svolá vojsko a dá se vyvést z podsvétí, přijde do města 
princezen, usvčdčí soudruhy atd. 

v 

z Cech: Popelka I. (15 — 18). Z Moravy: K. I. 55. od Rožnova, 
rkpsná sbírka ze Solance od Rožnova. Kolář II. 34. (61—68) z morav- 
ského Slovácka, Mikšíček I. (233-239). 

Látka 15. 

Rek (nejmladší ze tří) osvobodí nepoznán princeznu od nočního 
útoku obrů, kteří ji chtí z hradu unésti. 

Rek putuje (s bratry a) s matkou, dle slibu, který vzájemně matka 
s otcem učinili, do Říma. Cestou přenocují v lese, rek, výborný střelec, 
hlídá, uzří oheň a při něm obry, kterým ustřeluje od úst poháry (atd.). 
Vezmou jej mezi sebe a žádají, aby zastřelil psíka v hradě, který chtí 
přepadnout, aby unesli princeznu. Rek jde s nimi, psíka zastřelí, přeleze, 
aby otevřel bránu; když se mu to nevydaří, podlézají obři prokopanou 
derou a on jednoho po druhém zabijí. Vyřeže jim jazyky, jde pak 
k princezně, vezme si její pantoílíčky atd. a zas odejde. Vrátí se k matce 
(a bratřím), nic neprozradiv. Princezna hledá svého ochrance, velitel 
vojska chlubí se, že obry zabil, princezna však, pochybujíc, dá si vysta- 
věti hostinec u silnice s nápisem, že každého zdarma pohostí, když 
vyprávěti bude příběhy svého života. Rek vrací se s matkou (a bratřími), 
zastaví se v hostinci, rek vypravuje svoje noční dobrodružství, jemuž ani 
matka (ani bratří) nevěří, dosvědčuje věcmi, jež si vzal na památku, je 
princeznou uznán, usvědčí podvodníka obřími jazyky atd. 

Z Čech: Třebízský (105- 1187), Slavia II. 12. Pluhový Žd^r u Kar- 
dašovy Řečice. Z Moravy: K. I. 23. od Rožnova. Menšík 67. (2^9-234) 
od Jemnice. Mikšíček I. (167 — 175). 



Skupina IV. 

Rek uchází se o princeznu, hledě, aby získal její ruku. 

Oddělení 1. 

Vykonává úkoly, které princezna neb otec její ukládají nápadní- 
kům a (někdy) pomáhá králi v boji.*) 

Pododdílení i. 
Rek vystupuje veřejně jako nápadník princeznin. 



*) Látky, v kterých dívka (princezna) sama tajně vykonává úkoly rekovi ulo- 
žené, nenáleží sem, nýbrž do oblasti látek o dívce. 

Národopisný Sborník. L 3 



34 



Látka 16. 



Rek vykonává úkoly mu uložené, aby pojmouti směl princeznu za 
choť, pomocí sluhů nadpřirozených vlastností. 

Variant a) 

Rek má uhlídat po tři noci princeznu, střeženou čarodéjcm, která 
mu uniká a mění se ve vzdálené, skryté předměty. 

Rek uzří obraz své princezny, zamiluje se do ní, jde ji vyhledat 
a podniknout trojí noční stráž. Cestou seznámí se s třemi muži nadpři- 
rozených vlastností : Dlouhý se libovolně zvětšuje, Široký libovolně bobtná, 
Bystrozraký vše vidí. První noc změní se princezna v žalud na dubě 
v lese, 100 mil daleko (v kachnu uprostřed rybníka 50 mil daleko) ; 
druhou noc v drahokam ve skále 200 mil daleko (v jablko v studni 
100 mil daleko); třetí noc v prsten v mušli na dně černého moře, 
300 mil daleko (v jehlu zabodnutou v kůře dubu 200 mil daleko.) Bystro- 
zraký vždy ji vypátrá. Dlouhý je k ní donese, široký pitím vody a p. 
pomáhá k nalezení. 

Z Čech: Erben (7-14). Z Moravy: Menšík V. VI. 32. od Hole- 
šova. *) 

Variant b) 

Rek má dojeti na zázračném voze neb lodi k princezně a pak, 
poněvadž princezna váhá vzíti si obyčejného člověka, musí vykonat ně- 
kolik nemožných úkolů. 

Rek je nejmladším z tří bratří. Všichni pokoušejí se sestrojit zázračný 
onen samohybný vozík (vzduchovou, pozemní loď atd.), první dva však 
marně, (Poněvadž oslyšeli prosbu mimojdoucího starce. Rek ho neoslyší 
a vozík sestrojí.**) Jede k princezně a cestou potkává několik mužů zá- 
zračných vlastností. Muži ti bývají: 

Střelec, jenž na velikou vzdálenost nikdy nechybí (míří po mouše, 
j)táčku); místo něho někdy muž, jenž dohodí a trefí všudy dvěma zla- 
tými kulemi, neb stříkač, jenž z lahve daleko dostříkne. 

Silák, který vytrhává stromy. 

Hladný člověk (skalojídek, jenž nikdy se nenají). 

Žíznivý člověk (ničím nemůže uhasit žízeň). 

Běžec, jenž okamžitě všudy doběhne (nosí mlýnský kámen, aby se 
nepohyboval příliš rychle, neb jednu nohu na rameně). 

Člověk vše slyšící (slyší jak tráva roste, nosí seno v uších). 

Zimavec, z něhož jde hrozný mráz (nikdy se neohřeje). 



*) Menisík připíná jcštČ jako druhou část zkríícený variant b). 
**) V čcstinČ vzácnější počátek (^rkpsná sbírka, Rad> o první podmínce, vyhrát 
v běhu o závod na<l princeznou (běží pro vodu, neb víno\ Tento počátek zde vsak 
původnejsí. XDzík asi sestrojen vlivem látky o princezně Nezasmálce. Viz č. 18 var. a. 



35 

Mlynář, jenž dechem svým žene mlýn atd 

Král nechce dát princeznu sprostému člověku a ukládá mu 
úkoly další. 

Doběhnout v krátkém čase k daleké studni pro vodu (někdy o zá- 
vod s jiným neb s princeznou). Běžec běží, spí ještě cestou, naslouchač 
slyší jej chrápat, střelec ranou jej zbudí. 

Sníst spoustu chleba neb volů (vykoná jedlík). 

Vypít spoustu vína (vykoná žíznivý). 

Vlézt do roztopené peci (zimavec ji schladí). 

Odnést si královy poklady najednou (vykoná silný). 

Když rek se vrací, pronásleduje jej královo vojsko. Sluhové však 
vojsko ničí, neb zadrží (běžec přenáší reka a ostatní přes jezera a vrchy, 
silný házením skal atd.)*) 

Jednotlivé verse české vybírají z těchto sluhů i úkolů, co si právě 
vypravěč pamatoval, a nahrazují často to, co jim schází, přejatými prvky 
z látky o Nezasmálce (č. 18.), o rekovi, jenž pásl zajíce (č. 17.) a z látek 
o domnělém hrdinovi. (Oddíl II.) 

Z Čech: Třebízský (94-104). Rad (637-648). Slavia II. 30. I. 
Kumžak. Erben (34—36), od Domažlic. Z Moravy: K. I. 35. od Rož- 
nova. Rkpsná sbírka ze Solance na moravském Valašsku. 

Látka 17. 

Rek má, ucházeje se o princeznu, uhodnouti, co si ona myslí. 

Pak uhlídat stádo pasoucích se zajíců a na konec naměřit tři pytle 
pravdy. 

V češtině jen verse Sedláčkova, autorem barbarsky vypravovaná, 
udržuje aspoň z části původní kostru. Druhé dvě jsou naprosto zkomo- 
lené vlivem látky o Nezasmálce (č. 18) a látky o sázce o nos, náležející 
do látek o chytrém rekovi. (Oddíl II.) 

Princer:na prohlásí, že pojme toho za muže, kdo uhodne její my- 
šlénky. Rek, prostý člověk, nejmladší ze tří bratří, jde k ní, když již 
bratří s nezdarem byli vyhnáni. Cestou sbírá bezvýznamné věci (nohu od 
rendlíku, kravské lejno a p.). Je líčen naprosto hloupý, když přijde 
k princezně, mluví jen o těch věcech které nalezl. Princezna však vy- 
kládá si řeč jeho jinak, takže skutečnost kryje se s jejími myšlenkami.**) 
Když uhodl, musí pást po tři dny stádo zajíců. Dostane od starce (sta- 



*) Jak vlastnosti sluhů, tak způsob, jakým ochraňují reka před ncprdlclským 
vojskem, jsou jistě i v našem [)odání lidovém mnohem ^rubšího zrna, než ukazují 
naše verse. Přesvědčil jsem se sám o tom při sbírání pohádek valašských a dotvr- 
zují mi to verse cizojazyčné. 

**) Základ látky nad pomyšlení sprostý. Vtip spočívá v hrubých dvojsmyslech, 
které rek bezděčně mluví. Dotvrzují to verse cizí, pečlivěji zapsané než naše, které 
právě proto, že se vyhýbají hrubému obsahu, často nedávají smyslu. 

3* 



36 

řeny), který mu pomáhá, píšťalku a tou udržuje zajíce pohromadě. Ko- 
morná, král, královna, princezna, jdou k němu na pastvu v různém 
přestrojení, aspoň jednoho zajíce mu vyloudit, aby prohrál. On ukládá 
jim pokořující podmínky,*) zajíce dává, ale na konec ho znovu píšťalkou 
přivolává zpět. Když úkol dokonal, má rek veřejně naměřiti tři pytle 
pravdy. On vypravuje, jak král, královna atd. v přestrojení se podávali 
pokořujícím podmínkám. Král raději dá mu dceru, než by se vydal 
v šanc veřejnému posměchu. 

Z Čech: Slavia II. 33. IV. (91-93) od Borotína. Z Moravy: 
Sedláček I. 13. (73—84) ze západní Moravy. Menšík 24. od Jemnice. 

Látka 18. 

Rek uchází se o princeznu, která se nikdy nezasmála. 
Kdo ji rozesměje, dostane ji za ženu. 

Variant a). 

Rek rozesměje princeznu Nezasmálku pomocí samohybného vozíku, 
na kterém každý zůstane vězet, kdo se ho dotkne. (Hojné vložky z cizích 
látek.) 

Rek (nejmladší ze tří) pomocí radícího starce sestrojí si samohybný 
vozík, jede na něm rozesmát princeznu, přenocuje v hostinci. Zvědavá 
hostinská, polosvlečena, jde v noci se podívat na vozík, zůstane na něm 
lpěti a musí s ním. Služky, které ji chtí obléci, uváznou též, za nimi pak 
býk, jenž se po nich rozežene, atd. Princezna, vidouc podivný průvod, 
zasměje se atd. 

Z Cech: Rad (693—699). Z Moravy: Kolář I. 16. (40-46) mo- 
ravské Slovácko. 

Variant b). 

Rek (nejmladší ze tří) na radu starce jede k princezně na babě, 
posypané peřím, princezna se směje atd. 

Z Moravy: Václavek I. (47 — 48) moravské Valašsko. Menšík 56. 
od Jemnice.**) 

Pododdéleni 2. 
Rek uchází se o princeznu v přestrojení. 

Látka 19. 

Rek, z nízkého rodu, uchází se o princeznu jako neznámý rytíř na 
závodech, v nichž ostává vítězem. 



♦) I zde velice hrubý podklad v českýxh versích sběrateli smazán. 
**) Pro ú{)lnost uvádím i tento pokleslý variant zde, ač obsahem .se této oblasti 
látek vymyká. 



37 

Variant a). 

Nejmladší ze tří hlídá po tři noci mrtvolu svého otce, dostane od 
něho nadpřirozené koné a odéní, v němž pak jako neznámý rytíř jezdí 
na závody. 

Otec přeje si před smrtí, aby jeho tří synové hlídali po smrti po tři 
noci jeho mrtvolu. Nejmladší, hloupý Honza, hlídá sám. Otec vstává po- 
každé o půlnoci, třetí noc dá synovi prut, aby jím zaklepal na skálu. 
Skála se otevře, uvnitř je nádoba s vodou, nádherný oděv, a tři koně, 
z nichž první, hnědouš, skáče dva, druhý, vraník, čtyři, třetí, bělouš, šest 
sáhů vysoko. 

Princezna věší na hradní zeď poprvé zlatý kapsář dva sáhy vysoko, 
podruhé zlaté jablko čtyři sáhy, po třetí zlatý prsten šest sáhů a slibuje 
tomu svoji ruku, kdo na koni k oněm věcem doskočí a je strhne. Honza 
jezdí k slavnosti po třikrát jako neznámý rytíř na svých divotvomých 
koních a úkoly vykoná, pokaždé však ujede. Vojsko hledá vítěze po 
cele zemi, najde konečně Honzu za pecí a pozná jej dle zlatých věcí, 
které má u sebe. Honza dostane princeznu. 

Z Čech: Slavia II. 35. Ví. Strakonice. 

Variant b). 

Rek, nejmladší hloupý ze tří, hlídá v noci pole (louku), nabývá 
pomocí jisté (radící) bytosti divotvorného, radícího koně, na němž pak, 
jako neznámý rytíř, vítězí na závodech. 

Sedlákovi krade kdosi v. noci z louky seno. Dává louku hlídat 
svým třem synům. Dva starší spějí, nejmladší, hloupý Honza číhá v kupě 
sena, kterou veliký pták unese do jednoho zámku. Rek najde tam vra- 
níka, který mu radí a vypravuje o princezně, zavřené na mramorovém 
kopci v zámku, kterou ten dostane, kdo k ní koňmo vyjede. Rek doma 
je bratry vysmíván, jezdí však potřikrát na vraníku v nádherném výstroji 
poprvé stříbrném, podruhé zlatém, potřetí diamantovém. Vyskakuje třemi 
skoky nahoru, ožení se pak s princeznou. Z koně, jemuž na jeho přání 
utne hlavu, vylítne bílá holubice. 

Z Čech: Popelka I. (46-51). Polička, Slavia 21. Polička. Slavia 
od Berouna, Soukal (81 — 86) od Berouna.*) 

Variant c). 

Rek zabíjí na pastvě obry, bere z jich zámků divotvorné koně 
a nádherné oděvy, jezdí v nich na závody, vítězí a dostává princeznu 
za choť. 

*) Jak verse poličské, tak i berounské js(ju identické. Dle poliírských podán 
obsah, berounské ztemněny vlivem látky o vděčném mrtvém (cfr. c. 28.). Závody 
i jízda na vrch ve všech třech variantech promísené. 



38 

Texty v detailech silně odlišené. Příkladem verse Kuldova: král 
zve prince, aby sešli se v určitý den k závodům, na nichž princezna si 
zvolí choté. Jeden z nich jde převlečen za pasáka dříve ke králi, dá 
čtyřem cestou žebrákům chleba a dostane od posledního čtyři divo- 
tvorné věci: karabáč, jímž každého zabije, palici, kolem níž se ovce 
samy pasou, píšťalku, dle níž tancují, kabelu vždy plnou sýra (napodo- 
beno dle látky č. 4.). Slouží u krále za pasáka, zabijí na pastvo dva 
obry, najde v jich zámku skřínku, z níž vyskakují duchové, nosí od- 
tamtud princezně vonné kytky. (Vložena zbytečná episoda o hloupém 
rekovi, jenž nerozeznává dukáty od plíšků. Snad vlivem podobné, jenže 
tam případnější episody, v látce č. 20.). var. d. verse rukopisné sbírky. 

Slavnost koná se tím způsobem, že princi defilují před princeznou 
a ona svému vyvolenému hází šátek a prsten. Rek bere k jízdě ze zámku 
poprvé bělouše a bílý oděv, podruhé hnědouše a červený oděv, potřetí 
vraníka a černý oděv (při tom stříbro, zlato, démanty). 

Rek pokaždé princeznou vyvolen, pokaždé uniká, potřetí při pro 
následování raněn do nohy, zaváže ránu princezniným šátkem, vyhledán 
na pastvě princeznou, po šátku poznán (vliv látky č. 20.). Svatba. 

Z Moravy: K. 1. 17. od Rožnova. Menšík IV. 7. od Benetic. Mik- 
šíček I. (106-112.). 

Látka 20. 

Rek slouží u krále jako zahradník (má zlaté vlasy, jež ukrývá); 
pomáhá králi v boji jako neznámý rytíř, poraněn, po ráně poznán. 

Variant a). 

Rek vychován u divého muže, od něhož dostává koně atd. 

Otec rekův chytí divého muže, zavře jej do vězení, sezve hosty, 
podívat se naň. Rek, ještě hoch, hraje si v zahradě, míč (šíi)y atd.) 
padne mu do vězení divého muže. Prosí, aby mu ho vrátil, divý muž 
chce, aby jej pustil, radí mu, aby matce tajně vzal klíče. Rek tak učiní 
divý muž unikne, hoch obává se hněvu a trestu otcova, unikne konečně 
k divokému muži. Je od něho vychován, na jeho radu slouží za zahrad- 
níka u krále, princezna si jej oblíbí, král i ostatní jím pohrdají, on po- 
máhá — pomocí divého muže — králi jako neznámý rytíř v boji, ko- 
nečně poznán. Svatba. 

Z Čech: Rubeš, Spisy (253- 271 \ (Táž v německém překladu 
u Milenovského [147-184].) 

Variant b). 

Rek vyrůstá s divotvorným hříbětem, macecha (radou milence) 
ukládá mu o život, on prchá na hříběti, nabývá radou hříběte ve stu- 
dánce zlatých vlasů, slouží u krále zakrývaje vlasy a předstíraje, že 
má strupy na hlavě ; princezna zamiluje se do něho, král dá je oddat. 



39 

ale zavrhne je. Rek pomocí svého koné pomáhá králi jako neznámý 
rytíř v boji, po ráně poznán a pak i s chotí králem přijat. 
Z Moravy K. 1. 24. od Rožnova. 

Variant c). 

Rek slouží u čaroděje, jemuž prchá, poněvadž přestoupil jeho 
zákaz, unikne pronásledování pomocí divotvorného koně (zahazuje kartáč, 
výtěrku atd., jež mění se v nepřekonatelné překážky), má zlaté vlasy, 
skrývá je, předstíraje, že má strupy na hlavě, slouží u krále jako zahrad- 
ník, pomáhá pomocí koně jako neznámý rytíř králi v boji atd. 

Z Cech: Rad (617 — 636). Z Moravy: Menšík 47. od Jemnice. 
Mikšíček I. (190—196). Slavia 9. Uherské Hradiště. 

Variant d). 

Rek (chtěje se pomstiti pyšné princezně) slouží, jsa princem, jako 
zahradník u jejího otce, svádí princeznu, která se do něho zamiluje; 
když již princezna nemůže zatajiti svůj stav, prchají spolu a rek krutým 
způsobem ponižuje její pýchu : nechá ji žebrati, prodávati hrnce na trhu, 
které vojsko schválně rozbijí, obsluhovati ve výčepu, který vojáci pustoší, 
atd. Na konec smíří se s ní. Variant tento nepatří již k našim látkám. 
Je to jeden z pozdějších výstřelků původní látky, vzniklý v pozdní době 
v Evropské literatuře knižné vlivem látek (v češtině neznámých jinak) 
o domnělém bláznu, který podvede neopatrnou princeznu, a pak povíd- 
kami o Griseldě, jež patří oblasti látek o ženě. 

Z Čech: Němcová II. (287—297) (silně zkomolená). Z Moravy: 
rukopisná sbírka: jedna verse ze Střední Bečvy, druhá ze Solance 
u Rožnova. 

Oddělení 2. 

Rek, chtěje dostati princeznu za choť, zmocní se jí a unáší ji lstí. 

Látka 21. 

Rek zmocní se únosem na lodi princezny střežené Čarodějnicí, a 
věrný přítel, jej provázející, ostříhá ji pak proti vůli rekově od nastro- 
jených úkladů. 

Rek, královský syn, má od mládí soudruha, jenž nadpřirozeným 
způsobem přišel na svět. Když dorostou, uzří zahalený obraz princezny, 
střežené ve vzdálené zemi čarodějnicí (odchylkou králem). Zamilují se 
do ní a jedou na lodi pro ni. Pomocí skvostného zboží (hudby) vylákají 
princeznu na loď a odplují. Princezna rozhodne se pro reka. Na zpá- 
teční cestě jsou marně pronásledováni, uniknou a odpočívají na ostrově. 
Přítel vyslechne rozmluvu tří ptáků, kteří vykládají o úkladech, nastro- 



40 

jených proti nim od čarodějnice. (Čarodéjnice bude je pronásledovati 
v podobě bouře, oni však musí ucpati loď, aby vichr do ní nevnikl, sic 
by byli ztraceni.) Když připlují domů, bude princeznu očekávati kůň, 
ona však si naň nesmí sednouti, nýbrž koni musí být hlava uťata. (Jak 
pojedou na hon, nesmí princezna vystřelit, sic by zmizela.) Ve svatební 
noci protáhne se čarodějnice klíčovou dirkou, aby novomanžele zahubila. 
Pláci podotýkají, že ten, kdo by toto tajemství prozradil, zkamení. Přítel 
vyslechne ptáky a řídí se jich radou, ačkoliv rek, neznaje příčiny, diví 
se tomu a pak vzplane i hněvem. Čarodějnicí je nevlastní matka rekova. 
Přítel číhá na ni u dveří a když se protahuje do komnaty, poraní ji jen, 
seknuv ukvapeně mečem. Macecha žádá přísné potrestání, přítel uvržen 
je do vězení a má být oběšen. Pod šibenicí vypoví své tajemství a zka" 
mění. Rek žije zarmoucen se svojí chotí a má s ní dvě dítky. Ve snu 
zjeví se mu přítel a žádá, aby pomazal kámen, v který byl on proměněn, 
krví svých dítek. Rek podřeže své dítky, splní přítelovo přání, a přítel 
oživne. Když přijdou k dítkám, naleznou je na živu, jen kolem krku 
mají zlaté pásky. 

Z Čech: Malý (97—111).*) Slavia II. 8. od Tábora. 

Látka 22. 

Rek navštěvuje střeženou princeznu a unáší ji pak, pomocí létacího 
apparatu. 

Řezbář a zlatník hádají se o přednost svého řemesla. Král roz- 
hodne, aby udělali každý mistrovský kus. Zlatník udělá plovoucí zlaté 
ryby, řezbář křídla pomocí jichž může létat. **) Králův syn pustí jednou 
zlaté rybky do rybníka a obávaje se krále, ulétne pomocí křídel.***^ 
Slouží u jiného krále, princezna se do něho zamiluje, navštěvuje ji tajně po- 
mocí křídel (Když princezna je těhotná), jsou pak oba odsouzeni k smrti, 
rek však unese princeznu vzduchem z popravišté a vrátí se s ní do 
svého domova.****) 

Z Čech: Slavia 10. Mladá Boleslav. 

Z Moravy: rkpsná sbírka. Solánec u Rožnova. 



*) Verse Malého se (odchyluje a sice cizími dodatky, zvlášť na konci, které ničí 
původní konec látky o zkamenění přítelově. Dodatky ty neodpovídají ani celkové 
sentimentální tendenci povídky, v níž důraznéno věrné přátelství obou reků : příte- 
lovo nezištné odříkání a rekovo obětování vlastní krve. 

**) Rkpsná sbírka odchylkou knihaře, který udělá létací knihu. 
***) Rkpsná sbírka lépe motivována: letí za princeznou. 
****) Rkpsná sbírka má vložku o pomocnících nadpřirozených vlastností při 
útéku. Cfr. k nim č. 16. 



41 



Skupina V. 

Rek podniká cestu (za určitým cílem) a získává pak princeznu 
za choť. 

Látka 23. 

Rek, nejmladší z mnoha bratří, má divotvorncho radícího koné, 
je posílán králem na radu závistníků několikrát na nebezpečnou výpravu 
pro vzácné věci a pro dívku, kterou na konec získává za choť. 

České verse nekupí se ve varianty, nýbrž přinášejí zlomkovitč pozdní 
zbytky z různých cizokrajných variantů této látky. Pro příklad verse 
K. III. 101. 

Tři synové sedlákovi (zde výjimkou tři) jdou do světa, nejmladší 
bratry podceňován, najde radícího divotvorného koně. Cestou sebere 
zlatou podkovu a hlavu se zlatými vlasy (vzdor napomínání koňovu). 
Slouží u krále ve stáji, král, závistníky upozorněn na podkovu a zlato- 
vlasou hlavu, posílá jej pro svoji ztracenou zlatovlasou dceru. Najde ji 
na radu koně v jedné skále a prchne s ní šťastně zpět. Princezna chce 
pak ještě 3 ořechy, v nichž má schovány svoje šaty. Rek přinese je 
z téže skály. (Zde vložena jako episoda cesta rekova za moře pro tři 
pera z draka. Viz látku č. 27.) Na konec má přivésti dvanáct mořských 
kobyl. I tento úkol vykoná pomocí svého koně. Pak musí kobyly po- 
dojiti a ve vroucím mléce se vykoupati. Podstoupí i to a dostane prin- 
ceznu atd. 

Z Čech: Slavia II. U.Jindřichův Hradec. Němcová II. (170—187), 
Popelka I. (34—70), Rad. (161—187). Z Moravy: K. II. 101. od Rož- 
nova; Rkpsná sbírka ze Střední Bečvy na Valašsku. K. III. 1. od 
Olešnice. 

Látka 24. 

Rek vykonává pomocí vděčných zvířat tři nemožné práce za prin- 
ceznu, kterou má přivést svému králi, a dostává ji pak sám za choť. 

Král dostane hada, když ho sní, bude rozuměti řeči všech zvířat. 
Sluha (kuchař) jeho okusí též onoho hada, rozumí též řeči zvířat a musí 
za trest přivésti králi zlatovlasou dívku. Cestou zachrání mravence od 
požáru, nakrmí dva mladé havrany masem svého koně a vykoupí od 
rybářů zlatou rybu. Všechna zvířata slibují mu pomoc. Dá se převézt 
na ostrov princezny zlatovlásky. Její otec ukládá mu, aby sesbíral v trávě 
roztroušené perly (pomoc mravenců), pak aby našel prsten dívčin, v moři 
ztracený (pomoc ryby) a pak aby přinesl živou a mrtvou vodu (pomoc 
havranů). Vysvobodí pak ještě mouchu od pavouka, a když má prin- 
ceznu najít mezi jejími jedenácti stejně oblečenými zakuklenými sestrami^ 
moucha mu ji ukáže. Přivede princeznu svému králi, je však přece sťat. 



42 

Princezna oživí jej živou vodou, takže je ještč krásnější než dříve. Král 
dá se rovněž štít, aby omládl, ale princezna pokropí jej omylem dříve 
živou vodou (mrtvou vodou přiroste hlava k tčlu), pak již živé vody 
není, král je mrtev, a rek ožení se s princeznou 
Z Čech: Erben (14—19), Malý (127—132).*) 

Látka 25. 

Nejmladší ze tří jde pro divotvorného ptáka, aby uzdravil otce, 
musí zaň přivést vzácného koně, za tohoto princeznu, pomocí radící by- 
tosti (vděčného mrtvého) vrátí se s ptákem, koněm i dívkou domů. 

Pro příklad Třebízský. 

Nemocný král posílá tři syny pro divotvorného ptáka, aby jej svým 
zpěvem uzdravil. Starší synové hýří, nejmladší vykoupí mrtvolu dlužníka 
samovraha, potká pak lišku (vděčný mrtvý v podobě lišky), která donese 
jej ke králi, u něhož je divotvorný pták. Má vzít ptáka bez klece. Vezme 
však klec též, je chycen, král mu slíbí ptáka, přinese-li mu jistou 
princeznu. Liška donese reka k zámku princezny; má ji tajně unést, 
avšak bez kolébky. Rek vezme kolébku též, je chycen, odpuštěno mu, 
ale musí dovést z cizí země koně, jenž uběhne denně 200 mil. Liška 
donese reka k zámku, v němž je kůň, rek má jít dovnitř a vzít z mnoha 
koňů toho nejhubenějšího. Poslechne, unikne, liška se s ním rozloučí, 
varujíc jej, aby nevykupoval lidského masa. Rek na koni unese pak 
princeznu, jede ku králi, u něhož je divotv^orný pták, ukradne i toho, 
vrací se, potká bratry odsouzené na šibenici, vykoupí je, uvržen jimi do 
šachty, liškou však zachráněn. Bratři chlubí se, že našli ptáka, ten však 
nezpívá, kůň neřehce, princezna se nesměje, král zůstává churav. Rek 
se vrátí, jako prostý sluha dá se najmout u krále, pták zpívá, kůň řehce, 
princezna pozná reka, svatba, lišce rek utne na její přání hlavu, holu- 
bice — duše vykoupeného dlužníka — letí k nebesům.**) 

Z Čech: Třebízský (59—70), Malý (1—20), llraše Ze starých dob 
(1885) (48—57) od Náchoda, Hrašc Povídky (^311—324) od Bechyně. 
Z Moravy: K. III. 11. od Olešnice. Menšík 93. (335—367) od Jemnice. 
Václavek lí. (31) moravské Valašsko. 

Látka 26. 

Rek, nejmladší ze tří, jde otci pro lok k spící dívce. 
Otec posílá své tři syny pro živou vodu, aby jí omládl a z nemoci 
se uzdravil. Nejmladší, hloupý, zvolí pravou cestu, dojde do zámku 

*) Malý má jen zkomolený zlomek, pod vlivem povídek o rekovi, jenž pod- 
stui)uje za dívku tři noci pokušení. Viz látky č. 8. var. a., č. 11., č. 13. var. b., n, 
ě. 29, var. b. 

**) Povídky o vděčném mrtvém, jenž rekovi pomáhá viz č. 28. a 26. 



43 

k spící princeznč, kde najde onu živou vodu. (Radí mu vděčný mrUý 
cfr. č. 28. a 25. nebo odchylkou tři radící bytosti cfr. č. 29.) V zámku 
najde též meč, jenž na povel všem hlavy dolíi stíná, láhev vína posilu- 
jícího, jehož neubývá, a pecen chleba, jenž je stále celý. Rek zasnoubí 
se se spící princeznou, napíše své jméno a rod na spod stolu a vrací 
se zpčt. Cestou půjčuje jednomu králi divotvorný meč proti nepříteli, 
druhému dává víno proti moru, v zemi zuřícímu, a třetímu chléb proti 
hladu, v zemi i)anujícímu. Vykupuje pak zadlužené bratry, hozen od nich 
do vlčí jámy (cfr. č. 25.). Vrací se k otci, kter>' však domnívá se, že 
druzí dva synové jej uzdravili a zavrhuje nejmladšího. Spící princezna 
porodí hocha, ten najde náhodou napsané jméno svého otce, princezna 
jede jej hledat, nachází stopu dle meče, vína a chleba, žádá na otci 
svého muže, otec posílá jí dva starší syny, kteří však ve zkoušce ne- 
obstojí, konečně nejmladšího, jenž pak uznán, vezme si princeznu. 

Z Čech: Slavia lí. 31. II. Kumžak. Němcová II. (140—150), Rad. 
(575 — 592). Z Moravy: K. I. 43. od Rožnova. Menšík 33. od Jemnice. 
Václavek I. (12—22), (42—46) z moravského Valašska. 

Látka 27. 

Rek poslán pro tři pera (3 vlasy) draka (slunce) a dostane pak 
princeznu. Varianty liší se zarámcováním povídky. (Tento rámec je vesměs 
pozdější než í)ovídka původní). 

Variant a). 

Chovanec otce princeznina je posílán pro tři pera z draka, aby 
ukázal se hodným jeho dcery. 

Variant b). 

Rek je již při porodu vyššími bytostmi určen za muže dívce z vy- 
sokého rodu. Otec její usiluje o jeho bezživotí, ale sám bezděky (vlivem 
oněch vyšších bytostí) pošle reka dceři své za muže. Pak posílá jej i)ro 
tri vlasy (pera) draka atd. 

Variant c). 

(Nejpodznější látka, v rozkladu.) Rek oklame otce dívčina, prodávaje 
mu domněle divot\'orný oděv (přejatck z látek o chytrém rekovi z od- 
dílu II.), ožení se pak lstí s jeho dcerou a posílán jím atd. 

Pro příklad verse K. I. 41. 

Rek jde pro tři pera z hlavy mořského patose. Přijde k bezvodému 
městu, pak k městu, kde dvě princezny jsou proměněny v solné sloupy, 
k třetímu, kde neroste obilí, všudy slíbí, zeptat se o pomoc patose. Dá 
se třemi čarodějnicemi, jež si nakloní dar}', převézt přes moře, třetí však 



44 

žádá, aby se zeptal patose, jak dlouho ona ještč bude převážeti. V zámka 
patošově schová jej žena jeho, aby jej patos nesežral. Patos přilétnuv jí, 
usne, žena jej víská, vytrhuje mu pera a ptá se pokaždé na radu pro 
jedno z oněch tří mest,*) na konec o čarodějnici. Ta musí převážet až 
do soudného dne. **j Když drak odletí, rek vezme pera, vrací se, unikne 
rozzuřené čarodějnici, pomůže radou svojí oněm třem městům, bohatě 
obdarován dojde domů a ožení se s dívkou. 

Variant a). Z Čech: Němcová I. (1 — 22); Z Moravy: K. I. 41. od 
Rožnova. K. II. 101. od Rožnova (vložka v látce č. 23.). 

Variant b). Z Čech: Erben (^1—7), Malý (68—77), Rad. (286-291). 

Variant c). Z Cech: Rad (141 — 149). Z Moravy: Bayer 28. mo- 
ravské Valašsko. 

Látka 28. 

(Vděčný mrt\'ý.) Rek podniká cestu (za obchodem), vykoupí 
mrtvolu dlužníka (zaplatí pohřeb mrtvého), mrtvý pak pomáhá mu v po- 
době soudruha (ptáka). Na konec získá rek dívku za choť. 



Variant a). 

Rek zaplatí dluhy za mrtvého, mrtvý pak v podobě velkéh ) {)táka 
zachraňuje jej od zrádce, který ukládá o jeho život. 

Detaily velmi rozmanité. Pro i)říklad verse Men.šíkova. 

Kupcův syn podniká na lodi obchodní cestu, vykou{)í od surových 
věřitelů dlužníkovu mrtvolu, pochová ji a vrátí se domů. Na druhé cestě 
místo zboží vykoupí dvě dívky od pirátů, otec jej pronásleduje, kd>ž 
se vrátí, smíří se však a předá mlí obchody. Dívky vyšijí prapor a j)ošlou 
reka s psaním k svému otci, králi, jenž mu dává za odměnu půl krá- 
lovství a jednu dceru za choť. Ministr, jenž ucházel se marně o prin- 
ceznu, hodí reka do propasti. Duch mrtvého jej zachrání a živí po 
celý rok, donese jej pak na í)ovrch zemský za slib, že s ním vše na 
polovici rozdělí, co vyzí.ská. Rek dojde právě k svatbě princeznině s mi- 
nistrem, usvědčí tohoto a dostane sám princeznu. Po nějakém čase po- 
rodí tato chlapečka, duch v podobě ptáka i)řilétne, chce polovic děťátka, 
rek nabízí mu celé, duch dá se poznat jako duch onoho vděčného 
mrtvého a zmizí. 

Z Cech: Rad. (093—606), Rad. (306-324). Z Moravy: Menšík 2S. 
od Jemnice. 

*) Nedostatky v mčstech i rady drakovy l)ývají rozmanitO, v českých versích 
vždy již pozdní a často zřejmé jen nahodilé. 

**) Jinde pravidelné, až někoho nechá v UhYcc za sebe. Rek i)ak nesmí jí 
dříve dáti radu, dokud z loďky nevystoupil. 



45 

Variant b). 

Rek vykoupí tčlo mrtvého dlužníka od věřitelů a zvolí si na další 
cestě toho za soudruha, kdo se s ním spravedlivě rozdělí o jablko 
matkou mu darované (vybéře si menší polovičku). 

Soudruhem tím je duch vděčného mrtvého. Radí rekovi, aby se 
ucházel o princeznu, které již čtyřiadvacet mužů — každý hned noc 
po svatbě — zemřelo. Rek učiní tak, společník bdí u něho a zabijí hady, 
kteří princezně vylézají z úst a chtí reka uštknouti. Druhý den z prin- 
cezny vysype mrtvé hady(ř) a tím ji uzdraví.*) 

Z Moravy: Bayer I. 22. (65—66). 

Variant c). 

Rek zaplatí pohřeb za mrtvého ubožáka, který jej pak provází na 
cestě v podobě chlapce. 

Řeznický tovaryš zaplatí vdově pohřeb za jejího muže. Cestou potká 
chlapce, který mu radí, utrhnout několik suchých dubových (lípových) 
lístků, které všechny nemoci hojí. Uzdraví jimi princeznu a vezme si 
ji za ženu. V svatební noci hoch hlídá, zabijí hady, princezně z úst le- 
zoucí a zachrání tím reka. Pak dá se poznati jako duch vděčného ne- 
božtíka. 

Z Moravy: Mikšíček I. (121—124), Bayer II. 5. (13—18) od Rož- 
nova. **) 



Skupina VI. 

Rek vydává se na cestu, aby vyhledal svoji zmizelou ženu. 

Látka 29. 

Rek hledá pomocí divotvomých věcí, jež lstí uzmul několika mu- 
žům oně se vadícím, svoji zmizelou ženu. Hlavní divotvorné věci jsou 
boty (plášť), pomocí jichž rek na pouhé přání může se octnout kdekoliv 
chce, a klobouk (plášť), jenž činí jej neviditelným. Mimo divotvorné věci 
pomáhají rekovi radící bytosti, zde převahou Slunce, Měsíc, Vítr, které 
rek navštěvuje, a dovídá se od poslední z nich o místě, kde žena jeho 
se zdržuje. Látky tyto v češtině jsou silně zkomolené, zlomkovité, pro- 
sypané přerůznými vlivy jiných látek. Patří sem jen ty látky o hledání 
zmizelé ženy, které nemají pobočných dějů z látek drakových. Systcmi- 



*) Variant tento v jihoslovanských zemích na př. hojný, zde jen zlomkovitý 
a druhá část z variantu c) přejata. 

♦♦) Vdččný mrtvý rovnčž v látkách č. 2i. 26. 



46 

sování jich provedeno srovnáváním se sourodými, koncisnéjšími versemi 
cizojazyčnými. Varianty dělí se dle různorodých počátků. 

Variant a). 

Rybář zaslíbí čarodéji za hojný lov svého právč zrozeného syna 
(to, o čem doma neví). Když syn doroste, unese jej čaroděj. Rek octne 
se 11 princezny, s kterou pak žije. Chce navštívit rodiče, dostane od prin- 
cezny prsten, jenž donese jej, kam mu libo. Doma nesmí se o princezně 
zmínit. Zmíní se, ztratí prsten, hledá pak princeznu, nabude lstí 
od vadících se bratří oněch divotvorných věcí, najde pomocí radících 
bytostí princeznu právě při oddavkách s jiným, přiblíží se k ní, jsa ne- 
viditelný, a dá se poznati. 

Z Čech: Němcová II. (68—79). Z Moravy: Slavia 15. (35-38). 
Nové Město. (?) K. IV. 11. od Kamenice. 

Variant b). 

Rek nechá se, aby vysvobodil princeznu, po několik nocí trpělivě 
pokoušet a týrat duchy (srovnej látku 8. počátek variantu a. č. 11., č. 13. 
var. b a. č. 24. pozn.) Ožení se s princeznou, chce navštívit rodiče atd. 
jako ve variantu a). 

Z Moravy: K. I. 39. od Rožnova. Sedláček II. (5—20). Mikšíček 
I. (15-23.). 

Látka 30. 

Rek pozoruje na rybníce dívk>', které přilétají v j^odobc ptačí, od- 
kládají šaty a koupají se. Uzme nejmladší oděv, schová ho a vezme si 
ji pak za ženu. Matka jeho jí oděv vydá, ona změní se v ptáka a ulétne. 
Rek jde ji hledat, podniká mnohá nebezpečí (radí mu radící b>tosti, 
cfr. č. 29. ; neb létá k ní pomocí divotvorných věcí, nabytých Lstí od 
vadících se bratří, cfr. č. 29.), najde ji a unese od draka, který ji střeží, 
pomocí koně vyslouženého u čarodějnice třemi těžkými službami, při 
nichž mu pomáhají buď radící b\t.>sti neb vděčná zvířata (k těmto cfr. 
č. 24.). 

České verse na|)rosto jen trosky různě slei)ené. 

Z Cech: Slavia II. I. (1--7) od Zbraslavi*) Němcová I. (107 — 121). 
Z ]\Ioravy: Menšík 80. (283) od Jemnice). K. I. 25. od Rožnova, 
rkpsná slu'rka z Jarcové u Valašského Meziříčí.**) 



*) Udání falešné. Není od Zbraslavi. nýl;)rž opsána z Menšíka. 
**i \l na Kuldu všechny kombinovány s kitkou o dívce, která vyki-nává za 
reka \\'\ nadpřirozené i)ráce ulo/ené mu caroiléjnicí. Patří do obkisti o dívce. 



47 

Skupina VIL 

Několik reků, rovnocených nápadníků, uchází se o dívku. 

Látka 31. 

Několik reků, kteří vyučili se nadpřirozeně dokonale různým ře- 
meslům, vysvobodí a unese dívku od čaroděje; prou se pak, čí zásluha 
je největší a komu dívka patří. 

Příklad dle Kuldy. 

Čt\ři synové myslivcovi vyučí se řemeslům. Jeden latařem (vše 
slovem spraví), druhý poberou (vše pouhým přáním si přivlastní), třetí 
hvězdářem (vše ví, co se v světě děje, čtvrtý myslivcem (vše na slovo 
pouze zastřelí). 

Hledají ztracenou princeznu. Hvězdář pozná, že ji unesl drak na 
ostrov v červeném moři. Jedou tam po lodi, zloděj pouhým přáním 
princeznu přivede na loď, prchají, drak je pronásleduje, myslivec jej za- 
střelí, drak pádem prorazí loď, latař ji spraví. Hádají se, komu princezna 
patří, král rozhodne pro hvězdáře. 

Z Čech: Slavia II. 9. Třeboň. Z Moravy: K. II. 123 od Rožnova. 
Erben (39) otisk z Kuldy. 

Látka 32. 

Tři bratří se ucházejí o princeznu. Dostane ji ten, kdo přinese 
z cesty nejvzácnější věc. 

Nejstarší koupí vůz, jenž jej ihned donese, kam si přeje (Popelka: 
dalekohled, jímž vše spatří); druhý zrcadlo, v němž víc vidí (Popelka: 
Koberec, jenž jej nosí, kamsi přeje); třetí tři jablka, hojící každou nemoc. 
(Popelka jedno). Uzří dalekohledem (v zrcadle) princeznu (otce) nemoc- 
nou, doletí domů, jablky uzdraví. Hádají se, komu princezna náleží, 
moudrý stařec rozhodne pro nejmladšího, jenž svoji divotvornou věc 
princezně obětoval (u Popelky vsunuta látka zvláštní. Kdo ze synů trefí 
otcovu mrtvolu do srdce, dostane dívku. Nejmladší odepře střílet a do- 
stane ji). "^ 

Z Čech: Popelka II. (38—42). Rad. (497—504). 



Skupina VIII. 

Rek podniká dobrodružnou cestu a zápasí na ní s různými netvory. 

Látka 33. 

Rek nejmladší ze tří, zápasí pod mostem (na moste) s třemi draky 
(králi) po sobe a i)ak na cestě zpáteční zabíjí jich ženy, strojící jemu 
a bratřím úklady. 



48 

Příklad ze sbírky rkpsné. 

Král, povzbuzen snem, dá královně snísti rybu se zlatými vousky ; 
část ryby sní kuchařka, část čubka. Královna, kuchařka i čubka mají syny. 
Rekem je syn čubky. Jedou do svčta, rek má radícího konč, přijedou 
k domku tří čarodějnic, jež navštěvují tři draci. Rek vyjíždí v noci na 
most, zatím co bratří spí, zápasí pr\'ou noc s tříhlavým, druhou s šesti- 
hlavým, třetí s desítihlavým drakem. Třetí noc musí mu poslat bratří 
koně na pomoc. Pobije všechny tři, dostane se pak v podobě mravence 
a kočky k oněm čarodějnicím (cfr. č. 2. a č. 13. var. b). vyslechne jich 
poradu o úkladech, které naň připravují. Na zpáteční cestě najdou jednu, 
změněnou v studnu, druhou v strom, třetí v hospodu. Kdyby bratří pili 
neb jedli, byli by zahubeni, rek však učiní nad studnou, stromem, do- 
mem kříž, a kouzlo mizí. Třetí čarodějnice letí znovu za nimi jako dra- 
čice, polkne bratry, rek uteče před ní do kovárny, poradí kováři, aby 
jí lstivě přibil jazyk, a žádá pak své bratry zpět (zde připojena látka 
o rekovi, jenž jde k princezně s pomocníky nadpřirozených vlastností. 

Cfr. č. 16.) 

Z Moravy: Menšík I. 15. od Telče; Rkpsná sbírka ze Solance 

u Rožnova. 

Látka 34. 

Rek přemůže na pastvě bytost, která dvěma starcům vyloupala 
oči, a přinutí ji, oči vrátit. 

Příklad z Radostova. 

Rek, nejstarší z dvanácti, jde do světa a přijde v lese do chalupy 
dvou slepců, starce a stařeny. Pase jim kozy, má zakázané však stříbrné 
hory, kde vládne »Bazalka«, která jim oči vyloupala. Jde tam přece, 
Bazalka naň přijde, zalíbí si ho, pije s ním víno, usne, rek ji přiváže 
k stromu, bije, až mu vrátí oči dárců, pak ji ubije; zámek její i oby- 
vatelstvo vysvobozeni. Zasadí starcům opět oči, že vidí, navštíví rodiče atd. 

Z Čech: Slavia 23. Rad. (188—2011 Z Morav\': Kolář II. 26. 
(33 — 36). moravské Slovácko. 



49 



Rybář a zlatá rybka. 

Ze svých studií pohádkových předkládá 

J. Polívka. 

Ze všech pohádek, jež A. S. Puškin básnickým rouchem oděl, 
nejvíce vyniká » Pohádka o rybáři a rybce.**) 

Vypravuje: Spokojené žili na břehu siného moře starý rybář se 
ženou svou, třicet tři léta lovil již a lovem se živil, když jednou po dvou- 
násobném marném lovu vylovil na třetí tah zlatou rybku. Zlatá rybka 
však uprosila ho hlasem lidským, aby ji propustil, slíbivši mu bohaté 
výkupné, že vyplní mu každé jeho přání. Propustil rybář zlatou rybku 
na svobodu do vln mořských, nepožádav ničeho. Když pak doma o této 
neslýchané příhodě vypravoval, vyplísnila ho žena, že tak nadarmo rybku 
propustil, mohl si přece na ní vyžádati aspoň koryto, neboť jejich 
koryto se bez toho rozpadalo. Vrátil se tedy rybář na břeh mořský, 
zavolal si zlatou rybku i přednesl jí žádosť ženinu : vyplněna hned prosba 
jeho. Když se domů navrátil, našel již nové koryto, ale ženu nehrubě 
spokojenou: Žena ho vyplísnila ještě a posílá ho zpět, aby si vyžádal 
na rybce nový domek místo bídné chatrče. Vyplněno i to přání rybkou: 
rybář nalézá pěkný domek selský s čistou světnicí, s bíleným komínem 
z cihel a se širokými dubovými vraty. Žena opět zle vítá muže, po- 
smívajíc se jemu, co si na rybce vyžádal, ona nechce býti více sprostou 
selkou, než šlechtičnou. Rybka i toto přání vyplnila a dřívější rybářka 
na několik dní byla spokojena, s mužem svým ale hrubě nakládala, 
sotva se vrátil od rybky i našel ženu jako bohatě ustrojenou šlechtičnu, 
byl í)oslán jí jako sluha do konírny. Po nedlouhé době rybářka i s tímto 
stavem se nespokojila, chce býti volnou královnou (cařicí) a posílá muže 
svého opět k zlaté rybce. Zle naříká rybář na svou ženu, než i toto 
přání bylo vyplněno v okamžiku. Up>okojila se někdejší rybářka na 
několik dní, muže pak svého dala dvořany svými vyhnati ; ale opět stará 
touha po něčem vyšším v ní se vzmáhala, dala konečně muže vy- 
hledati i poslala ho k zlaté rybce, že si přeje býti vládkyní nad mořem 
i nad zlatou rybkou. Muž nesměl vzdorovati více mocné královně a smutně 
odešel na břeh mořský: moře bylo hrozně rozbouřeno — básník velmi 
pěkně líčí, jak při přáních rybářky, stále se stupňujících, bouřka nad 
mořem více a více se stahovala, a mořské vlny víc a více se rozbuřovaly 
— rybka ani neodpověděla na prosbu rybářovu, než ponořila se mlčky 
do hlubin mořských. Dlouho čekal rybář u břehu na odpověď, marně, 



*) ťounuoHifl ITyiuKtíiia. lÍ3AaHÍc 11. B. AHMCHKOiia. 1855. III., str. 482 si. 

Národopisný Sborník. I. 4 



50 

vrátil se konečně domů, a spatřil opět svou nuznou chatrč, ženu na 
prahu a před ní rozbité koryto. 

Látku této pohádky dostal Puškin nepochybně od Dalja, se kterým 
se úže spřátelil, když tento vydal r. 1832 pod pseudonymem Kozáka 
Luganského > Ruské pohádky*, pohádky s polovice lidovým, s polovice 
literárním jazykem zpracované. 

Veliký básník se sblížil s tímto znalcem ruského lidu tím snadněji, 
že oba poutal stejný zájem na lidové literatuře, jmenovitě na pohádkách 
a písních lidových. Puškin věnoval zmíněnou pohádku Daljovi se zvláštním 
přípisem » Tvoje z Tvých! Pohádkáři kozáku Luganskému pohádkář 
Alexandr Puškin. « Někteří vykládali slova Puškinova v ten smysl, jakoby 
ji byl básník složil pod vlivem » ruských pohádek* Daljových. Ale to 
jest vývod zajisté nesprávný: svou velikou lásku k ruským pohádkám 
projevil Puškin již dávno před tím, znamenitým prologem k »Ruslanu 
a Ludmile* r. 1828 sbásněným, a některými před Daljovou knihou 
sbásněnými, třebas méně zdařilými pohádkami. Ze slov Puškinových 
možno souditi jen to, že látku pohádky této dostal od Dalja. *) Puškin 
v dětských svých letech ssál do sebe ducha pohádek lidových z úst 
své kojné, zvěčněné jím Ariny Rodionovny ; vychování však domácí i školské 
vliv ten úplně téměř setřelo s duše básníkovy, a později teprve ožila 
v básníkovi tato láska k písním i pohádkám, když jako mladý muž již 
býval na rodném statku, v Michajlovském, v Pskovské gub., a tu s kojnou 
svou starou opětně se stýkal: odtud píše ku př. r. 1824 bratru svému 
•večer poslouchám pohádky a doplňuji tím nedostatky prokletého svého 
vychování. Jaká to rozkoš pohádky! každá jest básní! . .* Puškin opět 
se sblížil s nezkalcným duchem národním, s netajenou rozkoší vnímal 
projevy duše lidové a vnikal do tajů ryzího jazyka národa. Pod tímto 
vlivem sbásnil některé látky pohádkové, ale všecky až na tuto jedinou 
formou západoevropskou, zapisoval si pohádk}' a sestavil pozoruhodný 
sborník písní lidových dle svědectví znamenitého sběratele ruských písní 
národních P Kirějevského. Pohádky Puškinem sbásněné nedošly pochvaly 
u ruské kritiky : již Nadeždin, jmenovité pak Belinskij dosti ostré je od- 
soudili. Jen > pohádku o rybáři a rybce*' vyloučil Belinskij: v ní dle 
mínění tohoto kritika lidu přináležela jen myšlenka, avšak celé vypra- 
vování básníkovi.**) Znamenitý kritik zde se však zmvlil : Puškinem 
sbásněná pohádka srovnává se s lidovými versemi až do podrobností, 
jak hned ukážeme. Jiná pak stránka, vnější forma totiž, není ani v této 
pohádce národní, ruská: užil v ní básník rozměru připomínajícího formu 
písní srbských, jež poznal ze sbírky Vuka St. Karadžiče, formy tedy 



*) Leonid Majkov: lIcToi)iiKu-.iiiTťp:iTyi»nbie ouojucii 1895. str. 253 v článku 
tíIyniiniiL ii .ia.ii.«, vytištěném nejdříve v časopise >Pyc'<-KÍn Bt..THiiKi.«, 1890 č. 10. 
*•*) A. Pyj)in : »H»ropi;i pyccKtul :)TH(»r|>a«i»iii€, I., str. 404. 



51 

• 

vlastně neruské, jako v ostatních pohádkách se držel obvyklého západo- 
■evropského vzoru.*) 

Chtél Puškin prvotné i tuto pohádku zařaditi do svých » Písní zá- 
padních Slovanů «, do kterých pojal většinou písně domněle srbské 
z knihy Prospera Merimée vydané r. 1827 »La Guzla ou choix des po- 
ésies illyriques, rccueillies dans la Dalmatie, la Bosnie, la Croatie et 
THerzégowine.* Označil ji v rukopise jako »18 irtciia copócKan*. Puškin 
podlehl tu málo zdařilé mystifikaci francouzského básníka, ač znal též 
sbírku Karadžičovu. Mcriméc-ovy padělky více se zamlouvaly velkému 
básníkovi ruskému, než skutečné národní písně srbské vydané Kara- 
džičem.**) 

Pohádka Puškincm sbásněná má za základ skutečnou národní po- 
hádku ruskou. Taková byla zaznamenána a vytištěna ovšem teprve v dobách 
novějších ve známé sbírce A. Athanasjeva ***), bohužel není udáno v>- 
davatelem, kde byla zapsána. Místo, kde se děj pohádky odehrává, jest 
v pohádce určitěji udáno, než u Puškina : totiž na šírém moři, na ostrově 
Bujaně, na kterém umístil Puškin v jiné své pohádce slavného bohatýra, 
knížete Gvidona Saltanoviče s překrásnou cařicí Lebedí. Žil na tomto 
ostrově chudý rybář s ženou svou, a živil se jen lovem. Jednou hodil 
síť, sotva pak ji mohl vytáhnouti, tak se mu zdála těžkou ; a když 
ji konečně vytáhl, byla síť prázdna: jediná rybka jen sítí chycena, ale 
je to rybka neobyčejná, zlatá. U Puškina třikráte hodil rybář síť, 
dvakráte na prázdno, po třetí teprve vylovil zlatou rybičku. Rybička 
lidským hlasem prosila rybáře, aby ji pustil na svobodu, každé jeho 
přání vyplní. U Puškina slibuje rybička, že se vykoupí vším, čeho by 
on si jen přál ; rybář výkupné odmítl s díkem, že ho nepotřebuje. V po- 
hádce rybář ji propustil, že ničeho od ní nepotřebuje. Doma ho vy- 
plísnila žena, že tak nadarmo propustil rybku, kdyby aspoň chleba si 
od ní byl vyprosil, vždyť brzy již ani suché kůrky nebudou míti. První tato 
prosba ve zpracování Puškinově vypadla. Když rybka tuto prosbu vy- 
plnila, měla žena rybářova stále nové přání, shodně s Puškinovou versí 
i v pohádce, chtěla míti nejdříve koryto, pak chalupu novou, dále chce 
býti již vévodkyní, nechce více býti selkou — u Puškina šlechtičnou 
starého rodu. Rybář navrátiv se, nalezl třípatrový kamenný dům plný 
služebnictva a ženu v bohatém oděvu, jak právě rozkazy udílí; rybář ji 
pozdravuje jako ženu svou, a nová vévodkyně rozlícena nad drzostí jeho, 
poslala ho do konírny a krutě ho dala vymrskati. U Puškina ale rybář 
zdraví novou paní šlechtičnu pokorně, a jediná drzost, jíž se dopouští, 



*) Valerian Majkov: »CKa3Ka o j)i>i6aKi h pBiOnt TlyiuKiiHu ii on hctohhhkiu 
ýKypHajT. MiiH. Hap. Upocu., 1892., Mafl, str. 151. 

**) A. Pypin: »nepBi>io cjyxH o ccpÓCKOft Hai)ojHofl no'J3ÍH«. BtcTHiiK-B Enpniii.i 
1876., sv. VI., str. 740 si. 

**♦) »PyccKÍa uapuAHMfl CKa3KH€, vyd. 3., 1863., VIII., č. 15. »3o.'ioTaH pLiGKac. 

4* 



52 

jest ta, že míní, že nyní snad bude spokojena. Konečně chce se státi 
vévodkyně ještě cařicí, a když i to jí vyplněno, chce býti na konec paní,, 
vládkyní nad mořem i nad všemi rybami. Muž chce odpírati, a jde 
teprve, když mu pohrozila trestem smrti — u Puškina se neodvažuje 
toho, jak výslovně básník praví. Mimo to chce Puškinova rybářka, aby 
ji poslouchala zlatá rybka. 

Mezi touto ruskou pohádkou a Puškinovou jsou značné tedy od- 
chylky: ty by byly ještě větší při důkladnějším rozboru jednotlivostí,, 
líčení života nové vévodkyně a cařice jakož i utrpení mužova, jmenovitě 
pak ve formě jsou tak velké rozdíly, že nemůžeme předpokládati užší 
genetický poměr mezi oběma versemi. 

Za to se úplně s Puškinovou versí shoduje jiný západoruský variant 
zapsaný v okr. Novogrudském gub. Minské A. J. Gliňským,*) a sice až. 
do nejmenších podrobností; odchylky jsou nepatrné: rybička naučila, 
rybáře, jak ji v pádu potřeby má zavolati, toť jediné vlastně jen, co 
u Puškina není uvedeno. I způsob vypravování jest týž, popisy na mnoze 
jsou doslovně shodné, ku př. nová paní popsána: 

u Gliňského: u Puškina: 

Powraca starzec do staruszki, i;opoTiijnfl cTapiiKt ko 0Tai»yx1; 

patrzy — co u lichá! Taká ut(»5kt, oht. niiAiin*? Bhcokím repcMi. 
ztošč i taká pychá ! . . . 

ha miejscu domku stoi dwór paňski Ua KpMJbut ctohtt, cro crapyxa 

a na ganku siedzi jego staruszka, bt> Aoporofl ooOojii.ofl flyMcrptííKt, 

w jedwabnéj sukni, w aksamitnym impqeBaa ua MaKOBKi KH^iKa, 

ze wst^gami kapeluszu, z perlowemi >KeMuyrii 0Kpy;KHjn luoio, 

na szyi paciórkami, ze zlotemi na palcach Ha pyK-axi* ao.ioTbic iiopoTHn, 

pierácieniami : przed ni^ stoj^ pokorni Ha HoraxT> K-pacHbie cano-^Kii. 

studzy, a ona ich palantuje, i chwyciwszy IIepe;iT. Heio yccpaHwe ciyni ; 

obur^cz za wlosy, wšciekle targa! ona 6i.cn. hxt., 3a uynpyHi. Tacicacrb. 

A podobných shod dala by se uvésti celá řada. Slovem verse Gliň- 
ského činí dojem překladu pohádky Puškinovy. Mnohem spíše mohlo- 
by se o této versi předpokládati to, co předpokládá V. Majkov ve jmeno- 
vaném pojednání o pohádce u Athanasjeva seš. VIII. č. 15, že totii 
vznikla z básně Puškinovy. Ale jest nicméně pravdě nepodobné, >e by 
tak brzy byly básně Puškinovy pronikly do lidu, a to ještě tak daleka 
na západě- Jest pak verse ještě bližší Puškinově básni, a sice verse 
žmuďská z okresu Roseňského **) gub. Kovenské: jak u Puškina žil 
rybář s ženou svou v bídné chatrči 33 léta, než ulovil zlatou rybku; 
popis nové šlechtičny jest ještě bližší Puškinovi než Gliiíského : má totiž, 
na nohou též Červené střevíce. 



*) Bajarz polski : Baáni, powiešci i gavv^dy ludowe. Opowiedzial A. J. Gliňski. 
Vyd. 3. Wilno I88i, sv. lil., č. 3., str. 60 si. 

**) Podania žmujdzkie. Zebraí i doslownie zpolszczyl M. Dowojna Sylwestro- 
wicz. I., str. 236 si. 



53 

S uvedenou pohádkou ze sbírky Athanasjeva shoduje se úplně 
verse švédská*) až do nejmenších detailů: stejně se líčí, jak rybář při 
prvním lovu vytáhl síť nesmírně těžkou, ač v ní byla jediná jen rybka, 
zlatá; stejně poslán byl rybář nejdříve pro chléb; stejně žádá rybář 
zlatou rybku, aby se obrátila k němu hlavou a ocáskem do moře; pro 
novou princesku (vévodkyni u Athanasjeva) vystavěn rovněž třípatrový 
kamenný dům atd. Slovem tato verse švédská činí dojem doslovného 
překladu pohádky ruské. 

Více méně shodně vypravuje se pohádka tato dále na západě, 
a sice v předních Pomořanech (v okresu Grimmen-ském). **) Rybář v této 
versi lovil ryby ne do sítě než na udici, jednou ulovil velikou štiku 
a ta ho prosila, aby ji propustil, neboť jest prý vlastně zakletým princem, 
který jest odsouzen po celý život v moři bydleti; odměny neslibuje. 
Žena ho plísní, že si ničeho na něm nežádal, zakletá taková bytost 
přece může dáti vše, co jen člověk chce. Žena chce míti nejdříve malou 
chalupu, pak chce se státi zámožnou selkou, potom hraběnkou a chce 
míti krásný zámek, dále chce býti ještě královnou, potom ještě císa- 
řovnou, konečně ještě papežem, neboť ten dělá císaře a krále, ale i s tím 
není spokojena, když ji udělala štika už papežem, může ji udělati ještě 
bohem. 

S touto versí srovnává se úplně jiná německá pohádka zapsaná 
v Hamburce dialektem pomořanským***) a sice tou měrou, že úzce spolu 
souvisí, i žena rybářova se stejně jmenuje, jen pořad jejích žádostí 
jest maloučko zkrácen: po hezounké chaloupce chce míti hned krásný 
panský zámek. Podobně se vypravuje pohádka i jinde ještě v Pomořanech,!) 
jen že postup chudé rybářky až na trůn královský jest rychlejší, žádost 
její nestoudná po trůnu božském jinak se odůvodňuje, přirozeně ve 
versích protestantským lidem vypravovaných vypadla neb neujala se 
touha po tiaře papežské. 

Z Pomořanska pronikla verse tato do severní části Braniborska, 
do Ukerské marky : f f ) štika vylovená nepraví, na rozdíl od obou přede- 
šlých, o sobě, žeť vlastně zakletým princem; žena rybářova měla hned 
na počátku touhu po vyšších hodnostech, nejdříve chce vynikati v rodné 
vsi nade všecky, muž má se státi nejdříve starostou; pak nestačí 
ženě více vesnice, chce aby poslouchaly i okolní vesnice: muž má se 
státi knězem; dále pak hned králem a na konec chce, aby on byl bohem, 
aby mohli poroučeti celému světu. Muž jmenuje se Dundeldee. 



*) >/KuBaH cTainiHiK, III., 1893, seš. 1., str. 93 si. 
**) Ulrich Jahn: >Volksmárchcn aus Pommern iind Růgen«. I., 1891., str. 228 

**♦) Grimm Kinder- und Hausmárchen č. 19. 
t) Ul. Jahn op. c. str. 372 pozn. k č. 42. 
tt) Ad. Kuhn: Márkische Sagen und Marchen. Berlin 1843, str. 273 si. 



54 

Od těchto némeckých versí odchyluje se pohádka zapsaná v severo^ 
západním cípu Porýnska. *) Začátek její jest již jiný : rybářka posílá sama 
muže na lov, neboť se jí zdálo, že bude míti šťastný lov. Na rozdíl od 
německých versí, dosaváde probraných, vylovil rybář pěknou zlatou ry- 
bičku, a ta neříká o sobě, že by byla zakletá a slibuje mu vyplniti 
každičké jeho přání, co rovněž není ani ve versích pomořanských ani 
v hamburské. Rybářka přeje si míti hned velký panský dům. Když dostala 
takový dům, chce míti i případný nábytek, pak krásné šatstvo, a když 
i to dostala, chce býti také velkou paní, a sice hned královnou. A když 
i to bylo vyplněno, chce býti pánem bohem. 

Pohádka tato kolovala hlavně v pobřcžných krajích u baltického 
moře a malou jen měrou pronikala hloub do země. Z krajin přímořských 
pronikla jmenovitě do severozápadního kraje rakouského Slezska:**) 
ve versi tu zapsané chycena sice zlatá rybička, vlastně však zakletý 
princ ; slibuje vyplniti každé přání rybářovo i jeho ženy, bude-li puštěna 
na svobodu. Všecka jednotlivá přání neuspokojitelné ženy se nevypravují, 
než jen, že nejdříve chtěla míti pěkný dům, pak nádherný zámek, a když 
stále větší přání její plněna, chtěla býti na konec ještě bohem. 

Více se změnila pohádka tato v Hesensku***): v této versi naříká 
chudeis na své neštěstí u jezera, rybka z jezera vystrkuje hlavičku svou, 
ptá se po příčině jeho žalu, i slibuje mu plniti přání jeho. Muž vrátí se 
domů a radí se se ženou, co si má přáti : pořádek všech jich žádostí stručně 
se sděluje, na konec chtěl býti muž bohem a žena jeho matkou boží. 

Mimo to vypravována pohádka tato dle zprávy Grimmovyf) v poet. 
Almanachu Just. Kernera na r. 1812 i ve sbírce Alberta Ludw. Grimma 
(2. vyd. Heidelberg 1817): dle této bydlí rybář jménem Hans Dudeldee 
— jmenuje se podobně jako ve versi z Ukerské marky — se ženou 
svou v boudě prkenné, která nemá ani okna ; rybka mu plní všecky 
jeho žádosti, učinila ho i císařem, ale když naposled chtěl též déšť a 
slunečno dělati jako bůh, uvržen do bývalé bídy a nicoty. Docela stejně 
vypravuje se pohádka >Ribar Dudelde* M. Valjavcem v okolí Križevce 
v Chrvátsku zapsaná, ff) 

Místo zlaté rybky zaujímají v jiných versích jiná zvířata čarodějnou 
mocí v pohádkách vůbec nadaná. 

Tak předně zlatohlavý kocour ve versi zapsané v severovýchodním 
Rusku ve Vologd. gub.fff): Muž šel jednou do lesa pro dříví a uhodil 



*) Joh. M. Firmenich Germanicns Vólkerstimmcn I. str. 377. 

**) Ant. Peter Volksthůmliches aus Ósterreichisch-Schlesicn. II. str. 17.3. 

♦*♦) Grimm KHM Ilí. str. 28. si. 

t) Tamžc. 

tt) Křes. V., 1885, str. 402 si. 

ttť N. A. Ivanickij: M;ito|.í;uim iio »TH(.rii:i.i.in Bc.ioro.vKoíi ryOcpHiii. 1890 str. 190 
čís. 16. 



55 

• 

toporem do stromu, v tom vyskočil kocour zlatohlavý i zeptal se muže, 
proč ho ze sna budí, čeho si přeje. Muž nevěda co říci, promluvil, 
že by potřeboval novou chatu. Když přání to vyplněno, poslala ho 
žena do lesa opět a opět, až měla špejchary přeplněné, plno nábytku, 
hojnost šatstva a konečně i cařicí byla učiněna. Nespokojila se s tím 
však žena, chtěla se ještě státi bohorodicí. Kocour ničeho neodpověděv 
vrátil se do stromu ; a když muž se domů navrátil, nalezl opět bývalou 
svou bídnou chatrč. 

Podobně se vypravuje pohádka tato v Mohylevské gubernii u Bělo- 
rusů*): kocour zlatohlavý opatřil chuďasům mouky, soli, sádla, pšeničné 
mouky na koláče, masa. Na dvě léta asi uspokojili se muž a žena, až 
se probudila ctižádost ženina: chce býti rychtářovou, šlechtičnou, paní 
cařicí. Ale ani s tím nebyla spokojena, chtěla, aby muž se stal bohem, 
ona sama bohyní (óoacHxofi) a i děti její bůžky (óojKenaTaMn). Za trest 
obráceni muž ve psa, žena v čubku a děti v štěňata. Tento konec na- 
lézáme hojně ve versích ruských a j. blízkých. 

Tato pohádka vypravuje se ještě podobně u tatarského kmene 
nad řekou Bijí na Altaji : **) Chudý stařec vyšel si do lesa naštípat dříví ; 
přišel k nějakému pni, toporem do něho uhodil; kočka z něho vysko- 
čila, a zeptala se starce, proč do pně uhodil. Když uslyšela kočka o jeho 
bídě, poslala ho domů. Když stařec ráno vstal, poznal, že se stal bohá- 
čem. Den však jen spokojil se s tím svým bohatstvím, chce se státi 
větším pánem, císařem. Učiněno mu po vůli, ale brzy i to je jemu málo, 
chce ještě býti bohem. Kočka mu odpověděla >staň se dle slov tvých, 
vrať se domů ! až zítra se probudíš, uvidíš. « Když pak ráno se probudil, 
viděl se v bídné chatrči bez šatstva, bez jídla. Šel stařec opět do lesa, 
ale ač peň vysekal a zpřevrátil, kočku více nenašel. 

Konečně v jedné ruské versi z gub. Permské***) zaujímá místo ko- 
coura liška. Místo kocoura neb lišky slibuje sedláčkovi vyplniti každé 
jeho přání ptáček, neposeče-li strom, ve versi ruské zapsané v Sibiři 
v Jenisejské gub. f) »A co uděláš?* zeptal se ptáčka sedláček. » Zlata 
třebas neb stříbra dám<. » Dobře, « řekl sedláček. Dal mu ptáček celou 
hromadu peněz, přinesl sedlák peníze domů a začali žíti ve velkém blaho- 
bytu. Než žena ne na dlouho se s tím spokojila, chtěla, aby muž postupoval 
ve veřejném životě, v úřadech a hodnostech, na konec chtěla, aby ptáček 
je udělal svatými. » Dobře,* odpověděl ptáček na přednesenou žádost, 
a když muž se vrátil domů, našel opět starou zapadlou chatrč a ženu 

*) E. R. Romanov : BtjopyecKifl cCopHHKt III. BuTob('KT>. 1887 str. 359 si. 
čís. 89. 

**) W. Radloflf: Proben der Volksliteratur der turkischen ;Stámme Súd-Sibi- 
riens I., 1866, str. 313 si. 

***) Athanasjev: PyccKia uap. ck. L, č. 40, Variant I. 
t) Athanasjev 1. c. I. č. 40. Variant 2. 



56 

v starých roztrhaných šatech. Neměli čím žíti, vrátil se tedy muž do 
lesa, a prosil znovu ptáčka o chléb a peníze, jinak by zemřeli hladem. 
Ale ptáček odmítal, svatí přece peněz nepotřebují . . . Verse tato tedy 
na rozdíl od ostatních končí na pólo humoristicky. 

Podobně zasahuje ptáček do života lidského v pohádce vypravo- 
vané na moravské Slováci v okolí Uherskobrodském *) : Zlá žena vyhnala 
muže svého, ptáčníka, do lesa a přikázala mu zároveň, aby nechodil 
domů dotud, dokud neuloví ptáka zlatohlávka. Ptáčníkovi skutečně se 
podařilo chytiti ptáčka zlatohlavého, propustil ho však, když mu slíbiK 
že dostane vše na jeho přímluvu, čeho koliv bude po milém pánu bohu 
žádati. Vyžádal si ptáčník nejdříve mouky, a dostal sice jen hrnec 
mouky, ale takový, že v něm neubývalo, ač žena denně brala z něho 
mouku. Konečně přece tento zázračný hrnec omrzel se ženě ptáčníkově, 
poslala muže k ptákovi, aby jí dal velké hospodářství. I to přání bylo 
vyplněno. Nedlouho se z toho těšila, chtěla míti již zámek, býti nejkrás- 
nější paní v celém světě, jen poroučeti, dobře jísti a voziti se ve zlatém 
kočáře. I to se stalo dle žádosti její. Konečně chtěla býti takovou paní, 
která by neměla sebe menší starosti a nikdy neumřela. Tu však příliš 
mnoho žádala na pánu bohu, a proto že se nespokojila s tím, co jí dal 
pán bůh na přímluvu ptáka zlatohlávka, nebude míti opět ničeho. 

Jinak vypravuje verse lotyšská, zapsaná v gub. Liflandské : **) 
Ciuiďas nenalézá čarodějného toho ptáčka v lese na stromě, nepřednáší 
jemu v lese žádosti své stále větší a vetší, než ptáček sám chudobou a 
nouzí trpící lidičky vyhledává a pomoc svou jim nabízí. Tak se tedy 
vypravuje v pohádce lotyšské: jednou vletěl do kádě černý ptáček 
s očima jako blesk stkvoucími i sáni se nabídl manželům tam se nuzícím, 
že chce zlepšiti jich život. Kdykoliv by ho potřebovali, ať jen zatleskají 
a zavolají ho slovy > zlatý ptáčku v slunečných paprscích! zlatý ptáčku 
v měsíčných paprscích! zlatý ptáčku, pojď sem!-^ Učinili tak: nejdříve 
dostali pěkný prostorný dům, pak i)anský dum, a konečně, když manželé 
byli zase nespokojeni se svým životem, řekl muž, že chce býti císařem, 
a žena řekla, že chce býti bohem. Uvedl je ptáček opět do bídné jejich 
chatrče, vlastně do jejich kádě, neboť neuměli nikdy býti spokojeni a 
neuměli mezi sebou žíti přátelsky. 

Podobna jest verse v Elsasku zapsaná:***) i v této přiletěl jak ve 
versi lotyšské ptáček zlatý k manželům hašteřícím se, kdo z nich jest vinen, 
že musí žíti v kádi, a přece by chtěli bydleti jako jiní lidé. Uvedl je 
zlatý i)táčck do nového domku, při kterém byla hezká zahrádka; naučil 
je pak jako ve versi lotyšské, kterými slovy v pádu potřeby ho mají 



*) Jos. B. Kolář-Kochovský : Z chatek moravsko Slovače. Ve Velkém Mezi- 
říčí 1S88 str. 22 si. 

**) CóopnHKL .M;ir('pia.i(>nL iio yTnori»a<i.iii 11., Moskva 1887 str. 277 si. 
*♦♦) Revue des Traditions populaires III., 1888, str. 297 si. 



57 

zavolati. Pak zatoužili oba manželé, zatleskali a zavolali ptáčka, tedy 
nejen muž na prosbu neb hrozbu ženinu ; chtěli míti pěkný statek selský, 
pak chtějí se přestěhovati do města, žíti v pěkném domě a hezky se 
strojiti, dále chtějí býti šlechtici: pták se již rozmrzel, ale přece jim 
učinil po vůli, daroval jim krásný zámek, kočár, koně i houf služeb- 
nictva. Konečně chtějí býti ještě on králem, ona královnou; pták i tuto 
žádost jim vyplnil, ač byl velice již rozmrzelý a věděl, že ani s tím se 
nespokojí ve své nenasytnosti. A skutečně zachtělo se jim výše: žena 
chtěla býti císařovnou, manžel ještě více, papežem; ale ani to nebylo 
dost ženě, chce býti bohem. Sotva to slovo bylo vysloveno, vzdvihla 
se vichřice a velký černý pták s očima planoucími jako ohnivé koule 
vletěl oknem a vzkřikl hlasem vše otřásajícím »Ať ďábel vás odnese 
do kádě vaší.* 

Blízkost těchto versí, t. j. vlastně lotyšské a elsasské jest velmi ná- 
padná, tím nápadnější, že přechodní verse na šírém území mezi Lifland- 
skou gub. a Elsaskem nejsou nalezeny, a přece souvislost jich jest ne- 
popiratelná, blízká tato shoda nemůže býti nahodilá. 

Konečně místo zvířat zaujímá v podobných versích lesní duch 
jakýsi, duch sídlící ve stromě, který muž v lese poráží. Pohádky toho 
druhu znám jen ruské, lotyšské a jednu polskou. Patří sem nejdříve verse 
zaznamenaná ve sbírce Athanasjeva *) : Počíná stejně jak uvedené verse 
ruské i tatarská, ale ne kocour ze stromu, než strom sám slibuje plniti 
každé přání sedláčkovo: nejdříve učiněn byl boháčem, potom povýšen 
na starostu, pak na pána, plukovníka, generála, cárá, vše na ponoukání 
nespokojené ženy; konečně když ona ještě chtěla, aby je strom udělal 
bohy, obráceni v medvěda a medvědici, dle jiného variantu ve psa a 
čubku. 

Příbuzná jest verse běloruská z gub. Smolenské, **) jen že v ní 
věčně nespokojen jest muž. Chudlas našel v lese suchou lípu, uhodil do 
ní třikrát. Z lípy kdosi se ho ptá, čeho si přeje. Zalekl se muž »toho 
člověka* t j. tohoto lidského hlasu, odešel od lípy i přemýšlel, co by 
to znamenalo. Přistoupil pak opět k tomu stromu i odpověděl >tomu 
hlasu «: »Chci posekati lípu sobě na dříví, abych zatopil pec a ohřál 
děti.< kekl mu tento hlas: >Jdi domů, všeho dostatek najdeš, i dobytek 
i dříví*. Sedláček touží pak výše, chce požívati větší úcty nejdříve mezi 
sousedy, míti vliv i hlas ve správě obecní, potom se státi správcem 
u bohatého pána; když pak hodně peněz si nastřádal, chce se sám státi 
velikým pánem, majitelem statku, který dosud spravoval. Ale ani to mu 
nedostačovalo dlouho, chce byli ještě cárem, a konečně ještě bohem 
Za trest obrácen on, žena i děti jeho v medvědy. 



*) PycoKiK uapoAHLiíi CKasicii I. Č. 40. •'Aíaahílíí cxapyxa*. 
**) (.'MO.icHCKiň 3THorpa'ř. c6opHHKX. CocTaBn;i'B B. H. .^oópoiuui.cKiri. I. str. 640 si. 



58 

Podobná jest verse maloruská ; *) týž trest jako v obou předešlých 
versích stíhá však ctižádostivého sedláčka již, když chtěl se státi cárem, 
neboť cár volí se samým bohem. Rovněž tak potrestán byl v příbuzné 
versi zapsané v Moskvě,**) když chtěl býti králem (KopojieMb). 

V polské versi z kraje Dobřinského gub. Plocké***) promluvil ze 
stromu, z břízy, kterou chtěl posekati chudý mlynář, sv. Michael, ať 
žádá, co chce, všecko dostane, jen ať neposeče tuto břízku. Mlynář ani 
se ženou se nepotázav, vyslovil přání, aby ho učinil bohatým. Když se ml> - 
nář domů navrátil, nalezl paláce plné služebnictva, ženu bohatě ustro- 
jenou. Brzy se rozmrzela žena býti paní, šlechtičnou, chce býti sama 
královnou, posílá muže do lesa, k té bříze, a konečně chce býti bohyní, 
posílá muže do lesa, aby posekal břízu neb aby se vrátil jako bůh. 
Sv. Michal pak obrátil mlynáře v medvěda; když se vrátil, nalezl ženu 
medvědici, a oba spolu utekli do lesa. 

Strom, po případě duch v něm sídlící, slibuje drvoštěpovi plniti 
každé přání, bude-li jím ušetřen, rovněž jako zlatá rybka, bude-li pro- 
puštěna na svobodu. Tak jedna verse lotyšská f) vypravuje, že dříve 
všecky stromy rozmlouvaly a prosily lidi, aby jich neposekali. Tak jme- 
novité slíbila lípa sedlákovi, neposečc-li jí, že ho udělá, čím jen chce 
býti. Stal se sedlák pánem, králem, ale i to ho omrzelo, chce býti bohem ; 
z trestu obrácen v medvěda. O nespokojenosti ženině není tu ani zmínky. 
V jiné lotyšské versi ff) bříza udělala sedláčka nejdříve boháčem, pak 
pánem, konečně cárem, jen aby jí neposekal. Nenasytný nespokojenec 
zatoužil po vyšší ještě hodnosti, pohrozil bříze svým toporcm. > Jestli mě 
i uděláš bohem, to já tebe přece neporazím.* Kázala mu stará bříza 
zapřáhnouti čtyry černé koně a s ženou i s dětmi zajeti k vysoké hoře, 
porostlé sosnami, asi tři míle vzdálené. Tam ať on s ženou poleze na 
horu, f)ak stanou se bohy. Učinil tak cár- sedláček — sotva ale vy- 
stoupil se ženou z kočáru na zemi, obráceni ihned v medvědy a utekli 
do lesa. 

Zračí se v těchto pohádkách patrně názor o stromech jako byto- 
stech oduševnělých, cítících — z rány krvácejí — ttt)» ^ stromech jakožto 
sídlech lesních duchů, tito lesní duchové zjevují se lidem v pcjdobě 
kocoura*), ptáčka a j., a tak snad i v uvedených versích. 



*) :hii..r|.:i.Mi«i.-.K.,r (>rM.3|rLHÍr. IX., 1892 č. 2. str. r29 si. 
♦*) J. A. Chudjakov i tMiiK(i])yocKÍJi (íKauKii I. č. 'M. 
***) Zbiór wiadomošci do antropol. kraj. II., část :\. str. 164 si. 

t) /ICiiujui Crapiiiia 1895, V, str. 431. 
tt) ll>. str. 432 .si. 
ttt) W. Mannhardt Wald- und Feldkulte, I. 34, ( nu|niiiKL Mar<|). no cTiiorp. II. 
str. 43 č. 39; srv. Cóííp. 3a iiap. vMoTr.Mp. X, odil. 3. str. 155 č. 2. Fr. Krauss Saj^en 
u. Márch. d. Sudslaven II, č. 92. 

*) Srv. W. Manhardt op. c. I, 89. 



59 

Poněkud odchylná jest jiná verse málo ruská, *) v ní spojena jest 
látka o kmotrovi, kterého hledá dětmi obtížený chudks, s látkou nás 
zde zajímající. TH dni již marně hledal ubožák kmotra, až se sešel s dě- 
dečkem velmi starým a ten se mu nabídl za kmotra. Po křtu zavedl 
chuďasa do hustého lesa k silnému dubu, vyrazil čep : pšenice jako zlato 
vylila se z dubu do pytle chuďasova. Až pšenici snědí, má zase přijíti. 
Ponoukán ženou prosí potom kmotra o peníze na voly, a když začal 
nyní bohatnouti, chtěla žena, aby i ve vážnosti u sousedů postoupili. 
Postup jest v této versi mnohem rychlejší než v ostatních. I bohem ho 
udělal kmotr, ale pod jednou podmínkou: má mlčeti, nesmí nikoho od- 
suzovati, ať si lidé sebe nespravedlivěji budou počínati. Ale nový bůh 
se dle rozkazu kmotrova nedržel, sotva viděl hříšný skutek, již do toho 
zasáhl. Proto, že nesplnil příkazu kmotrova, proměněn byl v medvěda. 
Medvěd sotva přišel domů a dotekl se ženy a dětí, byly i tyto obráceny 
v medvědy. A tak povstali medvědi z lidí, proto jsou lidem tak podobni. 

Pověst, jak bůh na chvíli předal vládu svou jinému, člověku smrtel- 
nému neb světci nějakému, jest dosti rozšířena. Tak ku př. vypravuje 
pohádka běloruská, jak bůh poslal k jednomu starci anděla svého, aby 
vyslovil jen jedno přání, kteréž by mohl vyplniti a odvděčiti se tím za 
jeho oběti bohumilé. Stařec netouží po ničem, ani po hodnostech světských, 
ale po dlouhém naléhání konečně vysloví se, že spatřuje velké nespráv- 
nosti na světě, a chtěl by býti bohem, aby jim přítrž učinil. Odstoupil 
mu tedy Bůh vládu svou. Začal nyní nový bůh nemilosrdně a kruté 
trestati všeliká provinění lidská. Utíkali se všickni s horoucími prosbami 
k starému Bohu. A bůh vyslyšel jich, vzal starci tomu všecku moc 
a seslal ho na zemi.**) 

Pohádka tato souvisí zajisté s apokryfickou pověstí o světci, Abra- 
hamovi, který byl povznesen na nebe, spatřuje tam muka hříšníků i ra- 
dosti spravedlivých, vidí s nebe s hrůzou nepravosti páchané lidmi na 
zemi, sesílá na ně kruté tresty, až Bůh mu to zabrání, neboť člověk 
tento nemá milosrdenství se zemí a lidmi, jelikož jich nestvořil; Abra- 
ham proto seslán opět s nebe na zemi.***) 

Románské verse počínají jinak. Tak ve versi z Normandie f ) dostal 
Misére od spasitele a sv. Petra bob; z toho vyrostla rostlina ohromně 
vysoká. Misére po ní lezl výš a výše, až se dostal do zlatého domu, do 
ráje. Otevřel mu sv. Petr a slíbil mu, že doma najde dostatek jídla 
a pití. Druhý den již žena poslala Misére-a do ráje, aby prosil o nový 
dům, po několika dnech chce býti královnou: i to mu slíbil sv. Petr, 
ale dal mu zároveň výstrahu, aby více nechodil prosit. Nicméně podléhá 

*) OTiinrp. O0o3p. IX., str. 130 si. 

**) Romanov op. c. IV. str. 184 si. Č. 44. 

***) Archiv far slavische Philologie XVIII. str. 116. 

t) Jahrbuch fúr romanische und englische Literatur V., str. 22. si. 



60 

Misére naléhání nespokojené ženy své : chce se sama státi Pannou Marií 
a muž aby byl bohem. Misére sv. Petrem vyhnán nalézá na zemi svou 
bývalou chatrč. 

Podobně vypravuje se to v Pikardii:*) Chuďas vylezl po bobu tak 
vysoko, až přišel na překrásnou kvčtnatou louku a odtud po péšiné 
k obydlí sv. Petra. Ctižádostivá žena ho pak stále vyhání k sv. Petrovi, 
chce se státi královnou, papežem, na konec bohem. V této versi zrnko 
bobové dostal chudíš od jakéhosi žebráka i byl zároveň od nčho poučen, 
že vzroste z něho rostlina vysoká, že po ní se dostane až do nebe. 
V jiné konečně ještě versi francouzské z Poitou**) nalezli muž a žena 
sbírajíce v lese suché dříví, hrách tak veliký jak nikdy ještě neviděli, 
velký jako ořech. Hrách zaset, vyrostl vysoko, vysoko: až muž dávaje 
k němu větší a větší tyčky a vylézaje vždy výs a výš spozoroval krásné 
dvéře, jež musely vésti do nebe. Žena ho vybízí, aby vylezl do nebe 
a u Boha si vyprosil plnou sýpku obilí, druhý den sud slaniny, pak 
plný sklep vína. Mohli žíti nyní spokojeně, ale žena byla tak cti- 
žádostivá, že chtěla, aby byla hned Pannou Marií a muž aby byl bohem. 
Za trest obráceni muž v sýčka, žena pak jeho v sovu, proto sýček i sova 
stydí se ukazovati za dne a polétají jen v noci vydávající žalostné skřeky. 
Koncem tím francouzská tato verse připomíná ruské verse. Konečně 
podobně se to vypravuje ještě v severozápadní Itálii,***) ale vedle versí 
francouzských dosti orifjinálně. Místo boha neb sv. Petra zaujímá tu 
kouzelník. Vylezl po bobu chudas, až přišel na střechu kouzelníkovu. 
Kouzelník mu udělal palác vysoký jako slunce. Nebylo však v něm ani 
sedadel ani lože, vylezl ke kouzelníku tedy opět. V tomto paláci ale stal 
se mu život nudným, vylezl tedy po třetí po bobu, chce míti družku. 
Dal mu kouzelník zlatou pecku, až bude dole, ať ji rozloupne, a vyjde 
z ní krásná dívka. Nyní však místo jednoho nespokojence byli dva; 
chtějí výše, chtěl by býti knížetem neb císařem: a když ho učinil kou- 
zelník vévodou, žena stále na muže dotírala, že chce býti ještě více, 
čím ale není řečeno. Byli uvrženi nyní oba muž i žena do staré chudoby. 
Z novu zaseli boby, ale vyrostly už rostliny obyčejné jako jiné. 

Ve versi milánské *) našla žebrácká zrnko melounové ; z toho zrnka 
vyrostla rostlina přcvysoká až do nebe. Žena po ní, pobízena mužem, 
lezla až do nebe a obtěžovala boha neustálými prosbami. Zprvu chce 
si jen maloučko zlepšovati živobytí, přeje si míti denně polívku, a ve 
svátek maso, ale brzy chtěli si hráti na pány: povolil jim ještě bůh 



*) H. Carnoy Contes populaires picards č. 13. Romania VIÍI. str. 250 si. 
♦♦) Revue des Trad. popul. X., str. 487 si. 
♦♦♦) Dom. Comparetti: Novelline pop. italianc 1875. str. 160. si. č. 39. 
t) La Novellaja Milanese. Esempi e panzane lombarde. Raccolte nel Milanese 
da Vittorio Imbriani. Bologna 1872. pod č. 25. I due Mai Contcnti. Před tím v listé 
^U Propugnatore* Vol. V. parte I. str. 468. 



61 

tabuli denně a kočár na procházku, ale když chtěli míti k tomu ještě 
titul hraběcí, přešla boha trpělivost. Žena se stala >ona stronzessa« a 
muž její »on stronz« (asi pí. h . . Inkovou a oo p. h . . . .). 

Jinaká jest pohádka vypravovaná v Neapoli:*) Chudý kamenník má 
jen jedno přání, míti takový plášť jako velký pán a dobře jísti, když má 
hlad. Sv. Januar přání to hned vyplnil. Kamenník si v plášti pyšně vy- 
kračoval, se soudruhy více se nechtěl stýkati, až tu jakýsi pán kolem 
něho zaharcoval a celého ho od paty až po krk blátem postříkl. Chce 
nyní na sv. Januaru koně, aby mohl do Říma přímo klusem se dostati. 
Na cestě této hrozným parnem trápen, chtěl by se státi sám sluncem. 
Sv. Januar mu učinil po vůli. Pálilo a pálilo slunce nemilosrdně, až všecka 
rostlinstvo hynulo, řeky vysýchaly, a lidé úpěnlivě volali o deště. Ko- 
nečně na klenbě nebeské se ukázal oblak a jako závojem zastřel slunce- 
kamenníka. Rozzloben nad touto drzostí toho mráčku, chce se sám 
státi mrakem. Stalo se. Zuřil nyní mrak po zemi s celou zuřivostí, vy- 
vracel stoleté lesy, pustošil roviny, až marně se lámal vichr o skálu, 
marné do ní bil bleskem a kroupami. Kamenník chce míti zadostiučinění^ 
chce býti jako ta skála. Učinil mu sv. Januar po vůli. Byl nyní klidný 
a tichý, nemusel pracovati jako pes, viděl padati květy, umírati milence,, 
ale přece štěstí to se zvrátilo : jednoho dne spatřil, jak dole chlapec hlu- 
boký zářez doň učinil i pak bezohledně začal kladivem do něho bušiti. 
Chlapec jest silnější než on, který vichru a bouři odolal. Chce býti 
jako on. Vyplněno jeho přání. A tak se někdejší chudý kamenník stal 
opět kamenníkem. Jak Marc Monnier ve své knize sděluje, jest i stejná 
pohádka japonská. 

Této japonské verse sice neznám, snad smím ale ukázati na versi 
švýcarskou z Bernu **), která má tutéž základní ideu: vypravuje o sviňá- 
čkovi, který byl nespokojen se svým osudem, a chtěl býti aspoň sedlákem,, 
pak by jistě byl spokojen. Nenalézá však spokojenosti ani v životě sel- 
ském, ani ve stavu obchodníka obilím, ani v postavení plukovníka, ani 
v hodnosti ministerské : všude poznal strasti a trýzně tím větší, čím výše 
postoupil, a nejhůře mu bylo, když vyplněno přání jeho a stal se králem. 
Tu měl již jen jedno přání, aby byl třebas nejchudším sviňáčkem v celé 
zemi. — Přímo tu nadpozemská bytost nevystupuje. 

Neapolská zvláště verse náleží vlastně ještě více, než ostatní pro- 
brané zde do té velké skupiny pohádek ostatně velmi různorodých^, 
jichž základní myšlenku v jejich rozboru sformuloval Jos. Bédier***) takto: 
• Nadpřirozená bytost propůjčuje jednomu neb více smrtelníkům dar, že 

*) Marc Monnier Contes populaires en Itálie. 1880 str. 366 si. 
**) Otto Sutermeistcr : Kinder und Hausmárchen aus der Schweiz. Aarau 1873, 
str. 193, si. 63. 

♦♦♦) Les fabliaux. Études de littér. popul. et ď histoire littéraire du moyen. 
age. 2. vyd. Paris. 1895 str. 212. si. 



62 

mohou vysloviti přání svá, a slibuje je vyslyšeti. Přání tato se vyplňují; 
ale proti očekávání a vinou těch, kteří přání vyslovují, není to jim 
k užitku, třebas nezpůsobí jim škodu «. Nenalézáme pak v rozboru po- 
hádek této skupiny u jmenovaného učence ani jediné, která by poněkud 
jen připomínala uvedenou pohádku neapolskou. Ještě více však připo- 
míná neapolská pohádka látku velice rozšířenou, z Pančatantry známou, 
o myšce, kterou poustevník modlitbami svými proměnil v dívku. Když 
dívka vyrostla, hledal pro ni pěstoun její ženicha : ženichem může byli jen 
tvor nejsilnější na světě; navrhuje jí poustevník za ženicha slunce; myška 
chce mocnějšího ; jest to prý oblak, neboť zakrývá slunce, pak vítr roz- 
prašující oblak na tisíce kousků, dále hora, která zadržuje vítr, konečné 
myš, neboť ta jest mocnější než hora, rozrývá její tělo. Myš, král myší 
konečně došel milosti, a dívka opét proměněna v myšku. *) Rozdíl mezi 
touto indickou pohádkou a neapolskou versí jest vlastně jen, že tam jest 
myš v dívku proměněná, zde chudý kamen nik. 

Všecky verse námi zde probrané spojuje úže vlastně jen společná 
ideje: nenasytná ctižádost jest trestuhodná. Jsouť všecky tyto pohádky 
od Altaje až do Francie i Itálie téměř jen jakousi iliustrací této vše- 
obecné myšlenky. 

Rozpadají se pak verse námi probrané na několik mezi sebou ne- 
závislých skupin: 

1. verse ruské, švédská, žmuďská, verse německé, konečně chrvat- 
ská: přání nenasytné rybářky vyplňuje zázračná rybka. 

2. verse ruské a altajská, kde místo rybky vystupuje kocour, aneb 
místo něho liška. 

3. verse ruská a moravská : ve kterých jest tu ptáček divotvornou 
osobností, udělující bohatství i hodnosti, trestající neukojitelnou 
ctižádost. Od nich odchylují se verse lotyšská a clsasská, ve 
kterých ptáček k chuďasům spočátku sám přilétá, ne^irošen se jim 
nabízí. 

4. ]\lísto těchto zvírat čarodějných vystupuje konečně jakýsi lesní 
duch ve stromě ukrytý ve třech versích ruských a ve dvou lotyš- 
ských, ve versi polské jest pokřesťanštěn ve sv. Michaela, v jedné 
versi maloruské spojila se látka tato s jinou, ve které jako kmotr 
chuďasa četnou rodinou ztíženého vystupuje stařec (Bůh). 

5. Verse románské se odchylují. Látka se připíná k látce hojně roz- 
šířené o bobu vyrůstajícím až do nebe. V jiných versích se vypra- 
vuje dále, že chuďas dostal v nebi od sv. Petra divotvorné věci 
(stolku prostři se, beránku otřes se, kyje z torby a p.), v těchto 



*) Rozebral pohádku tuto posledně René Basset v Revue des trad. popul. 
VII., str. 398 si. K versím na tomto místě uvedeným patří ješté chrvatská u Fr. 
S. Krausse Sagen und Márchen der Súdslavcn I. č. 36, srv. poznámky G. Mcycra 
v Archiv f. slav. Philologie VIL, str. 315. 



63 

pak posílán muž ctižádostivou ženou do nebe s přáními stále vét- 

Mmi až nestoudnými. 

Od francouzských versí pohádky ze severozápadní Itálie se odchy- 
lují, tak že se zdá, že blíže s oněmi nesouvisí. O stáří a původu různých 
vytknutých skupin pohádkových se stejnou základní idejí nemůžeme nic 
usuzovati; nemáme ani dát, přišla-li látka o zlaté rybce ze Švédska do 
Ruska a odtud do Nčmecka neb cestou opačnou. Jen tolik vidíme, že 
skupiny určité jsou obmezeny na některé krajiny, a že, jak i jinde se 
přesvědčujeme, látky lidové literatury souvisí co nejúže s kulturními 
poměry i s kulturními proudy v jistých zeměpisných, po případě i ple- 
nienných skupinách. Ne jazyk určuje rozMřcnost motivů a sujetů v li- 
dových literaturách, než tato jest závislá především na poměrech kulturních, 
a na poměrech zeměpisných. 



Ďadci čili hospodárici. 

m 

Napsal Josef Vluka. 

Za starodávna, kdy v domácnostech lidu selského na Slezi nebylo 
ještě vzpomínky pecí podobného tvaru, jak jich nacházíme zhusta dobou 
novější málem už v nejchudších chatkách, nahrazovala je tak zvaná 
»ohniska« (ohniště). Uprostřed neprostraných a nízkých jizbiček, jež 
tehda přechovávaly vše potřebné pro domácnost a její zařízení a udírnám 
se spíše podobaly, ohraničeno bylo místo — zvané »ohnisko«, kde 
stály rožeA, třínož a kuchyňské nádobí. Nářadí a nádobí kuchyňských 
užívalo se druhdy až na nejmenší počet: tak na př. jídávali v domác- 
nosti všichni z jedné mísy a krájívali také jediným noženři. Význam 
>ohnisko« společným u nás jesti ohništi i ohnisku (středu). Okolo 
rozestavených nádob k vaření rozdělal se oheň, jemuž se přikládala po- 
lena z boku. »Skypělo-li« již v hrncích (překypovaly-li), odstavovala 
je hospodyně vidlicí s dlouhou rukojetí, již opřela o válec upravený ve 
dvou postranicích, jemuž se říkalo »vůzek«. Okolo ohnisk odbývány 
byly také večerní besedy a veselé kvasy chudičkého lidu našeho: vše 
bylo jednoduché, ale — >svojské« (svérázné). 

Takto byla zařízena dávná »ohniska!« Pro dým, jak dí o tom 
ústní podání, nebylo lze někdy nikoho z domácích v jizbě poznat; po- 
znenáhla unikal kouř malými okny (ďurami) a učiněným k tomu účelu 
otvorem v »povalu« (stropu). Při všech těchto svízelích, jimiž bylo zdraví 
domácích dennč ohrožováno, zůstal lid náš při zdraví železném. Povídali 



65 

také předkové: »Dým neškodí zdraví nikdy lak jako život nestřídmý 
a nemravný!* Měli také za dobré pálit vétšinou dřevem stromů jehlična- 
tých, o čemž žila pověst, že dým a všecky tímto utvořené částky lepší 
jsou nejdražší mediciny z města. Byli pevné víry, že ochranní bůžkové 
>Ďadci« je chrání každé doby. 

>Ďadci« čili »hospodáříci« střežili za dne i za noci obyvatelů 
na horách i dolinách, aby nedošli úrazu při práci a také pod desko- 
vými střechami. Také statků všech byli ochránci. Když Perun moc 
svou a hrůzu sesílal na pozemčany, měli »Ďadci« nejvíce starosti; vy- 
cházeli z příbytků, aby poohlíželi stavení, neudeřil-li Perun kamenem 
zápalným či chladným dolů. Tím se také vysvětlují výroky v podání 
lidu, že »Ďadci« měnili svá místa v příbytcích po nehodách. Zpozoro- 
vali-li domácí, že bůžek zaměnil někdy místo za jejich nepřítomnosti, 
soudili s jistotou, že byl jejich majetek ohrožen neštěstím velkým. Za 
dob pohanských lehaje vstávaje každý z domácích se k nim modlíval 
opouštěje svůj statek (majetek). 

Kde spávali v domácnostech bůžkové tito ochranní? Lid vykázal 
jim právem čestného místa vyvýšeného v příbytku: ve výklenku (>čubku<) 
poblíže dveří stáli na stráži, odkud vše jim bylo prohlížeti. V nejpozdéjší 
době stavěni bývali na >krance« pecí. — Bůžkové tito byli drahou re- 
likvií, jež pošla z rodiny na rodinu. Figurky tyto urobeny byly z hlíny 
nebo z kamene — nikdy ze dřeva. O původcích však jejich není ani 
zmínky v podání lidu. Zobrazovaly obyčejně shrbeného stařečka, na 
němž bylo přesné rozeznati druh kroje toho či onoho kmene: také tím 
se jeví naše svéráznost. Dobou pozdější, kdy počaly se stavět pece nové 
fagony, byly tyto cenné památky zničeny rukou nerozumnou. Ještě před 
padesáti léty nacházela se taková figurka v nějaké staré chatce hor 
Beskydských, v níž usazeni byli dříve potomci psanců. Známosť o těchto 
bůžcích ochranných zachovala se také v lašském lidu na Opavsku, 
což vychází z přísloví doposud u lidu tam staršího užívaného: >To je 
starý Ďod«! (Starostlivý jako děd — starodávný). 

Na výstavě Národopisné byly ve statku lašském umístěny na peci 
dvě podobné figury, jež přešly pak do majetku Národopisného Musea 
(viz vedlejší obrázek). Jsou zhotoveny z šedé hlíny a pořídil je dle po- 
dání J. Valový z Orlové. 



Nárddopisný Sborník. I. í) 



Výbér vynikajících památek ze sbírek N 
Musea Ceskoslovanského. 

Sestavil L. Nledrle. 

Pod tímto záhlavfm hodlá redakce Sborníku Nái 
vádéti výběr předmětů ze sbfrek Národopisného Musea 
jež vynikají buď cenou uméleckou nebo starožitností, r 
jímavy a dfilcžity pro studium Života lidu Českoslovení 
kladena bude na vémé zobrazení, text podřízený bui 
stručný popis a udání toho, co o původu a rázu před 



Plachetka oltářní. 

je známo. Doufáme tak svým íasem sestaviti sbírku velmi cennou 
a poučnou. 

I. Plachetka oltářní z řídkého plátna, zděným vybledlým hedbávem 
vyžívaná, poáitá penízky. Vyniká znamenitou komposicí ornamentální výplní 
rohových a středních. Piivod její nejistý. Pochází prý od Nákia z Hané. 



68 

II. Dva talíře původu dle vscho slovenského z XVIII. století. Talíf 
na právo nese nápis MARDIN lANSK (Martin Janský) a pod vinařským 
emblémem vrození 1726. Talíř v levo bez emblému v zeleném věnečku 

I 

značku SK : OB a vročení 1731. Ačkoliv oba talíře dostaly se do Musea 
z různých končin a sice prvý z České Třebové darem musejního spolku 
taméjšího a druhý koupí ze Slovenska, nepochybuji, že náležejí dflnč 
jediné. Na to svědčí komposice ornamentu okrajového, i technika kresby 
i ráz barev. (Užito pouze barvy modré, zelené a žluté.) Oboje jest po 
mém soudu práce dílny slovenské, kterou však na určito zjistiti nelze. 
Pomocí některých analogií klonil bych se k Dehticím, nebo Novému 
Městu nad Váhem. 



O prosodii a rhythmice českých písní lidových. 

z přednášky prof. dr. Otak. Hostinského, konanč v cyklu přednášek NSČ. *) 

Interess na věci té je trojí. Předně od té doby, co první sbírky 
českých písní lidových vydávány byly (v letech dvacátých), měly písně 
ty i vliv na umělé básnictví naše. Z toho pak, že jevily se v nich vše- 
liké nepravidelnosti prosodickc, odvozovalo se, namnoze i mezi vynika- 
jícími básníky, právo nešetřiti přísně přízvuku; onen vliv na umělé verše 
české po stránce formální nebyl tudíž tak příznivý, jako i)o stránce 
věcné, obsahové. Ba poněvadž každá odchylka od běžné prosodic pří- 
zvučné hned pokládána za chybu, došlo na konec i k tomu, že kladla 
se otázka, zdali vůbec přízvuk je prosodickým principem písní těch, a že 
na otázku tu dána i odpověď záporná (J. Jirečkem), ve prospěch časo- 
míry. Jak možno vyložiti si tuto nejistotu v otázce tak prosté.^ Jednak 
posuzovala se obyčejně jen slova písní lidových, bez vztahu jejich k ná- 
pěvu; avšak lid své písně výhradně zpívá, nikdy je nemluví: bez zřetele 
k notě nelze posouditi ani prosodii ani rhytmiku jejich, tím méně pak 
možno abstrahovati z nich pravidla pro umělé verše, ku čtení nebo na- 
nejvýš k deklamaci určené. Jinak zase přestávalo se na tom, uváděti ve 
prospěch toho neb onoho mínění o prosodii lidových písní jednotlivé 
příklady — nikoliv zevrubné doklady statistické, vytěžené z pozorování 
dostatečně velkého počtu písní. Z pouhých slov často vyzírá naprosto 
jiné metrům, nežli jej ukazuje rhythmus nápěvu ; zvláště zajímavé jest 
však porovnávati rozličné nápěvy téhož textu, v nichž jeví se tatáž slova 
pokaždé jinak rhythmisovaná. »Červená růžičko, proč se nerozvij íš.^*- 



*r Stručná tato zpráva ]K)dává toliko hlavní výslodky přednášky, bez četných 
dokladu a [íříkladů, jež přednái^ející uváděl; ty ».ivs(.-in scházeti nebudou, až uvtrejní 
so svrho času rozjirava ta v plném znční. 



69 

zpívá se na př. v Domažlicku (dle zápisů p. Kubových) kromé obecné 
známé melodie i jiným ješté trojím spůsobem, ale mění se i takt i jeho 
rhythmické vyplnění, ba mizí také předtaktí — a rhythmus, ku kterému 
poukazují pouhá slova přízvukem svým, opět je jiný — Za druhé na 
otázce prosodické měla živý interes také hudba naše : i zde proti poža- 
davku přesného šetření přízvuku českého ve zpěvu stále uváděly se 
lidové písně jakožto příklady špatné prý deklamace, aby sloužily za 
omluvu chyb, kterých se dopouštěla hudba umělá, a teprve od začátku 
let sedmdesátých počato s nápravou ve věci té. Konečně třetí, čistě 
theoretický zájem na formální stránce lidové písně, národopisný totiž, 
zejména v posledních létech postoupil do popředí. Bádání národopisnému 
však nejde o posouzení zpěvu lidového dle zásad umělé poesie a umělé 
hudby naší, s nimiž nikterak nekryjí se všude zásady ony, jež vládnou 
v tvoření lidovém; posledním cílem bádání toho je poznání zvláštní po- 
vahy prosodických a rhythmických pravidel lidových, která, poněvadž 
působí v naivní mysli lidu zcela neuvědomené, spíše působí jako přiro- 
zené, ba přírodní zákony, nežli jako umělé předpisy. 

Vznikají tedy především dvě hlavní otázky: 1. Jakých rhythmů užívá 
lidová píseň česká? 2. Jak shodují se s rhythmy těmi slova? Teprve 
odpovědmi na obě tyto otázky bude rozhodnuto o prosodii lidové písně ; 
jsou-li zpravidla na dlouhých notách slabiky dlouhé, na krátkých notách 
zase slabiky krátké, smíme mluviti o časomíře, připadá-li však těžká 
doba taktová zpravidla na slabiku přízvučnou, smíme prosodický princip 
spatřovati v přízvuku. Probíráme-li nápěvy sbírky Erbenovy, snad jen 
jedno procento nalézáme takových, při nichž alespoň na první pohled 
a do jisté míry jeví se skutečná časomíra — arci časomíra poněkud jiná, 
nežli je ta, která do literatury naší vnesena byla z básnictví klassického, 
neboť ne sice všude, ale většinou slabiky posiční považují se zde za 
krátké. Význam těchto řídkých případů ostatně valně je seslaben i tím, 
že shodují-li se dlouhé noty a dlouhé slabiky v první sloce delší písně, 
ostatní sloky zase neshodami svými určitě rozhodují proti časomíře. Za to 
dosti často v písních lidu našeho nalézáme takové podrobnosti rhyth- 
mické, které nepopiratelně plynou z šetření délky slabik — ovšem délky 
přirozené — a podrobnosti ty bývají druhdy velice působivé. Avšak 
s časoměrným principem prosodickým nemají co činiti; jsou to spíše 
případy, v nichž pravidlem je vlastně přízvuk, vedle něhož tu i tam při- 
hlíží se také k přirozené délce slabik. Vždyť vůbec i tam, kde zdají se 
býti verše časoměmě nejvíce shodné s nápěvem, bývá přece chyb proti 
pravidlům časomíry více, než proti přízvuku, tak že příklady takové, 
i kdyby jich bylo sebe více, na vyvrácení prosodie přízvučné nikterak 
by nestačily. 

Zkoumáme-li naproti tomu písně se stanoviska přízvuku, t. j. vzhle- 
dem ke shodě iktu rhythmického s přízvukem slovním, po případě 



70 

s důrazem, ukazuje se nám výsledek docela jiný: přes 40% písní Er- 
benovy sbírky je deklamováno bezúhonně, dalších asi 20^;o alespoň 
dobře, t. j. s jednou nebo dvěma toliko chybami proti přízvuku,*) tedy 
60^Kq všech písní možno nazvati plným právem přízvučné. Avšak ani 
zbývajících asi 40^^ q nespočívá na druhém principu prosodickém, t. j. 
na časomíře, nýbrž i ty jsou nepopiratelně přízvučné, ač s větším již 
počtem odchylek a chyb. Těch písní pak, které celé sluší prohlásiti za 
přízvučné špatně deklamované, ani není tak mnoho; neboť leckterá od- 
chylka zdá se chybou jen s prosodického stanoviska básnictví umělého : 
přirozený cit lidu však v některých věcech jde cestou svou. Tato bilance 
správnosti přízvučné věru není v neprospěch našich písní lidových; ba 
u porovnání s literaturou a hudbou umělou je přímo skvělá. Nemůžeme 
zajisté říci, že v básnické produkci naší v první polovici tohoto století 
nalézá se 40^1^ veršů bezvadně přízvučných a dalších 20^,) jen s nepa- 
trnými poklesky; v hudbě pak až do začátku let sedmdesátých bylo 
ještě hůře : deklamovalo se z valné části netoliko špatně, nýbrž namnoze 
i vůbec bez všeho pravidla ; a i pak trvalo to ještě dosti dlouho, než 
příklad těch, kteří přízvuku klestili dráhu (Smetana, Fibich) došel hoj- 
nějšího následování. 

Přihlížíme-li k odchylkám od běžného přízvučného veršování umě- 
lého, shledáváme, že nalézáme je dosti často uvnitř veršů, méně hojné 
pak na jejich začátku; avšak skutečné, hrubé chyby proti přízvuku — 
kromě několika velice vzácných, ojedinělých v<Jimek — v f)očátcích 
veršů a tudíž i písní se nevyskytují. A jelikož nápěvy začínají vždy 
těžkou dobou taktu, bez předtaktí, je patrno, že rhyt hmy j sou na- 
veskrz sestupné, dle názvosloví řeckého buď daktylické (spondaické) 
buďtrochejské, tyto však obyčejně v dvoudobém, ony zase v třídobém taktu. 
Rhythmů čili taktů vzestupných česká píseň lidová nezná, 
nezná tudíž jambů nebo anapaestů. Dosti často sice začíná verš jedno- 
slabičným slovem, tak že zdá se býti na první pohled jambický, ale lid 
pojímá jej důsledně jako daktylický nebo trochejský, vyznamenávaje 
toto jednoslabičné slovo důrazem. Mezi 800 nápěvy sbírky Krbenovy je 
pouze 13, tedy 1*6^ oi které nezačínají těžkou dobou, nýbrž mají před- 
taktí, a v světských písních moravských u Sušila je asi týž poměr. Avšak 
z oněch 13 písní českých některé začínají interjekcemi, jsou tedy přece 
dobře deklamovány alespoň v prvním verši, jemuž ostatek se pak při- 
spňsoboval, jiné zase patrně jsou nesprávně notovány, tak že vlastně bez 
předtaktí býti by měly; zbývá tudíž jen 6—8 písní, t. j. 1^,^ skutečně 
lehkou dobou začínajících, a ty většinou j.sou i jinak špatně deklamovány 
nebo dt)konce i původem svým záhadné. — 



*,) Samo sebou se rozumí, že má panenkou, muj milý = atd. p )\MŽiije >o 
v duchu lidového zf»ěvu vždy za rhythmus sestupný (s důrazem na zarátku . 



71 

Odkud zjev ten plyne, je na bíledni: z povahy českého přízvuku 
slovního, jemuž sluch lidu tak uvykl, že jako slova svá přízvukem, i hu- 
dební rhythmy těžkou dobou začíná. Avšak lid jde ještě dále; také sku- 
piny slov — celý verš nebo jeho část — pojímá jako jednotnou řadu 
slabik a tudíž dle analogie se slovem jednotlivým vyznamenává důrazem 
na začátku, proti němuž další slovní přízvuk ve skupině té se vyskytu- 
jící tak ustupuje, že dosti často se i zanedbává. Tak na př. v [íísní 
»yřrhtej mi, řehtej — mkj koni vranej — přes pole běžící — af se po- 
těší — má nejmilejší — na voze kvílící* každá řádka veršová plní jeden 
takt (3. a 6. řádka zdržením posledních not vzrůstá na dvojtaktí) začí- 
nající na těžké době slovem, které má důraz skupinový; uvnitř taktu 
slabšího slovního přízvuku již se nedbá. Co tedy spisovný jazyk činí při 
jednoslabičných předložkách, to lid ve svých písních provádí netoliko při 
»má panenko « a podobných osloveních, nýbrž i všude tam, kde několik 
těsně k sobě lnoucích slov tvoří jednu skupinu. A mezi 40% písní, které 
méně dobře nebo i špatně deklamovány jsou dle běžné prosodické theorie 
básnictví umělého, jest veliká část, která tomuto pravidlu o přízvuku 
skupinovém úplně vyhovuje, a tudíž se stanoviska umění lidového 
k oněm 60% přízvučně dobře deklamovaných písní připočísti se musí. 
Tím počet oněch písní, které i jakožto lidové písně právem nazvati se 
mohou chybně deklamované, klesá asi na pětinu všech. O tom tedy, 
která prosodie vládne lidovou písní českou, pochybnosti býti nemůže. 



Přehled déjin folkloristiky (do r. 1894). 

Podává Dr. Em. Kovář. 

Národopisný sborník Českoslovanský má vedle rozprav 
samostatných obsahovati kritiku a bibliografii prací z oboru národopisu 
českoslovanského ; poněvadž však základem každé moderní vědy jest 
srovnávání, tedy se bude přihlížeti i k látkám, jež mají nějaký vztah 
k našemu národopisu a které tedy při srovnávání s našimi zjevy jest 
v úvahu bráti. Při tom však též náležitě má býti si všímáno děl vý- 
znamu všeobecného, děl pro theorii a methodu důležitých pro zvláštní 
způsob, jimiž cenných výsledků si dobývají. Nechceme zavírati oči před 
vědeckým ruchem jinde, naopak bedlivě naň pozírati, posuzovati jej, a 
vytknouti, co dobrého a špatného v něm jsme nalezli, abychom měli 
příklad a poučení pro práci svou. 

Ale to vše týkati se bude práce současné. Leč žádná vědecká práce 
není absolutně nová, vždy navazuje na práci minulou. A proto, abychom 



72 

při své kritice a bibliografii mohli se odvolávati na díla dřívější, podá- 
váme jako úvod k nim stručné déjiny oné vědy, které N. Sb. Č. jest 
zvláště věnován. Při tom výslovně podotýkáme, že podáváme jen stručný 
přehled, že jen vyznačujeme dosavadní vývoj a hlavní práce. Kdo by 
chtěl zvěděti data podrobnější, toho odkazujeme na prameny, jež při 
záhlaví jednotlivých odstavců uvádíme. 

Dále výslovně vytýkáme, že zatím podáváme jen vývoj folkloristiky 
(v našem, užším smyslu). O ostatních částech lidovědy (studie o kroji, 
a stavbách, atd.) pojednáme později. 



Kdyby lidozpyt byl vědou starou, jejíž látka a rozsah byly by 
určitěji vymezeny, jejíž methody již osvědčenější a vybroušenější, jejíž 
cíl^ a úkoly jasnější, bylo by vhodno základní otázky tyto rozebrati 
a potom teprv k historii její přejíti. Ale lidozpyt jest věda nová, tvořící 
se, plna neurčitosti. Uchvacuje ovšem a vábí svou mladistvou silou a ve* 
likou budoucností; její cíle jsou ještě neurčitý, ale již obrysy jejich budí 
úctu. Nic nevadí, že jest to vlastně čás£ vědy obsáhlejší, ethnologie 
(národozpytu). 

Vystihnouti obraz a dějiny jak národozpytu, tak zvláště lidozpytu 
jest tím obtížnější, že oba jsou vědy encyklopaedistické. Stará věda 
encyklopaedistická, filologie, se rozpadla na vědy samostatné, literární 
historii, politickou a kulturní historii, archaeologii, mythologii, jazykozpyt, 
dějiny umění, geografii. Za to nové vědy encyklopaedistické se tvoří 
a v jich čele ethnologie. V době, kdy ony části filologie počínají vzkvé- 
tati a rozvíjeti se jako vědy samostatné, jest zároveň zříti v nich zá- 
rodky pro novou vědu encyklopaedistickou, jíž později sloužiti mají, 
zárodky ethnologie a lidozpytu, stejně jako je lze pozorovati v mnoha 
zcela nových vědách, v sociologii a pod. 

Lidozpyt tedy vyvinul se sloučením různých prvků, jež poskytl 
vědecký ruch našeho století z různých oborů. Vědeckým směrům odpo- 
vídají však skoro vždy i směry umělecké, a vskutku i umění účastnilo 
se při budování nové védy. Při tomto postupu chápeme, jak nenáhle 
vyměřovaly se hranice pole pro novou činnost, jak nenáhle se ustavo- 
vala a ustavuje nová věda s novými zvláštními úkoly a metbodarai. Aby 
různé prvky dříye vytčené se sloučily, bylo třeba najíti vůdčí, základní 
rqyšlénku, jež by je pojila. Když však jejím vlivem celek se utvořil 
a národozpyt i lidozpyt jako zvláštní vědy byly uznány, odměnily se 
bohatě vědám i uměnám, z nichž vzešly, ano celému ruchu duševnímu 
v nové době, že obohatily látku jejich a dodaly jim nové směry, 
nové úkoly. 



73 



Lidozpyt na Rusi.*) 

Počínáme dějinami ruského lidozpytu, protože je nejstarší a má 
vývoj pomérné samostatný, jehož základy vězí v samém duševním 
rozvoji ruském. Ruský lid mimo to poskytuje mnohem více látky 
a zajímavější než kdekoliv jinde, a proto ode dávna vábil i cizí pozo- 
rovatele; od Herbersteinových Rerum Mosccfvitarum commentarii 1517 — 
1525 až do nejnovější doby vyšlo mnoho pojednání o něm v cizině, jež 
pokusil se vypočísti Bestužev (Russ. istorija r. 1872, stať Skazanija 
inostrancev). Smysl pro vědeckou důležitost lidové mluvy, způsobu 
života, pověr, bytu, objevil se záhy, ale pro různé menší národy v říši 
ruské. Tak již roku 1716 vláda zavázala dr. Messcrschmidta, aby pro- 
cestoval Sibiř a poznal tamější kmeny a jejich jazyky. R. 1733 — 37 
sebrali G. Miiller, Gmelin, Steller, Krašeninikov mnoho materiálu národo- 
pisného o sibiřských kmenech, r. 1768 počala řada vědeckých výprav 
hUvně do asijského Ruska k sebrání dalšího materiálu. (Pallas, Gmelin 
ml., Lepechin, Sujev, Ryčkov, Falk, Georgi atd.) a r. 1786 za Kateřiny 11. 
došla splnění myšlenka Leibnitzova a pořídil se srovnávací slovník 
(Linguarum totius orbis vocabularia comparativa Augustissimae cura 
colkcta. Petropoli.. Séct I, par 1). R. 1791 vydal Miiller popis kav- 
kazských kmenů s illustracemi současně s norimberskou »£thnographische 
Bildergallerie«. Krátce na to vydal Georgi veliké, krásně illustrované 
dílo »Be3chreibung aller im russ. Reiche wohnenden Volkerschaften*^ 
jež pak vyšlo ještě dvakrát v ruském překladu, a zejména druhé vydání 
ruské z r. 1799 je velmi rozšířené a pěkné. V úvodě také velmi dobře 
je vytčen význam vymírající primitivní kultury pod vlivem rostoucí osvěty. 

Tito národopisci a jejich škola všímali si vlastního lidu ruského 
jen v načrtnutém rámci. Za to připomenouti sluší sbírání písní, k němuž 
zavdal podnět M. D. Čulkov. Před ním Tredj akovskij háje pří- 
zvučné veršování, odvolával se na lidové písně. Čulkova sbírka (1770), 
obsahuje vedle lidových písní i oblíbené árie operní a pod. jako násle- 



*) Srov. A. N. Pypin, Mcto])íji pycKofl eTHorpa4>iu. O. JIcTcpÓyprt. X890. 

D. N. Anučin, O aaaauaxi pyccKofle THorpa«iH. ExHorpa*. o6o3pÍHie I. 1889. 
Wl. Nehring, Die ethnographischen Arbeiten der Slaven (Zeitschrift 

d. Vereins f. Volkskunde. I. Berlin 1891.) 
A. Bruckner, Folklóre (Archiv f. slav. Philologie 1894.) 
A. G. Stín, Historie literatury ruské XIX. století. Velké Meziříčí 1893 
(Různé Články, kritiky a bibliografie) ^KuBaa CTapiiua, £Tuorpa<>. OOoaptaie, 

Wisla, Čes. lid atd. 
V. Jagič, Bibliograph. Uebersicht d. Erscheinungen auf d. Gebiete d. slav. 

Philologie und Alterthumskunde v Archiv f. slav. Philologie 1876. 
Fr. Pastmek, Bibliogr. Uebersicht uber die slav. Philologie 1876 — 91. 

(Archiv f. slav. Phil. Supplement-Band 1892.) 



74 

dující Noví ková 1780; 1790 vyšla pečlivá sbírka Práčova (další 
vydání 1806, 1815), dále směs oblíbených lidových popévků (Molodčik 
s molodkoju). Též přísloví, hádanky, všeliké zaříkačky se sbíraly, 
a Bogdanovič vydal je r. 1785 v sbírce Poslovicy. Snad i to stojí 
za zmínku, že Lomonosov ve své reformatorské činnosti upozorňoval 
na zhoubné zvyky a obyčeje církevní. Čulkov vydal dále od r. 1780 
pohádky dle vzoru Pařížské Bibliothěque Bleue a Berlínské sbírky 
rytířských románů a konečně též Slovar russkich suevěrij 1782. Také 
historikové 18. stol. jako Tatiščev, Mi Her, Boltin odvolávali se 
na život venkovského lidu a obraceli k němu pozornost. 

Důležitým však byl celý duševní vývoj ruský, který zrcadlil se 
v literárním rozvoji ruském. První krok učinil Lomonosov odloučiv 
ruštinu v písemnictví od jazyka církevního (1755). Druhý učinila aka- 
demie počavši r. 1789vydávati Slovar Akad. Rossijskoj. V těchto 
dvou skutcích vidíme duch doby tehdejší, jež více než před tím se obí- 
rala ideou, aby stát ruský byl národním státem. Kateřině II. líbily se 
satiry, a sama podobné psala, jež mrskaly opičení se po cizině, a za její 
vlády ustavil se v Moskvě působením Novikova spolek pro vydávání 
knih pro lid, který však později, když Kateřina^ změnila své názory, byl 
rozpuštěn. Odpor proti cizině týkal se hlavně Francouzů, z nichž však 
Rousseau a Voltaire zůstali u veliké vážnosti. A jesliže vliv francouzské 
literatury ustoupil sentimentálním románům anglickým líčícím život 
rodinný, venkovský, hlásajícím prostotu a návrat k přírodě, bylo to jen 
ve shodě se zálibou v Rousseauovi. V témž duchu hlásána byla láska 
k mužíkovi a kárána krutost statkářův. Vynikajícím zástupcem tohoto 
směru je N. M. Karamzin. Ale názory jeho byly právě tak neurčité, 
jako ostatních jeho vrstevníkův a zvrhly se konečně v utvoření kvasného 
vlastenectví a officialní národnosti, jejímiž vyznavači byli nejen vláda, 
ale i spisovatelé školy Karamzinovy. 

Romantismus ruský vyvíjel se pod vlivem německým, v theorii 
zavládly idey Hcrderovy, v praxi svět přeludův, středověké národní po- 
věsti, obyčeje, legendy staly se vítanou látkou v poesii ; odpor proti na- 
podobení francouzského klassicismu a vypěstění vlastní samostatné lite- 
ratury, vědy i umění stalo se heslem. Nastoupením vlády Mikuláše I. 
i". 1825 zasazena byla veliká rána všemu volnějšímu myšlení. Za něho 
právě vytvořila se úřední národnost, jejíž pravidlem bylo zbavit se všeho 
cizího, velebit vše ruské; ale za tímto heslem skrý\'aly se největší zlo- 
řády, jež nesměly se vytknout, poněvadž byly ruské. Lid se velebil, ale 
při tom co nejvíce utiskoval. Ruský národní charakter se sice studoval 
ale idealisoval (hlav. časopisy Russkij Věstnik, Syn otečestva, Moskovskij 
Věstnik, Sovremennik a j.). 

Přece však všichni romantikové nepropůjčili se k zastávání offi- 
cialní národnosti, a mezi nimi vynikli N. A. Po lev oj, který v časopise 



75 

svém (Moskovskij Telegraf) také sice hlásal, aby vše bylo národní, ale 
při tom pilné seznamoval i s výsledky evropské vědy, a P. J. Čaadaje v. 

Romantismus pozbyl své váhy a udělal místo pěstování věd, zvi. 
filosofie Schellingovy a Hegelovy, nejvíce přičiněním J. V. Kirějev- 
ského a N. V. Nadeždina. V třicátých letech tohoto století utvořily 
se v Moskvě kroužky disputující mezi sebou o této filosofii, z nichž 
utvořily se školy západnická (Hercen, Bělinskij atd.) a slavja- 
nofilská (Kirějcvští, Aksakovi, Chomjakov). Obě řešily ze- 
jména také otázky o národu a lidu. Přičiněním Hercenovým již od let 
třicátých studovaly se také práce francouzské a anglické v oboru 
sociologie a národního hospodářství, a studium toto vytlačilo od polovice 
let čtyřicátých vliv německé filosofie. V umění jevil se tento obrat 
vznikem školy naturalistické. Národ ve smyslu demokratickém, ná- 
rodní blahobyt staly se ideálem západníkův i slavjanofilň. Vzpomeňme 
si, na příklad, jen na básně Kolcova, jak přesně vystihl charakter 
ruského lidu, a na kritiku jich od Majkova, kde týž je odsoudil zavr- 
huje národnost vůbec a hlásaje zásady lidskosti. 

Z tohoto náčrtku vysvítá, že v letech čtyřicátých nastává i pro 
ruskou lidovědu důležitý obrat. Když počala se studovati sociologie, 
národní hospodářství, psychologie, a také v dějepisectví obrat tento bylo 
znáti, když v poesii proniknul naturalismus, a při tom při všem národ, 
jeho charakter, jeho blahobyt byl heslem, pak musilo nastati též hlubší, 
všestrannější, soustavnější studium téhož národa a lidu. Však dříve než 
o nové době lidozpytu promluvíme, vraťme se ještě o pár let zpět, 
abychom viděli, co až do té doby v něm vykonáno. 

Z lidových písní vyšly epické ruské zpěvy (byliny) hlavně 
o recích kruhu Vladimírova spolu s písněmi lyrickými r. 1804 (Drev- 
nija russkija stichotvorenija, vyd. Kirša Dani I o v). Sbírku 
tuto vydal znova r. 1818 Kalajdovič s úvodem, který je prvým po- 
kusem studie o lidovém eposu. Mezi tím vydávaly se i sbírky lyrických 
písní (zejména Petr V. Kirějevskij pilně je sbíral), takže r. 1838 
Sacharov jich napočetl 126. Připomínáme aspoň Strachova sbírku 
písní svatebních r. 1835. 

Na maloruské písně upozornil kníže Čerte lev (Opyt so- 
branija starinnych malorusskich pěseň 1819), načež Maksimovič 
vydal jich sbírky 1827, 1834, hlavně 1849 (Sbornik ukrainskich pěsen). 
V. z Oleska vydal r. 1833 Piesni ruskie \v Galicyi a Sreznevskij: 
Zaporožskaja Starina (epické zpěvy, dumy maloruské ; též histor. vy- 
světlivky). O lidové poesii slovanské bádal Bodjanskij (O narodnoj 
poezii slavjanskich plemen 1837). 

Též mravy, zvyky, byt, slavnosti a pod. lidu těšily se po- 
zornosti; Vasiljev, Makarov, Glagoljev je sbírali, zvláště Sne- 
girev, který v Mosk. Věstníku r. 1827 a 1828 mnoho významných 



76 

článků o lidových slavnostech napsal, a r. 1837 — 38 vydal 4 svazky 
díla : Russkija prostonarodnyja prazdniki i suevérnyja obrjady, kdež živé 
vylíčení, četná srovnání, vytčení zeměpisného rozšíření jednotlivých zvyků 
sluší oceniti. Na základě těchto děl vydal Sacharov r. 1840 Skaza- 
nija russkago národa (2 díly; líčí mravy, slavnosti, písně, přísloví), nej- 
větší, ačkoliv ještě nekritická, lidopisná monografie té doby. Přísloví zvláště 
sbíral J. Snegirev: Russkie v svoich poslovicach 1834, Rus. národ, 
poslovicy i pritči 1848 a 1857. Také Vlád. Iv. Dal' již tehdy pUně 
sbíral a pracoval, vydal též řadu menších studií, však hlavní ovoce jeho 
práce vyšlo až v letech šedesátých. 

R. 1820 vydal A. Ch. Vostokov Razsuždenije o slavjan. jezykě^ 
kdež vyložil poměr nářečí k církevn. jazyku a položil základ si a vi- 
sti k y na Rusi pro lidozpyt důležité, kterou teprv až v letech čtyřicátých 
ůsilovněj i pěstili Bodjanskij, Grigorovič, Preis, Sreznevskij a j. 

Historikové školy Karamzinovy více blouznili o ruském lidu^ 
než aby podali studium jeho charakteru. Proti nim brojili Kačenovskij 
a Pole voj opírajíce se o Niebuhra, Schlozera, Guizota, Thierryho, 
Savignyho, Rittera. Kalajdovič, Strojev a hrabě N. P. Rumjancev 
(f 1826), zakladatel moskevského musea, získali si zásluh o studium 
starých památek a listin a prosadili archeologické zkoumání Rusi. K o p p e n 
snesl mnoho archaeologického, statistického a kulturně - historického 
materiálu, V. V. Passek (Zarysy Rossii 1838 — 42) materiál archaeolo- 
gický i lidopisný. 

Na poli širšího národozpytu vynikly práce zejména Sjo- 
grenovy a Castrénovy o kmenech finských, pak Klaprothova 
Asia polyglotta r. 1823. Nezůstávala bez vlivu rostoucí práce v ostatní 
Evropě na poli ethnologie a anthropologie (Retzius, Prichard) i archaeo- 
logie (Boucher de Perthes). Po příkladu r. 1839 Edwardem založené 
pařížské ethnologické společnosti byla založena r. 1845 v Petrohradě 
zeměpisná společnost s národopisnou sekcí: též Jowardovy a Sieboldovy 
myšlénky o národopisných museích nalézaly na Rusi příznivého sluchu. 
Společnost vydávala své Zápisky. Předseda národopisné sekce K. E. B a e r 
horlivě se ujal studií ethnologických. Jeho vlivem společnost podporovala 
podobná studia, on vroucně vykládal důležitost živého pramene pro 
poznání historie lidstva vedle psaných památek, vytýkal, jak mnoho 
peněz a práce se vynaloží k objevení nějaké staroegyptské maličkosti 
a při tom zapomene se uchovati ruská balalajka, jež bude za 100 let 
vzácností, jako ruské střevíce z lýčí uchovány jsou jedině v Kodani, 
kdež je Petr Vel. zanechal. Vykládal, že všeliké vládní reformy mají 
souhlasiti s poměry, s úrovní vzdělanosti lidu, s jeho zvyky a potřebami. 
R. 1848 navrhoval založení národopisného musea. 

Tato národopisná činnost měla obsáhnouti všecky kmeny ruské, tak 
Baer si věc představoval, a jeho vlivem všem byla věnována ix)zornost. 



77 

Jen v tomto rámci mělo býti si všímáno i vlastního ruského lidu, leč toto 
studium brzy nad jiné se zmohlo, když i odjinud dostalo se mu posily. 

Základ k tomu dán byl v samé společnosti r. 1846 a r. 1848, 
programovými přednáškami N. J. Nadeždina »o národopisném 
studiu ruského lidu«, kterouž určen byl smér pro všecko další 
lidozpytné studium na Rusi. 

Nadeždin upozornil společnost, že má hlavné prozkoumati vlastní 
Rusko, a z toho dovozoval, že má vybádati, co činí podstatu rusství, 
tedy že se má zabývati nejvíce ruským národopisem. Ukazoval, jak vý- 
borný materiál již snesli Koppen, Dal', Snégircv, Sacharov. Ale nesmí se 
pouze materiál hromaditi, nýbrž užíti ho ke studiu. Jde tu o to, aby 
individualita byla ve shodě s národností. Nejdříve je třeba rostříditi si 
kmeny a to lze nejlépe na základě mluvy, živé mluvy, na jejíž prozkou- 
mání klade velikou váhu a úkoly ruské dialektologie podrobně probírá. 
Na to jedná o fysické a zvláště psychické stránce. K této počítá způsob 
života, lidové vědomosti a schopnosti, morálku, rodinný život, hospo- 
dářství, občanský život a zřízení, náboženství a pověry atd., a sice i vše- 
obecně ustálené zvyky i prchavé nálady a nápady, chce míti vylíčeny 
i pošetilosti vedle stránek chvalitebných. Aby se všeho toho dosáhlo, 
je třeba národopisné methody a kritiky, je třeba dobře rozeznávati, co 
je osobního a co všeobecného, co jak je rozšířeno a ode kdy, co vlast- 
ního, co odjinud vypůjčeno. Nadeždin prochází ruskou historii a uka- 
zuje, jaké všecko živly jeho povahu a osvětu, a co vše s tím souvisí, 
upravily. K tomu všemu je třeba srovnávati, kde co podobného se vy- 
skytuje a v jakém poměru se nachází totéž k národopisným zjevům ruským. 

Nadeždin byl slavista, geograf a historik. Jeho pokus o historický 
aeměpis Ruska je znamenitý, právě jako jeho studie o Velkorusích 
{v Pluchardově Encyklop. Lex.) a o ruských nářečích (Wiener Jahr- 
búcher 1841 Bd. XCI). Jeho touha po poznání podstaty ruské národ- 
nosti může se vysvětliti i odporem proti výkladům německých historikův, 
kteří rozdíl mezi Germany a Slovany pokládali za plemenný, takže Ger- 
mani představují plémě mužné, aktivní, Slované zženštilé, passivní, nebo 
Jíní hlásali, že Germani - Romani - Slované představují totéž v malém, co 
Jafetité -Semité -Hamité ve velkém (živel nábož. -morální, dále racion. 
politický, a Slované živel materialistický). Proto historie zase má náhledy 
podobné vyvrátit. Historie ruská nemá býti historií ruského státu, ale 
historií ruského lidu, jak již Polevoj mínil. Právě v letech čtyřicátých, 
kdy vědci i umělci ruští soustavně počali studovati, bylo třeba přesného 
programu pro lidovědu, aby konečně byla poznána podstata ruské ná- 
rodnosti, což bylo stálým cílem veškeré intelligence od dob Kateřiny II. 
Poznáni toho potřebovali nejvíce právě historikové a filosofové, neboť 
ha jeho základě chtěli určiti poslání Ruska a Slovanstva v dějinách 
lidstva vfibec. 



78 

S těmito ideami pracují historikové ruští, též historikové práva, 
sociologové, filosofové a filologové, jako S. M. Sólo vjev, zakladatel 
moderm'ho dějepisectví na Rusi, K. D. Kavelin (Vzgljad na juridičeskij 
byt drevnej Rossiji 1847, kdež je vylíčeno staré rodové zřízení, obyčeje 
i obřady; autor nehledá výkladů mythologických nebo symbolických, 
nýbrž vidí v obřadech vzpomínky starých poměrů), J. Tereščenko 
(Byt russkago národa 1848, kde vysvětlen je způsob života a národní 
podání), J. J. Sreznevskij (Izslědovanija o jazyčeskom bogosluženiji 
drevnich Slavjan 1847, Mysli ob istoriji russkago jazyka 1849, Istor. 
slovar rus. jaz. atd.), O. Bodjanskij, Th. J. Buslajev (zvi. Istori- 
českije očerki rus. národ, slovesnosti i isskustva 1861, Rus. bogatyrskij 
epos v Russ. Věstníku 1862 Narodnaja Poezija, Istoričeskije očerky 
1887), N. Kostomarov, obhájce literami samostatnosti maloruské, 
napsal studii o histor. významu rus. národ, písní (Charkov 1843, 2. vyd. 
1871), Certelev, Maksimovič, archaeolog N. V. Kalačov a J. 
E. Zabélin, atd. Kalačov a Zabělin sestavovali historii zvykův 
ruských, ruského bytu a lidového života na základě starých památek, 
jež po archivech shledávali. Sreznevskij a Buslajev byli pěstiteli 
a zakladateli srovnávacího jazykozpytu na Rusi dle vzoru Boppova a 
Grimmova, od kteréhož přijal Buslajev i theorie mythologické, a viděl 
v duševních plodech lidových vesměs zbytky dávné doby pohanské. Psal 
o lidovém podání (Istorič očerki russ. národ, slovesnosti i iskustva 1861), 
o pohádkách a bájích (Russ. Věstník 1872—74) a j. 

Také sbírání a vydávání lidových plodů se zmohlo. Ale dříve ješté 
chceme zaznamenati jedno veliké, důležité pro studium lidu hnutí — 
slavjanofilství. Moskevské kroužky filosofií německou byly svedeny 
k otázce, jaká náleží budoucnost, jaká úloha Rusku v dějinách člově- 
čenstva } Jedni chtěli, aby dříve bylo proniknuto opravdovou vzdělaností, 
jaká je na západě, než přijde na jeviště dějin plnit svou úlohu — zá- 
pad n í c i, druzí tvrdili, že má své tradice, své národní základy, jež je 
potřeba jen poznat, k nim se vrátit — slavjanofilové. 

Slavjanofilové k vůli ideám svým lid bedlivě studovali, sami chodili 
v krojích lidových, atd., a celá jejich literatura vědecká i básnická ob- 
sahuje plno bedlivého pozorování lidu. Sem patří Ivan V. Kirějevskij 
jeho bratr Petr V. Kirějevskij, jenž také vydával sbírku lidových 
písní od r. 1831, jejíž úplné vydání 1860 — 74 obstaralo Občesto Ijubit. ross. 
slov. redakcí Bezsonova, A. Chomjakov, J. F. Samarin (studium 
obščiny), zasloužilý o zrušení nevolnictví, D. Val ujev (Sbornik istorič. 
i statistič. věděnij o Rossiji atd.), K. S. Aksakov (O dřevném byte 
u Slavjan voobšče i u ruskich v osobennosti 1852, O jazyčestvě u drevnich 
Slavjan atd.), jeho bratr, publicista J. S. Aksakov, O. F. Miller 
(jeho přednášky o studiu národní literatury, dále upravil k II. vydání Gala- 
chovy Historie rus. slovesnosti stať o bylinách a historických písních, atd.). 



79 

Vlivu lidového studia podrobovali se i belletristé, ať třeba k táboru 
slavjanofilů nenáleželi, s Turgenevem v čele, i publicisté novějších 
směrů, jako Bělinskij a jeho škola (Pisarev a j.). 

Vytknuvše takto hlavní zjevy všeobecného duševního rozvoje na 
Rusi, jež měly vliv na bádání lidozpytné, vraťme se k speciálním pracím 
lidozpytným, jež opustiH jsme při založení Petrohrad, geograf, společ- 
nosti (1845) a činnosti Baerově a Nadeždinově. 

Petrohradská geogr. společnost z počátku více sledovala cíle Bae- 
rovy. Ale i na sám ruský lid bylo pamatováno, sbíraly se rukopisy písní 
a pověstí, zvyků, všeliké záznamy, právní obyčeje, atd. V óOých letech 
docela připravovala velikou vědeckou výpravu k poznání krajin malo- 
ruských, kterou r. 1870 pod vedením Hiltebrandta, Čubinského 
a j. provedla (Trudy etnograf.-statič. expedicii v južnozapad. kraě 1872 
a nás!, a Zapiski jugozap. otděla russ. geogr. obščestva vycházející v Ki- 
jevě od r. 1872). Pro Bělorusko utvořila se zvláštní sekce již dříve a 
vydala 1853 — 64 Etnograf. Sborník. Od r. 1867 vydává Zapiski, 
kamž pracemi lidozpytnými přispívají M a j k o v, L a m a n s k i j, O. M i 1 1 e r 
Hiltebrandt aj. Pro Malorusy utvořila se zvláštní sekce v Kijevě, jež 
v r. 1873 a — 74 vydala Zapiski južnozapad. otděla imp. geogr. 
obščestva, kamž psali Čubinskij, Dragomanov, Kupčankoaj. 
Společnost vydala též dotazník, pak národopisnou mapu Ruska, a 
v publikacích jejích najdeme práce ze všech oborů ruského národo- 
zpytu. Za r. 1859 — 79 vydávala též prací Mežova bibliografii přírodo- 
pisné, zeměpisné a národopisné literatury ruské, což přestala jen ze 
zbytečné šetrnosti. Za to r. 1890 počala vydávati redakcí V. La man- 
ského časopis Živaja Starina, pro ruské studium lidozpytné sbor- 
ník důležitý, jenž přináší studie ze všech oborů lidozpytu. 

V Moskvě, v ohnisku všeho duševního ruchu na Rusi, ustavila se 
r. 1846 společnost přátel ruské historie a ruských starožitností, pak 
spolek přátel lidové literatury, starožitnický spolek hrab. Uvarova a 
zvi. spolek pro vědy přírodní (Obščestvo Ijubitelej Jestestvoznanija), 
jehož národopisný oddíl přičiněním A. B. Bogdanova a V. A. Daškova 
r. 1867 uspořádal znamenitou národopisnou výstavu, jejíž sbírky 
přišly do národopisného musea (kroje, typy, byty, nářadí atd.); 
srov. Sistemat. opisanije kollekciji Daškovskago etnograf. Muzea, Moskva 
1887 od V. Mi Her a. Jeho redakcí vydává museum od r. 1885 
i Sbornik materialov po etnografii. Spolek vydává od r. 1864 
Trudy etnograf. otděla O. L. J. s příspěvky Vsevol. Millera, 
Jančuka, Anučina a j. a od r. 1889 sborník Etnografičeskoje 
Obozrěnije redakcí N. A. Jančuka. 

Již za vlády Mikuláše I. počaly se v jednotlivých guberniích vy- 
dávati Gubernskija Vědomosti, v nichž též materiál národopisný 
našel místa. V 60ých letech právě tento materiál nabyl veliké obliby. 



80 

Ale i v rázných spisech pamětních, v statistických pracích, v sbornících, 
ve zprávách eparchií atd. dosti se najde. Právě v letech 60ých, kdy 
bylo usilováno o zrušení nevolnictví, kdy tedy zájem o lid měl 
přinésti i praktické ovoce, nejvíce materiálu se sebralo. (O národopise 
doby té srov. A. A. Kotljarevského Starina i národnost). Taktéž 
publikace Petrohrad, akademie věd II. odd., dále Žurnál mini- 
sterstva narodnago posvěščenija, pak Drevnosti Uvarov. 
archaeolog. spolku v Moskvě a j. v. obsahují mnoho materiálu i studií 
národopisných. 

Nejdůležitější theoretické práce z oboru ruského lidozpytu uvedeme 
zvláště. A. N. Afanasjev vydal první vědecký sborník pohádek (Russkija 
narodnyja zkazki 8 sv. 1855 — 63), Sbírku legend (Russ. národ, legendy) 
dále mythologickou studii (Poetičeskija vozzrěnija Slavjan na prirodu 
3 sv. 1869) a j. v. Afanasjevu jako Buslajevu jsou J. Grimm, dále A. 
Kuhn, W. Schwartz, Max Miiller vzory. I jemu vše lidové pochází z doby 
pradávné, jeho mythologie slovanská shoduje se s mythologií indickou, 
řeckou, germánskou atd. tak, jak ji učitelé jeho vykládali, jednotlivé 
postavy jsou zosobněním bouře, větru, slunce atd. Historické kritiky se 
mu nedostává, ale zásluh si získal o sebrání velikého materiálu a ustá- 
lení srovnávací methody. Jeho následovníkem jest O. Miller, jehož 
Opjrt istorič. obozrěnija russ. národ, slovesnosti 1866 zajímavo je srovnati 
s uvedeným již spisem Tereščenkovým. V. Miller v Uvarovských Drev- 
nostech uveřejnil mnohé studie. O rozdílném rázu velkorus. a malorus. 
písní spor vedu Kostomarov (Věstník Evropy 1872-74) a Orest 
Miller (Fil. Zapiski 1874). Též Chalanskij o tom psal (v Russ. Fil. 
Vest. III.). O úkolech ruského lidozpytu, hlavně co se týče sebrání 
materiálu, srov. A. N. Pypina O zadačach russ. etnografii 1885, a Anu- 
č i n a (Etnograf. Oboz. L). Srov. též polemickou recensi Pypinovy 
Historie rus. cthnografie od Lamanského (Živaja Starina I.). 

Z lidové poesie hlavně epické byliny lákají k studiu. Vzpo- 
menuli jsme již práce Buslajeva. Též výklady Bezsonova ve vydání 
písní Kirějevskcho sluší uvésti ; jsou plny allegorií a symbolů. V. Staso v 
(Proizchoždenije russ. bylin ve Věstníku Evropy 1868) viděl v bylinách 
jen slabé zpracování asijských pověstí a písní, i když jsou původu arij- 
ského, dostaly se na Rus prostřednictvím turanským za doby tatarského 
panství, kdežto Orest Miller (Ilja Muromec 1869) bohatým srovná- 
váním snažil se dokázat mythické jádro jejich a původ, v jtjích hrdinách 
viděl zosobnění přírodních zjevů. Toutéž methodou postupoval N. D. 
Kvašnin-Samarin (Russ. byliny atd. v Besedě 1871). Nověji o tom 
psal V. F. Miller (Exkursy v oblast russ. eposa 1892, O type Ilji 
Muromca 1892), blíže se více Stasovu, shledává jejich původ eránským. 
Za to L. Majkov (O bylinách Vladimirskago cykla 1863) již ukázal 
Jiistorické jádro bylin, Jagič poukázal (Archiv f. slav. Phílologie I.) na 



81 

vliv křesťanských legend a pod., a A. Veselovskij na tradice by- 
zantské, středověké a jihoslovanské, jež s křesťanstvím se dostaly na Rus 
a měly vliv na lidovou poesii (v řadě rozprav v Arch. f. slav. Philolog., 
Žurn. min. národ, prosv., Zapiski a Sborník Akad. atd. srov. na př. 
Južnorus. byliny 1881, Opyty po istoriji razvitija christijan. legendy 
1875 — 77; četné jeho práce za léta 1859 — 85 vykazuje Ukazatel k na- 
učným trudam A. N. Veselovskago 1888. Od té doby ovšem počet se 
rozmnožil značně). V Rus. Filolog. V^ěstniku o témž předměte psali 
Majko v, Kvašnin-Samarin, v Kijcv. Trudech r. 1871 A. Rózo v. 
Vůbec názory Afanasjeva a Oresta Millera, jež byly nejvíce rozšířeny, již 
v letech šedesátých ztrácely půdy. Dvojí směr studia jim ji podkopal. 
Předně studium staroruského písemnictví, jež zahájili Vostokov, Sreznevskij 
a j., ve kterém zvláště vynikl N. S. Tichonravov, jenž uveřejnil v ruko- 
pisech obsažené legendy, písně lidové, podání, pověsti, apokryfy; dále 
A. N. Pypin svými literárně historickými studiemi, A. A. Kotlarev- 
skij v studii o pohřebních obřadech pohan. Slovanů a j., V. V. Staso v 
a P. A. Lavrovskij. Za druhé měl vliv rozvoj ethnologie, archaeologie 
a historie na západě, jenž na Rusi neostal bez ohlasu. Historické studium 
počátků rus. státu, ruské kolonisace, ruského zřízení, poměrů, ruské 
církve a všelikých sekt, atd. vrhlo do lidozpytu nové světlo a do studií 
lidozpytných historickou kritiku. Jako příklad lze uvésti L. M. S čápova 
studie o ruském rozkolu. 

Ostatně i na západě starší thcorie pozbyly své váhy theorií Ben- 
feyovou o putování bájí z Indie k západu, o jich vnikání do literatury 
knižné, z ní dále mezi lid, o jejich různých přeměnách a pod. Na Rusi 
hlavním zástupcem nejnovějších směrů jest A. N. Veselovskij, jenž 
v plodech lidových rozlišuje různé prvky dle toho, kdy které vznikly, 
za jakých poměrů, z jakých pramenů, opíraje se o srovnávání s litera- 
turou byzantskou, se západoevropskou (středověkou i novověkou), s le- 
gendami křesťanskými a apokryfy, atd. drží se přísně methody historické. 
Vlivuplné byly i studie V. Jagičovy (Gradja za istoriju slov. národ. 
poezije v Rad. jugoslov. akad. sv. 37, v četných studiích v Archivu fiir 
slav. Philol. Týmž směrem pracuje dále Kirpičnikov (Grečeskije 
romány v novoj liter. Istočniki někotorych duch. stichov, Žurn. Min. Nar. 
Prosv. 1877, Sv. Georgij i Egorij chrabryj 1879). O historickém významu 
písní loupežnických psal N. J. Aristov (Fil. Zapiski 1874); důkladné 

v 

studie napsal Iv. Zdaň o v. (Zvi. k liter, istorii russ. bylevoj poezii LSSl). 
Daškěvič (Lcg. o .sv. Grálu 1876, Byliny ob Alcšé Popovičč 1883) 
dokazuje historické jádro zpěvů a putování pověsti. N. Chalanskij 
psal o lidových písních ve Varšavském Russ. Filolog. Věstníku, dále 
vydal Velikorus. byliny Kijevskago cikla 1885, dosud vychází jeho re- 
dakcí Sborník svěděnij dlja izučenija byta krcstjan. nacclenija Rossiji. 
O hrdince ženě jedná Sozo novic (Pěsni o dcvuškc-voině i byliny 

Národopisný Sbornik. I. (^ 



82 

o Stavrě Godinovičě 1880) způsobem srovnávacím; podobně o látce Biir- 
gerovy Lenory (Lenora 1893); srov. Sum co v, Pěsni i zkazki o živom 
mertvecě 1894. V. N. Močulskij analysoval t. ř. Golubinu knigu 1887. 
V. Perete napsal studie o současné lidové písni (Sovremen. národ- 
pěsňa I. 1894). Z cizích studií o ruských bylinách uvésti jest: W. 
Wollner Untersuchungcn uber die Volksepik d. Russen 1879, Ram- 
baud, La Russie épiquc 1876, Ralston (Songs of the russian people 
1872). Fantastická je studie Dambergova (Versuch einer Geschichte 
d. russ. llja-Sage 1887). 

O duchovních písních jednal Veselo v skij v rozsáhlých studiích 
Razyskanija v oblasti duchovných stichov, v publikacích Petrohradské akad. 
(O potulných poutnících srov. Sreznevskij v Zapiš. Akad. 1862). Kir- 
p i čni kov pojednal o podobách legend o sv. Jiřím a národních písní 
o Egoriji Chrabrém, jenž Rus očistil a chránil (Sv. Georgij i Egorij 
Chrabryj 1873). Dále jest uvésti studie Jagičovy (v Archiv, f. slav. 
Philologic I. atd.), Buddeho, Močulskcho, Kalužniackého a 
Batjuškova. — O maloruských písních a jejich slepém pcvci, kob- 
zarovi, O. Veresajovi psali O. Millcr, Rusov (1874) a Lisenko 
o ném a o hudebních zvláštnostech maloruských dum (Sborník ukrain. 
pisen 1872). K tomu srov. A. Famincin Domra i srodnyje jej muzyk. 
instrumenty russ. národa 1891, a A. Sisovskij, Opyt i zučenija malo- 
russ. dum 1890. Jančuk v spise Maloruss. svadba 1884 podává mnoho 
písní s nápévy a pojednává o nich. Zvláště jsou důležitý Istoričeskija 
pěsni maloruss. národa 2 sv. 1874 — 75 od Antonoviče a Drago- 
manova s historickými a kritickými výklady. Vliv rytířské poesie 
v ukrajinských písních posledního půldruhá století dokázal Dr ago ma- 
no v (Zapiski II., Novi ukraiňski pisni 1881). Jaščuržinskij probádal 
písně svatební (Russ. filolog. Věstník III.) a vydal r. 1891 O prevraš- 
čenijach v maloruss. skazkach, a hlavně Potebnj a (Tamtéž VIL, XVII.) 
vydal krásné .studie o obrazích, o porovnáních a motivech písní malo- 
ru.ských, o koledách a pod. (Srov. Sumcov). Též o nářečí malorus. 
napsal důležité »Zamětki« ve Filolog. Zap. 1871. Srov. P. Žíteckij, 
Očerk zvukovoj istorii maloruss. narěčíja 1876. Od Žiteckého máme též 
Myslí o nar. maloruss. dumách 1893. Koledy vypsal J. Franko, Naši 
kolady 1890 (rusín.). O bčlorus. písních podali důkladné výklady Bez- 

v 

sonov a Sejn ve svých vydáních bělorus. písní 1871. 

Mravy a obyčeje, byt a pod. ruského lidu dávno již poutaly po- 
zornost. Uvedli jsme jíž práce Snegireva, Sacharova, Tereščenka a j. 
Za by lín (Russ. národ, jego obrjady atd. 1880) vykládá pouze rituální 
obřady. N. F. Sumcov (O svadeb. obrjadach atd. 1881) hledá v ny- 
nějších zvycích svatebních přežitky starých názorů a mravů, únosu, 
koupě nevěsty a pod. a mimo to stopuje v nich vlivy řeckocírkevní a 
západní drže se vůbec v studiích svých učení Tylorova (srov. Gross- 



83 

pictsch, Russ. Revue X.). Poučné jsou práce Barsova o novorozeňatech 
v Mosk. Trudech 1877 a Sumcova (O slavjan. národ, vozzrěnijach na 
novoroždenaago rebcnka v Zurn. min. národ, prosv. 1880; zvláště důle- 
žité jeho práce jsou Kulturnyja pereživanija 1890, Kolduny, védmy i upiry 
1891, kdež sestavena je literatura o čarodějnicích, upírech a pod., Pisanki 
1891, Pěsni i zkazki o živom mertvecč 1894. Chlčb v obrjadcch 1885). 
Srov. D. J. Bagalěj, K istorii učenij o bytě dřevních Slavjan 1892. 
O seřské svatbě vclkoruské vydala 3svazkový popis A. Slavjanskaja 
(Opisanije russ. kresť. svadby 1887 — 89), maloruskou popsal Jančuk 
fMaloruss. svadba 1884), běloruskou Zapolskij (Běloruss. svadba 1884) 
a Gukovskij (Svadba u litav. Bělorussov 1894). Pohřební zvyky stu- 
doval A n učiň (Sceni, ladja i koni kak privadležnosti pochoronnago 
obrjada 1890). O evropském karnevalu a ruské masljanici napsal studii 
Vsev. Miller (Russ. masljanica atd. 1884). Potebnja vykládal mythický 
význam výročních slavností fO myfičcskom značcnij nékotorych obrjadov 
1865). O žebrácích pojednal li. Roman o v (Katm. gvara 1893'. A.So- 
kolov napsal Čerty nravor iz russ. by ta v 18. věku 1891, A. A. Isaev 
Pereselenie v russ. nar. chozjajstvě 1891. O Malorusích vůbec pojednal 
Hiltebrandt v Trudech VII., dále N o \v o s i e 1 s k i (polsky Lud 
Ukrainski 2 sv. 1857 s mnoha mystickými výklady), Rulikowski dů- 
kladně popsal kraj vasilkovský 1853. Kulií>ovy Zapiski o južnoj Rusi, 
2 sv. 1856—57, obsahují mnoho z lidové literatury. Sajany popsal N. 
Dobrotvorskij ( Věstník Evropy 1888). Dílo samouka, kozáka Želěz- 
nova (Uralcy 3 .sv.j vyšlo r. 1888 ve 2. vydání. Bulgakovskij vylíčil 
Pinčuky v petrohrad. Zapiš. 1890 a Minch obyvatele saratovské gub. 
(Tamtéž 1889.) O obyvatelstvu Smolcnska vydává V. Dobrovolskij 
Smólensk. etnogr. .sborník od r. 1891. Kalendářní přehled lidových oby- 
čejft mimo starší od Maksimoviče (Dni i mjesaci) upravili Cubinskij 
a Kostomarov (Narodnyj dnevnik v Trudech III. a IV.). Golova- 
ckij vylíčil kroj haličských a uherských Malorusů (O narodnoj odeždě 
i užbranstvě Rusinov v Galicii i Wengrii 1877). Maloruský život rodinný 
dle lidové poesie vylíčil N. J. Kostomarov (Literát, naslědije 1890). 
Všestranná pozornost věnována je ruskému lidu v Haliči a Uhrách 
v Slavjan. Sborníku (v Petrohrade od r. 1875) a v (ieugrafia Rusi 
od R. Zakliňskcho. Historii malorus. národopisu (dodatkem k Pypi- 
novi) máme v spise N. F. Sumcova (Sovremennaja maloruss. etnografija 
1893). Lid běloruský jest poi)sán v Etnograť. Sborníku (Vilna 1853 — 64) 
a v Trudech od Zenkoviče. S. A. Demboueckij vydal r. 1882 
Opyt opisanija Mohilevskoj gub., E. Roman o v Běloruss. sborník 1891, 
Baťuškov Bělorus i Litva 1890, nejdůležitější však dílo vydal Šejn: 
Materiály dla izučenija byta i jezyka severozápad, kraja 1887, výborný 
to kalendář výročních obyčejů a s nimi souvislých písní. Podobný vydal 
Kračkovskij Mosk. Ctenij 1873 (Byt zapadnoruss. seljanina) a jiný 

6* 



84 

z krajiny ošmianské v Zapiski Petr. Geogr. Obšč. 1873. Ješté zajímavější 
jeA. Pečerského: V lěsach 4 sv. 1875. O pohádkách a bájích po- 
jednali Veselovskij a Suchomlinov v spisech Petrohrad. Aka- 
demie, dříve Buslajev 1872 — 74 v Russ. Véstniku (Srov. Russische 
Revue V.). Srov. dále Minch, Národ, obyčaji, suevěrija i predrazsudki 
křest. Saratov. gub. 1890, a V, N. Jastrebov, Materjaly do etnog. 
Novorosji 1894. Srov. dále Komár o v, Ekskursy v skazočnyj mir. Etjudy 
v oblasti mifov i národ, prědanij 1886. Kirpičnikov, V spravé staro- 
russ. skomorochov 1891 (srov. A. Famincyn, Skomorochi na Rusi 
1889), S. A. Beršadskij, Evrej korol polski 1889, L. Šepelevič 
Očerki iz istorii srednevěk. lit. i kultury 1890, R. Nelidova, Dobraja 
i zlaja žena po nar. kartinkam 1891, J. Mi najev. Národ, dramat, 
představlenija v prazd. Choli v Almoré 1891. P. I van o v sbírá lidové 
pověsti o domácích a lesních bůžcích, vodnících a rusalkách (Sbor. 
Charkov, istor. filolog. 1893); Th. Kudrinskij napsal studii Utoplen- 
nica 1894: četné a výborné jsou opět studie Sumcova v Etnog. 
Obozr. srov. též jeho Bibliograf, ukazatel, kdež bohatě jsou sestavena 
lekadla a zaříkadla. 

O sektářství viz Tsakni, La Russie sectaire 1888, D. Sap ož- 
ni kov, Samosožženije v russ. raskolě (17 — 18 stol.) 1891. 

O právních názorech a zvycích srov. studie : DaniTčenko (Národ, 
juridič. obyčaji atd. 1869j, Efimcnko (Juridič. znaki v Žurn. min. 
národ, prosv. 1874 II.), Jakuškin (Obyčnoje právo 1875), Čubinskij 
a Hiltcbrandt (Národ, juridič. obyčaji v Trudech VI., 1872), Bo- 
gišič v Apergu des Travaux sur le droit cout. en Russie 1879 všecky 
tyto práce kriticky ocenil. Pozdější jsou studie A. Titova (Juridič. 
obyčaji 1888) týkající se jediné vsi, V. Sergej eviče (Russ. juridič. 
drevnosti 1893), S. D. GaTparina (Očerki pervobyt. pravá 1893) 
Moskevské ctnograf. obšč. vydalo dotazník k sbírání právních obyčejů. 
O lidové medicíně psali V. Dcmič (Očerki russ. národ, medicíny 1889), 
Mizerov i Skalozubov(K voprosu o narodnoj medicíně 1 893) a j. v. ; 
srov. též M. A. Dika re v, Programma dlja etnog. izslědovanija národ, 
žizni v svjazi s golodem i choleroju 1894. O výkladech snu u Bělorusů 
viz K. Romano v v Etnograf. Obozrěniji IIL, o dětských hrách krásné 
dílo vyšlo od P o k r o v s k é h o (Dětskija igry 1 887) ; srov. Ivano v, Igry 
krestjan. dětej v kupjan. uězdé 1890. 

Studie tyto byly ovšem možný na základě bohatých a pečlivých 
sbírek materiálu, z nichž nejdůležitější si uvedeme, pokud jich nebylo 
dosud vzpomenuto. 

Studium obyčejů, mravů, bytu atd. opíralo se o práce Sncgir^va, 
Sacharova, Tereščenka. V. J. Dal' vydal v Russ. Věstníku 1867—68 
Novyja kartiny russ. byta (2. vyd. 1880); dále máme: Dijev, Mravy 
i obyčaji nerechot. ujazda v Čtenija 1846, zvyky z Vladimír, gub. v Russ. 



85 

Filolog. Věstníku IV., z gub. archangcls. v Mosk. Trudech V. 1878, 
sborník materiálu vyd. statist. komitét v Niž. Novgorodě 1870, Chu- 
djakov vydal Materiály dra izučenija národ, slovesnosti; Velikoruss, 
skazki 3 sv. 1860 — 63), Erlenvejn (Narodnyja russ. skazki 1863; do 
angl. přeložil Ralston: Russian Folk-tales 1873), Rudčenko (Národ, 
južnoruss. skazki 2 sv. 1869—70), Sadovnikov (Skazki i predanija 
samorskago kraja 1876), Čubinskij a Hiltebrandt (Maloruss. 
skazki 1878 v Trudy II.), jmenovitě M. Dragomanov (Maloruss. ná- 
rod, predanija i razskazy 1876). O pověrách vydal Dal' O pověrijach, 
suevěrijach i predrazsudkach russ. národa 1880, Hiltebrandt Véro- 
vanija i suevěrija, zagadki i poslovicy v Trudech 1872, 77; maloruské 
obyčeje a pověry vydali r. 1860 M a k s i m o v i č a současně M a rke v i č. 
Přísloví jsou sebrána již v starších pracích, zvi. Snegircva a Sacharova. 
Nově vydal Chudjakov Velikoruss. zagadki 1861 a Majkov Veliko- 
russ. zaklinanija 1869. Největší však sbírku (asi 30.000) vydal V. J. Dal': 
Poslovicy russ. národa 1863 a 1879. (Srov. též sbírky v Mosk. Trudech 
Vi 1878, ze starších Altmann v Jahrb. f. slav. Lit. 1853—54). Z no- 
vějších lze uvésti J. M a n ž u r a, Skazki, poslovicy etc. v Ekateriu, i Char- 
kov, gub. 1890; M. Michclsona, Mětkija i chodočija slova. Sbornik 
russ. i innostr. poslovic, izrečenij i v>'raženij 1894. Ze sbírek malorus. 
přísloví : N o m i s (Ukrairiski prikazki atd. 1 864), Ševentovskij (Malo- 
russ. zagadki 1872), Hiltebrandt (Poslovicy, zagadki atd. Trudy 1877), 
P. Efimenko (Sbornik maloross. zaklinanija 1874). Haličská přísloví 
vydal již r. 1841 Ilkevič, větší sbírka (zároveň uhersko-russ.) je v Tru- 
dech etnog. 1869. Bělorus. přísloví vyšel sborník 1874 (Sbornik bělo- 
russ. poslovic), podobný sborník vydal již 1867 — 69 Nosovič v Zap. 
etnog. a pak r. 1877 v Petrohrad. Akad. Sem patří též P. V. Sejn, 
Materjaly dlja izučenija bytu i jazyka russ. nacelenija severozápad. 
kraja 1890. 

Co se týče sbírání lidových písní, zmínili jsme se již vedle starších 
sbírek o sbírce P. V. Kirějevského (red. Bezsonova). Lidovou poesii 
sbíraH a vydali dále: P. Rybnikov (Pěsni 1861—67, 4 svaz.), 
P. Jakuškin (1860, 1865 Narodnyja russkija pěsni) Golovackij 
(Svadebnyja pěsni v Mosk. Ctenija 1864), A. Hilferding (velmi 
bohatá sbírka Onežskija byliny, 1873, 2. vyd. 1894j, J. V. Bar sov 
(Pamjatniki narodnago tvorčestva v Oloneckoj gubernii 1873, Pričitanija 
sěvernago kraja 1882—85, Pláči za vojennyje, rekrutskije i soldatskije 
1882), P. Bezsonov (Kalěki perechožije 1861 — 62, 2 sv. obsahují du- 

v 

chovní písně toulavých žebráků), V. P. Avenarius (Kniga bylin), Sejn 
(Russkija narodnyja pěsni 1870), Kochanovskaja (Bojarskija pěsni), 
Varencov (Sbornik Samarskago kraja 1869), Možaroyskij (Svja- 
točnyja pěsni, igry i gadanija Kazaňskoj gub. 1873), v Rus. Filolog. 
Věstníku II. vyšly písně z gub. permské, kurské (od Chalanského) 



86 

z Bělozerska (od Č m u t o v a), z Kurska (od Smirnova a Popova), 
ze Smolenska (od Kotylera). Nové důkladné vydání bylin dle starých 
rukopisů obstarali V. F. Miller a Tichonravov Russ. byliny staroj 
i novoj zapisi I. 1892 II. 1894 A. J. Sobolevskij, Velikoruss. naroď 
pěsni I. 1895. B. Jastrebova Materiály po etnog. novoross kraja 1894 
obsahují pověry a obřady, povčsti a pod. A. Vasnecov vydal Pěsni 
.sčvero-bvost. Rossiji 1894, A. Sudinov Russ. národ, lyrika 1894, K. 
Vil boa, 100 russ. pčsen 1894, Vessel i ATbrecht Sborník soldát., 
kozac. i matros. pesen 1894. T. I sto min a G. Dietsch (1= Djutš) 
vydali Pčsni ludu velkoruss. v gub. archang. i olov. S. T. 1894 (s mapou); 
dále máme A. Ok senová Národ. Poezija (byliny, písně, duchovní písně) 
1894, M. Ba I a ki réva Sbor. russ. národ, pesen 1891, G. S oso kina 
Svadby i svád. pěsni (velkorus. i malorus. z cherson. gub.) 1891. Hu- 
dební stránku písní vylíčil J. N. Melgunov (Russ. pěsni 1879), E. 
Palčikov (Kresťanskija pěsni 1888), N. Lo patin a Prokunin 
(Sbornik russ. národ, liričes. pěscn 1 889). Též studie W c s t p h a 1 a, 
Famincyna, Šafránová, Istomina sem náležejí. Duchovní písné 
sbírali Kirějevskij, V. Varencov (Sbornik russ. duchovných stichov 
1860), Bar sov (Duchov. stichi 1871) a j. 

Maloruských písní vydal znamenitou sbírku Metlinskij (Národ, 
južnorus. pěsni 1854), dále Kulis (Zapiski o južnoj Rusi 1856 — 57), 
Mordovcev 1857 vydal písně ze Saratova, Kostomarov 1862 a 
Astemovskij 1868 (Národ, ukrain. pěsni). Zakrevského Staro- 
svétskij bandarista (1860 — 61, 3 sv.) obsahuje malorus. písně, přísloví, 
hádanky atd. Od r. 1870, kdy, jak jsme již uvedli, pctrohrad. společnost 
pro přírodopis atd. uspořádala vědeckou výpravu do krajin maloruských, 
sběratelská činnost značně se zvýšila. Z vydaných sbírek připomínáme: 
L i s e n k o (Zbornik ukrain. piseň 1 872), Č u b i n s k i j (viz Trudy 
1874), Kupčanko (Pěsni bukovin. národa, vyd. Lovačrívskij 1875 
v Zapiš.), R u d č e n k o (Čumackija národ, pěsni 1874), J. Th. G o 1 o- 
vackij (Národ, pěsni 3 sv. 1678; též Dumy i pěsni ispolňajem. Vere- 
zajem v Zapiš. I.). L. M a 1 a š k i n, 50 ukrain. pěsen 1891. Běloruské 
písně vydány jsou v Sborníku Pamjatnikov národ, tvorčestva v sěverozap. 
kraje. 1866 od II il teb randta, Bezsonov vydal Běloruss. pěsni 1871, 
Šejn též (v V. sv. etnogr. odd. Petrohrad, gcogr. Spol.), Roman o v 
(Běloruss. sbornik 1 886) ; výborná a pečlivá je sbírka Z. Radčenkové 
z r. 1888 (GomeFskija národ, pěsni); E. Karskij vydal v Russ. Fil. 
Vest. sbírky r. 1884, 89). Písně uralských kozáků vydal N. Mjakušin 
(Sbornik ural. kazač pěsen 1890). 

Na konci sluší připomenouti, že jednak Rusové zajímají se o lidopis 
jiných národů a zvláště slovanských, jednak badatelé jiných národů 
o lidopis ruský. Z těchto vynikají Krek (na př. Zur Gesch. d. russ. 
Hochzeitsgebráuche 1893), Brijckner a Můrko rozpravy v Arch. f. 



87 

slav. Phil), Angličan Ralston, Francouzi Rambaud (La Russie épi- 
que 1 876), L e g e r, Némci W o 1 1 n e r a K a i n d 1, kterýž se zabývá 
Malorusy haličsko-bukovinskými, zvi. Huculy, v řadě výborných prací atd. 
U nás máme o ruském lidu dosti rozprav, s vědeckým ruchem na poli 
ruského národopisu seznamuje nás J. Polívka. Na poli národopisu 
ruského v Haliči čestně se účastní četnými pracemi nás Řehoř (Oce- 
nění jeho činnosti viz u Sumcova). 



Lidozpyt u Jihoslovanů. *) 

Zásluhou jediného muže ntíjstarší soustavné sbírání nalézáme 
u Srbíiv, kdež také dosud lid nejvíce starobylého rázu a národní čistoty 
z celé Evropy si zachoval a nejbohatěji odměňuje píli folkloristův. Mužem 
oním jest Vuk Stafanovič Karadžič. 

Vuk neměl školského vzdělání velikého, ale velikou touhu po 
vědění. Jako uprchlík ze Srbska octnul se r. 1813 ve Vídni, kdež Ko- 
pitar měl veliký vliv na celou další jeho činnost. Jeho návodem sbíral 
lidové písně a vydal je r. 1814 — 15 ve dvou svazcích (Mála prostona- 
rodnja Slavenosrbska pesmarica). Věnoval se pak studiu jazyku srbského 
a srbské lidové poesii, studiu zvyků atd. po celý život. Jeho život byl 
pestrý, pohnutý, při tom tím více přilnul k studiu. Mnoho cestoval po 
všech skoro krajích srbských, a v znalosti srbského lidu málokdo dosud 
se mu vyrowal. 

Epické zpěvy srbské pocházejí z dob velmi různých, z velmi dáv- 
ných i nejnovějších, liší se obsahem, částečně i formou. V lidu je dosud 
plno tvůrčí síly básnické, jmenovitě na jihozápadě, v Bosně, Hercegovině 
a Černé Hoře. Dosud přednášejí se za průvodu jednostrunných yuslí, 
jako v dobách dávných. Zprávy o nich máme z 12. stol. a později 
a úryvky z 15. stol. Ze 17. a z 18. stol. zachovaly se nám již celé 



♦) Srov. Wl. Nehring, dle ethnogr. Arbeiten der Slaven (Zeitsch. d. Vereins 
í. Volkskunde I. Berlin 1891). 

V. Jagič a Fr. Pastrnek v bibliograf, přehledech. 

Nejdůkladnější rozprava o vývoji srbskochorvat. folkloristiky jest od A. (^i- 
szewského (Folklorystyka chorvatsko-serbska) ve Wisle roč. V. a VI., kamž odka- 
zujeme toho, kdo chce znáti podrobnosti. O bulh. viz pojednání Iv. D. bišmanova 
>Značenie-to i zadača-ta na našata etnografía< Sborník min. I. 

Co se týče bulharské a slovinské folkloristiky, srov. mimo uvedené tuto pře- 
hledy též Pypina a Spasoviče, Historie literatur slovanských 1880, I. str. 107, 214, 248. 
O nejnovéjSf slovinské literatuře folklór, píše M. Můrko výroční zprávy do Zeitschr. 
f&r ĎfltftiT. Volkskunde. 



88 • 

sbírky, z čehož lze souditi, že našly porozumění u vyšších vrstev, což 
ostatně jest znáti i na vlivu, jaký měly od 15. stol. na literaturu. V mi- 
nulém století byl velikým jich milovníkem a napodobitelem hlavně básník 
Kačič. Evropa poznala zpěvy prostřednictvím italského opata Fortise 
(Viaggio in Dalmazia 1774), z něhož píseň o Asan-aganici přeložil sám 
Goethe a Herder ji přijal do svých Stimmen der Volker. 

Když Vuk vydal svoji sbírku, dosáhly srbské junácké písně v Evropě 
velikého úspěchu. Kopitar psal o nich 1815 ve Wien. Jahrb. a J. Grimm 
1819 v goting. Gelehrte Anz. a zvláště vřele tamtéž 1823, když mezitím 
Vuk uspořádal r. 1820 druhé vydání značně rozmnožené. Dalším sbírá- 
ním rozšířila se Vukova sbírka písní na 6 svazků, jež vyšly r. 1841, 
1845; 1846, 1863, 1865, 1866; nové vydání vychází v Bělehradě I. sv. 
1887, II. 1891, III. 1894. Mezitím vydal také slovník (Srpski Rječ- 
nik 1818, 2. vyd. 1852), s národopisnými vysvětlivkami, jež tvoří bohatý 
poklad líčení mravů, života, bytu atd. srbského lidu. R. 1836 vydal sbírku 
přísloví (Srpske národně poslovice ; 2 vyd. 1849); r. 1837 německy popis 
Černé Hory, r. 1849 Kovčežič za istoriju, jazyk i običaje Srba, r. 1853 
Srpske národně pripovijetke (2. vyd. 1870), r. 1857 Primjeri srp.-slav. 
jezika. Prací netýkajících se přímo lidopisu neuvádíme. Jako sběratel byl 
Vuk důkladný, přesný a spolehlivý a zůstane tím vzorem. Dosud málokdo 
ho dostihl. Jeho sbírky způsobily v Evropě značný rozruch, neboť učený 
svět, zejména filologický viděl v nich obraz, jak zpívaly se v dávných 
dobách písně Homérovy. K tomu pojil se veliký zájem o vše lidové 
vznícený Herderem a živený Goethem. Proto také byly překládány do 
všech jazyků (čes. Zpěvy lidu srb. 2 sv. 1872 — 74, přel. S. Kapper), 
a staly se i pokusy svésti ty, jež mají příbuznou látku, ve větší cykly 
(na př. o králeviči Marko) na způsob Iliady (S. Kappera cyklus o caru 
Lazaru). 

Vuk rozděloval lidové písně srbské na dva druhy, junácké 
(zz: epické) a ženské (= lyrické, písně osobních citů a obřadné ; tyto jsou 
namnoze velmi staré). Junácké dle historické posloupnosti v obsahu jsou 
čtverý. V prvých shledáváme ještě zbytky dávných mythických představ 
a starověkého bytu, jež často dostaly již roucho křesťanské. Druhé opě- 
vují krále z rodu Nemaničův. Jest jich málo již, neboť mysli pěvců za- 
ujaty byly pozdějšími těžkými událostmi, bojem s Turky. Zpěvy o těchto 
bojích, o Kosovu poli, o králeviči Marku, o hajducích a uskocích jsou 
nejčetnější. Jmenovitě sláva králeviče Marka překročila i hranice srbského 
lidu, a on stal se národním hrdinou i epických zpěvů bulharských, ano 
jihoslovanských vůbec. Čtvrtý druh opěvuje novější hrdinské skutky haj- 
duků a Černohorců. 

Vedle bohaté činnosti Vukovy málo je pozoruhodného u Srbů i Chor- 
vatů v oboru lidopisném. R. 1833 a 1837 vyšla sbírka Milutinovičova) 
(Pjevannja crnogorska i hercegovačka). Péčí vladyky Petra II. vyšly černo- 



á9 

horské junácké písnč r. 1845 v Bělehradě (Ogledalo Srbsko). R. 1858 
vydal Popovič Crnogorské guslc, ili národně piesme, priče (=i pohádky), 
podskočice i napijalice; téhož roku vydali cennou sbírku J. F. Jukič 
a L. Hercegovac Národně pjesme bosanske i hercegovačke. R. 1852 
vyšla s českým překladem hezká sbírka Popovicóva (Srb. nar. pjesme 
v Praze). Tři znamenité sborníky vydal B. Petranovič: Srpske národ, 
pjesme iz Bosně i Hcrzegovine 1ÍÍ67 s pozoruhodnou předmluvou od St. 
Novakoviče (Srov. Jagič v Radu II.); 2. díl 1870; r. 1867 ženské 
písně (Srpske nar. pjesme iz Bosně). Písně tyto pocházejí z krajin, kde 
Vuk Karadžič necestoval. Dále uvádíme Gusle crnogorské od F. Radi- 
čeviče 1872, Srp. nar. pjesme p. po Bosni od K. Rističe 1873, srjem- 
skou sbírku Srp. nar. pjesme vydal B. M. v Pančevě 1875; Srp. nar. 
pjesme iz Bosně vyd. Davidovič 1884, z Boky Kotorské a z Dubrov- 
níka Razné srp. nar. pjesme vyd. M. Osvetnik 1888 a jiné Glavič 
1889; Nar. pjesme Muhamedovaca u Bosni i Hercegovini od K. Hor- 
manna 1888, Obyčai i pjesni tur. Serbov od Jastrebova 1886; chor- 
vatské písně vydali F. Kurelac (Jačke ili nar. pésme puká hrvat. na 
Ugrih 1871) a velikou 4sv. sbírku s důležitou úvodní studií F. Kuhač, 
(Južno-slov. nar. popjevke 1878), A. Leskien (Archiv f. slav. Phil. V. 
456), St. Mažuranič (Hrvat. nar. pjesme 1876, 1880), N. Tordinac 
(Hrvat. nar. pjesme i pripoviedke iz Bosně 1883), K. Blagajič (týž název; 
1886), N. Dvorovič Hrvat. národ, blago 1888); V. Vrčcvič (Herce- 
govačke nar. pjesme 1890); Dr. ř>. Krauss vydal po časopisech nové 
písně zejména o recích protikřesťanských; další sbírky jsou od Bosko- 
vice (Bačvanske pesme 2. vyd. 1879), Krasiče (Srp. nar. pesme 1880), 
Begoviče (Srp. nar. pjesme iz Like i Banije 1885), Nikoliče (Srp. nar. 
pesme 1888 — sebrané v Srjemu). 

Bibliografii podali Singer (Beitrágc z. Lit. d. Kroat. Volkspoesie 
1882), S. Vulovié (v Čupičově Godišnjici VIL, 1886) vedle přehledů 
Jagiéových a Pastrnkova. Z junáckých písní cykly sestaviti se pokusili 
S. Novakovič (Kosovo 1878), A. Pavič (Nar. pjesme o bojů na Ko- 
sovu 1877) J. Filipovič íKraljevič Marko 1880; srv. Arch. f. slav. Phil. 
V. a Slov. Sbor. III.). 

Mimo nově sbírané písně vydány byly též nalezené rukopisné písnč 
staré. Již r. 1851 vydal Miklosich v Slav. Bibliothek I. píseň o Svilo- 
jeviči z r. 1663, jejíhož metra nemohl poznati. Pak uveřejnil některé 
Hilferding (Bosnija 1859), jenž naleznuv v nich neznámé dosud 15sla- 
bičné metrům, mínil, že toto dříve v epose srbském převládalo, však 
v 18. stol. nenáhle ustoupilo desetislabičnému. Proti tomu Miklosich 
(Behráge z. Kenntniss d. slav. Volkspoesie v pojednáních vídeňské aka- 
demie 1870) vydal více písní a míní, že 15slab. metrům náleželo Chor- 
vatům, jichž písně se posrbštily, a tím i metrům jejich ustoupilo srbskému, 
jako namnoze i jazyk. S tím zase nesouhlasí Jagič (Otačbina 1875, Rad 



90 

37 sv., 1876). Úplnou sbírku těchto písní (bugaršticc) vydal V. Bogišič 
(Nar. pjesme iz starijih najviše primorskich zapisa 1878 s obšírným 
úvodem o jejich obsahu, podstatě a formě). Jiné uveřejnili Pavič (Rad. 
sv. 47, srov. Archiv f. slav. Ph. IV.), Novakovič (Archiv f. slav. Ph. III.), 
Vetter (tamtéž VI.). O metru psal též Leskien (Archiv f. slav. Ph. 
III.), Wollner (tamtéž IX.; srov. Zima v Radu sv. 48, 49,93), Šrepel 
(Akcenat i metor jun. nar. pjesama 1886), Miler (Još koja o desaterou 
(v gymn. progr. v Oseku 1882/3, srv. Archiv f. slav. Ph. VIII.) a Veber 
(Rad sv. 40.). 

Srbské písně také se těí>í více rozborům. Psali o nich již Bodjan- 
skij (O nar. poesii slav. plemen 1837), Preis (O cpič. poezii Serbov 1845) 
Hilferding, Popov, Rovinskij, Grigorovič ve zprávách o svých 
cestách, Bezsonov (Bolgarskija pěsni 1855, kdež rozebírá srbské i bul- 
harské nár. písně), Miklosich (mimo již uvedené viz Die serb. Epik 
v Oesterr. Revue 1863 II.), V. Jagič (Die siidslav. Volksepik vor Jahr- 
hunderten v Arch. f. slav. Ph. IV. ; Ein Rhapsode unserer Tage, tam- 
též X.; srov. i Arch. XIII., IX, kdež také jest studie Novakoviéova 
Ueber die Entstehung mancher Volkslieder). Novakovič vůbec uveřejnil 
řadu studií o srb. eposu v Archivu f. slav. Ph., v Starině, v Letopis, 
mat. srbské; srov. k tomu referáty Jagiéovy v Archive. Někteří líčili 
povahu hrdin, zvi. králev. Marka dle písní. Srov. zvi. Iv. Filipovič, 
Kraljevič Marko u národ, pjesmama^ 1891. Pěkné jsou též studie 
Chalanského (Russ. Filolog. Věstník 1882, 1884, 1889), A. So- 
rensena Beitrag zur Geschichte der Entwickclung der serb. Helden- 
dichtung Archiv der Phil. XIV, XV, XVI, XVII. a Miklosichova 
{Goethe's Klaggesang von d. edl. Frau dcs Asanaga. Sitzungsber. vídeft. 
akad. 1883), Račkiho (Petstogodišnoj uspomeni Kosovskoga boja. Rad. 
sv. 97 r. 1889), Maretič (Kosovski junaci Rad sv. 97, 1888) a Ruvar- 
covy (Glasnik 47, 49; O knezu Lazaru 1888). Menší příspěvky podali 
Radetič, Fekonja, Gjuričič, Vrhovac, Kovačevič a j. V studiích těchto 
vedle metra vznikla otázka o starobylosti junáckých písní (dle Jagiče 
a jiných jistě pocházejí, spec. písně o Kosovu ze 14. stol., Maretič míní, 
že pocházejí až z 15. stol.), otázka formy a melodie, charakteristika osob, 
způsob vzniku atd. 

Pohádky a bajky mimo Vuka sbírali a vydali Niko li č (Nar. 
srp. pripovědke 1842 — 43), Plohl-Hcrdvigov (Hrvat. nar. pjesme i prip. 
1868», Valjavec (Nar. prip. u Varaždinu 1858, 1890), Stoj ano vič 
(Pučke pripovjedke i pjesme 1867), Voj in o vič (Srp. nar. prip. 1869), 
Stefanovič (Srp. nar. prip. 1871) a Mikuličič (Nar. prip. iz hrvat. 
primorja 1876), Strohal (Hrvat. nar. prip. 1886), Vrče vič (Nar. prip. 
1887), Ristič i Lončarski (Srp. nar. pripovetke skup. po Banatu, 
1891). Mimo to vyšlo mnoho v srbských a chorvatských časopisech. 



91 

Srovnávací studie o srb. pohádkách a bajkách podali Jagič 
s Kóhlerem, Daničičcm, Asbóthem a Gastreni v Arch. f. slav. 
Phil. Dále vydal překlady F^r. Krauss (Sagen ii. Márchen d. Siid- 
slaven 1883; mimo to Súdslav. Festsagen 1883, Bauopfcr bei d. Siid- 
slaven 1887). 

Přísloví, hádanky a rčení již před Viikem vydal M liska- 
ti r o vió (Pritce ili perlovice 1787, 1807), později vydali Stojanovič 
a zvi. Daničió (Poslovice 1871), pak vzornou sbírku a bohatou 
hádanek Novakovič (Srp. nar. zagonetke 1877) a další Vukovič 
(Sbírka zagon. 1890); Hilferding vydal 1869 Stannn>j sbornik serb. 
poslovic. V M. Kapctanoviče Ljubusaka Narodno blago 1887 jsou též 
přísloví a hádanky. O obsahu přísloví psal IMarkovič (Rad. sv. 96 
1889), o jich vzniku Maretič 1881, Srov. Jagič Arch. f. slav. Ph. Ví- 

I co se týče mravů, obyčejů, názorů atd., první důkladnčjší 
sbírky pocházejí od Vuka. Avšak i jiní v tomto oboru podali pčkné 
studie: L. II ič (Národ slavon. obyčaji 1846), S. Ljubič (Národ, oby- 
čaji kod Morlaka 1846), Mcdako vič (Život i obyčaji Crnogorca 1861), 
T. Kovačevič popsal Bosnu a Hercegovinu 1865 a Petranovič 
bosenské zvyky 1870 — 71 v Glasniku. Důležitá jsou díla Mil ičevi co va 
(Kneževina Srbija 1876, Kraljevina Srbija 1884), jež obsahují celý ná- 
rodopis srbský; srov. od něho i Život Srba seljaka (v Glasniku 1867, 
18732, 18943 Jednotlivosti vylíčili: Vrče vič (Srp. nar. igre 1868, Tri- 
glavne nar. svečanosti 1883), Jastrebov (Obyčaji i pésni tureckich 
Serbov 1868 ru.sky), Kulakovskij (Prazdnik Slavě v Russ. Yěst. 1883) 
Gjeorgjevic (Nar. medicína u Srba v Letop. mat. srp. 1872), Hubad 
popsal zvyky vánoční a .svatební (Letop. mat. slov. 1880), Srečkovič 
(Čin bratotvoreniju, (ilasnik 1885), Jagič (v Arch. f. slav. Phil.) J. Kršnjavi 
(IJstovi iz Slavonije 1882), F r. Krauss (Volksglaube u. relig. Brauch 
d. Siidslaven 1890, Sreča v Mittcil. d. anthrop. Gcs. in Wien. 1887, 
Mundschaftsrecht d. Mannes iiber die Ehefrau 1886, mnohé články v pol- 
ské Wisle a jiných časopisech), Maretič o pověrách (Rad sv. 60, 62), 
J. Tkalčié o soudech proti čarodějkám (Parnice proti vješticam 
u Hrvatskoj v Radu 1891). Znamenité dílo vydal V. Bogišič (Zbornik 
^adašnjih pravnih obyčaja u južnih Slovena 1874), na jeho základě vydal 
Demelió Le droit coutumier d. Slaves mérid. 1877. Také větší práce 
Kraussova (Sitten u. Brauch. d. Siidslaven 1885) je na něm založena. 
Před Bogišičem O. Utješenovič vydal spis o zadruze (Die llauskom- 
munionen d. Siidslaven 1859). 

Ke konci podotýkáme, že mnoho se najde v Radu jugoslov. akad. 
v Záhřebe, v Glasniku družstva srbské slovesnosti v Bělehradě, 
v Glasniku zemal. muzeja u Bosni i Hercegoviny v Sarajevě, 
v bdlehrad. Otacjžbině, v bělehrad. časopise Brastvo, v záhřeb. Vie- 
nw, Prosvjeta a j. jakož i v Ljetopis mat. srpske mnoho obsahuje ; 



92 

o Archivu f. slav. Phil. netřeba ani toho zvlášť vzpomínati. Nyní vydává 
srb. bčlehradská akademie Srpški etnograf. zbornik ve volných lhů- 
tách. Fr. Kraus ve svém časopise Am Urquell též mnoho otiskuje, 
jakož i Ethnol. Mittheilungen aus Ungarn. Cestopisné pojednání o Srbech, 
o jich pomérech, různá líčení a pod. najdeme v různých spisech a člán- 
cích (srov. Pastrnek, Bibliog. Obersicht etc. str. 316 — 319). Vedle uve- 
dených prací Miličevičových a Jastrebova připomínáme V. Karič, Srbija. 
Opis zemlje, národa i državě 1887 - 88. S. Gopčeviče (Serbien und 
die Serben 1888 Asbótha (Bosnien und dic Herzegovina 1888; podobný 
spis r. 1888 vyd. Hoernes), Fr. Kraus s (Dic vereinigten Kónigr. 
Kroatien u. Slavonien 1889). 

Bulhaři jak mluvou, tak osudy Srbům nejpříbuznější, mají s nimi 
stejné i písné, pověsti, pověry atd. Jenom že osud jejich byl ještě tvrdší, 
byli déle a v tužší porobě než Srbové, a snad následkem toho jest lidová 
poesie jejich mladší a prostší. První, kdož se jí obíral, byl Vuk Stefa- 
novič Karadžič, jenž v Srb. pjesmarici 1815 uveřejnil i písně bulharské 
a podobně v dodatku k petrohradskému srov. slovníku 1822. Náš P. Šafa- 
řík charakterisoval v Národopise Slovan. Bulhary národními písněmi. Po 
něm Vcnelin procestoval s podporou ruské vlády Bulharsko, popsal 
jeho starožitnosti a národopisné poměry 1829 a jeho písně 1835. R. 1842 
vydal Bogorov sbírku B'i>lgarski národ, pésni i poslovici (v ní 12 sta- 
robylých), více jich sebral Grigoroviča částečně vydal r. 1 847 v chorvat 
»Kolc« a v kazaft. guber. Vědomostech. Též v »Pamjatnikach i obrazach 
nar. jaz. i slovesnosti russ. i zap. Slavjan« 1852 — 56 je nalézáme spolu 
s příslovími od Muťjeva a Bezsonova. Také v >Moskviťanině« r. 1845, 
později ve zprávách petrohrad. akademie některé byly otištěny. R. 1855 
vydal SI a ve j kov sbírku (Bolgarskija pěsni), r. 1851 Jovanovič malou 
sbírku (Novi bxlgarski nar. pěsní). V bulharských časopisech bylo mnoho 
uveřejněno. První větší sbírku vydal P. Bezsonov (Bolgarskija pěsni 
18551, do které pojal i písně dříve již otištěné. Lyrické písně z Make- 
donie vydal Verkovič (Národ, pjesme makedon. Bugara 1860), jež 
přesností jazyka dobře se hodí i k studiu makedon. nářečí, o kterémž 
vede se spor, zda je srbské či bulharské. Roku 1861 vyšla veliká 
krásná sbírka bratří Miladinových, proslulých buditelů národních, 
tragicky zhynuvších otrávením v žaláři cařihradském. Bohatý obsah roz- 
dělili a tím podali i třídění bulharských písní lidových : písně samovilské 
(o nadpřirozených bytostech, vílách, písně velmi staré), církevní (duchovni 
písně a legendy); písně junácké jsou obsahem i formou podobny srbským ; 
západní Srbové junácké písně vůbec nazývají bugaršticemi ; i hrdinové, 
zejména králcvič Marko, jsou společni; dále jsou písně ovčářské, smu- 
teční, žertovné, milostné, svadební, Lazarské a žatevní. 

Písně nalézáme též v spisech Rakovského, Karavelova (Pam- 
jatniki národ, byta Bolgar 1861), Čolakova (Bolgar. národ. Sbomik 



93 

1872, kdež hlavně přísloví jsou sebrána). Pékná je sbírka Drinova 
a Karanova (Bxlgar. nar. pesne v Periodičcsko spisanie 1876) a Kajča- 
novského (Sborník zapad.-bolgar. pčsen 1882, s dobrým pojednáním 
o zvycích západních Bulharů) a sbírka konsula Dozona (Chansons popul. 
des Bulgares inéd. 1875). Z novějších uvádíme A. T. Iliev, Sborník ot 
nar. umotvor. I Národní pěsní 1889. P. Draganov, Makedonsko-slavjanski 
sborník I, 1894. A. P. Stoílov, Sborník ot blgar. nar. umotvor. I — II, 
1894 — 95. K. A. Šapkarev, Sborník ot blgar. nar. umotvor. 1891 si. 
V. Džurínskíj (Bolgar pěsní o Dojčíně í Mončílě 1894). Novější 
příspěvky jsou uveřejňovány v časopisech a hlavně v sborníku vydá- 
vaném ministerstvem (Sborník ot národní umotvoreníja od 1889). V něm 
nalézáme i rozbory a pojednání týkající se bulharského li dopisu od 
Šišmanova, Matová, llíeva recense a bibliografií. Rozborem písní obírali 
se v úvodech k svým sbírkám Bezsonov, bratří Míladínoví, Kača- 
novskíj, Jastrebov, Chalanskíj (Russ. Fílol. Věstník sv. XIX.). 

Dodatkem k písním lidovým uvádíme, že t. zv. Veda Slovena 
vyd. Verkovíé 1881, o níž mnoho se mluvilo, je podvržcna. 

Mravy a obyčeji, jakož bulharským národopísem vůbec obíral se 
Rakovskí (Pokazalec íH r^kovodstvo, kak se íziskv^it i ízdírjí|t naj staří 
črti našego bytíja 1859), pak Karavelov (v zmíněných >Pamjatniki« 
atd.), Kačanovskíj ve svém sborníku, Jastrebov, Ujev a j. Velmi 
mnoho je obsaženo v Sbor. za národ, umotvoreníja. Uvésti sluší 
dále Maří nov (Biilgarski národ, gatankí 1879), S. N. Siškov (Rodopskí 
starini 1887); týž vylíčil nám též pěkně Ustovo, největší to ves v rho- 
dopských horách, 1885, a život v střed. Rhodopech 1886; S lávej kov 
(Bxlgarski pritčí ílí poslovici í charakterní dumí 1890), Ljubenov 
(Baba Ega íli sborník od razlíční věrvaníja, nar. lěkuvanija, magii, baja- 
nija i običaí v Kjustendílsko 1887), Gíučev (o lidové medícině v Sb. 
za nar. um. III. 1890) a Bassanovič (Zdravotní poměry tamtéž V. 1891). 
V Arch. f. slav. Phíl. VI. sestavil Syrku bibliografii pohádkové litera- 
tury. J. D. Šišmanov shledal z lidové literatury bulharské obdoby 
k známé látce Bíirgerovy Lenory (Indoger. Forschungen 1894), J. Ti- 
ch o v vylíčil nám bulharský dům (Materiály dlja istorii razvitija slav. 
žilišča; rus; Kazaň 1891). 

V spisech o Bulharsku najdeme ovšem i plno národopisného líčení. 
Na prvém místě sluší uvésti spisy K. Jirečkovy (Cesty po Bulharsku 1 SS8, 
DasFiirstenthum Bulgarien 1891, starší spis Kanitzův (Donaubulgarien 
u. d. Balkán 1882), práce Legerovy (La Bulgarie 1885), Grabow- 
ského (Bulgaria i Bulgarowie 1889) a j. v. O Makedonii, jejíž národ- 
nost je sporná, psali Ofeikoff (La Macedonie au point de vue étno- 
graphique 1888), Draganov (Etnograf. očerk slavjan. Makedonii 1888), 
Verkovič (Topograf.-etnograf. očerk Makedonií 1889), S. Gopčevic 



94 

(Makedonien und Alt-Serbien 1889) a j. mn. O spisech téch a jejich 
výkladech vyšly četné kritiky a rozhovory znovu spornou otázku pro- 
jednávajíce. 

O úkolech bulharského národopisu rozepsal se Šišmanov (Sb. 
za národ. um. I. 1889). 

S 1 o v i n c i, kteří tak záhy ztratili samostatnost a mimo to i žijí 
provinciálně rozděleni, nemohou se chlubiti tak bohatým lidovým bás- 
nictvím, jako Srbové, ani vůbec tolika a tak pěknými plody lidového 
umění. A mimo to mají málo sběratelův. 

Na počátku tohoto století Vodnik budil lásku k lidovému bás- 
nictví a sám v duchu jeho skládal. Do opravdy sbíral písně lidové 
a nejlepší dosud sbírku vydal Stanko Vraz (Národně pěsni ilirske 
1839). Mnoho je uveřejněno v sbor. Kranjska čbelica(1830 — 35). 
Písně, přísloví a hádanky sebral a vydal dále A. J a n e ž i č (Cvetje slov. 
národa 1852). Za to písně v sbírce E. Korýtka (Slovenské pesmi) 
jsou přepracované. M. Valjavec tiskl pohádky v časopise »Kres<. Teprv 
v letech osmdesátých jest pozorovati větší ruch lidopisný podle vzoru 
ostatních Slovanů. Výsledky uveřejňovány jsou v časopisech (Ljubljan. 
Zvon, Křes*), Letopis Mat. S 1 o v i n. a nejnověji v lublaňském 
němec, časopise věnovaném slovin. vlastivědě Argo, a hlavní sběratelé 
jsou M. Valjavec, Navrátil, Rutan, J. T rdi na, B. Krek, Maj- 
ciger, Remec, Obaloví č. Kobek, Štrekelj, Šašejla, J. 
Scheinigg a j. v. Tento vydal i samostatnou sbírku (Národ, pesni 
koroških Slovencev 1889). Pojednání o písních i jiných druzích lido- 
vého básnictví vycházejí opět v uvedených časopisech, mimo to v Archiv 
ť. slav. Philol. Jména pracovníků zůstávají opět tatáž. Samostatně knihy 
vydali H. Krek (Slovenské nar. pravljice in pripovedke 1885), Kobek 
(Pregovori, prilike in reki 1887). Vzpomenouti sluší přísloví ze staré 
Paroemologie z r. 1592, jež uveřejnil Rad i es v Křesu 1882. Svatbu 
popsali Stěpišnik (Zenitne ali svatbine navade in napitnice a t. d. 
1884), Remec a O bálo vič (v Křesu a Letop. Mat. Slov.). Národo- 
pisné studie o Slovincích napsali Baudouin de Courtenay (Rezja 
i Rezjané v Slovan. Sbor. III.), J. áuman (Die Slovenen 1881), J. Pájek 
(Crtice iz duševncga žitka štajer. Slovencev 1884), Leciejewski (Z žycia 
Slowieňców, Niwa 1885), S. Rutar (Poknežena grolja Goriška in Gra- 
diščanna 1892), mimo jiné články časopisecké. 



^ Přestal r. 1886 vycházeti. 



95 



Lidozpyt u lužických Srbů. 

O folkloristice lužických Srbův nebudeme šířiti slov, neboť 
jest po česku úplné a krásně vypsána v rozpravě Ad. Černého (Roz- 
hled po luž. folkloristice v Čes. Lidu I. 1892). 

Dle něho nejvíce dosud pozornosti bylo věnováno pohádkám, bá- 
chorkám, pověstem a písním ; i přísloví pilně sbírána. Zvyky a obyčeje 
již s menší bedlivostí a podrobností sbírány a popisovány (hlavně ještě 
svatby). Nejchudší jsou sbírky lidových pověr a příspěvků k lidovému 
lékařství. Na právní zvyky a obyčeje skoro úplně zapomenuto. 

Písně sbírati se počaly již koncem minulého století. V našem 
století počali je sbírati Kuchař ski, J. P. Jordán, M ar kus a J. E. 
Smole ř. Smolařova sbírka, Pěsnički horných a dolnych Lužiskich 
Serbov, 1841 a 1843, obsahuje 331 horluž. a 200 dolluž. písní s nápěvy, 
zároveň však i první sbírku pohádek, báchorek, pověstí, přísloví a po- 
řekadel, popisy zvykův a obyčejů, obydlí, krojů, sbírku pověr, ano i sta- 
tistiku a vedle jiných vyobrazení i národopisnou mapu. Jest to základní 
dílo folkloristiky lužické. (Čes. Lid. I. strana 78 — 79.) Smoleř založil 
r. 1847 Časopis Mačice serbskeje, jenž dosud je předním orgánem 
duševního života a také lidopisné práce malého národa slovanského. 

V letech šedesátých počalo se znovu sbírati, a hlavní pracovníci jsou 
v tomto i v jiných oborech Mich. Hornik, E. Muka, též H. Jordán, 
M. Rola a j. a mimo to Čechové Ad. Černý, velmi činný ve všech 
oborech lužického národopisu, a pokud se písní a nápěvů týče, Lad. 
ku ba. (Podrobnosti viz u Černého v Č. L. I. 77 — 82.) 

Z oboru mythů, pohádek, báchorek a pověstí máme cel- 
kové sbírky od Němců (Hau[)t, Veckenstcdt, Schulcnburg), z nichž však 
vyhovují jen sbírky Schulenburgovy (AVendische Volkssagcn und (ie- 
bráuche aus d. Sprcewald, 1880, Wendisches Volksthum in Sage, Brauch 
u. Sitte 1882). H. Jordán vydal sbírečku: Najrcťiše ludowe bajki 1876. 
řo Časopisech je ovšem mnohem více roztroušeno, a ze sběratelů mimo 
výše již uvedené sluší ještě jmenovati H. Dučmana, K. Pfula, E. He- 
lase, J. Šoítu. Cenné jsou zejména sbírky H. Jordánovy, a zvláště 
E. Mu kovy a A. Černého. Studie z tohoto odboru psali Smoleř, 
H. Jordán, Máchal, a hlavně A. Černý (Mythické bytosče lužiskich 
Serbow 1890). 

Přísloví, pořekadla atd. roztroušena jsou po časopisech. Sbí- 
rali je hlavně J. Buk a II. Zejler. Zvyky a obyčeje došly již 

V minulém století povšimnutí. Soustavně a pečlivě jsou vylíčeny v uve- 
deném díle Smoleřově. Svatební zvyky hlavně pilně sbíral Hórnik 
a Černý (Svatba luž. Serbow 1893). O jiných zvycích máme drobné 



96 

článečky od jiných sběratelů. Podobně máme, vyjma spis Smoleřův, 
jen různé drobné příspěvky o pověrách, o Hdovém léčení, o životě dět- 
ském, o kroji. O hospodářství a bytě nejlepší je studie A. Čer- 
ného Wobydlenje lužiskich Serbow 1889. 

Mimo ni sluší uvésti ještě R. Andree, Wendische VVanderstudien 
1874, a W. Schulenburg, Das Spreewaldhaus (Zeitsch. f. Ethnol. 
1886.) Z celkových popisů Lužice novějších uvádíme: A. Černý Různé 
listy o Lužici a W. Sel ski, Lužica 1892 (Varšava). Z časopisů, jež 
lidopisem se zabývají mimo starší Čas. Mač. Serb. a Lužičan uvésti 
jest od roku 1892 E. Mukou vydávaný: Lužica, kdež určena je proň 
stálá rubrika, a kde i dotazníky se otiskují. 



Lidozpyt u Poláků.*) 

U Poláků studium lidu pěstilo se již pod vlivem ideí a studia 
západoevropského, jmenovitě německého, z části pod vlivem ruským, 
a řídilo se i těmito vzory. Celý vývoj tohoto studia pojí se ke třem 
jménům, jež zároveň znamenají 3 fase vývoje: Wójcicki značí dobu 
přípravnou, dobu pozornosti a zájmu o lid, ale nesoustavného sbíraní 
dat o něm; Kolberj^ značí dobu soustavného sbírání materiálu; 
Karřowicz značí dobu theoretického zpracování. 

I. Státník a publicista KoHí^taj jako politický zajatec v Olomouci 
uvězněný zabýval se tam čtením ethnolo^icko-anthropologických spisů 
a na základě toho psal knihkupci Majovi v Krakově r. 1802, že by 
lid polský měl býti prostudován po stránce fysické i co se týče zvyků, 
kroje, bytu, zpěvu atd. Dopis byl znám v užším kruhu a tcprv r. 1844 
uveřejněn. R. 1803 básník Woronicz pod vlivem prací Herderových, 
Goethových a j. psal o důležitosti lidových písní ve výroční zprávě 
Varšavské učené společnosti. J. Czerwinski 1811 a M. Czarnowska 
1817 za příkladem sbírání ruského folklóru sbírali též všeliké písně, 
zvyky, ale hlavně v krajích ruských. R. 1814 — 17 podnikl výzkumné 
cesty po Polsku Zorjan Chodakowski na podnět ruské vlády, a jeho 
sbírky starožitností a lidových písní dostaly se na Rus, kde jich užil 
Maksimovič. Jeho činnost však prcce jen mnohé pjvzbiidila. Mezi tím 



*) Prameny opét jsou tytéž, jako u částí předchozích, ovšem jednotlivé svazky 
Wisly značně je doplňují a zároveň jsou pramenem pro dobu nejnovéjŠL Po- 
drobnou bibUografii polské folkloristiky v abecedním pořádku poČal uveřejňovati 
Ad. Strzelecki r. 1896 ve Wisle X. Karlowiczowu rozi»ravu »Nirodowy folklór 
polski« uvádím ješté zvláště. 



97 

také básník Brodziňski hlásal význam lidových písní (PamÍQtník Nau- 
kový r. 1819). Jimi jsa povzbuzen K. VV. Wójcicki pilně po Polsku 
cestoval a sbíral písné, zvyky, povčsti, pověry, rčení atd. a popsal domácí 
obyčeje r. 1824 (Zarysy domowe); větší sbírku jich zaslal r. 1828 Var- 
šavské učené společnosti. Společnost nemohla sbírky té užíti, neboť byla 
rozpuštěna, ale užil jí L. Gol^biowski v spisech Lud polski a Gry 
i zábavy (1830). Wójcicki sám neúnavně sbíral dále a povzbuzoval 
jiné a vydal r. 1830 3-svazkovou sbírku přísloví a hádanek s vysvětlením ve 
formě povídaček ; v tomto oboru našel ovšem dosti již prací předchozích 
(nejstarší sbírka přísloví jest od Rysiňského z r. 1618) ; na to vydal r. 1836 
Pieéni Bíatochrobatow, Mazurow i Rusi z nad Buga 2 sv. Spis je sice 
velmi nemethodický, ale přece je základem dalšího sbírání. R. 1838 vydal 
Klechdy, podania ludowe atd. (2 sv., II. vyd. 1851 ; spis obsahuje pohádky 
a pověsti). 

Romantická škola básnická a filosofická viděla v lidových písních 
a zvycích přežitek z prastarých dob, plný národní rázovitosti, a chtěla 
jimi obroditi národního ducha v literatuře. Proto všude a také v Polsku 
sbíraly se lidové písně a zvyky od let třicátých dosti pilně, a hlavně sami 
básníci a historikové přikládali ruku k dílu. Sbírky písní vydali Václav 
z Ol eska (1833), Ž ego ta Pauli (r. 1838; r. 1839 vydal písně rusínké), 
J. Lipiňski (Piosnki ludu wielkopolskiego r. 1842), zároveň melodie; 
později r. 1884 vyd. Kolbcrg z jeho pozůstalosti další část ve Zbiór 
wiadom. ethnog. VIII.), J. Konopka (Piešni ludu krakowskiego 1844; 
s melodiemi; dále Piesni Podhalan czyli Górali polskich 1845, Pastoralki 
i koledy 1843), Zejszner (1845). Pověsti vydal R. Berwiňski (Powiešci 
wtelkopolskie r. 1840), K. Baliňski (Powiešci ludu z podaň 1842). 
R. Zmar ski (Podania i bašni ludu w Mazowszu 1852), L. Siemieňski 
(Postnia 1 856) Přísloví sbírali Lipiňski (Bibl. Warszaw.) a L o m p a 
(Przyslowia i mowy potoczne ludu polskiego v Szl^sku austr. 1850). 

II. V letech třicátých počal pracovati největší sběratel lidopisného 
tnaterialu, zakladatel soustavného sbírání jeho v Polsku, Oskar Kolberg. 

Kol ber g byl výborný hudebník a hudební skladatel. Jemu šlo 
t, počátku jen o písně. Chtěl z lidových písní, z nápěvů i textů, a z tanců 
poznati národní ráz polského lidu. Písně roztřiďoval dle látky. (Piesni 
ludu polskiego 1857). Ale záhy pozměnil plán. Jednak rozšířil materiál; 
třebas písné a zvláště nápěvy zůstaly jádrem jeho sbírek, přece přibíral 
stále víc a více látky vyličuje okolnosti, při kterých se zpívají; z počátku 
pozoroval způsob života a mravy, pak i kroje, domácnost, slavnosti (hlavně 
zvyky svatební podrobně vylíčil), později sbíral i přísloví, báje, pověsti, 
pohádky, hry, pověry, líčil i území, ve kterém žije lid právě popisovaný, 
i celou povahu lidu. Též na jazykové zvláštnosti upozorňoval. Za druhé 
materiál tento třídil dle jednotlivých krajin. Materiál, jejž sebral, je přímo 
obrovský. Z největší části sebral jej sám na svých cestách po Polsku. 

Národopisný Sbomik. I. r 



98 

Ten je také nejspolehlivější a nejpečlivější. Vždy udává, kde co slyšel 
a od koho, jak zaznamenával, a kde materiál zdá se mu nedosti spoleh- 
livý, netají se tím a projevuje pochybnosti. O správném podání lidí 
vyškolených pochyboval a nej raději zaznamenával, co slyšel z úst prostého 
lidu. O písních a nápěvech, i o jiných věcech psal výborné kritické úvahy 
v úvodě k jednotlivým dílům svého spisu. Ale všechen materiál sám 
sebrati nemohl, jednak přejímal materiál ze sbírek starších, tištěných 
i rukopisných, jednak dostával cizí příspěvky. Materiál tento není ovšem 
tak spolehlivý, ale Kolberg sám dosti kriticky spolehlivost jeho roz- 
poznával. I v tom je značná zásluha, že spojil vše, co z polské lidovědy 
se napsalo v jediný svod v obrovském svém díle. Jednotlivé svazky 
věnovány jsou vždy určitému kraji. Rozumí se, že nejsou stejno- 
měrný. Kde Kolberg sám necestoval a kde i jiné prameny selhaly, tam 
popis vypadl chuději; aneb některá čásť je probrána důkladně, jiná zcela 
vypuštěna. Co Kolberg sám slyšel z úst lidu, podával doslovně, věrně 
v nářečí vypravovatelově. Při tom upozorňoval na parallely. 

Práce své vydal Kolberg pod titulem dvou sborníků: 1. Lud, jego 
zwyczaje, sposób žycia, mowa, podania, przystowia, obrz^dy, gusla, zabawy 
i pieáni, muzyka i tance — 2. Materiály do Etnografii síowiaňskiéj. 
V sbírkách těchto vyšly: Piesni ludu polskiego 1857, Sandomirskie 1865, 
Kujavy (2 sv.) 1867, Krakowskie (3 sv.) 1871—75, Poznaňskie (6 sv.) 
1875—82, Lubelskie (2 sv.) 1883—84, Kieleckie (2 sv.) 1885—1886, 
Radomskie (2 sv.) 1887—88, L^czyckie 1889, Kaliskie 1890. Po jeho smrti 
(f 3. června 1890) ujala se vydávání jeho díla Krakovská akademie. 

Samostatně vydal Kolberg: Pokucie, obraz etnograf. 4 sv. 1882 — 89 
(o rusínských Pokutích), Kazowsze, obraz etnog. 4 svazky 1885 — 88, 
Chelmskie 1890. 

Veliká práce Kolbergova našla v posledních jeho letech zájem 
a podporu Krakovsko akademie. Se znamenitým anthropologem Isid. 
Kopernickim vymohli v ní zvláštní anthropol.-ethnol. sekci, jež od 
r. 1877 vydává Zbiór wiadomošci do antropologii krajowéj. 
Za jeho života ještě ustavila se přičiněním A. Gruszewského ve Varšavě 
společnost, jež vydávala Pami^tník fizyograficzny a od r. 1887 Wislu 
za vedení dr. J. Karlowicze, kdež organisuje se práce ne více sbě- 
ratelská, ale hlavně theoretická. 

Současně s Kolbergem ovšem také jiní sbírali a vydali své sbírky ; 
J. Roger (Piešni ludu pol. v górnym Szl^sku 1863; srov. jiné z okolí 
Těšína v Zbiór wiad. IX. 1885), Cenowa (Skorb kašebskoslov. move 1868, 
Sbjor pjesnj svjetovih 1878), Kozlowski (Lud; piesni podania, bašni 
i przes^dy ludu czerskiego na Mazowszu 1867 — 72), V. K^trzyňski 
(O Mazurach 1872), Witwicki (O Hucuíach 1873) a W. Zawadzki 
(Huculi v: KlosyXIV. a XV, 1872— 73), L. Malinowski (Na dziš, 1872; 
obsahuje lidopisný materiál ze Slezska; dále Zarysy žycia ludow. na 



99 

Szl^sku 1877) W. Siarkowski (Wescla wioscian z okolic Sobkowa 
i Chmielnika 1871), Weryha-Darowski (Przyslowia polskie, odnos z. si^ 
do nazwisk schlacheckich i miejscowosci, 1874), W. Nowicki vydal 
Studyum nad wierzeniami i wyobraženiami ludu (Bibl. Warszaw. IV. 1873), 
R. Zawiliňski (Brzesinacy v Ateneum 1881, Z etnografii krajowéj 1882, 
dotazník zaslaný školám od redakce čas. Szkořa : Wskazówki do zbiérania 
wlaáciwošci ludowych 1886), Sz. Matusiak (Stalowskie wesele, Ateneum 
r. 1881), A. Wrzesniowski (Tatry i Podhalenie, Atén. 1881), B. Hoff 
Lud cieszyňski 1888), S. Windakiewicz(0 Kašubech v zátoce pucké 
v Slovan. Sbor. 1885), A. Cienciata (Przyslowia, przypowiesci i ciekawsze 
zwroty j^zykowe ludu pol. na Szl^sku v ks. Cieszyn. 1885), S. Gru- 
dziňski (Lenore in Polen 1890), W. Nehring (Powilóó kronikarza pol. 
o Walterze i Helgundzie, Atén. 1883), Knoop (Die deut. Walthersage 
und die pol. Sage v. Walther u. Helgunde 1887), H«inzel (Ueber die 
Walthersage 1888). Populární a pěkný je spis: J. Szujski, Die Polen 
u. Ruthenen in Galizien 1882, W. Zieliňski (Szl^sk austrijacki 1888), 
L. Waigiel (O Hucutach 1887). Hlavním sborníkem materiálu je uve- 
dený Zbiór wiadomošci do antropologii krajowéj vydávaný 
anthropologickou komissí Krakovské akademie. 

III. Od r. 1887, kdy podařilo se ve Varšavě založiti měsíčník 
Wisíu, počíná se u Poláků pracovati na širokém základě a soustavně, 
a v čele práce stojí redaktor Wisly, dr. Jan Karlo wicz. Brzy na to 
r. 1891 v anthropologické sekci sjezdu přírodozpytcův a lékařů polských 
v Krakově podařilo se založiti větší lidopisnou společnost (Towarzystwo 
ludoznawcze) ; malá podobná společnost (Kólko ludoznawcze) existovala 
již dříve v Gorlicach přičiněním S. Udzieli. 

Plán práce na poli polské folkloristiky vyložil Karlowicz r. 1894 
v přednášce na sjezde polských literátův (Narodowy folklór polski), 
jehož obsah tuto podáváme. 

Vytknuv vliv západoevropský na rozvoj polské folkloristiky, význam 
Zbióru a Wisiy, zásluhy A. Baranieckého o získání četných před- 
mětův národopisných pro Krakov a hrabat Dzieduszy ckich, kteří 
ozdobili Lvov museem jejich jména, přechází k vlastnímu úkolu. Předně 
hlavní váhu klade na dobré dotazníky; on sám počal činnost svou 
r. 1871 vydáním dotazníku (Poradnik dla zbieraj^cych rzeczy ludowc). 
Další sestaveny byly od spolupracovníkův Wisly a v ní otištěny (vše- 
obecný od K. Z a w i 1 i ň s k é h o, o právních obyčejích od B. (i r a b o w- 
ského, o znalosti přírody od E. Majewského, o zvycích denních od 
Jastrz^bowského). Dotazníků tím spíše je potřeba, že pracovníkův, 
kteří s láskou i porozuměním věcí se obírají, je již na sta. 

Za nejdůležitější část folklóru pokládá Karlowicz poměr lidu 
k ostatnímu světu. Poměr ten dle Karlowicze jest dvojí: theoretický 
(védomosti lidu) a praktický (lidová ethika). K prvému oddíhi náleží 



100 

vše, co lid ví 1. o člověku, o jeho anatomii i psychologii, historii, o po- 
měrech sociálních atd. ; 2. o přírodě, t. j. co zná z mineralogie, botaniky, 
zoologie, geografie, astronomie atd. ; 3. co si představuje o bytostech 
nadpřirozených. Druhý oddíl zabírá v sobě lidovou ethiku, politiku, 
zbožnost, medicinu atd. I stěžuje si v dalším, že nejsou dosud prozkou- 
mány vědomosti lidu o přírodě, ani lidová medicina, vzdor záslužným 
pracím AI. Udzieli, není zcela spracována, a totéž platí o lidových 
vědomostech historických, geografických atd. Co se týče mythologie, 
která je zamilovaným oborem jeho, s uznáním se zmiňuje o pracích 
Berwiňského, Krzywického (o babě původu neštěstí, o roli zvířat 
v mythologii), Biegeleisena o obřadech svatebních, Majewského 
o chmelu, o hade, o čápovi, Rostafiňského o mišpuli, Lósa o lidové 
literatuře, Jastrz^bovského, Niedžwiedzkého a j. Karlowicz sám 
jest stoupencem názorů a theorií Tylorových a Langových, jimiž v úzkém 
našem rámci se nebudeme obírati odkazujíce ku posouzení jich na roz- 
pravu prof. J. Krále O nynějších směrech bádání mythologického 
v Listech Fil. XV. r. 1888. 

Karlowicz vytýká, že nemožno jest dokonale zpracovati theoreticky, 
dokud není sebrán úplně materiál, a to přes všecky dosavadní veliké a zá- 
služné práce není. Karlowicz užil výborné methody, kterou ještě zvláště 
odporučuje pro další studium: zaznamenával na mapě, odkud jaký ma- 
teriál známe, a dle toho poznal mezery, z kterého kraje co ještě neznáme, 
a co máme sebráno. Z tohoto přehledu uvádíme: O Haliči máme práce 
Kolberga, Delavauxe, Goszczyňského, Ulanowské, Polaczka 
Mátyása, W ierzbického, Swi^tka, Udzieli, Koperníckého, 
Koriňského, Gustawicza, Zieliňského, Magierowského 
Wierzchowského a j. Hlavně jen prozkoumány Podhaly a Beskidy, 
okolí Krakova, Gorlic, Niska, Tarnobrzegu. O Slezsku máme hlavně 
práce L. Malinowského a B. Hoffa; tam nejvíce je potřebí další 
práce. O Poznaňsku máme materiál v pracích Raczyňského, Ber- 
wiňského, Chociszewského, Lipiňského, v 7 dílech K o 1 b e r- 
gových, v časopisech, v Przyjacielu ludu a j. v. O území chelmském, 
warmském, malborském, kašubském jsou příspěvky od Cenové, G o 1 ^- 
biowského, Hilferdinga, K^trzyňského, Laz^gy, Nadmoř- 
ského, Ramuíta, Semrbzyckého, Sicniawského, Tóppena. 
V království Kongresovém sebrán je materiál nestejnoměrně. Jednotlivá 
místa a kraje popsali: S. Chetchowski (poswiat Przasnyski); S. 
C i s z e w s k i (Olkusz, Slawków, Kaliskie) ; Czajewski (Siedleckie) ; 
M. Federowski (Žarki, Siewierz, Pilica); Z. Gloger (Tykocin, Pod- 
lasie) ; G 1 u c i ň s k i (Hrubieszowskie, Zamojskie) ; L. Got^biowski 
(Lud polski*); Grajnert (P^tnów w Wieluňskiem) ; S. Jastrz^bowski 
(Krzywowola w Chetmskim): Kolbcrg v 16 svazcích >Ludu« (Sando- 
mierski, Radomskie, Chelmskie, Kieleckie, Kaliskie, Kujawy, L^czyckie, 



101 

Mazowsze), K. Kozlowski (,Temě Czerska) ; L. Krzywicki (Kurpie); 
J. Lorentowicz (Pabjanice w Laskiem) ; A. P e t r ó w (Ziémia Dobr- 
Z3n^ska); J. Pi^tkowska (Sieradzkie) ; ks. Pleszczyňski (Mi^- 
dzyrzeszczyzna i t. d.) ; P o í u j a ň s k i ( Augustowskic ) ; R e i n s t c i n ( War- 
szawa) ; R o n i s z (Dreglicz w Sierpskiem) ; ks. Siarkowski (okoli 
Kiele, Pinczów it. d.); K. Skrzyňska (Krynice w Tomaszowskiem) ; 
K. Smoleňcówna (Chmielnik pow. Lubelski); S. Ulanowska (Lu- 
kowiec w Garwoliňskim) ; Z. Wasilewski (Jagodne, Krakowskie) ; 
W i á i i c k i (Opis Królcstwa Pols. « ) ; W i t a n o \v s k i (Piotrkowskie) ; 
A. Zakrzewski (Kurpie). A co platí o sbírání povér a zvykův 
a pod., platí též o sbírání písní, pověstí, bájí, atd., jak, Karíowicz 
dále dokládá. Z novéjších sběratelů písní uvádí: A. Cinciaía 
ze Slezska; M. Federovvski z okolí Žárek, Pilici a Siewicrza ; 
Z. Gloger z různých okolí: B. Hoff ze Slezska; W. KQtrzyňski 
z Mazur ; J. Kopernicki z Beskyd ; K. Kozíowskiz krajiny Czerské ; 
Dr. Nadmorski z Kašubska a Malborszczyzny ; A. Pctrów z kraje 
Dobrzyňského : A. Pleszczyňski z Wiqdzyrzeczczyzny ; S. Polaczek 
z pod Krakova; J. Rogcr ze Slezska; J. Sembrzycki z Mazur; 
Dr. Sieniawski z Warmii; K. Skrzyňska i K. Sonolcňcówna 
z Lubelského; L. Starostziek ze Slezska; M. D. Syl westro wicz 
ze Žmudé; J. Swi^tek z nad Raby; S. Ulanowska z Mazowsza 
i Podhala; Z. Wasilewski ze Siedleckého; M. R. Wilanowski od 
Cz^stochowy ; R. Z a w il i ň s k i od Beskyd i t. d. Podrobných dat v krátké 
své přednášce neuvádí, není jich třeba: najdou se všecky buď v roz- 
pravách, buď v literární hlídce Wisly, kamž odkazujeme. 

Další úkoly nejbližší vyznačuje Karíowicz tyto: 1. dotazníky, 2. více 
studii theoreticko-srovnávacích, 3. důkladná bibliografie dosavadních prací 
(chystají ji S. Jastrz^bo wski, E. Majewski. Z. Wolski), 4. mapa, 
kde by bylo vyznačeno, který kraj více a který méně je prozkoumán 
a v jakém ohledu, 5. prozkoumání rukopisův a starého písemnictví, co 
v nich je lidopisného obsaženo (jako hlavní pracovníky v tomto oboru 
naznačuje B r ů c k n e r a, G 1 o g c r a, \V i c r c i e ň s k c h o ), 6. opatření ve 
všech krajích jednatelův, kteří by materiál sbírali, spolkům a časopisům 
podávali zprávy, badatelům, kteří kraj navštíví, poradili a je provázeli a pod. 

Karíowiczova přednáška poskytuje obraz nynějšího stavu polské 
folkloristiky až na to, že zapomněl uvésti, že on sám je duší soustavné 
a theoretické práce a že napsal četné studie hlavně z oboru pověr, po- 
věstí a písní, a že též osvědčil se jako sběratel na Litvě i v Polsku. 
Názvy studií uvedených autorů najdeme ve Wisle. Jenom na ně- 
které drobnosti ještě upozorníme, jichž nebylo připomenuto. Ze studií 
o písních: M. Zápol ski, Motywy piesni weselnych Piňczuków 1893, J. 
Kleczyňski, Melodje zakopanskie i podhalskie 1888, Z. Gloger 
i Z. Norkow-ski, Piešni ludu 1892 (text i nápěvy); srov. též Ma- 



102 

luszewski Djabel w poezji 1894; z oboru podání, povésti, pověr atd. 
srov. ještě St. Ciszewski, Krakowiacy 1894 (podání, pověsti, zvyky, 
bajky, hádanky a pod.), O. Knoop Sa^en u. Erzáhlungen aus d. 
Provinz Posen, 1893, S. Witkiewicz, Na Przel^czy 1891 (obrazy 
z Tater), Jacenty, Z wtorku na šrod^ (z masopustního úterku na po- 
peleční středu) 1889 ; ze všeobecných popisů srov. W. S z u k i e wi c z, Górne 
Šl^sko 1894, Zieliňski, Szl^sk pruski slowem i otówkiem (vyd. Przegl^d 
Tygodniowy 1889), podobně Šzl^sk austrijacki, dále B. Li mano w ski 
GaHcja 1892; o stavbách W. Matlakowski, Budownictwo ludowe na 
Podhalu 1892; o různých vynikajících vlastnostech lidu srov. K. Ma- 
tyáš Chlop poeta 1894, Šwiat i przyroda w wyobražni chlopa 1888, 
Chtop czarownik 1888, atd. 

Nejznamenitějším dílem je r. 1894 vyšlá sbírka přísloví: S. Adal- 
berg, Ksi^a przyszlów, przypowiešci i wyražeň przysl polskich. Ještě 
třeba jest dodati, že mimo Wislu vychází od r. 1895 druhý národo- 
pisný časopis polský Lud jako organ Towarzystwa ludoznaw. ve 
Lvově redakcí A. Kaliny s rozpravami většinou theoretickými (i z oboru 
širšího národopisu). Čestné zmínky zaslouží též Pami^tnik towar- 
zystwa tatrzaňského. Mimo to i jiné časopisy a sborníky slouží 
polskému lidozpytu; tak Prače filologíczne studiemi dialekto- 
logickými, Kwartalnik historyczny přehledem a kritikou všech děl 
z oboru lidozpytu i nauk jemu příbuzných. Materiály folkloristické 
obsahují časopisy belletristické i politické, jako Niwa, Wszechšwiat, 
Gtos, Prawda, Przegl^d tygodniowy. Gazeta swi^teczna, Tydzieň, Ty- 
godnik illustrowany, Gazeta lubelska, Gazeta radomska, Przegl^d kato- 
licki atd. 

R. 1894. při příležitosti všeobecné výstavy ve Lvově uspo- 
řádáno bylo také krásné národopisné oddělení, s mnoha lidovými 
stavbami a dřevěným kostelem, čímž korunována dosavadní činnost náro- 
dopisná v Polsku a ruch národopisný vzmohl se slibně k dalšímu vět- 
šímu rozvoji. 



Lidozpyt u Čechův.*) 

O vývoji českého lidozpytu netřeba nám se rozepisovati, neboť 
máme v české literatuře již studii Polívkovu (do r. 1888), k níž pojí 
se i jeho ruská studie, a studie tyto doplněny jsou bibliografiemi a re- 
feráty v dosavadních ročnících Českého Lidu; odkazujeme na tyto 



♦) J. Polívka, Folklorystyka czeska, Wisřa II. r. 1888. přeložil J. Paulík 
v Liter. Listech 1891. 



103 

prameny toho, kdo chce seznati bHžší data o dosavadních pracích na 
poli české folkloristiky. Mimo to doufáme, že brzy objeví se důkladná 
a kritická bibliografie naší vědy z péra Dr. Č. Zíbrta. Omezíme se 
tedy na zcela stručný přehled. 

Vlivem Herderovým a Goethovým, vlivem celé západní i východní 
romantické školy literární rozmohl se zájem pro lidové plody na po- 
čátku tohoto století. Tento zájem byl velice oživen činností Vuka Ka- 
radžiče a poznáním krásných plodů srbské lidové poesie. Tyto proudy 
západní, východní i jižní budily ohlas i u nás tím spíše, že mnozí z vy- 
nikajících našinců studovali ve Vídni pod vlivem Kopitarovým. Veřejně 
upozorněno bylo na ně (a zejména na ruskou sbírku písní Práčovu 
a srbskou Karadžičovu) r. 1814 v Hromádkových Pr\otinách. Jako jinde 
tak i u nás romantismus splodil dva mohutné proudy literární, v kterých 
nejlépe se zračil: úsilné pěstění historie a lidové poesie. Pokud šlo o vě- 
deckou stránku, kráčeli našinci v šlépějích hlavně J. Grimmových. Před- 
ními zástupci tohoto směru byli Hanka, Čelakovský, Kamarýt, 
Kollár, Šafařík a Palacký.*) Hanka trefně napodobil lidové písně 
Čelakovský a Kamarýt sbírali je a nápodobili, Kollár a Šafařík sbírali 
zase pilně slovenské, Palacký shledával lidové písně v starých rukopisech, 
a všichni se zabývali jich rozborem. Činnost Čclakovského v tomto 
směru ovšem nejvíce vynikla a nejlepší přinesla ovoce (Písně, Mudrosloví). 
Na Slovensku měli Šafařík a Kollár předchůdce již v Tablicovi, jenž 
r. 1806 již vydal sbírku lidových písní. Kollár v 2. svazku písní (1835) 
přibral k nim i hry, zábavy, obyčeje a obřady. Současně s Kollárem 
vydal r. 1832 i Sreznevskij v Charkove 15 slovenských písní. Dále vyšlo 
r. 1829 dílo J. Csaplovicse Gemálde aus Ungarn s hojným materi- 
álem lidopisným o Slovensku, a K. Fejcrpataky popsal v Květech 
r. 1839 Bájeslovné zvyky, svátky a pověry Slováků. R. 1838 Šafařík 

v 

napsal bibliografický přehled slovenských sbírek lidových písní v Cas. 
Čes. Mus. Čeští a slovanští sběratelé písní lidových našli i na Moravě 
vydatného pomocníka v Fr. Sušil o vi, který je sbíral spolu s nápěvy 
a ve vydáních svých zároveň srovnal s jinými slovanskými. Sušil byl 
až podnes nejpečlivějším sběratelem a vydavatelem lidových písní, přesně 
udává, kde kterou zaznamenal, správně zachovává i dialekt, atd. Míníme 



J. Polívka, OOaopt rpy^om, iio mímui-kou «'THor|);i«řin :i;i ihkmIíahoi' ACí^iiTiLitTÍo 
(1880-90) v >KiiB. CTupííHii II. r. 1892. Týž podává v Zeitschr. f. osterr. Volkskunde 
kritické výroční přehledy počínaje r. 1894. 

Český Lid má roč. I. —VI. bibliografický přehled českých prací folklori- 
stických a mimo to četné posudky a referáty. Dále srov. L. Niederle stať >Co 
národopisnou výstavu předcházelo* v díle »Národopisná Výstava Českoslovanská* 
strana 9—12. 

*) Srovn. M. Můrko, Deutsche Eintlusse auf die Anfánge d. bohm. Romantik, 
1897, zvi. str. 56 násl. 



104 

tu ovšem hlavní jeho sbírku z r. 1853 — 59, kdy nevázal se na pomoc- 
níky jako při sbírkách z r. 1835 a 1840. V Čechách vedle Čelakov- 
ského a Kamarýta dal sbírati písně i purkrabí hr. Kolovrat a vydal je 
péčí J. Rittera z Rittersberga 1825. Mimo to našel Čelakovský brzy 
výborného následovníka, K. J. Erbena, jenž největší část lidových 
písní, které za doby jeho ještě žily, i s nápěvy sebral (vyd. 1842—43, 
1862 a 1864). Do poslední své sbírky přibral i říkadla a pověry. 
R. 1887 — 88 jeho sbírka vyšla v novém vydání. 

Čelakovský mimo písně sbíral i přísloví. V této věci měl již 
mnoho výborných předchůdců počínaje S milém Flaškou z Par- 
dubic (f 1403). Jmenujeme jen Komenského a Dobrovského. 
Přehled jich podal J. Hanuš v Čas. Čes. Mus. 1851. Čelakovský 
po několika ukázkách vydal hlavní dílo r. 1852 » Mudrosloví národu 
slovanského ve příslovích* s dodatkem průpovědí českých. Svým vše- 
slovanským rázem dílo to velice vyniká (nové vyd. pořídil J. Novák 
r. 1893). Vedle Čelakovského vydali sbírky přísloví Trnka slovenská 
r. 1831, česká Libliftský r. 1843, Rozum r. 1851, později Rybička 
1872 (Pravidla, přísloví a povědění vztahující se k správě veřejné atd.), 
s dodatky r. 1886 (v Světozoru). 

V letech čtyřicátých počaly se také sbírati podání, pověsti^ 
obyčeje, pověry a pod. V Čechách Krolmus (pod pseudonymem 
Sumlork) vydal > Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a ná- 
pěvy ohledem na bájesloví českoslovan. « 1845—51. Kniha obsahuje 
mnoho materiálu, ale výklady autorovy jsou vesměs fantastické. Pohádky 
i pověsti sbírali, ale ve vydáních přepracovávali J. Malý 1838, 1845, 
1865, 1876, B. Němcová 1842, 1854, 1880, J. K. z Radostova 
1856 — 58, 1872, 1883. B. Němcová nejvěrněji zachovala jejich ráz. I ve 
svém arcidíle, v Babičce, dovedla výborně stylem lidovým vylíčit mnohé 
stránky našeho lidu a podat nmoho materiálu ; srov. její Obrazy z okolí 
Domažlic a Uher. město Diarmoty (materiál obsažený v spisech B. Něm- 
cové vybral a sestavil J. Vlach, v Čas. Čes. Mus. 1888 — 89). O pověrách 
psali J. Štěpán 1834, J. M. Havlíček 1839, M. Čermák 1846, 
F. Petera 1846, J. Houška 1853—56 (v Čas. Čes. Mus.), Vojáček 
1860, Erben 1860 napsal Česká zaříkadla v nemocech a sice v poslední 
sbírce písní 1864. Obyčeje, hlavně svatební popsali pěkně Langer 
(1834, 1861) a B. Němcová. O tancích psal Neruda (Obrazy života 
1859). Erben psal též o kroji chodském (Obrazy živ. 1867). — Na Mo- 
ravě sbíral pověsti Mikšíček, ale nevěrně je podal. Poněkud nad něj 
vynikl B. Ku Id a přesností obsahu a formou vypravování, jež zacho- 
vává i sloh i frase lidové (Moravské pohádky a pověsti z okolí rožnov. 
1854, 1874 — 75). Z kmenů moravských hlavně Valaši poutali od dávna 
pozornost, a Sloboda psal o nich již v letech čtyřicátých a pade- 
sátých. — Na Slovensku sbíraly se pověsti, bajky atd. také již v letech 



105 

čtyřicátých, ale zůstaly v rukopisech, jichž užila B. Němcová v sbírce 
•Slovenské pohádky a pověsti* 1857, 1887. Mimo ni vydal sbírku J. Ri- 
mavský 1845, a zvi. A. Škultéty a P. Dobšinský (Povésti pra- 
starých báječ. časov. I. 1858). — Studii o lidových písních a pověstech 
máme z doby té jedinou, ale cennou : L. S t ú r, O národ, písních a po- 
věstech plemen slovan. 1854. 

V letech šedesátých a sedmdesátých málo se objevilo z oboru 
lidopisu, co nepocházelo ještě z pera starších pracovníků. Z mladších 
pracovali theoreticky Feifalík a J. Jireček, kteří sebrali z rukopisů 
staročeské písně a říkadla, a J. Hanuš, který se věnoval hlavně studiu 
mythologickému. Jeho názory dle vzoru Grimma nemají váhy, ale ma- 
teriálu je v jeho pracích dost (zvi. Bájeslovný kalendář slovanský 1860). 
Též J. Jireček napsal men.^í příspěvky mythologické. Nejvíce \^získala 
ještě dialektologie, v níž pracovali především J. Jireček a zvláště 
V. Šembera (Základové dialektologie českoslov. 1864), dále Kouble, 
Lepař a Kotsmích. Menší, ale cenné příspěvky z různých oborů 
folkloristiky napsal J. Gebauer, jehož směr studia ovšem jinam mířil. 
Za to byl účasten při sestavení programu, jejž si vytkla Slavia, která 
vydala v sešitech » Národní pohádky, písně, hry a obyčeje* 1873 — 74 
s úvodem o pověsti a písni národní od J. Dunovského, a později po- 
hádky a pověsti 1878, 1882. Sbírky Slavie jsou z té doby nejcennějším 
příspěvkem folkloristickým. Zájmu pro folklóre nebylo snad nedostatek. 
Zejména pověsti těšily se oblibě, zvláště když ji šířili obratní belletristé 
berouce si látky z bohatého pokladu českých pověstí jako sám Ne- 
ruda, dále Stránečka, pak hlavně Beneš Třebízský. Hraše svá 
zpracování docela podával jako věrné lidové pověsti. Také k písním 
obraceli zřetel mnozí svým rozborem, na př. Zvonař, J. Durdík, Fr. Je- 
řábek. Vskutku také výpisů pověstí a pověr je dost; zejména činni byli 
Stránečka, Svátek, (hl. pověsti pražské). Skór pil. Kořán, Košťál 
a j. v.; z cizích W a Id au. Na iMoravě Menšík, AI. Sedláček, 
Vrána aj. Fr. Bayer psal různé o Valaších. Též s drobnějšími pří- 
spěvky počali vystupovati pozdější pracovníci, jako Sobotka, Menčík 
a j. Z časopisů, které propůjčovaly českému folklóru nejvíce místa, uvá- 
díme Světozor, Časopis Ces. Mus., Obrazy života, Květy, 
Lumír, Osvětu, později Čas. Mat. Mor. a Obzor. 

V letech osmdesátých se pěstění folklóru opět rozmohlo, čítáme 
více pracovníků, rozsah se rozšířil, materiál počal se sbírati soustavněji 
V čele tohoto ruchu kráčela Morava. Morava obsahuje dosud v každém 
směru nrnohem více látk> folkloristické, než Cechy, lidopisci skýtá se 
tam kořist daleko bohatší. Krásné, pestré kroje její a její vyšívání oblíbil 
si zejména Mánes a svými obrazy obrátil na ně pozornost českých 
umělců. On také sílil nadšení rodiny dr. Wankela pro vše lidové na 
Moravě. Přičiněním téže rodiny, dále Havelky, Praská, Jiříčka 



106 

rozvinul úsilnou činnost musejní spolek v Olomouci, jenž chtěl postarati 
se o všestranné prozkoumání Moravy po stránce archaeologické a ná- 
rodopisné, kteréžto obory také pěstil jeho časopis (Časopis vlast. muz. 
spolku v Olomouci od r. 1883). R. 1885 pořádal také výstavu krojů 
a výšivek, po níž jiné podobné následovaly. Vlivem dr. Wankla kruh 
pracovníků olomouckých uznával Moravu od pravěku za slovanskou 
a ve všelikých projevech lidových, v lidovém umění viděl prvky velice 
staré, předhistorické ; tak i v kroji a výšivkách, které pilně se studovaly 
zároveň s jinými lidovými ornamenty (V. Havelková, M. Wank- 
lova, Sojková, Stránečka a j.). Péčí spolku také se vydalo illu- 
strované dílo > Moravské ornamenty, jehož krásné malby pracovala 
M. Wanklova. Proti tomu jiní hledali vlivy pozdější, historické, 
na př. J. Klvaňa v Uh. Hradišti. Činnost sběrací předmětů a zvláště 
výšivek velice se rozmohla (mimo kruh olomoucký též Peck, Klvaňa, 
X. Běhálková, Valtrová). Z Olomouce vyšlo heslo zachraňovat pa- 
mátky lidové vůbec a restaurovat starý způsob života, jež propagoval 
s nadšením zejména P. Ign. Wurm. 

Současně s Olomoucí pracovalo se usilovně jiným směrem v Brně 
v Matici Moravské. V. B randi více historií se obíral a studiemi v ar- 
chivech a knihovnách, při tom však pěstuje i lidopis. Nade všecky vy- 
nikl největší dosud lidopisec náš, Frant. Bartoš. Fr. Bartoš dá se 
nejlépe srovnati s polským Kolbergem. Dle vzoru Sušilova a Kolbergova 
i j. sám chodí po všech krajích moravských a zapisuje vše pozoru- 
hodné z oboru lidopisu, písně, říkadla, pověsti, obyčeje, pověry atd. 
Mimo to si zorganisoval pomocníky. Bartoš jest zakladatelem soustav- 
ného sbírání ve všech směrech folklóru. Článků a rozprav časopiseckých 
jest od něho celá řada; ze samostatných děl sluší uvésti jeho sbírky 
písní (Národ, písně moravské 1882, 1887), Lid a národ 1883 obsahuje 
řadu menších rozprav, Naše děti 1888, Moravská svatba 1892, Moravský 
lid 1892 líčí zvyky lidu po celý rok adventem počínaje, dále zvyky 
v hospodářství, léčení lidové a pod. Nejcennější jest jeho Moravská 
dialektologie 1882 a 1895. 

Ostatní moravští pracovníci řídí se vzorem Bartošovým, mnozí 
v pracích svých věrně zachovávají jeho postup a třídění (na příklad 
Václavek, Valašská svatba 1893.), tak na Valašsku Fr. Bayer, 
E. Peck, a M. Václavek v četných článcích i spisech z oboru valaš- 
ského folklóru. Sem přičísti sluší i povídku psanou nářečím valašským 
>Vlk Krampotů* od Slavičinského (Misárka) líčící mravy, hlavně 
svatbu valašskou. Řezáč vylíčil svatbu na Záhoří (1885), Prásek 
podal příspěvky historické a mythologické, nověji se oddal vlastivědě 
slezské skoro výhradně. Samostatně si vedl ve svých pracích J. Herben, 
podav mnohé obrázky z morav. Slovácka. Též G. Preisová prozrazuje 
ve svých pracích pilné pozorování slováckého života. O Hanácích máme 



107 

hezkou monografii od F. Skopal íka (Památky obce Záhlinic 1885). 
Z novějších srov. Bystřiny Hanácké figurky. Nověji máme práci 

morav. Záhoří od Přikryla r. 1891, příspěvky folkloristické podaly 
L. Bakešová a promyšlené články M. Procházková, o tancích 
psali Bakešová, Běhálková a L. Janáček, jenž vůbec se zabývá 
lidovou hudbou, horáckou částí Moravy zabývá se zvi. V. Pittnerová. 
(Ze žďárských hor, Rokem a životem), a J. Duffek (ve vzorné mono- 
grafii Naše Horácko jindy a nyní r. 1893). Veliká pak je řada spiso- 
vatelů menších statí a rozprav. Zmiňujeme se jen o hezkém malém 
sborníku » Národopisné paběrky*. Z odborných prací připomínáme ještě 
studie Houdkovy a stavbách (Čas. muz. ol. VI.). 

I v Čechách v letech osmdesátých lidopis zmohutněl. Ze starších 
pracovníků ještě někteří pokračují, na př. Kulda, Svátek a j. Pracov- 
níci, kteří v letech sedmdesátých počali pracovati, rozvinuli teprv hlavní 
činnost; tak na př. Košťál, jenž v četných článcích stopuje, jak se 
jeví ve zvycích a názorech lidu jednotlivé zjevy přírodní (oheň, sníh, 
bouře, i jiné předměty (chléb); jednotlivé fase dětského života, některé 
bájeslovné bytosti (zmek, diblík, můra) a pod.; P. Sobotka, jenž se- 
stavil, jak se jeví v našich písních i pověstech rostlinstvo, ptactvo a pod., 
dále podal výborný příspěvek k poznání lidového humoru, jak jeví se 
v historiích o jednotlivých městech (Kratochvilná historie měst. a míst 
českých); Dunovský (Žena v písni), Menčík, jenž pracuje více na 
základě studia archivalního a rukopisného starý způsob života, pověsti, 
zvi. divadelní hry atd. K pracovníkům rázu Košťálová, Sobotkova při- 
pojil se pilný a svědomitý V. Vykoukal (mimo četné články časopi- 
secké viz jeho Z časů dávných i našich r. 1893. Česká svatba 1894). 
A. Jirásek rozšířil známost českých pověstí uživ jich jako pramene 
pro své výborné práce belletristické. Mimo to studoval české lidové 
stavby. Mnoho pověstí sebral A. Sedláček ve svém monumentálním 
díle Hrady a Zámky. Mimo to vydal r. 1894 Sbírku pověstí historických. 

1 některým krajům českým dostalo se vyškolených pozorovatelů, tak 
zejména o Chodech všestranné studie koná F. Hruška, o Hlinecku 
K. V. Adámek a p. Nade všecky rozsáhlou činností a neobyčejnou 
sečtělostí vynikl Č. Zíbrt. Jeho rozprav je řada převeliká. Samostatným 
spisem vystoupil nejprve r. 1889 (Staročeské výroční obyčeje, pověry, 
slavnosti i zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravují písemné pa- 
matky až po náš věk). Činnost Zíbrtova se s Bartošovou doplňuje. 
Jestliže tento pilně naslouchá živému slovu, onen pilně vypisuje ze 
starých památek a při tom neúnavně studuje z oboru kulturní historie 
a folklorístiky. V způsobu práce obral si za vzor o něco staršího kultur- 
ního historika Z. Wintra, s nímž společně vydal Dějiny kroje v zemích 
českých. Winter příjemným, novellistickým způsobem podává v archivech 
nasbíraný materiál o kulturním životě hlav. městském z XV. a XVI. stol. 



108 

Zíbrt je obecnější, vyčerpává vše, co se ze starých písemných památek 
vyčerpati dá. Při tom podává i hojně srovnávacího materiálu z cizích 
literatur. Vyčtení jeho přečetných prací najdeme v bibliografiích Čes. 
Lidu. Poslední, jež ještě spadá do našeho rámce, jest > Seznam pověr 
a zvyklostí pohanských z VIII. věku r. 1894. 

R. 1891 založil s Niederlem národopisný sborník »Český Lid«, 
mezi jehož přispívatele shromáždil všechny skoro pracovníky na poli 
českého lidopisu. Od V. ročníku je sborník tento úplně v redakci Zíbr- 
tově a věnován téměř výhradně české folkloristice. Ještě před založe- 
ním Čes. Lidu r. 1887 sestoupila se v Praze » Společnost přátel staro- 
žitností českých* s 2 sekcemi: archaeologickou a národopisnou. Jsou 
v ní soustředěny hlavně mladší síly, a dosud Společnost čile si vede. 
Vydala zprávy a Rozpravy, od r. 1891 vydává Časopis Společnosti 
př. st. čes. redakcí J. Soukupa. 

Někteří z pracovníků věnovali se výhradně theoretickému bádání 
lidopisnému. Na to do jisté míry pomýšlelo se již při Slovanském 
Sborníku, jejž vydával E. Jelínek r. 1882 — 88, ale daří se mu až 
v době poslední. Sem patří krásné studie Hostinského o písních, 
pohádkové a legendární studie Polívkovy a Tillovy, o lidovém 
divadle Krausovy, některé studie Jakubcovy, sociální Peiskrovy, 
mythologické Machalovy. Máchal v spise Nákres slovan. bájesloví 
1891 namnoze stojí na zastaralém stanovisku, ale chystá nové studie 
v směrech nynějších.*) Mimo to vydal studii »0 bohatýr. epose slovan- 
ském I. « 1 894. Dále sem patří příspěvky dialektologické (D u š e k, H r u š k a, 
Pastrnek, Polívka, Prásek a j.). 

Spisovatelům folkloristům dostávalo se od let osmdesátých i pomoci 
umělecké. Vlivem Mánesovým také v Čechách umělci všímali si kroje, 
výšivek a výtvarného umění lidového. Umělecká Beseda zahájila 
akci ve prospěch lidových staveb. Zejména J. KoulaaJ. Prousek 
vynikli jejich studiem. Rodina Náprstkova ve svém museu počala 
sbírati kroje a výšivky lidové a uspořádala jich výstavu již r 1873. 
Ukázky jejich sbírek uveřejnil K o u 1 a. Studiem krojů a výšivek českých 
dále se zabývají Tyršova, Šíma, zvláště T. Nováková, a j. v. Srov. 
dále Č. Lego, Čes. národ, ornament r. 1894. Ještě jednoho sběratele jest 
nám uvésti — dosud jsme neměli k tomu příležitosti — L. K u b u, vynika- 
jícího sběratele písní a hudby lidové u všech slovanských národů. 

Ve Slezsku, jak jsme se již zmínili, nejvíce pracuje V. Prásek. 
Jeho » Vlastivědu slezskou,* široce založenou, zvlášť sluší vytknouti. 
Vedle něho připomínáme F. Slámu (Vlast, putování po Slezsku) 
J. Vyhlídala (Slezská svatba 1894), Hauera, Vluku a j. 



*) O theoriích mythologických viz J. Krále. NovČjší sméry bádání mytholog. 
L. řil. 1888. 



109 

Na Slovensku pod tlakem poměrů málo se dá dělat. Výborný 
» Sborník sloven, národ, piesni, pověstí, přísloví, porekadiel, hádok, hier, 
obyčajov a povier« vyšel jen částečně r. 1870, 1874. Zvláště příspěvky 
P. Dobšinského zasluhují uznání. Týž vydal r. 1880 Prostonárodnei 
obyčaje, pověry a hry; dále vydal Úvahy o sloven, povestiach 1872, 
a Prostonárod. sloven, povésti 1880 — 83. Mnoho pěknéko materiálu ob- 
sahují Slovenské Po h Tady, z jejichž přispívatelů zvlášť uvádíme 
Holubyho, Hroboné, Chorváta a j. R. 1893 na paměť toho, že již 
r. 1793 se zakládala na Slovensku učená společnost, vydán byl sborník 
Tovaryšstvo s četnými příspěvky lidopisnými. Dosti materiálu najde 
se též v Pokorného Potulkách po Slovensku 1883 — 85. Zmínky zaslu- 
huje, že také na Slovensku od let sedmdesátých panují snahy sbírati 
a zachovati předměty lidové, zvi. kroje a výšivky, že byla v Turč. Sv. 
Martině 1887 výstavka jejich. Hlavním sběratelem jest malíř P. Sochán. 

Od r. 1891, kdy pořádala se Jubilejní výstava, daly se pilné pří- 
pravy k NVČ r. 1895. Přípravy tyto vyvolaly celou řadu dotazníků, 
pojednání, velikou řadu sběratelů lidopisného materiálu ve všech oborech, 
otiskly se i práce starší k vůli ní atd., o čemž bude řeč ve zvláštní 
stati NSbČ. 



Zbývá nám ještě zmíniti se o tom, že některé spisy netýkají se 
jen některého lidu slovanského, ale všech národů slovanských ; tak 
připomněli jsme to při Čclakovského Mudrosloví, při Štúrově spise 
o písních a j. Pokud vůbec je psána práce podobná od některého slo- 
vanského odborníka v některém slovanském jazyce, uvedena je při lite- 
ratuře téhož národa. Jiné re^struje pečlivě Čes. Lid a Arch. f. slav. 
Phil., jenž sám podobné studie přináší. Uvedeme tedy M i k 1 o s i c h o v y 
Die Blutrache bei d. Slaven 1887 a Darstellung im slav. Volksepos 1890. 

(Dokončení následuje.) 



POvSudky a zprávy. 



Bartošova Dialektologie moravská. Soustavné studium živé řeči je 
úkolem po výtce filologickým. Obvyklými otazníky málo .se pořídí. Jsou-Ii 
jen pK>nékud úplné, vzrůstají mimodék na celé odborné rozpravy a předpo- 
kládají vědomosti, které se obmezují na úzký kruh učený. Akce otazníková 
má oenu jen pro prvm' kroky, pro práci hrubší, tam kde na čas jiných pro- 
středků užiti nelze, ku př. na uherském Slovensku. Ale pro zevrubnější j)o- 
snánf hlásek, tvarů, skladby, významu slovního v jazyce živoucím je nutné 



110 

zapotřebí, aby odborně vzdělaní pozorovatelé ujali se díla a podali věrné 
popisy mluvy lidové. Neodborníci, kteří své domácí nářečí náležitě znají, 
mohou též vydatně přispěti, a sice tak, že co nejpřesněji zapisují rozmluvy 
a rozprávky lidové, bez jakékoliv změny, bez úpravy grammatické, se všemi 
odchylkami od spisovného jazyka, zrovna tak, jak jich slýcháme na potkání, 
při klevetách, schůzkách, sporech atd. Takové, ať dím fonografické zachycení 
živé řeči má nemalou důležitost pro jazykozpytce. Ale hlavní práce zůstává 
zde odborníkům, kteří na místě samém methodicky studují a pozorování svá 
zapisují. Takovou prací prospívá se nejvíce dialektologii, z ní čerpá vše- 
stranné poznání řeči lidové nejbohatší kořist. 

Na poli naší československé dialektologie nikdo zajisté dosud nezískal 
si větších zásluh, než František Bartoš^ jehož monumentální dílo > Dialekto- 
logie moravská* roku 1895 vydáním druhé části dovršeno bylo. Náklad nesla 
» Matice Moravská* ; do knihy jejich zásluh přibyla tím položka vážná. 

Není zde mým úmyslem, pouštěti se do rozboru jazykového. Učinil 
jsem tak na jiném místě.*) Zde hlavně vytknouti chci, co má význam národo- 
pisný. A toho je v » Dialektologii moravské* velmi mnoho, zvláště v druhé 
části. Neboť Bartoš spojuje v sobě všechny vlastnosti, které jej činí nad 
jiné spůsobilým, věrným a spolehlivým popisovatelem nejen jazyka nýbrž 
i všeho života lidového. 

Všeobecný zájem národopisný budí především otázka, jestli ta naše 
dosud tak pestrá a malebná Morava obdobnou rozmanitost projevuje též 
v ohledu jazykovém. Kniha Bartošova podává významnou odpověď. Růzností 
nářečních jest všude plno. Avšak hledíce k řeči samé a pouštějíce se zřetele 
jmenovitě rozdíly krojové, máme na Moravě toliko čtvero hlavních nářečí, a to: 

1. Nářečí české' na jiho-západním pruhu země, v těsné souvislosti 
s královstvím, v okolí dačickém, teleckcm a třešťskcm. 

2. Nářečí západo-moravskét které Bartoš jmenuje nářečím hanácf^m, 

3. Nářečí východo-moravské čili valasko-slovenské, 

4. Nářečí slezské, které Bartoš nazval lašskjm^ jímž se mluví na 
Opavsku, v úzkém pruhu západního Těšínská, v pruském Slezsku až po 
Bavorov a Ratiboř a v severovýchodním klíně Moravy, vtěsnaném mezi 
obojím knížectvím slezským, v okolí měst Frenštáta, Štramberka, Příbora, 
Brušperka, Moravské Ostravy, Místka a Fryndlanta. 

Území nářečí českého na jiho-západě a slezského v severovýchodním 
klíně tvoří jen nepatrnou část země ; jsou to jen přirozené spony, které 
Moravu dosud zjevně spojují s Čechami na jedné, s Slezskem na druhé 
straně. Jádro obyvatelstva slovanského, rozloženého po obou březích Moravy 
a její přítoků, jež zaujímá skoro celou půdu zemskou, dělí se podle jazyka 
jen na dvě větve, západní a východní. Na západě nejvíce vynikají Hanáci, 
na východě Valaši a Slováci. Ale názvy tyto jsou různého původu. Hanáci 



*) Srovn. Archiv fůr slav. Philologie. XIX. (1897). 



111 

šlovou po řece Hané. Je to název místní, jako Blafáci (po řece Blátě), Mo- 
ravčíci, Zábečváci, Horáci, Podhoráci a pod. Valaši byli vlastně pastýři ovec, 
jako jsou dosud na uherském Slovensku. Byli to původně skuteční Valaši, 
t. j. podle nynějšího názvosloví Rumuni. Slováci (mužské jméno: Slovák 
ženské : Slovenka, přídavné : slovenský) zachovali nejstarší název celého 
plemene našeho. Neboť Slovák jest jen jiná obměna jména Slovan, a přídavné 
»slovenský« je ještě původnější než > slovanský <. Pro vědeckou terminologii 
jazykovou se názvy tyto, které se jen místy zachovaly, naprosto nehodí. 

Na Moravě máme konečně i několik obcí nhersko-slovenských. Takových 
dědin je osmnáct. Z nich nejdále na západ posunuty jsou Alenkovice, se 
čtyři kilometry cesty západně od Napajedel. Značně do kraje moravského 
postrčeny jsou též osady : Bystrica, Blatnička a Boršice. Ostatních čtrnáct je 
roztroušeno po hlubokých úvalech a strmých stráních jihovýchodního pohoří 
moravskouherského. Rňznd ndřeči dédin téchto ftesmf se mísiti mezi mo- 
ravská. Jejich uherský původ je dosud zřetelný; dosud lze též dosti přesně 
stanoviti, odkud tito >kopaničárÍ€ na Moravu se dostali. Větší část, jmenovitě 
Starý Hrozenkov, Březová, Nove Lhotky, pocházejí ze stolice trenčínské; 
dědiny dále na západ posunuté, jako Alenkovice, Blatnička, budou původu 
nitranského. Ač neznám přímých dokladů, které v dotčených dědinách zajisté 
zachovány jsou, myslím, že tito uherští Slováci tcprv během minulého století 
na moravskou stranu se přestěhovali. 

Moravská řeč je tedy v podstatě a na největší části svého území ne- 
valně rozličná, jmenovitě v kostře slovní, v konsonantismu, a v tvarech 
ohebných, v skloňování a ča.sování. Pohyblivým živlem jsou samohlásky : na 
východě, tam kde souvisí s ostatním Slovenskem, zůstávají namnoze ne- 
změněny, čistý, na západě, kde se blíží k Čechám, podléhají různému pře- 
hlasovám' a přezvukování. Morava tvoří nejen zeměpisnou polohou, nýbrž 
i řečí nenáhlý přechod z Čech na Slovensko a Slezsko, jimiž souvisíme 
s ostatním světem slovanským. 

Důležitá a pro širší kruhy zajímavá jest otázka, kdy a jak nynější ná- 
řečí moravská vznikla. Rozborem zpráv IMahoslavových, uložených v jeho 
České grammatice z roku 1571, přichází Bartoš k výsledku, že nvnéjši útvar 
áialektů moravských Je poměrné dosti fulaiíý. Tím chce Bartoš říci, že ku 
př. za dob Blahoslavových, tedy v XVI. stol., hlásková povaha nářečí moravských 
byla ještě namoze jiná, než nyní jest. O správnosti takového názoru nelze 
pochybovati. V prvních dvou dílech Gebaurovy Historické mluvnice jazyka 
českého, vyd. r. 1894 a 1896, máme toho další a hojné doklady. Ale třeba 
kritické opatrnosti, též při udáních Blahoslavových. Než to nálc/.í do části 
filologické. Zde jen upozorňuji na moravsko-slovcnské slovo pajchoin'ui^ které 
znamená štoudev o třech nohách na >zvářaní< prádla. Bartoš učí, že je odvo- 
zeno od slovesa pýchat 3= dýmati, dýmiti. Avšak takový výklad není úplně 
spolehlivý. Jména podstatná s koncovkou ^ovua. —ovua utvořena jsou od 
[Přídavných: sladovna (sušírna sladová), I t dozná (sklep ledový) a j. Při slově 



112 

pajchovha takového původu nominálního nemáme, nýbrž/£X/Vr^čw«a jest patrně 
místo, kde se pajchuje. A tu každý vycítí, že sloveso pajchcwat bude cizí, 
německé. A vskutku je německé sloveso ^banchen< čiU >bauchen* a zna- 
mená »in heisser Lauge einweichen*, t. j. mor.-slovensky zvdřaf^ uher.-slov. 
zvdrať (prádlo). Ze slova pajchovúa nelze tedy nic usuzovati pro někdejší 
výslovnost dvojhlásky aj na moravském Slovensku. Otázka, kdy a jak hláskové 
změny v lidové řeči vznikly, je velmi obtížná. Bartoš dobře podotýká, že 
snad z bedlivého prozkoumání starých rukopisů moravských něco světla 
padne na tuto temnou stránku naší ethnografie. 

Hlavní obsah »Dialektologie moravské « je ovšem formální stránka řeči 
lidové, tedy výklad o rozmanitých hláskách a tvarech, dále připojeny též 
důležité kapitoly o utvoření kmenů, a ani syntaktická stránka není zanedbána. 
To jsou části grammatické. Ale již bohatý »slovm'k abecední « (I., 198 — 304; 
II., 291 — 432) obsahuje veliký poklad národopisný, který teprve etymo- 
logickým výkladem vyzdvižen bude. Tu čteme dlouhou řadu rázovitě utvo- 
řených siov domácích^ jichž kořeny a kmeny se od spisovné řeČi různí a ná- 
řečím moravským osobitého rázu dodávají. Příkladů uváděti netřeba. Veliká 
zásluha Bartošova záleží zde v bohatosti sneseného pokladu, pak v přesném 
udání, z kterého kraje jednotlivá slova pocházejí. Tak na první pohled 
vidíme, jaká shoda panuje mezi východní Moravou a západním Slovenskem 
(uh.), mezi nářečím moravsko-slezským a sousední řečí polskou, a jak se 
totéž opakuje na západní polovici moravské. 

A týž obraz jako slova domácí, poskytují též hojná slova cizí. Jest 
především přirozeno, že > cizích slov, vyjmouc některé názvy řemeslnické 
a jména plodin a výrobků cizích, ve starší řeči lidu moravského nebylo 
mnoho. Některá slova cizí, v jazyce spisovném vůbec užívaná, moravský lid 
nahrazuje posud sv/mi vlastními. Tak za české hýčkati (hátscheln), šUhati 
(schielen), koukati (gucken), pytel (beutel) říká se na Moravě většinou: pě- 
stovat, švidrat, hledět^ mech. Na východní Moravě šos od kabátu jest posud 
klinem^ dítěti spadají čepky^ nikoliv německé mandle, trefiti někam jest 
uhodnout. < V novější době vnikají slova německá hojněji do řeči lidové. 
Tak špek zatlačil domácí slaninu^ zaniklo slovo kolomaz a zaměněno cizím 
šmir a jiná. Dvojjazyčnost t. zv. vzdělané vrstvy národní projevuje se tím, 
že ve slovách německých, a nápodobně též jiných, úzkostlivé šetříme i cizího 
pravopisu. Lid tak nečiní, nýbrž vyslovuje cizí slova, jak jich slyšel a přejal, 
a upravuje si jich podle domácí sklonby ; akorát (právě), cajk (zeug, tkanina), 
/orota (vorrath, zásoba), gónek (gang, ulička), kal/as (kalkfass), kveró (ge- 
wolbe) atd. Nejvíce takových slov lze najíti v severních krajinách morav- 
ských, jmenovitě na Zábřežsku a v řeči slezské, tam kde živel německý silné 
na nás doléhá. V těchto cizích slovech třeba však rozlišovati různé vrstvy. 
Máme slova, která vnikla do naší řeči již v dávné době, jako fěrtoch, orkaf, 
sanovat a j. Některá jsou zase obmezena na jisté kraje, ku př. kerckov, 
krchov (hřbitov) je název slov. -val., brustVdk, bruclek (Brustfleck) je název 



113 

valašky, který též na uherském Slovensku obecný jest. Historický výklad 
o slovích německých v naM řeči byl by znamenitým příspěvkem k našim 
kulturním dějinám. 

Vedle slov německých mají obzvláštní důležitost slova původu rumun- 
ského^ která se na Valaších zachovala. Taková slova jsou : bry^iza (ovčí sýr) ; 
bačovat (meškati se), bačovicko (salaš), bačfivka (dřevěná nádoba z jednoho 
kusu, v níž se dělá brynza na salaši) : tato slova odvozená jsou od názvu 
samostatného ovčáka bace, nom. bača^ kterého Bartoš z Moravy již nedo- 
kládá, který však na uherském Slovensku všeobecně znám jest ; ale že 
někdy platilo, to potvrzuje ještě i hanácký výraz baček (člověk tlustý »jako 
bača<); birka (bílá ovce) a z toho odvozené birečka (vlna z bílých ovec), 
birecká iwca (krátké vlny); gfag nebo i^lai^a (syřiště), gltigaf (sýřiti), ^ra- 
gdn/; pit fa (1. stezka, kudy ovce chodí, 2. právo honiti ovce přes cizí pole 
na svoje, 3. pěšinka horská) ; vetula (neoprčená ovce). Takových slov bylo 
v řeči valaské ještě více, jak dokazuje slovenština uherská. 

Konečně máme na východní Moravě též slova maďarská. Bartoš uv^ádí* 
aldamáš (litka, litkup), bamrvaf (želeti čeho), erdek baba (čertova baba). 
Více jest jich v >řcči švihařské< fmiškářské), kterou se mezi sebou dorozu- 
mívají miškáři (nunváři) z okolí brodského (Uh. Brod) a klobuckého (Val. 
Klobouky). 

Některá slova jsou původu temného. Správné vysvětlení vrhlo by 
mnohdy paprsek světla do minulosti. Je ku příkladu známo, že jihoslo- 
vanští >bogomilové< nazývání byli ^babuni*. Odkud vznikl takový název? 
Miklosich (Et. W. str. 6) domnívá se, že pojmenování vzalo původ 
od pohoří RabunVy které se táhne mezi Prilěpem a Velesem v Makedonii. 
Je-li tomu tak, ukazuje nám rozšíření toho slova zároveň, jak daleko mo- 
hutné hnutí bogomilské své vlny zaneslo. Přes Uhry a Slovensko dostalo se 

v 

slovo k nám. Štítný mluví o > ďáble a všech bobonkch (pověr) jeho*. Bratři, 
Veleslavín a jiní spisovatelé XVI. věku spojují obyčejně por-t^ry a poboítk)\ 
patrně proto, že původ slova dávno z paměti lidu našeho již byl vymizel 
a že význam s poz^éron stotožňován byl. Nyní jen na uherském Slovensku 
zachovala se slova hobon, bobuna^ zajisté proto, že též Maďaři znají název 
>bóbona<. Poslední stopy tohoto kulturního slova u nás jsou slovesa: mor.- 
slov. bobóňat (přehledávati) a z okolí brněnského bahóňat (lelkovati). 

V slovníku Jungmannově čteme slovo r/čura zm vlčí kožich, čuba, 
Wolfspelz, Wildschur, a k tomu dodáno D. t. j. Dobrovský. A totéž najdeme 
ovšem i v slovníku Kottově. Odkud měl Dobrovský slovo vlčura} Zajisté 
z Hané, kde nyní dokládá Bartoš : v/'i^ura nz kožich vlčí kozí podšitý. /\ na 
Hanou dostalo se slovo f^s věcí) z Polska. V Poláku je wilczura domovem 
a odtud proniklo i na Rus. Zámožní llanáci znali tedy a nosili zajisté kdysi 
polské wilcznry^ vrčury. 

Konečné obsahuje Bartošova Dialcktoloji^ie moravská též -^Slovník vt^cný"^. 
V prvním díle uloženy jsou hlavy: I. Pole a polní práce. 11. Obilí a strava. 

Národopisný Sborník. I. 8 



114 

III. Sadivo, makota. IV. Píce, obrok. V. Plevel a obilí. VI. Ovoce. VII. Plody 
složené a bobulovité. VIII. Domácí zvířata. IX. Žúžel. X. Hmyz. XI. Jak se 
volá na zvířata. XII. Lichotná jména zvířat XIII. Hlasy zvířat. XIV. Pleme- 
nem' zvířat. XV. Dojivo. XVI. Špižírny. XVII. Nádobí. XV III. Oruží, řád, řezivo, 
uťatí. XIX. Ožehy. XX. Plachty. XXI. Správa na prádlo. XXII. Nadávky, pře- 
zdívky a slova obhroublá. XXIII. Slova lichotná. XXIV. Příměry a podobenstva. 
V druhém díle se pokračuje v této bohaté sbírce domácího názvosloví : XXV. 
Stavení. XXVI. Dvůr a hospodářské budovy na ném. XXVII. Stodola. XXVIIL 
Zahrada, ploty. XXIX. Vinohrad. XXX. Len, konopč, zelí. XXXI. HospK>dářské 
nářadí a náčiní. (S vyobrazeními.) XXXII. Tkalcovský stav. (S vyobrazeními) 
XXXIII. Rodina. XXXÍV. Oděv. XXXV. Jídlo. XXXVI. Nemoci. XXXVa 
Ptáci. XXXVIII. Ryby. XXXIX. Rostliny. XL. Houby. 

Celý tento > Slovník věcný* má důležitost národopisnou. Již oblast 
činnosti lidové, kterou zaujímá, je pozoruhodná. Středem je venkovské, 
selské hospodářství. Práce doma, na poli, v zahradách a vinohradech, chov 
dobytka, obydlí, oděv, jídlo : to jsou hlavní body, kolem nichž se otáčí život 
našich venkovanů. Pro celou tuto zásobu pojmovou utvořil si lid náš vlastní 
své názvosloví, do něhož cizí živel jen ne|)atrně vnikl. Z řemesel nepřibral 
Hartos než tkalcovství, jcž původně náleželo též do prací, které se konaly 
od lidí domácích, najme žen. Všechna ostatní řemesla pominuta. Tímto obme- 
zením na venkovské obyvatelstvo dal Bartoš zřetelné na jevo, kterou vrstvu 
považuje za pravou a ryzí představitelku našeho národa. Za rychlých změn, 
které spůsobuje naše doba ve všech poměrech životních, mizí nám vůČihledé 
onen >lid<, onen věrný nositel všech tradic národních, avšak národ — tuším — 
zůstává. A tato změna, která se děje před našima očima, nemá ona žádných 
obdobných zjevů v minulosti.^ Myslím, že takových vlivů kulturních ani při 
našich venkovanech popříti nelze. Rozdíl mezi lidem naším na venkově 
a v městečkách a městech záleží v různých kulturních podmínkách, jimi 
podléhá. A proto náleží i povaha lidu městského, ]>okud naším jest, do 
národopisu českého, ovšem do části po výtce kulturní. Ale oddělovati tyto 
souvislé vrstvy není radno, hlavně proto, že vzájemný styk mezi městem 
a venkovem vždy byl a svůj vliv vykonával. Vidíme nejlépe na řeči, že 
oddělování }>ro vésti nelze. Ani Bartoš ho neprovedl. V popise nářečí mo- 
ravských bére náležitý zřetel též k obyvatelstvu městskému, obraz řeČi je 
tedy úplný. A co jiného nás spojuje? Trvám, že jediné řeč. Jsme jedním 
národem, pokud mluvíme jednou všem snadno a prostě srozumitelnou řečí. 
A jest to naše nejstarší dědictví. Všechny ostatní příznaky, které se někdy 
uvádějí za osobité naše vlastnosti, vznikly později. Proto studium naší živé 
řeči a všech duševních ])okladu v ní uložených je též ])ředním úkolem našeho 
národopisu, proto též Bartošova » Dialektt)loj^ie moravská^ je neocenitelným 
zřídlem pro tuto vědu, kterou v svém oboru pěstovati má každý z nás. 



115 

M. H. MHXejiBCOHik. Xo^amía h HtTKin CJiOBa. (Běžná a trefná 
slova.) 2. vyd., Petrohrad 1896. 

Když r. 1893 vydal M. Michelson dílo své pod názvem výše uvedeným, 
rozebrána byla kniha v prvých třech měsících po vydání. Bylo to nejlepším 
odporučením spisu, který vyšel nyní ve » druhém revidovaném a značně do- 
plněném vydáni «. Knize sloužila za vzor světoznámá díla Erazma Rotterdamského 
Adagia a Apophthegmata^ obsahující bohatou sbírku přísloví, pořekadel a růz- 
ných případných rčení a okřídlených slov. Seznámiv se s Erazmem i s jinými 
knihami podobného obsahu, přišel autor na myšlénku sestaviti podobnou práci 
okřídlených slov a rčení ruského jazyka, v tomto směru neobyčejně bohatého. 
Ard nepřestal autor pouze na snůšce přísloví, pořekadel a okřídlených slov 
ruských, nýbrž pokud mu bylo lze, srovnal tyto ruské fráze a slova s po- 
dobnými rčeními a slovy cizích jazyků, zejména francouzského, německého, 
anglického, italského i jazyků klasických: řeckého a latinského. Takto poskytl 
ruskému čtenářstvu nejen bohatý pramen ruské frazeologie, nýbrž ukázal zá- 
roveň, pokud ruská lidová fílosofie — a ve rčeních i slovech těch jest vskutku 
filosofie — čerpána jest v cizině aneb aspoň pokud jde s cizí lidovou filosofií 
paralelné, a pokud zase jest svérázná a samostatná. Již v prvém vydání své 
knihy podal Michelson kolem 9000 citátů a ve druhém vydání sbírku svou 
ještě značné doplnil. Sborník autorův uspořádán jest ve způsobe slovníka. 
Všechna okřídlená slova i rčení ruská seřadena jsou za sebou dle abecedy 
a opatřena mimo to řadovými číslicemi, jež v každé písmeně znova od jedničky 
začínají. A na př. má různých ruských okřídlených slov a rčení 78, resp. ještě 
více (poněvadž některé číslice mají dodat Ky označené hvězdičkou, na př. 1, 1*, 
2, 2*, 5, 5* atd.), B 184, resp. více atd. Pod každým obratem a slovem 
ruským uvedeny jsou obyčejně různé variace s udáním pramene, odkud 
(z kterého spisovatele a z kterého díla) byly vzaty. Po příkladech ruských 
uváděny jsou — pokud to ovšem možno — příklady z cizích jazyků, a sice 
v chronologickém pořádku, počínajíc od slov časem bližších ku vzdálenějším 
a končíc dobou nejstarší. Kde viděl autor toho potřebu, připojil ještě ruský 
výklad, jak jistá fráze neb okřídlené slovo v ruském nebo i v cizím jazyku 
povstalo. 

Kniha psána jest především pro Rusy, a tu arci nebylo třeba, aby 
Rusům vykládány byly některé věci samozřejmé, které našinci jsou již málo 
anebo nic srozumitelné. Čech přál by si na př., aby mu vysvětleno bylo rčení 
0M^ia dhx \ia6a Hoea, a ceej/HKu Gydyinr, (smysl: bohatý má vždycky dost 
přátel, cizopásníků). Stačila by malá poznámka, že do nových dřevených sta- 
vení na ruském venkově stěhují se cvrčci a usazují se v mechu, jímž vy- 
plněny jsou mezery mezi jednotlivými břevny. A podobné přál by si našinec 
při jiném podobném pořekadle: .mah rtupnoKo reoH vwvihokt, (smysl: každý 
nepatrný člověk nechť zná své místo, nechť se chová podle svého stavu) vy- 
světleni, že cvrčci zdržují se rádi v nístěji ruské peci atd. Rusové však, 
kterým věci tyto obecně jsou známy, výkladů takových nepotřebují, a pro ně 

8* 



116 

přece jest sborník psán. Práce Michelsonova určena jest více jen k tomu, 
aby Rus vlastní svůj jazyk dobře znající vynajíti si mohl v tomto sborníku, 
jaký jest původ většiny okřídlených slov a rčení ruských. Komu by záleželo 
na podrobnějších výkladech přísloví, pořekadel a různých okřídlených slov 
ruských, tomu odporučujeme jinou výtečncu knihu ruskou. Jest to rovněž 
jeden z novějších spisů ruské literatury, práce vynikajícího etnografa a bele- 
tristy Sergeje Maksimova (nar. se r. 1831) KphiAamhiH cjioea (okřídlená 
slova), vyd. v Petrohradě 1890. Dílo toto jest předchůdcem sborníku Mi- 
chelsonova, s nímž arci se nemůže měřiti co do hojnosti materiálu (cizí obraty 
a slova vůbec v něm nejsou), avšak za to vše, co v něm jest zpracováno, 
podáno jest způsobem tak krásným a i pro cizince ruštiny znalého dosti 
srozumitelným. Rozdíl mezi sborníkem Michelsonovým a prací Maksimova jest 
dále i ten, že spis Maksimova psán jest feuilletonisticky, kdežto sborník prvý 
jest vlastně slovníkem. Pod 129 záhlavími probráno a vysvětleno jest ve spise 
Maksimova — ve 129 feuilletonistických črtách — nikoli 129 různých obratů 
a slov, nýbrž mnohem větší jejich řada. Jsouť v některé črtě výklady několika 
okřídlených frází a slov, psány jsouce při tom s použitím krásné frazeologie 
lidové, takže spis činí pěkný jednotný celek slov vysvětlovaných i vysvětlu- 
jících. Jen tu formální vadu má práce Maksimova, že jest v ní těžko hledati 
fráze a slova, která nejsou obsažena v záhlavích jednotlivých črt, poněvadž 
obraty takové přivedeny jsou často ve spojení s jinými rčeními, u nichž by 
se spojení hned tak nehledalo. Arci chyba tato dala by se snadno napraviti 
sestavením pouhého rejstříku. V tom směru má velkou přednost sborník 
Michelsonův, který vedle toho. Že psán jest slovníkově, má na konci jeStě 
několik velice přehledně a pěkně sestavených ukazatelů cizích slov, jichž ve 
sborníku bylo použito. Jest to především rejstřík slov a rčení německých, pak 
anglických, dále francouzských, na to italských a konečně velmi obšírný přehled 
rčení a slov latinských. Aby v knize mohl vynajíti ruská okřídlená rčení i ten, 
kdo nezná frázi zcela přesné, nýbrž jen povrchné (na př. několik slov z ní), 
jest sborník opatřen ještě abecedním ukazatelem ruského oddílu, v němž vždy 
na základě jistého slova, ve rčení ruském se vyskytajícího, snadno se dá vy- 
hledati, při které písmeně a pod kterým číslem dotčený obrat jest zařaděn. 

v 

Řekněme na př., že by někdo znal jen temně přísloví ceoeu órbdau ecHtn 
ceoih y.Ma Kynuim ( škoda vtipu dodává) a věděl by pouze, že v přísloví tom, 
jsou slova 6i&Aa a yMx. To úplně postačí, aby se hledáním v písmeně 6 i y 
seznalo, že celý text zařaděn jest v písmeně c pod č. 38. Podobný rejstřík 
bylo by třeba sestaviti ve druhém vydání knihy Maksimova, a spis získal by 
tím neobyčejně. Zatím jest výbornou pomůckou k důkladnějšímu poznání 
ruštiny pouze tomu, kdo jsa obrněn větší trpělivostí, nelení řádku za řádkou 
s obsahem díla se seznámiti. Obě knihy Michelsonova i Maksimova pěkné se 
doplňují a jsou nezbytnou rukovětí pro toho, kdo chce překládati z ruštiny 
jmenovitě ty spisovatele, kteří se drží v pracích svých hlavně moderního 
živého jazyka prostého lidu. Jest to hlavně satirik Saltykov-Ščedrin a humo- 



117 

rista Lejkín, z něhož zejména mnoho feuilletonů do češtiny bývá překládáno, 
avšak od lidí jazyka ruského velmi málo znalých. Dnes mohlo by už každému 
našemu překladateli z ruštiny býti jasno, že nestačí jen védéti, že na př. 
CTpacTB není strasf, že iiosApaBJHio sact neznamená pozdravuju vás atd., nýbrž 
že k překládání z ruštiny do češtiny vyžaduje se trochu lepší a podrobnější 
znalost tohoto slovanského jazyka než znáti ruské písmeny a snad ještě po- 
vrchné ruskou gramatiku. Kdo chce pořádně z ruštiny překládati, seznámiti 
se musí nejen s ruským tvaroslovím, nýbrž hlavně s ruskou syntaxí, která se 
ve mnohém směru liší od syntaxe našeho jazyka. Ve znalosti ruské frazeologie 
spočívá znalost ruského jazyka, a proto vítáme hlavně s tohoto stanoviska oba 
jmenované ruské spisy: sborník Michelsonův i práci Maksimova jakožto vý- 
borné prameny pro poznání bohaté a svérázné ruské frazeologie. Je to zvláštní, 
jak cizí nám připadá mnohý nejlepší ruský obrat, v němž každému jednotlivému 
sk)vu velmi dobře rozumíme, celku však, spojení slov nechápeme. Ve frazeo- 
logii právě vidíme ten ohromný rozdíl mezi jazykem naším a ruským. Ačkoli 
po lexikální stránce jest jazyk náš mnohem vytříbenější a slovansky dokona- 
lejší než jazyk ruský — máť ruština právě tak jako polština, k jiným slovan- 
ským jazykům nehledíc, mnoho slov cizích — , stojí ruský jazyk po stránce 
syntaktické co do svéráznosti vysoko nad jazykem českým, který v syntaxi 
již velice se otřel a přijal namnoze obraty docela německé aneb vůbec západo- 
evropské. V tom směru jest něco pravdy ve výčitce nám někdy od Rusů 
činívané, že my Čechové jsme vlastně česky mluvící Němci. Faktum toto dá 
se arci snadno vysvětliti. Nám Čechům, kteří nejen zeměpisnou polohou, nýbrž 
celým svým historickým a kulturním vývojem nuceni jsme byli přimknouti se 
k západu a kteří jsme byli v neustálých, nás tísnících stycích s Němci, ne- 
bylo možno zachovati plnou svéráznost jazyka tak jako to bylo snadné Rusům. 
Rusa zarazí na př. český obrat »z toho si nic nedělám, € přeložený slovně 
z němčiny zrovna tak jako ^ strčiti někoho do kapsy,* což rusky se vyjádří 
>3a noHCL aaTKHyxb Koro«. Jak pěkně vypadají vedle této ujaté již u nás 
dzi rostliny jiné české obraty, které s ruskými úplné souhlasí aneb aspoň 
podobným způsobem jsou tvořeny. Z velké jich řady uvedeme tyto : a byl 
ten tam, da Óbuin maK0<3h\ vyhodit si z kopejtka, Kouwna ebíKUHymb\ tře- 
skutý mráz, MoposTt mpecnyHiu] teplý hoch, meiuihiu napeuh; Darmodej 
umřel, Kupsobě nastal, Ilodapu-o/c^ yih^^raATt m Ila-puj/cz, a ocma^icn oóuh^ 
Rynu-ofcn ; Do svatého Ducha drž se kožicha, po svatém Duše choď v kožiše, 
Jlfi cenviOíO Jljfxa ne cnuMaií Kooicyxa atd. 

Velkou zásluhu má Michelson jmenovitě v tom, že pojal do svého sbor- 
níku velmi mnoho slov, která ani ve velikých slovnících vesměs se nenalézají 
a přesto takořka v denním živém hovoru ruském se vyskytují. Uvedu tyto 
příklady : Myxy aadaeurnh, napiti se; Mbicitme uucanih, psáti M (o chůzi 
0|Mlého); Ha úoKoeyio, na odpočinek; nepoetm uactt, možná že; hu daínb 
HU 63H7nbj zrovna tak jako ; hu cd moio hu có ceio, beze vší příčiny, z čistá 
jasná; notu nponiHHynib, natáhnout bačkory, umřít; Noipjbnib jjynu (KajJMaHz), 



118 

namazat si kapsu; nepeMbieamh kocmohkh KOMy, čuchati, půjčovati si koho; 
noAOJfcunih «& m)ckz, poraziti. 

Mnohá ze rčení v Míchelsonu otištěných jsou velice vtipná. Na důkaz 
stůjtež zde: 6ep'f'3oeaH náma, Óepeaa yjut dďéim (vysekání březovou metlou 
přivádí k rozumu); «5 otynoMh KupMauih cMepnaemcH, a stí dpyiOMZ sajín 
aauicMaemcH (obé kajwy jsou prázdné; zde mohlo uvedeno býti jiné velmi 
vtipné pořekadlo ruské : bt> oahom^ Kapnant BOinb na apKant, a bt» ApyroMTb 
ÓJioxa Ha lítirfe); aa KOMnaniH) u oicudr, (u Mouaxzf) otceHn.icH; nmo .iwÓum^ 
nona, Kino JionaÓH), nmo nonoey doHKy čili odnOMy upaetimcn ap6ys7t, 
dpyiOMy csuHOu xpmuiUKu (každý má jiné gusto) ; Hino anatmz KyMi^, snaerm 
u KyMoea o/cena a no neU u och depeeuH (sr. čes. ty to povíš teté, teta 
zase Bětě, a ta to roznese po celém světě); .=imo n Kypan^ na CMthxn (jest 
to tak k smíchu, že i slepice, které platí u Rusů za hloupé tvory, by se 
musely smáti, ačkoli nedovedou) ; Aynmt Ma.tenhKan ptaóna^ «/n>,v» óoAhvwii 
mapaKautt; u Mht ne na pyny Aanomb nad/beaeMn (nejsme dnešní) atd. 

Také svatí hrají v ruských denních obratech zajímavou roli. Jako u nás 
je to hlavně Honza a Janek (nejen v substantivu, nýbrž i ve slovese zjanko- 
vatét), tak mají Rusové celou řadu populárních svatých, jejichž jména berou 
nadarmo v denním hovoru. Jsou to /van, Makar, Mitrofan, Kondraška^ Kuzma, 
Foma^ Selifan a j. Chce-li se o někom říci, že dříve byl chudák, teď však 
že se vyšvihl na vyšSí místo nebo se domohl lepšího postavení, řekne se 
doceAih Manapz tpndbi Kona^i^, a nhiurb Manap-b ert eoeeodhi nonaAn. 
Makar jest vůbec chudák, jak svědčí jiné přísloví a pořekadlo: na Óibónaio 
Manapa u niuviKu eajiHincH (ubohého Makara stihá jedna nehoda za druhou), 
viyóa ynpHuy, nyda MaKopn me^mrťb ne lonjuirj (výhrůžka: přivedu vás do 
takového postavení, že o tom nemáte ani potuchy). Výhrůžkou jest také: 
noKaaamh noMy EyithKuny Mamh (zač je toho loket, po čem je v Pardubicích 
perník), a aby Kuzma nepřišel pouze tímto pořekadlem zkrátka, říká se ještě 
noÓKysbMumh koio nuóydb (napáliti někoho); stejný význam má o6-beioptimh 
KOio. Maminčiným synáčkem, který neumí než držet se maminky za sukně, 
blbečkem jest Rusům Mitrofan^ a mrtvice se nazývá Kundrdtek^ Kondpam/na 
(K. ero xeaTHJix). Není-li někdo ani takový ani makový, ani teplý ani stu- 
dený, ani slaný ani mastný, ani ryba ani žába, říká se (vedle jiných rčení, 
na př. nu pbióa nu mhco, nu mo nu c'"', He.^oe1bKb nii y:ro nu pbuio, nu 
dea nu nojimopá) nu ez topodih Hean-b nu oTt ct.^ib (eAUffiauTj. Našemu 
z nouze Franta dobrý odpovídá ruské na óeapbtÓhff n paKT> mhco (na 
nyo/coU cmoponib u otcynb mhco). Jako u nás jest mezi slepými jednooký 
králem, tak jest Rusům na ňea^n^dhu u QoMa deopnunuT,. 

Ze zvláštních obratů upozorňujeme hlavně na tyto : uccokt, tnu, cmapaH 
viAeR.! 3K0U necoKby Kapta cmapaH (nadávka: jsi samý písek, starý řement 
atd. ; jako by se ze starých lidí sypal písek, sotva se jich někdo dotkne) ; 
nvioxo Aeofcuimi, úpwxo 6oAUim (říká se o zlodějích; leží-li špatně nějaká 
věc, bolí prý zloděje břicho a chce ji vzíti), ne yuM.iu nonepém AaeoHKti, 



119 

a eo ecHf ebímHuy.iCH, ne nayHnmh (veliká brachylogie místo celé dlouhé 
vety: iie y^BJín TorAa, Kor^a om, 6bijn> Maji'b ii yKJiaAHoajcfl na JiaBO^iKt 
(cKaMeAKt) noiiepeKTí, KorAa 6i,ijío momcho ero cfe^ib, TaK"í, ne nayqaTB xoiiepb, 

KOrAa OH'B BbipOCl» BO UCH) A^HHy JiaBKH) atd. 

Zajímavá jsou též slova cizího původu v ruském rouše, na př. nodmeýjt 
(též noÓLtue^e, podnapilý, z franc. chauffé), pacnipanofcupumb (promarniti, 
z franc. trancher), uohnrt KypoAtcy (z řec. kvqib iksvoovy sr. staročes. krleš), 
ucnojiamh (sláva tobě, z řec. elg TtoXkcc BTt]) atd. 

Jako do jiných jazyků a zvlášté do našeho vkrádají se v poslední dobé 
hospodské a pouliční — byť i někdy dosti vtipné — obraty, jímž říkáme 
pepícké, tak tomu jest i v ruštinč. I takových nékolik jest ve sborníku Mi- 
chelsonové uvedeno, na př. uipamh na kojh^uhou cKpuuKih ez dea cMhiHKa 
6eáh KanuffioAU (zvalchovat někomu záda) atd. 

Nemohouce se o díle Michelsonové více šířiti, opakujeme znova, že jest 
to výborná práce, a přáli bychom si jen, aby brzo někdo u nás chopil se 
stejného úkolu a sestavil nám sborník podobný. 

Dr. Karel Kadlec. 



Kritická bibliografie skandinávských prací z etlmografie 
a folklóru za poslední 2 roky (1895 ^ ^896)- 

Pro Národopisný Sborník zpracoval O. Thyregod v Kodani 

(přeložil prof. dr. A. Kraus).*) 

Dánsko. 

Kr. Bahnson. Etttograficn fremstillet i dens hoveciti'(rk. Kr)bcnhavn 
1894 — 7. (Etnografie v hlavních rysech svých. Vydání sešitové, ješté ne- 
ukončeno a nyní po smrti Bahnsonové osud díla není znám.) 

Inspektor národopisného oddělení Národního musea našeho podal v popu- 
lární formé důkladný a spolehlivý nákres národopisu, založený na studiu 
nejlepších pramenů nynějších a na hojném materiálu, chovaném v bohatém 
tom museu. Dílo, které je bohaté a j^ékné illustrováno, vzbuzuje již tím 
a mnohými svými jemnými poznámkami zájem každého národopisce. 



♦) Na prosbu redakce, tlumočenou p. [)rof. A. Krausem, sprostřcdkoval slo- 
vutný p. univ. prof. dr. Kr. Nyrop, že jeho žák, mladý učenec p. O. Thyregod zpra- 
coval přítomný bibliografický přehled skandinávského národopisu za poslední dvé 
léta. Redakce »Národopisného Sborníku* vyslovuje mladému učenci dánskému vroucí 
díky a doufá, že se jí podobnou cestou i)odaří, aby též odjinud od učenců a odbor- 
níku tamějších získala přehledy a články z jejich domácího národopisu. Zároveň 
vyslovuje redakce i prof. Krausovi vřelé díky za i)řeklad. 



120 

Europa, En geografisk fremstilling af vor verdensdels nátur og menne- 
skeliv, Under redaktion af C. Christcnsen og H. Lassen K. 1894 — 7. (Zemé- 
pisný obraz přírody a lidí naší části země, seš. neukonč ) 

Vyličuje skoro výhradně poměry zeměpisné, tak že pro ethnografy 
nebo folkloristy nemá zájmu. [Leda humoristického, čteme-li v stati o Cechách, 
že Čechové si libují v křiklavých barvách, že na Bílé Hoře byl poražen 
Bedřich Moudrý atd. atd. Dodatek překladatelův.] 

D. Bruun. Huleboeme i Syd- Tunis, Erindringer fra et ophold kos 
Kaliffen i Matmata. K. 1895. (Jeskyňáci v jižním Tunisu, vzpomínky z po- 
bytu u Kalifa v M.) 

H. Rasmussen. Mellem Singhalesere og Hinduere. K. 1896. (Mezi 
Čingalci a Hindu.) 

To jsou nejdůležitější a nejlepší cestopisy z posledních dvou let. Oba 
obsahují velké množství drobných rysů z kulturního života národů, které 
mají velký význam národopisný. 

Sophus Múller. Vor oldtid. En popuhcr fremstilling af Danmarks 
arkcrologi. K. 1895 — 6. (Náš pravěk, populární vylíčení archelogie dánské. 
Sešit.) 

S. Miiller, ředitel Národního musea v Kodani, jest nejlepším naším 
archeologem a v tuto svou knihu uložil své nejlepší vědomosti po horlivé 
práci několikaleté. Archeologie, jak známo, z Dánska obdržela mnoho látky 
k práci své a naši archeologové nebyli poslední v spolupracování; kritika 
dra. Miillera proto vzbudí zájem mimo malou zemi naši a zajisté nebude 
žádnému archeologovi na prospěch, nechá-li ji nečtenou. Mnoho z materiálu, 
na kterém se zakládá, vynesl Dr. Miiller teprv teď a mnohé hledisko přesně 
směrodatné, které se vytýká, má skutečný význam v archeologii. 

J. P. Trap. Beskrivelsť af Danniark. j, omarbejdtde udgave. Redigeret 
af //. Weytemeyer. K. 1895 — 7. (Popis Dánska 3. vyd., seš. nedok.) 

První vydání této sedmis vážkové topografie dánské vyšlo 1857 — 61. 
Bylo to zatím dílo, — čehož ostatně máme v dřívějších stoletích pěkné 
vzory — které neobsahovalo pouze topografii, nýbrž pojalo vše, co se pojilo 
ke každému místu, tak že z něho čerpati můžeme úplné zprávy o všech 
pověstech místních a pod. Pro folkloristu má tudíž kniha tato značný význam 
a vydání nyní vycházející podrží tento apparát v rozšířené formě. 

Den (Eldre Edda. Gtidesangene oversatte af K. Gjellerup. Illustrerede 
af L. Frólich. K. 1894 — 6. (Starší Edda, písně o bozích, přel. sešit.) 

Starší Edda — jak známo, jeden z nejdůležitějších pramenů pro po- 
znání víry našich předků v pohanské době — obsahuje básně mythologické 
a bohatýrské. Básně mythologické jsou zde přeloženy po dánsku a pěkné 
vypraveny, překlad ostatně se zřetele čistě filologického není lepší dosavadních 
a se zřetele estetického znesvářen hojnými germanismy, tak že jenom pěkné 
illustrace jsou chvály hodný. 



121 

Saxo Grammaticus. Danmarks krónike oversat af Fr. Winkel-Iíotn, 
K. 1896 (seš. nedok.). 

Snorre Sturleson. Norges Kongesagaer^ oversat af Fr. Winkel-Horn. 
K. 1896 (seš. nedokonči se pro konkurenční překlad norský. Viz dole.) 

(Dánská kronika. Děje norských králů.) 

Oba tyto překlady (z latiny resp. islandštiny) pěkně illustrované ma- 
lířem L. M. Moe, jsou velmi vkusnými reprodukcemi největších středověkých 
kronik Dánska a Norska. Mnoho z našich vědomostí o živobytí, o zvycích 
staré doby, děkujeme těmto dvěma dílům a naše historické vědomosti 
o velkém období středověku rovněž na těchto dvou dílech se zakládají, tak 
že není divu, že byly několikráte přeloženy a zpracovány pro ncodborníky. 

Bibliotheca danica. SysUmatisk Fortegnehe over den danske litteratur 
for 1^82 — i8jo. III. Kbh. 96. (Soustavný seznam dánské literatury.) 

Tento svazek velkého, nedokončeného dosud díla, je zajímavý pro naše 
folkloristy, protože mezi jiným všechny zachované spisy, vyšlé do r. 1830 
a vztahující se k pověstem lidovým a historii pověsti, jsou uvedeny krono- 
logicky. Tímtéž způsobem uvádějí se naše spisy týkající se mythologie 
a pověr v sv. II. 

Danmarks gamle folkeviser. Danske riddervisser e/Ur forarbejder af 
Sv, Gmndtvig udgivne af Axel Olrik I. Hsefle 1—2. K. 1895—6. 

(Staré lidové písně dánské. Písně rytířské dle přípravných prací S. G. 
vydal O.) 

Naše národm' písně zachovány jsou mimo různé zápisy z nové doby 
také v řadě rukopisů starých (asi 40) a podle těchto rukopisů a zápisů 
počal zesnulý Sv. Grundtvig vydání celého materiálu; ale, bohužel, nedočkal 
se dokončení vydání svého, které později v jiných zemích bylo vzato za 
vzor, na př. v Childových English and scottish popular ballads. London 1883 
a nn. Vydání teď dle značných předběžných prací Grundtvigových bude do- 
končeno od Dr. A. Olrika, až dva sešity s čísly 316 až 362 leží před námi. 
Celé dílo je nezbytné pro každého, kdo chce národní písně vůbec studovati 
a třeba že práce Olrikova není na té výši, které by (irundtvig byl dosáhl, 
přece i ty dva svazky, které vydává, získají si čestné místo mezi nejlepšími 
sbírkami Evropy. 

K vůli úplnosti budiž zde poznamenáno : Nový, krátký, patrně ne na 
vlastním studiu založený přehled severských písní lidových a jejich poměru 
k cizím je podán od prof. Paludana v Danmarks literatur i middelalderen 
Kbh. 1896.] 136 a nn. Zároveň budiž poznamenáno, že staré melodie 
k písním lidovým, které patrně dle poznámek prof Hostinského a jiných 
v > Českém Lidu* Čechy velice zajímají, jsou krátce projednány od slečny 
Panumové v Hlustreret Musikhistorie (Dějiny hudby) zpracovali Hortense 
Panům a William Behrend K. 1895, I, str. 76 a nn. Otázku ostatně pro- 
jednával dříve varhanník Th. Laub na př. v Dania II. a v Nyerup og Rahbek 
Udvalgte danske Viser fra Middelalderen. K. 1814 V. str. XVII. a nn. sděleno 



122 

několik zachovaných melodií jako i pozdčji od Berggreena a Weyse a Kri- 
stensena (Jyske folkeminder í — II a XI). Srv. prameny u Panumové str. 77 — 8. 

H. F. Feilberg. Bidrag til en ordbog over jyske almuesnt&L K. Seš. 
13—14. 1895—96. (Nedokonč.) (Příspěvky k slovníku jutské mluvy). 

Toto dílo, z něhož asi polovice až k písmeni k je vytištěna, jest za- 
jisté jedno z nejvíce imponujících, jež naše folkloristika může vykázati. 
Obsahujeť jako každý jiný dobrý slovník úplný seznam slov, ač spočívá skoro 
výhradně na sbírkách jediného muže, což by dostačilo, aby vzbuzovalo úctu, 
ale zároveň obsahuje slovník u každého slova, s nímž je spojen zvyk, po- 
věrčivá představa nebo pod. spolehlivé poukazy k těmto zjevům u nejroz- 
ličnějších národů. Jest to neuvěřitelná učenost, kterou spisovatel ukazuje 
a proto slovník nepřcdvádí pouze nářečí a jeho poměr k spisovnému sta- 
rému jazyku a jiným jazykům severským, nýbrž on tomu, kdo sleduje jeho 
krátká poukázání, rozvine velký kultumě-historický obraz s nejrozmanitějšími 
variacemi. 

Dania. Tidsskrift for folkemál og folkeminder. Udgivet af Otto Jes- 
per sen og Kristojfer Nyrop. 3 svazky K. 1890 a dále. 

(Dania. Časopis pro jazyk a vzpomínky lidové.) Tento časopis, který 
počal vycházeti asi zároveň s > Českým Lidem*, nerovná se úplně tomuto 
časoi)isu, nejsa ani tak nádherně vypraven ani tak veliký. Obsahuje mnoho 
zajímavých článků, z nichž nejdůležitější z let 1895 — 96 budou posouzeny 
níže, a získá stále větší kruh čtenářů, tak že má — v odporu k obyčejnému 
osudu časopisů zde v zemi — šťastnou budoucnost před sebou. 

Huld. Safn alpyďlegra furda islenzkra. Utgefendur: H. jjorsteinson, 
J. jDorkelson, O. Davidsson, P. Pálsson, V. Asmundarson, Reykjavík I — V 
1890 a d. 

(Sbírka islandského národopisu.) Byla založena na Islandě v témž roce, 
co Dania v Dánsku, vychází malý sešit 80stránkový ročně a obsahuje hlavně 
pověsti, báchorky, písně, zaříkadla atd., pojednání nepřináší. 

Karl Larsen. Om dansk argot og slang, (Dania III.) 

Karl Larsen. Dansk soldatersprog til lands og vands. K. 1895. 
(2. vydání). 

(O dánském a. a s. — Dánský jazyk vojáků na zemi i na moři.) 

Zajímavá a rozmarně vypravovaná líčení jazyku pouličního. Kniha jmeno- 
vaná je otisk článku v témž časopise. 

E. Tang Kristensen. Danske sagn, som de kar lydt i olkemnnde. 
Udelukkende efter utrykte kilder samlede og ti Id eis optegnede j. Afdeling. 
Kcemper^ Kirker, sta; dli ge sagn, skatte. K. 1895. 

E. Tang Kristensen. Danske hdmerim, remser og lege, udelukkende 
amlede efter folk emunde. 1. haefle K. 1896. 

(Dánské pověsti, jak zní v ústech lidových, výhradné dle netišténých 
pramenů sebrány a zaznamenány. 3. oddělení: Obři, kostely, pověsti místní, 
poklady. Dánské dětské rýmy, počítadla a hry výhradně z úst lidových.) 



123 

Učitel Evald T. K. patří k mužům, kteří zde v Dánsku nejvíce učinili 
pro sbírání lidových památek. Pešky procestoval celé Jutsko a zaznamenal 
množství starých písní, báchorek, zpráv o strašidlech, starých zvyků atd. 
a tyto sbírky vydal v dobách různých. Jeho způsob vydání — který dříve, 
když byl redaktorem časopisu folkloristického >Skattegraveren« (Dobývač 
pokladů), 6 ročníků do r. 1889, nebyl právč šťastný — zabočil v posledních 
sbírkách na dráhu rationelnéjší, tak že není jiŽ tak značné vydán nic ne- 
znamenajícím záznamům víry lidové anebo údajům bez určení místa. Jeho 
sbírky jsou zlatým dolem pro dánské folkloristy, jeho jutské památky lidové, 
prozatím ve 12 svazcích, vůbec nezbytné. 

Den gatnle danske dodedans udgiven med indledning og ordforklaring 
af Raphael Meyer. K. 1896. (Starý dánský rej mrtvých vydán s úvodem 
a vysvětlením slov.) 

Otisk dánské knihy lidové z r. 1536 s úvodem o stáří dánského zpraco- 
vání jeho pramenech a poméru k jiným zpracováním a zároveň s výkladem 
zastaralých výrazů s vysvětlivkami kulturně-historickými. 

E. Tang Kristensen. .Kventyr fra Jylland samlede og optegnede y. 
samling. (T. p. t. yyske /oikcwinder XII. K. 1895.J 

E. Tang Kristensen. fra bindestne og kolle. I — II. 1895 — 6. 
(Báchorky z Jutska, sebral a zaznamenal. Z pletárcn a sušírcn.) 

E. Tang Kristensen podal v téchto třech svazcích velký počet pohádek 
jak zní v pletárnách (kde se společné pletou j)unčochy) a v sušírnách, t. j. 
v dvojích schůzkách, obvyklých ve východním resp. západním Jutsku, kde 
jeden po druhém vypravuje, zajisté od několika lidských véků. Ze sbírek 
dostáváme úplný obraz co se déje mezi obecným lidem, ale odkud vlastně 
jejich báchorky a písně pocházejí, jest otázkou, na kterou není vždy snadno 
odpovědět, a která stále zajímá naše folkloristy. Nedávno vypsána cena uni- 
versity: jaký význam mají sebrané tu |)ísně v poměru k dosud známým, 
tak Že je naděje na rozřešení této otázky v blízké budoucnosti, ale jinak 
je s báchorkami. Tang Kristensen sám nedovede otázku řešiti a proto otiskuje 
vše, co si zapíše, tak že jeho sbírky, velice věrné reprodukce slyšeného 
i tím nabývají zájmu mimo skntečm^ dobré, které obsahují a to i i)ro cizí 
folkloristy, ukazuje se totiž, že Dánové velmi věrně zachovávají stará podání. 

Islenzkar pjóďsggnr. Safiiad he^fir Ola/nr Davidsson, Reykjavík 1895. 

(Islandské lidové j)ověsti, sebral.) Tato malá sbírka islandských pohádek 
zaznamenaných z úst lidových nebo dle starých rukopisů, přiléhá k známému 
velkému dílu téhož jména od Jóna Arnasona (2 svazky v Lipsku 1862-64) 
soustavou a sdělením doplňků k ní. Je to zajímavý sborník, jejž badatelé 
o báchorkách poznají s j)otěšením. 

IngV. Bondesen. .'Kventyt\ gamle og nyt. (med Illustrationer.) III. 
K. 1895. (Pohádky staré i nové, illustr.) 

Připojuje se úzce k dvěma dřívějším svazkům téhož spisu a k jiným 
jeho knihám na př. i4£ventyrets dyre verden 1887 (Zvířena báchorky), které 



124 

jsou vesměs určeny pro širší obecenstvo a mají jen nepatrnou cenu vědeckou. 

P. C. Asbjornsen. Norské folke- og huldrecsventyr i udvalg m. Illustr. 
K. 1896 (seš. ned.). 

Musaeus ^Eventyr oversatte af F. Winkel-Horn. K. 1896. 

Docmisggur eptir Esop. Reykjavík 1895. 

looi nat. Med indledning og noter af J. Ostrup I — IV. 1894 — 6. 

(Norské lidové pohádky výborem illustr. Musausovy pohádky přel. — 
Bajky dle Aesopa. 1001 noc s úvodem a poznámkami.) 

Tyto čtyři sbírky báchorek jsou určeny širšímu obecenstvu a poskytují 
jen málo zájmu folkloristického, mimo poslední, neboť zde poprvé máme 
1001 noc po dánsku a za druhé dr. Ostrup kriticky probral celou sbírku 
>Kitab alf lajlah wa lajlah« r. 1891 ve své dissertaci a do svého překladu 
mohl vplésti zajímavé kritické poznámky. 

H. F. Feilberg. Et nyt kapitel af folke ts sjeeletro. (Saertryk af Aarbog. 
for dansk kulturhistorie.) K. 1895. 

(Nová kapitola z víry lidu v duše. Zvi. otisk z ročenky pro dánskou 
kulturní historii.) 

Daleko je rozšířen strach jíti přes hřbitov v noci: lid věří, že mrtví 
v horách a pahorcích vedou pozemský život dále ; slyšíme o smíchu, o bojích 
mezi mrtvými, jsou schůzky mrtvých, noční bohoslužby v kostele, jichž žádný 
živý nesmí se účastniti. Tedy přebývají mrtví tam, kde jsou hroby, a hrůza 
jest přežitek z tisíc let staré víry lidové (neboť tak věřil i lid staroskandi- 
navský, třeba že básníci vypravují o valhalle). 

H. F. Feilberg. Et blad af afgudsbilled-.rnes historie. K. 1896. 

(List z dějin bůžků. Otisk z téhož.) 

Jest to snad nejzajímavější ze všech pojednání, jež dr. Feilberg dosud 
vydal. Feilberg, který stojí pod vlivem anglickým (Tylor, Spencer, Lang), 
má zcela zvláštní způsob vypravování a dobré oko pro souvislost památek 
lidových, které činí jeho práce spolehlivými a dává čtenáři chuť, zahloubati 
se do nich. Tato práce projednává a úplně objasňuje představy, spojené 
s obrazy osob: Co se stává obrazu, stane se také osobě. Zjevuje se, že 
tato víra je ve spojení s vírou v bůžky a obětmi. Mnohé zjevy obdobné 
projednávají se historicky a psychologicky. 

O. Thyregod. Lovstridigt hedenskab i norden. (Protizákonné pohanství 
na severu. Otisk z Dania III, 1896.) 

Toto pojednání obsahuje údaje o nejstarších stopách pověr a zvyků 
lidových v Dánsku, částečně též Norsku a na Islandě, čerpané ze starých 
katol. zákonů až do r. 1536. Jsou to příspěvky k poznání málo jinak známé 
staré víry lidové. 

Alfred Lehmann. De magiske sindstilstande. (Sidste [IV.J del af: 
Overtro og trolddom fra de celdste tider til vore dage 1 — IV. 1893 — 96). 

(Magické stavy mysle. Poslední díl spisu Pověr a čarodějnictví od nej- 
starších dob až na naše dni.) 



125 

Zajímavá to práce. V prvním svazku projednal prastaré chaldejské 
názory, jejich přechod do Evropy a prostonárodní vývin zde. Svazek druhý 
obsahoval vznik učené magie, vývin její a konečně popularisování knihami 
o Faustovi. Třetí projednal vývin moderního spiritismu a okkultismu. Ko- 
nečné čtvrtý svazek projednává stavy mysle, zvláště nevědomé, které činí 
člověka a činily ho přístupným víře v magii. Je to práce, proti jejíž ně- 
kterým jednotlivostem se dají činiti námitky, která se však celkem čte s po- 
těšením, a jest vzhledem k malému počtu předchozích prací dílo podivuhodné, 
jež kulturnímu historikovi a folkloristovi poskytuje mnoho látky k přemýšlení 
o oprávněnosti hypotés spisovatelových. 

Vilhelm Bang. Hexevcesen og hexeforfdigelscr isocr i Danmark. K. iSgó. 

Populární historické vylíčení víry v čarodějnice na severu a zvláště 
v Dánsku. Není však tak úplné, jak by bylo si přáti a jak by bylo 
mohlo s poněkud větším namáháním býti, jelikož látka je dříve často pro- 
pracována; a konečně uráží ironický tón na některých místech. 

Práce je ovšem zajímavá, bude vsak odsouzena k zapomenutí, až vyjde 
vylíčení úplné, ale nové zpracování teď asi dlouho dá na sebe čekati. 

H. S. Kaarsberg. Om Satanismeti, djarvlebescettehc og hcxevcpsitty set 
Ji a et líEgevidenskabeligt standpnnkt. K. 1896. 

(O satanismu, posedlosti a čarodějnictví se stanoviska lékařské vědy.) 
Dr. med. Kaarsberg velmi pěkně projednal průběh nejdůležitějších 
procesů čarodějnických, zároveň s pravděpodobným lékařským výkladem 
duševního stavu, který vede k víře v čarodějnice až k vědomí, že někdo je 
jsám čarodějnicí, že má tedy schůze s ďáblem, lítá na Blocksberg atd. Pokud 
známo, tato látka je pathologicko-psychologicky velmi málo projednána 
v jiných zemích, mimo Francii snad vůbec ne a tak práce ta snad i mimo 
sever bude významná. 

H. F. Feilberg. Ein Pakt mit dem Tcnfel. (Se|)aratabdruck aus Zeit- 
schríft des Vereins f. Volkskundc. Berlin 1896.) 
Protokolovaná zi)ráva ze 17. stol. 

Joachim Kattrup. Fordums folkcliv paa Mols. (Z Samlinger til 
jysk historie og topografi. Řada 2, sv. V. K. 1896.) 

Th. A. Miiller. Ei par studit r fra Lívsso. (I)ania 111.) K. 1896. (Bý- 
valý život lidový na Molsu, ze sbírky pro jutské dějiny a topografii. — 
Několik studii z L.) 

Obsahují různé zprávy o dřívějším životě lidovém na těchto dvou 
místech s příspěvky k víře lidové, zprávy velmi významné i)r() folkloristy 
domácí a částečně i pro cizí. 

H. F. Feilberg. Navncskik. (Z Dania III.) K. 1896. 
Vypočítává motivy, které se uplatní j)ři j)ojmen()vání rodin a jejich členů. 

Kr. Sandfeld Jensen. Ifimmclhmu . (Dania III.) K. 1896. (Listy 
Z nebe poslané.) 



126 



Pojednání o tak zvaných listech z nebe, jak se nalézají n nejrůznějších 
lidí, jako amulety zvláště ve vojně. Cand. Jensen tvrdí, že tyto listy obsahem 
i formou ukazují k starým apokryfům, které byly též namířeny proti zne- 
svěcení soboty (neděle) a konečně podává se, ač ne úplná, bibliografie 
dánských listů z nebe poslaných. Nedostatek je též, že se nemluví o poměru 
listů z nebe poslaných k » listům mečovým (svaerdbreve), dNve často zmí- 
něným, neboť zdá se, že jsou podoby mezi nimi. 

H. F. Feilberg. Die Sage vom Regrdbnis Konig Erik Ejegods von 
Ddnemark anf Cypern. (Separatabdr. aus d. Zeitschr. d. Ver. f. Volkskunde.) 
Berlin 1895. 

Sděluje řadu parallel k pověře u Saxa uvedené, že hroby na Cypru 
nechtěly podržeti mrtvé, s příklady podobných úkazů jiných. 

E. Gigas. L hombrespilles tenninologi. (Dania III.) K. 1895. 
Velmi zajímavá práce o vzniku » technických « výrazů Thombru. 

Finnur Jónsson. Alfartmen d Islandz 1895. (Víry v alfy na Islandě.) 
Tato víra na Islandě dosud žije a podoby jejich jsou lidštější než dNve. 
Pro Švédsko táž látka je zpracována od Th. Lindbloma. (Upplands fom- 
minnen XVI. 1895.) 

Norsko. 

P. o. Schott. De ethnograjiske forhold i det forhistoriske Grcekenland 
Christiania Videnskabs selskabs forhandlinger n. 5. Chr. 1895. 

(Národopisné poměry v předhistor. Řecku. Zprávy učené společnosti 
v Christianii.) 

G. Kennan. Sibirien. Chr. 1895-96 (illustr. sešit). 

H. Reusch. Folk og Nátur i Fin/and, 1895 (scš.). (Lid a příroda ve 
Finsku.) 

Velmi zajímavé jak pro etnografa, tak pro severské i slovanské folk- 
loristy. 

A. C. Smith. Beskrivelse af Trysild prcEstegiteld i Aggershus stift 
i Norgc. Forfattct af sttcdets prísst i /7<57. 1896. (Popis Trysildské farností 
v A. stift. Sepsal místní pastor.) 

Jako všechna líčení míst sepsaná od pastorů v minulém století, má 
i tento mnoho zajímavého. Zde na severu totiž již tenkráte byl živý zájem 
na víře a životě lidu, a to je znáti zvláště v tehdejších topografiích, které 
mimo údaje topografické, málo zajímavé pro cizince, vždy obsahují poznámky 
o starých mravech a zvycích, často i otisky starých modliteb, zaříkadel atd. 

P. Blom. Beskrivelse over Valle proestegjoíld i SíPtersdalen med dets 
prcEste historie og sagn. Chr. 1896. 

Tento popis není tak zajímavý jako starší topografie, ale obsahuje 
I)řcce několik pověstí, jež stojí za čtení. 



127 

Norges land og folk topografisk-histonsk hcskrevet. Chr. 1884 a nn, 

(Norská země a lid popsán t. h.) 

Tohoto velkého díla, vycházejícího po svazcích v nepravidelných dobách, 
vyšly za poslední dva roky tři svazky (II, V, XII) a probrány tu topogra- 
fické a statistické poměry velmi podrobně, ale zároveň obsahuje každý svazek, 
projednávaje dějiny, archeologii a starožitnosti okresu, též často poznámky 
folkloristicky zajímavé. 

Diplomatarium Non)egicum. Oldbrevc til kundskab om Norges indre 
€}g ydre forhold, sprog, slcEgter^ sceder, lov^ivning og rettergang i middelal- 
éieren, ved C. Unger og H. J. Huitfeldt-Kaas. XIV— XV. Chr. 1895—96. 

(Listiny k poznání vnitřních a zevních poměrů Norska, jazyka, rodů, 
mravů, zákonodárství, soudnictví v středověku.) 

Mohutné dílo, jež má velký význam pro každého, kdo hledá objasnění 
severské, zvláště norské kultury a mravů v středověku. Obsahuje totiž 
všechny listiny, jež lze sehnati k osvětlení staré doby a proto je nedoceni- 
telný poklad pro badatele skoro všech odborů. Vychází po půlsvazcích, není 
však ještě dokončeno. 

Snorre Sturlasson. Norges kongesagaer i overscrttelse ved G. Storm. 
111. Pragtudgave rcsp. Folkeudgavc. Chr. 1896 (seš. ncdok.) 

Překlad díla zmíněného při dánské literatuře vychází tedy v Norsku 
v dvojím vydání, skvostném a prostším. 

Sophus Bugge. Jlelgedigtene i den (eldrc Edda dereš lijem og far- 
Hndeher. Kbh. 1896. 

(Písně o Helgech v starší Eddě, jejich vlast a spojení.) 

Od prof. Bugge, jehož první bádání o téže látce » Studie o vzniku sever- 
ské pověsti božské a bohatýrské 1881—9 vzbudila na severu tak urputný 
odpor, kdežto se v Německu přijala s jásotem [.^ i zde se potkala též 
s prudkým odporem Ks.|, dostáváme teď druhou řadu těchto studií. I v této 
práci dokazuje vliv britský, křesťanský na dávné seveřany. I když nepřistuj)u- 
jcme na mínění spisovatelovo, přece je to práce tak dalekosáhlá a významná, 
že nepozbude nikdy své ceny a některé poznámky o různých písních lidových 
jsou tak důkladné, že tím již dílo si zachovává místo mezi nejlepšími pra- 
cemi v severském folklóru. 

Sophus Bugge. Mindre didriií* til fiordisk mytologi og sagithistorie . I. 
(Z Aarbogcr for nordisk oldkyndighed. 12., X. Kobenh. 1895.) 

(Drobné příspěvky k severské mythologii a historii pověsti. Z ročenky 
pro severské starožitnosti.) 

Sbírka míst z pramenů o netvoru fingálkan, který se etyniologicky 
spojuje s řeckou Sphynx. 

H. ROSS. Norsk Ordbog. Tillccg til <Norsk ord/?og< af Ivar Aasen. 
Chr. 1895, scš. nově 1896. 

Doplňky k známému slovníku Aasenovu. 



128 

Folkevennen, Udgivet af fotenin(^cn for folkeoplysnings fremme. Ny 
raekkc. sv. XIX— XX. Chr. 1895—6. 

(Přítel lidu, vydává spolek pro osvětu lidu. Nová řada.) 

Tento Časopis, který vychází od r. 1852, obsahuje články poučné a zá- 
bavné a mezi nimi často zajímavé pro kulturní historii a folkloristiku vylí- 
čením zemí cizích, články o poměrech domácích, sdělením báchorek a pod. 

Syn og Segfiy Norsk tidsskrift utgjeve af Det norské samlaget Zfed 
R. Flo og medar bej dere A. Garborg og M. Moe. Chr. I — II 1895 — 6. 

Tento časopis psaný landsmálem, šíří osvětu a bdí nad památkami 
lidovými, proto přináší báchorky a písně. Ho pojednává o posledních pracích 
Buggeových, jiný článek jedná o významu J. Aascna pro norskou dialekto- 
logii a jeho básních. 

Th. S. Haukenaes. Nátur, folkeliv og folketro I~XI. Bergen 1884—96. 
(Příroda, život a víra lidu.) 

Ve studiu lidových památek Norska zaujímá H. asi totéž místo jako 
Tang Kristensen v dánských a paní Eva Wigstrom ve švédských. Jeho sbírky, 
jichž poslední svazek vyšel r. 1896, jsou nad míru bohaté, v reklamních 
annoncích udává se počet jeho děl na 8000 stránek, kvantita ovšem ne- 
rozhoduje, ale i jakost jeho sbírky je znamenitá; všechny sbírky pocházejí 
z jediné farnosti a poskytují úplný obraz její, ale zároveň i úplně obraz ce- 
lého života a víry mezi mohutnými kopci norskými. Lidové památky, jež 
jinak máme z Norska, nejsou tak četné jako z Dánska a Švédska, a tím 
čestnější je podnik pro sběratele. Sbírka, veledůležitá pro folkloristy, je uči- 
něna s neobyčejnou svědomitostí. 

G. Scott. Vester fra skjťrene. Sagn og billcder fra kystcn. Chr. 1896. 
(Z mysů na západě, pověsti a obrazy od břehů.) 

Rozmarné líčení přírody a zároveň řada pověstí ze západního Norska. 

Stevsamling fraa ScEtisdalen ved K. Anstad. Kristiansand 1895. 

O. Eikland. Norské folkatonari femti visnr ; Chr. 1895. (Sbírka stevů 
ze Sa^tisdalu. Norské lidové zvuky v 50 písních.) 

:^Stev« je zvláštní druh dramatiso váných písní lidových, jež dva zpívají 
střídavě ; tak byl v Norsku zvyk od několika staletí. Jsou to zpracování 
starých motivů a částečně novější romantičtější písně milostné. Sbírku jejich 
obsahuje \sx\x\\ kniha, druhá písně lidové vůbec. 

Moltke Moe. .^^ventyri pá vandring. (Syn og Scgn I.) Chr. 1895. 

Po několika úvodních poznámkách o báchorkách ukazuje se jejich puto- 
vání po celém téměř světě na dvou příkladech (Asbjornsen, Norské folke- 
aeventyr 1871 č. 61 a Asb. a Moc N. f. 1874 č. 60) velmi spolehlivě 
a důkladně. 

Th. S. Haukena^s. ^Hventyr og sagn. Bergen 1895. 

Eventyrbogen. Samling au eventyr fra forskellige lande udvalgte ved 
Kr. Winterhjelm 2. udg. 1895. 

(Báchorky z různých zemí.) 



129 

Báchorka jest pole, na kterém Norové patrně jsou nejlépe doma. Po 
Asbjornsenovi a později Moeovi ožila řada báchorek z úst lidových; první tato 
sbírka patří k nejlepším, kdežto druhá nemá vědecké ceny žádné. 

Hjalmar Falk. Lidt om overtro / Nor^trc. (Folkevennen. řada 2, sv XIX.) 

(Něco o pověrách v Norsku.) 

Dra. Falka zajímavý malý článek obrací se proti domněnce, že spojení 
mezi starověkem a dobou novou v Norsku bylo přerušeno >čtyrstoletou nocí* 
t. j. spojením s Dánskem do r. 1814. Naopak ukazuje, že studium norských 
tradic lidových zjevilo, že tomu tak není, ale že Norsko právě tím dříve 
a značněji než jiné země bylo poukázáno k svým památkám a zachovalo je 
věrně. Mnoho příkladův ukazuje, jak pověry lidové obsahují zbytky pra- 
dávné víry. Práce je malá, ale obsažná a zachovává mnohé zprávy jinak 
neznámé. 

Švédsko. 

Ymer. Tidskrift utg. af schkapet for anthropologie och gcograjiv 
XV-XVI. Stockholm 1895—96. 

Velmi významný ethnograťický časopis, z jehož bohatého obsahu se 
zde nemůže nic sděliti, jelikož nebyl pisateli dosud po ruce. 

R. Brorson. Afrika och dess upptácktshistoria. Goteborg 1896. (Afrika 
a dějiny jejího nalezení.) 

Zajímavé líčení Afriky, aniž j)rináší vlastně něco nového. 

E. R. Martin. Ein beitrag zur keiifitnis der vorgtschichte nud ku/tur 
sibirischer vdlker. Mit unterstiitzung des schwedischcn Staates. 35 tafeln in 
lichtdnick nebst einem reich illustr. textband. IV ^^. 

Dílo skvostné a zajisté důležité pro národ opis, avšak konečný soud 
nelze vysloviti, jelikož svazek textový dosud asi nevyšel. 

Oscar Montelius. Orient och Euroj)a. St. 1895. (Antiqu. Tidsk. 
f. Sverige. XIII.) 

Zajímavá práce o vlivech orientálních na zemědělství, stavitelství, hroby 
evropské. 

K. Ahlenius. Olaus Magnus och hans framstallning af Nordens geo- 
grafi. Studier i geo^rajiens historia. Akademisk afhandling. Upsala 1895. 

(O. M. a jeho vylíčení zeměpisu severu. Studie k dějinám zcměj)isu.) 
Tato dissertace snaží se ol)jasniti postavení arcil)iskui>a Olaa Ma<^ma - 
■Známého svou Historia gcntis septentrionalis. Komac 15")"), s i)r(tx'tnými zprá- 
vami k poznání poměru severských, zvlástu švédských, tamníiio života i víry 
v pozdním středověku — v dějinách zeměpisu. lYoto je prátx- velmi zají- 
mavá i pro ethnograíii a folkloristiku, že s velikou znalostí literatury ukazuje, 
jak dalece jeho údaje národoj)isné jsou správné. Zároveň mohla by tato 
práce nahraditi ohromné dílo (Jlaovo (posl. lGG9i. 

Národopisný Sborník. 1. *-) 



130 

Hans Hildebrand. Sveňges medelHd. Kultnrhistorisk skildring lí. St. 
1896. ann. (Švédský středověk.) 

Říšský archivář švédský v tomto velkém, na Čtyři svazky rozpočteném 
díle, jehož druhý svazek není dosud ukončen, poskytuje důkladný a spole- 
hlivý obraz kulturního života středověkého. V svazku I. bylo mnoho vy- 
světlení z života obecného lidu, mravů, způsobů svátků a pod. Dosavadní 
jeho sešity II. svazku mluví o nejvyšších v společnosti t. j. o králi a jeho 
družině. Zvláště zajímavé jsou odstavce o rytířství, obydlích, oděvu, šperku, 
zaměstnání, zábavách a v obou svazcích jsou poučné illustrace dle současných 
obrazů. Příští sešity budou stejně zajímavé, projednávajíce literaturu, boho- 
službu a pověry. 

V. E. Andersson. Fomtida minnen. Afskrifter af Orsa socken tillhóriga 
gamla handlingar rorande Finname inom Orsa m. fl. socknar. Falun 1895. 

(Památky dávné. Opisy starých listin týkajících se Čudů ve farnost- 
Orsa a sousedních.) 

Finnové a Laponci jsou známi od nejstarších dob pro zvláštní vědoi 
mosti v modloslužbě a Čarodějnictví a náchylnost k nim; možná tedy, že 
tato kniha obsahuje mnoho zajímavého pro starožitníka, ale nedostala se 
dosud pisateli do rukou. 

A. Klinckowstrom. Fomsánger. St. 189r). (Staré zpěvy.) 
Sbírka písní lidových. 

Nyare bidrag til kdnnedom om de svenska landsmálen och svenskt 
folklif. St. I -XIV. 1878 a nn. seš. 

(Novější příspěvky k poznání švédských nářečí a života lidského.) 

Velice důležitá, velká sbírka pojednání, jak pro folkloristy tak pro 
jazykozpytce ; co vyšlo r. 1895 — 96, jsou dvě sbírky přísloví a velká práce 
o zásobě slov v řeči obecného lidu, která vzbuzuje Živý zájem. 

Svenska fornminnes fdrenings tidskrift. St. I — IX. (Časopis švédského 
starožitnického spolku.) 

I tento časopis má mnoho zajímavého pro kulturní historii. Množství 
pojednání osvětluje dějiny, archaeologii a lidový život. 

Kiiltnrhistoriska meddelanden^ quartalskrift utg. af kultur historiska 
foreningen i Lund. I — II. 1894 — 6. (Zprávy kulturně-historické, čtvrtročník 
vydaný spolkem kult. hist.) 

Tento časopis klade zvláště váhu na historii umění; má mimo stati 
kulturně-histor. (na př. život studentů v 17. stol.) také zprávy folkloristické 
na př. otiskuje se list z nebe poslaný a pod. 

N. Andersen. Sk&nskc meiodier, musik och danser, (Nyare bidrag til 
kánnedom atd. XIV, 1 — 2.) 1896. 

Tato kniha bude zajímati na mnohých místech ; bylo by pěkné zvěděti, 
jak melodie k tanci putují ze země do země, a tato bohatá sbírka bude 
nutný a velmi potřebný průvodce v studiu. 



131 

Bilder ur Kalevala tecknade af S. A. Resndnen 1896 (seš.) 
Dle nápisu soudě, je to populární vylíčení obsahu Kalevaly, ale dosud 
pisatel nemohl knihy dostati. 

Axel Ahlstrom. Om folksagortta. (Nyare bidrag atd. XI.) St. 1895. 
Práce dobrá; na začátku je znesvářena prvními dvěma odstavci, defi- 
nicí báchorky a o vzniku báchorky, ale třetí s důkladným přehledem klas- 
sických a moderních sbírek pohádkových, zvláště se zřetelem k Švdsku 
a k potuvání pohádek je velmi učený a úplný a odpomáhá nedostatku v bá- 
dání o památkách lidových. 

Sv. Grundtvig. Folksagor och dfventyr upptecknade /rán folkmunnen, 
Ófoersáttning af R. B. St. 189v5. 

Esops/aóier fritt berčittade efter La Fontaine ctc. St. 1895. 

(Pověsti a báchorky zapsané dle vypravování lidu, švédský překlad z dán- 
štiny. Bajky volně vypravované.) — Knihy nepůvodní bez vlastní ceny vědecké. 

Skrifter for folket, sagor, legendě r, historia m. m. St. 1895 a n. 

S tímto společným nápisem vydává se ve Švédsku množství různých 
knih pro zábavu lidu s velmi nejednotným obsahem. Pro vědu nemají tato 
vydání sice Žádné důležitosti pro nynějšek, ale za století budou zajisté za- 
jímavé. R. 1895 vydány: Pověst o Melusině, o kouzelném koni, život kouzel- 
nice Lenormand, o rytíři Modrovousovi a o historickém základu pověsti. 

Joh. Gaslander. Beskriffmng om Svenska Ahnogens Sinnelag, Seder^ 
wid de árliga Hdgtider Frierier, Bróllup^ Barndop, Begra /ning (atá.). St. [1774] 
nově vydáno 1895. (Nyare bidrag t. k. atd. Bihang I, 3.) 

(Popis mravů švédského obecného lidu, jeho zvyků, výročních slavností, 
námluv, svateb, krtin, pohřbů . . .) 

A. Kullander. Skogsbyggarelifvet i Edsweden. St. 1896. (Nyare 
bidrag c. k. atd. XI, 10.) 

(Život lesáků.) 

jj. Henriksen. Plágseder och skrock bland Dalslands almoge fordumdags 
jimte en samling sagor gátor, ýolkvisor, lekar, /rán námde landskap, St. 1895. 

(Bývalé zvyky a pověry mezi obecným lidem Dalslandu, zároveň sbírka 
pohádek, hádanek, písní a her z této krajiny.) 

Všechny tři knihy poskytují mnoho poučení badateli o severském národo- 
pise. Spolehlivý až do nejmenších drobností přinášejí příspěvky k poznání 
kulturních poměrů různých krajů. 

A. Stille. En /olksdgen /rán norra Skane. St. 1896. (Nyare bidrag t. k. 
atd. XI, 7.) 

(Pověst ze severního Skánska.) 

Přináší různé varianty známé pověsti o Pcdru Oxe a jeho choti a ukrut- 
nosti jeho proti sedlákům a vysvětluje souvislost jejich. 

Eva Wigstrom. Tvá blad nr folkets dolda kundskap. (Sv. fornminnes 
f8r. t IX.) St. 1896. 

(Dva listy z tajných vědomostí lidu.) 

9* 



132 

Sděluje za prvé různé prostředky k získání protilásky — mystická 
znaménka píší se na ruku, dává se dotyčné osobě jablko, líbá se při tanci 
a drží se jazyk vytažený živému hadovi mezi zuby — za druhé rozličné 
věci, na něž žena musí dbáti v čas těhotenství až do krtin novorozeňátka. 

Bernhard Olsen. Stedsevarende kalendre i Lunds kulturhistoriske 
museum. (Kulturh. meddelanden. atd. I — H.) Limd 1894 — 5. 

(Věčné kalendáře v kulturně-historickém museu v Lundu.) 

Bohatě illustrovaná práce, objasňující kalendářnictví v době staré a ve 
středověku. Méně stručnosti bylo by na mnohých místech žádoucí, jakož je 
též chybou, že obyčejně nejsou udány prameny. 

O. Montelius. Midvhitems solfest. (Sv. fornminne s íosen atd. IX.) St. 
1896. (Slavnost sluneční v zimě.) 

Obsahuje místa z pramenů od Prokopia až k pozdnímu katolickému 
středověku, se svědectvím o staré slavnosti julu na severu, čímž se ukazuje, 
že je to původně slavnost sluneční. Přesně průkazný důkaz není, a ač hypo- 
these je nepochybně správná, přece nemizí všechny pochybnosti při čtení. 

G. Djurklou. Om vedemamn och kánningsnamn i áldre ock nyare 
tid. (Svenska fornm. atd. IX.) St. 1896. 

(O nadávkách a přezdívkách v starší a novější době.) 

Malé poučné pojednání dosti úplně, co se Švédska týče, vyčerpává 
látku jako Fcilberg v »Navneskik* pro Dánsko. 

J. Bager-Sjogreen. Sanndrómmama och deras vetenskapliga fórklaring. 
Upsala 1896. 

(Vyplněné sny a jejich vědecký výklad.) 

Na jaře 1895 rozeslali representanti fysiologicko-psychologického bádání 
provolání, aby se zasílaly zprávy o telepathických zjevech, viděních, před- 
tuchách a pod. a množství zpráv ze všech tří zemí bylo zasláno ; cenu jejich 
projednává tato práce a dr. Lehmann v Overtro og troddom IV str. 168 a nn. 
Kniha tato vyšla v lednu a brzo též v dánském překlade. Že sny u divochů 
a kulturních národů mají velký vliv na tvoření mythů a víry, je známo dosti ; 
jest tedy velmi poučno, poznati psychologický základ tvoření snů. Obě práce 
jsou velmi důkladné a spolehlivé a čtou se s potěšením. 



Folklóre rumunský v roce 1895. 

v novější době se věnuje také v Rumunsku plodům musy lidové nále- 
žitá pozornost. Již od let zaznamenávají mnohé časopisy se zálibou báchorky 
a různé druhy písní lidových, pověry a pověsti, přísloví a hádanky a pod. 
Bohužel má tento silný zájem pro věc též stránku nepříznivou : materiál folklori- 
stický jest z valné části roztříštěn, uložen v časopisech, jež zejména pro 
badatele v cizině jakoby neexistovaly. Výhradně folklóru rumunskému jest 



133 

věnován měsíčník, jejž pod názvem ^ezátoarea (přástky) na jaře r. 1892 
počal vydávati Artur Gorovei ve Fálticeni. Časopis ten zaznamenává svědo- 
mitě všechny projevy ducha lidu rumunského a jest obsah jeho velmi pestrý. 
Nahlédneme-Ii do r. III, jenž z valné části náleží do roku 1895, nalézáme 
tu články o pověrách, lidovém lékařství, hádání pomocí bobů, upírech, lidové 
kosmogonii, obyčejích, dětských hrách, o živlech folkloristických v literatuře 
umělé, pak sbírky slov dialektických, písní lidových, báchorek, žertů (t. zv. 
snoave) a p. Redakce vyslovila ochotu otisknouti také texty, které byly sice 
uveřejněny, ale na místech takových, kde se staly úplné nepřístupnými. 

Z různých listů jiných dlužno jmenovati na prvním místě měsíčník 
CoHzwrbiri Liter are ^ který již koncem let sedmdesátých otiskoval plody lidové 
musy nmiunské, pak Columna lni Traian, Reinsta criticá-literard v Jassech, 
Gazeta Transilvaniei v Brašové a Tribuna v Sibíni, Familia ve Velkém 
Varadíně, De^teptarea v Černovicích a m. j. Lépe jest ovšem, jsou-li texty 
podobné vydány o sobě, ve zvláštních svazcích a též takových sbírek jest 
značný počet. Do roku 1895 spadají kromě spisů, o nichž důkladněji bude 
promluveno, tyto sbírky, jež tentokráte budou pouze zaznamenány, k některým 
z nich se však míním vrátiti ve svazku příštím. Jsou to: 1. Dumitru Stdn- 
cescu: Glume p puvcsti (žerty a báchorky), Ralian si Ignat Samitca, Craiova, 
str. 236; 2. Gheorghe Cátaná: Baladě poporale din gura popornlni bánátean^ 
Ciurcu v Brašově, str. 189; 3. týž: Fovestile Bánatulnl ctilese din j^nra po- 
poruiui bdnáfean sv. III. Gherla, A. Todoran, str. 127; 4. Ion Pop Keteganul: 
Povésti din popor\ dílu tomu se dostalo ceny spolku Asocia^iunea Transil- 
vaná pentni literatura romána .si cultura poporuluí román, Sibíň, str. 216; 
5. ^. Fl. Marian: Traditil poporane románe din fíncovina^ v Bukurešti, 
str. 365. 

Marian, professor gymnas. v Suceavě, si získal četnými svými spisy 
veliké zásluhy o poznání folklóru rumunského ; první dílo v oboru tom uveřejnil 
již r. 1869, sbírku písní lidových z Bukoviny, načež následovaly dva svazky 
rum. písní lidových vůbec z r. 1873 a 1875, kteréžto sbírky jsou již úplně 
rozprodány. Z dalších jeho děl zasluhují obzvláštní zmínky tři, v nichž se 
popisuje život lidu rumunského od narození (r. 1892), přes svatbu (r. 1890) 
až k hrobu (r. 1892). Zvláštní pozornost věnuje Marian též zaříkadlům 
{descánteee r. 1886 a 1893), studuje chromatiku lidu rumunského (1882) 
a omithologii, o níž napsal r. 1883 objemné dílo ve dvou svazcích o více 
než 800 stránkách. O díle tom jsí^m pojednal v Athenaeum r. 1884 str. 
127 — 8. Kromě toho si všímá událostí jednak čistě historických, jednak lo- 
kálních tradicí. Tak uveřejnil r. 1878 v Sibíni i^rvní sešit Traditinni popo- 
role románe a podobně stopuje v díle výše citovaném ústní podání týkající 
se jednak osob a událostí historických (str. 3 — 203), jednak míst (207 — 355) 
v Bukovině. 

V poznámkách, umístěných na stránkách 355 — 65 jjodává zprávu o tom, 
která z podání těch byla již uveřejněna ať německy neb rumunsky, v delším 



134 

či kratším znění. Často Marian sám uveřejnil některá z nich, ale na takovém 
místě, že tam byla více méně nepřístupna, tak že pro valnou část i čtenářů 
rumunských jsou příspěvky ty zajisté novinkou. Předmětem vypravování jsou 
namnoze vpády Tatarů do různých částí Bukoviny ; tu pak se opakuje často 
líčení, kterak se podařilo obyvatelstvu domácímu zničiti celé výpravy lou- 
pežné. Byvše v pravý čas zpraveni o hrozícím vpádu, podřezali lesní veli- 
kány poblíž cesty, kterou se měli nepřátelé bráti, v příhodné chvíli pak 
strhli stromy ty na pohany nic netušící. Také se vypravují některé události 
ze života knížat multanských, pokud ještě sídlila v Suceavě. 

V poznámkách k textům připojeným cituje autor svědomitě také osoby, 
které mu tu onu tradici vypravovaly, jakož i místo, z něhož osoby ty po- 
cházely, příhody samé vypravuje ovšem vlastními slovy. Z této veliké podob- 
nosti látky lze si též snadno vysvětliti jakousi jednotvárnost, která přešla po- 
někud i do slohu. Sám o sobě však jest sloh ten úplně jasný a mluva čistě lidová ; 
jest na první pohled patrno, že texty ty jsou psány mužem, který jiŽ drahné 
let se obírá sbíráním a studiem různých plodů ducha lidu rumunského a že 
má náležité porozumění pro důležitost, jakou plody podobné mají též po 
stránce jazykové. 

Do roku 1895 spadá též II. zpráva výroční semináře rumunského 
v Lipsku, vydaná ředitelem ústavu Gustavem Ji^eigandem. Ve svazku tom 
jest ovšem pouze část dosti nepatrná, jež náleží do oboru folkloristiky, ježto 
větší část knihy jest vyplněna článkem o mluvnici macedorumunské od Bo- 
jadii-ho (str. 1 — 146), pak článkem o ruských živlech v rumunštině původu 
románského a germánského (193 — 214) a krátkým doplňkem ke slovníku 
istro-rumunskému (215 — 224). Za to jest příspěvek na str. 147 — 192 velmi 
zajímavý: obsahuje 384 přísloví a 101 hádanku v nářečí maccdorumunském, 
jež vydal Perikle Papahagi. Jest velnli chvalitebno, že připojen všude věrný 
a až na nepatrné výjimky správný překlad jednotlivých čísel. Přísloví uspo- 
řádána dle pořádku abecedního, což lze schvalovati, poněvadž jde o ne- 
patrné celkem množství a rozhodují při tom slova, o kterých se sběrateli 
zdálo, že obsahují pojem nejhlavnější. Tu a tam cituje ku srovnání přísloví 
některých jiných národů, při čemž se postrádá přesný jich překlad, aby se 
vidělo, pokud se kryjí se srovnaným příslovím a pckud se od ného uchylují. 
Ačkoliv sběratel na srovnání to neklade váhy, dlužno přece podotknouti, že 
mohl a měl uvésti parallely dakorumunské dalek 3 četnější než to učinil. 
Podrobný můj posudek vyjde v XXI. svazku Zeitschrift fur romanische Philo- 
logie str. 259—277. 

Velmi záslužné dílo vydal Weigand roku 1894 pod názvem : Die Aro- 
munen^ zweiter Band: Volkslitteraťur der Aromunen^ Leipzig, Barth str. XVIII, 
383, kde uveřejnil bohatou, pečlivě transkribo vanou sbírku folklóru rumun- 
ského, již sebral na svých studijních cestách mezi Rumuny macedonskými 
čili, jak se sami nazírají, Aromuny. 



135 

Snad bych měl podati na tomto místě obšírnější poněkud výklad o důle- 
žitém díle tom, ačkoliv nespadá do r. 1895, ale nečiním toho, nýbrž dovo- 
luji si odkázati laskavého čtenáře k obšírnému posudku, jejž jsem o práci 
té uveřejnil v XX. svazku Zeitschrift fur romanische Philologie str. 88 — 100, 
kde na dalších šesti stránkách jsem pojednal o první výroční zj>rávč semináře 
rumunského v Lipsku. Ostatně ani tento svazek neobsahuje mnoho, co by 
zajímalo folkloristy vůbec: jest zde otištěno a přeloženo macedorum, kázání 
o sv. Antonínu poustevníku, kde zajímá folkloristy snad jen učení o putování 
duše člověka po smrti, pak srovnávací studie o známé pověsti, kterak bytost 
lidskou bylo třeba za živa zazditi, ač měla-li stavba nějaká (zde most) obstáti, 
a konečně 12 krátkých žertovných skazek (snoave) v nářečí istrorumunském. 

V témž roce vyšlo též v Brašově nákladem Ciurcovým laciné vydání 
sbírky lidových písní ze Sedmihradska, která deset roků před tím byla mnou 
a prof. 'Ondřejem Bárseanem vydána nákladem akademie rumunské v Buku- 
rešti pod názvem »Doifte si strigdturi din ArdcaU. Poněvadž pak Čtenářstvo, 
ku kterému se nyní obracíme, jest docela jiné, vynechán tentokráte nejenom 
rozsáhlý úvod k písním samým, v němž promluveno o tom, kterak sbírka 
ta povstala, nýbrž i úplný glossar rumunsko-francouzský mnou sestavený, 
zároveň s předmluvou k němu. Že první vydání sbírky té již před několika 
roky úplně bylo rozprodáno, svědčí zajisté též o zájmu, s jakým se setká- 
vají publikace podobné jak v Rumunsku samém tak i u odborníků cizích. 

Snad nebude nezajímavo dověděti se, kterak jsme uspořádali látku 
dosti bohatou. Písně t. zv. doine^ jichž jest 648 s četnými variantami, roz- 
dělili jsme v pět oddělení: písně vyjadřující A. lásku, B. touhu a zármutek, 
C. výčitky a kletby, k nimž se pojí D. písně junácké a E. písně vojenské. 
První tři oddělení se rozpadají opět v oddělení vedlejší, jež lze označiti asi 
těmito slovy: A. Moc lásky; chvála milence a milenky; láska nesmělá; po- 
bídnutí k milování ; láska spojená s bázní a žárlivostí ; láska tajená a s pře- 
kážkami spojená; závist v lásce; laškování; různé. B. Moc touhy (o slovu 
dor tvrdí Rumuni, že vyjadřuje cit tak komplikovaný a jim vlastní, Že jej 
nelze v žádném jazyce docela přesně přeložiti) ; strázeň pocházející z touhy ; 
milenci odloučení od sebe; smrt jednoho z milenců; láska zničená; nářek 
těch, kteří jsou nešťastni v stavu manželském ; zármutek toho, jenž jest před- 
mětem týrání a závisti ; zármutek toho, kdo jest vzdálen od svých drahých ; 
různé. C. Nedorozumění mezi milenci ; výčitky Činěné nevěrným v lásce ; výčitky 
a kletby milenky opuštěné aneb milence opuštěného ; výčitky týkající se rodičů 
buď vlastních aneb mužových ; výčitky ženy přinucené ke sňatku ; různé. 

Strigdturi čili popěvky jsou rozděleny ve dvě třídy : A) popěvky žertovné 
a B) popěvky satirické, tyto pak proti dívkám a ženám na jedné a proti 
hochům a mužům na druhé straně, pak různé. — V oddělení třetím jest 
écst písní epických, pak spor o přednost mezi lípou a jedlí, píseň pastýřova, 
pět koled a konečně jako zakončení přípitck, jejž pronáší junák dívce, a od- 
po^ď dívky rovněž v jwdobě přípitku. 



136 

O dvou dílech, která spadají rovněž do r. 1895, podáme zprávu po- 
někud obšírnější, poněvadž jsou pozoruhodná jak svým obsahem tak i pro- 
vedením. První z nich pochází od badatele v oboru filologie rumunské 
vůbec a na poli folkloristiky zvlášť nad jiné osvědčeného, o jehož nejnovějším 
díle Dicfionar universal al limbei románe jsem podal ve dvou číslech Ga- 
zety Transilvaniei posudek příznivý, příznivý hlavně proto, že se v díle tom 
přihlíží náležitě k plodům literatury lidové. O důležitém díle téhož badatele 
Studii Folklorice uveřejněném r. 1896 promluvím obšírněji v příštím svazku 
Sborníku. 

Rasmelc románe. Studiu comparativú de Lazar ^áinénu. Bucuresci 1895, 
str. XIV 1114. 

Úplný název knihy jest poněkud delší a zní v doslovném překlade, 
» Báchorky rumunské, srovnané s klassickými legendami antickými a ve spojení 
s báchorkami sousedních a všech románských národů*. Z úplného názvu- toho vy- 
svítá teprve obsah a účel díla, a jest to zároveň doslovné znění otázky, 
kterou akademie rumunská r. 1889 uveřejnila, a právě tomuto dílu dostalo 
se ceny usnesením jednohlasným. 

V předmluvě spisovatel ospravedlňuje omezení v příčině látky, jež mu 
bylo uloženo, a vysvětluje methodu, kterou se řídil. Na to v úvodě vše- 
obecném se snaží dokázati, kterak k základu původnímu všeobecně anthropo- 
logickému se přidružil později živci úže ohraničený, cthnografický, pak studuje 
vývoj báchorek lidových vůbec od starých Epypťanů až k moderním Vlachům; 
při tom si všímá vnější podoby báchorek i po stránce stylistické a pokouší 
se o to, aby je dle jejich obsahu co nejlépe roztřídil. 

Přihlédněme poněkud blíže k tomuto rozdělení, při čemž číslicemi řím- 
skými označíme cykly, písmeny velikými pak typy, ve které se každý cyklus 
rozpadá. Oddělení první (231 — 536) obsahuje báchorky mythicko-fantastické 
s těmito cykly a typy : I. Opuštění aneb člověk v podobě zvířete : A. Amor 
a Psyche, B. Melusina, C. Ncreis; — II. Žena jako rostlina: A. Daphne, 
B. Tři pomeranče ; — III. Zapovědí : A. Zapovězené místo, B. Zapovězený pokoj ; 

— IV. Sliby: A. Jefta, B. Zaslíbená víla; — V. Metamorfosy: A. Jason, 
B. Zlaté děti ; — VI. Sestoupení do pekel : A. Thcseus, B. Hesperidy, C. Há- 
danky; — VII. Vystoupení do vzduchu: A. Nebeský strom, B. Zvířata jako 
švakrové ; — VIII. Vysvobození : A. Andromeda, B. Danae ; — IX. Hrdinské 
skutky: A. Voda živá a mrtvá, B. Iléna Cosinzéna; — X. Bojovné děvče. 

Oddělení druhé (537 — 840) obsahuje báchorky psychologické a roz- 
padá se v tyto části: I. Tři bratři: A. Nevěrní bratři, B. Zázrační soudruzi; 

— II. Dva bratři : A. Dioskurové, B. Oba pobratimové ; — III. Vděčná zví- 
řata; — IV. Nevěrná žena: A. Scylla, B. Dálila; -- V. Krvesmilství : A. Oslí 
kůže, B. Děvče s useknutýma rukama; — VI. Macecha: A. Holle, B. Po- 
pelka, C. Fryxos, D. Jablko granátové ; — VII. Ucházení se o ruku : A. Oedip, 
B. Oenomaus; — VIII. Osud: A. Moira, B. Nemesis; — IX. Obři a trpa- 
slíci; — X. Člověk jako hrdina: A. Orion, B. Hcrcules-Pácala. Oddělení 



137 

třetí (841—910) obsahuje báchorky obsahu náboženského: I. Bůh: A. Přání, 
B. TaHsman; — II. Ďábel; — III. Smrt: A. Smrt jako kmotra, B. Putování 
smrti. Oddělení čtvrte (910—994) obsahuje vypravování žertovná. I. Opatrné 
dévče a II. Pácal& šašek, k čemuž se 945 — 953 pojí dodatek o bajce zvířecí 
u Rumunů jen spoře zastoupené. 

U každého cyklu a u všech ty|)ů se nejprve hlavní myšlenky několika 
slovy shrnují, načež se vypočítávají báchorky typické a jejich varianty; pak 
se provádí srovnání označené v nadpise knihy, přičiňují poznámky o jedno- 
tlivostech, každá kapitola končí stručným, ale všechny podstatné rysy vy- 
čerpávajícím obsahem jednotlivých báchorek typických a jich variant. Po- 
známky a doplňky, které se nedaly až dosud tunístiti, jsou otištěny na str. 
967 — 1000. Celý materiál, jenž vyniká neobyčejnou bohatostí, jest shrnut 
v indexu reálním, plnícím plných 100 stran o dvou sloupcích. Cena pomůcky 
takové jest skutečně značná, poněvadž lze tak snadno přehlédnouti shody 
a různosti jednotlivých rysů. Celkem lze tuto část díla (při níž jest jako 
spolupracovník jmenován Aurel Candrea) prohlásiti za velmi podařenou, ze- 
jména v příčině methody, které při ní užito, škoda jen, že se do záslužné 
práce té vloudilo několik nedopatření a že má některé mezery. Ovšem mezery 
ty se týkají méně hesel samých, jako sj^íše dokladů k některým z nich, 
autor pak sám, jak se zdá, omlouvá předem tyto vady, cituje slova Gaido- 
zova: >Méme incomplet, un dictionnaire de ce gcnre rendrait de grands 
services.« V příčině jednotlivých nedopatření dovoluji si odkázati k posudku, 
jejž jsem roku 1S95 uveřejnil v Zeitschrift des Vereins íiir Volkskunde na 
str. 459—62. Co se však díla samého týká, opakuji také zde úsudek, jejž 
jsem tehdáž vyslovil. Proti části všeobecné by se snad dalo leccos namítnouti, 
tak ku př. Že se autor nevyslovil všude dosti jasně o různých pokusech vy- 
světlování, že si vede sám f)oněku(i příliš eklekticky, že není vždy přísně 
důsledný a p., ale všechny podobné námitky nejsou s to, aby stenčily pod- 
statně cenu hlavní části díla, pojednávající specielně o báchorkách rumun- 
ských. To jest zajisté hlavni účel, jak vysvítá z nadpisu výše citovaného, 
kdežto Část všeobecnou třeba [)okládati za přídavek vedlejší : nemůže jjřece 
býti ukládáno každému pracovníku v tomto oboru, aby jednal obšírně 
o otázkách všeobecných i tehdáž, jde-li o obor omezený. Též proti rozdě- 
lení látky v cykly a typy a zařazení jednotlivých báchorek v ně mohla by 
se snadjeckterá pochybnost vysloviti. Při tom však nutno uvážiti, že, je-li 
správná definice báchorek, jak jest dle Gaidoza otištěna na str. 1001, závisí 
namnoze na subjektivném pochopení badatelů, které z jednotlivých rysů se 
mají postaviti do popředí jako hlavní a které z nich mají býti prohlášeny 
za vedlejší. Přes tyto pochybnosti detailní nepopře zajisté nikdo nepředpojatý, 
že jest dílo to pracováno dle určitého plánu, vyniká bohatostí materiálu a že 
badatelům v tomto oboru prokáže služby i)latné. 

Proverbele Románilor de Inliti //. Zaune. \o\. 1. liucuresci, imprimeria 
statului, 1895, str. 7S1 LXl. 



138 

Jest to první svazek velkolepé sbírky přísloví rumunských, velkolepé 
nejen bohatstvím látky, nýbrž i vnější úpravou, což pochopitelno, uváží-li se, 
že dílo to se uveřejňuje nákladem státním. Také zde ne vyčerpává nadpis 
zde vytištěný bohatý materiál v knize uložený, třeba tudíž podati překlad 
úplného nadpisu, jak skutečně zní. > Přísloví Rumunů z Rumunska, Besarabie 
Bukoviny, Uher, Istrie a Macedonie. Přísloví, průpovědi, rady, maximy, srov- 
nání, idiotismy a hádanky s glossarem rumunsko -francouzským*. Objem 
celého díla byl původně vypočten na 4 svazky, nyní však uznává autor sám, 
že stačí sotva 6 svazků, má-li se umístiti materiál tak neobyčejně bohatý. 

Po předmluvě, kterou napsal G. Dem. Teodorescu^ vynikající badatel 
v oboru folklóru rumunského vůbec a přísloví nununských zvlášť, mluví autor 
v úvodě : I. O původu a důležitosti přísloví, načež následuje II. úplná biblio- 
grafie sbírek až dosud uveřejněných, kde jedná hlavně o čtyřech sběratelích 
nad jiné vynikajících, jsou to: lord. GoUscu, Ant, Pann, I. C. Hinfescu 
a P. Ispirescu. Co zde jest uspořádáno (chronologicky, jest na konci úvodu, 
na str. LI — LVU, zaznamenáno v pořádku abecedním, k čemuž se pojí 
seznam dopisovatelů z různých krajin Rumuny obydlených ; počet jich se páčí 
téměř na plné 100. V hlavě III. pojednává o tom, kterak předchůdci jeho 
látku rozdělili a popisuje metodu, kterou se sám míní při tom říditi. 

Celé dílo jest rozděleno v 23 kapitoly, jejichž obsah tvoří: I. a 11. pří- 
roda fysická, III. zvířata, IV. člověk a jeho ústrojí, V., VI., VII. život fysický, 
VIII., IX., X. zvyky společenské, XI. přísloví historická, XII. pověr>', kacířství, 
zvyky, XIII., XIV., XV., XVI. život intelektualný a moralný, XVII. rady 
a zákazy, maximy, sentence, příklady, XVIII. maximy vzaté z různých autorů 
rumunských, XIX. maximy lord. Golesca, XX. srovnání v literatuře lidové, 
XXI. srovnání u lord. Golesca, XXII. výbor iditiosmů, XXIII. hádanky. 

První svazek obsahuje první tři kapitoly, jejichž předmětem jsou hesla 

I. hvězdy, roční doby, čas, změny klimatické, svátky, rok, den, hodiny; 

II. živly, země, kovy, kameny, rostliny, ovoce, vzdělávání půdy ; III. ptáci, 
čtvernožci, hmyz, ryby. 

Jednotlivá přísloví a příslovečná rčení jsou srovnána abecedně dle slov, 
jež obsahují hlavní pojem, a každé z nich, nepřihlížíme-li k variantám pouze 
formálným, jest opatřeno běžným číslem. Pak následují všechny doklady, též 
přesné označení osob, od nichž to ono přísloví pochází a z které krajiny. 
K tomu jest připojeno vysvětlení, ať pochází od vydavatele saméhc^ aneb od 
některého z jeho předchůdců; toto se týká hlavně čísel pocházejících od 
Golesca. Nezřídka, aby smysl vynikl úplně jasně, jsou otištěny delší citáty 
z folklóru rumunského, ano mnohdy jsou tu umístěny celé anekdoty, legendy 
aneb báchorky, jež vydavatel má za základ některého přísloví aneb rčení. 
Kromě toho zvýšil nemálo cenu své sbírky tím, že podrobuje jednotlivá čísla 
zkoumání v příčině jich lidovosti, pokud totiž jsou skutečně plody ducha 
lidu: hvězdička označuje přísloví jemu známá aneb jím sebraná, trojhran 
taková, jichž se užívá na vsi, čtyřhran pak přísloví, jichž užívají pouze spiso- 



139 

vatelé literatury umčlc, a konečné černý bod jest docela případné označení 
takových přísloví, která zavdávají příčinu k pochybnostem aneb která jsou 
přeložena z jiných jazyků, jež však přece z toho neb onoho důvodu nechtčl 
vynechati. Konečné se u jednotlivých článků citováním dotyčných hesel ukazuje 
k jiným částem díla, kde se vyskytuje rovnéž nč které přísloví, obsahující 
pojem, o néjž pravé jde, jenž se však zdál vydavateli méné důležitým než 
pojem, pod nímž pHsloví umísténo. Tak se vyhnul zbytečnému otiskování 
týchž přísloví na nčkolika místech. K nékterým číslům jsou připojeny parallely 
hlavně z jazyků románských a germánských, nékdy též přísloví novořecká, 
turecká, řidčeji albánská a slovanská. Autor však jich užívá výhradně k tomu, 
aby tak přísloví rumunská lépe illustroval, aby se smysl jich stal jasnějším 
pro badatele cizí, a výslovně se ohrazuje proti tomu, aby se to pokládalo 
za pokus úplného srovnání s podobnými plody ducha lidu u jiných národů: 
práci podobnou slibuje provésti po ukončení tohoto díla. Pak třeba s po- 
chvalou zmíniti se o tom, že parallely takové (nevyjímaje ani texty macedo- 
a istro-nimunskéj opatřuje přesným překladem rumunským : pouze u přísloví 
francouzských tak nečiní, předpokládaje známost jazyka toho u svých Čtenářů. 

Mohl by býti spor o to, odpovídá-li systém, kterého zde užito, nejlépe 
povaze věci, docílí-li se při tom žádoucí přehlednosti látky, tolik však jest 
jisto, že autor užil prostředku, jenž každému badateli užití jeho díla neoby- 
čejné usnadňuje a vadám těm, ač jsou-li tu jaké, odpomáhá : jest to rumunsko- 
francouzský glossar, umístěný na konci každého svazku. Vlastně to jsou 
glossary tři, poněvadž jest tu zásoba slovní rozdělena dle tří hlavních nářečí 
rumunských. Tak jsou disjecta membra shrnuta v jedno, a každý, koho za- 
jímá jistý pojem, může jej v krátké době bez valné ztráty Času v nejroz- 
manitějších spojeních přehlédnouti. Některá nedopatření lze nalézti v časopise 
výše citovaném roku loňského na str. 335, celkem však, přihlíží-li se k ne- 
obyčejné bohatosti látky, lze též po vnější stránce označiti dílo to jako vzorné. 
DokonČí-li autor dílo své, jak je počal, postaví tím nch^iioucí pomník jak 
sobě tak i duchu lidu rumunského a zaslouží si vděk nejenom ve své užší 
vlasti nýbrž všude, kde se zajímají o psychologii a filosofii lidovou vůbec. 



Folklóre alháiiský v roce 1895. 

Albanesische Texte mít Glossar von Holger Pcdcrsen. (Des XV. Bandes 
der Abhandlungen der phil.-histor. Klasse der kímigl. sáchsischen (riesellschafl 
der Wisscnschaften No. ill.) Leii)zig, S. Hirzel, 1895. 208 str. 

Plody folklóru albánského mají, ač vyhovují-li v příčině přesnosti tran- 
skripce a spolehlivosti, důležitost velikou nejenom pro obsah svůj, nýbrž 
i jako pramen pro poznání jazyka, všeobecně dosud tak málo známého, po 
stránce lexikálné, grammatické i fraseologické. Vydavatelem sbírky té jest 



140 

osvědčený badatel v oboru mluvnice srovnávací, kde se zálibou vyhledává 
až dosud neobjasněné stránky hláskosloví albánského a kromě toho zvláštní 
péči věnuje studiu nářečí keltických. Chtěje čerpati z čistého pramene mluvy 
lidu, podnikl r. 1893 studijní cestu na Korfu a do Epiru a podává tu část 
materiálu, jejž na cestě té sebral. Otiskuje dvanáct báchorek (z části žertů) 
v nářečí tšamském, pak 18 hádanek, několik pověr a 12 písní lidových zá- 
roveň s písní politicko-vlastcneckou, složenou dle francouzské marseillaisy- 
Texty ty provází poznámkami, obsahujícími hlavně parallely k textům zde 
uveřejněným vzaté z jiných sbírek albánských báchorek neb písní. Před texty 
jest umístěn úvod grammatický, v němž jsou shrnuty všechny zjevy gram- 
matické, pokud nejsou • sneseny v glossaru plnícím polovici knihy. Glossar 
ten zasluhuje povšimnutí i se strany folkloristů tím, že si všímá jednotlivých 
slov po stránce semasiologické a fraseologické, uváděje četné citáty z auto- 
rových kollektaneí a připojuje, což zvláštní chvály zasluhuje, všude věrný 
překlad citovaných dokladů. 

Poněvadž vydavatel alespoň prozatím texty zde uveřejněné nepřeložil, 
budiž obsah jich pro čtenáře jazyka albánského neznalé pokud možno stručně 
načrtnut. Nejprve báchorky. I. Mladík jakýsi získá hrou na citeru princeznu 
za ženu, jest od ní odloučen, ale konečně jest mu opět vrácena. — II. Hlupák 
nedovede užiti vhodné příležitosti ku svému štěstí a zahyne vlastní vinou. 

— III. Nejmladší syn sultána, který se marně namáhá postaviti mešitu, získá 
zázračného ptáka, jehož k tomu třeba, na cestě zpáteční ho závistiví bratři 
vrhnou do studně, odkudž se zachrání a obdrží za choť nejkrásnější dívku 
z celého světa. — IV^ Princ, jenž se narodil následkem prostředků kouzelných, 
získá po různých dobrodružstvích tři krásné paní, po jeho návratu však chce 
mu otec jeho jednu z nich vzít a musí býti odstraněn. — V. Nevěra královny 
se pozná dle toho, jak se chovají její dva synové, jež měla s pekařem 
a řezníkem, jakož i pravý syn králův k zajatému králi. — VI. Chudý tkadlec 
dosáhne, ačkoliv jest velice zbabělý, pověsti hrdiny a podaří se mu státi se 
chotěm princezny. — VII. Známá bajka o nevděčném hadu, člověku a lišce. 

— VIII. Mladý myslivec vykoná pomocí své chytré ženy různé práce, mezi 
nimi též tu, že se staví, jakoby donesl dopisy na onen svět a přinesl k nim 
odpověď a stane se konečně králem. — IX. Královna dokáže cizinci, jenž 
se chlubí, že zná úplně ženskou lest, že ještě mnoho neví. — X. Chytrý 
sedlák podvede několikráte tři bezvousé bratry v trest za to, že si tropili 
šašky z jeho ženy. — XI. Muž jakýsi se vyučí jazyku zvířat a zachrání svůj 
život tím, že vyslechne rozmluvu svého psa s kohoutem a se tím řídí. — 
XII. O Popelce s dvěma jinými motivy. 

Předměty 18 hádanek jsou: cihla 12, dům 3, houba 7, jablko graná- 
tové 10, koule 4, nebe 14, nos 13, puška 9, rádlo 6, řeka 16, řetěz u kotlů 17, 
slepice a vejce 2, straka 5,. třínožka 15, vejce 11, vemeno 8, závora 18. 
zvon 1. Velmi zajímavé jsou též příspěvky týkající se pověry: Domácí had 
přináší štěstí (1), pták, jenž vnikne v noci do domu, věští smrt některého 



141 

z obyvatelů (2), zajíc na cesté značí neštěstí (5), také sršení jisker není 
bezvýznamné (14), vepř a kočka věští povětrnost (3, 4), osud kusu chleba 
zanechaného na poli označuje jeho plodnost (8), čtverolístek jetelový jest 
též silným prostředkem ke vzbuzení lásky (6), pak se mluví o zapovězených 
dnech (9, 11), ženě se vysvětluje, jak si má vésti při jídle (16), co se má 
dělati s ostříhanými nehty (15), pak se citují průpovědi, jež se vyslovují 
buď za svatojanských ohňů (12) aneb padá-li někdo s výše (13), konečně se 
mluví o původu sovy (^7), o dnech 30. a 31. března a 1. dubna (10), o t. z v. 
hvězdě karavanní (17) a povstání některých vod následkem puknutí ohrom- 
ného hada (18). — Z 12 písní jsou některé milostné písně ve vlastním 
slova smyslu (1, 4, 12), některé obsahují stesky ano i proklínání (2, 3, 5, 
7, 11), hlavně nářek žen muži opuštěných (8, 9), stařec a mladík se uchá- 
zejí o přízeň děvčete a prvnější z nich se snaží vyvrátiti výčitky mu činěné ('6). 
Zajímavá sbírka končí pěknou ukolébavkou, počínající slovy nani, nani (též 
o tomto díle podána mnou zpráva do berlínského odborného časopisu výše 
jmenovaného z roku loňského na str. 338 — 41). 

Jan Urban Jarník. 



Márchen aus Mallorca. Gesammelt von Erzherzog Ludwig Sahator. 
1896. Wiirzburg und Leipzig. str. XXIV. a 271. 

Arcikníže Ludvík Salvátor vydal v této knize v německém j)řekladé jen 
malou část sbírky pohádek a pověstí, kteréž na ostrově Mallorce byl dal sbírati. 
Lidové tradice z ostrova středozemního, na kterém zůstavili různí národové 
značné stopy, na kterém po veky sídleli Maurové, se kterým ve stálých 
stycích byli národové panující nad břehy středozemního moře, vzbuzují živý 
zájem folkloristův, neboř mohly by býti velice vážné pro studium šíření 
a křižování látek i motivů. První otázka, jež se namane, týká se přirozeně 
sledů někdejších i kulturou vynikajících pánů ostrova tohoto, t. j. Maurů. 
Vzpomínek na ně zachováno hojně : i v přítomné sbírce nalézá se valný 
počet historických tradic o bojích s Maury. Ale celkem jsou pohádkové látky 
tytéž, které se nalézají po celé pevnině evropské, jižní, západní, severní i vý- 
chodní. Jedna jediná látka č. 13 str. 95 si. >0 třech bratřícht jest původu 
zajisté arabského; v Evropě jsem jí dosud nikde nečetl, jen u Jihoslovanů, 
a k těmto pronikla zajisté od Turků, ale vypravuje se na Kavkaze a v střední 
Asii. Ovšem jest přípustná otázka, zachovala-li se tato látka na Mallorce z dob 
maurských, aneb byla-li spíše později j)renescna z břehu afrických. 

Připojuji nyní několik poznámek k důležitějším i zajímavějším číslům 
této sbírky. Abych se příliš neoi:)akoval, odkazuji místy k svým zprávám 
o různých sbírkách slovanských pohádek v jiných čas(>i)iscch vytištěným. 
Pokládám za zbytečné připomenutí, že nečiním v tOchto svých poznámkách 
ni v nejmenším nároků na úplnost bibliografickou: odborníci jsou si vcdomi, 
Že úplnosti takové dosíci nebylo možno ani vyhlášcMiým učencům, specialistům 



142 

světového jména. U některých čísel obmezil jsem se na pouhé stručné udání 
obsahu. 

Č. 1. > Pohádka o kozle « t. j. o moudré dívce. Srv. moje poznámky 
v Č. Č. M. 1895, str. 365 ke sbírce St Ciszewského č. 192, 193, a Z. f. 
oster. Vk. II. str. 189 ke sbírce Národ. prip. v Soških pian. III., č. 12. 
Václavek Valašské poh. a pov. 1894 str. 16 si. č. 4. UIcftHT* Marep. cteep.- 
3an. Kpaa II., č. 92. Wisía 1895 str. 399 si. Revue des trad. popul. II., 395. 
Laura Gonzenbach. Sicil. Márch. I. č. 1. H. Prohle, Márchen f. d. Jugend str. 181 
Haltrich . Deutsche Volksmárch. Siebenbiirg. str. 244 si., Th. Benfey Kleinere 
Schriften II., 3 Část, str. 156 si. 

Č. 2, 3 str. 11 si. pohádky bez konce. Srv. Petři Alfonsi Disciplina 
clericalis. Vyd. Fr. W. Val. Schmidt 1827 cap. XIII., str. 128 si. pozn. 
Němcová Nár. bách. a pov. II., str. 362 Uleúm* op. c. č. 125. ManjKypa 
CKa3KH str. 126 si. AeanacteB-b Pycc. nap. ck. II. č. 27, 28, str. 83 sL, 
IV. č. 29. str. 83 sL, č. 37, str. 111 si. 

Č. 4., str. 13. si. Mnich dal si bob uschovati, kohoutek ho sežral; do- 
stane tedy kohoutka ; toho sežralo prasátko ; dostal prasátko, mezek zabil je 
kopytem svým atd. Srv. Sumcov Paaóopi, 3THorpa*. jpy^oex E. PoManoBa 
str. 61 si. Weryho Podania lotewskie str. 219 si. č. 31. Haltrich op. c. č. 8. 
Wlislocki Sagen u. Márch. der transsilv. Zigeuner č. 27, str. 73 si. Fleury 
Litter. orale de la Basse Normandie str. 186 si. 

Č. 5, str. 12. Myška hledá ženicha, zvolila si kocourka, topí se atd. 
Cosquin Cv>ntes pop. de Lorrainc II. str. 304 si. Revue des trad. pop. II., 
494 si.; III. 182 si. Wlislocki Sag. u. Már. d. Armenier str. 40 si. Krenmitz 
Rumán. Márch. str. 193 si. 

Č. 6. str. 32 si. O popelce. Srv. ČČM. 1895, str. 359 si. k sbírce 
Ciszewského č. 105. Kulda III., 220 si. Sutermeister KHM. str. 28. Gr. Cha- 
latianz Armén. Márch. str. 7 si. Dowojna Sylwestrowicz Pod. žmujdzkie I., 
134 si. Sebillot Contes des pays. et de pécheurs str. 178 si. Contes pop. 
de la Haute Bretagne str. 18 si. Ortoli Contes pop. de la Corse str. 52 si. a j. v. 

Č. 7. str. 50 si. Umírající otec ukazuje svým třem synům místo, kde 
naleznou dědictví po něm : 1. měšec nikdy se neprázdnící, 2. řetízek pře- 
nášející místo koberce neb pláště, 3. roh, ze kterého vyskakuje vojsko. Nej- 
mladší uchází se o princeznu, ale je zamítnut. Vymstí se na ní hruškami^ 
po nichž vyrostou trny na čele; přestrojen za lékaře vyléčí ji pomocí fíků. 
Otcův odpor proti sňatku přemožen pomocí zázračných darů bratrových. 

C. 8 str. 61 si. »Tři rady.* Srv. moje pozn. v Arch. f. slav. Phil. XIX.» 
257 ke knize Šcjnově Maxepiajiu cte.-aaii. Kpaa II. č. 112 CóopHHK-B xapí»KOB. 
llcT.-«i»iu. 06m. VI., str. 177 si. Haltrich op. c. č. 47. UI. Jahn Volks-Márch. 
Pomm. u. Riigen I., 222 IllanKapcBT, C6opHHKT» nap. yMOTBop. IX. str. 344 si. 
č. 201. str. 481 č, 273. Ortoli Contes popul. de la Corse str. 121 si. 

Č. 8 str. 70 si. Kdo poradí, jak udělati » Vůz zlatý *^ toho muže dceru 
pojme král za ženu. Stařec poradí králi, že může dostati zlatý vůz ze tří 



143 

mrazů, jež se nedostaví, a ze tří deštá, jež se dostaví. Znamená to, že 
bude úroda. 

Č. 9 str. 73. si. *Zdmck z ruii< vystaví dva hoši, přeskočiti mají ho jejich 
dvě sestry: která nezlomí při skoku růže, dostane celé bohatství. Druhá 
lépe skočila než první, ulomila jen lístek a ten spolkla. Porodí dceru a uschová 
ji před bratrem. Když ten ji jednou našel, hodil po ní jehelníčkem, jedna jehla 
se jí tak hluboce zabodla do hlavy, že jí matka nenašla, ba při česání nechtíc 
ještě hlouběji zarazila do hlavy, že dívka upadla do mdloby, matka pak po- 
kládajíc ji za mrtvou, uzavřela ji v rakvi v jednom pokoji domu svého a ze 
zármutku brzy potom umřela. Bratr přes zákaz nebožčin otevřel pokoj a nalezl 
dívku na živě. Pán její jde na cesty a máji přivézti kamenné srdce, kvetoucí 
myrtovou haluz a dvousečný nůž. Konečně navrátiv se s ní se oženil. 

Č. 11 str. 81 si. » Neboj se* ve zvonici. Srv. Wolf DHM. 328 si. 
Revue des trad. pop. Ví., 31 ČČM. 1895, str. 361 si. ke sbírce Ciszewského 
č. 130, 131. Zs. f. ost. Vk. lí., 221 k sbírce haličskoruských pohádek č. 2. 
Č. 12. str. 86 si. » Beránku otřes se, ubrousku prostři se, kyje z torby« : 
chudý vyprosil si poučen > starcem* od bohatého bratra prsten, ten má úlohu 
ubrousku; prsten vyměněn za kyje, a měšec zlatodajný. Srv. Erben, Slov. 
čít str. 97 si. /lo6poBOJii>eKÍ<i ('Mo.iencKÍft C6op. I., str. 597 si, 601 si. CÓopn. 
3a nap. vmotboj) IX. 3, str. 158 si., XI. 3, str. 126 si. B. Schmidt Griech. 
Márch. u. Sagen str. 114 si. Ortoli str. 171 si. OcTpoyMont CapTu II. 
str. 29 si. a j. v. 

C. 13. str. 95 si. Bratří poznávají podle stop určitě podobu ztraceného 
zvířete oslice (ve východních versích velblouda) ; považováni za zloděje ; u krále, 
soudce svého, poznávají jeho rod i i)ůvod, o kterém král sám nevěděl a potom 
teprve matkou o něm byl zpraven. Srv. IIIaiiKapeB7» CÓopH. oti» Hap. yMOXB. 
IX. str. 324 si. 06oj)niiK'i> Marep. KaiiK. XII , část I., str. 97 si. XIX. část 2, 
str. 112 si. Č. 4 OcTpovMOBt OapTi.i II. str. 37 si., pokažená verse u Krauss 
Sagen u. Márch. Siidslav. II., č. 122. 

Č. 14 str. 102 si. Hloupý myslí, že umřel. Srv. A. G. nar. pripov. 
v Soških pian. II. str. 46. ^lyóiiiiCKiíi Tpy^w II. č. 31, HnammKifí Bojonu. 
str. 204 si. Radlořf Turk. Stámme I., 6 str. 232 Haltrich DVM. Siebenb. 
str. 314. Gittée et Lemoine Contcs du pays Wallon str. 82; Revue des 
trad. pop. IX., str. 338 si. Orient und Occident I., 434. Liebrecht, Zur Volks- 
kunde str. 128 — 138, uvádí řadu povídek, ve kterých žena muži probudivšímu 
se namlouvá, že jest mrtvý. 

Č. 15. str. 106 si. Jakmile sluha lituje služby, má pán právo ho zabiti. 
Srv. pojednání Rcinh. Kohlera v Mélusine I. ('1«S78) o bretonské j)ohá(lce 
>Fanch Sconarnec*. Sébillot Litter. oralc do la Haute Bretagne- str. 153 si. 
Revue des trad. popul. IX, str. 339 si. Archiv f. slav. Phil. XVI., 318 
k Slámovým Slez. poh. a pov. č. 6. Strohá! Hrvat. nar. pripov. č. 58. Křes 
IV. 1884, str. 32 si. XvA^KOB^h Bejiiiicop. nap. ck. I. č. 21. Tpnft.iaiixi* 
•laTumcKÍH nap. cku3kii str. 12 si. Dowojna-Syhvcstrowicz 11., str. 116 si. 



14+ 

Kolberg Lud VIII. str. 189 si. (^/óopHHKb Marep. Kasicaa. XII. str. 123 si. 
Z. f. vgl. Literaturgesch. N. F. X. str. 67 si. 

Č. 16. str. 109 si. Ježíš u chudé vdívy a pak u boháče lakotného; 
toho obrátil v osla a dal ho ke chudé vdově na 7 let do služby ; nesměl nic 
dostati žráti, když něco na cestě sežral, pošel; Ježíš ho pak vzkřísil i od- 
pustil mu, ale a£ není víc tvrdého srdce. Srv. PoManoB-B IV. str. 18. č. 14. 
Hraše Vyprav, babič. str. 97 CÓopHUKT, na nap. yMOTBop. VI., str. 307. Bladé 
Contes popul. Agenais str. 63 si. 

Č. 17. str. 117 si. Ali Baba a 40 loupežníků. Srv. ČČM. 1895 str. 358 
ke sbírce Ciszewského č. 78 — 84. PoManoBi, III., str. 312 si. TpefljiaiUT. 
.laTLiuiCKÍH CK. č. 138. Šapkarev CÓopn. nap. yMOTBop. str. 327 si. č. 185. 
Ungar. Revue VIII. str. 334 si. Revue des trad. pop. IX., str. 107. 

Č. 18. str. 125. Hloupý za nepřípadné slovo bit. Srv. moje poznámky 
v Arch. slav. Phil. XIX., 257 ke knize Šejnovč č. 109, 110. Dobšinský VIL, 
str. 10 si. Krauss op. c. II., č. 107. Šapkarev CÓopii IX., str. 308 si 
Haltrich č. 65 Zingerle KHM. II., str. 10 si; Sébillot Litter. orale de la 
Haute Bret. str. 96 si. Cont. pop. de la Haute Brct. str. 227 ; Gittée et 
Lémoine op. c. str. 86. Marc Monnier Contes pop. en Itálie str. 13 si. Hahn 
Griech. u. alb. M. II., 154 si. Revue des trad. pop. IX., str. 347 ; X. str. 597 

Č. 19. str. 132 si. Muž, který žebračku obdařil a upřímně za radu jí 
poděkoval, odnesl si z obrovy skrýše plno pokladů. 

Č. 20. str. 137. Rek podělil zvířata — hada, mravence a sokola — 
svým chlebem; pomáhají mu dobyti krásné bohaté dívky. Má poraziti strom: 
slina oné dívky rány zceluje ; had nepustil jí ke stromu. Rek má rok hlídati 
13 kohoutů, jako v jiných pod. versích pásti 300 zajíců. Srv. ČČM. 1895, 
str. 362 k Ciszewského sbírce č. 133, 134, Zs. óst. Vk. II., 188 k Nar. 
pripov. v Soških pian. III., str. 36 si.; u Wolf DHM. 371 si. má pásti slepice. 

Č. 22. str. 151 si. Muž si vzal vodní ženu za manželku; podmínkou, 
že ji nesmí nikdy tak pojmenovati. Když to jednou ve hněvu učinil, zmizela 
i s dětmi. Srv. Revue d. trad. pop. VI., 350 si. 

Č. 24. str. 168 si. Moudrá dívka, kohout se spravedlivě rozdělí. Srv. 
poznámky R. Kohlerovy v Gonzenbach op. c. II., 205. Gliňski Bajarz polski 
IV, 167. MaHHcypa CKasKii str. 66 si. IlasinTRiiKn Apesneft niicMeií. 1878/9 
str. 108, Legrand Contes pop. grecs str. 24, 33. Zs. vgl. Litgesch. NF XI, 
str. 36 si. 

Mimo to čtou se četné povésti o pokladech, pověsti místní a historické, 
najmě o bojích s Maury. 

J. Polívka. 



145 



Přehled časopisů. 



Zkratky óasopisů: 

AfAnthrop zn Archiv fur Anthropologic ; AjslavPh — Archiv fiir sla- 
vischc Philologie; Anthrop iz: AnthropolojTie ; AnTradpoí>. zn Annuairc dcs 
Traditions populaires; .-í/VvmjíI/ zn AItprcussische Monatschrift ; ATradpop zzz 
Archivio per lo studio delle tradizioni popolari; AUrq _j Am Uniucll; 
BfPommcrVk := Blattcr řiir Pommcrschc Volkskunde; BuIFlkl — Bulletin do 
Folklóre; BulSAnthFar ^ Bullctins dc la Sociótc ďanthropologie, dc Paris; 
CorG/AEU --Z. Corrcspodenzblatt d. Geselschaft fiir Anthrop(>k)gic, Ethnologic 
und Urgeschichtc ; ČCM zz: Časopis Musea království českého ; CL -sii Český 
Lid; ČMčS = Časopis Mačicy Serbskcje: CMfArzz: Časopis Matice Morav- 
ské; ČMOl 3= Časopis vlasten. muzea v Olomouci; C SpsČ m Časopis Společ- 
nosti přátel starožitností českých: /i>//;/ť>/71//Y^ i= Ethnologische Mittheilungen 
aus Ungarn ; 90o iz: JTHorpu<i»n»ircKoe Ouuaptiiie; /-V^z/í^íf __ Kthnographia ; 
//iř/=iThe Folklóre; Flklst. zz. The Folklorist ; Geogrjb. zz Geographisches 
Jahrbuch: Glasnikfííí ziz Vi\'a,sA-\\^ zemaljskog muzea u Bosni i Hercep)- 
vini ; Ghb iz: Globus : InternAfE i— Internationales Archiv fiir llthnographie : 
JAmerFlkl. zz The Journal of American Folklóre: Arť/Z/V/ zz Kwartalnik 

historyczny; //^7 : Listy fil(>lo;i;ické ; Luí/ zz Lud ; J/í'/ zz Mélusine: 

AfiScA/eslk. zz Mittheilungen der schlesischen Gesellschaft fiir Volkskunde; 
MiAnthGlViťn zz Mittheilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien: 
NShČ zzi Národopisný Sborník Českoslovanský ; PArchmist zz Památky 
archaeologické a místopisné ; FctMi zz Petterman*s Mittheilungen : Prfil zz 
Prače filologiczne : Rad zz Rad jugoslovan. akademije ; RTradpop zz Revue 
des Traditions populaires ; S/Poh zz Slovenské Pohíady: CGAftcn. zz (T)opi!iiK 
3a HapOAHH yjioTiíoptíiiiíi vyd. bulhar. ministerstvo: Trad rz La Tradition : 
Vist= Véstník NMČ a NSČ: /'/' = Volkskunde (h(»lland.): Wal! z Wal- 
lonia; í/'l^ z= Wisla: Zť^/V';- rz: Zbiúr \viad(»m()sci do anthropologij krajowej 
(od r. 1896 pod titulem Materjaíy anthropolog.-archaeologiczne i etnogra- 
íiczne); ZdVfVk zz Zeitschrift des Vereins fiir Volkskunde; ZfE. zz Zeitschrift 
fiir Ethnologie; Z/Os/ 1 k. zz Zeitschrift fiir osterreichischc Volkskunde; Z/Vk _ : 
Zcitschrifl fiir Volkskunde : ílxMIIIlp zz /Kyjuiajii. MiimieTepeTiia Ilapo,inarn 
IIpocirbiuenÍH ; HxCm =: /Khiuui riapiinn. 

A. SLOVANSKÉ. 

1. České (sestavil L. Kovář) 

Český íiá. Sborník věnovaný studiu českého lidu v Cechách, na Moravě, ve 
Slezsku a na Slovensku. Vychází () y. do roka v ses. 6 — 7 arch. velkého 8'- formátu. 
Tiskem a nákladem F. Simáčka. C^ena 4 zl. ročné. Red I)r. Cenék Zíbrt. 

Národopisný Sborník. I. 10 



146 

— Sborník tento založen byl r. 1891 Dr. L. Niederlem a Dr. C. Zíbrtem jako 
redaktory. Onen řídil část anthropolog.-předhistorickou, tento ethnografickou a kul- 
turné historickou. V III. ročníku nabyla ethnografie s kulturní historií převahy a od 
V. ročníku jest redaktorem pouze Dr. Č. Zíbrt, a obsah je čistč národopisný (většinou) 
a kulturnč historický. Redaktor dovedl opatřiti si výborné rozpravy theoretické od prof» 
Hostinského (o písních >, Kouly (zvi. o kroji), Kl váné (o kroji mor., slov., o sbírání ma- 
teriálu), Tilleho (povídkové studie), Schwarze (o zvycích právních), Janáčka (o hudbé 
lidové), Havelkové a Novákové (o vyšívání), Mančala (ornament), i popisy proslulých 
sběratelů jako Bartoše (z morav. folklóru), Václavka (z Valašska), Vykoukala (různé) 
K. V. Adámka (o stavbách vých. Čech a j ), Hrušky (o Chodech), Holubyho (ze 
sloven, folklóru), Košťála (o pověrách), Pittnerové (z Horvácka), Houdka (hanácký 
grunt), Vycpálka (tance), Hauera (slezský statek), Šolty (z Chrudinska různé), Jurko- 
viče (o Slovensku a Valašsku), atd., od jiných získal aspoň Články menší (Jirásek, Ja- 
kubec, Kraus, Polívka, Pastrnek, Novák, Winter, Váša, Hejny. Tyršova, Hoblován 
atd.). V kultur, historii přispěli mu ovšem též mnozí (Kalousek, Rezek. Chytil, Winter, 
Král, Šimek atd.) Vedle rozprav a článků přináší i bohatou bibliografii, obsahy důle- 
žitějších publikací, zprávy osobní, o sjezdech, o museích, o přednáškách a směs^ 
má též dotazy na sběratele a přináší jejich odpovědi i jiný materiál lidopisný, atd. 
Nejhojněji přispívá ovšem redaktor sám Články, recensemi atd. Zejména uvádíme 
jeho popis NVČ v roč. V. Z článků bibliografických vyniká Ad. Černého o lužické 
folkloristice (roč. I.) a výroční přehledy české folkloristiky od F. Pátka. Důležitější 
věci jsou bohatě illustrovány. — Zkratka: ČL. 

Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze. Red. Jan Soukup. 
Časopis jako orgán jmenované Společnosti vychází od r. 1893 a dává se zdarma 
všem členům jejím (roč. přisp. 1 zl.) Společnost pěstuje archaeologii, historii a folklór, 
a dle toho jest i obsah časopisu. Z rozprav uvádíme (I. roč.) Zákonitá ochrana 
starožitností a památek českých, O stínání kohouta od Hulicia, Můra v představe 
lidu pošumav. od Konečného; (11. roč.) Pradlenky od Heyduka, Čarodějník 
v podání prostonárod. od Košťála, Chození s klibnou od Soukupa, Kroj na 
Skutečsku od Konečného, Lidové léčení na Zálesí od Mančala, Pověsti z Kla- 
tovska od Benetky; iIII. roč.) Vodník na Lomnicku od Petráka, Obraz slovan 
bájesloví od Z. V. Tobolky, Národopisná výstava českoslovanská, Lékař, prostředky 
na Skutečsku od Svobody, Lidé ve službách hospodářských jindy od Kozáka, 
K organisaci národopisné od Konečného, O původnosti a starobylnosti splétání 
čipek na Slovensku od M. Šmolkové; (IV. roč.) Lidové šperky od Sou ku par 
Zálesáci od Mančala, Prognostika lidová od Kozáka, Chozeni s Řehořem od 
Kučery, Řehoři od Želízka, Čertoviny od Kóniga. Časopis obsahuje i referáty^ 
drobné zprávy a zvláště pěknou přílohu heraldickou. — Zkratka: ČSpsč. 

Časopis Matice Moravské. V Brně. Red. V. Brandl a Fr. Bartoš. Tento 
časopis od r. 1876 vycházející má pro Moravu týž úkol a význam, jako ČČM pro 
české země vůbec. Moravskému lidu věnována je pilná pozornost. Uvádíme příklady 
jen z doby poslední 1892 — 96 r.: Bartoš, Drobné pověry moravského lidu. Dvě 
moravské povésti o císaři Josefovi a Ječmínkovi; Václavek, Bájeslovné bytosti 
na Valašsku; Cvrček, Knihy a právo horenské při městě Bzenci ; Konrády 
O bzcneckém kancionálu; Čapek, Příspěvek k lidov. názvosloví ornithologickému; 
Popelka, O cizích slovech v řeči lidové; Houdek, Pověsti o černokněžnících ; 
Šilhavý, Tři pověsti z Moravy západní; Či ž mář, O domácím lékařství lidu 
slovenského na Moravě, Cáry a pověry moravsko-sloven ké. Prásek, Madkrská 
landfojtství na severovýchodní Moravě; Zíbrt, Moravská píseň o proměnách světa ; 
Lurek, Obdarování (z Horácka); J. K lva na. Na jihovýchodní Moravě. Morava na 
NVČ v Praze; Vodička, K historii moravského nářečí. Zkratka: ČMM. 



147 

Časopis vlasten. muzejního spolku v Olomouci. Redaktor Jar. Palliardi 
Program časopisu je vlastivěda moravská, v skutečnosti péstuje se archaelogie 
a národopis moravský. Za příklad uvádíme z r. 1892; Jurko viČ, Dřevený kostel 
na Huslenkách; r. 1893, BakeŠová, Lidové léčení v Ořechovičkách ; B. Dušek, 
Z vinných Šenků v 15. a 16. stol.; Peck, Pamětní kopy, které se ještě r. 1800 
vyplácely; Konrád, O písních rukopisných kancionálu olomúckého; Houdek, 
Sloven. Kancionál D Kůžky z r. 1674; K I vaň a, Drobnosti o lidovém kroji na Mo- 
ravě; Horák, Valašská sušírna; r. 1894—96. Václavek, Folkloristické obrázky 
z mora v. Valašska: Peck, Lid na Vyzovsku; Houdek, Valašská zaklínači kniha; 
Tobolka, kůň v bájesloví slovanském; V. Havelková, O starobylosti národního 
vyšívání ^moravského; Vitá sek. Říkání při hodování svatebním z Trojanovce 
n Frenštátu; Klvaňa, Kterak se posmívá jedna obec druhé. Zkratka: ČMOl. 

Vedle těchto čtyř časopisů v, jeŽ lidovědu přímo mají v programu, i jiné 
odborné listy věnují jí místo, neboť spadá do jejich širšího programu. Jsou to: 

Časopis musea království českého. V Praze. Red. prof. Ant. Truhlář. 
Nejstarší tento vědecký časopis český měl a má v programu veškerý duševní 
kulturní život český a poučení v každém oboru Proto vždy také referoval o vyni- 
kajících pracích v oboru národopisu, pokud mohly míti pro nás důležitost, zvláště 
o českých pracích a přinášel z tohoto oboru rozpravy. V poslední době zejména 
J. Polívka seznamuje tam české čtenářstvo s pracemi slovanskými i západními na 
poli lidopisném, dále též V. Tille. V. J. Dušek referuje o pracích dialcktologických 
a sbírkách písní Bartošových. Titíž přispívají i rozpravami. Jelikož časopis hlavně 
péstuje výzkumy archivalní a rukopisné, tedy ovšem i ti z národopiscův a kultur. 
historikův, kteří se obírají tímto studiem, do něho píší, tak Menčík a Zíbrt. 
Zkratka: ČČM. 

Listy filologické. Red. J. Gebauer, Jos. Král, Fr. Pastrnek. V Praze. Do 
národopisu zasahují studiemi o legendách, o mythologii a dialektech. Též přinášejí 
referáty o pracích folkloristických. Zkratka : Lfil. 

Památky archaeologické a místopisné. V Praze. red. dr. J. Prusík. Dle 
programu svého přinášejí též hojné místní pověsti, více v dřívějších ročnících nejen 
v pozdějších, ale i v posledních máme tyto příspěvky od Rybičky, Smolíka, 
Šimka a Hrašeho. Zkratka: PArch. míst. 

Věstník Matice Opavské věnovaný kulturním a vědeckým potřebám Slezska. 
Má stálý přehled literatury týkající se Slezska, tedy i jeho národopisu, má také 
příspěvky historické, dialektologické. pově.sti. Článek o kroji atd. 

v 

Literární Listy přinesly r. 1891 v překladu rozpravu J. Polívky Česká 
folkloristika. Všímajíce si všech důležitějších zjevů na poli české literatury, referují 
léi o české literatuře lidopisné. Podobně 

Hlídka literární. R. 1892. přinesla pěknou studii od Šolce. Jak se mají Erbenovy 
pověstí národní k lidovému podání. Má bohatou bibliografii českou. Přináší též vý- 
roční zprávy o jiných literaturách slovanských. 

Z časopisův věnovaných více belletrii a jiných, jmenujeme ty, jež hojněji 
přináieji články z našeho lidopisu Dříve to byly hlavně Obrazy života a Světozor 
První zanikly, druhý v poslední době přináší zřídka podobné rozpravy patrně proto^ 
že týmž nákladem vychází Č. L. Dále jsou Kvéty (srov. z poslední doby či. V y k o u- 
kalovy a Houskový), Zlatá Praha (Máchal, Sole, Košťálj, Vlasť (redaktor 
J. Škrdie), jejíž redaktor od mládí pilně se obíral folklórem a bedlivě si všímá ruchu 
národopisilého; z rozprav uvádíme aspoň právě vycházející Hlavinkovu o písni 
národní; též politické časopisy i veliké pražské, i krajinské. Na Moravě zejména 
Obsor, . Vesna, kamž také přispívají Bartoš a Václavek, BéAa, pak Náš Domov 

10* 



148 

a Domácí Hospodyně, kamž píše M. Procházková, a opét i ostatní listy (Niva atd.) 
i politické rády sloupců svých, hlavně ve feuilletonu propůjčují statím lidopisném. 

Na Slovensku velmi činné jsou Slovenské Pohlady Časopis zábavno-pouČný. 
Red. j. Skul tety. Turč. sv. Martin. Vychází od r. 1880 a jest to slovenská revue; 
v žádném sešité neschází článek ze slovenského národopisu. Nyní obsahuje pfímo 
stálou rubriku Slovenský jazyk, obyčaje, starina, kamž přispívají různí 
spisovatelé (Pastrnek o jazyce, Sochán o kroji, o svatbě a j., Holuby o zvycích 
a názorech, A. B — y různé obyčeje a pověry, Sekerka, God a, Smetana, Rizner 
Petruškin, Vršatský, Vansová atd. Též f Chovat byl jedním z hlavních spolu- 
pracovníků). 

Sborník muzeálnoj slovenskoj společnosti. Red. A. S o kolík. Turč. Sv. Martin. 
Počal vycházeti r. 1896. Zaznamenáváme z něho článek o NVČ od P. Sochané. 
Mimo něho přispěli Holuby, Uram, Wagner, Mišík, Kmeť. Důležitý budou 
v něm zprávy o sbírání materiálu na Slovensku. 

Z praktických příčin bude dobře všímati si pro musea důležitého Věstníku 
Českoslovanských museí a spolků archaeologických. Red. Kl. Čermák. V Čáslavi 
vychází od r. 1896. Dále Sběratele, vych. od r. 1896 v St. Boleslavi redakcí V. Kocury. 

2. Lužicko-srbské (sestavil Ad. Černý). 

V Lužici vedle jiného pěstuje folklóre: 

1. Časopis Mačicy Serbskreje. Redaktor dr. Ernst Muka. Vydává vlastním 
nákladem >Mačica Serbska« v Budyšíně, tiskne K. M. Monse tamže. Vychází ve 
dvou sešitech ročně. Členové » Matice Srbské* dostávají jej za roční příspěvek 
4 marky; nečlenům prodává se ročník za 5 marek. Starší ročníky lze objednati 
přímo pod adresou Matice Srbské v Budyšíně, (Bautzen, Sachsen). Přihlášky za 
člena a příspěvky členské posílají se pod adressou: Kaufmann M. Morbe, Bautzen, 
Sachsen. ČMčS. založen byl r. 1848 výborem Matice Srbské a hlavně Janem 
E. Smole re m, jenž byl také prvním jeho redaktorem. Přihlížel hlavně k lužicko- 
srbskému jazykozpytu a literatuře, k domácímu nátodopisu a historii, přinášel i plody 
srbské poesie a v druhé řadě i články obecně poučné Od těchto dvou úkolů 
v posledních letech upuštěno. Krom toho ovšem přináší zprávy, týkající se Matice 
a nekrology jejich členů. Národopisu sloužil a slouží vynikající měrou, hlavně 
sbíráním materiálů. Své články a sbírky v něm ukládali a ukládají J. D. Smole r, 
M. Hórnik, J. Buk, M. Rola, dr. E. Muka, H. Jordán a j., z Čechů L. Kuba, 
K. Konrád, A. Černý a j. Zejména jest v něm uložena řada sbírek písní doplňkem, 
k monumentální sbírce Smolerově (sbírka dolnoluž. písní z rkpu B. Markusa, 
vydaná Hórnikem, několik sbírek Mukových, sbírka melodií od Kuby, tři 
sbírky Černého atd.), sbírky přísloví (J. Buká, J. Wjely-Radyserba a j.), 
sbírka bájí, pověstí a báchorek dolnolužických od H. Jordána, pojednání o lažickém 
obydlí od A. Černého, téhož řada studií >Mythiske bytosče lužiskich Serbowc atd. 
Zkratka ČMcS. 

2. Lužica. Měsačník za zabawu a powučenje. Zhromadny časopis borujo- 
a delnjolužiskich Serbow. Redigují Mikla\\ š Andricki a dr. phil. Arnst Maka 
Zodpovědný vydavatel E. Muka. Nakladatel: kanovník Jakub Herrmann, farář ve 
Wotrově (adresa: Ostro bei Panschwitz, Sachsen, Oberlausitz). Tiskne M. Smoler 
w Budyšíně. Cena 2 zl. ú poštou) Vznikl z bývalých měsíčníků >Lužicana< a »Lípy 
Srbské* (Lipa Serbska) r. 1882; založil jej dr. F. Muka s J. E. Smoierem, jeni na 
list vedl náklad. List slouží hlavně srbské belletrii, ale vedle toho podání i poučení. 
V této části přinesl četné příspěvky k srbskému národopisu od M. Horníka, dra. 
E. Muky, dra. Pfula a četných jiných přispěvatelů. Kromě dvou, tří pojednáni 



149 



M. Hórnika o nár. obyčejích jsou to hlavné jednotlivé materiály z lidového podání atd. 
Svého času otevřel tu A. Černý rubriku >Prašenja a wabjenja«, kterouž chtěl sbí- 
rání zorganísovati. Největší část příspěvku (báje, pověsti pohádky atd.) jest od dra. 
Muky Z ostatních sluší jmenovati cykly »Ze serbskaje stariny* od dra. Pfula 
(1887) a >Žiwjenje [a skutki Kukečanov« (lužických Kocourkovských,) 1891 —93 
Zkratka: L2ca. 



3. Polské (sestavil Em. Kt)vár). 

Wisía, miesi^cznik j^icograficzno-ctnograticzny Warszawa. Sklad glówny w ksig- 
gami M. Arcta, Novy-Í^viat, 53. Cena roč. 7 rub. ~ Časopis tento založen byl r. 1887 
Janem Karlo wiczem, jenž jako theoretický osvědčený pracovník v oboru lolk- 
loristiky dovedl získati mu spolehlivč pracovníky a uložiti v ním vskutku cenné 
práce z polského národopisu. Vedle rozprav přináší i hojně materiálu, přehledův 
Časopiseckých, recensí důležitějších spisů a bohatou bibliografii. Mimo to obsahuje 
četné, pěkné a vhodné illustrace. Z rozprav uvádíme na př. R Zawiliňskí (O spo- 
sobie gromadzenia materyafów etno^raficznych), Karlowicz (Czary i czarownice 
w Polsce), Czynski (Etnog.-statist. zarys liczebnošci i rozsiadlcnia ludu pol), K. 
Mátyás (Koleda), S. Ulanowska (Wšród ludu krakow.), A. Zakrzewski Z pusz- 
cxy zieloncj), Poblocki (Slownik kaszubski). Mimo to upravil Karlowicz do- 
tazník, Matusiak pojednal o nejstarších obyvatelích při ústí Wisly, Ciszewski 
sebral lidové názvy skal, jam a pod., Sam cek i podal příspěvek o lidovém léčení, 
ZawiliAski pověsti a písně z Bcskid, Karlowicz ukázky litev. písní, atd. V 2. 
ročníku máme: E. Orzcskowa (Ludzie i Kwiaty nad Niemnem), Ulanow^ska 
(Bože narodzenie u górali), Karlowicz (Lotryn. podanic o kr. Stanislawie), Wit- 
kiewicz (Drzwi chaty w Zakopaném); dále promlouvá Chelchowski o lidu 
z okolí Przasnysza, Dowojna-Sylwestrowicz o textech šlechty žmucfské, Ci- 
szewski o lidu jako tvůrci názvů, Bystrort pcnláva lidové legendy atd. J. Polívka 
líčí vývoj české folkloristiky. Mimo to máme tam příspěvky sociologické, anthropo- 
logické a j. V dalších svazcích nalézáme Grabowského studii o zádruze (Tlí. roč.), 
o legendách v staropol. textech (IV. roř.), Ciszewského dějiny srbsko-chorvat. 
folklóru (V— VL roČ.), Bicgeleisenovy studie ze srovnávací literatury lidové, 
Samcova Boginki-mamuny, různé národopisné studie Karlowicz o vy, Žmigrod- 
zkého, Majewského (o hadu roč. VI), Matlakowského (Dětské hádanky 
a bajky roč. IV.), Ziemby (o přezvídkách roČ. IV.), Wasilc vského (o krako- 
wiacích VI. roč.), Nadmořského (o Kašubech a Kočevorh VI. r. i, Franka 
(iidov. vojna), J u s z k i e w i c z e (litev. svatba VII. roč.X S i a r k o w s k é h o fo jídle, o kroji 
Vil. roč.), Lose (.studie o lidové liter. VIII. roo ), Bystroťie (o podání roč. VIII.), 
Cincialy (přísloví roč. VIII.), a Četné jednak drobnosti lidoi:)isné, jednak líčení urči- 
tých vsí» atd. Z Četných tu spolupracovníků hlavnc přisjHvají Lubicz, Mátyás, 
Kibort, Olechnowicz, Bystroň, Hoff, Jastrze^bowski, Jelertska a j. v. 
Ad. Černý podává příspěvky z folklóru lužického, — Zkratka: Wla 

Wisla vydává též bibliothéku, v které vyšly tyto spisy : M. Federow ski, 
Lud okolic, Žarek, Siewierza i Pilicy 'sv. 1. li.), St (^helcho w ski, Pod a ni a 
z okolie Przasnysza (sv. :í. a 6.), Z. Wasilewski, Jagodnc, wicš w pow. 
Lukow., Gminie Di^bic (sv. 4.\ R. Zaviliňski, Podanie i picšni górali beskido- 
wych (sv. 5.), M Udziela, Medycyna i i^rzesady Icczniczc ludu polskiego 
(sv. 7.), K. Skrzyňska, Kobieta \v picšni ludovcj sv. S.), St. Polaczck, Wies 
Rudawa (sv. 9.), W. Weryha, Podania lotcwskie (sv. 10), A. Ks Plcsz czynski, 
Bojarzy Mí^rzyrzcccy (sv. 1 1 .\ M. T ) o w o j n a - S y 1 \\ o s i r o w i c z, Podania žmujdzkie 
(sv. 12. a 13), Bracia Grimmowie, Bajki dom<»w(.' i d/.icrinne isv. 14. a ir».l 



é 



150 

Lud) organ Towarzystwa ludoznawczego we Lwowie. Red. dr. Ant. Kalina. 
Časopis tento počal vycházeti r. 1894 ve Lvově; rád přináší rozpravy theoretické, 
více než Wla; srov I. roč. I. Franko, Najnowsze pr%dy w ludoznawstwie, 
A. Strzelecki, Z dziejów pierwotnei rodziny, Kalina, O ludach aryjskich i pier- 
wotnej ich ojczyznie, Gorzycki, O antropologii etnicznej, v II. roč. Witort, Jus 
priraae noctis, Lewirat. Vedle toho pěstuje lidopis polský i ruský, na př. Matyáš, 
(I. roč.), Zápust- Papielec-Wielkonac, Kilka zwyczajów wielkonocnych v Tarno- 
brzesk em (II. roč.), Ludowe nazwy miejscowe, Kolbuszowski (I. roč.) Roáliny 
w wierzeniach ludu (II. roč.) Grzyby w wierzeniach ludu, Dobrowolski (I. roč.). 
Lud hrubieszowski, J. Karlowicz (II. roč.) Gregoržanki, Polívka (II. roČ), My trzej 
bracia! Karwowski (různé články ze Slezska), ivehoř, Pošwi^cenie mieszkania 
rus. w Galicyi, Kaindl, Pasterstwo i wierzenia pasterskie u Huculów, Sarna 
Obrz^dy weselne w Jaszczwi, Žmigrodzki, Ukraina, atd. Vedle rozprav přináší 
i články obsahující materiál a dále posudky. Zkratka: Lud. 

Četné jiné listy, pokud přinášejí co z oboru lidopisu, nalezneme ve Wisíe. 

Zbiór wiadomosci do antropologii Krajowéj wyd. antropolog, komisse 
Krakov. Akademie od r. 1877. Každý svazek obsahuje tři díly: archaeelogický, 
anthropologický a národopisný. Národopisné práce vyšly v něm tyto: 

I. O. Kolberg, Rzecz o mowie ludu wielkopolskiego; W. Kosiňski, Slow- 
niczek prowincyjalizmów z okolic Krakowa, Bochni i Wadowic; P. Paty lak, 
Prowincyalizmy mowy polskiéj w Drohobyczu i jego okolicach ; Z. Gloger, 
Nazwy weselne, wyraženia i przedmioty užywane przy godowych obrz^dach ludu 
na przestreni bytéj Rzeczy pospolitéj; Grále wski, Zabobony i mniemania ludu 
nadnarwiaňskiego tycz^ce si^ ptaków i plazów i owadów; F. Žuliňski, Kilka slów^ 
do etnogralii Tucholców i mieszkanców wsi woloskich; J. Kopernicki, Zagadki 
i lamigtowki Górali bieskidowych; Siarkowski, Zagadki z okolic Kiele. 

II. A. Petrow, Lud ziemie Dobrzyňskiéj; J. Morzyňska, Zwyczaje, obrz^dy 
i píešni weselne ludu ukraiiískiego z ok. Biatéj Cerkwi; Siarkowski pokrač. z I.; 
Bykowski, Pieáni obrz^dne ludu ruskiego z ok. Piásku. 

III. Siarkowski pokraČ. z LU. Rulikowski, Zapiski etnograficzne z Ukrainy; 
Kolberg Piešni ludu litewskiego 

IV. Pod ber es ki, Materiaíy do Demonologii ludu ukraiňskiego; Siarkowski 
pokrač. z I. II. líl. J. Grajnert, Zapiski etnograiíczne z ok. Wielunia i Radomska. 

V. W. Dybowski, Przyslowia bialoruskie z pow. Nowogródzkiego; J. Mo- 
szyňska, Kupajto tudziež zabawy doroczne i inne z dodatkiem niektórych obrz^ow 
i pieáni weselnych ludu ukrainskiego z ok Biatej Cerkvi; Gustawicz, Podania 
przes%dy, gadki i nazwy ludowe w dziedzinie przyrody; Kosiňski. Materyjaty do 
etnografii górali bieskidowych. 

Ví. Siarkowski pokrač. z I. — IV. Popowski, Pieáni i obrz^dy weselne ludu 
ruskiego w Zaléwaňszczyžnie; Wierzbicky, Nfeteorologia ludowa; Gustawicz 
pokrač. z V. Hodoly, Maly przyczynek do wierzeií i podaň ludowych o zwie- 
rz^tach i roslinach. 

VII. Kosiňski pokrač. z V. Siarkowski, Podania i legendy o zwierz^tacli 
drzewach i roálinach; Szablewska, Wesele i krzywy taniec u ludu ruski^o w ok. 
Zboražu; Z. Gloger, Zagadki ludowe z nad Narwi i Buga na pograniczu Mazowsza 
z Podlasiem w 1. 1865 — 80; Z. Rokossowska, Wesele i pieáni ludu ruskiego ze 
wsi Jurkowszyzny w pow. Zwiahelskim na Wolyniu; W. Malinowska. Obrz^dy 
weselne ludu ruskiego we wsi Kudynowcach pow Zloczowskim. 

VIII. Popowski pokrač. ze VI. Lipiňski Zwyczaje i pieáni ludu wielko^ 
polskiego; Neymann, Materyaly etnograficzne z ok. Pliskowa pow. Lipnwieckim; 
S. Ulanowska, Niektóre materyjaly etnograficzne we wsi Lukówcu (mazow.) 



151 

IX. Siarkowski, Materiály do etnografii ludu polskiego z ok. Pinczowa; 
MoszyAska/ Bajki i zagadki ludu ukrainskiego ; A. Cienciaía Piesni luáu ái^skiego 
2 ok. Cieszyna; Kolberg, Zagadki z Lubelskiego, od Krasnego Stawu i Gorzkowa. 

X. O. Roszkiewicz i I. Franko, Obyczaje i piešni wesolne ludu ruskiego 
we wsi Lolinie p. Stryjskiego; Tomaszewska, Obyczaje wesolne ludu ruskiego 
WC wsi Cetuli pow. Jarostaw. Udziela Materyja!y etnograticzne žebrané z miasta 
Ropczyc i okolicy; Dybowski, Zagadki biatoruskie giib. Minskiéj; Janasiňski, 
Jasetka w raieácie Grybowie; S. Ciszewski, Lud rolniczno-górniczy z ok. Slawkowa 
pow. Olkuskim. 

XI. Ciszewski, pokrač. zX. Kopernicki, Przyczynek do etnografii ludu 
ruskiego na Wolyniu (z materiálu Roskossowské srov. VII.); Karíowicz, Podania 
i bajki žebrané na Litwie. 

XII. Karíowicz, pokrač. z XI. Tomaszewska, Obrzedy weselne ludu 
mskiego w^c wsi Winnikach pow. Drohobyckiego ; Brykczyiíski, Zápisky etnograf 
z Polesia wolyrtskiego; hr. Stadnicka, Pieáni i obrzedy weselne ludu ruskiego 
2 ok. Niemirova na Podolu rosyjskim; Kopernicki, Pieáni górali bieskidowych 
tok. Rabki; Ziemba, Zwyczaje obrz^dowc w ok. Uszycy na Podolu rosyjskim; 
Kopernicki, Wesele u góralów bieskidowych z ok. Rabki; Kolberg, Pieíni ludu 
z Podola rosyjskiego 1858—62. 

XIII. Nejkrásnější prací, vskutku vzornou studií národopisnou je J. Koper- 
nického, O góralach ruskich w Galicyi. Následují: K Matyáš, Podania o Tatrách; 

A. Wankeowa, Halahiwki (zabawy wielkanocne ludu rus. we wsi Gorzycach i ; 
M. Cisek, Materiály etnograf. z miasteczka Žolyni w pow. Przemyskim; W.Weryha, 
Damki bialoruskie ze wsi Gl^boklego gub. Wilertskiej; M. Gralewski, Nieco 
z notatek etnograíicznych ; J. Kolesa. Narodziny i chrzciny, wesele i pogrzeb u ludu 
ruskiego we wsiChodowicach, pow. Stryjskiem; L. Magerowski, Kilka wiadomosci 
o ludzie polskim ze wsi Wesolej w pow. Brzozowskim; S. Rokosovski, O šwiecie 
roálinnym vyobraženia, wicrzcnia i podania ludu ruskiego na Woíyniu; Bašnt 
-f Polesia sebrané O. Kolbergem. 

XIV. S. Udziela, Lud polski w powiecie Ropczyckim w Galicyi; Baudouin 
de Courtenaye, Dwie mclodyje do tej samej piesni litewskiej; Z. Wicrzchowski 
Materyaly etnog. z powialu Tarnobrzeskicgo i Niskiet^o w Galicyi (všechny tcméř 
stránky tamčjšiho života*. 

XV. Dr. J. Kopernicki, íiadki ludowe górali bieskidowych z okolic Rabfci; 
M. Dowojno-Sylwestrowicz, Wiadomosc o šwieceniu íuczyvem w chatách 
'wiejskich na Litwie; W. Kosiňski, Niektúrc zabobony i przesady ludu polskicgo 
z okolic Maková i Andrychowa; S. Udziela, Lud polski w powiecie Ropczyckim 
(pokr.); S. Ulanowska, Lotysze Intlant Polskich a w szccgúlno.sci z Gminy 
Wieloňskiej, pow. Rzcžyckiego. 

XVLS. Udziela, Lud polski w powiecie Ropczyckim (pokr.) Wierzchowsk i 
Básni i powieáci z puszczy sandomieskiej ; S. Ulanowska, Lotysze inflant polskich 
{pokr.), Baudouin de Courtenaye, písnc běloruské z gub. Grodzenské a Hiruta. 
Písně z gub. Lidzskč; R. Zawiliiíski, Demonologia, urkoi, czary, czarownicc. 
<:zIowiek i jego sprawy, rúžne. 

XVIL R. Zawiliiíski, Przyczynek do etnograíii górali polskich na W c^^rech 
Bl Rawicz-Witanowski, Lud wsi Stradomia pud Czt^^stochowcm ; A. H u rý- 
no wic z, Zbiór rzeczy biatoruskich, B. Gustawic/, Zagadki i lamiglówki ludowe; 

B, Scgel, Materyaly do etnog. žydów wschodniogal.; J. Kibort, Nutki ludowych 
PKMnek žmudskich. Zkratka: Zbiór. 

Od r. 1896 místo něho vycházejí Materiály antropologiczno archaeologíczne 
i etnograflcsne wyd. staraníem Komisyi antropologicznej Akademii Umíejetnosci 



152 

w Krakowie. Díl národopisný obsahuje: Udziela, Colera w poj^ciach ludu ziemi 
síjdeckiéj; L Czarkowski, Wzajemny stosunek stanów na Podlasiu; Ctechow- 
ska, Wesele w Rudzku pow. mitísk.; Malinowski, Okaz pisma obrazkowego; 
Cercha, Básni ludowe zeb. we wsi Przebieczanach pow. wielickim; Wereňko, 
Przyczynek do lecznictwa ludowego; Pawtowicz, Kilka rysów z žycia ludu 
w Zalasowej; Swigtek, Zwyczaje i poj^cia prawne ludu nadrabskiego; Zimmer, 
Dumki i piešni ludu ruskiego z Zadnieprza; Zawilinski, Przyczynek II. do etnografii 
górali polskich na W^grzech, 

4. Ruské. 

}KHBaH CTapiiu.i. IIcpiojineoKoo M3AaHÍe oTbt.ieHÍíi aruorpa^ÍH HMuop. PyccKaro 
reorpa'»n»iecKaro o6uxccTBa noAi. pejjaKcicuj lIpeActiaTCiLCTByioiiiaiH) bt* Oxat^eum 3tho- 
rpa+iu B. II. claMaiioKaro. C.-IlcTcpóypn.. Vychází 4kráte do roka v seŠ. po 8 až 
10 arších. Předplatné do zemí mimoruských 6 rublů. — Časopis založen r. 1890 za 
tím hlavné účelem, aby národopisný odbor cis. rus. zeměpisné společnosti mohl 
tímto orgánem svým pěstovati intensivnější styky s provinciálními, místními přátely 
národopisných studií, aby mohl jím buditi zájem pro studia taková v nejširších 
kruzích. Bohužel vychází časopis tento velmi nepravidelně. Dosud máme před sebou 
V. svazkii (ročníků). List má 4 oddíly: 

1. rozpravy a studie, 2. památky jazyka a literatury lidové,3. kritika a biblio- 
grafie, ^« směs, t. j. popis různých drobnějších výjevů ze života lidového, též drob- 
nější ukázky z literatury lidové, různé zprávy z ruchu národopisného, zprávy z ceet 
učených, nekrology a p. Větší rozpravy tiskli v VKCt. j Zda nov, IltcHii o Knnst 
MHxaiiJit sv. I.), A. Sobolevskij (O^epirt pyccKOii Aia.icKTo.ioriu ve sv. 11.), G. 
Ginken(JpeBHtflouin pyccKÍn aByocHOBHWH .xuHHbm yMcna hhxl yMeHbiunTejibHi.in sv. III.)^ 
V. Perete í/iepeBHJi Byaa.ioma u oíinpeAaHÍfl sv. IV. \ Kil. Zobnin (INrojia b-l roji-L. 
OiiiicaHie KpyroBopora KpccTbHHCKuft '/KysMR bt. ce^t ycTi.-Himi.iucKOMT> TiomeHCRaro OKpyra. 
IV.), S. Ryba kov (O uapOAHuxx ntcunxT. Tarapi., BaiiiKupt ii TenTnpefl IV.), N» 
Aristov (O nMTLBtucHCHiH .íTHimecKaio cocKuaua Kypmc KasaKOBX IV.), Kl. Jochelson 
i.ia MŤ.TKH oKaccfeiiiii HuyTCKOH oO.iacTu) a j. v. Mnoho tu vytištěno materiálů spíše 
pro dějiny slovanské filologie důležité, z korrespondence J. Prejsa, J. Sreznevského» 
O. Bodjanského, posledně otištěn list Dobrovského k admir. a min. Šiškovu. — 
Mn^ho otištěno v >K('t materiálů pro ruskou dialektologii; málo spolehlivý pro nedosta- 
tečnou korrekturu jest dialektol. materiál litevský a lotyšský. Něco málo otištěno bulh. 
písní a pohádek. V oddíle krit. bibliograf oznámeny většinou publikace týkající se Ruska 
a četných jeho národností. Přehled českých prací národopisných v let. 1880-90 
I)odal J. Polívka v II. sv. J P. 

3Tiiorpa4)H4eCKOe 0608p'1&liie. IIopiioAnqoeKijo ii3,iaHÍo DiHorpa-Mnií^cKaro OTJit.ia 
lÍMiiop. Oftiuocrna .liortinr.iort KcT0CTD03HaHÍH, AHTpono^oriii ii I)THt>rpa*ÍH, cocronmaro npH 
MocKoBCKnMX yiiiin<^pcHTeTl;. IloAi, peíaKUÍPft otMq)CTnp>r I)TH(>rpa«>. ()T,T.t..ia H. A. ílnHyiea^ 
MocKBa 1889 si. Vychází čtvrtletně v seŠ. o 15 arších, předplatné 6 rublů. 

Časopis tento značnou měrou splnil, co na poč. hned slíbil, stal se skuteČné^ 
centrálním organem etnografické práce v Rusku, věrným jejím obrazem a bezpečným 
vůdcem pro každého, kdo se zabývá studiem národopisu říše ruské, obyvatelstva 
jejího ruského a četného cizorodého, finských, tatarských atd. národností. Stal se 
jím jmenovitě vzorně vedeným bibliograf.-kritickým přehledem všech literárních 
prací i po venkovských listech tištěných v Rusku, v Sibiři, střední Asii i na Kav- 
kaze. Prof. Annčin v úvodním článku „O :»aAa4axT. pyí*cKM»fl CTHor])a*ÍH " (I. str. 1 — 35)- 
ukázal na důležitost studia primitivních nárůdků. Žijících v území říše ruské, a 306> 
tomuto studiu věnovalo značnou pozornost, jednak studium lidu ruského, velko* 



153 

ruského, běloruského i roaloraského, jeho života od kolébky až do hrobu, sociálních 
jeho poměrů, tradic jeho literárních, písní, pověr atd., jednak všestranné studium 
přečetných neruských a neslovanských národností bylo úkolem]:3C)6. » Prof. Vsevolod 
MilUr v řadě pojednání probírá vliv iránského eposu na epické povésti kavkasské 
a dále na mské epos (OrrciocKH iipaHCKRXi cRnanuiA ua KaBKajt seŠ. IL, KaBKaacKÍji 
CKa3iuiÍA (» miK.ionaxx seS. IV., MaTopin^M a^ii ii<rro|iiu r»i.LT{iiiHMX'b oioaccTOKi seš. V., 
XIL, Xin., XIV., XV., XVII., XVIII., XXII., KanKa3CK0-]»y«0Kiíi napa.7j*\iH seš. X., 
XI ). Poměr středo- a východoasijských, mongolských písní, pověstí, pohádek na 
ruské tradice určuje v četných pojednáních (#>. Potanin (l*ycrKníi .ihuima ,la|)m á et> 

KUprH3CK(ifl CKaSKŤ. SeŠ. VII : IÍOcTOMHMH IiapajI.UMlI KI^ HtKOTOllI.lMl} pyt^tt^KblMb ÓKa3KHMb 

seš. VIII., 1Iii.iiirpiiMi>ni.oLiJiiHax'L ii rKaincaxi. seš. IX., (TaBpi* Foauuobhui h l>ct»pi, seŠ. X., 
Eorxo racapi* ii ciaBnur^KaH iionkcTi. n Baitii.ioiicKouii. ua]>cTut seš. XI., ,liui> Mop;i i<i> 
cieaaoMfc daoct Xlf., Mapna .IcrMMi. BŤ..i:in ni> Ci.Liiiuaxi ii <-K*:i;)Kax'i> XIII, XIV., IK>p- 
couaiRi» Hapaax Tapo.!'!. (.lyri. ííiuuua) wh cT»'iiin>iXT, CK.iaaHiaxi. XV., Tomo o yctuciiHoA 
rujOBi Vk cTcnH XVI , Uoitierb o Ua<!a]»rŤ. XVII., Op^LiurKJH iiapa.ijiMii K"i> iio3MaMi> 
J)uBl6apACKaro uuKwia XVIII., Uaua puMCKiii XX., rpcHCOKiil dinx-b ii opAMHCKÍfl •^ii.iKwiup-b 
XXL, Hu uOBiay iioBbixi* iipiiu.icm*iiiri k-b Om.iiihI; o ,(oupi,iut XXII., .Ioivium o AcoKt 
u npexAHic o ^Iuuriioi>xnHt> XXIII.). — Některé studie o dějinách slovanských pověr 
vytiskl Alex. Vesclovskij (Kt. nniipoi-y o Aya.iiuniiU(řOKiixi. KocMurouiHXi. V., IIti!K(i,ii>Ki> 
M08UXi> AaHHkixi> K'& iiapiaiii.iMi. iipiUi'ran.U'HÍaML <• X^^^xl. (IX.). 

Řadu článků o tradicích ruských podal X. /'//. Sumcev UTU(>rpii4>u4reKÍji aa- 
MtiKU III., BopoMi B'i> uaiK>AHuii «rjoB«>(.'Uoeiii IV., Ki> iimopiii cKajauiň oCii, MCKycuoM'^ 
CTi^i^Ki V., i>rro.iocKU xpucrlaucKiiXi. iip(MaHÍn bi. MOiirojLí^tKiixi. oKasKaxi. VI., MuiUK 
vh HapoAUOft ojiuBocuiKnu VIII., iJajiui* bl Hapo;iuort «'.ii«u<'choctii X., IltoHu o rocrt Te- 

pCiUTÍH II pUACTBCHHbDI UMÍ. tUaJKli XII., IjM.IIIHM O /inOpl.IUl; II Mapllill; II iHUCTBOUUMfl 

HVi CKASKU O acoHt BojuicCuiimL XIII.-- XIV., Ha]KaiihiH irkciiii o CMOpTii co.i.iara XVT» 
Myx'B Bít (^BOAB^t CBOCÚ ;Ki>iiki XIX., ťKa3Kii II .iťrcujM o MapKt rxtraTorub XX , Míuio- 
pyocKÍfi CKSSKii no c6o])UHKaMi> Ko.ii><'><'pra w MoiuiiucKtui XXII. 

Sestaveny různé kosmogonické a demonologickč tradice z gub. Tambovské 
okr. Elatomského (II), tradice a legendy maloruské IV., V., VIL, IX , XIIl.— XIV.» 
XVIL, XVIIL, XXL, běloruské VIL). 

O maloruské svatbě: J. V. Ochimovič (iJuauoBio Ma.iopy»<;KMXTi <Mia;io6HMXJ» 

uOpflAOB'^ II ntO<>Hl> Iil> llrTopill (>BU.IB>UÍlI 00M1>Ií XL, XV., l>paUHMt> A^roBopbl y .Ma.io- 

iMH-coirk XVIIL, 

o běloruské svatbě: Dobnar-Zapoljskij (^H-bJíopyccKan 4;iia,ii.«ía Bb Ky.ibTypiH)- 
peAurH03iii.ix:biiepi'H:iiTKa-b XVI.,XVII.,XIX., 

Ze sociálního života běloruského (D ceMoiiin.ixi. Al>.i<>;Kax b im uómiihomx iipauy 
CtjiopyccoB'b VIIL, ()'U'])bii BuTe(»cK«»ň Bkiopycoiu XIL, XIIL, XIV., XVIL, XX., K) ••yA«»- 
ycrpofieTsi m^ o6biuuuMy iipaBy ň-tuiopyccoBi. XVIIL, o lidovém lékařství (IX., XI., 
XIX.) a j. v. 

Mimo to nalézají se hojné články o různých národnostech neruských a ne- 
sbvanských, jmenovitě kavkazských od A. Chachanova a j., 

o Votjacích, Zyrjanech, Baskirech, Ču vašich, Hurjatech, Čeremisech a j. nověji 
o nirůdku Salarů v centrální Asii (XVL), o Sachalinskčm nárůdku Giljaků (XVIL) a j. v 

Mimo běžný bibliograf.-kritický přehled soudobé produkce literární v oboru 
národopisu bývají občas bibliograf, přehledy národopisných prací o jistých kmenech 
a krmjich říše ruské; tak sestaveny bibliograf, přehled prací vytištěných v časo- 
pisech wbířdcých (seš. V., VI , VIL, VIIL, IX., X., XL, XII ), 

všech od r. 1734 — 1891 vydaných knih a rozprav o Kirgizech a Karakizech 
(sei. IX., XL, XIIL- XIV.), o Čukčích(seš. X.), o Moskvě seš. (XL, XVIL), novějších 
pnid o lotyšském národopise (seš. VII , VIIL, XIL, XiX K o estonském národopise 



154 

(XIII.— XIV., XV., XX.), seznam národopisných článků v časopisech kavkazských 
(od r. 1846 (sešit XIII.-XIV., XVL, XIX., XXI.). J. Pohvka. 

Mimo oba hlavní časopisy národopisu věnované celá řada jiných přináší 
cenné příspěvky. Ale k orientaci o ruské lidovědě 306. a >KCt. úplně sta6', neboť 
v jejich bibliografii a přehledu časopisů zaznamenáno jest vše, co kde se z lidovčdy 
ruské vyskytne. Maloruský časopis ýKuxe u cjiobo (red. I. Franko), jenž pilné se 
počal obírati lidopisem, nyní v tomto směru ochabnul. Za to vydává od r. 1896. 
Tovarišstvo Ševčenkovo: KTHor|)a*H'iHMH 30hphhkt>. 

5. Jihoslovanské. 

CCopiiHKL 3a uapuAuii yMOTiioiKMiiirt, HayKJi ii KHiDKHima. HsaaBa MiiuHCTOpcxBO to Ha 
napoAHuTo ni-oiM«imeHÍe. dupán, 1889 zl. Cena svazku ok. 800 str. s četnými přílohami 
6 franků. 

Redakcí Dr. Iv. Šišmanova a spoč. Ath. II ieva, později D. Matová vy 
dává bulh. ministerstvo kultu od r. 1889 velkolepý Sborník, ve kterém se mají 
soustřediti všecka studia země i národa bulh. v minulosti i v přítomnosti. Zvláštní 
oddíl Sborníka věnován publikaci bohatého materiálu literatury lidové. Mezi oddílem 

1. vědeckým a oddíl. 3. lIapo;inii yMoTuopeini/r jest oddíl 2. kritický. V prvních 
svazcích byl ještě oddíl literární (otištěn znamenitý román Iv. Vazová IIojt> iiroT«0 
Plody ducha lidu bulh. otiskují se dle přesného od samého počátku pevně stano- 
veného programmu. I. Písně: 1. náboženské, 2. ze života osobního, 3. ze života ro- 
dinného, 4. ze života společenského, 5. ze života politického (písně epické, junácké). 

11. Prosa: 1. výklady přírodních zjevů, různé pověry lidové, prognostica, 

2. Čarování, lidová medicína, 3. pověsti o zlých duších, nebožtících atd., 4. pověsti 
církevní a náboženské, legendy, 5. pohádky ze života rodinného a společenského, 
6. tradice historické, místní, 7. bajky, 8. pohádky fantastické a směšné, 9. přísloví, 
10. hádanky, 11. pořekadla proklínající i žehnající, pozdravující, 12. říkadla rychlá, 
13. dětské ukolébavky, hry a p., 14. obyčeje a zvyky, 15 materiál lexikografický. 

Vědecké studium tradic bulh. zahájil Dr. Iv. Šišmanov velmi pěknou informa- 
tivní úvahou o významu a úkolu bulh. národopisu (iiiiaqoHiícTO u 3a;ia'iaTa Ha Hainara 
ťTHorpa'MiH I., str. 1 64.) V prvním sv. hned přihlásila se znamenitá síla, jejíž 
účastenství pro úspěch studií bulh. byl nad jiné blahodárné, Mich. Dragomanov; 
vytiskl v něm pojednání CianíiiirKHiL cKajaiiiji mi iioac<"pTByBainif «m>6ctb(miho .it.To (I.); 
a v pozdějších svazcích vydal řadu znamenitých studií ze srovnávací literatury 
lidové a středověké: i .laBnHCKiiTl; tKasauHn ja ])()JKAenH<'To Ha KoHCTanTHua Bciiikoii 
(n., III. ), ('jaBUHeKn BapnauTHHa vjíud «'BaHr»'.TcKa .icrcH;ia (IV.). ( '.laB/iHCKiiTt. iiptiipaBKii 
na EAiiiioBa Hcrropiifl (V. -VI.). 3a6(Mt/KeKn Bi.pxy (ManHinnairt. piMiinio.JHn ii othhcckh 
.Trren.iH (.VIL, VIII., X., XI.) Mimo to sestavil Ef. Karanov rejstřík všech do té 
doby vytištěných variantu písní sbírky br. Miladinovú. A. Hic v Bt-irapcKUTt npl;- 

AaHUíI 3a HCnO.lHUH, Hap^MCHIl e.lHHH, aCUAOBO H .laTUHIl (III. a IV.), PaOTHTO.lHO UapCTBO BT. 

HapojHara noejiia, oOimaurfe, oOpcAiirt n noutpHHTa (VIL, IX. ), H. Pop o v I>x.irapcKiiTt 
loaaiuKH ii^cHu IIL a IV. všeobecná charakteristica epické poesie blh.; Th. Vol kov 
ÍBa^ifiapcKHTt o6peaii na »MaBnHCK»rí; uapn.in (IIL. IV., V., VIII., XL). C. Ginčev Iltiuo 
110 Ó-BjrapcKaxa aapo^ua Me-iimiiHa (IIL), Dr. I v. Šišmanov: IIpHuocbKtM-L OLjrapcKaxa 
uapoAHa cTMMOJiorHfl (IX.), D. Máto v Bt.itHCKu Bxpxy 6t.irapcKaTa aapojHa cjioBecHOCTb 
(X.), J. Bákal o v MaT(3pu}i.iii h3l oO.iacTBTa na 6i»JirapoKaTa napoAua MCjnuHHa (XII.). 

J. Polívka. 
Srbové a Chorvati mají dva sborníky: Bělehradská akademie vydává OpncKu 
€ T II o r p a •!•. 3 6 o p u u K ve volných lhůtách, jehož jednotlivé svazky budou obsahovat 
větší samostatné práce (1. svazek jest 3. vydáni Miličevičova '/Khbot (.'p6a ccjmica 



155 

1894). Jihoslovanská Akademie počala r. I896 vydávati Zbornik za narodni 
život i običaje juínih Slavena. Uredio Ivan Milčetič (U Zagrebu), jenž 
isi se stane hlavním sborníkem pro srbsko-chorvátskou lidovčdu a zároveň nás 
wznámi se všemi plody, jež vyjdou na jejím poli. Jiné časopisy viz na str. 91—92. 
Slovinci nemají zvláštního lidopisného časop. Nejvíce mu věnují místa Dom 
inSvet a Izvestja muzejskega društva zaKranjsko. O pracích v oboru 
skkvinského lidopisu seznamuje nás dr. M. Můrko v ZfOstVK výročními přehledy. 

K 

* * 

6. Archiv fUr slavische Philologie. Vydává V. Jagié. Jest sice psán jazykem 
německým, ale věnován je slovanské filologii a sice všem jejím odvětvím a všem 
slovanským národům. Hned v I. sv. uložil sám proslulý vydavatel důkladné studie 
o ruském lidovém básnictví epickém, o jihoslov. pohádkách atd. Seznam prací z oboru 
Slovan, národopisu v něm uložených jakož i kritik sv. I. — VIII. r. 1876— 91 najdeme 
v bibliografickém přehledu, jejž vydal Fr. Pastrnek (Bibliograph. Ubersicht uber 
dle slav. Philologie; Archiv f. slav. Phil. 1892, Supplement-Band). Od r. 1891 vynikají 
ČI. Soerensenovy o srb hrdinském eposu, příspěvky Jagičovy, Kalužnia ckého, 
Polívkovy, t Oblakový, četné recense (na př. Gjogjevicova o vyd. Karadži- 
čových písní srb. r. 1891). K. 



B. OSTATNÍ (sestavil E. Kováři 
1. Německé v Rakousku. 

Zeitschrift fur osterreichischc Volkskunde. Ori^an dcs Vercins fúr ósterr. 
Volkskunde in Wien. Red. Mich. Hábe rl and t. F. Tempsky. Měsíčník tento vy- 
chází od r. 1895 a z německých lidopisných časopisů je pro nás nejdůležitější, 
nejen že vnitřní cenou řadí se k nejpřednějším, ale zabývá se lidopisem Němců 
z našeho okolí a při tom pilně si všímá také ostatních národů rakouských a na 
prvém místě nás Čechů. O důležitějších našich spisech lidopisných přináší důkladné 
referáty a mimo to ještě kritický výroční přehled celé folklór, literatury od prof. 
Polívky. Podobné přehledy přináší o literaturách německé (dle zemí), polské a ru 
sÍDské, slovinské. Obsahuje pojednání, drobné zprávy, kroniku, kritiky, spolkové 
zprávy. Má též dobré illustrace. Mezi spolupracovníky máme bar. Helferta, Hauf- 
fena, Meringera, Heina, Haberlandta, Riegla, Kralika, Neubauera' 
Schlossara atd., dále Můrko, Polka (folklór bukovin.), (loldbergra, z našich 
Polívku, Přikryla. Václavka. Zkratka: ZfOVK. 

Beitr&ge zur deutschbohmischen Volkskunde Herausg. von d. Ges. zur Forde- 
rung deatsch. Wiss., Kunst und Lit. in Bóhmen. Gel. von Prof. Dr. Ad. Ilauffen. 
L 1. H. Einfůhrun^ in die deutsch-bohm. Volkskunde ncbst einer 
Bibliographie von A. Hauffen. Prag 1896. — Příspěvky tylo vycházeti budou 
ve volných lhůtách. Jméno redaktorovo ručí, že to budou příspěvky dobré, a vzhle- 
dem k tomu, ie materiál jejich bude z Čech, i pro nás velmi důležité. První sešit, 
úvod do némecko-české lidovědy, je vskutku práce znamenitá. Obsahuje stručné 

v 

dějiny německé lidovčdy, pak vylíčení Němců v Cechách, dosavadní práci na poli 
némecko-české lidovědy a příští její úkoly, a podrobnou biblio^raíii. Tato je roz- 
tříděna: 1. Češti Němci vůbec. 2. Bavoři na jihozáp 3. Hornopfalzské obyvatelstvo 
fia záp. (hlav. Cheb). 4. Horní Sašové ve středu severních Cech. 5. Slezané n? 
vých. A v jednotlivých oddílech jsou zase tyto rubriky: u) Dějiny osídlení a cha- 
flkter kraje. ^) Nářečí, slovník, názvy, r) Dům, dvůr, poloha vsi ď) Kroj. ť) Živ- 



156 

nosti, průmysl, strava. /) Mravy, zvyky a slavnosti, g) Zvykové právo. A) Mythy, 
pověry, čáry. /) Pohádky a pověsti, i) Písně a říkadla. /) Divadlo, m) Ústrojí tě- 
lesné. Zkratka: BzdbVK. 

Mittheilungen der anthropologischen Gesellschaft in Wien, převahou obsa- 
hují rozpravy anthropologické a archeologické, pěstují však též národopis v užŠim 
smyslu. Zabývají se nejen otázkami povšechnými (Fr. MQIIer, Penka), ale zvláště 
poznáváním národů rakouských a také národopis český dosti má v nich materíala. 
Ze studií zvláště připomínáme studie venkovských staveb (Meringer, Bancalari, 
Peez a j.). Zkratka: MiAnthGWien. 

2. Německé v Německu, Švýcarsku, Hollandsku. 

Zeitschrift des Vereins fur Volkskunde. Im Auftrage d. Vereins herausg. 
von Karl Weinhold. Berlin, A. Ascher & Co. — Nejdůležitější tento lidopisný ča- 
sopis v Německu počal vycházeti r. 1891 jako nástupce za »Zeitschrift fůr Volker- 
psychologie und Sprachwissenschaft* begr. von M. Lazarus und A. Steinthal, jenž 
r. 1890 dokončil 20. ročník. Dřívější tento časopis měl za úkol snésti materiál a při- 
spívati k poznání ducha lidského, pokud tento se jeví ne jako individuum, ale jako 
zjev společenský, tedy poznati ducha společnosti, a v tomto smysle obíral se pro- 
jevy tohoto ducha — folklórem. Nový časopis měl program pozměněný. Wein- 
hold v úvodní stati podává program lidovědy a výslovně podotýká, že nechce pěsto- 
vati jen folklór, ale více, celou lidovědu. Leč zůstalo jen při programu. V skutečnosti 
pěstuje se jen folklór, ovšem dle nových method a cílů. Látkou i zpracováním časopis 
tento vysoko vyniká. Přináší články theoretické, studie srovnávací, i materiál (menší 
sdělení), pěkné referáty; též illustrace přináší, málo, ale dobré. Časopis počal při- 
nášeti i krásně spořádanou bibliografii (vedle kritiky); škoda, že se v ní nepokračuje.) 
Folklór pěstuje se ovšem hlavně německý, ale pěkné práce o jiném materíala na- 
lézají přijetí. Z důležitějších Článků pro nás srov. na př. Krejčí, Zu den deotschen, 
bóhmischen und máhríschen Volksliedern, Meitzen, Land und Leute der Saal- 
gegenden, Fr. Krauss, Der Tod in Sitte und Glauben d. Síidslaven, Ammann, 
Volkssegen aus d. Bohmerwald, Nehring, Die cthnograph. Arbeiten d. Slaven, 
Tobler, Mythologie und Religion (1. roč.), Baumgart, Aus d. mittelschlesischen 
Dorfleben, Voretsch, Zu den deutsch. Volksliedern aus Bohmen und Hessen (III. roč.) 
Hauffen, Das deutsche Volkslied in Ósterreich-Ungarn, Baumgart, Aberglaube, 
Sitten und Gebráuche in Mittei-Schlesien, Ivanoff, Die Sitten der Túrken in Bal- 
garíen, Herrmann, Der volkstúmliche Kalenderglaube in Ungarn (IV. roč.), Bartel, 
Uber Krankheitsbeschwórungen, Friedel, Anfánge d. Webekunst, Peter, I>orf8- 
kurzweil im Bóhmerwalde, K. Weinhold Beitrag zur Nixenkunde auf Grund schle- 
sischer Sagen, týž, Die Wiedderprozession von Virgcn und Prágratten (V. roč.). 
Kos si na, Die vorgeschicht Ausbreitung d. Germanen in Deutschland (VI. roč.) — 
Zkratka ZdVfVk. 

Zeitschrift řiir Volkskunde in Sage und Már, Schwank und Streicb, Lied, 
Rátsel und Sprichwort, Sitte und Brauch. Herausg. von dr. Edmund Veckc li- 
st edt. Leipzig, A. Dorfel. — - Program je vytčen již v titulu a shoduje se v ném 
s listem předchozím, s nímž má i podobný název Jest třeba dobře je rozlišovati. 
Redakci předešlé se nevyrovná. Zkratka: ZfVk. 

Am Urquell. Monatschrift fúr Volkskunde. Herausg. von Fried. S. Krau8«. 
Hamburg, Kramer i. Commiss. Pečlivé redigovaný tento měsíčník men.^ích roemérů 
vyd. od r. 1890 nejprve Cantensem vyniká pěknými drobnými články, jimiž přispí- 
vají do něho namnoze nejlepší pěstitelé folklóru (na př. Karlowicz, Kaindl, Kupczanko, 
Kaindl, Wlislocki, Gatschct, Pitré, Gaidoz, Winternitz atd.). Folklór slovanských 



157 

národ& bedlivě se v nčm stopuje, a zejména hojné jsou rozpravy z folklóru srbsko- 
chorvatského, neboť redaktor sám patří k předním znalcům jeho. Zkratka AUrq. 

Am Urds-Brunnen. Mittheilungen fúr Freunde volksthumlich-wiss. Kunde. 
Rendsburg. Jest to nejstarší folkloristický časopis německý; vychází od roku 1881. 
Zvláštního významu nemá. 

Schweizerisches Archiv fiir Volkskunde. Vierteljahrschríft hcrausg. ven Kd. 
Hoffman-Krayer. Zúrich. E. Cotti. — Schwcizerische Gesellschaft fůr Volkskunde 
počala r. 1897 vydávati tento mnohoslibný časopis jako svůj orgán. V 1. sešitě je 
od redaktora podán úvod obsahující jednotlivé části lidovčdy s výborným vý- 
kladem. Z článků jsou důležitější o výstavní vsi v Ženevě od Hunzikra, o cílech 
a methodách anthropologie ve Švýcarsku od Martina, o masopustních zvycích 
Švýcarských od Hoffman-Krayer a, lidopisný obraz kantonu Zngu od A. Ithc- 
nové. Zkratka: SchweizA. 

Mitteilungen der schlesischen Gesellschaft fUr Volkskunde herausg. von 
F. Vogt und O. Jiriczek. Breslau. Vychází v malých sešitech od r. 1894 a přináší 
drobnější články a příspěvky k lidovědě pruského Slezska. Redaktoři, dobří odbor- 
níci, jsou zároveň hlavními přispívateli; z ostatních jmenujeme aspoň prof Nehringa. 
Zkratka: MiSchlesGfVK. 

Alipreussische Monatschrift. Herausg. v. R. Rcicke u. E. Wichert. Vychází 
od roku 1892 a přináší hojně materiálu k poznání historie i národopisu provincie 
východopruské. Zprávy ty týkají se namnoze starých slovanských Prusů, též o Li- 
tevcích v téže provincii usídlených všelikých se dočteme zpráv. Zkratka: ApreusMsch. 

BlMtter fiir Pommersche Volkskunde Herausg v. O. Knoop u. A. Haas. 
Časopis věnovaný folklóru země kdysi slovanské, která na starožitnosti slovanské 
dosud je velmi bohatá, zajisté pro srovnávání materiálu dosti má důležitosti. Zkratka: 
BtPommerVK. 

Archiv fUr Landes- und Volkskunde der Provinz Sachsen herausg. v. Alfred 
Kirchhoff in Halle, od r. 1891. Článků národopisných je málo. 

Globus. Illustrierte Zeitschrift fur Líinder- und Vólkerkunde. Begr. 1862 
v K. Andree. Herausg. von R. Andrce Braunschweig. Vedle částí zeměpisných 
tná též mnoho Článků národopisných a archaeologických, [>řináší též hojné referáty. 
Ano část národopisná v něm stále je bohatší. Zkratka: Glób. 

Roku 1894 s ním splynul Au si and. Wochenschrift fiir Erd- und Vólkerkunde, 
Stuttgart Časopis tento přinášel rozpravy z oboru nejširšího národopisu, všímal si 
národopisných poměrů celého svčta, zejména obsahoval studie týkající se kmenů 
méně vzdělaných. 

Internationales Archiv fiir Kthnographie. Red. J. Schmeltz. Leyden Vychází 
od r. 1888 a přináší rozpravy německy, francouzsky, anglicky, hollandsky. Věnován 
je hlavně národopisu kmenů primitivních, Přináší hojné zprávy o museích, jež mají 
sbírky národopisných předmětů primitivních kmenů, studie o těchto předmětech 
a pod. Zkratka. InternAlE. 

Archiv fUr Anthropologie. Red. L. Lindenschmit, J. Ranke. Braunschweig, 
B. Viewegh. Jest to nejlepší časo[)is anthropohigický svými rozpravami, i kritikou 
i bibliografií. Česká anthiopologická a archaeo logická literatura má tam svou stálou 
rubriku. Zkratka: AfAnth. 

Pettemiann*s Mittheilungen věnovány jsou zeměpisu; nás zajímají potud, že 
V b<^té své bibliografii uvádějí též literaturu národopisnou namnoze s kratičkým 
obsahem. Zkratka: PetterMi. 

Geographischcs Jahrbuch, herausg. v. A. Wagner, jest pro nás potud dů- 
leiit, ie vždy za 2 léta přináší z péra prof. Gerlanda kritickou bibliogratii národo- 
. pisné literatury, velice poučnou. Zkratka: Gcogrjb. 



158 



3. Uherské. 



Ethnologische Mittheilungen aus Ungam, zugleich Anzeiger der Gesellschaft 
fúr die Vólkerkunde Ungams. Red. Dr. Ant. Herrmann, dr. L. Katona; Budapest. — 
časopis založen byl r. 1887 dr. A. Herrmannem a má nemalou důležitost pro nás 
podávaje hojnost materiálu o Slovácích i o jiných národech Uherského království. 
Program časopisu jest: 1. důležitější duševní plody lidové (písně, přísloví, hádanky 
atd.); 2. podání, pověry, Čáry, obřady, zvyky, lidové umění; 3. zvláštnosti kmenů s uher- 
skými příbuzných; 4. studia jazyková; 5. rozpravy, výklady, materiály a pod. o ná- 
rodopise Uher nynějším i minulém; 6. bibliografie a kritika prací týkajících se ná<* 
rodopisu Uher; 7. příklady a překlady poetických plodů lidových; 8. nápěvy písni 
a tanců. Z přispívatelů buďtež uvedeni vedle redaktorů Czambel, Nagy, Lehoczy, 
Vrábely, Wlislocki, Krauss, Marienescu, Kálmany, Veres atd. Též arcivévoda 
Josef, pod jehož protektorátem časopis se vydává, přispívá studiemi o cikánech. 
Zkratka: EthnolMiU. 

Etnographia a magyar-országi néprajzi társaság es a Magyar Nemzeti Museum 
ertesitčje. Red. Dr. Munkácsi Bernát; Budapest Jsa organem téže společnosti 
doplňuje se s předešlým maje s ním skoro tytéž spolupracovníky a do r. 1896 i spo- 
lečného redaktora, dr. A. Herrmanna. Jsa psán maďarsky má ovšem jiný kruh 
čtenářstva a účel Šířiti lidovědu mezi Maďary. 

4. Hollandské. 

Volkskunde. Tijdskrift voor Nederlandsche folklóre onder redactie van Pol 
de Mons cn Aug. Gillée. Od r. 1888. 

Ous Volksleven. Antwerpsch-Brabantsch Tijdskrift voor Taal en Volksdicht- 
veerdigheid, voor onde Gebruiken, Wangeloofkunde, euz. onder leiding von 
J. Cornelissen te S. Antonius-Brecht en J. B. Veroliet te Antvverpen. Te Brecht 
bij L. Broekmans. Měsíčník od r. 1889. 

Volk en Taal. Maandschrift over Gebruiken, Geschiedenes, Taalkunde euz., 
nitgegeven dooř de Zantersgilde van Zuid-Vlaanderen. Rouse, A. Courtin. 
Od r. 1888. 

t Daghet in den Osten. Limburgsch Tijdschrift voor alle liefhabbers van 
Taal-en andere Wetensweerdigheden. Hasselt, M. Ceysens. Od r. 1884. 

5. Dánské, švédské a norvéžské. 

Dania. Tidsskrift for folkem-il og folkeminder. Udgivet af O. Jespersen og 
K. Nyrop. Vychází v Kodani od roku 1891. Je věnován dialektologii a folklóru 
v užším smyslu. 

Huld. Reykjavík. Od r. 1890 vychází ročné svazek obsahující pověsti, báje 
atd. islandské. 

Ymer. Tidskrift utg. af selskapet fór anthropologie och geografie. Přední 
anthropolog.-geograf.-ethnologický. Časopis švédský; vych. od r. 1880. Mimo to vy- 
chází sbírka pojednání lidopisných a jazykozpytných: 

Nyare bildrag til Kánnedom cm de svenska landsmalen och svenskt folklif. 

Mnoho lidopisu obsahují též: Svenska foruminnes fSrenings tidskrift a Kultur- 
historiska meddelanden. 

Syn og Segn. Red. R. Flo. Christiania. 

Folkevennen. Christiania (od r. 1852). 



159 



6. Francouzské ve Francii a Belgii. 



Mélusine. Recueil de mythologie, littérature populaire, traditions et usages, 
fonde par H. Gaidoz et £. Rolland, dir p. H. Gaidoz. Paris. Jest to skoro nej- 
starší lidopisný Časopis vůbec. Keltolog Gaidoz a folklorista Roland založili jej již 
r. 1878, ale pro nedostatek odběratelů zanikl po roce. Avšak r. 1884 počal znovu 
vycházeti s týmž programem. Druh jeho látky je vytčen v názvu. Co se týče roz- 
sahu, neomezuje se na Francii, ale chtěje směr srovnávací pěstovati sbírá materiál 
takmČř z celého světa, i od vzdálených národů primitivních. Stojí při tom na sta- 
novisku t. zv. anthropologicko-psychologickém, t. j. na stanovisku Spencera, Tylora, 
Langa, Bastiana, jež hledá raději psychologické výklady než vlivy historické. 
Zkratka: Mel. 

Revue des traditions populaires. Recueil mensuel de mythologie, littérature 
orale, enthnographie traditionelle et art populaire. Orgáne de la Societě des tradi- 
tions populaires an Musée ďethncgraphie du Trocadero. Paris Pro Členy 15 fr., 
pro nečleny 17 fr. Dir. PaulSébillot. - Vychází od r. 1886 a jest to jeden z nej- 
lepších a největších časopisův lidopisných. Obsah je přebohatý. Vedle studií srov- 
návacích (Siébillot, Harou, Comelissen, Basset, atd.) máme důkladné zprávy o folk- 
lóru téměř všech národů (o slovanském Zmigrodzki, Vol kov a Sichler, o litevském 
Wissendorf, o balkánském Douma, o estonském Dido, o jihoamcr. Charencey, 
o anamském Dumoutier, o řeckém Georgeakis a Pineau, o arabském a pod. Basset, 
atd ). Zkratka : RTradpop. 

Annuaire des traditions populaires vydává táž společnost pod toutéž re- 
dakcí každý rok. Výroční tyto zprávy jsou jaksi historií lidopisného studia za každý 
rok, pojednávají o národopisných společnostech, o odborných časopisech, o vyni- 
kajících pracích a pracovnících Francie jest ovšem zpracována nejpodrobněji, ale 
jinak všímá si práce všech jiných národu. Zkratka: AnTradpop. 

La Tradition. Revue generále des contes, légendes, chants, usages, traditions 
et arts populaires. Dir. E. B lemon t et H. Carnoy. Paris. E. Lechevalier. Měsíčník 
tento založen byl roku 1888 od mladších pracovníkův, kteří nebyli spokojeni, že 
RTradpop přináší mnoho článků obsahujících materiál a málo theoretick>ch. Při- 
náší tedy více theoretických studií hlavně z oboru legend a mythologie. Hlavní 
spolupracovníci vedle redaktorů jsou Davidson, Harou, Corteux, Nicolaides, Bé- 
renger-Feraud, van Elven, Le Brun, a j. Zkratka: Trad. 

Bulletin de Folklóre Orgáne de Société du folklóre wallon. Dir. E. Mon- 
seur. Ličge. J. Leběgue & Cie., vychází od r. 1891. Vedle rozprav o písních, po- 
věrách, pověstech, legendách, zvycích, hrách, lidové medicinc, meteorolo^ni a pod. 
je velmi bohatá část kritická. Vedle redaktora hlavně přispívají Harou, Gittée 
Feller, Goblet ďAlviela, Polain, Doutrepont, Willmotte a j. Zkratka: BulFlkl. 

Wallonia. Recueil mensuel de littérature orale, croyances et usages tradi- 
tionels pub. pak O. Colson J. Defrecheux, (i. Willame, dir. O. Colson 
Liěge. Zkratka: Wall. 

Pro srovnávací mythologii jest duležit měsíčník Revue de Thistoire des 
religioQS (dir. J. Réville; vychází od r. 1880), pro anthropologii i národopis 
L*Anthropo]ogie, která vznikla r. 1890 sloučením 3 časopisův : Revue ďanthropologic. 
Revue ďethnograhie, Ma té riaux pour Thistoire primitive de Ihomme. Dir. Carta i I hac, 
Hamy i Topinard. Nejlepší studií národopisnou Je tam vylíčení svatebních obyčejů 
v Ukrajině od Volkova (roč. II. a III.). Zkratka : LAnthrop. — A konečné též uvésti 
sluií Bulletins de la Société ďanthropologic de Paris hlavné svými theoretickými 
Články ze srovnávacího všeobecného národoí)isu. 



160 

7. Španělské, portugalské, italské, rumunské a řecké. 

Ve Španělích a Portugalsku byl v letech osmdesátých dosti veliký ruch 
a počalo se vydávati nékolik folkloristických časopisů. Ale všecky zanikly. Nyní 
časopisu, jenž by měl lidovědu aspoň jako jednu z hlavních částí v programu, v celé 
Hispanii není. Příležitostně ovšem jiné časopisy Články lidopisné přijmou. 

V Itálii vynikající lidopisec G. Pitrě založil v Římě již r. 1877 R i vista di 
letteratura popolare, nejstarší lidopisný časopis vůbec Ale týž r. 1879 přestal 
vycházeti. R. 18^2 založil spolu s Sal. Marinem: Archivio per lo studio delle 
tradizioni popolari. Rivista trimestrale dir. da G. Pit re a S. Marino, Palermo, Lib 
internaz. C. Clausen. Pěstuje italský folklór v našem užším smyslu. V Neapoli vycházejí 
dále Archivio di letteratura popolare a Giambattista Basile. Dále mnoho se na- 
chází ve Vita Italiana, jejíž redaktor Angelo de Gubernatis vydával do r. 1895 
Rivista delle tradizioni popolari italiane. 

V Rumunsku vlastním lidopisným časopisem je Sězětoarea (Přástky), red. 
A. Gorovei. Vychází ve Folticeni od r. 1892. Hlavní účel je sbírati materiál. V Řecku 
je podobný časopis v Athénách 'Eaziot red. G. Drossinis. 

8. Anglické v Anglii a Americe. 

Folklóre. A. Quaterly Rewiew of Myth., Tradition, Institution and Custom 
A. Nutt. London. Jest to organ anglické Folklóre Society. Jest bohatou studnicí 
národopisu ze všech zemí, kde Angličané mají své osady, kmenů primitivních. Ale 
též srovnávací studie a theoretické přináší Vycházel do r. 1889 pod názvem 
Folklore-Jour nal (devět ročníků), načež splynul The Archeolog Rewiew 
v jediný časopis pod nynějším názvem. Spoluredaktoři vedle Nutta jsou Aber- 
cromby, Gomme, Jacobs. Vedle redaktorů ze spolupracovníků uvedeme aspoň 
některá jména : Jevons, Hartland, Stokes, Smiths, Lang, Godden, Duncan, 
Powelle, Evans, Clodd, Cravvley a j. v. Zkratka: Flkl. 

The Journal of American Folklóre. Ed. W. W. Newell. Boston and New-York. 
Publ. for. The Amer Folklóre Society. — Amerika skýtá národopisu velmi bohatou 
žeň Indiáni, černoši, různí přistěhovalci, atd. Co je tu různých živlů. Časopis 
vychází od r. 1888 a zabývá se hlavně Indiány, méně černochy a ostatními. 
Zkratka: JAmerFlkl. Jiné časopisy, The Folk-Lorist, The Rewiew of Folklóre 
(red. F. Starr), InternationalFolk-Lorc Associatíon (vesměs v Chicagu) známe 
zatím jen ze správ časopiseckých. 

Mimo uvedené časopisy jsou ovšem i jiné věnované zvláště národům asijským, 
africkým atd. Zprávy o nich najdeme však i v těch, jež jsme uvedli, a látkou jsou 
nám přece již příliš vzdáleny. 



Bibliografie za rok 1895. 

1. česká (sestavil E. Kovář, recensemi přispčl L. Niederlc). 

Adámek K. Z národopisných výstav I. početní knížky, 11. památky evanjelíků 
ve východních Čechách. ČL. IV. 133, 328, 483. 

Adámek K. V., O úkolech českého studia národovědného se zvi. zře- 
telem k dosavadnímu vývoji národopisné činnosti české (Květy 
1895. II.) 



161 

Týž psal o společenstvech na Hlinecku v Národ. Listech 1895. S. 150. 

Antosska. O Czechach, ich krajů i žyciu. Warszawa 1895 (W. Obuchowski) 

str. 34. Populární knížečka pro lid 
B— y A., Pověry a o by čaje v o Zvolen, stolici. SI. Poh 1895. str. 122. 
Baldessari Vojtěch, Národní pohádky. Velké Meziříčí 1895. S. 53. 
Bartoš Fr, Dialektol ogie moravská II. (Nářečí hanácké a České.) V Brné 

1895. Nákl. Mat. Morav. 

Bartoš Fr., Zpráva o rukopisných sbírkách národ, písní moravských 
z 1819, chovaných ve Františkové Muzeu v Brné. (Zvláštní otisk z Annales, 
Mus. Francisceum v Brně 1895). Jsou to písně, jež byly na rozkaz nejvyššího 
kancléře hr. Sauera po všech zemích rakouských sbírány. Na Moravě byl místo- 
držitelem tehdy hr. Mitrovský, jenž řídil se vzorem českého nejvyŠ. purkrabího 
hr. Kolovrata. Sebrané písně české i německé zaslány byly po 2 exemplářích, 
jeden pro vídeň. společnost přátel hudby, a druhý se uložil ve Františkově Muzeu. 
Mnohé z těchto písní dosud nebyly uveřejněny a vůbec je celá sbírka velmi 
vzácná. 

Beran Václav, Popěvky při nošení jídel o svatbě. ČL IV. 502. 

Bolech V., Pověst o Jakubu Kubátovi z jižních Čech. ČL V. c2. 

Bolte J., Zwei bóhmische Flugblátter des XVI. Jahrhunderts. Afslav. 
Ph. sv. 18. 

Bouchal Fr. B., Koupání krále na Jihočesku. ČL IV. 543. 

Týi, Pohádky z Krumlovská. ČL IV. 300, 541. 

Cyterák J., K svatebním obyčejům na Smíchovsku. ČL V. 58. 

Čapková Božena, Lidové pověsti o vodníkovi. (V Úpici a okolí sebrala). 
ČL V. 73, 172. 

v 

Celakovský Jar. Dr., Práva a svobody domažlických Chodii za staro- 
dávna. (Privilegia král. měst venkovských z let 1225—1419 II) 

ČiŽmář J., Obchůzka Valachů ve Vyzovicích na Moravě. ČL V. 188. 

Týž, Čáry a pověry lidu morav.- slovenského. ČMM 1895, str. 40, 155, 
247, 344. 

Domorázek Frant., Lidové zvyky, pověry a báje při úmrtí a pohřbu. 
ČL IV. 241. 

Dostál Alojs, Kmotr. Podle lidového podání. ČL IV. 122. 

Dušek V., Příspěvky k dějinám české dialektologie I. Jan Blahoslav 
ČČM 1895. str. 175, 462. 

Ežner Václav, Máje z okolí u hlířsko-j a novického. ČL IV. 1. 

Fikar J., Strakonický dudák u hudební kapely pluku č. II. v Písku. 
Pcdává J. Plni. ČL V. 19. 

Flos Fr., Staročeské hry vánoční: 

I. Narození Krista Pána. ČL IV. 125. 

II. Příjezd svatých tří králů do Betléma. ČL IV. 127. 
m. Hra o třech králích. ČL IV. 128. 

Franko Ivan Dr., Pověst o Přemyslově kvetoucí lísce a povésti o kve- 
toucí holi. ČL IV. 22. 

Goda M., Svadobné obyčaje v Slov. Aradáci. Sh. Pul. 1895, str. 449, 
561, 619. 

Hi^ný Aug., Lidová hra vánoční o třech králích v okolí Nymburka, 
ČL IV. 532. 

Haoui J08, Letnice na Přeloučsku. ČL IV. 510. 

Týl, Věnčení kříže a hospody na letnice v Cholticku. ČL IV. 97. 

Hauer Václav, Selský statek ve Slezsku. ČL IV. 8. 

Národopianý Sborník. 1. 11 



162 

Hauer V., Přidky na Opavsku. ČL V. 131. 

Havelková Vlasta, O starobylosti národního vySíváni moravského. 
(ČMOl 1895, p. 64). Autorka soudí na starobylost nékterých prvků ornamentačních, 
jimž podkládá význam symbolický, dávnou tradicí uchovaný. K. 

Heliích J., Čarodějník v žábu se proménil. ČL IV. 517. 

Heran Fr., O písni národní se zřetelem na nynější dobu. V Praze 1895. 
Brožurka je psána pro poměry české, ale hodí se i pro jiné. Viz Rozpravy všeob. 

Herzog A., Slovakische Rátsel aus N agy-Kosztolány. (AUrq VI. 1895, 
str. 31 n.) 

Hoblová Barbora, O švadlenách, krajkářkách, stavěčkách čepců a 
kytkářkách na Mladoboleslavsku. (ČL 1895, str. 302 a 406.) Důležitá 
studie k vývoji lidového kroje českého v tomto století. Obírá se hlavně čepci 
a holubinkami. 

Hoťuby J. L., Korhel', čert a smrt z Beckova na Trenčianskom Po- 
váží. ČL IV. 13. 

Týž, Obrázky zo života podhradských zemanov v Bošáckej dolině 
na Slovensku. ČL IV. 412, 506. 

Týž, Ukázke žartovného prekárania slovenského. ČL V. 33. 

Týž, Z mojich žiackých časov modřanských. SI. Poh. 1895, str. 43, 74. 

Týž, Výlet do Šútorskoj doliny v Turci ibid. 460, 556. 

Hošek Ignác, Povídky z okolí svojanovského (ve vých. Čechách) vypravo- 
vané místním nářečím. ČL V 77. 

Hraše J. K, Dary Meluzině, aby neskučela. ČL IV. 543. 

Týž. Vystrojování, nošení, utápění a upalování smrti na smrtelnou 
neděli. ČL V. 184. 

Hruška Jan Fr., Statek i chalupa na Chodsku. ČL IV. 206, 315. 

Hutter Th., Die Wiinschelruten und Schatzgráber in Bdhmen. (Zeitsch. 
f. Culturgesch. 1895 II., str. 126 n.) 

Chorvát K., NiekoTko myšlienok o štúdiu Tudovom. (SI. Poh. 1895, str. 

558.) Projevuje některé myšlenky o studiu národopisném, spec. na Slovensku. 
Týž, Smrť, pohrab a mrtví v tradici i zvykoch Tudovych. SI. Poh. 1895, 

str. 16, 89. 
Týž, Slovenská svatba SI. Poh. 1895, str. 518, 577, 651, 698. 
Jakubec Jan a Alois, České tkalcovství rukodílné. Příspěvek k českému 

názvosloví. ČL IV. 34. 

Janás V., Chození s »perchtou«. Příspěvek k chození s »klibnou«. ČL IV. 56- 

Janík L., »Podh oděnec*. Pověst moravská. ČL IV. 623. 

Janoušek V., Kocandy v Čechách I. ČSpsČ. III. 24. 

Jirásek AI., Proti zlodějům. ČL V. 154. 

Jurko vič Dušan, Lidový kroj čičmanský. (ČL V. str. 65.) Jako celý byt do- 
mácí obyvatelů Čičman (horské vsi na Trenčansku) je důležitý — zachovány 
jsou tam i zbytky zřízení zádruhového — tak i kroj je starodávný. Ženský zá- 
roveň jeden z nejkrásnějších v celém Slovensku. 

Kalousek Jos. Dr., Josef Procházka, příklad českého písmáka. ČL IV. 
214 a ČL V. 25, 129. 

Týž, Martin Kroupa, písničkář v druhé polovici věku XVIII. ČL IV. 60 

Týž, K dějinám lidové pověry české. ČL IV. 49. 

Týž, V záležitosti křížů t. ř. cyrillomethodějských. ČL V. 130. 

Kameníček Fr. Dr., Pamětný spis nejmenovaného pozorovatele o pří- 
činách selského pozdvižení v Čechách r. 1775. (Věstník král. Spol. 
nauk 1895, II.) 



163 

JUrásek Job. Dr., Poitorňa, Nová Ves, Hlohovec (sborník Čechů dolnorakoa- 
ských. Praha, 1895. Cena 2 zl.) p. 216. Po starších pracích Šembery, Herbena 
atd. tato studie nejdůkladněji vyčerpává to, co víme o Češích v Dolních Rakoa- 
sicti, jejich jasyku, písni, hudbé, kroji a obyčejích. Na hranicích moravských za- 
sahá, jak známo, do Rakous element slovanský, jednak na západ od Břeclavi 
(Poitorňa, Nová ves, Hlohovec, ValČice, Cahnov atd ), jednak v ostrove za Miku- 
lovem (FreleSdorf, Gutfjeld a Nova Preravaj. Práce p. Karáskova obírá se jen 
Poštorňou, Novou Vsí a Hlohovcem. Jak v ostrove mikulovském tak i Slováci 
z těchto tří uvědomělých obcí jsou vlastně původu chorvatského (stará generace 
dosud hovoří chorvatsky) tvoříc část kolonií, jež běží v dlouhé řadě od Drávy 
a Múry po západě uherských hranic až po Prešpurk. Spisovatel líčí zde jejich 
nářečí, kroj, zvyky, způsob obydlí atd. vždy se zřením na sousední kraj morav- 
ský. Na konec připojeno také 27 písní a jiné. N. 

Kessler Jo8., Nešťastní dnové v roce ČL IV. 525. 

Klusáček Em., Kocandy v Čechách II. ČSpsč. IIL 24. 

JClvaňft Josef, Kolikerý jest kroj na Moravském Slovensku? (Kalendář 
Matice Hodonské ra rok 1896.) Hodonín 1895, p. 114. Velmi důležitý článek po- 
dávající prvni na velké zkušenosti založené roztřídění krojů moravského Slo- 
venska a zároveň podrobnou mapu jeho rozložení. Klvaňa dělí kroj na 4 hlavní 
typy: a) kroj Hanáků slováckých (Čejkovice, Podivín, Kobylí, Klobúky, Ždá- 
nice a pod.), b) slovenský (1. břeclavský čili podlužácký, 2. muténsko-hovo- 
ranský, 3.. dubňansko-milotický, 4. kyjovský, 5. bohuslavský, 6. vracovský, 7. že- 
ravský, 8. donanínsko-osvětimanský, 9. hradištský čili dolácký [s odstínem polc- 
šovským, velehradsko spytinovským, staroměstským, bílovickým], 10. buchlovský, 
11. kunovský, 12. hradšovský, 13. vlčnovský, 14. uherskobrodský, 15. bánovský, 
16. nivnický, 17. uher. ostrožský, 18. veselský. 19. strážnický, 20. rohatecký-, 

c) kroj horná cký (1. velecký, 2. straňanský, 3. březovský, 4. staro hrozénkovský', 

d) kroj valašskoslovenský (1. lahačovsko-pozlovský, 2. slavicko-bojkovský ) 
Celkem přes 30 typů. A'. 

Týi, O pentlení nevěst a družiček na Moravě. (ČL 1895, str. 417.) Pentlení 
nevést obvyklo je dosud na Slovensku a na Valašsku. Bývalo i na Hané, Záhoří 
a v Čechách. Jest to zvláštní svatební úprava hlavy nevěsty velmi nápadná a ma- 
lebná a důležitá proto, že dle vývodů spisovatele jest zbytkem ústroje z dob 
středověkých. — Poukázáno je i na analogie lužické a rusínské. — Článek 
velmi cenný. ■^'. 

Xlvaňa J. a Šíma J., Vzorky slováckého vyšívání. (ČL 1895. str. 221.) Řada 
(34) pékné kreslených vzorků z obojků a priramků moravských Slováků. \. 

Xofránek Karel, Pověsti o »Hořických trubičkách*. ČL IV. 342. 
Kondný B. V«, O h as tr manoví. (Ze Skutečska.) ČL V. 54. 
Týž, Cantor vypůjčuje si peníze r. 1657. ČSpsč III. str. 28. 
Týž, K organ i sací národopisné. ČSpsč IIL str. 80. 
Týž, Ze žluté knihy skutečské. ČSpsč IIL str 16. 

Konopas Jan, Do mlaty. Vesnická slavnost v okolí boleslavském 108 

Týž, Šedí ve k. Národní slavnost v okolí boleslavském vletech padesátých. ČL IV. 526. 

Konopik J., Masopust na Chodsku. CL IV. 297. 

K9pl K^ Velikonoční slavnost lidu pražského v Král. Oboře v XVL sto- 
letL Z archivu mtstodržitelského otiskuje ČL V. 18. 

KOpl T^ Tvrdé lebky. ČL IV. 342. 

A. EoCft:, Naše příjmení. Praha 1895. V komisi Fr. Řivnáče Srov. ČL IV. 347. 
JCooU J., O f méoách vzorů na jihočeských rouchách ČL V. 160. 

11* 



164 

Kozák Martin, Lidé ve službách obecních. Podle bývalých poměrů na Plzeňsku 

podává ČL V. 134. 
Ko«ák Mar., Lidé ve službách hospodářových jindy. ČSpstč. III 78. 
Král Josef F., Komedie o narození Pána Ježíše Krista, totiž o přijetí sv. 

tří králů a o smrti krále Herodesa. Ze starých rukopisů podává ČL V. 137. 
Král Jos., Přísaha Mandaleny Kubiasovy, obviněné z travičství r. 1652> 

ČL IV. 524. 
Týž, Divadelní hra lidová o sv. Janu Nepomuckém. ČL IV. 400. 
Král Jos., Holubářský cech ve Vamberce ČL V. 52. 
A. K frálovec), Chození s králem, národní slavnost českoslovanská (provedeno 

»Úhlavou< v Klatovech 17. září 1895.j Klatovy 1895. 
KrálovecJ.aČadek J., Hra na krále o letnicích na Domažlicku. ČLI\r. 392 
K frejčí), v kritice spisů J. Košťálových rozepsal se o tom, jak sbírati 

a podávati folkloristický materiál. (Naše doba II. 1051.) 

Kuba L., Česká mu zika. Staré tance z Domažlická. Poděbrady 1890. 2 zl. Úprava kla- 
vírní. Obsahuje tance: 1. Bavorák. 2. Má hubičko, šorlicko. 3. Po louce chodila. 4. Pod 
našima okny rozkvítá bez. 5. Na tom našem ouvárečku. 6. Na tcj louce zelený. 
7. Skály se pukají. 8. Ty jsi si myslila. 9. Zahrajte mně nahoru. 10. Za to já, můj 
chlapče. Sv. ČL V. 90. 

G. J. Lašek, Třicet dva národní tance. V Kutné Hoře 1895. Jest to jen 
úprava lidových tanců popsaných prof. Vycpálkem ČL I. a II. 

Levý Fr., Vánoční hra žáků (studentů) staročeských. ČL IV. 308. 

H. Lopaciáski (R. Lubicz), Dyjaktologja czeska na Wystawie Ludo- 
znawczej w Pradze. Prfil V. 

A. Maysl, Okres Slánský na Národopisné Výstavě Čcskoslov. v Praze 
r. 1895. V Praze 1895. S. 47. 

Ferd. Menčík, Velikonoční hry. V Holešově 1895. 8^ str. XX. a 332. Rec. 
AfsPh. XVIII.. 306 (V. Jagic), ČL V. 84. ZfÓstVK 1895, str. 309 si. 356. Zd V(VK 
V. 114, VI. 108. 1895, str. 309 si. 356. Srv. pojednání svob. pána Josefa A. von 
Helfert: »Bóhmische Weihnachts- und Passionsspiele* v ZfÓ&tVK I. str. 167 si. 

Tyž. Přispěv ky k dějinám českého divadla. V Praze s. 170. (Rozpravy čes. 
akademie Tr. III.) 

Týž, Modlitba k P. Marii ČČM. 1895, str. 486 

Meringer Rudolf dr., Die čechoslavische Ausstellung in Prag, speciell in 
Bezug auf das čechische Haus und seine Geráthe. (Sitzungáber. der anthr. Gess. 
in Wien 1895 p 98.) Popis naší vsi výstavní a srovnání plánů, prvků i nářadí 
našich typů příbytkových s typem jihoněmeckého domu francského. Autor ne- 
našel nic odchylného: »Kein urslavisches Haus, kein čechoslavisches ! Das wohl- 
bekannte fránkische auf Schritt und Tritt und auch sein Hausrath (p. 104.). . . . 

N. 

Mišík Štefan a J. Škultéty, Akej viery sú Slováci. > (SI. Poh. 1895.) Několik 
drobných, ale důležitých článků, jež jednají o tom, kde na východě přestává 
hranice Slováků a kde Rusi počínají. V č. 6. p 383. tohoto ročníku Pohtadů 
redaktor Škultéty napsal, že Slováci uherští nejsou jen katolíky a protestanty, 
ale i uniaty. Dovolal se při tom Srezněvského, jenž ve své recensi Šafaříkova. 
národopisu podotkl, íe sice uniati prešovské diecése zovou se Rusy, ale řečí jsou 
však Slováci. K této poznámce Škultétyho napsal MiŠík dopis uveřejněný, jehož 
účelem' jest stanoviti, kde jest národnostní hranice Rusů a Slováků ve východních 
Uhrách, a k ní opět Škultéty připojil svoje mínění, trvaje na slovenskosti části 
uniatů ve Spiši a ŠaryŠi. Nicméně Mišík setrval opět na svém a navrhl míti za 
Slováky a za Rusy lid, dle toho jak se sám k jednomu neb druhému kmeni Čítá^ 



165 

A. Sobolevský v referátu o tomto sporu ('/K. O. 1895 p. 235) žádá však hlub- 
šího studia v této otázce. N. 

Moravec Bedřich, >Svě tem jdou cit ČL IV. 308. 

Nerad Fr., O umírajících a mrtvých. Pověry sebrané v Jesenici u Sedlčan. 
ČL IV. 536. 

Týí, Šenkýř a řezník. Povéry, sebrané v Jesenici u Sedlčan ČL 536. 

Paroubek Otakar G, O lidu poddaném na panství poděbradském za 
XVIII věku. Další stať ČL IV. 99. 197 

Pastrnek Fr. dr., Ukázka nářečí krajnanského (ze Slovenska). ČL V. 158. 

Týž, Studium Slovenčiny, SI. Poh. 1895. str. 57, 118, 262, 438. 

Pátek Ferd., Česká literatura folkloristická za rok 1892. ČL IV. 150, za 
rok 1893 V. 190. 

V. Pautus, Knihy lékařské z mnohých knéh vybrané a na větším díle věci 
zkušené tuto pořádně jsou sepsané LP 1597 a nyní nové přepsané LP 1629. 
Obsahem opatřil a k tisku upravil. V Chrudimi 1895. 

Týž, Z pamětí města Chrasti. Artikule kůru literáckého z r. 1766. Památky 
cechovní. Sr. ČL V. 84. 

Pcck Ed, Lid na Vyzovsku. vČ. M. Ol. 1895 p. 10, 56, 106, 136) Obsáhlé národo- 
pisné statě o lidu valašském z okolí Vyzovic na Moravě. I. Výroční obyčeje, 
zvyky, pověry, slavnosti a zábavy. II. Zvyky a pověry při hospodářství. III. Ubelská 
dožinka (z Ubla u Vyzovic). IV. Čím si pomáhá chudobný lid od nemocí. N. 

Petrák Jos., »Pořádek« panských mlatců z Horního Pojizeří. CL IV. 398. 
Týž, Svatojanská postýlka ČL IV. 538. 

v 

Týž, Vodník na Lomnicku. ('Spsč. III. 4. 

Petruškin. Šarišská pořekadla z okolia bardiovskéh o. SI. Poh, 1895, 

str. 186, 377. 
Pinl J., Strakonický dudák u hudební kapely pluku č. II. v Písku Sepsal 

t J. Fikar, měšťan strakonický. ČL V. 143. 
Pisch O., Sbírka předloh moravského ornamentu. Kroměříž 1895. I. sešit. 

K stávajícím již sbírkám si Waltrové, p. Šímy, p. Sochané atd. přistupuje tu 

nová sbírka vzorů lidového ornamentu z výšivek moravských. Vyjde v 6 seš. po 50 kr- 

Pittnerová V,, Črty ze žďárských hor. Rokem a životem. Praha 1895. 
(Cena 45 kr.) Líčení lidového života jednak během roku, jednak od kolébky do 
rakve z hor v okolí Žď&ru na Moravě. 

Táž, Hotovení kraslic. ČL VI. 515. 

Plotěný P. V., Chození s »matičkou< a se soškou Panny Marie ČL IV. 341. 

Podlaha A. dr.. Zprávy missionářů o českých pověrách lidových z druhé 
polovice XVIII. století. ČL IV. 189. 

Polívka J. dr., Pohádkové studie. ČL IV. 513. 

Týž, Bibliographie der ósterreichischen Volkskunde. 1894. III. Dje 
Čechoslawen. Bearbeitet von — ZfÓstVK I (I895i str. 353-361. 

Pozdnik Č., Neomylný prostředek proti klepům. ČL IV. 343. 

ProusekJan, Dřevené stavby starobyle roubené a lidový nábytek v se- 
verovýchodních Čechách (Praha, Šimáček 1895). Cena 1 zl. 80 kr. Vědeckého 
výkladu o vzniku a vývoji lidových staveb severočeských v díle tomto není. Je psán 
z hlediska uměleckého. Prousek na svých potulkách v Podkrkonoší, hlavně na 
Tamovsku, bedlivé si všímal zbytků starých staveb lidových, a pokud se mu 
X uměleckého hlediska zdály býti pozoruhodný, zaznamenával a okresloval. Rada 
kreseb těchto, dříve po různých časopisech publikovaná, sebrána je nyní v tomto 
dflc, péknČ upraveném, se stručným průvodním textem. Co o stavbách platí 



166 

i o selském nábytku, malovaném z tčchže končin. Srv. ČL v 85, ZfŮstVK I. 310.^ 
Svét. 1895. čís. 44. Lit. L. 1895, 350. Lud. II. 75. N. 

F. Prusík. Dvě písně z r. 1749. Zprávy učené společnosti 1895 č{t. 6. Z lidové 
mediciny — tamtéž — . 

Přikryl Fr. P., Die Bevolkerung am Záhoří in Máhren. (Mit 2 Abb. und 
1 Kartě). L (1895) p. 193, 234. Popis moravského Záhoří a jeho lidu, pokud se řeči. 
oděvu a hlavně zvyků týká. Srv. téhož spisovatele Český spis > Záhoří.* A^. 

Pudil J., Panství Vysoký Chlumec v táborském kraji za doby před- 
bělohorské (v r. 1617.) ČL V. 186. 

Rerych B., Kroj na Polen sku. ČL IV. 639. 

V. Rizner, Magické recepty hospodářské. SI. Poh. 1855, str. 123, 183, 378, 

Rosůlek Fr., O muži ohnivém a světýlkách. ČL IV. 394. 

Řezníček V., Mandel šelmo vství a kousků Krakonošových V Praze 1895. 

Sborník národopisný okreso hořlckého. Vydán péčí redalc komitétu národopis- 
ného odboru v Hořicích. Hořice 1895. S. 423. Nejlepší publikace tohoto rázu 
vyšiá k výstavě národopisné. Vyčerpává téměř všechen lidovédný materiál okresu 
hořického. O jednotlivých důležitějších pracích viz autory zvláštní. N, 

Sborník Čechů dohxDrakouských. Red. Dr. J. Karásek. Má velikou důležitost 
pro posmání historie a sociálních poměrů dolaorak. Čechů. O části národopisné 
viz Karásek. 

Sekerka P., Svadobné obyčaje v Hlbokom v Nitransku. SI. Poh. 1895, st 93. 

Sch\farz V„ O právních obyčejích lidu v krajině strakonické. ČL 1V» 
193, 338, ii89, ČL V. 27 

Týž, Proč vzal Bůh lidem vědění o smrti. ČL V. 543. 

Týž, Proč je kůň nenasytný. ČL V. 64. 

Slavnosti a obyčeje lidové z Moravy na NVČ V Praze 1895. Do sbírky přispěli 
Válek (Valašská svatba), týž a Přibyl (Valaš. dožatá), Zeman (Svatba slovácká). 
Konečný (Svatba z Troubska u Brna), Sojka (Hody TroubskéX BakeŠová, Sojka 
a Kocman (KrálovniČky Troubské), Zdráhal (Hanácká svajba;. 

Schuster Ad, Vrať sezase! ČSpstČ. III. 8. 

Siblík Josef, Kocandy v Čechách ČSpstč III 24. 

Smetana S., Z myj o v. jazyka. SI. Poh. 1895, str. 443. 

Smetanka Em., Z bývalého života na moravském Novoméstsku. De vy* 
pravování starých lidí píše ČL V. 179. 

Šmolková Marie A, O původnosti a starobylosti splétáni čipek v Uher- 
ském Slovensku ČSpstč. III. 97. Článek velmi důležitý. Uvádí nás poprvé 
k hlubšímu porozumění tohoto odvětví lidové práce na Slovensku, v němí byty 
dříve tvořeny věci překrásné. Nyní čipkarství upadá. Čípky hotoví se hlavně jen 
v Liptovč a Hontu. (Srv. článek P. Křižka »Tkáčstvo< v Slov. Poh. XI. 533. a 
A. Kmeťa tamže XlII. 61.). N. 

Smutný V., Řemeslný ornament če&ký. Několik slov o lidovém ozdobnictví. 
Praha 1895. Sbírka ornamentů, kterými lid zdobí u nás výrobky kolářaké, ko- 
vářské a tesařské. Účel praktický •> znovu vzkřísiti lidovou omamentaci v téchto 
oborech. N. 

Soukup Jan, Kraslice na Národ, výstavě českoslovanské ČL V. 67. 

Týž, Národopisná výstava českoslovanská. ČSpstč III. 37, 67, 108. 

CnepaHCBift M., UpupoAOXBkie xpcoTu 8*^ UexiA h MopaBifl b 6u3aHTiftcKoe 
BAÍflHie aa Baňami. MocKBa 1895. Spis má výsledkem svým i dosti interessu národo- 
vědného. Před lety n nás prof. Havelka a j. Palmbv na Rusi v starých kamenných 
křížích, jak^ se dosti hojné nalézaly na Moravě a v Čechách, viděli kříže cyrillo- 
methodéjské. Proti tomu vystoupil prof. Kalousek již v Atheneu (III. p. 7.), (x>xdéji 



167 

v Českém Lidu hlavné prof. Šolta ukázal, ie jsou to vesměs kříže postavené na 
památku událostí, ponejvíce vražd, neštěstí a pod. K těmto řadí se i A. Speranskij 
na základě archaeologickém. Forma křížů není mu byzantská. Jinak vliv by- 
zantský v Čechách a na Moravě byl. K téže otázce srv. i dva malé příspěvky 
prof. J. Kalouska a V. Houdka v ČL IV. str. 371 a J. Kalouska tamže V. 
str. 130. Ref. J. Polívka Arch. XIX (1896) 315—316. Nepovšimnuty zůstaly od 
Speranského zprávy o těchto křížích v Č. Lidu II. 137 a násl.; IV. 270 a násl., 
371 a násl. Dále rozprava: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine aus der Umgebung 
von Máhrisch-Trůbau und Zwittau, kterou sepsal A. Czernyv. Mittheilgen der 
Central-Comm. 1895, str. 74 a násl. X. 

Spiess B. V, Divadelní hra lidová o sv. Jiří mučedlníku ČL V. 45. 

Svatba selská z Plzeňska na NVČ. V Praze r. 1895. 

Svatební průvod z kraje litomyšlského ČL IV. 245. 

Svoboda Jan Václav, O holubinkách ČL IV. 145. 

Svoboda Jan V. z F., Některé lékařské prostředky na Skutečsku ČSpstč. 

ni. 37. 

Šebesta Jos. Dr., Doktor Fous a Markyta v masopustním průvodu na 
Sušičku ČL. IV. 525. 

Týž, Chození s kobylou klibnou) na Sušičku. CL IV. 299. 

Šebestová Anna, Služba na vsi. Ze sbírky jihočesk. obyčejů a pověr ČL IV. 537. 

Šilhavý Frant, Z vesnického mlatu ČL. IV. 396. 

Šimák J. V Dr., Kterak ovčák proti vlku čaroval. ČL IV. 57. 

Týž. K pamětem o sklářích v Pojizeří. ČSpstč. III. 9 

Šimek J., O kutnohorských čarodějnicích v XVI. století. ČL IV. 26, 110 

Šnajdr Ludvík, Palaeethnologické aforismy, hledící především k obyvatelstvu 
země české. (ČL. 1895 str. 76, 172, 249, 364.) Studie, jež má za úkol vysvětliti 
z anthropologického hlediska prvky, z kterých se složil národ český s častými 
ohledy na celé západní slovanstvo. Opírá se tu hlavně o rozložení barvy očí 
a vlasů, podkládaje různým stupňům jejím prvotné rozdíly kmenové. 2^věr jest 
následi^ící: Mezi obyvatelstvo pravěké autochthoní vniklo na konci doby černo« 
vlasé obyvatelstvo od Dunaje z Moravy, později i z Bavor; že za téže doby vnikli 
sivoocí Slované (Lachové) náchodským průsmykem, pak i od západu do Čech, 
a že na konec ovládli zem celou modroocí Chorvati od východu přišlí, jimž ale 
nastaly pak těžké boje s Franky a Bajuwary. Studie vyvolá dosti odporu, ale ne- 
postrádá zajímavosti a vědeckého podkladu. A'^ 

Šolta A.. Směj vánky. ČL. V. 190. 

Týž, »Vysejpací umrlčí truhly. < ČL IV. 114. 

Týž, Výkresy k vyšívání dle vzorů starobylého vyšívání selského 
z Chrudimská. Chrudim 1895. Cena 1 zl. 20 kr. Obsahuje 12 listů vzorů sta- 
rého vyšívání, a má účel praktický uvésti je do škol. 

Tejika J., Jak jsme hrávali v kuželky. ČL. IV. 519. 

Týž, Varianty k pověsti o »Zahořově loži<. ČL V. 55. 

Týž, Žákovské slavnosti na sv. Řehoře I. Z okolí Jindřichohrade- 
ckého (s notovou ukázkou). ČL V. 167. 

Tille V., O studiu lidu a pohádek II. ČL IV. 116. 

Týž, Povídky o poutích na onen svct ČČM 1896, st. 212 (dok.). 
. Tobolka Zdenek V., Obraz slovanského bájesloví. ČSpstč. III. 20. 

Tyriová R., O pěstování národního vyšívání. ČL IV. 42. 

Tái, Národopisné studie našich umělců. II. Josef Mánes. ČL V. 147. 

Tjrriová R, a Zíbrt Č, Česká chalupa, viz dole. 



16 8 

Urban M. Dr., Die Kreuzsteine in Westbóhmen. ZfóstVK. I. 1895 p. 252. 
O kamených křížích postavených na památku různých událostí v kraji chebském 
a planském. O výkladu, jež se k těmto křížům poutá, viz dále spis M. Speran- 
ského v tomto seznamu. 

Václavek Mat, Obrazy ze Života bývalých cechů řemeslnických na 
Vsetíně 1895. S. 80. 

Válek Jos , Valašské písně »o dožatéj« zeVsacka na Moravě. ČL IV. 15. 
Wanklova M., Ozdoba židlic na Moravě ČL IV. 5. 

Vaňous Fr., Chození s králem v letnicích v ok. Vlastiboře (v Jihoč.) 
ČL IV. 32. 

Vansova F., O bačovi, který nosil zabitého člověka na chrbte. Z nasej 

v 

dědiny rozprava. CL V. 174. 
Táž, Z nasej dědiny. SI. Poh. 1895. 
Velikonoce, sbírky zaslané ČL IV. 322. 

Winter-Zikmund Dr., Staročeský doklad o znamenání na vrube. ČL V. 157 
Wintera V. P., Výslech dobrodružného lancknechta v Broumově r. 1615 

ČL. IV 385. 

Vitásek J. R, Říkání při hodování svatebním z Trojanovic u Fren- 
štátu ČMOI. 1895, str. 150. 

Vluka Jos., Pastouškové (tři králi) ve Slezsku. ČL IV. 313. 

Týž, Znivuvka (dožinky) z Orlové ve vých. Slezsku. CL V. 38. 

Vrba K. Dr, O meteoritech. V Praze 1895. Installační řeč rektora na České 
universitě, všímá si pilně pověstí lidových starých i novějších. 

Vršatský, Prostonárodné pověry z mikuŠ. doliny. SI. Poh. 1895, str. 493. 

Vyhlídal Jan P., Ze slezské »pivnice€ (sklepu) a kuchyně. ČL IV. 445, 497. 

Národopisná Výstava Českoslovanská v Praze 1895. 1. Hlavní katalog a průvodce, 
vydal výkonný výbor 1895 str. 512. 2. nádherné illustr. dílo vydává výkonný 
výbor NVČ a NSČ. Prací spisovatelův a umělců českých pořádají K. Klusáček, 
Em. Kovář, L. Niederle, Fr. Schlaffer, F. A. Šubert. Tiskem a nákl. J. Otty. 

Zamastil K., Dávka ořechů z Přemyslova pole v Stadicích. ČL IV. 448. 
Zelinka F. V., Sbírka lidového podání z Berounska, Beroun 1895. S. 78. 
Srov. ČL V 87. 

Zíbrt Čeněk Dr., Jak se kdy v Čechách tancovalo. Praha, Šimáček 1895. 
391 -f XXXII stran. Historie tance v Čechách na základě historických pramenů, 
od nejstarších zmínek v kronikách, až po první český ples r. 1840. Schází vy- 
líčení tanců lidových, jež má následovat v díle samostatném. Srov. ZdVfVK V. 
2J4, Wta X. 859. 

Týž, Přastva vřeteny s přeslenem ČL IV. 54. 

Týž, Bájeslovné drobnosti ze Zač. věku XV. (Vodní muž. — Perchta ibid. 523. 

Týž, Balbínova zpráva o duhových miskách (r. 1661) ibid. 522. 

Týž, Dřevěné zámky v Čechách a na Moravě, ibid. 291. 

Týž, Dřevěné kostelíky v zemích českých, ibid. 139. 

Týž, .Klíče od bílého dne< v písni staročeské z r. 1539. ibid 294. 

Týž, Šafaříkovy zápisky o písních .sotáckých* na Slovensku ibid 481. 

Týž, Z národopisného ruchu, ibid. 247, 344. 

Týž, Z netištěných zápisků Boženy Němcové, ibid 196. 

Týž, Zpráva Jana Jeníka rytíře z Bratříc o trestech řemeslníků ne- 
poctivých, ibid 119. 

Týž, Staročeské rýmování o pernikářství z r. 1744. Z rukopisu Musea 
král. čes. k tisku upravil. V Praze 1895. 16** 161. 



169 

Týž, Zprávy jezuity Albrechta Chanovského a Jana z Bratříc o vý- 
ročních pověrách a slavnostech staročeských 1895, 8 str. 96. 

Týž, Moravská píseň o proměnách světa ČMM 1895 str. 174. 

Týž, Zbytky českých písní světských z věku XVI— XVIII. ČČM 1895, str. 110 

Týž, Národopisné studie našich umělců. I. Včšínovy kresby ze Slovenska 
ČL V. 56. 

Týž, Bibliografický přehled českých národních písní. V Praze 1895, 8^ 
str. 326. Rcc. Archiv f. slav. Philologie XVIII. str. 613 si. (J. Polívka). Wisía X., 
str. 160 si. Q^n Karlowicz). 

Týž, O praktickém použití lidového ornamentu českého. Se zřetelem ku 
průmyslovému oddělení Národopisné výstavy českoslovanské. ČL V. 39. 

Týž, Pověsti o původu Fidlovačky a zpráva Jana Jeníka z Bratříc (Národ. 
Listy 1895, č. 162.) 

Týž, Z ruchu národopisnéha ČL V. 84. 

Týž, Národopisná Výstava Českoslovanská. (Český Lid V.) Průvodní text 
k řadě obrázků a celým ročníkem se táhnoucí. 

Zibrt Č. Dr., a Tyršova R., Česká chalupa. Umění lidové na jubil, výstavě. Zvi. 
otisk z díla »Sto let práce* s. 631—651. Srov. Osvěta 1895 II. 1126. 

Žipek Jos., Pověry, obyčeje v nemoci, smrti a pohřbu na Strakonicku 
CL IV. 533. 



2. Z bibliografie lužické. 

Ccmý Adolf, Istoty mityczne Serbów Lužyckich. Przcíožyl z lužyckiego Bro- 
nislav Grabowski. Wía IX. 40, 249, 673. (pokračování z r. 1894). 

Gander K., Niederlausitzer Volkssagen, vornehmlich aus d. Stadt- und Land- 
kreise Guben. Berlin 1895 

Kiilinel P., Die slavischen Orts- und Flurnamen der Oberlausitz (Fort- 
sctzung). Neues Laus. Magazín. 1895 LXXI. p. 241. 

3. Polská (E. Kovář a J. Polívka). 

A pochytone. Wla IX. 415. 

BystroA Jan, Legienda o áw. Piotrze i podkouie. Wía IX. 116. 

Edmund Callier, Kruszwica. Inowroclaw 1895 str. 170. Srov Wía X. 191. 

H. Czechowska, Wesele w Rudzku. (Odb. z Mater antrop.-arch. i etnogr. Akad. 

Um.), Kraków 1895, 8^ str. 32. 
DobrowovAki A., Lud hrubieszowski Lud L, 157 si., 207 si., 244 si. 
ErzepkIB., Próbki gwary mazowieckej z koňca XVlI. i pocz^tku XVÍII. vv. 

(Odbitka z XXI. »Rocznika Tow. PrzyjaciólNauk<wPoznaniu. Poznaň 1895 8" str 11.) 
Finkel L., Bibliografia Historyi Polskiej, H. sv. 1 seš. v Krakove 1895, 

str. 531 -688, obsahuje země- a národopisné publikace (čísla 11000—12517 jsou 

národopisná). 
ť*iidalewski W, Miasto Opatów podlug miejscowych zródel i podá ň 

1895 8<> str. 119. Ref. Wla X. 156. 
Gawroňska Ant, Bajki, gadki, przysTowia i piosneczki, spisane z ust 

ladu dla dzieci. Warszawa 1895. 
Gawroňski Fr., Prawo bartne XVI w. Przyczynek do historji pszczelnictwa 

w Polsce. Lwów 1895 
Gloger Zygmunt, Frycowe v Korylnicy. Wla. I X. 765. 



170 

GolaAski Antoni, Wieéniaczka z Chociwia. Wta IX. 8S3. 

Grabowski BronisUw, Wystawa etnograficzna w Pradze Czeskiej, 

Wla IX 847. 
Holowiski Ign., Legiendy. 3 wyd. Zloczów 1895, 8^ 1—134. 
Chamska Helena, Šwi^ta i uroczytoáci doroczne w M^czeninie pod 

Plockiem Wla IX. 81. 
Chata. Wla IX 127, 402, 593. 

Chociszewski Józef. Ksi^ga Sybiliňska o przysztošci. Zbiór objaánieA, 
proroctw, przepowiedni i jasnowidzeň. Ze starých ksi%g, z róžnych pism i z ust 
ludu Inowroclaw 1895 str. 304. 

Jastrz^bowski Szczasny, Przyczynek do >Sabatowej bajki< i »Matusinei 

duszy<. Wla IX. 118 
Kaczkowski Z., Kobieta w Polsce. I. II. Warszawa 1894—95. 
Karlowicz Jan, Systematyka piešni I udu polskiego. Wla 1895 str. 522 — 52& 

Dodatky do nr 1—3. (Wía lU., 257 si., 531 si., IV., 156 si.) 
Týž. Systematika piešni ludu polskiego. Wisla 1895. str. 645-673. 

4. Izabella i ryccrz elf IV. Czterdziešci nowych odmianek. Urywky i paralele obce. 
Týž, Do »Króla Lcarat (pol. varianty), 106, 455. Do »Lenory« 400. Dva Towa* 

rzystwa ludoznawcze 215. 

Karlowicz Jan i Kowerska Z. A., Piešň o starej kowalce. (Z metodj^). ibid 467. 
Kolbuszowski E., Rosliny w wierzeniach ludu: Bez. Lud I., str. 119 si. 
K. E., Gwiazdy i grzyby w wierzeniach ludu. Lud I. str. 168 si. 197 si 
Kolysanka luiowa. Wla IX. 132, 416. 

Knoop Otto, Podania i opowiadania z W. Ks. Poznaňskiego. Strešcila 
z nierneckiego Z. A. Kowerska. Wla IX. 11, 305, 470 (Pokračování z r. 1894 ) 

Kowerska Z. A., >0 dziewcynie przez n^k* Wla IX. 104. >0 mu^dre) 
dzicwcynie* Wla IX. 399. »0 wypluwance i požyczancec Wla IX. 539. 
L. H. Rogi jelenie. Wla. 115. Do piešni na témat >Króla Learac 769. 

Kula. Wla IX. 127, 361—397, 402, 592, 810 
Lecznictwo ludowe. Wla IX. 122, 401, 588, 806. 

Leon Liszowski, Obrz^dy weselne w Szolajdach w pow. Kutnowskim. 
Odbitka z tomu VIII. Wly. Warsz. 1895 str. 65. Cena 75 kop. 

Matlakowski Wtadyslaw. Melodja dožynkowa. Wla IX. 538 

Mátyás Károl Dr., Podania ze Szczepanowa, rodzinnej wioski šw. Stanlslawa 
Kraków. 1895. str, 17. 8^. Otisk z Przegl^du powszechn. Ref. Wla 1895, str. 429 

Týž. Wilja, jeden z jasných dni žycia chlopskiego. Kraków 1895 str. 16 
w 8-ce m. ref. Wla IX. str. 201 

Týž, Z pod Sandomierza. Kilka podaň ludowych napisal — W Krakowie 1895 
80 str. 29. (Otisk z »Czas-u" 1895 č. 178, 179, 180.) Podání lidové o hrozících 
pohromách, o bídč a hladu, až přijde král půlnoční, který umřel, ale žije, ten 
přemůže všecka království a bude vládnouti celé zemi: pak bude velmi dobře» 
ale málo lidí ostane, neb na deset mil cesty jeden člověk bude. Tento král 
z půlnoci dle víry lidové bude >náš nejjasnější princ Rudolf, « neboť on neumřel, 
než utekl z naší země, je v Anglii u své kmotry, téŽ u Mo skala přebývá. Přijde 
mu na pomoc všecko vojsko v zemi zakleté, tímto vojskem dobude viech krá- 
lovství a bude jediným na celém svété králem. Pod Sandomčří spi vojska 
zakleté a j. P. 

Týž. Wesele Stalowskie. Wh IX. 225. 

Týž Przezwiska ludowe w pow. Tarnobrzeskim, Niskim i Brzeskim 
v Galicji. ibid 542. 



171 

Týž, Zápust — Popietec — Wielka Noc. Kilka zwyczajów ludu w Tarno- 

brzeskim. Lud L, str. 46 si. 79 si. 
Týž, Kilka zwyczajów w Tarnobrzeskiem. Lud I., str. 129 si. 

Rostafinski J. Prof, Zielnik czarodziejski t. j. zbiór przes^dów o ro* 
slinách. Zbiór wiadooi. do antropol. kraj. Kraków 1805. Sbírka poznámek ze 
starých polských herbářů o léčebných a čarodějných účincích rostlin ; příspěvkem 
k slovanskému lidovému lékařství. Úkolem práce je důkaz, že všechna pověra, 
rostlinná ne.ní nic původního, slovanského, pohanskéhOi nýbrž že cestou literární^ 
z Dioscorida, Plinia a j do lidu vnikla. (A BrOckner, Arch. f. slav. Phil. 
XIX. 212. 

M . . . ów Valenty, Ubiór wlošcian \v pow. Novomiňskim. Z rysunkiem. 
Wla IX. 584. 

Natkowski Waclaw, Kronika gieograficzna za r. 1S94. Wla IX. 558, 770. 
Nazwy topograflczne. Wla IX. 130, -811. 
Niecenie ognia za pomoca tarcia. Wla IX. 812. 
Micdawiedzki Leonard, Dolina Zakopané. Wla IX 11? 
Pami^ o zmarlych. Wla IX. 131, 593. 
Obazar etnograflczny. Wla IX. 591, 810. 

Peltyn Bronislaw, O požywieniu polskiej ludnoáci wlošciaňskiej. 
(Odbitka z Pami^tnika Lekars. Towarz. Warsz. Sesz. I. — II.) 1895, str. 52. 

Pisanki. Wla IX. 415, 594. 

Poglady ludu na przyrod^. Wla IX. 130, 415, 593. 
Priyalowia. Wla IX. 129, 403, 593, 811. 

Rayski Konstanty, ápiewk i i zagadki we wsi Bialej Blotnej w pow. 
Wloszczowskim. Wla IX. 345, 459. 

Reyman Ludwik, Dia czegounaswlošcian kmieciami zo wia? Wla IX. 639. 

Roubá Napoleon, Lachwa i mieszkaňcy. Wla IX 734. 

Samowska Helena, Podanie o ruinie Chocertskiej. Wla IX. 398. 

Sk. B. K., Szopka w Myszyňcu. Wla IX. 112. 

Sobétka. Wla IX. 131. 415, 594, 812 

Sokolowski M., O budownictwic drewnianem z powodu ksi^žki Die- 
tricbsona. Krakow 1895. Dietrichson vydal r. 1890 v Christianii dílo »De nor- 
ské stavkirker«, jež je původem této práce Sokolovského, jednající o dřevěném 
staviteiatví zemí polských a slezských. (Dle Č. Lidu V. 371.) N. 

Strzelbickl Kazimierz,- Notatki antropologie z ne Wla IX. 630. Kolor oczu 
i wlosów u ludu naszego. 637. 

Strzelecki A., Ludoznawátwo i zbieranic materjaiów ludoznaw czych. 
Lwów 1895. 8^ str. 33. Jest to pěkný pracovní program pro sbírání folklóru. 

Szwedzi, Tatarzy i Turcy. Wla 132, 416, 594, 812. 

Tonkiewicz J., Zbicrek wierszy okolicznosciowych i róžnej tresci 
przez . . ., wloécianina z Iwonicia. Krosno 18"5, 16*^ VIII. 160. 

Traczyk Joachim, Z okolic babiej góry. Wisla 1895, str. 75 si. >Planctníci« : 
Stvořeny dUblem dle vzoru Ježíšova též z hlíny figurky, ale ďábel nemohl jich 
oživiti. Vypukla právě vojna v nebi mezi anděly a ďibly, tito vyhnáni do pekla. 
Ježii slitoval se nad ubohými stvořeními díáblovými, a oživil jich. Nemohl jich 
však posílati do pekla, neboť nezhřešili, nebe pak si nezasloužili a na zemi ne- 
méli co dělati. Poalal je tedy do mračen, jimi ať řídí. Dále o pomoci proti nim, 
proti kroupám, zvonění. Dále poznámky o dialekte, o přezdívkách : mladík, který 
se oženil. s nemanželsky zrozenou Jevou, pojmenován Jewiász, a jich dceruška 
pak Jewi^. 



172 

Pán Twardowski, stawny mistrz czarnoksi^ski, ciekawe opowiadanie, 
podtug podaň piámienných i legiend ludowych žebrané. Mikolów 
1895, 160 str. 103. 

Udziela S., Cholera w poj^ciach ludu ziemi Sandeckiej (odb. z Mater- 
jalów antrop. archaeolog. i etnograf. I. 2), Kraków 1895, 8^ str. 4. 

Týž, Opowiadania ludowe ze Starego S^cza. Wla IX 100. 

WasilewskiLeon, Dziat etnograficzny na wystawie Iwowskiej. Wla IX. 209. 

Wasilewski Zygmunt. Wystawa etnograficzna w Warszawie. Wta IX. 218. 

Wawrzeniecki Marjan, O >fasie€. W)a IX. 117. 

Wiercienski Henryk, Ze starých szpargalów. Wta IX. 534. 

Wierzbowski Teodor, Dawne piešni. Wla IX. 882. 

Witanowski Michal. Rogi jelenic. Wla IX. 114. 

Zakrzewski A., Ludnóšč miasta Warszawy, przyczynek do charakterystyki 

fizycznej (odb. z Mater. ant. arch. i etnogr. Akad. Um. I. 1.) Kraków 1895, 8<>, 

str. 38. 
Zielinski Wladislaw Kornel, Pochodzenie i niektóre zwyczaje Cygaňow 

polskich. Wla IX. 529. 
Zielinski J. G , O »fasie<. Wta IX. 882. 
Zwyczaje prawne. Wla IX. 220, 415 

4. Ruská (sestavil J. Polívka). 

fAnon.), Ma.iopyccKÍH cKaaKu h OaflKii u 31* Fajiii quHbi. ^uBnii OapuHa V. (1895), 
str. 453 si. 

M. BepexKOBi., Kmc u1;ckojii>ko oCpaauoDx HapoAuux'b iicTopímcoKuxi. utceai.. 
3aiiiicaiiHi>ixi> in> li.iaAiiMÍpcKori ryú. — IIť/Kiiui> 1895 r. 4**, str. 31. Písnč tu 
zapsané a vydané, počtem 8, dle posudku v UxHorpa*. Ouoap. 1895, č. 4. str. 164 
si. nepodávají nic pozoruhodného. Důležitá jest malá sbírka tato, že epické písně 
tyto byly zapsány z úst prostých žen z třídy duchovenstva (nikoliv selských) 
v gub. Vladimirské, kde dosud vůbec nebyly byliny zapsány, i historických písni 
velmi málo. 

£or;^aHOBii<i'i» A* E,^ IIcpe^KUTKii aposhíito MÍpoco3cpuaHÍA y LijiopyccoBi. 
TpuAua. 1895. rec. iíCiiDan CrapiiHa 1895. V. str. 475 si. 

DaškěviČ prof., pojednává v OTqcrL o XXXVI. iipucy-yK^ieiiiH HarpaAX rpa*a yDS4)0Ba 
(3anucKU Hmu. Aksa. HayKi.. VIII., cepiii no ycTop. 4*iiJiOjior. OTAtji. tomi. I, No 2.) 
('. IleTcpÓypn. 1895 o spise Vs. Th. Millera. KKCKypchi m* o6jiacTU pyccKaro Ha|)OAuaro 
anoca. Rec. Archiv f. slav. Philologie XIX, 304 si. (V. Jagič). 

^eMH4b B ^., U4opKii pyccKofi iiapoAHOH MOAiíUUHLi. CllB. 1896. Cena 60 kop. 
Obsahuje statě »Porodnictví lidové«. — »Gynckologie a pediatrie u ruského lidu<. 

M. J^OBHapi>-3aiIOďbeKÍA9 Lt.iopyccKOC Ilojitctc. C6opuiiKi> ;iTiiorpa4>HHCH?-KiiX'fc Mare- 
]»ia.ffUB'L . . . Bbiii. i. Iltcuu nuuqyKOBb. Ci* upujio»eHÍeM'i> napTLi cts. Macru ytSAa 
u cTaxLH o roBopt. Kíobx 1896 (Otthck'i> uai. YHHBepc. HaBtcxiA) str. XXVIII -f- 203 +11, 
Rec. 9THorpa*. Oóoap. 1896, č. 3., str. 159 si.; 3aii. Hayií. roBap. ím. IIIcB^CHRa XI. 
bibliogr. část str. 42. si. KicBCKaji CTapíma 1896 sv 52. 

^parOMaHOBi M^ Hobí BapiauTu KodsapcLKiixi* enÍBÍB. ýKiira i Cjiobo 1895, sv. III., 
str. 265 si.; s v. IV, str. 14 si. 

Ib. ^paHKO^ Is ycT HapoAa, A) IIíchí, I>) JIcrcHxu, B) KasKU, V) HoBejiJiH 
i ♦aójiio, /() IdÍTu i BÍpyBaHH, £) OlIOBiAaUA iípo icTopu«iui ocoóu i bíaho- 
cHHH. ^HT3 i CaoBO 1895 SV. m. str. 46—76, 215—236, 369—386; sv. IV. str. 91 
až 101, 172-194, 346-367 



173 

— Cjíah CHOXauTBa n uaiiiiix roi»ax. TKin^ i Ciobo 1895, sv. IV, str. 101 si. (ohu- 
xauTBo, v rus. cuoxaiecTBO nazývá se obyčej takový, že tchán obcuje se snachou svou 

Á. H. rpCHl, rpyaiiHCKaíi noBtoxb o6t» AMiipant, cwHt ,l.apo;i;Kaua, ii ocTaTKU 

cKaaauifi o ucmi bx KapTBCJibCKoA HapojHofi .iiircpaTypt. (/KMHUp. 189.> 

Kaprb*. 
B. ^. FpiIHqeHKO, OTUorpa<i>u<iccKÍc Maxepia.iLi, ooripauuMC Db 'IcpHuroiiťuuíi ii oo- 

cijHHXX ifh HCfl ryCcpuiflXT>, uhin. 1. Pa3«.'Ka3i.i, cKanKu, n])CAauin, muMOBímu, aa- 

raAKH u np. ^epuuroBT> 1895, str. IV. 4-308. Ref. 3aiiii«^Kii HayK. roimp. ím. IIIcuqeHKa 

X. bibliogr. část str. 45 si. 
fln^ypXHHeBitt, Ko.i^iaku pe.iuriosau-anoKpn^MmocKaro ('u;iop>KaHÍa, KioBoKan 

CrapiiHa 1895, II. str. 207 si. Ref 3aii. iiavK. roBap. ím. llIcniOHKa XIÍ., HayKosa 

xpoHiua str. 16. 
Kaindl R., F., Die Wetterzaubcrei bei d. Rutenen und Huculen (Mitth. d. 

k. k. Geogr. Ges. Wien und Czernowitz). H. Pardini 1895, 8* 20. 

— Die Seelc im Volksglauben d Rutener und Huzulen. (Glób. sv 67, str 357.) 
Kritický přehled národopisných prací dra R. F. Kaindla o Malorusech haličských 

a bukovinských podal M. Korduba v XI. sv. 3an. Hayic xoBap. ím. iJIouueiiKa. srv. 

též Kwartalnik historyczny 1895, sir 870 si. 
KopoÓxa n., BocTO«iHafl Bo.iMHi.. (HCiiBaíi CrapuHa 1895 p. 28—45. Autor vyslán 

byv k studiu Volyně petrohradskou zeměpisnou společností, podává zde přehled 

svých výsledkův o lidu, jeho řeČi, obřadech, typu, zaměstnání. 
Letowski Aleksander, Z žycia ludu biatoruskiego. Wla IX 514. 

JIo6o;^a A. M., Bt.ioj>yc<'Kan Hapo.THan n<)y3Ín ii pyooKÍfi ÓLLiCBoň diioct*. Oimi- 
rpa*. 05o3pÍHÍc 1895, Nr. 2., str. 1 -34. Spis. vyšetřuje sledy cpické poesie ruské 
(bylin) u Bélorusů: v písních běloruských, přiznává, že se nedají lehce konstato- 
vati nepochybně její sledy, hojněj.^í jen v běloruských pohádkách. V prose, v po- 
hádkách vypravované sujety velkoruských bylin by mohly ukazovati snad na 
to, že velkoruská epika pronikla v době nedávné k Bělorusíím — zapsány jsou 
pohádky takové jen z gub Mohylevské, Černihovské a Smolenské, v krajích nej- 
více se stýkajících s velikoruským živlem. Spis. však odporuje tomu, neboť tyto 
pohádky běloruské vyznačují se takovou svérázností a původností, že nemohou 
se srovnávati s určitým velkoruským originálem. 

IfasapeHKO A., O Kpacu.imoMi. ncKVí-oTiit. y Pyí-KHXT. Eh in-í^e ii jkoiI ryf>. (ýlóii:. 
(.'rap. 1895. p. 349.) Zajímavý článek o barvách, jakých užívají Rusové jenisejské 
gub. k barvení látek, k čemuž srv. dodatek A. 1{ucocn,xop I !>« o Kpa-íi.ii.n .mi. 
HCKyccxnt y .laxuiiiort (tam.íc p. 357). 

Mujepii Bc. B., K^L CLi.TiiHaMT> n Mypii.Tt. ll.i «' H i: «> iMi «i t (IIouHHX. (.'úopHiii.i. ( )óiuecTna 
4io5iixc.iefl pocoííiiMcofi cTOBíMiiorrii MocKRa 1895, str. 286 — 301). Prof Vsevolod Miller 
dovozuje tu proti akad A Vcselovskí.^mu a Chalanskému, že byliny o Curilu 
PienkoviČi byly sbásněny na severu, v kraji Novgorodském asi ok. polov. XV stol. 

— ^iaMtxKU KT. 6 MJ lilia Mí.. (/K'MIIlIp»H'n. 1895. Maprh). Rozebrána 1. málo rozšířená 
bylina v Chotěnu Bludoviči; byla prý složena nejspíše v Novgorodě, sbásnčn 
v ní asi jakýsi rodinný skandálek v kruzích boháčů novgorodských, později te- 
prve byla předělána v bylinu cyklu Vladimírova. 2. O Iljovi Muromci a Solovji 
loupežníku dle starých versí XVII.— XVIII. v., duchaplné kombinace na základě 
vzpomínky o těchto dvou recích v jednom listě běloruského starosty Kmity 
r. 1574, že tehdy v XVI. v. na běloruském území kolovaly p)Ověsti o jmenova- 
ných dvou recích jiné, než známe z bylin. Rec. iiaim«;Kii iiayKOBcro TuBapiii.-XBa ímchii 
lileB^ooKa sv. VII. bibliogr. Část str. 19 si. 

— Kx OujHHt o CojoBLli liyjii.MiipoBímt >KM]IIlpo«*u. 1895. H0>i6pL. Bylina o So- 
lovji Budimiroviči jest dle výroku prof. Vs. Millera původu severního, novgorod- 



174 

ského nikoliv jihoruského. Spis. souhlasí s prof. Chalanským, že bylina tato jest 
v úzké souvislosti se staroms. pověsti o Vasiliji Zlatovlasém, kralevici českém, 
a sujet obou, byliny i povésti jest západoevropského původu. Vs. Miller ukazuj 
pak další ještě vliv povésti jmenované, známé v severních krajích ruských na by- 
liny jiné ještě. 

— PyccKAfi 6M.iiiHa, ea cjaraTc.iii ii iionojiHiiTciii. PyccKan Mbicjib 1895, 
sv. IX., 143 si. X., str. 1 až 19. Ref. ;innin'Kn nayK. TOBa[». ím. IIIcBMeHKa XIII. 
bibliogr. část, str. 6 si. 

— CucTCMaxuiecKOO onucauic Ko^i.ieKuiii ;XaiiiKOBCKaro jTHorpa^imecKaro 
MyaoH. BtinycK-L I.— IV. (MocKBa 1887—1895. R. 1895 vydána byla poslední IV. část 
tohoto systematického katalogu, jímž dílo ukončeno. Část tato je pro nás nej- 
zajímavější proto již, že obsahuje popis oddělení západo- a jihoslovanských, 
mezi nimiž se nalézá také oddíl českomoravský (ku př. 14. figurin zaslaných do 
Moskvy K. Erbenem, Golovackým) a j. Popisem musejních předmětů uvádí něko- 
lika stránková stať bibliografii čcskoslovanského národopisu (bohužel velmi 
kusou!) a obrázek sídel našeho národa. Stejným způsobem probírá tento IV. díl 
ještě Slovince, Srbochorvaty, Rusíny rakouské, kdežto díl I. obsahoval popis 
kmenů arktických, uralofinských a semitů, díl II. část kmenů arijských (Cigány, 
Rumuny, Němce, Litvany, Lotyše) a Kavkazany, III. Slovany ruské a polské. 

UnKHiOpOBCKitt II. fl.t 0»iC}iKH npOťTuHai>o,iHar() vkiitlíi-ólitla b-l BlitcCckoA 
Lt.iopycciii II 011 II ca Hic iipeaMCTOB-L uCuxoauoctu. Ol reorpá*. buaom-l BuTcé- 
cKofi ryÓcpHiu. Kiitcócki. 1895. VIII+552. Cena 3 ruble. Všechny stránky života 
běloruského jsou důležitý pro slavistiku, neboť Bělorusové nám představují jedny 
z nejčistších Slovanů. Tak i tento národopisný sborník, obsahující materiál bo- 
hatý a velmi zajímavý. Referent H. T. chválí jej v HCCt. 1895 p. 478. 

OxpHMOBHM Boji., 3HaAo6ii 40 iiisimuíi liapoiiuix aniiuafiiB i iior.iaAÍB npaB- 

Hiixt. ;Kiir3 i ťJOBO 1895. sv. III. str. 296—307, 387-401. 
Orzeskowa El., W zimowy wieczór. Opowiadanie. Skróciia F. Morzycka. Wars- 

zawa 1895 8" str. 45. (LíČen život lidu běloruského v zimním večeru) 
IlepeTUii B. li., KyKOJiHLift reaip-L Ha Pycii. lí<TOpuuccKÍn oqepKT>. C neTOi)<)yprx 

18ÍI5. Ref Archiv f. slav. Philologie XVIII (,17 si. (J. Polívka). 

HoTailHHb r., ťaypL Ba h 11 jona «i'i,. ::)rHoriía«i-. (.>0o3p. 18í>.\ seŠ. 4. str. 57 — 70. Spil. 
doplňuje pojednání V. Millera „Lbi.iiiHa o ťaypt 11 cpoahlih ch hiimii" v VKHlIpocB. 
1893 0KTii6[)i>, ukazuje na pv)dobné epické písně kalmycké i připouští ještě hlubší 
vliv orientálních versí na ruskou bylinu než V. Miller. 

FHTHX-b A. 8., UeTupc 4eKUÍH no pyccKOii :)Tiior pa»i 11. (.116. 1895. str. 83. 
Odsouzeno N. Charuzinem v Etnogr. Obozr. 1895. 3. p. 142. 

Pos^OJBCKIltt OcHil, rajHm.KÍ HapoAHÍ Ka3Kii, B Bop.TiiHi" noB. l>po;iCLKoro Í3 ycT Hapo;ia 
ruiícaB., BnopflAKyBaB i nopÍBHaH/i ao^an /ip. luaM <řpaHKo 1895, str. 1 — 96 (^ETHorpa^i- 
HHHft 36ipHMK Bií,ia3 HayK. TOBap. ím. IlIťB4enKa. I. y .li.BOBÍ 1895. Parallele k těmto 
pohádkám uvedl J. Polívka v Zeitschrift fiir ósterreichische Volkskunde II., 1896 
str. 220 si. 

Řehoř Franty Čert. Mosaika z lidových podání haličsko-ruských. Zlatá Praha 1895 
číslo 34. 

— Kalendářík z národního života Bojků. Příspěvek k rusínskému národopisu ha- 
ličských Karpat ib. Rcc. SaniioKii Hayic xoBap. ím. UIoBMeuKa IX., bibliogr. část 
strana 41 si. 

:Schinnerer Luise, Textile Volkskunst bei den Rutenen. (Mit 4 Abb.^ Zeit- 
schrift far dstcrr. Volkskunde I. 1895 p 172. Velmi důležitý článek o rusínském 
textilním umění ručním. Vysvětluje mnohé věci, jež známe i z končin sloven- 



175 

ských. Zajímavý jsou primitivní stavy pletací, apparaty k pletení čepců a ru- 
kavic — patrně v celých Tatrách známé. 

CoÓOieBesUl Á. H., BcjiHRopyccKÍ>i napoAUMfl ntcnu. Tom'b I. C.-IIercp6ypri> 
1895, ttr. XII + 628. Tomt. IT. 1896, str. XVI + 588. Rec. Archiv f. slav. Philol. 
XVin., 294 si. a 615 si. (V. Jagič); >KMHUpocD. 1895, oKTaópt (L. N. Majkov), 
BtcTHaK'L Esponu 1895, ORTHÓpB. Listy filolog. XXIV. str. 33 si. Svazek tento ob- 
sahuje písně epické. Následovati budou rodinné, milostné, vojenské, razbojnické, 
humoristické a satyrické. 

— O rpaHHixt PyccKUXt ii C.ioBaKOBX d VropmíiHt. '/Knnafl crapHua V (1895), str. 
235 si. referát o článcích p. Škultéty a MiŠíka v Slovenských Pohradech XV., 
č. 8 a 9. V článcích těchto ohledává příliš málo faktického materiálu jazykového. 

C. CoJOBbeBl, HoTopHKo-.TiiTCpaTyp. 3TH)ai,i. Kx JieroHaaMT, oftb lyjř, IIpcxaTO.it 
Bun I. — XapLKOBT* 189 j. Srovn. ČL. V. 371. 

CjHI^OBl H. o., Pasfiopi. .»Tuorpa.n!i(M'Kii\'i> TpyAOBi, K. P. P«»MaHOBa 1. Dt..iu- 
pyccKÍA C6opHUK'i». Bwii. I. — II. — V., 2. Ouhirb EtjopyooKaro iiajHUnaru <;uoTo.iKOBaTc.ifl, 
3. KaTpyniHHURiíi .leMcacHL 4. OuepKi. uMTaiiuumnXT, Mnrif.iCBCKuH ryO. ii iixt. yc-aoHULifl 
fldbiKi*. Vytištěno v OťiexT. u V. iipiicy/K,a<-'HÍii Akíucmícii uayKi> iipcMÍň MiiTpon<).3iiTa 
MaKapifl. riIpHjOHC. kx LXXiiy xoMy l^aiiifwKi, IlMiiop. AKajoMin IlavKi, Nr. 4. (.* -IIc- 
TcpGypn 1895, str. 129—231. 

— CoBpeueuuaa Ma.iojjyccKaii •JTnori)a«ři}i. KicBcKan Irapiiua 1895, sv. II., str. 195 
sl., IV. str. 186 si., VII. str. 36 si., X. str. 88 si. Jest to 2. část díla, jehož 1. svazek 
vydán byl r. 1893. Pojednáno v ní o pracích některých starších pracovníků, jako 
P. Žiteckého, jehož spis ^Mmojih o naiuuHMxi, Ma.i(»i»yo(;KnxT, AVMax-ť* obšírněji 
probrán, a dále o několika mladších ethnografech ukrajinských a haličskoruských. 
Srv. 3an, nayK. roBap. ím. IlIcBHeuKa XIÍ. HayK<»na xpoHÍi.a str. 18 sl. 

— 3aMÍTKu o Ma-iopy<*CKiiX'i. ayMaXL h jyxoBHhiXb Biipmaxi.. .')THorpa«i»uieei.uc 
0(io3ptHÍe 1895, No. I. str. 79 -107). Recense spisu P. Žiteckého pMi.i<Mn 
o BapoAuuxi Mo.iupyocKiixi* AyMaxi.". vytištěného v časopise ^KieBcicaH oTapLHa** 
r 1892 a vydaného pak r. 1893 samostatně. (Kícbt. 1893, str 249). Professor 
Somcov vytýká spisu tomu jednostrannost, neboť výhradně jen líčen vliv písem- 
nictví a školních veršů na lidovou píseň maloruskou; dumy dosvědčeny jsou na 
mnoze již z XVI. v., kdežto školní verse Žiteckij uvozuje teprve z XVII v. 
i z dob pozdějších. Sumcov ukazuje pak na některé formální zvláštnosti lidové 
poesie maloruskč, na souvislost tradicionalní literatury maloruské, jakož i umělé, 
Školní literatury se západní literaturou, uvádí mimo jiné píseň ze Sušilovy sbírky 
»Žáčku, žáčku učený, ze všech škol vybíraný c s písní haličskoruskoj ve sbor- 
niku Golovackého 11. str. 146 sl.) P. Žiteckij odpověděl obšírně v témže '►ná- 
rodopisném obzoru* 1895, No. 4, str. 108 — 122; dotýkal se v této odpovědi své 
rAzných method při studiu maloruských dum. Srv. Wisla X., str. 391 si. 

CyOďOBTb B. B, IlaMHTHiiKU AP<*Buaro pytcKaro ito^ tecTBa. Bi.iii. I ('. licTvp- 
6yprB 1895. 

IDunaBBO ObMUM)., V k p a 'i h c l k i .T lo A o i> i. i B ii r a a k u. 1895, Str. 1 - 28. ( ! ) rHorpa4>i quiiii 
3<Upais. BiAM HayK. Toeap. ím. UleBuouKa I. Y Jlbobí 18!)5. Ref. Zeitschrift fiir ósterr. 
Volkskandc H., 1896, str. 224. 

DIjeTUSOBrb Á.y CKadauin h CKanKU BojbOKaro yt.3Aa. >KiiBnn rrapiiiia !81>i") V., 
Str. 263 si. 419 si. 

TlebsnoT P., Srv. Wla IX. 841. 

fil^^PllIpOBl n. B., BbCAOUÍC Wb llCTopilO pyr^.-Koíl ClUBeCHoCTH. 1\m> .iCKuiii 

B BiaiUoBaidfl. KieB-L 1896. 8^ VI. 276. Vyšlo dříve v ;KMIIIIp. 1895 seš. 1. sl Rec. 
V. Jagič v Archiv, f. slav. Phil. XIX, 294 sl. V »i'ivodě« tomto pojednáno o tra- 



176 

dicionalni literatuře ruské. Pro orientaci v bohaté folkloristické literatuře hodí se 
dílo to zcela dobře. 
^;^aHOB% Hb., PyccKÍA 6i>iJieBoii diiocL. HscjitAOBaHÍfl n Marcpia^ibi, I —V. C. Ue- 
repóypn. 1895, 8** str. XII. a 631. Rec Archiv, fúr si. Philologie XVII., 617 si., 
V. Jagič praví o díle tomto: es mag genúgen, dass ich sie (die Abhandlungen 
Ždanov's), nebst den bekannten Forschungen A. Wesselofsky's, als das běste, 
tiefsinnigste, was in diescr Beziehung die slavischen Literaturen bis jetzt her- 
vorgebracht, der Aufmerksamkeit aller Forscher auf dem Gebiete der Volksepik 
und der Folklóre empfehle). BtcTuiiKB EBpoiibi 1805, aiii)t.iB. /KMHIIpocB. oKTaĎpt 
(A. I. Sobolevskij). 

5. Jihoslovanská (sestavil J Polívka). 

Můrko M., Die Slovenische Volkskunde im Jahre 1895. Z.f.ost. VK. III. 27. 

Bo;iy3ii'b-;i^e-KypTend U. A., MaTopiu.ibi íijiíi lu^KHociaonucKoA AÍajieKTo.xoriu 

u 3THorpa*iii I. PeaL/iHCKÍe leKCTbi. Cx iipiiJiOHccuiflMH 3,ijih ^oh-b IlIyjbUT.-AAaeBCKofl. 

C. TleTepÓypn, HMiiep. Ak-ij. HayKb. 1895, 8" str. XX -f XLVII -p 708. Rec. Archiv. 

f. slav. Philologie XVIIÍ., 289 si., 620 si. (V. Oblak), líinorpa*. OGoap. 1895. č. 4, 

str. 154 si. 

Dom in Svět r. 1895 obsahuje mnoho lidopisných článku. 

A. G(abršček), Národně pripovedke v Soških planinah. V Gorici I., 1894 
str. 61., II., 1894, str. 64., IIÍ., 1896, str. 96. (Slovanská knjižicica č 25, 29, 47). 
Parallele k pohádkám těm uvedl J. Polívka v Zeitschrift fur ósterr. Volkskunde 1. 1895 
str. 186 1., II., 1896 str. 187 si. 

Grgjič-Bjelokosič L , Još nešto o vagjenju živé vatře atd. Glasnik BH 1895 str. 300 301. 

Hormann Constantin, Ober nationalc Volk ele in Bosnien und der 
Herzegowina. (Correspondenzblatt der deutsch. anthr. Gesellschaft 1895 p. 12). 
Přednáška, kterou měl známý redaktor bosenského Glasnika na sjezdu anthro- 
pologu německých a rakouských v Innsbrucku 1894. Vylíčiv zprvu rozdíly ná- 
boženské v Bosně, přešel k hrám dětským, pak ku hrám gymnastickým 
(házení kulí nebo kamenem, běh o závod, skok o závod, zápas »hrvanje«, zdvihání 
o závod, pak zimním sportům, zábavám společenským a k tanci »kolo«). 
Na konec přidán dodatek o některých hrách dramatických (fraškách lidových) 
a průvodech. 

M. E. XaJiaHCRitty IO:KHOC.TaDíiH«Mxin CKasaiiiíi o Kpa.ieBiiq-fe HapKt III. Bap- 
luaBa 1895. Rec. Archiv, f. slav. Philol. XVII , str. 621 si. (V. Jagič). BanucKii 
lÍMnep. XapbKOBX. yHUBepciixoTa 1895, kn. III. (N. Th. Sumcov). 

Izvčstia muzejskega družstva za Kranjsko 1895 

Myn Cxetl). Rapau^Htí^ (pncKO HapoAue njecMC. KHHra II, y Kojoj cy iijccMe jyBauKC 
iiajciapiije. Biiorpaj 1895. 8^ str. VI. a 648. — Knura IV., y KOJoj cy njeoMe jyaaqKO 
HOBUJiix npcMCHa o BojoBaii.y 3a cjioÚOAy. BHorpaA 1896, 8® str. XLVI. a 512. Rec. 
Archiv f. slav. Phil. XVIIL, str. 614 si. (V. Jagič). 

^. MaTOBly Bop3Hy.30BOTO KO JI O H HaBIITt. IIptlUuCL R-bMli 6lJirapCKIJA •OJIKJIOpi*. 

BxjrapcKH IIptr^eAt ^o^ IL, ku. IX — X. CWmh 1895. Výtah z pojednáni Alex. Vese- 

lovského (viz dole), sděleny novější zprávy o bulharských představách o navech» 

t. j. o duších mučících rodičky. 
- EuocbTT* .III c Haň-cxapuflTT. po;i'b iioeaua: BbJírapcKii IIptrjieA'^ 1895 II., seS. 3. 

str. 77—92, přeloženo do ruštiny 3THorpa«K Oóoaptme kh. XXVI. Týž: MaKeAOHHfl. 

ciiopoAi* HaAuoBiiTi Kuii^oBuu BtcTii. Co«i/i 1895., tamtéž seš. 12. 
^. MaTOBl., IIpuKasKa 3a npaBUiiaTa ii KpuBHHaTa: Khuhcuuii sa npo<iUTi> 1895. 

II. kn. 6., str. 22 si. 



177 

Josip Miiakovič, Majka u našoj narodnoj pjesmi. Gragja zanarodnu peda- 
gogiju. Pribrao. U Sarajevu 1896. 160. 251. Rec. Archiv f. slav. Philologic XIX., 307. 
(V. Jagič). 

Slekovec M, Vurbetr. Ponatísek iz Sloven. Gospodarja Maríbor 1895, 8<^, 40. 

Soerensen Asmus, BeitragzurGeschichtederEntwickelungderscrbischen 
Heldcndichtung (Archiv f. slav. Philologie XVII., str. 198—253.) 

Týž, Entstehung der kurzzeiligen serbo-kroatischen Liederdi chtung 
im Kusteniand. Berlin 1895, 8«, str. 110 Rec. Archiv f. slav. Philologie XVIII. 
str. 297 t. (M. Rešetar.. 

Á. P. CTOftJOBl, (.'6opHHKi> oTi> CurupcKU uajMtAUH yMuTndjtf uu)i 1. LiiTonu 
ntcHu. Co«ifl 1895. 

Strausz Adolf, Bulgarische Volksdichtungen. Obersetzt, mit Einleitung und 
Anmerkungen versehen von — . Wien und Leipzig 1895, 8'\ 518. Rec. Archiv f 
slav. Philologie XVII , str. 620 si. (V. Jagič). IVmiphhk-l aa imp. yMOTBopemifl. XII., 
část 2., str. 3 si. (D. Matov). Bxrp. llptr.n ji, II., kn. 9 -10, str. 264 si. Úplné zni- 
čující kritiku napsal M. Můrko M. Anth. G. Wien LXVI., 23. 

Hb. niBJDMaiIOBly Btjt^iCKii 3:1 6i. j r:i pc K ii rt TaiiHU »3Hiiii u iiiumulo hk ii 

roBopH Co*ifl 1895. (Zvi. otisk ze ( o«í.( 6 XII.) Srov. Č. L. V. 370. 
Štrekelj K., Slovenské národně pesmi Uredil. — Izdala in založila Slovenska 

Matica v. Ljubljani 1895 seš. I., str. 196, 1896 seš. II., str. 197-392 Rec. A. f. slav. 

Phil XVIll., str 618 si. (V. Jagič*, L. fil. XXIV., str. 35 si., Z. f. óst. VK III., 27 (Můrko). 
Týž. Zur Literatur iiher die Koleda bei den Slovenen. Archiv f. slav. 

Philologie XViI., str. 6no si. 
Uapo;^llll yiiOTiiopenHHy I. 1. lltcuii iiopuojimocKii ii ptMiirnoBHii. 2. II-Lcuu ii3i> jih^hhíi 

XHBOrB. 8. II U3T> .IIIHUIIH HÍ11B0TT>. 4. II. II3'b oOlueCTBeHU/I «1!B0TT». 5. II. H3X nClUTII- 

HOCKiiflL ;KUBon». 6. IlapuAUH iitouu erh mo.to,iiiii. II. 1. T'i>.iKyBauiia ua iipiipiauu fiBJícuiih. 
2. EafluiiH, i(p<-myuauiiR, .itKyBauiiH. 3. IIpiiKaiiKii 3a 3.1LI Ayxose. 4. IIpHKasKii sa <icp- 
KUBHd Jiiua 11 ;iBJicuiifl. IIpiiKa3KH ii3i> uc.iHAHu/i u <»6mocTiH'Hi> ;Kiiuori>. 6. UptAaiiMfl 3a 
Jiima u MtcTa. 7. Ijacuii (aii(uu3u). 8. IIpiiicasKii •KiHTacTii<iHii 11 <.'m1;iiiiiií. 9. Uocjiobuiui 
10. raTaiiKU. 11. Kjiotbh h CiarociOBun. 12. <'K(>iK»noroBopKii. 13. ^ItTiiHCKii 3iUi'Lraj:Ku, 
urpu u jip. 14. OOimaii. lÓopiiuicL 3a iiapo.uiii yMviTnopeuiiil, HayKa 11 KHii^KiiiiHa XII. 
C<»Hii 1896, část 3., str. 1—269. 
Vlaiii N ko, Narodni običaji u okolici Gjakova o kositbi i želv i. 
Glasnik BH 1895, str. 469-476. 

6. Bibliografíe o Slovanech vůbec (J Polívka). 

Bruckner A., Kazania sredniowieczne II. Rozprawy phil. třídy Krakovské akad. 
1895, XXIV., str. 317 — 390, podává oti$k kázání de supersticionibus, výčet roz- 
manitých polských pověr z první pol. XV. stol., které v předmluvě podle vý- 
ročních svátků a jiných příležitostí uspořádány a s podobnými moderními aneb 
staročeskými a německými pověrami srovnány jsou. >Kdo ještě má naivní víru^ 
že západoslovanská pověra obsahuje něco původního, slovanského, pohanského 
anebo že z takového jistě odvoditi se dá, může se zde o věci lépe poučiti; totéž 
platí ostatně, mimochodem řečeno, o pověrách jihoslovanských*. (Spisovatel 
v Arch. f. slav. Phil. XIX. 203.) F. Pastrnek. 

Týž, Zur slavischen Paromiografie. (Archiv f. slav. Philologie XVIII., str. 
193—203. Kritický přehled sbírek slov. přísloví, recense knihy S. Adalbergovy 
»Ksí^ga przyslow, przypowiešci i wyražeň przyslowiowych polskich* (Warszawa 
1gS9_1894), pokyny pro sběratele Českých přísloví. Srv. téhož Przyslowia Kartki 
X dziejów literatury i kultury polskiej. Ateneum 1895 III., str. 278—310, 531—575. 

Národopisný Sborník. I. 12 



178 

^iaiuiaii(UH% ÁJiese. /(pcBHe^apiflcicic u xpeBHe-oeuHTOKÍe djeMearu 91* o6u* 
Ma>ix'B, o6pHAax'B, BÍpoBaHÍi[X'B II KyjiTaxi ojiasjíHi*. (^T■o^pa«. OóosptHÍe 
1895. Nro. 3. p. 1.) Obsahuje statě týkající se různých obyčejů při žertvich, a pak 
hlavně stať o chrámech, obětech a idolech u Slovanů polabských. N. 

^tajiesavb H. U.j O^epKx KapnarcKoA TeppiiTopiH ii HacejieHÍ}i (^MHII. 1895. 
Aiiptjix p. 361, Mafi p. 156.) Spisovatel vykládá nejprve o území, jeŽ osadili 
staří Slované v střední Evropě a přechází pak k terrítoríu karpatskému a jeho 
osídlení. Základem k dalSím vývodům jsou mu staré topografické názvy hor, řek 
atd. Spisovatel soudí, že toto karpatské území tvoří jádro slovanského territoria, 
a že tam původně seděli Slované ruští. 

Jagič Vatroslav, Dr. Die Geheimsprachen bei den Slaven I. Bibliographie 
des Gegenscandes und die slav. Bestandtheile d. Geheimsprache ; Wien 1895. 
(Sitzungsber. d. kais. Akademie d Wissenschaften, Phil.-hist. Cl. B. C. XXXIII. 
str. 80. Podrobný obsah podal prof. F. Pastrnck L. fil. XXIII. 222—225. Z našeho 
folklóru přibrána je švihaČina od Uh. Brodu a hantýrka die Puchmeycra. Nynější 
hantýrka poskytla by daleko více materiálu. 

Kaev Pila v, O strečcima. Starohrvatska Prosvjeta I. str. 30—31 (j^ souvisí ny- 
nější ornamentika krojová a výšivková se středovékovou, hl. byzantskou). 

Leger Louis, Études de mythologie slavě I. (O Perunovi a sv. Eliái^i). 
Paris 1896. II. Svantovit et les dieux en »v!t*. Paris 1896. Sur A. f. slav. Ph. XIX., 318. 

Potkaňski K., Postrzyžyny u Stowian i Giermanów. Kraków 1895, S^ str. 95 
(s Rozprav Krakov, akad.). Srov. Fr. S. Krauss, Haarschurgodschaft bei den Súd- 
slaven (Intern. ArchfE. 1894;. Ref. Wla X. 154. Archiv si. Phil. XVIII., 307. 

Partsch J., Schlesien. Cíne Landeskunde fár das deutsciie Volk. I Das ganve 
Land. Breslau 1895. Důležité pro Slovany! 

Polívka J.» Slawische Beitráge zur vergleichenden Márchenkunde I. 
Zu Doctor Allwissend Zeitschrift f. 6ster. Volkskunde I., str. 252 si. 

E. de Schoulz-Adajewski, La berceuse populaire. (Rivista musicale italiane 
1895, II.) 

Sokolov M. J., HoBbift Mareplaji. aao. očiHCEcnin aMyjicTOBi>, Ha3MBacMi>iX'i 
sMteBUK-aMM. Rozprava otišt. na str. 134—202 vydání ^peeiiocTH, Mom.Ba 1895. 
O véci psal již Sokolov v JKMIinp., sv. CCLXIIL, odd. 2. str. 340—368, r. 1889; 
dále hrabě Iv. Tolstoj. Ref. V. Jagič, Arch. XIX (1896) 316—317. Fr. Pastrnek, 
Lfil. 1896, 238—240. Jagič upozorňuje na článek, jenž otištěn byl v »Abhandlgen 
zu Ehren Adolf Toblers* Halle 1895. »Zwei Beschwórungs-Artikel der Physio- 
logus-Literatur«, jenž sepsal M. Goldstaub (str. 355 — 380'. Překlady le slov. 
prám. posloužil Goldstaubovi prof. Polívka. Nied. 

Tappeiner Fr. Dr., Zur Ethnographie und Anthropologie der Resianef 
(Udine). Sitzungsber. der Wiener Anthr. Ges. 1895. p. 66. Slovanský lid reÁjský 
znám jest z prací Baudouina de Courtenay. Autorovi vyprávěl Dr. Fligier, že 
v údolí resijském žije lid zvláštní, nejspíše zbytek Avarů. Výsledek bádání auto- 
rových ukázal však, že tu není stopy po avarství, nýbrž že to je větev slovanská. 

TunoneMRQ UsaHiy BasaBTifloKin noojoBBiibi u ojiabsíuckísi napaj[jio.iH k'l 
UHWb. BapuiaBa 1895. (Otisk z Rus. Fil. Věstníku.) 

BecMOBCSiŘ Á. H., MojiuTBa CB. Cucuuifl u BepsujiOBO Ko.ao. vKMHUpocB. 1695. 
Maá. Proti pochybnostem M. J. Sokolova vysloveným v pojednání „HobliA Mare- 
pia^n juiA oĎbiícuciiiJi aiiyjeTOBii, HaaLisaeMMXi* SMtcBUKaMu** (ilpeituocTB. TpyxBi cxaB- 
KOUM. npB Hmu. Apxeoji. 06m. 1894, str. 182) obhajuje zde akad. A. Veselovský 
manichejský původ apokryf. »modlitby« sv. Sisinnia a zároveň podává výklad 
záhadného „aa BepsuiioBt Ko/ty'^ v cslov. indexu apokryfních knih. Uvádf totiž 
podobnou legendu ethiopskou. Dle této sestra sv. Susonia >Werzeljác, obcující 



179 

se zlými duchy, sabila prvorozence bratrova. Sůsenjos našei ji obklopenou zlými 
dachy a s pomocí boží probodl její pravý bok kopím. Umírajíc zaklíná se, že 
nebude míti moci nad Človčkem. který bude vzývati svatého muže aneb přečte 
jeho modlitbu Tato legenda pochází z Arménie, odtud pronikla do Ethiopie. 
pronikla též na Balkán* když přesídleni popové r. 746, podruhé r. 970. arménští 
Pavlikiani do Thracie. Zachoval se ještě jeden sled: jmenují se totiž u Bulharu 
4')>M0UKii t. }. npMHHKu demouické bytosti, totožné s urisnicemi, určujícími osud 
novorozených, jsou to sestry» jako trjasavice, dcery Herodovy. 

7. Bibliografie baltická (J. Zubatý). 

Andrejanoir V. v., Lettische Márchen, nacherzáhlt. Leipiig, Reclams Univ.-Bibl. 

3518 79 str. m. 8^, 20 pf. 
Baron K. a WissendoríT H.. Latwju dainas - Chansons nationales lataviens. 

V Mitavě a Rize 1894 - 1896, posud 6 seš. po 40 kop 
BehrfíA L., Latweeschu tautas dfeesmu metrika. Austr. X 91 m , 196 nn. 

XII. 371—379, 450—456, 528—533. -r Metrik des lettischen Volksliedes. Magaz 

der Lett. Litt.-Ges. XIX, 4, 288—328 
Behrfiá R., Latweeschu wijolites íLotj-^ské fialky). Sbírka lidových romancí. 

L Mitava 1894. IT. Rij^a, Kalniň * Deub.chmann 1896, 25. kop. 

Bezzenberger A., Hausmarkcn aut* der Halbinsel Hela. Sitzb. d. Ges. Prussia 

XIX. 137—139. 
Týž, Pruhsijas Latvveeschi cPrustí Lotyši}. Austr. XII, 21-24 

Bielenstein A. a E. a H., Studie n aus dem Gebietc der lettischen Ar- 
ch áolog i e, Ethnographie und Mythologie. Riga, Hoerschelmann, str III 
a 282, 80 1-50 rbl. (7 Magaz. d. Lett.-Litt. Ges. XIX. 4. 1—240). Obs.: Bielen- 
stein A., Die alte Waldbienenzuchl der Letten, Die nationalen Getránke der 
alten Letten Bier, Meth, Birkwasser); B i e 1. E., Wie die alten Letten gefreit 
haben, geschildert auf Grund des Volksliedes; B i e 1. H., Die deewa deii (Gottes- 
sdhne) des lettischen Volksliedes. 

Conrad G., Uber Hofmarken im Kreise Preuss. Holland. Sitzber. d. Ges. 
Prussia 20 (1896). 

Bowojna Sylwestrowicz M., Podania Zmudzkie I. Warszawa 1894. 472 str. 8" 
(Bibl. Wisíy, Xllj. 1-80 rbl. 

Grienbcrger Th. R. v., Die Baltica des Libellus Lasicki. Untersuchungen zuř 
litauischen Mythologie. Afsl. Ph. XVIII. 1-86. 

Jelgawas. Latweeschu Beedribas Rakstneezibas NodaTas Rakstn Krah- 
jums (Sborník liter, oddílu mitavského lotyšského spolku). I. Mitava 1890, 72 str.: 
delší písnČ lidové IL f. 1893, 159 str.: pohádky a povčsti, zvyky a pověry, pří- 
sloví, pořekadla a hádanky, ukázky lot. dialektu. IIL f. 1893, 8o str.. ])ohádky a 
pověsti, sebr. E. Birfneek v Dfirzeemu. IV., f. 1894, 79 str., pohádky a obrázky 
z lot. života V. f. 1896, legendy, vypravování, pohádky z lot. ústředního území. 

Jelínek E., Pohledy do Litvy. V Praze 1895, 8<' 120. 

Kibort J., Kilka szczcgólów o Žmujdzinach, wedtug ich wlasnych podáni 

Wisía X. 780-782. 
Ko^jtascsift A., TcppitTO))iH A<» iioT()|>iiuc<M:ori .liiTnM. >K'yii. ^Iiih. CCCIX. Led. 

60—94. 
Xudirka V., Kankles, lietuviákos dainos 4 balsams (vyriškiems) sutaikytos 

panipino . . . (Kankles [lid. hud. nástroj], litevské lidové písně pro 4 hlasz (mužské) 

upravené, obstaral . . .) I. Tylža 1895. 



180 

JlayTeHÓazi fl. OucpKH U3^ HcxopiH .iHTOBCKo-jiaxMincKaro HapoAHaro TBop- 

qecTBa. IlapajuejLHLie xeKcrw ii iiscjtAOBauiA. K)pBeBT» (Acta univ. Jurievensis IV. 

2). Str. VII. a 221, 8® 
Lerch-Puschkait A., Latwecschu tautas teikas un pasakas (Lotyšské lidové 

pohádky a pověsti). VI. Riga, Brigader 1896. 1066 str. 80. 3 rbl. (I. Mitava, Allu- 

man 1891, 188 str.; II. t 1891, 86 str.; III. t. 1891, 110 str.; IV. t, Drawin-Draw- 

neek 1893, 236 str.; V. t, Sieslack 1894. 416 str. 
Lithuanie : géographie, ethnographie etc. Bulletin polon. litt, scient. et artist Paris. 

1896. 
Mierzynski A., Nuncius cum baculo. Studjum archeologiczne o krywuli. Wisla 

IX. 361—397. 
Týž, Žródla do mitologii litewskiej. II. Wiek XIV. a XV. Warszawa (P. Szy- 

manowski) 1896, 154 str. S^. 150 rbl. (sv. I. od Tacyta do koňca wieka Xlil., 

t. 1892). 
Olechnowicz W., Charakterystyka antropologiczna Litwinów z okolic 

m. O li ty. Kraków 1895, 8^ str. 30. 
Nowizki S., Kahfu eeraschas Augsch-Kurfemé (Svatební zvyky v Horním 

Kursku). Austr. XII. 557—559. 
A. •!. Uoro;í(iiH'L9 Kocmu^cckih .icreuAM £a.iTiilcKux'i> uapoAOB-B. )KuBafl CTapuua 

V., str. 428. Spis uveřejňuje tu poč. větší sbírky kosmických legend národů ži- 
jících na pobřeží moře baltického. 
— Othott* o iioi3AKt KT> j H * j aHflc K II MT» .laxbi ui a Ml. .itxoM'!, 1894 r. /Kub. cxap. 

V. 243—250. 
Rodziewicz Gabrjel, Ryboíowstwo na Litwie. Wla IX. 92. 

Skruíits M, Latweeschu tautas apgéhrbs sawá wehsturiská attihstibl 

un nofihmé (Lotyšský lidový kroj ve svém historickém vývoji a význame) Austr. 

XI. 10—14, 240—242. 
Týž. Par latweeschu mahju fihmem (O lotyšských domácích značkách; 

s vyobr.). Austr. XII. 903—4. 
Tetzner, Die Litauer in Ostpreussen. Globus sv. 68. č. 23. 
Týž, Die Volksgesánge der Litauer. Westermanns Mon. CDLXVIII. 

742—750. 
Uljnowska S., L o t y s z e I n f 1 a n t p ol s k i c h. Zbiór XV. 181—182 (sídla, počet, 

anthropol. vlastnosti, svátky) XVI. 104 — 218 (písně, přísloví, hádanky, s pol. př. ^ 

XVIII. (pohádky s pol. př.). 
BHCCeHAOpfli b T, O K p a c M .1 I. H o M 'B ucKyccTut II JaTbimefi. /Khb. cxap. V 

357-358. 
Witort J., Kucya na Litvie. Lud III. 1—6. 
Týž, Litewska spólnota rodzinna. Wía IX. 1—10. 
Zubatý J,Uber die sogenannten Flickvokale des lettischen 

Volkslieds. Věstník kr. č. spol. nauk 1895, XIX 24 str 8<>. 

8. Theoretické studie (šest. E. Kovář, J. Niederle, V. Tille). 

Acheli^; I, Mythologie und Vólkerkunde. Allgemeine Zeitung, 1895. Příl. č. 256. 
Alden H. M , A study of de ath, New- York, 1895, Harper. 

Rahnson K, Etnografien, Kjobenhawn, 1895. Přehledná kniha obecné etnografie. 

Chválena P. Ehrenreichem Z f. Eth. 1895, p. 185. 
Bastian A., Ethnische Elementargedanken in der Lehre vom Menschen. 

Berlin 1895. 2 Theile 
Bourdean L., Histoire de Talimentation. Paříž. 1895 



181 

Oelichowski Z, Znaczenie i rozwój przemystu domowego i handlu ludo- 
wego. Po/.naň| 1895. 

Oosquin £, Les contes populaires et leur origine. Dernier état de la 
question. Paris, Bouillon 8^ (24). Srov. H. F. Feilberg, Wie sich Volksmárchen 
verbreitcn. AUrq V. 7, Ref. ČČM. 1895, str. 533. (Polívka.) 
Oox, Marian Roalfe, An introduction on folklóre. D, Nutt pp. XV., 320 8" 
Autorka v 6 odstavcích vykládá mnoho zajímavého o víře v duši, povčry o zví- 
i^tech, animismus a víru v bohy i duchy, o životě po smrti, o čarování, o mythech, 
pověstech a písních. Ale účelu svému kniha nevyhovuje K. 

Dictionnaire international des folkloristcs contemporains. ČL IV. 64. 

Syer H., The evolution of industry. London 1895. 

XlHs A. B., Evolution in folklóre (Popu'ar Science Monthly. Ncw-York, 1895). 

Ferrándiz M. y Anton. Razas y naciones de Europa. Madrid 1895. 

Foville A. de, L'habitation dans les diverses parties de la France. 
(Anoales de Géographie. Paris 1895. č. 15. dle Č. Lidu V 588) — Obsahuje po- 
drobný dotazník k účelu studia příbytků lidových. Srv. na př. též dotazník 
dra. M. Haberlandta >Das deutsche Bauernhaus« (Zeitschrift fúr ósterr. Vol ks* 
kunde \^ien-Prag II. — 115) a dotazník podobný, jejž uveřejnil výkonný výbor 
'Národopisné výstavy Českoslovanské prací J. Peiskera, K. Adámka. V. Houdka atd. 
ve své II. zprávě o činnosti výstavní. (Otištěn též v poznámkách k dílu výstav- 
nímu vydávanému nakladatelstvím Ottovým.) N. 

Franko Iwan dr.. Najnowsze pri^dy w ludoznawstwio Lud I, str. 4-16 
Autor nejprv vykládá pomér folklóru k vědám a líčí pak v hlavních rysech 
rozvoj moderní ethnologie dosti pěkně, zvláště vykládá thcorii migrační a anthro- 
pologickou. Spis. přidržuje se hlavně theorie migrační, připouští však i kombinaci 
theorie této a theorie t. ř. anthropologické za nezbytně nutnou při studiu obřadů 
a písní svatebních, t. j. písní úzce spojených s obřady a obřadů spojených 
s písněmi. Srv. téhož ^bí iukcih b *o.iMv.iopiiorimi. (IIu iiono;iy cí>Moro roMy »\Visíy«). 
>Kht3 i Cjobo 1895, seš. 1. str. 149 si. P. 

Pricdel B., Anfánge der Webekunst. ZdViVK V. 134. 

Fríedmann M, Ober dic Bezichungen der pathologischen Wahnbildung 
zu der Entwickelung der Erkenntnissprinzipien, insbesondere bei 
Naturvólkern. Allg. Zft. f. Psychiatrie sv. Lil str. 393 an (příloha). 

Giltes P., Diccionario etnografico antropológico. Barcelona 1895. 

Gorzycki K., O antropologii etniczncj. Lud I. 225-244 (na základě spisu Krzy- 
wického »Ludy<.) 

Bmst Grosse, Die Formen der Familie und die Formen der Wirtschaft 
Freiburg und Leipzig. J. C. B. Mohr, 1896, VI. 249. Vynikající tento spis v oboru 
ethnologie a sociologie nejprve se obírá kritikou dosavadních theorií a zejména 
Morganovu a Spencerovu úplně vyvrací. Dle něho formy hospodářské jsou nej- 
lepším základem u třídění forem rodinných. Na základě poznatků ethnologických 
obírá se i údaji historickými (Tacitem), potírá výklady, jež mnohým zvykům při- 
řknouti chtí v5'znam symbolický (únos nevěsty) a vysvětluje mnohé zjevy nynější 
a našeho lidu se širokého hlediska ethnologického. K. 

Angelo de Gubernatis, La danza c le danze v časopisu La Vita Italiana I. 
r. 1895 č. 8. Dle ČL IV. str. 350 je to studie důkladná, zabývající se též tanci českými. 

Haliburton R. G., Dwart surrivals and Traditions as to Pygny Races 1895. 

Haoffen A., Einfúhrung in die deutsch-bohmische Volkskundc nebst 
éiner Bibliographie. Prag 1896 Calve (224) 8^ 

Xftpygank H. H, O 3uiaTKaxi> n pa3niiiqi>i iicKycoTBa y Ma.iOKy.iTVpiii.ixi. 
HftpoAOB'B. (306 1895 p. 108). Jest to vlastně jen obš/rný referát díla Grosseo v a 



182 

>Die Anfánge der Kunst« (Freiburg und Leipzig 1894) a Ch. Letoarneaua 
L'évolution littéraire dans les diverses races humaines. Paris 1894. 

Týž, HoBLifl Bsrj/iaT, na icTopiio npoucxo^jcuiíi ccmlu. {30<i 1895 stT. 96 
Srv Kovalevski). Mucie. 

Jacobovski, L., Primitive Erzáhlungskunst. Aula sv. I. (513 a n.) 

Kalina A., O ludach aryjskich a picswobncj ich ojcyzne. Lud I. 97—115. 

Kekule St. und Bencae M., Fřagebogen uber die rechtlichen und wirt- 
schaftlichen Verhaltnisse d. Nátur- und Halbkulturvólker. Berlin 1895 

KOBajiCBCKÍA M., O^epKX npoucxo^ACiiin ii pa3BUTÍ;i comlh h co6cTBeHHOcT m 
Ilep. M. lojimiiHa. ClIB 1895 str. 149. Jest to ruský překlad přednášek, jež mél 
autor na štokholmské universitě. Dílo velmi chválí N. Charuzin v 3THorp. 
Oóoap. 1895. 2 seš. 153. 

Koppen, DieDreigliederung des Menschengeschlechtes. Glób. sv. 68, str. 1. 

Lagneau Gustave, Influence des milieux .sur la race. Modiílcations méso- 
logiques des caractéres ethniques de notre population. (BuUetins de ia soc. ďanth. 
Paris 1895. 143.) 

Lang A., Mythes, Cultcs et Religion. Trad. par L. Marillier avec la collaboration 
de A. Dirr, précédé ďune Introducticn par L. M. Paris, Alcan, 18%. řXXVIII 
a 683) 8^. Francouzský tento překlad proslulého díla vyniká v mnohém nad 
anglický originál. Též úvod o vývoji nábožensko idey na základě Langových 
názorů je důležitý. Právě psychologické proniknutí je důležité, a 8 tohoto hlediska 
je vylíčen duševní život primitivních kmenů i starých kulturních národů le zře- 
telem k jejích mythům kosmogonickým, heroickým a romantickým. K. 

Týž, Protest of a Psycho-Folklorist. Folk-Lore. 1895 (VL) č. 3. 

Mallock W. H., Studies oí contemporary Superstition. London 1895 

Manhardt, W. Zaubergiauben und Geheimnissse im Spiegel d. Jahr- 
hu uderte. Leipzig 1895. (Srv. J. Moser, v Zeitsch. f. Kulturgesch. III. 1896, 
str. 131 — 33, kde se dokazuje. Že kniha je plagiát.) 

MarillierL., La survivance de Táme et Tidée de justice chezles peuples 
non civilisées. Paris 1895. 

Martens Ch., L'origine des Contes populaires. Louvian, Dieudonné. 8^ (59. 

Mason Otis Tufton, The origins of invention. London Walter Scott 1895. 
With illustrations. 419 stran. V knize se předvádí, jak se domácí průmysl z nej- 
primitivnějších počátků vyvíjel u kmenů divokých. Nejdříve se vykládá o nástrojích 
vůbec, pak o nálezu toho, jak se oheň dělá, o primitivním spracování kamene 
k různým účelům, o keramice, o počátcích industrie textilní. Pak ná^bdují kapitoly 
o honbě, rybářství, krocení zvířat, o primitivních prostředcícl) dopravných a Váleč- 
nictví. Vždy se ukazuje, jak z prvních počátků docházelo ke komplikovaným 
prostředkům. Skoda, Že má zřetel jen k poměrům americkým a z primitivních 
kmenů zná jen Indiány. Toto ignorování ostatního světa má neblahý vliv i na 
Části všeobecného rázu. N. 

Týl Woman's Share in Primitive Culture. New Fork 1895. (Význam Ženy 
v primitivní vzdělanosti). 

Týž, Similirities in Culture, Americ. Anthr. VIII. 101. 

Megee W. J, The Beginning of Agriculture. Amer. Anthr. Vili. 350. 

Merkens H, Was sicb das Volk erzáhlt. Deutscher Volkshumor. Jena f2 vyd.) 
1895. H. Costenoble 8" I. sv. XIV. 280, IL sv. IX. '209. — Autor po ttlý Živtít 
zajímal se o to, co humoristického si lid vypravuje, a totéž hledal i v istarýťfa 
tiscích a rukopisech. Uveřejnil více pract z tohoto oboru Uvedené dílo je nejen 
zajímavé, a!e i důležité, atftcr svědomité udal pi^«ren a místo kaidéfio vypra- 
vování, shledal anatogie, přičinil výklady atd. K. 



183 

Monay A, Mannal of mytholo^^y, Greek and Roman Norse and old 
German, Hindoo and Egyptian mythology. Philadelphia 1895. Mc Kay. 

Mucke J. R., Hordě undFamilie in ihrer urgeschichtlichen Entwickelung. 
Eine neae Theorie auf statistischer Grundlage. Stuttgart 1895. Obsah neodpo- 
vídá názvu. V knize je dosti nápadů, ale málo důkazů, a statistiky v ní vůbec není. 

Mfiller Fried.. Abstammung und Nationalitát. (Glób. LXVII. 140). 

Týž, Rassc und Volk ibid. 354) 

Kcwell W. W., Theories of Diffusion of Folk-Tales. Jamer Flkl Vlil. 3. 

Ncill J. O'., The Night of the Gods. An inquiny in to cosmic and cosmogonic 
mythology and symbol isra. T. I. 1895, 8". 

PatetU F., Le Ordalie. Torino 1895. 

Pandler A., Sage und Hypnotismus. Mitthgn. des nordbohm. Excursionsclubs. 
19 (1) p. 49 - 52. 

Ploss H., Das Weib in der Nátur und Vólkerkundc. Anthropologische Studien. 
IV. Auflage von Max Bartels. Leipzig 1895. lí. Bánde 670 a 680 str. Kniha vý- 
borná a tak známá, že netřeba odporučovat. l'pozorňajeme jen, že toto IV. vydání 
je od M. Bartelse opét velmi rozmnoženo a doplněno v textu i v Části obrazové. 

Pohl A., Wie Sagen entstehen konnen. Ihrb. des deutschen Gebirgsvereines 
f. das Jeschken- und Isergebirge -47 a n) 

IIOTeÓHfl A., il3MKT» u HaiMMHo<'Mi.. BtvTHiiKi. Kn|ionbi. 1895, IX.. str. 1 — 37. Po- 
smrtná stať nalezená v pozůstalosti znamenitého toho linguisty i ethnografa. Rec. 
JaniKTKU HayKt. TOBap. ím UlewiCHKa X., bibliogr. část str. 50 si. 

Powcll J. W.. The Interpretation of Folklóre, Jamer Flkl. VIII. 29. 

Ratzel Friedrich dr., Volkerkunde 1. AuHa^^e. Mit 1103 Abbildungen im Text. 
6 Karten, 26 Holzschnitt- und 30 Farbendrucktafeln, 32 Mark. Bibliogra[)h. Institut 
in Leipzig und Wicn 1895. 8^ XIV 748 -fX, 779. O významu 1 vyd. tohoto díla 
spolu s ocenéním činnosti Ratzetovy viz rozpravu Em. Kováře. Nástin dčjin 
ethnologie v Athenaeu 1891 Druhč vydání je zcela přepracované. V prvém 
vydání národové oceánští, australští malajští a arktičtí byli méné propracováni 
proti africkým, kteří zabírali celý 1. díl. Nyní přeřadil R. líčení národů a počíná 
oceánskými, přechází k Australanům, Malajcům, Indiánům, arktickým národům 
a končí prvý díl jihoafrickými světlými kmeny (Hottentotty a příb.). V druhém 
díle líčí Afričany, nejprve nevzdélané, pak vzdélanéjší, přechází k polokulturním 
a ke kulturním národům Asie a na konec krátce načrtnul Evropany. Základní 
myilenka Ratzelova národopisu, ukázat souvislý vzrůst lidské kultury v obraze 
kultur různých národů, ukázat, že nejnižší národové jsou jen stupňovité v kultuře 
své rozdílní od ostatních a že v kultuře jednotlivých národu je přechod od nižší 
k vyšSí, Že všechno lidstvo tvoří jediný celek kulturní, vystupuje v 2. vyd. 
nrčitčji než v prvním Úvodní úvahy jsou výborné Malý zřetel k národům nej- 
kulturnčjiím dosud těžce neseme jako při 1. vyd. a žádné stanovisko jej zcela 
neomluví. Celkový úsudek zůstává o Ratzelovi nezměněn. Spis lze vřele dopo- 
ručiti jako nejlepší základ ke studiu národopisu. Kř. 

Sermgier, Juridische Ethnologie 1895. 

Schlo8flarA.,ZurMárchen-undSagenkunde. Blátterf.litt.Unterhalt^,'. 1895,č.l4,l5. 

9clhnidkontz J., Zur Ortsnamen-Forschung. (Correspondenzblatt der deut. 

anthr. Ges. 1895 č. 7.). Poukazuje se tu v delším Článku na důležitost názvů polí 

a tratí s rozborem některých prací vydaných 
Sehmtz H., Die Volkerkunde d. Gegenwart 1895. (Z Geograph. Zeitschnft.) 
Týl, Volkssage und Volkslied. Allgemeine Zeitung 1895. Příloha č 200. 
Stelnmetz S. R, Ethnolog. Studien zur ersten Entwickelung der Strafe. 

Leiden 1895. 



184 

Steiner C. J., Das Mineralreich nach seiner Stellung in Mythologie und 

Volksglaube in Sitte u. Sage, in Geschichte und Literatur, in Sprich- 

wort und Volksfest. Gotha 1895. 
Strzelecki Ad, Ludoznawstwo i zbieranie materyatów ludoznawczych 

Lwów. 1895 (Obor, význam a úkoly folklóru). 8^ S 33. 
Týž, Z dziejów pierwotnej rodziny. Lud I. 33-46, 65—79. (Rozbor různých 

vykla dův a theorií do r. 1895.) 
Wallaschek Rich , Musikalische Ergebnisse des Studiums der Ethnologie. 

(Glób. LXVIII. 1895, 101—103. 
Voretzsch C, Jacob Grimms Deutsche Thiersage und die modeme 

Forschung. Preussische Jahrbúcher LXXX., p. 417 an. 
Ward L. F., The psychic factors of civilisation. Boston 1895. 
Williams A. M, Studios in folk-song and popular poetry. (Prefat. notě by 

Clodd, E.) London 1895 Hoch 334) 8«. 

9. Studie legendární, mythologické a pod. (V. Tille a E. Kovář). 

Becker Ph. A, Die altfranzosische Wilhelmsage und ihre Beziehung 
zu Wilhelm dem Heiligen. Halle, Niemeyer (1895) 8®. 

Biedermann K., Die Faustsage in ihrer kulturgeschichtlichen Ent- 
wickelung. Zft. f. Kulturgeschichte II. (1. a n.) 

Binz, Zeugnisse zuř germanischen Sage in England. Paul-Braune's Bei- 
tráge sv. 20. p. 141 a n. 

Boltz A., Der Apollomythus Die Engel und ihre Verehrer. Darmstadt 
1895. Brill 80. 

Decke W., Geologische Sagen und Legenden. I. Glób. LXVIII. (197—199.) 
Spis. zahajuje tím řadu povésti a mythů o sopkách, o zemětřeseních, o padání 
meteorů, o povodních, o horkých pramenech, o pramenech plynů hořlavých, 
jedovatých a pod. 

Frankcl L. a Mandel L, Der Mann in Monde. Ur-Quell. VI. str. 75 a n. 

Fránkel L., Feen- und Nixenfang nebst Polyphems Oberlistung. ZdVfVK 
V. 264. 

Feist S., Die Sage vom Binger Máusethurm im ihren geschichtlichen, 
litterarhistorische n und mythischen Beziehungen. Zft. f . d d. Unter- 
richt sv. 9 (505 a n.>. 

Freymond E., Beitráge zur Kenntnis der altfranzósischen Artusro- 
mane in Prosa. I. Berlin, 1895, Gronau (128 í 8^ 

Hartland. E. S. The Legend of Perseus. A study of tradition in story, custom 
and reliéfy 3. sv. London D. Nutt, 8^, 1. sv. XXXIV. -f 228, 11. sv. VIII. -»- 445. 
III. sv. XXXVII. -f- 225. Jest to pravý vzor srovnávací studie určité látky. Autor 
sebral prameny staré i nové, psané i ústní, u všech národů primitivních i kul- 
turních. Jeho rek je bohorodý drakobijce, vykupitel svčta, narodil se z panny 
způsobem zázračným. V prvním díle zabývá se narozením. Probírá podání sta- 
rověké, pak novověké ve všelikých variantech. V druhém díle jest probrán motiv 
o znamení života v 8 kapitolách, dále líčí čarodějství, posvátné prameny a stromy, 
totemism (víra v zvířecí předky), krevní příbuzenství, jak se jeví v pověrách 
a pověstech. Následují pověry o slině a plivnutí, obyčeje při smrti, při svatbě, 
conrade (mužovo šestinedělí), a j. a na konci přehled dosavadních výsledků. 
V třetím svazku zabývá se nejprve osvobozením Andromedy. Nesrovnal k tomu 
nejen všechny povésti o vysvobození dívky z nebezpečné smrti, ale též v2e, co 
pověděti lze o lidských obětech, jež zvláště se přinášely božstvům zvířecí podoby. 
Následuje rozbor Medusina kouzla, s pojednáním o kouzlech a uhranutí. V dodatku 



185 

promluveno jest o zvířatech pomoc skýtajících, o darování zbraní, o lstech 

o usnutí téch, kteří marně se pokoušeli o osvobození dívky atd. Kř. 

Giesler A., D ie T e 1 1 f r a ge. Versuch ihrer Geschichte und Losung. Bern, Wyss 8^. 
Heyderreich E., Zu den Sagen uber Constantins des Grossen j ugend- 

Deutsche Zft. f. Geschichtswiss. XII. (153 a n.). 
Kohler J., Der Ursprung der Melusinensage. Leipzig, Ed. Pfeíffer 1895 ^66) 

8^. Autor je znám v oboru srovnávací (ethnologické) vědy právní a při výkladu 

o vzniku této pověsti, jež jest dětským snem o světovém vývoji, ukazuje, jak 

právní organisace hrála velikou loli. 
Lehr, Zuř literatur des »Ewigcn Juden«. Egyetemes philologai kózlóny, sv. 

19 (636—639). 
Mass E., O r p h e u s. Untersuchungen zur griechischen, rómischen altchristlichen 

Jenseitsdichtung und Religion. Miinchen, 1895 Bech (VII. -- 334) S^. 
Nordmeyer G., Pontius Pilatus in der Sage. Allgem. Ztg. 1895, příl. č. 92. 
Paulson J., Till frSgan om Oidipus - sagans ursprung. Gothenbur^% \Ve 

Herger & Kerber 1895, 8^. 
Piper P., Hdfische Epik. 3 sv. Stuttgart, 1895, Union. 
Rohde O., Die Erzáhlung vom Einsiedler und dem Engel in ihrer 

geschichtlichen Entwickelung. Rostock Diss (1894) (62). 
Rosenkranz C, Die Ahasverussage. Pádagogische Blátter hg. v. Schoppa, 

sv. 23. ''454—480.) 
Ryssel V., Syrische Quellen abendlándischer Erzáhlungsstoffe. Archiv 

f. das Studium der neuer. Sprachen. ('94 h. 296 a n. 95 p. 1 a n ) 

Schloeger G., Studien uber das Tagelied. Jena, Eromman 1895. 8® S. 89. Autor 
pátrá po původu středověkých >svítáníčck«. Důrazně rozeznává lidové písně 
o milkování a loučení se milenců za jitra od dvorské poesie svitáníček, jež 
vyznačena jest postavou ponocného. Jiný zase druh jsou duchovní písně jitřní. 
Autor polemisuje s různými výklady o původu dvorské provensalské poesie 
svitáníček a sám odvozuje je ze starověku působením kleriků. Pozoruhodné jsou 
jeho výklady o lidové poesii a nejstarším básnictví stredoněmeckém. K. 

SchrwaldK., Der Apollomythus und seineDcutung. Berlin 1895. Calvasy (36) 8" 

Wngcr S, Apollonius von Tyrus. Ilallc 1895. Niemeyer (VI. 228) 6 Mk. 

Steele R., The story of Alexander. London, Nutt 1895 8^. 

Thumen F., Die Iplsigenicsage in antikem und modemem Gevande 2. vyd. 
Berlín. 1895. 

Wunsche A, Der Sagenkreis vom geprellten Teufel. Nord und Sud sv. 18 
p. 1 a n. Srv. Allg. Zeitung 1894, Příl. č. 241—244, Germania í. 1894, str. 61. 

Zdckler O., Die Fluthsagcn des Alterthums in ihrem Verháltnis zu 
Gem. 7-9. N. Jahrb. f. D. Theologie IV. (379 a n.). 

b) románské. 

BtssetRy Le tolk-lore dans les écrits ecciésiastiques. Revue des traditions 
populaires X. 1895 p. 266 a n. 

Rédier J., Les fabliaux. Étude de littérature populairc ct ďhistoire 
littéraire au moyen age. Paris. Bouillon 1895 (VUI., 501) 8*'. 

CerteuxA., Les Animaux du Diable Revuedes traditions populaires. X. 1895. p. 4 28 

Graf A., Miti, leggende e superstizioni del medio evo. 2 sv. Torino 1892 
a 1895. Spis Gráfův je jednou z nejznamenitějších prací z oboru srovnávací lite- 
ratury a kulturní historie a vysoce cenným prísí)ěvkem k poznání legend a pověr 
středověkých. Nejrozsáhlejší studie jedná o ráji. Středověk věřil, že Bůh po 
vyhnáni prarodičů z něho ponechal jej na zemi a občas podařilo se nčkterčmu 



186 

šťastnému smrtelníku do něho nahlédnouti. Autor stopuje pověsti o umístěni ráje^ 
jejž jedni hledali na východě, jiní na severu, jiní na jihu a jiní na západě. I tyto 
hypothesy měly své příčiny, jeŽ autor vykládá. Hlavně to bylo smísení tradice 
biblické se staršími pověstmi pohanskými a národními. Po té stopuje spis názory 
o tom, jak byl ráj rozsáhlý a jakou měl podobu, čím byl ohraničen, jaký byl 
strom dobra a zla, které řeky z něho plynuly, jak dlouho v něm Adam s Evou 
přebývali, jakou postavu měli prarodiče, kam odebrali se po vyhnání z ráje, kdo 
všecko později do ráje se dostal. Autor k látce své pilně obíral se i učením 
různých sekt a líčení jeho je všestranné. Vhodně tato studie končí tím, že ukazuje 
jak až do V. století měl ráj úkol býti místem odměny ctnostných lidí po smrti. 
Od V. stol. jeho místo více a více zabírá nebe v názorech lidu, množí se názory 
o očistci. I některé jiné studie týkají se nejstarších dějin biblických. Jiné obírají 
se ni př. životem po smrti, zejména trápením zatracencův (vývoj náhledů o pekle), 
jiné vynikajícími dle pověsti čarodějníky (zvi. Gerbertem — papežem Sylvestrem II.), 
atd. Krásným studiím Grafovým neschází nic, než postavit je ještě na širší podklad 
ethnologický, přibrat ke srovnání i názory vzdálenějších národů a poněkud ještě 
více je psychologicky prohloubit. Srov. důkladný referát Bugielův (Wla X.653 — 667). 

Kř. 

HaanDeF., Barlaam-and Joasaph in Spain. Modern Language Notes X.str. 22 a n. 

Charpentier F., Dans le passé et dans le présent Superstitions et lěgendes 
populaires I895. 

Monseur E,, Notes de folklóre á propos de TÉponée celtique de M. H. 
ďArbois de Jubainville. Revue histor. des religions sv. XXXL, str. 292 a n. 

Multineddu S., Le fonti della Gerusaleme Liberata: riberche e studi. Torino 

clausen 1895. (XIV. + 218) 80. 
Paris G., Le román de Renard. Paris 1895 (?) Bouillon (72) 4^^. 
Ribet J., La Mystique divine distinguée des contrefagons diaboliques 

et des analogies humaines. Paris 1895. 2 sv. 8^. 

Rutzemann A., Die Sage vom ewigen Juden in Italien. Nord und Sud 
roč. 19. č. 223. 

Sébillot P., Légendes et curiósités des métiers. Ouvrage orné de 220gravures. 
Paris, E. Flammaňon. 4^. S 640. Jest to bohatá a obsahem i zpracováním vzácná 
sbírka řemeslnického folklóru. Pověsti o jednotlivých řemeslech, posměšky, vtipy, 
pověry řemeslníků, jejich zvyky, jejich domácí život, svátky, jež světí, slavnosti, 
způsob řeči a pod. mistrně jsou podány. Vylíčeni jsou krejčí, pekaři, mlynáři, 
kováři, uhlíři, holiči, Šičky, krajkářky, modistky, ševci, kloboučníci, cukráři 
a lahůdkáři, řezníci, tesaři, truhláři, kameníci, zámečníci, košíkáři, tkalci, kartáč- 
níci, dřevačkáh, pradleny, bednáři, koláři, soustružníci, natěrači, sklenáři, pozla- 
covači, knihtiskaři atd. Staré obrazy ze 16.— 18. století jsou reprodukovány 
dřevorytinou a znázorňují způsob práce, dílny, kroje, jiné jsou vtipnými karrika- 
túrami. Podle tohoto vzoru dala by se i u nás podobná větší monografie sestaviti 
prací snad společnou. Na př. prof. Winter dobře by mohl k ní dáti základ spolu 
s dr. Zibrtem. K. 

Toldo P., Contributo allo studio della Novella francese del XV e XV 
secolo. Róme Loescher 1895. XIII. + 153) S^. 

10. Dodatek : Pověry, zvyky a pod. 

Anonymi Christiani Hermippus, De astrologia dialogus, ed G. Kroli et 
P. Viereck, Leipzig 1895. 

Bartels M., Ober Krankheitsbeschwftrungen. ZdVfVK. V. 1. 



187 

BlantEd. Le, Notes sur quelqucs anciens talismans des batailles. París 1895. 

Briss, Ornithologischer Abcrglaubc vergangcncr Zeiten. Omitholcg. 
Monatschrift XX. 

Beck Bl, Die Schlan>;e im Cultur- u. Volksglauben. (Leipzig. Zeitung 1895. 
No. 9. Wiss. Beilagc.) 

Béranger-Féraud. Les animaux qui nourissent miraculeuscment les 
individus. Tradition Vlil. IX. str. 64 a n. 

Golther W, Handbuch der germanischen Mythologie. Leipzig, S. Hirxel 
1895. 8^, XI. 665. Tato rakovčt gcrman. mythologie je psána pro širší knihy 
a nikoli pro odborníky. Potěšitelné je, že t. zv. nižší mythologii, která v podobných 
pracích bývá opomíjena a která pravé je nejcharakterističtější a velmi důležitá, vy- 
hradil autor místo první a věnoval rozsáhlou pozornost. Materiál je snesen znavný 
a lehce podán. Vědecké (linguistické) stanovisko autorovo však již je zastaralé. 

Kř. 

Helimann G., Meteorologische Volksbúcher. Berlin 1895. 

r« KoMapOoCKÍXl, fKoHuiiiHa B'i> narpiiaiixa.iHoil orMbt. Ha uriii>Baiiiii iirpiuuoif- 
cKuxi* iitoeui* Up.iiiBťKaro yt»j:i. Baťka ISt^ó. 

Lemke Elisabeth, Uraltes KindersoicUeug ZdVfVK. V. 1S3. 

Poat A., Cber die Sitte, nach welcher Verlobte und Hhegatten ihre 
gegenseitigen Verwandten meiden. Glób. sv. 67. str. 174. 

Prato Stanislaus, Sonne, Mond, Sterne als Schdnheitssymbolc I. 
ZdVfVK. V. 363. 

Sartori, Die Sitte der Altcn- und Krankentódtung. Glob. sv. 67, str. 107, 125. 

Saubert B., Germanische Welt- und Gottanschauung in Márchen, Sagcn. 
Festgebráuchen und Liedern usw. Hannover 1895. Helning (285) 3 Mk. 

Schurtz H„ Handwerker in Mythologie und Sage. Leipziger Ztg. 1895 
(Bcilage) č. 12. 

M. II. CoKOJOBly lloiii.iii MUTo pia.iL ,i.i:i u6 noi ou i >i iiMy.icmni., Haiti.i rac- 
MUXi. smíodhukumii (JpeBHnoni I. 1S95). , 

Verrier E., Du Tatouage en Afrique, ses variétés, sa signification, des 
suvrivances du tatouage en Europe. Paris 1895. Srov. str. 178. 

Weinhold K., Die Widderprocession von Virgen und Pragratten. 
ZdVfVK. V. 205. 

Weinhold K., Beitrag zur Nixenkunde auf Grund schlesischer Sagen. 
ZdVtVKV. 121. 

11. Foikloristika germánská (studie místní; šest. V. Tillc, K. Kovář). 

Amalfl G.. Eine Novellette des Vottiero. ZdVfVK V. 289. 

Bahlmann P., Jesuite n-D rainen der niederrheinischenOrden&provinz 
Leipzig, Harrassowitz (1895) 8". 

- Die Lambertusfeier zu Munster. ZdVfVK V. 174. 

Bartmann J, Volksdichtungen. Das Riesengebirge in Wort und Bild (55 an.). 

B6hme P. M., VolksthCímliche Lieder derDeutschen i m XVIII. und XIX. 
Jahrhundert. Nach Wortu. Weise aus alten Drucken und Handschriftcn, sowie 
aus Volksmund zusammengebracht, mit kritisch-hislor. Anmerkungen vcrschen. 
Leipzig, Brcitkof/f und Hártel 1895 v. 8" Str. XXII. 628. Pékné vypravené dílo ob- 
sahuje 780 textu s jednohlasým nápévem. Autor chtčl vybrati ty písně, které pro 
jednotlivá období jsou charakteristické a v nich oblíber.é. Při jednotlivých textech 
a nápévích udána je i historie vzniku a rozšíření, pokud bylo lze. K. 

Brenoer O., Beitráge zur Geoj^raphie der deutschen Mundarten. Viz 
Wenker St Wiede. 



i 



188 

Brenner Osk. u. Hartmann Aug., Bayerns Mundarten. BeitrUge zuř deutschen 
Sprach- und Volkskunde. IL B. Múnchen, 1895, Christ. Kaiser. 8^ S. 464. 

Dirksen C, Volksthúmliches aus Meiderich (Niederhein). Zuř dtschen Volks- 
kunde sv. 2. Bonn. Haustein 1895, 8^ S. 58. Meiderich vzrostl z vesnice na vČtáí 
město tovární. Autor dle vypravování starších pamětníků a dle zápisů vylíčil 
starý Meiderich, tehdejší zvyky svatební, život doma i na poli, dětské hry, há- 
danky, přísloví, pověry a pod. 

Bórler A., Sagen aus Innsbrucks Umgebung. Innsbruck, 1895, Wagner 
(XV., 151.) 

Bottin G... Contes irlandais. Revue Celtique XVI. 

Drechsler Paul, Wencel Scherffer und die Sprache der Schlesier. Ein 
Beitrag zur Geschichte d. deutsch. Sprache (Germanist. Abh. herausg. von Fr- 
Vogt XI.) Breslau W. Kobner 1895, 8® S. 282. W. Scherffer žil 1603—1674 a v spi- 
sech užíval lokální mluvy v Břehu v Pruském Slezsku. Vědecké zpracování jeho 
jazyka spolu ve srovnáni s jinými prameny jest i pro nás důležito. K. 

Engelmann E., Nordland-Sagen etc. Stuttgart. 1895. Nefí. (343) 7 Mk. 
Englert A., Zu Goethes Schweizerlied. ZdVfVk V. 160. 

Feiiberg H. F., Die Sage vom Begrábnis K. Eriks v. Dánemark auf 

Cypem. ZdVfVK 239. 
Forster W., Die schónsten Sagen und Márchen der Inseln Usedom und 

Wollin, nach alten Chroniken Harb. Swinemůnde, 1895, Dehne (89j. 

Fuckel A., Der Ernestus des Odo von Magdeburg und sein Verháltnis 
zu den úbrigen Bearbeitungen der Sage vom Herzog Ernst. Marburg. 
diss. 1895, 86. 

Gittée A., Dienstrecht und Gewohnheiten in Flandern. ZdVfVK V. 298. 

P. Greussing, Die alte Jungfer. Lebensbild aus dem Stubai. ZdVfVk V. 171 . 
Haase K. E., Volksrátsel aus der Grafschaft Ruppin. ZdVfVK V. 396. 
Hans von der Sann. Charakteristische Gestalten aus der steierischen 

Sagenwelt. Grazer Morgenpo*st 1895. No. 182, 188, 210. 
Hansen, C. P., Sagen und Erzáhlungen der Sylter Friesen. Garding. 1895. 

Lúter, Dirks, 3. vyd. (VII, + 243 ) 

Hansjakob Heinrich, Schneeballen I. Reihe. II. verm. Auťlage. Heidelberg G. 
Weiss. 1895. S. Vil. 250. 80. Farář H. Hansjakrb celý svůj život od narození tráví 
v badenském SchwarzwaldČ v malém městečki a s plným porozuměním pozoruje 
život tamější a líčí jej pravdivé rázovitým způsobem. Jeho »sněhové koule* jsou 
taméjší sedláci. Netřeba mnoho studia, aby se člověk stal sedlákem — sněhovou 
koulí; sedláky vytloukají velcí páni hraniční sloupy — jako kluci koulemi okna; 
po sněhu jezdí se v saních, po sedlácích jezdí vše a všelijak ; sníh roztaje a zmizí 
beze stopy a tak život sedláka. Líčí jednak měkčí >koule« ze Schwarzwaldu, 
jednak tvrdší od bodamského jezera. 

Hauífen Ad., Die deutsche Sprachinsel Gottschee. Geschichte und Mundart 
lebensverháltnisse Sitten und Gebráuche Sagen, Márchen und Lieder. Mit 4 Ab- 
bildungen und einer Sprachkarte (Quellen und Forschungen zur Geschichte, Lite- 
ratur u. Sprache Óesterreichs und seiner Kronlánder, herausg. von J. Hirn und 
J. E. Wackernall, Bd III.). Graz, Styria 1895. S. XVI. 466, SP, Německý tento 
ostrůvek Čítající ke 30.000 duší leží v krajině uprostřed území úplně slovinského. 
Od dřívějška máme o něm studie Schróerovy z r. 1870 v zprávách vídeň. aka- 
demie. Studie H. je velmi pečlivá a zejména vyniká část obsahující 141 písní, 
k nimž autor shledal parallely německé i slovanské. 

H&usmer J., Die Kyffháusersage. AUgem. Ztg. 1895. příloha č. 108. 




189 

Haopt H., F. A. Reuss Sammlun^en xur fránkischen Volkskunde. 

ZdVfVK V. 413. 
HMse K. E^ Volksrátsel aus Thúringen. ZdVf \ K V. UO. 
HeUig O., Scgcn aus Handschuhheim. ZdVfVK V. 293. 

HoAnmna J. J., Volksthúmliches aus Schapbach in Haden. Zur deutschen 

Volkskunde č. 3. Bonn Hanstein 1S95. 
Hoblbach R., Sagen aus Klosterle. Erzgebinjs-Zeitung i^44 a n.) 
Holczabek u. Winter, Sagen und Geschichten der Stadt Wien. I. Wien 

1895. Gr&ser 3. vyd. (IV. -ř 112\ 
Hutter Tb., Nordbóhmische Sagen. Die Neuzeit. Reichenberg. (43 a n.\ 
Jensen, Agir in der Sylter Sage. Glób. sv. 68, str. 206. 
Jiriczek, Die Amlethssage auf Island. Beitráge zur Volkskunde <1S96^ (p. 5^ 

bis 108.) 
Jostes F., Der Rattenfánger von Hammeln. Ein Beitrag zuř Sagcnkunde. 

Bonn 1895. Hanstein S^. 
Kable B., Krankheitsbeschwórungen des Nordens. ZdVfVK V. 194. 
Kastner E. F., Zwei Sagen aus dem Adlergebirge. Bohmens dtsche Poesie 

und Kunst. (p. 929 a n.) 
Kirchboff A, Forschungen zuř deutschen Landes- und Volkskunde. 

Stuttgart 1895. Engelhorn %^. Svazek 9.: Wittstock O., Volksthúmliches der Siebcn- 

bQrger Sachsen. Scheiner A., Die Mundart der Sicbenbúrgcr Sachsen. 
Kluge Friedrich, Deutsche Studentensprache. Strassburg, Trůbner 1895. 8*^ 

S. 136. Srov. důkladnou recensi od Er. Schmidta v ZdVfVK 1895 V. 225 a 334. 
Knoop O , Neue Volkssagen in Pommern. Blatter f. pommerschc Volkskunde. 

III. p. 1 a n. 
Kulke £., Judendeutsche Lieder aus Miihren. Urqucll VI. (43, 97, 158). 
Kulke E, Judendeutsche Sprťichworter aus Máhren, BiShmen und 

Ungarn. Urquell VI. (119, 150). 
Kantz W., Sagen von Platz und Umgebung Erzgebirgs-Zeitung (139 a n.). 

Landau M, Die D ramen von Herodes und Mariamne. Zft. f. vergl. I.itt- 

gschte. N. F. VIII. (175 a n.) 
Lazar B., Ober das Fortuna tus-Marchen Ungari>che Revue 15. roČ. seíi. 5—7. 
Lehmann-Filhés M, Beispiele von Hexen- und Aberglauhcn aus Thii- 

ringen. ZdVfVK. V. 93. 
Linche A, Die neuesten Rúbezahlforschungen. Dresden. Zahn, Jilnsch 1896. 

(VI+51) 80. 
Localsagen, Nordbóhmische. Mitthgn.des. nordbĎhm, Excursions-Cluhs {Xi:\ an.) 

Mcttetal L., Hans Sachs et la réformation. Paris, Noblct 1895 (59) 8". 
Meyer W., Nůrenberger Faustgeschichtcn Munchen, 1895. Franz. 4*^. 
Míiller K, Kinderreimc aus Leipzig und Umgcgend ZdVfVK. V. \^2. 

Nowak W., Zur Geschichte und Sage der Kgl. Stadt Kaadcn. Erzgcl)irg.s- 

Zeitung (9 a n.'. 
Novcr J., Deutsche Sagen in ihrer Entstchung, Fortbildung etc. íTill 

Eulenspiegel, Der ewigc Jude, Wilhelm Telí). Giessen 1S95 Roth íIX | 364) 

2.50 Mk. 
Paudler A., Hahn und Hahn. Mitthgn. d. norbohm. Excursionsclubs. 18. i2) {>. 

200 a n. 
Peiter W., Sagen aus dem Joachimsthale r Rezirke. Erzgebirgs-Zeitung. 

(259 a n.). 
Peter J. Dcrfkurzweil im Bohmerwald e. ZdVfVK V. 187. 
Petzet E.. Hans Sachs- Forschungen. Allgcmenie Zeitung 1795. Příloha 288. 



190 

Pohl A., Sprichwórter und Redensarten im Isergebirgc. Jhrb. d. dcut- 

schen Gebirgsvcreines f. das Jeschken- und Isergebirge. (49 a n.) 
Týž, Die Sagen von Tapcrn. Jhrb. d. dtschen Gebirgsvereincs f. das Jeschkcn- 

und Isergebirge. (str. 47 a n.) 
Priem J., Nurnberger Sagcn und Geschichten Nurnberg, 1895 Sebald 

3. vyd. (VIII.+256.) 
Kedlkofer M., Die sieben Schwaben und ihr hervorragendster His.to- 

riograph L. Anzbacher. Sammlung gem. Vortráge č. 221. 
Rchsener M., Die Weber-Zenze Eine Tiroler Dorffigur. ZdVfVK V. 80. 
R^imann H., Das deutsche geistHche Lied. Berlín 1895. 
JReiser K., Sagen, Gebrauche, Sprichwdrter des Allgáus. Kempten, 

Kósel. 1895-6 S^. (Pěkná sbírka folklóru jihozápad. Bavor.í 
Rciterer C, Volkssprůche (aus Steiermark) in Mundart Heimgarten XX. 

(69—72). 
Reiterer K., Hexen- und Wildererglauben in Steiermark. ZdVfVK V. 407. 
Renk A., Volksrátsel aus Tirol. ZdVfVK V. 147. 
Ressel A., Das deutsche Volkslied im Bezirke Friedland. Fríedlánder 

Zeitung č. 20-23. 
Ressel G. H., Das Erzgebirge in Sage und Geschichte. Teplitz 1895. 
Rieber A.> Alte Bauernrecepte aus d. Karlsbader Gegend. III. Jahrb. d. 

wiss. Ver. f. Volkskunde und Linguistik in Prag. 1895. (Cf. ref. Haufíenův v Z. 

f. óst. VK. II. 186. 
Richter A., Der deutsche St Christoph. Berlin, diss. (61) 1895. 8^. 
Richter K., Anschauer Krippenspiel. (Mitthgn. des nordbóhm. Excorsionsclubs 

S. 62 a n.) 
Sachan E., Skizze des Fellichi-Dialekts von Moml Berlin (1895) 4^ (92) 

(též pohádky). 
Schell O., Abzáhlreime aus dem Bergischen. ZdVfVKV. 67. 
Schieller F., Aus dem Márchen- und Sagen-Schatz der Siebenbúrger 

Sachsen. Wien 1895 Gráser. (VI. -f 120) 

Schlossar A., Volkslieder, Deutsche aus Steiermark. Zft. f. osterr Volks- 
kunde I. (1895) (129—138). 

Týž, Kinderreime aus Steiermark. Zft. d. Vereines f. Volkskunde Berlin V. 
• 1895) (275-288). 

Schmidt Erich, Lesefrůchte zum Volkslied. ZdVfVK V. 355. 

Schwartz W., Die volksthumlichen Namen von Króte, Frosch und Re- 
genwurm in Norddeutschland. ZdVfVK V. 246. 

Týž, Miscellen aus den Havellandschaften. ZdVfVK V. 167. 

Týž, Sagen und alte Geschichten der Mark Brandeburg. Berlin 1845, 
Besser 3. vyd. (XI. f 211). 

Schweizerisches Idiotikon. Wórterbuck der schweizerdeutschen Sprache. 
Ges. auf Veranstaltung der antiquar. Ges. in Zúrich unter Beihilfe aus allen 
Kreisen des Schweizervolkes. III. B. Bearbeitet von Fr. Staub, L. Tobler, A. 
Schoch, A. Bachmann, H. Bruppacher, Frauenfeld, J. Huber 1895. 40. 1574. — 
Celý slovník, jehož 3. svazek vyšel r. 1895, je znamenitým dílem jak dialekte- 
logickým, tak i národopisným. K. 

Semsch J., Auschauer Dreikdnigspiel. Mitthgn des nordbóhm. Excursionsclubs. 

^torck K., Spruchgedichte und Volksbráuche aus der Vorderschweiz. 

ZdVfVK V. 384. 
Toball H., Ostpreussische Sagen und Schwánke. 2. sv. Kónigsberg 1896, 

Hartung (94). 



191 

Tniehel A.* Volkslieder und Volksreime aus Westpreussen. Daiuig. 
(Gdaňsko) Th. Bcitling 1895 (Vni. + 174) 8«. — Známý folklorista lápadopniský 
podává sbírko písní ze svého okolí, jež buď slyšel, buď našel zapsány, také písné 
jarmarečm atd. Nápomocen mu byl přední znalec současné lidové písně německé, 
Dr. J. Bolte. K pfsm'm připojena jsou i všeliká úsloví a rýmovaČky, při hraní 
karet, při tanci a podobných příležitostech. Kř. 

Voges Th., Sagen aus dem Lande Braunschweig. Braunschweig 1895 Goritz. 

(XVI, 360) 80. 
Vogt F.. Dornróschen-Thalia. Beitrage zur Volkskunde 1895 11896) (195— 237). 
Týl. Vom hciligcn Ulrich. ZdVfVKV. 416. 

Wenker G. A, Wrede F., Der Sprachatlas des deutschen Reichs. Marburg, 
N. G. Elnert, 1895. Sestaviti na základe dialektologických studií mapy je vždy 
práce záslužná, ale málo vdéčná. Nářečí nemívají přesných hranic, nanejvýše tam, 
kde je příroda sama postavila. Témér všude jsou nářečí přechodní. Určitá roz- 
dělovači čára nikdy všem nevyhovuje a vždy se najde nepříznivá kritika. A ta- 
kovou nepříznivou kritikou tohoto atlasu jsou O. Bremerovy > Beitrage zur 
Geographie d. deutsch. Mundarten, Leipzig, Breitkopť und Hártel 1895, XV 26o. 
Spor ovšem musí vyřídit germanisté. 

Wiese B., Zur Margarcthenlegende. Halle 1895, Niemeyer. 

Wimmer £, Erzgebirgssagen. Erzgebirgs-Zeitung (111 — 116). 

Wossidlo R., Das Naturleben im Munde des Mecklenburger Volkes. 

ZdVfVKV. 302, 424. 
Wundermárchen (Das) aus der Preitenau. Nach eineralten steirischen 

Sage. Der Arbeiterfreund, Graz. Stiria (31, 39. 47. 55, 63). 

Wiinsche A., Der deutsche Michel mit seinem raythologischen Hinter- 

grunde. Nord und Sud Roč. 19, seš. 225. 
Zenker R., Das Epos von Isembard und Gormund. Halle a. S. Niemeyer 

(1895) 80. 
Zingerle A., Gber Beriihrung tiroiischer Sagen mit antikcn. Innsbruck 

(1894), (16) 80. 
Pol de Mont, A. de Cock, Dit zijn Vlaamsche Wonder-Sprookjes. Gent, 

Siffer 1896. (296) S^. 

Ctmpbell J. G.. Clan traditions and popular tales of thc Western 
Highiands i;nd Islands. Sel. from. the papers of the late. Rew. of Tiree. 
London 1895, 8* 250. 

Curtin Jer, Tales of the Fairies and the Ghost worlds collected from 
oral tradition. In South-west Munster. London, D. Nutt 1895, S'> (XII \-V)S). 
Známý pilný sbératel irského folklóru, jenž vydal již irské báje a povésti (Myth. 
a. Folklóre of Ireland 1890, Ilero Tales of Ireland 1894), líčí v této knize povéry 
jihoirského lidu, spec. víru v duchy, víly, čarodějnice. Z dřívějších prací o tomto 
předměte srov. Croker, Fairy legends and traditions of the South c»f Ireland. 

K. 

The Denham Tracts, A collection of folklóre by Mich. Aislalie Denham 
and reprínted from the originál Tracts and pamphlets printed by Mr. Denham 
betveen 1846 a. 1859. Ed. ly Dr. James Hardy. Vol. II. London. Pub. f. the 
Folk-Lore Society by David Nutt 1895, 8^ S. XI. 396 M. A Denham v letech 
1846—59 sebral v sever. Anglii bohatý materiál folkloristický, zejména povéry 
a rostrouSené rukopisy; tisky jeho byly tímto dílem vydány souborné. K. 

Brewes G.ll,AltcnglischeWeihnachtslicder. Stimmen aus Maria-Laach 
1896, 10. seS. 



á 



192 

Gnerrois, Ch. des. De la poesie populaire an Angleterre. Troyes, Nouel 

1895. 8® (27). 
Hardy Jarres, viz Denham. 
Jacobs J., MoreCeltic Fairy Tales. London 1894/5, Nutt (XIV + 234) 4. 

(Jako pokračování k sbírkám : English Fairy Tales a More English Fairy Tales.) 
Macdonald K. S., Introduction to the story of Báriaam and Joasaph. 

Pokhuria 1895, Sántal Mission Press (64) 8^. 
Meyer K. & Nutt A., The Voyage ofBran to the hand of the Living. I. 

London 1895. (Výborný příspěvek k pověstem a k mythologii islandské.) 
Zimmer H., Beitrágc zur Erklárung iri^cher Sagentexte. Zft f. 

celtische Philologie I. p. 74 a n. 

12. Folkloristika románská (místní; šest. V. Tille). 

Alton G., Stóries e chiánties Ladines, etc. Innsbruck, 1895, Wagner 8^. 
Balli, Maggia e pregiudizi in Q. Orazio Flacco. 1895. Venezia. 
Bladé J. F., Contes de la Gascogne. Paris Calroann Lévy. 18® (II. -f- 306). 
Bellezza P., Introduzione allo studio dei fonti italiani di G. Chancer, e primi 

appunti sullo studio delle letterature straniere ingenerale. Mailand 1895. Presso 

Tautore (59) 8^^ 
Belluci G., Le Stelle cadente et le loro leggende. Perugia, 1895. (35)8®. 
Beauquier Ch., Chansons populaires recueilles en Franche-Comté. Paris 

Lechevalier, Leroup -988) S^. 
Bujeaud J, Chants et chansons populaires des provinces de TOuest. 

Niort, Clouzot. 2 sv. 8®. 
Collot L., Traditions et Usages picards verš 1840. Revue des traditions popu- 
laires X. 1895. p. 369 a n. 
Ferraro G., 11 sole. Appunti i tradizioni popolari. Archivie p. lo studio 

d. trad. pop. XIV (393 a n.). 
Lavenct P. M., Légendes et Contes du pays de Vannes. Vannes, Lafolye 8® (62). 
Artricoue de Lazarque: Quelques traditions et croyances du Bas-Arma- 

gnac. Revue des traditions populaires X. 1895 p. 528. 
Ledieu A., Nouvelles et légendes recueillies á Demuin. Paris Qf Picard, 

1895. 12®. 
Levi E., Fiorita di canti tradizionali del popolo italiano. Torino 1895. 
Marlot H., Traditions et contumes de I' Auxois. Revue des traditions popu- 
laires X. 1895. p. 210 a n. 
Mayrac A., Contes du pays ďArdennes. Paris, 189.\ Lecéne (191) 8®. 
Morin L., Les Almanachs populaires (č. V. Almanachs de Troyes). Revue des 

traditions populaires. X. 1895 p. 115. 
Pergoli B., Saggio di canti popolari romagnoli. Forli Bordandini. 1895 

(XV., 228. 80. 
Roussey Ch., Contes populaires recueills á Bournois. Paris. Welter (XI.+303). 
Lazar l!;^iiinénu, Basmele Románe in comparatiune cu legendele antice 

classice ^i in legátura cu basmele poporeoloru invencinate ^i ale 

tutororú poporeloru romanice. Studiu comparativů de . . Bucuresci, 1896. 

8í>XIV. 1114. Rec. Archiv f. slav. Philologie XVIH., 295 str. ( V. Jagič.) Srv.str.136. 
Sévillot: La Petite Toute-Belle, Peau ďours, contes de la Haute-Bretagne. 

Nouvelle revue européenne 1895. č. 1. 2. 
P. S., Lés écrivains fran^ais et les traditions populaires (č. 24 — 26). 

RTradpop. X 1895, 393 a n. 



193 

Sébillot P., CoQtes de přetřes et de moines recueillis en Haute. Bre- 
tagne. Palerme, 1895, 8^. 

Seves, Proverbi piemontesi. Archivio per lo studio delle trad. pop. XIII., 4. 

Tiersot J., Vingt mélodies populaires des provinces de France Paris. 
Heugel. 

Tobler A.. Li proverbe au vilain. Altfranzosische Dichtung. Leipzig, Hirzel. 
80, 1S95. 

Wahlund C, — Feilitzen H. von —, Les enfances vivien, chansons de 
geste. Upsala-Paris, Bouillon 1895 (LI - 298), 4<>. 

Weigand G., Die Aromunen. Ethnographisch-philologisch-historische 
Untersuchungcn uber das Volk der sogenannten Makedo-Romanen 
oder Zinzaren. Bd I. Land und Leute. Leipzig. 1895. 8^ XII., 334. Bd II. Volks- 
literatur der Aromunen. Leipzig 1894. 8^ XVIII. 383. Rcc. Archiv f. slav. Philologie 
XVIII, str. 623 si. (V. Oblak) íKubiui lT.»i>iiHa (1895) V. str. 480 si., rn..ira|). U|»t- 
rjcAT* II, kn. 9-1 0, str, 262 si. 

Zanne J. A., Pro v erbe Ic RománilordinRománia, Bucovina, Ungaria, Istria 
^i Macedonia. I. Bucuresci, imprinuria statului 1895 (781— LXI). Srv str. 137-39 

13. Z folklóru drobných národů evropských (V. Til lei. 

Carnoy H. & Nicolaides, J., Folklóre dc Constantinopl e: Paris 1894. Le- 

chevalier 18®. 
Gnerrois Ch. des, De la littérature populaire principalement chez 

les Hellenes. Troyes Nouel 8'*. (35.) 

Kuhn E., Zur byzantinischcr Erzáhlungsliteratur. Byzant. Zít. IV p. 

241 a n. 
Lubke H-, Neugriechische Volks- und Liebeslieder in d^utscher 

Nachdichtung. Berlin 1895 Calvary O' 8®. 
Nagelsberg A, Der Wolf zahlt mit der Haut Eine Chasidische Sa^e aus 

Galizien. Urquell VI. i33). 
Pedersen H., Albancsischc Texte mit Glossar. Abhdgn. d. k. sáchs. Ge- 

scllschaft phil. CI. Bd. XV. No. III Leipzig, Hirzel 1895. (208 ) 
Schwartz E., Fůnf. Vortrage uber den gri echischen Roman. Berlin (1896) 

Remies. (VI.+148.) 
Krohn J., S u o m e n k a n s a n s a v e 1 m i a. III. kansantansseja. (Čudskc národní 

tance.) Hclsingfors 1895. 
Wlislocki H, Tschuwaschisches zur vergleichenden Volkspoesic 

Zít. f. vergl Literaturgeschichte N. F. VIII. p. 120 a n. 
Wlislocki H. von, Die Lappenbáume im mag yar. Volksglauben. ÍMittheil. 

der anthr. Ges. Wien 1895 p. 20. V případech nemocí visí se na stromy různé 

hadry a kusy oděvu. Také v uctívání mrtvých mají úlohu — patrně na základě 

staré animisace stromů. 

14. Z literatury o stavbách lidových (L. Nicderlo. 

Andree Richard, Die Siidgrenzc des sáchs. Hauses im Braunschw eigi- 
schen. (Z. f. Eth. 1895, p. 25.) Důležitý článek pro studium lidových staveb 
střední Evropy vůbec, zejména vzhledem k lužickým Srbům. Založen na známém 
Henningovč roztřídění typů 

BmncaUri G., Das sůddeutsche Wohnhaus »frankischer« Form. Eine volk- 
kandliche Studie. Glób Bd. LXVIIL, p. 201. Braunschweig 1895. Bancalari jest 
dnes jednim z nejlepších znalců vývoje lidového příbytku v střední Evropě. 

Národopisný Sborník. 1. 13 



194 

Biincker J. R., Das Bauernhaus in der Hcanzerei (Westungarn, Eisenburger 
Cora.)- (Mith. anthr. G. Wien 1895, p. 89.) Jest to popis domů selských z německjxh 
končin záp. Uher a doplněk k dřívej šf práci autora >Typen der Bauemháuser 
aus der Gegend von Oedenburg in Ungarn (tamže XXIV. p 165). Ukázalo se, 
že typ je v celém tom Němci obývaném kraji týž. — Popsán podrobně dům 
i celé jeho vnitřní zařízení. Monografie velmi cenná. V nářadí domu shledáváme 
leckteré analogie k Slovensku. 

Czartoryski ks. Zygmund, O stylu krajowym w budownictwie wiejskim. 
Poznaň 1896. Výklad celku i význačných částí lidového stavitelství, jenž skytá 
plno látky ke srovnávání. 

Kigel Josef, Charakteristik der Salzburger Bauernhauser Mit besonderer 
Berúcksichtigung des Feuerungsanligen. Wien (Commission von Lehman und 
Wentzel) 1895. 64 stran. Mit 19 Tafeln. Spisovatel znám jest již svými staršími 
pracemi o salcburském příbytku lidovém (srv. jeho velké dílo >Das Salzburger 
Gebirgshaus«). Práce uvedená tvoří doplněk k starším, pojednávajíc vedle roz- 

^ vržení příbytků hlavně o kuchyni, krbu a o všem, co s krbem souvisí. Srv. po- 
dobné studie Meringerovy! 

Foville viz str. 181. 

Hauer viz str. 161. 

Hruška viz str. 162. 

XapySHHit II. II., (.)'iepKT, neTo|>iíi p;i3iuiTÍ)i /Kii.iiíiUH y -mihhohi.. QK)6. 1895, 
p. 36.) S 3 tabulemi. Autor na základě práce Ax. Heikela >Die Gebáude der Če- 
remisen, Mordwinen, Esten etc. 1888 Helsingfor§< sdělal práci velmi interessantní, 
doplniv ji mnohými parallelami z ruského a novějšími výsledky etnografie finské. 
Při styku prastarém, v němž žili Slované s Finy, je obapolné studium příbytku 
velmi užiteČno 

Meringer Rudolf Dr., Studien zur germanischen Volkskunde. III. Hausrath 
des Oberdeutschen Hauses. (Mith. anthr. Ges. Wien 1895 p. 56). K dřívějším svým 
studiím o typu >hornoněmeckého« domu (k němuž řadí i typ Českýj zabýval se 
hlavně rozdělením místnosti příbytku (srv. Mitheil. XXI. 101, XXII. 101, XXIII. 
p. 136, XXIV. p. 92). Nyní přistupuje k srovnávací studii nářadí a to nejdůleži- 
tější části domu: kuchyně a krbu, jež bylo základem prvotního příbytku. Ukazuji 
se mnohé zajímavé analogie s nářadím, jež se v praehistorických nálezech 
objevuje. 

Montelius Oscar, Zur íiltesten Gcschichte des Wohnhauses in Europa, 
speciell im Norden. (Archiv fúr Anthropologie 1895, p. 451.) Autor vycházeje 
z popisu příbytků praehistorických v celé Evropě, pokud lze na ně souditi z ná- 
lezů, přechází k tomu, jak vypadal původní indogermanský příbytek. Představuje 
si jej jako chýŠi okrouhlou s krbem uprostřed, z níž se teprve později všecky 
další formy vyvinuly. 

Prousek Jan, Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek 
v severovýchod. Čechách. V Praze 1895. 

Sokotowskí M., O budownictwie drevnianemz powoda ksiažki Dietrichsona. 
Krakov 1S95. Na základě spisu D. (De Norské Starkirken 1890, něm. překlad od 
Munthe, Die Holzbaukunst Norwxgens Berlin 1893) sepsány jsou tyto důležité 
úvahy o dřevěných polských stavbách (zvi. kostelích) 

15. Z literatury o krojích a výšivkách. 

Srov. Čes. bibliogr Jurkovič, Karásek, Klvaňa, Koula, Pische, Přikryl, Šmolková, 
Smutný, Svoboda, Šolta, Tyršova, Zíbrt. 



195 

Dále srov. Jirásek v Ósterr.-Ungar. Monarchie, Nováková T. a Klvaňa v Ná- 
rodopisná Výstava Českoslov. vyd. Otto. 

V bibliogr. ruské srov. Schienerer, v jihoslov. Kalv, v theoretické Friedl a Maron. 

Schinnerer Louise, Antika Handarbeiten. Mit einer histor. Einleitung prof. 
Dr. Alois Riegl. Wien 1895. 265 str. 4^. Kniha přes titul svůj velmi důležitá pro 
oceněfií . naši karpatské industrie textilní. Řadě starých prací antických nebylo 
lze porozuměti (pokud se práce týká), až se tu pojednou podařilo pomocí tech- 
niky pletací dosud užívané u Slováků, Rusínů. jejíž starobylost je tím patrné 
projevena, véci přijíti na kloub N. 

16. Z folklóru asijského i V. Tillc.) 

Ahdab, Ibrahimal- Les proverbes de Maidani, mis en verš et commentés 

2 sv. Beirut 1895. Impr. catholique í380, 7; 413. 101, 2) 8'\ 
Achelis Th., Ueber Mythologie und Cultusvon Hawaii. Braunschwcig 1895. 

Vieweg (VIL -f 82) S^. 
Axnalfi, Zwei o rientalische Episoden in Voltaires Ladig (k legendě 

o poustevníkovi a andělu). Zft. d. Ver. f. Volkskunde V. (71 a n.). 
Basset A., Traditions et superstitions annamites. RTradpop X. 1895, 

p. 339 a n. 
Basset R., Salomon dans les legend es musulmanes. Část VII. Rtradpop^X. 

1895, pp. 230 an. 
B&low W., Samoanische Sagen. Glób sv. 68, str. 139, 157, 365. 
Crooke W., Folk-Tales ofHindustan. Indián Antiquary XXIV. (272W4). 
Ehrenreich P., Zwei japanische Márchen. Globus LXVII. Nr. 177 a n. 
Gaudefroy-Demombynes, Contcs arabes etOrientaux. R trad pop X. 
Hartmann M., Schwánkeund .Schnurren im islamischen Orient. 

ZdVfVKV. 40. 
Helfrich O. L., Sěrawajsche en Běsěmahsche spreekwoorden, spreek- 

wijzcn, en raadsels, — Bijdragen voor de taalland- en volkenkunda van 

Ncderlandsch. Indie. VI. 1. (1—78). 
Henry V., V edic a I. Paris Bouillon 1896 (15 pp.). Mémoires de la Société de 

lingaistique de Paris t. IX. 
Iguchi, Wenig bekannte japan. Hochzeitsgebráuche Glób. sv. 68, str. 270. 
Týž, Die Macht der Musik, eine altjapan. Erziihlung. ibid. 298. 
lellesma £. I., Pakčwasche Texte n. Bijdragen voor dc Taalland- cn volkcn- 

kunde van Nederlandsch Indie VI. i. (313—328). 
JuynboU H. H., De mythe van den berg Mandara in de Javaansche letter- 

kunde. Bijdragen voor de taallandren volkenkunde van Nederlandsch. Indie 

VI. 1. (79—96). 
U. O. KaTaflOVfc, Mycy.ibMaHi*KÍH .icroHAM. Tckcti. ii iio]M'i:«t.Ti>i. II)>ii.iowx. 1. 1. 

LXXVxoiiy „3aiiHC0Kx Umr. Ak. II-iyKi.. No. 3.) 8" 44 str. 
Klemm K., Sunábai Dschai. Ein Aschenbrodelmarchen. ZdVfVK V. 390 
Lalayantz E., Traditions et superstitions dc 1'Ar mé ni e. Revue dcs traditions 

populaires X 1895, pag. 1. a n. 
Laufer B., Ursprung und Wesen der Musik nach orientalischen Sagcn. 

N. Musikztg (Stuttgart) 1895 I. 
Lewin M., Aramáische Sprichwórter und VolkssprOche. Frankfurt 

1895, Kaufmann 8®. 
Návin Chandra Dáa., Legends and miraclos of Huddha, Sákhya Sinha. 

Calcutta 1895 Jadu Náth Sil (74 1 8^ 

13* 



196 

Peters C, Das goldene Ophir Saloinó's. Eine Studie zur Geschichte der 

phónikischen Weltpolitik. S^. Můnchen 1895, Oldenbourg. 
Peyte, Zur Kenntnis der religiósen Anschauungen der Bataks. Glób. 

sv. 67, str. 69. 
Riotoz L., Léofanti. Les enfers bouddhiques (Le bouddhisme anamite.) 

Paris 1895, Chauiuel (93). 
Riickert F., Firdosis Kónigsbuch (Schahname). Obers. von R. 

(Vydal z pozůstalosti E Bayer) sv. 3. Berlin 1895, Reimer (XI, 367, S% 
Ruling J. B., Beitráge zur Eschatologie des Islám. Leipzig 1895, 

Harrassowitz 8^. 
Stumme H., Dichtkunst und Gedichte der Schluh. Leipzig. Hinrichts. 1895 

(VI -f 86) 80. 
B. €. CBl>TJlOBk: KanKJi3cKÍii iippjaui}! u .utoh.im. *'. Uo.Tt^pOypn, 1895, 8® str. 

265. Belletristické. 

17. z folklóru afrického (V. Tillo. 

Artin, (S. E. Yacoub) Pach a, Contes populaires inédits de la vallée du 
Nil. Traduits de larabe parlé. Paris 1895. Maironeuve (297) 16". 

Jacottet E, Contes et traditions du Haut-Zambčze. Paris 8^. 2 fr. 

Jacottet T., Contes populaires des Bassoutos (Afrique du Sud). Paris 
Leroux 1895. (XXlII+292). 

Moldenke Ch. C, The oldest fairy tale. Translated from the Papyrus 
D'Orbiney with notes. Proceedings and Travels of the Scient Association 
Meriden, Corm. VII. (32 a n.) 

Mouliéras A LesBeni-Isguen (Mzab.) Essai sur leur dialecte et leurs tradi- 
tions populaires Orau, Fouque 8*^ (78). 

Seidel A , Ha ndbuch der Sha mbala-Sprache in Usambara, Deutsch- 
Ostafrika. Mit Texten etc. Dresden Leipzig 1895. Kohler (135) 8^. 

Sekese A., Buká ea Pokello ea Mekhoa ea BaSotho, le Maelc le Lit- 
somo (Sbírka zvyků, přísloví a povídek Bassutských) Morija (v jižní Africe) 
str. 226. 8^ 

Wallis Budge E. A., The Book of the Dead, The Papyrus of Ani in the 
British Museum. London. 1895. 

18. Z folklóru amerického (V. Tille). 

Addy S. O., Househod tales. Whith other traditional remains collected 
in the connties of York. Lincoln, Derty and Nottinghara. London 1895. 

Bergen Fanny D., Cur rent Superstitions collected from the oral tradition 
of English spealing folk. Notes and an introduction by W. W. Newell. 
Boston New-York. American Folklóre Society, 1896. (X. -j-161) 8^, Jest to bohatá 
sbírka pověry severoamerického (anglického) lidu, rozdélcná na 19 kapitol. Postup 
jest dle veku lidského, jde od pověr o narození až k pověrám o smrti. Zvláštní 
kapitoly při tom jsou věnovány i přáním, snům, návštěvám, penězům, léčení, po- 
věrám kosmogonickým a pod. 

Boas Fr., Sagen der Indianer an der Nordwest-Kůste Americas, (Ver- 
handlungen der beri. Gescll. fur Anthropologie 1895 p. 1898—234.) Pokračování 
velké sbírky z předešlých ročníků. 

Edwards Ch. L., Bahama Songs and Hories. Boston New-York. American 
Folklóre Society. 1895. (XI. -III.) 80. 



197 

Fortier A , Louisiana folk-tales in freuchdialect and english tianslation. 
Pabl. for tbe Amer. Folklóre Society by Homghton, Mifflin a Comp. Boston New- 
York. (Vm. + 112) 8« Sbírka obsahuje 15 bájí zvířecích a 12 pohádek v jazyce 
louiseanských pofrančténých černochů s anglickým překladem a mimo to má 
v dodatku překlad 14 povídek v originále dříve uveřejněných, aby sbírka byla 
úplná. Báje zvířecí jsou původu afrického, ostatní je původu domácího (amer- 
angl.-francouz.), ovšem silně pozměněno. Sbírka je důležitá pro íolkloristu originál 
je důležit i pro hnguistu. K. 

Momes M., Festase Tradi^óes populares do Brezil. Paris 1895. 

Swínterton, Indián Nights' Entertainment. Londýn Eilist 

Taylor S M., Indián Folktales. Folk-Lore VI. í;)99 an.; 



Vzpomínky. 

Dr. Jindřich Wankel. 

Dne r>. dubna 1897 přišla z Olomouce truchlivá zvC-sť, že tam skonal proslulý 
anthropolog a praehistorik dr. Jindřich Wankel v stáří 76 lot. Narodil 
se v Praze r. 1821 a po dosažení doktorátu lékařského i)řijal místo u kní- , 
ižťte Salma v Blansku. Tam vénoval všechen jjrázdny čas a veškery své síly 
prozkoumání okolních jeskyň, a nálezy jeho, zejména v Býčí Skále, pojistily 
mu Čestné místo v praehistorii. Činnost jeho vědecká byla rozsáhlá. Pro vý- 
klady, které dával svým nálezům, zejména výklady mythologické a zvláště 
to, že původ jich pokládal za slovanský a připisoval Slovanům v dobé před- 
historické rozšíření a kulturu daleko vetší, než dosud se uznává, ujiadl ve 
spory zvláště s německými učenci. Wankel houževnaté hájil své mínění 
v četných rozpravách ve zprávách vídeňské anthrop. sj)olečnosti, v Archivu 
f. Anthropologie, v Correspondenzblatt ťiir Anthropoloj^ie, Kthnologie und It- 
geschichte; osobně na sjezdech antropologických Názory své souborně složil 
v spise B e i t r a g e z u r (i e s c h i c h t e der S I a v (í n. K potvrzení svých názorů 
konal cesty vědecké do Egypta, do Asie, na i>obřeží (.'erného moře. Byl do- 
pisujícím členem mnoha anthropologicko-archaeoloi^ických společností. Na 
Moravě vypěstoval celou školu, nadšenou pro nové védy : anthropologii, archaco- 
logii a národopis, nadšenou pro zkoumání a seznání slovanské kulturní hi- 
storie pravěké i novější a slovanského národopisu. V (Olomouci, kamž se 
přestěhoval, s přátely svými založil Vlastenecké muzeum velmi cenné 
a záslužné pro naši vlastivědu a národopis. V [)ráci i>omáhala mu celá rodina, 
zesnulý zeť prof J. Havelka a dcery pí. Lucie Bakcšová, Vlasta 
Havelková a si. Madlenka Wan klova. Ony pravé a jejich přátelé, 
zvláště P. Ignác Wurm nejvíce se přičinili o to, aby Morava se připra- 
vovala zdárně k naší NVČ. Přehled Wankelovy anthropolog. -praehistorické 
Činnosti a jeho názorů nejlépe podává jeho poslední dílo Bilder aus der 
máhrischen Schweiz und ihrer Verga n genhei t 1892. Budiž 
čestná, nehynoucí paměť nadšenému, neúnavnému učenci a vlastenci! Kř. 



198 



Edvard Jelínek. 



Dne 15. března t. r. utichlo srdce, jež tak pomilovalo Slovanstvo a 
v něm zejména národ polský, že mu posvětilo každý svůj úder. Jest málo 
lidí, jejichž celý život byl by vyplněn jednou jedinou ideou, jako u Edvarda 
Jelínka. U nás jméno jeho srostlo s pojmem Polsky — a také skutečné 
nejvíce vykonal ve službách vzájemnosti českopolské. Pro shodu českopolskou 
pracoval pod heslem > Poznejme se!< nejrozmanitější formou: feuilletony 
o polských poměrech a jinými novinářskými články u nás — i korrespon- 
dcncemi o záležitostech českých do nejrůznějších listův polských, pracemi 
rázu belletristického, vážnými statěmi kulturními, vzpomínkovými atd., polemi- 
ckými články a brosurkami atd. Zkrátka, pro svoji ideu rozvinoval při slabých 
silách tělesných činnost ohromnou; povážíme-li k tomu, jak rozsáhlou měl 
korrespondenci (závětí odkázal Museu přes 8000 dopisů) a jaké osobní 
služby konal Polákům a vůbec Slovanům, Prahou projíždějícím, jest nám 
skutečné hádankou, jak stačil vše to obstarávati. Sem náležejí jeho knihy, 
otisky, brošurky a stati : Črty litevské (1886), Črty varšavské (1890 ), 
Polské paní a dívky (1884), Dámy starších salonů polských 
(1888), Honorata z Wišnio vvs kých Zapová (1894), Z posledního 
polského hnutí (1892), z valné části i Slovanské návštěvy (1889) 
a Slovanské črty (1889), Pro shodu česko-polsk ou (1887), Věci 
polské (1893), Ke sporu rusko-pol skému (pražský »Čas€ 1891), 
Zapomenutý kout slovanský (1894), Pohledy do Litvy (1895), 
Idea slowiaňska w Czechach (1881), Listy o towarzystwie 
czeskiem (krakovský >Czas« 1891), Listy o wystawie czeskiej 
(^1891), Listy o rzeczach morawskich (1894), Obrazki czeskic 
z czasów odrodzenia (1895), Biblij ografij a dzieř, rozpraw 
iartykulówczeskichdotycz^cych rzeczy polskich (1879, 1884, 
1887) atd. Velké dílo »0 polském úpadku a znovuzrození* zůstalo 
fragmentem (v rukopise). 

On však byl nejen hlasatelem vzájemnosti česko-polské, nýbrž i apo- 
štolem vzájemnosti slovanské vůbec. Sem náležejí jeho výše jmenované 
Slovanské návštěvy a Slovanské črty. Črty kozácké (1885), Ukra- 
jinské dumy (1888), dále črty Jasem astínem(1891, 1894), četné, dosud 
nesebrané črty cestopisné. Slovanské rozhledy (Hlas národa). Slovan- 
ské paběrky. Slovanské listy (Lumír), Slavischc Br i efe (Politik) 
atd. — hlavně však a na předním místě Slovanský Sborník, jejž za- 
ložil r. 1881 a redigoval až do jeho zaniknutí r. 1887. ^Slovanským Sbor- 
níkem*, prokázal veliké služby myšlénce vzájemnosti slovanské u nás i v šírém 
světě slovanském; od jeho zaniknutí citelně postrádáme soustavných infor- 
mací z ostatního života slovanského. Prokázal jím i nemalé služby slovanské 
kulturní i literární historii a národopisu slovanskému. Dovedl v něm soustřediti 
nejen činnost českých pracovníků, ale i mnohých slovanských, ba i cizích. 



199 

Tak mél vždy práce odborníků a nejen pokusy ochotníka. Měl také výborný 
smysl pro vyhledávání a získávání nových, od té doby dávno osvědčených a 
uznaných pracovníků ; jmenujeme jen Fr. Řehoře a L. Kubu. V šesti ročnících 
>Slovanského sborníku* uloženo jest mnoho příspěvků ke slovanskému ná- 
rodopisu, jemuž byl na prvním místě určen. 

Jelínek sám, kromě drobnějších článku, referátů atd., má i vlastní práce 
národopisné. Jsou to knihy Zapomenutý kout slovanský, několik 
prvních pohledů do kašubského pomoří a Pohledy do Litvy. Obé 
knihy jsou pro náš velice instruktivní obrazy Kašub a Litvy, ale zejména 
první z nich má i značnou cenu absolutní. Českému národopisu konal Jelínek 
platné služby, referáty o knihách a sbírkách v polských listech ; j)odobnými 
dopisy do {>olských listů o naší výstave národopisné přispíval přímo ke 
zdaru tohoto památného podniku a tím i našemu Národopisnému Museu. 

Životopisných dat nemáme mnoho. Jelínek nar. se v Praze dne 6. června 
1855. Studoval realku a r. 1872 vstoupil do služeb pražského magistrátu 
v nichž setrval do své smrti. Od r. 1876 zajížděl do Polska a podnikal 
i cesty do ostatních zemí slovanských, do Ruska, Chorvatska, Bulharska, na 
Slovensko, do Lužice atd. Tak osobně poznával celé Slovanstvo a navazoval 
styky s celým slovanským světem. Pro mnohé zásluhy jmenovaly jej svým 
čestným členem Česká Akademie, Towarzystwo historyczno-literackie v Pa- 
říži, Towarzystwo imienia A. Mickicwicza ve Lvově, Musco Copcrnicano 
v Římě atd. 

Čestná budiž paměť jemu a velké jeho práci I A. Černý. 

Krištof Chorvát, 

evan. farář v Králové u Modny na Slovensku, znamenitý sj)isovatel v oboru 
slovenského národopisu, jenž opravňoval k nejlepším nadějím, zemřel 3. dubna 
1897. Lidopisné rozpravy i)sal do Sloven. Pohladů a do Čes. Lidu Velmi 
dobře popsal slovenskou svatbu, nai)sal dobré články mythologické a jxxl. 
Dalo se mnoho, velmi mnoho očekávat od mladého, pilného a bystrého pra- 
covníka, jehož smrt vyrvala jej příliš záhy národu a práci. 



B. V. Konečný, 

suppl. prof. v Chrudimi, zemřel 1. června 1896 v sláří 'J^y let. Psal pěkné 
články do ČL a do ČSpsč. Naděje, jež vzbuzoval, byly předčasnou smrtí 
zničeny. 

Michal Dragomanov. 

(*»% 1841,1-^7 1895.1 

Pantelejmon A. Kulis 

♦ 1S19 t ^V^ 1^^' 

Malorusové oplakávají v posledních dvou letech ztrátu dvou svých 
nejpřednějších pracovníkův, patriarchův své literatury. M. Dragomanov 



200 

byl muž velikého rozhledu, bystrého ducha, hluboké učenosti, neúnavný 
badatel a čilý politik zároveň. Studoval v Poltavě a Kijově, kdež stal se 
r. 1875 docentem historie. Od počátku pilně obíral se i studiem lidopisným, 
účastnil se všech sjezdů folkloristických. Od r. 1889 byl professorem v Sofii. 
Své četné práce o maloruském a bulharském folklóru uveřejňoval v Izvéstech 
kijovské university, v kijevské Slovině, v Žurnále ministerstva, Věstníku 
Evropy atd., pak v Sborniku bulhar. ministerstva ; psal však i téměř do všech 
francouzských, italských a též anglických folklór, časopisů. Nejvíce zabýval 
se maloruskými písněmi, jichž sbírku vydal r. 1874 — 75 s V. Antonovičem^ 
v poslední době hlavně se obíral náboženskými legendami slovanskými, jejich 
variacemi, jejich původem atd. Ve všech studiích vynikal zvláštní sečtělostí, 
hlubokým proniknutím předmětů a jistotou i přesností methody. P. Kulis 
byl maloruským básníkem a spolu národopiscem. Jeho 3aiiHeiv*n o loaciioii 
VycH obsahují bohatý materiál. — Podobnější výčet prací obou s kritickým 
rozborem ponecháváme do příštího svazku. 

Žegota Pauli. 

(* 1./7. 1814, t 21./10. 1895.) 

Byl jeden z nestarších sběratelů polského folklóru, vrstevník Waclawa 
z Oleska, Wójcického a Kolberga. Procestoval pilně Halič a sbíral písně; 
právě když se chystal k jich vydání, stal se politickým vězněm. Vyšed z vě- 
zení vydal r. 1838 »Piesni ludu polskiego v Galicyi< a 1839—40 »Picšni 
ludu ruskiego«. Každý jeho svazek má motto z KoUára: 

Ze vzdělanosti nemá náš lid, cizozemci mluvíte. 
Jakž.^ Vy musíte lidu zpívati, nám pěje lid! 

Hlavně obíral se studiem středověké polské historie. Přes vynikající svou 
činnost stal se až r. 1870 úředníkem krakov. univ. knihovny a zemřel jako 
její zatímný amanuensis. Kř. 

Wladyslaw Matlakowski. 

C* 19./J1. 1851, t 26., 6. 1896. 

Jeden z nejčinnějších spisovatelů polských jednak v oboru odborné 
medicíny (chirurgie), jednak na poli národopisu. 1 v historii literární vynikal 
(Hamlet). Byl pilným a vynikajícím spolupracovníkem Wisly a Kroje (r. 1889 
Etnografja polská); vydal samostatně znamenité práce: Budownictwo ludowe 
na Podhalu 1892, Zbiór wyrazów ludowych w dawnej ziemi czerskiej a Slownik 
wyrazów lud. žebraných w Czerskim i na Kujavvach 1892, Zdobicnie i sprz^t 
ludu polskiego na Podhalu 1896. Své práce provázel vlastními výbornými 
kresbami. Práce jeho vynikají přesností a promyšleností. Viz Wla. X. 207 — 212. 

Kř. 



201 



Wladyslaw Kornel Zielinski. 

(* 2A.it. 1836, t 7./4. 1895.) 

Psával pod pseudonymy Mícislav Brona, Vlád. z Zieliny. Vedle prací 
belletrístických, cestopisných a historických obíral se i folklórem, zejména 
cikánským. Napsal též do Illustrov. Encyklopedije pěkné články o Slezsku 
rakouském i o Slezsku pruském. Kř. 

D. Matov 

♦ ^^'^ 1864 t 1896 l-Vj, 

V Demetru Matovu zbavena byla mladá veda bulharská i mladá vysoká 
škola Sofijská síly nad jiné zdatné. D. Matov byl rodem Makedonec — 
z Velesa — a veSkerá jeho práce védecká, studium jazyka i národopisu, 
obrácena byla po výtce k rodné jeho vlasti. I). Matov byl mimo to 
i z nejušlechtilejších zástupcův bulharských snah a aspirací v Makedonii. 
Prvotného vzdělání nabyl v rodném méste svém; počátkem roku 1S78 — 9 
odešel do Ruska, 4. třídu j^ymnasia odbyl v Nikolajcvé, od roku pak 1880 
až do roku 1888 studoval v Charkove, j)o skončených studiích ^ymna- 
sijních roku 1884 na taméjší histor.-filoloj^ické fakultě, kde podvedením 
vynikajících učitelů A. Potebnje a krajana svého M. Drinova se prohloubil 
do studií slavistických. Na samém počátku universitních .studií přeložil 
životopis .sv. Klimenta, biskupa od Theoťilakta do bulh. : vydán byl roku 
1885 v Srědci, později přepracován j)r() sirsí obecenstvo a vytištěn r. 1896 
v Plovdivě. Po skončených studiích universitních přijal učitelské místo na 
bulharském gymnasiu v Soluni. Tu měl účastenství značné při publikaci 
celkem populární, jeho prací však i^ro národopis makedonský důležité, při 
vydání totiž »TvHn>icnuii 3a iipo'inTT>< 1889 atd. Matov vytiskl v nich různé 
(iialektologické příspěvky a zajímavý článek o navech v sešitě třetím. Touha po 
hlubším studiu, po větším zdokonalení v slavistice vyjmdila Matová po dvou 
letech již do světa: studoval ve Vídni u Jagiče a v Lipsku u Leskiena. 
Před cestou svou vydal ještě krátkou rozpravu o národopise Makedonském 
v IlepnoA- Oiiiie. sv. 34 — 3r> r. 1890, a dříve j« stě pojednání o historii novo- 
bulharské grammatiky v programmu bulh. gymnasia v Soluni r. 1889. Za 
svých studií vídeňských napsal jmenovité obšírnější recensi L. Masingova 
spisu >Zur Laut- und Accentlehre der niacedonischen I)ialecte«, vyt. v » Archiv 
f. slav. Philologie* XIV, str. 131 si. V této době objevuje se jeho jméno 
v bulh. Sborníku (3a napoAiiii yMriTi:openn>i, iiavKa ii ichiiíkuiiuji) : v VI. sv. 
roč. 1891 vytiskl příspěvky ke kritice dakoslovenských textů (strana 
1'26— 238), v VII sv. přísi)ěvky k bulhar. slovníku str. 448-483, dato- 
vané v Lipsku 1892: jednotlivá slova provázena někíly obšírnějšími výklady. 
— R. 1892 vrátil se do Sofie: nejdříve byl jmenován učitelem bulharského 
jazyka a písemnictví na tamějším gymnasiu, koncem téhož roku uloženo mu 
spoluredaktorství řečeného Sborníka ; znamenité této publikace bylo vydáno 



202 

pod redakcí jeho a prof. Šismanova 5 svazků, IX — Xlil. Zároveň pak byl 
jmenován mimořádným profcssorem slov. národopisu na vysokém učení So- 
íijském, a zvolen do redakce Sofijskc revue »ET>jirapcKii iiptrj[eA'fc«. Nyní začal 
Matov rozvíjeti horlivou činnost literární : vydal mimo menší práce, jako ku 
př. o srbsko-bulharském sporu před forem vědeckým v Sofii r. 1893 a j. 
jmenovité velice důležité řecko-bulharské studie (0()(>pnnin> IX, sr. > Archiv 
f. slav. Phil. XVI, 304 si.), ve kterých probrán a oceněn byl vliv řečtiny 
na jazyk bulharský v ohledu fonetickém, syntaktickém a lexikálním, po- 
jednáno o slovanských živlech v Řecku, určena slovanská slova v jazyce 
řeckém. Mimo to pojednal o vzájemné záměně jasných a temných souhlásek 
v jazyce bulharském. (Ilepiio;^. ('iiiic. sv. 44, r. 1894, str. 247 — 261.) Mimo 
studium jazyka obíral se horlivě i důkladně studiem lidových tradic bulhar- 
ských. Mimo některá drobnější pojednání o nevěrné ženě (li-Mrap. Ilptrji. 

m 

1894), II čís. 1. a 2., o jmhádkové látce, »o pravdě a křivdě* (khhhvHUii 
3a iipoMiiTTí 1895), článek >Je-li epos nejstarší druh poesie* (J>'i>jirap. Tlptrj. 
1895, II č. 3. přeložen do ruštiny v 'Jxnorpa*. 06o3p. kn. XXVI.), třeba 
uvésti jmenovité pojednání jeho »Poznámky o bulharské lidové literatuře*, 
(CuopiiiiKi, X str. 268 — 324): v úvodě vytknul své stanovisko ve studiu 
tradic lidových, drží se v té příčině hlavně akad. Alex. Veselovského, kloní 
se silně k theorii migrační, o stěhování látek od jednoho národa k druhému, 
theorii o samostatném vznikání látek však nezamítá naprosto, uznávaje správně, 
že jen nejjednodušší pověsti lze jí vysvětlovati ; účel svých a vůbec domá- 
cích studií lidovědeckých právem obmezuje : chce stanoviti hlavně, odkud 
která u bulharského lidu rozšířená látka jest vzata, je-li původu řeckého čili 
tureckého atd. Probrána pak důkladně píseň o ženidbě slunce, při čemž 
Matov se osvědčil nejen jako hluboký znatcl lidové literatury, než i jako 
střízlivý i bystrý zkoumatel. Neprávem byl viněn z mythomanie drem Fricd. 
S. Kraussem a stavěn do jedné řady s Krckem, Nodilem a p. fSrv. poznámku 
Šismanova Esjírap lIptiMe^i. II, seš. S, str. 151.) Konečně budiž připomenuto 
ještě pojednání jeho >Bep3ny,!ioHo ko.U) ii iiamiTt v Eiarap. Ilptrji. 1895, 
II, seš. IX — X., ve kterém k studii Alexandra Veselovského (tk. m. h. iip. 1895, 
Mafl) připojeny nové zj)rávy o představách bulharského lidu o těchto zlých 
bytostech. 

Mimo to referoval Matov ještě velmi pilně o četných s|)isech Bulharska 
i zvláště Makedonie se týkajících ve Sborníku minist., v l>x.ira]). iiptrji. 
a v IlepHOA. ciincaimo. 

D. Matov byl člověk churavý, zvláště poslední léta stížen povážlivými 
nervovými nemocemi, naposled udělaly se mu vředy v břiše, a nevyhnutelné 
operaci podlehl 15. září m. r. daleko od své milované otčiny, v Drážďanech, 
tamtéž na Lóbtauském hřbitově pohřben.*) J. Polívka. 



*) Biografický náčrtek D. Matová a rozbor jeho práce vědecké napsali Dr 
Iv. Šišmanov a Dr. L. Miletič Eijrap. Ilptiu. III, kn. 11. Miletič sestavil úplnou 
bibliografii všech prací jeho vytištěných od r. 1885 do r. 1896. 



203 

Matija Valjavec.*j 

V Záhřebč zemřel 15. března t. r. člen jihoslovanské akademie a gymn 
profesor na v. M. Valjavec, jenž získal sobě pěkné jméno v dějinách slo- 
vinské literatury a slovanské filologie, v které vyniká hlavně svými zásluhami 
o slovanský národopis. Pro Čechy je zajímav také tím, že jako básník a sbě- 
ratel národních básní a pověstí připomíná K. J. Erbena, jehož příklad také 
rozhodně naň působil. 

M. Valjavec narodil se 17. února 1831 na Sredfti Běli v predvorské 
feře nad Kraňem v horní Krajině, v chalupě, které sfe říkalo »pri Kračmani« 
odkud pochází jeho básnické jméno Kračmanov. Od své babičky slyšel mnoho 
»storií«, zvláStě národních legend. Normalku odbyl v Kraňi a na podzim 
r. 1842 vstoupil do gymnasia v Lublani, kde měl velké neshody s jedním 
profesorem, protože přestal psávat své jméno Wallautz aneb Wallauz. Po 
skončení Ví. třídy v r. 1848 měl velké prázdniny od konce června do Všech 
svatých a použil jich k překládání Goethe-ovy' >Iphigenie auf Tauris, která 
poněkud přepracována vyšla v programu Varaždínského gymnasia na r. 1856. 
Vůbec se zajímal velmi pro tehdy vycházející slovinské knihy a noviny, do 
kterých již sám psal, ale navzdor tomu šel velmi nerad nazpět do školy a ke 
konci roku ji také opustil, poněvadž se nechtěl státi knězem, jak to očekával 
jeho strýc a poničník. Vrátil se na studie, když mu strýc dal slovo, že ho 
nebude nutit ke kněžskému stavu. Však strýc také špatně hospodařil pro 
velkou rodinu a Valjavec, jenž měl sedm bratrů a dvě sestry, to také velmi 
cítil zvláště na universitě. 

Již jako žák sedmé třídy pracoval při doplňování Vodnikova rukopisy 
německo-slovinského slovníku a vydělal sobě tímto způsobem peníze na cestu 
do Vídně (na podzim r. 1851), kde se také živil opisováním fu Miklošiče), 
vychovatelstvím v ústavě Fuhrmannové (zde byl jeho žákem znamenitý germa- 
nista Wilhelm Scherer, jenž nejradši mluvil o Goethe-ovi) a slovinským spiso- 
vatelstvím. Velmi špatně se mu vedlo v posledním semestru po odbyté těžké 
nemoci (neštovice), ale na štěstí byl mezi třemi žáky, jichž prof. ("irysar na- 
vrhl vládě k iK)dporování (30 zl.) pro dobré úspěchy z latiny. Pilným žákem 
byl také u Miklošiče a Bonitze. Zajímavo je, že bydlel spolu se znamenitým 
fysikem prof. Stefanem, korutanským Slovincem, jenž byl v mládí také slo- 
vinským spisovatelem. 

Jak mnozí jiní Slovinci odešel také Valjavec jako suplent do Chor- 
vatska, kde nastoupil službu 15. září 1854 ve Varaždíně. Rozhodující vliv 
na něho a Žepiče, jenž je také známý v jihoslovanské filologii, měl Kleemann, 



♦) Viz vlastní Životopis, jejž podává Fr. Lcvcc ve svčm článku: Matija 
Valjavec. Knězova knjižnica. Izdaje > Slovenska Matica \ 11. Zvezek. V Ljubljani 
r. 1895. Str. 163—210. Článek v Biographischcs Lcxicon K. Wurzbacha (49. B.) je také 
psán podle materiálu Fr. Levcc. J. Marn, (Jezičnik, kn. XXX.) podává také 
krátký životopis a přehled prací Valjavcových. 



204 

jehož vzal sobe hr. Lev Thun, u kterého byl vychovatelem, do ministerstva; 
ten jich potkal jednou na Wasserglacie ve Vídni a pochválil výběr jejich před- 
mětů, však řekl jim také, aby nikdy nemyslil na Lublaň a vůbec na slovinské 
krajiny. Učitelskou zkoušku dělal Valjavec 11. října 1855 ve Vídni ze slo- 
vinštiny a latiny a stal se již začátkem následujícího roku skutečným učitelem 
na gymnasium ve Varaždínč. 

V této severozápadní Části Chorvatska, kde se mluví kaj-kavským 
(kaj zi: co), slovinštiné tak blízkým nářečím, že se všemi vynikajícími slavisty 
(Kopitarem, Šafaříkem,' Miklošičem, Jagičem) počítá ke slovinskému jazyku, 
sbíral Valjavec své nejvíce známé národní povídky a básné od svých žáků 
a jejich rodičů ve Varaždíně a daleko po okolí, kde cestoval o prázdninách. 
Však ubíral se i k Chorvatům a Slovincům v Uhrách, kde sebral také mnoho 
národopisného a dialektologického materiálu. Kromě toho dostával velmi mnoho 
povídek v původním znění od svých žákův ze Štýrska, poněvadž zvláště Slo- 
vinci mezi Můrou a Dravou do dualismu velmi mnoho navštěvovali střední 
školy v Chorvatsku (také Miklošič byl první dvě léta na gymnasium va- 
raždinském). 

R. 1876 byl Valjavec přesazen na gymnasium do Záhřebu a ještě 
v tomto roce zvolen dopisujícím členem jihoslovanské akademie, r. 1879 stal 
se pak řádným. Na novém místě svého povolání změnil Valjavec svou po- 
savadní básnickou a sběratelskou činnost a věnoval své síly úplně ňlologickým 
práčem pro jihoslovanskou akademii, v které náramně pilně působil (byl také 
jejím bibliotekářem) ve všech filologických odborech. 

Jako básník ^) zasluhuje Valjavec většího povšimnutí a uznání, nežli se 
mu věnuje v dosavadních nekritických pokusech dějin slovinské literatury. 
Já musím vyznat, že jsem byl překvapen lehkostí a národním rázem jeho 
básnické řeči. Ještě více národním byl Valjavec u výběru svých látek, zvláště 
v svých povídkách a legendách, kde se i přímo dovolává vypravování své 
babičky a matky, aneb národních přísloví, » nějaké staré « aneb na » národní « 
písně. Se zvyky, obyčeji a pověrami slovinského lidu setkáváme se všude 
a vůbec nacházíme velmi dobře zachovaný domácí kolorit a lidovou prostotu. 
Důležitost národních písní a tradicí vůbec poznal Valjavec bez pochyby 
u Miklošiče. Také v poesii nejvíce je podobný Erbenovi, jehož > Kytici* 
z povésti národních jistě znal, poněvadž se odvolává*^) na poznámku 
k » Svatební košili «. 

Bohužel Valjavec nesebral svých básnických plodů, mezi kterými by 
v chudé slovinské literatuře měly důležitost zvláště epické básně a překlady 
Goetheovy >Iíigenie> a Sofokleova >Ajanta<. 

Podobně také není možný přehled Valjavcovy sběratelské činnosti. Od 
r. 1848 do posledních let podával Valjavec v slovinských novinách (Slovenija 

*) Viz: Pcsmi. Zložil Matija Kračmanov Valjavec. V Ljubljani. 1855. 
2) Národně pripovjcsti u Varaždinu i okolici. Drujjo izdanje (předmluva však 
pochází z r. 1858). 



205 

r. 1848, 1849, Novice r. 1855-1858, Slovenski Národ, 1873 č. 272—291, 
1874 6 60 — 69) a v časopisech (Cvetje slovanskega pesništva 1852, Slo- 
venska Bčela 1851, 1852, Glasnik slovenskega slovstva 1854, Glasnik 1858 
až 1868, Zora 1872, Vestnik 1873, 1874), Křes 1884—1886) národní 
povídky, báchorky a písné v původním znění, takže mají jeho pří- 
spěvky (vyjma nejstarší) vždycky také cenu spolehlivého dialektického mate- 
riálu. Tento zcela vědecký ráz objevuje se nám již úplně v jeho publikacích 
z r. 1858. Opsal nám nejdříve nářečí svého kraje a připojil na ukázku osm 
národních písní. 3) V Miklošičově »Slavische Bibliothekc vydal »Chorvatisch- 
sk>venische Márchen aus der Umgebung von Warasdin* (II., 151 — 169) 
a »Volkslieder aus der Gegend von Warasdiu' (ib. 303 — 307). Miklošič 
první příspěvky velmi pochválil (ib. 169 — 170), podotýkaje jejich důležitost 
pro slovanskou mythologii v smyslu Grimmovy školy ^) a pro jazykozpyt. 

Nejvíce známá je však jediná samostatně vydaná sbírka Valjavcova: 
Národně pripovjedke skupio u i oko Varaždina Matija Kračmanov 
Valjavec (U Varaždinu 1858, 8«, X-(-315 str.). Tato kniha, v které se na- 
chází 25 báchorek o Vilách, 11 o >Sojenicáh« (Sudičkách), 11 p »Volčjem 
(vlčím) pastírji* a 73 jiných (kromě toho národní písné v » Dodatku* 
na str. 229—315) zprva neměla zvláštního úspěchu, takže Valjavec ztratil 
navždy chuť vydávati nějaké dílo na své útraty, avšak časem stala se velmi 
vítanou a mnoho citovanou pomůckou, takže vyšla na novo r. 1890.^) Vy- 
davatel změnil jen titul (vzal slovo >pripovjest«, poněvadž lid sám tak mluví), 
ale jinač otiskl celou knihu docela věrně od slova do slova, aby mohla býti 
citována též podle prvního vydání. 

Ne tak bohatá ale ne méně důležitá, zvláště v dialektologickém ohledu, 
byla sbírka z jižního Štýrska, ^'>) specielně mezi Můrou a Dravou, kde se 
mluví zvláštní nářečí, které se dlouho pokládalo za přímého následníka staro- 
sbvenštíny. Sem spadají také příspěvky k poznání nářečí uherských Slovinců"^) 
a chorvatských kajkavců.^) Když vycházel slovinský slovník Pleteršnikův, začal 



3) Proben des Slovcnischen, wie es um Predvór in Obcrkrain gcsprochcn wird. 
Sechster Jahresbericht des k. k. Ober-Gymnasiums in Warasdin am Schlusse des 
Schuljahres 1858. Agram 1858. Str. 7—20. 

*) Rozpravu z toho oboru napsal sám Valjavec jedinou: O rodjenicah ili sudje- 
nicah. Književnik, II. (186ój, 52-61. 

•'») Národně pripovjesti u Varaždinu i okolici. Sakupio Matija Kračmanov 
Valjavec. Drugo izdanje. U Zagrebu. Izdala knjižara Dioničke tiskaře. 

^ Národně pripoviesti iz susjedne Varaždinu Itajerske kao primjer pro- 
stonarodnog govora i přinos za poznavanjc jugoslovienskih dijalekla. .Szviestje 
(program) kr. realne i veliké gimnazije.. . u Varaždinu koncem skolskc j^^odine 1874/75. 
U Zagrebu. 1875. 

^) Letopis Matice Slovenské na r. 1874 a 1877. 

8) Archiv f. slav. Phil. Vili., 399 409, Křes 1S86, str. 342-351, Rad jugo- 
tlovenske akademije CI. (Adverbi na ski, ske. ke, ce, ice u Kajkavaca, sr. Oblak, 
Archiv XIIÍ., 606—609). 



206 

Valjavec v »Ljubljanskeni Zvonu* (r. 1893 — 1895) publikaci chorvatsko- 
kajkavských slov, ale bohatá sbírka v belletrístickém měsíčníku nebyla na 
svém místé. 

V >Radu« jihoslovanské akademie uveřejnil Valjavec rozpravy o slo- 
vinském komparativé (kn. XXXV.), o imperfekté v staroslovenStině a chorvat- 
štiné aneb srbštiné i v kajkavštině (kn. LI., LVIL), o ostatku optativu v slo- 
vinštině (LXXXL), o užívání předložky »črez« (přes) v slovinštině (LXXXV., 
LXXXVIL, LXXXIX.). Ohromný materiál sebral Valjavec v svých příspěv- 
cích k poznání slovinského přízvuku (Přinos k naglasu u (novo) 
slovenskom jcziku), které nacházíme u většině kněh >Radu< od r. 1878 až 
1895 (kn. XLIIL — CXI.). Musí se ale uznati, že výsledky Valjavcových 
prací neodpovídají bohatosti materiálu. Valjavec byl dlouho náhledu, že má 
slovinština musika lni aneb chromatický přízvuk jako chorvatština aneb 
srbština, avšak s tím rozdílem, že má jen jeden krátký přízvuk, ale nakonec 
musel přece iK)tvrdit mínění K. Štreklja (sr. Rad LXXVIL), že slovinština 
aspoň na Krasu zná vůbec jen exspiratorní přízvuk, což platí nejméně 
také o uhersko- a sousedním štýrsko-slovinském nářečí. 

Pro slovanskou ňlologii získal si Valjavec velké zásluhy důkladným pojed- 
náním >Oprijevodu psalamau nekijem rukopisima hrvatsko-, srpsko- i bu- 
garsko-slovenskijem« (Rad, XCVIII., XCIX., C.) a vzorným vydáním cyrilského 
kodeksu »Trnovsko tetraje vandj elije* (Starine XX., XXI.).^) Pro důle- 
žitou sbírku jihoslovanské akademie »Stari pisci hrvatski< obstaral Valjavec 
vydání děl Jiřího Barakoviče (kn. XVII., spolu s P. Budmanim) a písní 
Dínky Ranjiny (kn. XVIII.) a zajímavých starochorvatských her pašijných 
(Crkvena prikazanja starohrvatska XVI. i XVII. vjeka, kn. XX.) podle 
dvou hlaholských rukopisů. Jiný hlaholský rukopis z r. 1486, jenž podává 
postní kázání a traktát o sedmi smrtelných hříších, vydal pod názvem 
>Koluničev zbornik« (Djela jugoslavenske akademije znanosti, kn. XII.). 

Velmi mnoho pracoval Valjavec také pro velký chorvatsko-srbský 
slovník (Rječnik), takže ho Gogič ^^) jmenoval hlavním spolupracovníkem 
J. Daničiče, a po smrti prvního redaktora obstaral i vydání jednoho sešitu 
(II., 1., cd čoga do čužiti). 

Slovem Valjavec byl jeden z těch Slovinců, kteří prokázali bratrskému 
národu chorvatskému pěkné služby ve škole a vědě. 

M. Můrko. 

V. A. Daškov 

(1819 I896j 
vynikající národopisec ruský a neúnavný sběratel, zakladatel Daškovského 
národopisného musea v Moskvě. V. Th. Miller ocenil jeho zásluhy v 906, 
Vílí 149. 



») Srv. recensi Oblakovu, Arch. f. slav. Phil. XIII., 241-248. 
i<n Arch. f. slav. Phil. VIII., 153. 



207 



A. S. Famincvn 



pilný národopisec rusky, zabývající se zejména lidovou hudbou. Napsal též 
mythologii slovanskou, jež však nemá valné ceny. Viz nekrolog v *Kh1 VIII, 
str. 332. 

Charles Ploix. 

(* 1. 12. 1824, t -*lv- ^^^^^^^-^ 

Byl synem notáře v Orléanu, studoval na Ecole Polytechniciue a vstoupil 
pak do hydrografického odélení francouzského ministerstva námořnictví, v němž 
rychle postupoval, vyznamenávaje se četnými hydrografickými pracemi. Účastni 
se se zálibou prací anthropologických, folkloristických a jazykozpytných a do- 
sáhl čestných úřadů v společnosti anthropologické (r. 1880 byl předsedou). 
Pro studium folkloristické jsou zajímavý práce jeho o bozích latinských, publi- 
kované od r. 1869—1892, a pak četné kommentary i studie o pohádkách na 
př. z r. 1889 Linventaire des contes, 1S91, Lc surnaturel dans les contes 
populaires, 1892 I/epopée argonautique, a j. T. 

Ludwig Tobler. 

•j 1. června 1827 u Curychu v Svýcařích, byl tvang. duchovním, učitelem na okres, 
škole v Aurau, od r. 1860 učitelem v Berné a od r. 1S64 zároveň docentem vseob. 
agerman. filologie. R. 1873 přestěhoval se do Curychu, kde později stal se professorem 

svých předmětů, ý 19. srpna 1895.^ 

O národopis švýcarský vysoce se zasloužil pracemi v slovníku jazykově 
i národopisně důležitém (Schweizer. Idiotikon). Dále vydal dva svazky písní 
(Schweizer. Volkslieder 1882, 1884) s úvodem a poznámkami a napsal též 
několik studií o písních, o mythologii a pod. hlavně v Steinthalově Zeitsch. f. 
Vólkerpsychologie. Více ještě vynikl v oboru psychologie jazyka a dialekto- 
logie. Kř. 

F. M. Luzel. 

(• 1821, t 26. 11. 189.5. 

Známý i u nás sběratel povídek a poesie francouzského lidu, pro něž 
jevil hluboký cit a znamenité porozumění. Byl žurnalistou, soudcem, archivářem 
a členem několika společností archeologických a folkloristických. Články jeho 
a publikace jsou velmi četné, zvláště sbírky zpěvů a lidových povídek bre- 
taňských, k nimž proslulý R. K(')hlcr občas přičinoval bohaté poznámky. 
Bretagne miloval z francouzských krajů nejvíce, a hlavně jeho zásluhou do- 
staly se bohaté poklady ústní tradice bretaňské do veřejnosti. T. 

Luis de la Sicotiere. 

(♦ 1812, t 28./11. 1895.) 

Zabýval se hlavně historií a archeologií. Přes to však rád všímal si 
lidového podání, jak svědčí nápis starší jeho práce Mémoire sur le román 




208 

historique (1839). Přispíval též po celou dobu své činnosti do Revue des 
Traditions populaires. T. 

Ábel Hovelacque. 

(♦ 14./11. 1843 v Paříži, f 22./2. 1896). 

Pěstoval hlavně linguistiku, jako zakladatel a redaktor Revue de lingui- 
stique. Mimo to však zabýval se pilně lidovou tradicí. Mnoho jeho spisů týká 
se literatury indické a pársické, při čemž i lidové podání bývá oceňováno. 
Mimo to však zabýval se i širším národopisem asi týmž způsobem, jako 
vídeňský prof. Fried. Miiller, s nímž i směrem studia a obsahem i náhledy 
má velmi mnoho společného a podobného. T. 

Francis James Child. 

(♦ 1825, t 1896.) 

Professor na Harward College, přednášel hlavné o staré době anglického 
básnictví, o Chancerovi, Shakespearovi a j. Pro studium lidové literatury je 
neocenitelno obrovské dílo jeho, English and Scots Ballads vycházející s ve- 
likými přestávkami od r. 1857 až do r. 1894 dosud v devíti dílech. Díl 
desátý obsahující slovník a indexy je k vydání připraven. Dílo to opatřeno 
je obrovským, kriticky spracovaným materiálem lidového podání z celého 
světa a zvlášť pro verse středoevropské a mimoevropské má důležitost velikou. 

T. 

Albert H. Post 

(1840-1896), 

soudce v Brémách, vynikající ethnolog v oboru práva zvykového. Zabýval 
se právními obyčeji zejména kmenů primitivních, zvi. afrických (srov. Afri- 
kanische Jurisprudcnz), ale v thcorcticko-srovnávacích studiích přihlížel ke 
všem národům i k obyčejovému právu národů kulturních. Své názory uložil 
hlavně v Einleitung in das Studium d. ethnolog. Jurisprudcnz 15^86, Bausteine 
ííjr eine allg. Rechtswissenschaft, 1886 a Ucber die Aufgaben eincr allgem. 
Rcchtswissenschaft, 1891. Viz též die Anfange d. Staats- und Rechtslebens, 
1878. Srov. Schmcltzův nekrolog v Internát. A. f. E., 1896., str. 151. 

K. 

Kristián Bahnson 

zemřel 12. ledna 1897 v 42. roce věku. Byl správcem národopisného od- 
dělení kodaňského musea. Byl znamenitým národopiscem a archaeologem. 
Vedle národopisu a starožitností Dánska zabýval se mnoho Amerikou a vše- 
obecným národopisem. Byl též výborným znalcem museí, a ethnograíické od- 
dělení národního dánsk(Mio musea ix>d jeho správou velmi rozkvetlo. 



209 
Horatío Hale 

(3/6. 1817—29/12. 1896), 

Tynikajfd ethnograf a jaz}'kozp}tec americký; studium Ameriky a Austrálie 
s Polynesif bylo základem jeho prací všeobecných, na př. o původu mluvy 
a pod. O jazycích a národech indiánských, polynezských atd. má prací 
celou řadu. 



i 



o B S A H. 



Strana 

Em. Kovář, Národopis a úkoly Národopisné Společnosti Českoslovanskť 1—13 

V. TiUe, České Pohádky 14-- 48 

J. Polívka, Rybář a zlatá rybka 49-63 

J. Vluka, Oadci Čili hospodařící 63—65 

L. Niederle, Výbér vynikajících památek ze sbírek Národopisného Musea 

Českoslovanského 66— 68 

O. Hostinský, O prosodii a rhytmice českých písní lidových 68— 71 

Em. Kovář, Přehled déjin folkloristiky . '. 71-109 

Lidozpyt na Rusi (sir 73—87), Lidozpyt u Jihoslovanii (str. 87—94), 

Lidozpyt u lužických Srbů (str. 95-96), Lidozpyt u Poláků (str. 

96—102), Lidozpyt u Čechů (str. 102— IC 9) 

Posudky a zprávy: 

F. Pastrnek, Bartošova Dialektologie moravská 109—112 

K. Kadlec, ^I H. Miíxcicohl, Xojh4í;i h mítkIíi r.iona 1896 115 — 119 

O. Thyregod - Kraus, Kritická bibliografie skandinávských prací z etno- 
grafie a folklóru za poslední 2 roky (1895 a 1896) 119—132 

J. U Jarník, Folklóre rumunský v roce 1895 132 — 139 

J U. Jarník, Folklóre albánský v roce 1895 ... . . 139—141 

J. Polívka, Márchen aus Mallorca. Ges. ven Erzherzog Ludwig Salvátor . 141- 144 

Přehled časopisů 
Zkratky časopisů 145 

A. Siovanské : 

1. České (sestavil E. Kovář) 145-148 

2. Lužicko-srbské (A. Černý) 145-149 

3. Polské (E. Kovář) 149—152 

4. Ruské (J. Polívka) 152—154 

5. Jihoslovanské (J. Polívka, E. Kovář) 154 155 

B, Osřa/řií (Em.KovÁř): 

1. Nčmecké v Rakousku 155—156 

2. Nčmecké v Némecku, Švýcarsku a Hollandsku 156—158 

3. Uherské 158 

4. Hollandské 158 



Stranil 

5 Dánské, Švédské a norvéžské 158 

6 Francouzské ve Francii a Belgii 159 

7. Španělské, portugalské, italské, rumunské a řecké 160 

8. Anglické v Anglii a Americe .... 160 

Bibliografie za rok 1895. 

1. Česká (E. Kovář a L. Niederle) 160 169 

2. Z bibliografie lužické 169 

3. Polská (E. Kovář a J. Polívka) ... 169-172 

4. Ruská (J. Polívka) . . • 172-176 

5. Jihoslovanská (J. Polívka) 176—177 

6. Bibliografie o Slovanech vůbec 177-179 

7 Bibliografie baltická 179-180 

8. Theoretické studie 180-184 

9. Studie legendární, mytholog, a pod 184—186 

10. Dodatek; pověry, zvyky a pod 186—187 

11. Folkloristika germánská 187—192 

12. Folkloristika románská 192-193 

13. Z folklóru drobných národu evropských 193 

14. Z literatury o stavbách lidových 193 — 194 

15. Z literatury o krojích a výšivkách 194— 195 

16. Z folklóru asijského 195—196 

17. Z folklóru afrického 196 

18 Z folklóru amerického 196 — 197 

Vzpomínky: 

J. Wankel, F. Jelínek, K. Chorvát, B. Konečný, M Dragomanov, P. KuliŠ, 
Ž. Pauli, W. Matlakowski, W. Zieliňski, D. Matov, M. Valjavec, V. Daškov, 
A. řamincyn, Ch. Ploix, L. Tobler, F. Luzel, L. de Sicotiěre, A Ho- 
velecciue, F. Child. A. Post, K. Bahnson, M. Hale) 197 • 209 

Vyobrazení: 

Domácí »djadci« z Orlovu ve Slezsku (k článku S. Vluky* 64 

Plachetka oltářní 66 

Dva talíře původu slovenského z XVIII. století 67 



REJSTŘÍK 

ke článkům a posudkům I. svazku. 



Poznámka. Časopisy nejsou uvedeny, neboť die obsahu snadno se najdou. 
Dále se neuvádějí autoři děl uvedených v bil)liografii, jejíž jednotlivé části jsou 
spoi^dány abecedně, tak že biblicyrafie zastupuje rejstřík. Též neuvádíme autoru 
citovaných jako prameny. Z bibliografického článku dr. E. Kováře uvedeni jsou jen 
autoři, o kterých zvláště jedná. 



Sti:in.i 

Afanasjev 8u 

Ahlenius 129 

Albánský folklóre 139 

anthropologie a národopis ... 6 
archaeologie » .... 3 

Bahnson (srov. nekrolog) 119 

Bang 125 

Bárseanu 135 

Bartoš 105 

Básnictví lidové 8 

Bugge 127 

Bulharský lidozpyt viz lidoipyt bulh. 

Buslajev 8n 

Byliny viz Lidozpyt ruský. 

Corquin 15 

Časomíra písní lidových 69 

Oelakovský 103 

Ďadci 63 

Dánský folklóre 119-126 

dialektologie moravská 109 

domácnost lidu 10 

dotazníky 13 

Erben 104 

Feilberg Vil, 124 

folklóre 7, 71 atd. 

folklóre skandinávský 119 - 132, dán- 
ský 119—126, norský 126-129, 
švédský 129-132; albánský 13 
až 141, rumunský 132—139. Srv. 
Lidozpyt. 



Sit.tii.i 

ťolkloriblika (dějiny) 71 násl. 

Grimmové 14 

(iorovci 133 

Hahn 15 

Ilaukenae.s 128 

Herdcr 17 

Hildebrandt 130 

historie a národopis 2 

hospodáríci 63 

hudba lidová 9 

(?hov (zaměstnání lidu) 11 

Jarník 135 

Jcnscn 125 

Kaarsber^ 12') 

Karlowicz 99 násl. 

Kohlcr 15 

Kolber«r 96 rásl. 

Kraus 119 

Kresby lidové 9 

Kristensen 122 123 

Kulda 17 

Lehman 124 

lesnictví 11 

Lid a národ 4 

Lidopis 6 

Lidojíis ruský: 73 násl. 

úvod 73-75, byliny 75, srov. 80, 85 
maloruské 75, 86, mravy, zvyky 
atd. 75—76, 82-->S5, slavistika a 
hislíiric 76, 78, Šir.sí národopis 



StraiiH 

76, slavjanofílstvi a západnictví 
75, 78, petrohradská geogr. spo- 
lečnost 79, moskevská společ- 
nost pro vědy přírodní 79, aka- 
demie véd atd. 80, Afanasjcv, 
Buslajev atd. 80, byliny a du- 
chovní písné 80 - 82, nové sméry 
(Jagic, Veselovskij a j.) 81, mravy, 
zvyky atd. 82 - 85, písné 85 - 86. 
Lidozpyt jihoslovanský . . . 87 — 92 

— srbský (VukStef. Karadžič) 87— 91 

— bulharský 92— 94 

— slovinský 94 

— lužicko-srbský 95—96 

— polský 96-102 

(Vojcički 96, Kolberg 97 

násl , Karíowicz 99 násl. 

— český 102—109 

(Čelakovský, Sušil, Erben 

102, obyčeje a pod. 104, 
folklóre v letech šedesátých 
a sedmdesátých 105, no- 
vější, Bartoš, Zíbrt atd. 
105-109) 

Literatura lidová 11 

Lovectví 11 

Ludvig S 141 násl. 

Lužický lidopis 95—96 

Malby lidové 9 

Maloruský folklóre ... 75, 86 

Malý 17 

Mánes .... ... 2 

Marian . . ... llió 

Menšík 17 

Mluva lidová 9 

Muller S 120 

Národ a lid . 4 

(Národopis 1 násl. srov. 
folklóre, lidozpyt, Národo- 
pisná Výstava, Společnost, 
N. Museum atd ) 
Návody ... 13 



Strun 

Němcová 6, 17 

Norský folklóre 126—129 

Obchod lidový 11 1 

Obyčeje 10; srov. folklóre, 
lidozpyt. 

Oesterley 15 

Paulík 17 

Pedersen 139 

Plavectví . . 11 

Pohádky 14, 49 

Polívka 17 

Popularisování 12 

Parodie lid. písní 68 

Průmysl lidový 11 

Přizvu k písní lid 69 

Puškin 49 násl. 

Riegel 4 

Rhytmika písní lid 68 

Rumunský folklóre . . . 132—139 

Rybářství 11 

Řezby lidové 9 

íjainenu 136 

Schreibcr 8 

Schwartz 7 

Stavby lid 9 

Strava 10 

Šubrt 1 

Švédský folklóre 129—132 

Teoderescu 138 

Thoms 7 

Tille 4 

Trapp 120 

Umění lidové 8, 11 

Úprka 12 

Vědění lidové 7 

Weigand 134 

Vkus lidu 9 

Zaměstnání lidu 10 

Zanne 137 

Zeměpis a národopis .... 2 

Zíbrt 12, 107 

Život lidu 10 



Poznámka redakce. Následkem toho, že poslední archy bylo třeba rychle 
vytisknouti, zůstaly v nich některé chyby tiskové. Neuvádíme jich jednotlivé, 
protože smyslu neruší. Jsou to chyby proti mluvnici a pravopisu, jež si každý 
laskavě opraví. Příště bude učiněna náprava. 



i) srovnávacím studiu tradic iidovvch. 

Napsal J. Polívka. 

Od samých počátků studii tradic lidových, od počátku nasi-hn stu- 
k'tí, kdy učenci začali bhžc sr obírati zkazkami, pověstmi, pohádkami 
a jinými částmi tradicionalní literatury lidové, zpozorovali velikou p(»- 
dobu. ba shodu a na mnoze i totožnost tradic u iednotlivvch národíi 
evropských, u spřízněných národu asijských, jak u národii indoevro|)ských, 
tak u narodil jiných jazykovč náležejících jiným čeledím. Vznikla 
otázka, jak značná tatt> pod<iba ba shoda má se vysvětlovati? 

Toto studium tradic lidových i)ylo z valné části pěstováno tiloloj^y, 
zabývajícími se vynikající mért>u otázkami jaz>k<v.p\tnými, zkoumáním 
historie jazyka rodného i srovnáváním jazyku indoevrojiských. \' dobč 
novéjsi teprve jali se obírati tímto studiem nejen jazykoz]»ytci»vé, než 
i literární historikové. po/xR-ji j)otahovali tradice liiloxé dn okruhu svých 
zkoumání ethnografové a anlhropolo^^ové, kteří b\li vzdáleni přesné filo- 
lojfických a literárné hisťulckých j)rací. \'zrostla béhem našeho století 
zvláštní široce rozvétvená \éda podání lidových, všestranná, i)rotnže upou- 
tala živou pozornost učenců s nejrozmanitéjíiích hledisk a stan(>\isk. Ne 
málo jmenovité získala a íibohacena l)\la zajisté tím, žr lu»jnnu nu r<»u 
zvlášté srovnávací ethnolt><^ové a anlhrnjiolorroNé jí se /;ii)\'\ali, .u* vlastně 
zůstane a mňže povždy zůstati jen ndvět\ím xřd ílloloi^nckých, éili píe- 
snéji řečeno literární historie. \'tMice pnvdéčui jsme srn\iiávací ethnn- 
jjrafii a ethnoloj^ii za každé poučení, ze podobné tratlict- známy jsnu 
divokým kmenům africkým, americkým ald., tí'el>as bychom jrjí výklad 
zamítali, ale vlastně může studium tradic lidových postujiovati jen v úzké 
souvislosti a shodě se studirni lilnárni historie, se siiidicni n.iiině litera 
tury staré a středověké.') \'\týkánic to \elmi důrazně, ])oně\.i(l/. se 



') Veimi dobře napsal (lustav Mcyer : leh ^laubi:, íicrjriii^ic wird der btstL' 
Márchenforscher sein, der aut" der tiichti;.',<jn 'iruiidla^í- i»liili»l('i,fisrhi;r Uilduiiřj stcht. 
Die krítische Sichtung, die mcthodnlo^ische Vcri^lcirhuny, das formcIU: wic sachlichc 
Verst&ndniss eines so wcitliiuli^cn uiul hilmi;^ so rrařjwiinli^cn M.itrriais kann der 
phjlologischen Vorbil<lun«í nicht «:iuiit:lirí.*ii l-.^say- und Siinlií.n I. str i6'Ji. 

Národopisný Sborník. U. i 



i u nás ozývají názory odchylné, ohlasy učení t. ř. anthropologické 
školy, která ve vlasti své již mnohého se vzdala ze svých dřívéjí^ích vý- 
kladů, jak níže dolíčíme. 

I. 

V tradicích lidových u různých národů evroi)ských, kteréž vý- 
hradné jsou předmětem našich studií, pozorovány byly velké podobnosti, 
až úplné shody a totožnosti. Nenalézáme v podáních národů evropských 
jen jisté společné ideje základní, nejen shodné a stejné motivy než i spo- 
lečné látky a shodnou namnoze kombinaci jednotlivých motivů v určitou 
pohádku. Srv. ku př. následující pohádku, kterouž čteme ve Václav- 
kových Valašských pohádkách a pověstech-^ (1X94, str. 135): Jisté 
matce bylo vyménéno díté několik dní staré, podhozeno jí déčko jiné, 
s velikánskou hlavou ; ukrutně mnoho jedlo a mnoho řvalo. Poradil ne- 
šťastné ženě zaklínač, >aby s devěti vrb nalámala svížích prutů, naložila 
z nich na[)rostred izby v pravé poledne oheň, a kolo ohňa aby nasta- 
vjala do škarúpek z vajec vody, děcko nechala na ložnici (posteli) a sama 
šla na húru i|)ůdu) skulinu ve tle (stopě) sa dívat, co budc.'^ Udělala 
to tak a když zazvonilo poledne, vstoupila divoženka s udychtěným dí- 
tětem do světnice -a už kolo ohňa obchodí, přizírá sa, hlávkem po- 
kyvuje: *N<), no, ale no přej no, jak su starý čert, tož eíiče sem v takých 
hrncoch vaťiť neviděla >. Položila dítě unesené na postel a vzala si svoje. — 
Podobné v>j)ravuje se pohádka tato i jinde na Moravě (viz Český Lid 
IV, 523 si.), poněkud jinak ve východních Cechách v okolí svojanovském 
(Český Lid V, 7S sl.i. 

Pohádka tato zajisté by každým byla považínána za nepochybné 
svědectví jistých picdslav bájeslovných u lidu českého i moravského. 
Ale jinak nepochybné budeme museti ])ohlížeti na ni, jakmile poznáme 
podobné, zcela shodné pohádky u jiných, cizích národu. 

Podobná víceméně verse za])sána byla v Horním Hretonsku (Paul 

v 

Sébillot: Contes popul. de la Haute Hreta^ne I, str. 28 si.). Zené. jíž 
bylo díle uneseno divými ženami a ixxihozen malý netvor s tváří ná- 
ramně starou, j)oradila sousedka, jak by se mohla opět dostati k vlast- 
nímu svému dítěti: at udělá na ohništi veliký oheň, když dříví plamenem 
se rozhoří, ať rozbije vejce, postaví skořá|)ky kolem ohniště do j)opeIa, 
pak naplní vodou skořá|)k\', jako by ji chtěla dáti vařiti. Cčinila 
tak ona žena, i)ak vzala dítě z kolébkv, jiřiblížila se s ním k ohništi, 
jako by mu chtěla zahřáti nožičky. V\křiklo dítě údivem, že ač již 
K)0 let jest staré, jrště nevidělo tolik malých hrnečku se vařiti. Když 
žena uslyšela slova tato, vzala nůž a vykřikla, že malého čarodějníka 
zabije. V tom se zjevila divá žena, ať neučiní nic zlého jejímu dí- 
těti, že jí její dítě vrátí. Podfíbně se to na různých nustech v Horním 



Brctonsku vypravuje (I*. Sóbillot, Contcs popiil. dc la I laiito Hrct. II, 
76 — 79). Od franc. verse lisí se poněkud verse česko-moravská a sice tou 
mórou, že se pravdě podobá, že česko-moravská verse jest porušena : 
tím, že se dítč nechalo klidné v kolébce, divoženka nemusela býti nijak 
v obavách o ně, a není nutné příčinv', ži* si pro nč [)řiíila a cizí dítě 
vrátila. Také ve východočeské versi iC. L. V, 7X sl.i niél<» býti dítč 
divoženčino hozeno do ohně, ale \ tom pustila se divoženka komínem 
dolu, vrátila dítě unesené a vysvobodila z nebezpečí dítě své vlastní. 
S franc. versemi shoduje se silně jihoslovanská verse iKrauss, Sa«^en 
und Márchen der Siidslaven 11, č. 75). Ve versích mekU^nburských 

iBartsch, Sagen, Márchen und (jebráuche aus Meklenbur^jj í. str. 42, 46, 
64, 79, S9) podobně chtěla žena, jíž dítě podzemskými duchy bylo v\- 
měněno, vařiti ve skořápce ; dítě toto dalo sviij údiv nad tím i)od. jako 
v homobretonských versích najevo; bito od ženy, vzali si je proto i)od- 
zemStí zase k sobě, vlastni dítě bylo vráceno. Mohli bychom ukázati 
ještě jiné a jiné verse této pohádky, ale není účelem nai^ím i)robrati ji 
zde do podrobná, a přestaneme na uvi'dených versích, neboť tyto 
s dostatek ukazují blízkou shodu, částečně totožnost versí u různých 
národů i zeměpisně, ne jenom jazyk(*m dosti vzdálených. 

Srovnejme jinou neméně rozšířenou pohádku a poslyšme bulh. 
versi z Makedonie (('ónpnijKi. :jji huj). vMoTunji. \'1I, odd. 3, str. 179 si.): 

Pop jistý najímá sluhu jen pod podmínkou, nenuiže-li vykonati 
práci a rozzlobí-li se. že mu odře kůži ; sluha si totéž muže vůči pánu 
svému vymíniti. Přijali tulo službu za sebou dva l)ralří, ale s nedobrou 
se ])otázali. Nejmlad.'<í jich bratr teprve na pána vyzrál. Smlouva služební, 
musíme ještě poznauu*nati, j)laliti měla až dti té doi)y, k(l\- zakuká ku- 
kačka. Ukládané ]>ráce konal .sluha tento vždy na velikt>u škodu ])á- 
novii. Poslal ho pop orat, a zaí)])atril ho jídlem a nápoji, ať jí a pij<\ 
vše plné vsak ať opět j)řine.se donui ; dal mu také psa, až k<h' ten lehne, 
do toho místa má zaorati a zasíti. Sluha jiojedl a vyj)il ralviji, /elník 
i koláč vykrojil ze spod, vrchní kůrky nechal lU-lé, nakrmil i)sa i dal 
se do práce. Zaoral a zasel, ale \elmi ixMÍdku. neboť j>es si lehl na 
kraj pole; když dooral až do toho niísta, kde jx-s ležel, zabil ho. Večer 
se vrátil domů, vypravoval vše, co udc;lal, ale i)oj) se nesměl rozzlobiti. 
Pak uložil i)Op sluhovi, aby voly pásl na zdi, kde byla vyrostla tráva. 
Přemýšlel sluha, jak to má udělati. K»>necně rozhodl se. usekl volum 
hlavy, hodil je na zeď, ať se napasou. Pak měl koně na nápoj pojmaii. 
ale nohy jich nemeh se zmočiti : vyhrnul jim jeilnoduse ku/i na n'>h.iu 
nahoru, zahnal koně do v<.>dy. pak jim opci kůži slinuil dolu a tlolinal 
domů. Po tom poslal po]) sluhu s koněm jmo dříví, ale nedal dře- 
věné sedlo pro koně; naře/al tedy sluha 4 velve, zarazil je koni mezi 
plece, naložil dříví a i)ohnal koně domu. I>yl<' to již nmoho po])ovi. 
a daleko bylo ještě do jara, nevěděl, jak 1)\ se ho /bavil: ac b\la krutá 

1* 



zima, poslal pop svou matku do zahrady, a£ vleze na strom a zakuká. 
Sluha chtél poznati vzácnou tu ranní kukačku, hodil po ní klackem 
a zabil ji — popovu matku. Pop se ženou ode.sli do kostela a uložili 
sluhovi, aby nakoupil masa a dával na dítč pozor. Nebylo nikde masa, 
zabil tedy sluha dítc a uvařil je popu k obédu. Když to poznal pop, 
dal se se ženou na útěk před sluhou. Dovčdel se sluha o tomto úmysle 
pána svého, a položil se sám do kufru, který chtčli vzíti s sebou. Nh 
cestě napadli je psi, pop nesl kufr na svých zádech, sluha z kufru volal 
na popa, aby ho hájil, že ho psi sežerou. Nechal pop kufr na cestě 
a šli dále. Když přiíli na most, chtěli přenocovati, žena ať .si lehne 
mezi nč, a sluha na kraj. Poznal ale sluha úklady popo\y, když usnuli, 
lehl .si mezi nč, a když pak v noci pop do něho strčil, strčil dále do 
ženy popovy, ta spadla do řeky a utopila se. Když to poznal ráno pop, 
vyzval sám sluhu, aby mu odřel kůži, a£ aspoň nezůstane sám na živé. 
Pohádka tato v i>řerozmanitých obměnách, variantech jest roz- 
šířena po celém západě i východě. (Srv. poznámky R. Kohlerovy v Archiv 
f. slav. Phil. V, 24 a j. Em. Cosquin. Contes popul. de I.orraine II, 46 si. 
Jí. (/yMuoBT,: 3tio,xi.f o IlymKiiHt seš. V, str. 50 si.) Pojí všechny tyto 
verse hlavně podstata celé pohádky: kdo .se rozzlobí, sluha Či pán, 
tomu se odře kůže, vyřežou řemena ze zad, uřízne nos a j. Jedno- 
tlivé kousky, jež vyvádí chytrý sluha svému pánovi, jimiž se mu 
pomstí za své bratry a jimiž pána svého přivede do záhuby, jsí>u 
ve versích nad míru rozmanité ale i tytéž na západě ve versích fran- 
couzských, ve východních litevských, ruských, v orientálních. Srv. ku př. 
versi z Varaždina (Křes 1884, IV, str. 32 si.): Pán poslal .sluhu .svého 
nejprve ovce ])ást, dal mu bochník a psa s sebou, ať se nají i psa na- 
krmí, ale večer ať ];řinese celý bochník. Pomohl si sluha, vykrojil ze 
spodu chléb a kůru nechal. Když sedali k večeři, chtělo dítě ven, to 
pak zůstávalo obyčejně tak dlouho venku, až všecko j)OJedli a sluhovi 
nezbylo nic. Ten ale věděl si pomoc, nev\vedl dítě než vyhodil je ven 

y 

a vrátil se hned ke stolu. Sel pak jednou pán jeho z domu na hostinu, 
ať mu upraví cestu k onomu domu, ať mu u|)eče ovci a uvaří polívku 
z petružele a udělá, aby dítě jeho, které se nikdy nesmálo, přece se usmálo, 
a konečně ať mu na zj)áteční cestu rozsvítí. Slíbil to .sluha, ale nevěděl 
dlouho, jak to má udělati nejdříve, aby se dítě zasmálo ; konečně je 
zabil, roztáhl mu ústa a postavil je na okno. Zabil i)ak všecky ovce, 
a z jich kozí udělal pánu cestu až ke krčmě. L^ vařil polívku, zabil psa — 
ten se právě jmenoval petružel — a dal ho do j)oIívky. Aby konečně 
rozsvítil pánu na zpáteční cestu, zapálil stodolu. Pán i paní chtějí se 
ho zbaviti, a .sice chtěli by ho utopiti. Scéna jest nyní tatáž jako v uve- 
dené versi bulharské. — Mnohé kousky sluhovy v té chrvatské pohádce 
nalézáme v četných jiných versích, ku př. v následující versi polské 
íSt. Chekhowski, Powiešci i opowiadania lud. z okolic Przasnysza I. str 



44 si. č. 5). V této slouží sluha takc u knozc; nojdrivc nio. nikdu nui 
nenose jisti, prodal tedy vol\, najedl a napil se. Dcasx voknu uie/.al 
a zakopal na pólo do země. Kd>z přisel knív. podívat se naiV ivkl nu;. 
že volům chtélo se jeMé více jisti nož jenui. a že se i>ropadly d«) /onu-, 
tak že jim jich ocasy jest viděti. Zatáhl kněz /a oht»n. sluha kťiči naiV 
co to dělá. Že utrhne ocas, a jiak se už \ iil nedostáni* /e země. I )ruhý 
den má s párem koní jeti do lesa a v/íti s sebdu psa Pieiruchu iv chrvat. 
versi jmenuje se Petroželi, pod kterou sosnou se pes zastaví, tu ať |)orazí. 
Pes lítal po lese pres cesty necesty, on psa bil, pes dále i>ies pole 
a ploty, on za ním, bez koní za [)sem dnběhl domu. Treti ilen sel kněz 
na bál, sluha má v ovčíní* zabiti každou ovci, která se za ním ohlédne 
a má ji připraviti s petruželí (z pietruszkoi, mimo to má vykoupati chorou 
matku jeho. Sluha zabil vínečky ovce, neboť všeck> se za níiu ohlédlx, 
a jednu připravil knězi k jídlu ; chytil pak psa Pietruchu i petruželí a hodil 
ho do kotlá k masu, neboť chtěl je nuti ])án jeho s petruži'lí. Matku 
chorou pak polil viící vodt)u, a tak ji opařil až zuby rozšklebila; |»o- 
ložil ji pak pod peřinu, a ona se zubila, jakoby se smála. S hrůzou 
.spatřil knoz, co .sluha mu nadělal. Kněz mu vykhulá službu na .stole, 
a sluha chtěl bv všecko vzíti: na ohništi prá\ě h<»řel\ třískx' a koci.ur 
tam byl, vzal sluha třísku, .strčil ji kocouru i)od ocas, kocour utekl s ho- 
říci třískou na .střechu, a sluha zvolal ( )ch, \clebníěk.i, hlad s ja.Miostí 
vyletěl na vv$in\I Kněz běžel na střechu hasit a sluha sebral \šeck\" 
peníze. Z jiné látky byl tento konec pře\zal; léž sďna s chorou 
matkou byla odjinud převzata, jak by ukázal důkladnější rozbor. \'e 
slezské versi l Sláma, Slezské ])oh. a pov. str. 'iO) jinak do.sti odchxiné 
posvítil také sluha lakomému hospodáři svému : kd>žšel jednou na jitřní 
do kostela, aby dobře viděl na ce.stu, zapálil nui stodolu. Jak v chrvatské 
a polské stejné na j)ř. v jedné \ersi hornobretonské i.^ebillot. I.itter. 
orale de la Hautc* Hreta|Líne ě. 1 1 i má sluha svému skoupému j)á?H)\i 
uvařiti polívku a do té dáti cibuli, nuke\, jxMržel a vul)í'c x^^r, co jc^t 
třeba; sluha pak hodil do hrnce j)sa jménem petržel, miláčka ])áno\.i. 
Ostatní kou-sky sluhovs .se ])odrobně nevypravují, jen že |)án měl ho již 
po krk a řekl mu až kukačka zakuká, pujileš pr\čl Poručil pak své 
dceři, aby vylezla na hrušku a zakukala. .Sluha ještě nikdy pr\ neviděl 
tohoto ptáka, zatřásl stronn-m, a dívka spadla. 

VŠcckv verse této látkv do podrobná rozbírati a srovnávati z<lc 

m mi 

nemůžeme, vedlo by to nás pHliš daleko, vybrali jsiui- jen lu-které /mi'- 
pisné od sebe h<»dně vzdálíMié. a uká/ali Jsuh- ^v..h\ tiiist.ilicni- u.i jich 
vnitřní souvislost. 

Mohli bychoiu uvésti velikv'- poc<i \crsj lo/inanitv rh p«»há(li'k, ak* 
není toho snad třeba; t<» málo. co jsnu- uvcdh, si.icí siiinl. abv kazdv'- 
nabyl úplného přesvědčení, jak ú/aw souvisí prjhádkv a zkazkv vsi-ili 
téměř národu všeho takřka \\cf ménr (i .iiisnv ;ut'1>o ^\rt;i. hn / ohdsu 



bajky budiž nám dovoleno ukázati jt^rn ještě příklad. V různých versích 
vypravuje lid velkoruský, běloruský i maloruský následující bajku: Za- 
čala liška choditi k jednomu sedlákovi na slepice, pověsil sedlák džbánek. 
Vítr fouká dí> džbánku a ten hučí : bu-bu-u, bu-bu-u. Přijde liška a po- 
slouchá, co to hude ; spatřila džbánek, chytila jej za provázek a po- 
věsila si jej na krk. Počkej, ty hloupý džbánku, já tě utopím! Donesla 
džbánek k vodě a začala jej tojíiti. Naplňoval se džbánek vodou a táhne 
lišku s sebou na dno. Prosí liška: džbánku, džbánku! netop mě, já tě 
nebudu, já tě jen tak strašila. Ale džbánek neposlouchá, táhl jen a táhl 
ke dnu i utopil lišku! -) 

Hájka tato i jinde v Jívropě jest rozšířena : ve versi albánské z Epiru 
(llahn, Griech. und alb. Márchen 1, č. IS str. 156) připojena byla k látce 
jiné o boji, záf)asc mezi člověkem a drakem; člověk pomohl ovčákovi 
od draka, byl za to obdařen ovcí, nese ji domíi ; potkala ho liška, strhla 
mu ovci s ramenou a zavlekla ji do svého doupěte. Nechtěl člověk za 
ní lézti, juněsil proto i)řed doui>ětem dvě láhve z tykví a sice tak, že 
vítr do jich děr foukal, byl právě silný vítr severní, a láhve stále hučely 
u! u! u: uí Liška myslela, že člověk stojí před doupětem a strachem 
si netroufala ven po celé tři dni. Čtvrtý den ale krutá žízeň ji vyhnala ; 
kd\ž spatřila láhve, začala klíti, a ze zlosti uvázala si je na ocas, ab\- 
je zahodila do moře. Když ale je chtěla hoditi se .skály, pozbyla rovno- 
vah)', spadla i s láhvemi do moře i utopila se. Konec verse albánské 
jest tedy poněkud jiný než v připomenutých versích ruských, podle všeho 
však pokažen a před})okládá tedy versi jinou, lepší, podobnější versím 
ruským. l^ájka tato byla již dobře známa v staročeské literatuře, za- 

])sána jest, jak známo, v rkj). Hradeckém. Alex. Briickner nalezl latinský 
text její v jednom rk[). vratislav.ském z pol. X\'. stol., a .sice v té části 
jeho, kteráž byla napsána nejspíše Cechem. (Archiv, f. slav. Phil. XI. 471) 
Pro původ bajky této ne vy svítá z toho tedy nic, nelze proto, před- 
pokládati če.ský její původ, neboť nalezeny byly verse jí velmi blízké 
hojně v Rusku a také v Ii^piru. Shoda pak jest tak úzká právě v podrob- 
nostech velmi význačných, že nelze piedpokládati, že byla mohla na 
různých místech v Cechách, v Rusku, P-piru býti vynalezena .samostatně. 

Srovnávací studium tradic lidových j)ostupovalo zprvu ve shodě 
a ve spojení se srovnávacím jaz\kozp\tem indoevroj)ským. Právě tak, 
jak národové evrop.ští vynesli ze svých |)ravla.stí, z centrální Asie zá- 
klad) svých jazN ku, taktéž přinesli odtud do svých nových .sídel základy 
.svých bájí, svých nnthii. Staré své m\thy národové pak ovšem dále 
přetvořovali a zdokonalovali, výsledek tohoto |)řetvořování i)rastarých, 
praarských bájí spatřován v [)ohádkách a báchorkách. Shoda evropských 

*) :)iMcuncíiiri. II;i[n.'.uii.i;i |ty<'«'KÍ;i '.'K.r.if.ii. 'J vyd 18S2, str. 8. si.; srv. pod .VH:iHaci.«»n'i. 
I*. u:\]i. «,'K- líl, 20sl. ; nioiinh Miiri'[n'a.iM i l.nf|i..-jaii kji. ÍI. str. 4 č. 3. 'Iy<'uiH»*í:ifl TpyaM 
lí, str. ll.'l si. č. '{/, M:iH;Kyii:i (hawji str. 1 si. I'y.i4oiiKo io;kií«»|». <m: 1 str. IS. 



pohádek, z počátku patrná třebas m- v t»»m plncm svctlo jakt> dnos. vy- 
světlována shodou, í>i)olečností jich základů. SjH»k'čny všmi pohádkám 
jsou zbytky viry sahající do duhy nejstarší, viry, která so vyslovuji* 
v obrazném pojímání vCxi nadsmyslných. Tcito mythické podobá sr 
malým zlomkům rozbitého drahokamu, ktoró jsou roztri.»ušen\ po /.emi 
zarostlé travou a květinami, jež odkryje jen bystřejší oko. \'ýznam tohn 
dávno se vytratil, ale pociťuje se ještě, d<»dává i>ráve jxíhádkám jich 
obsah, zároveň pak usjKjkojuje přirozenou zálibu na zázračném; nikilx 
nejsou pcjuhou hrou bezi.»bsažné fantasie. Tak píše jeden z nejpieil- 
nčjších hlav této .školy, \'ilém (irimm. "'i rrijxníštéli sice té/, .stehování 
pí)hádťk, aje v míre velice obmezené: »Nepopirám. praví \'iiém (irimm, 
možnost, v jednotlivých případech [»ravdějKídobnost ]>řechodu pohádk> 
od národa k národu . . . Ale jednotlivvmi vvminkami new kláda se ještě 
veliký rozsah a daleké rozšíření společného majetku: nezjevují-li se t>té/. 
pohádky na nejvzdálenějších mí.stech, jako se jirolamuje j)ramen na nu'stech 
od sebe velmi vzdálených: M A piíi)U/enské svazk\' pohádek vysvětlovali 
zcela tak jako příbuzenské svazk>- je(ln«»t]ivých jaz\kíi. Se zvláštním ohledem 
na pohádky německé na|>sal týž učenec Hranice společného rázu a obsahu 
pohádek označí .se velkým i)lemenem, které se nazývá obyčijně indo- 
jfermanské, a [)ríbuzno.st .stuj)ňuje se v stále už.-^ích kruzích kolem sídel 
Němců, v témž asi i)oměru, ve kterém pt»zorujeme v jazvcích národů 
tohoto plemene r>'.sy .spi>lečné a zvlá.štní. ■ 'i Podobně soudil i větší bratr 
Vilémův, Jakub. •* i 

Dle definice J. (I. v. I lahna ji'st |)<»hádka ui\thus v\ spěly na 
poslední stupeň svého vývoje. \'yvíjí-li se dále, v\ loučí se ú])lně v.šecken 
živel zázračný, jjověst neb jnjháilka st; změní v ]>ovídku <lěje zcela lid- 
ského. Může-li pak pově.st pozlnvši v.šech zázračných živlu dále |)outati 
zvláštním svým zauzlením vnímavost lidskou, přejde do radv zajíniíívých 
povídek čili novell, jichž má každý národ větši menší pnčcít, od nich/ 
se ničím nerozeznává jiověst zbavená svéh<> prvotního rázu. Aml) pu\ěst 
nabude rázu jednoíhiché události historické, ale v trt«) lonně r\ehle by 
musela zmizeti z tradici* ústní, i»rotože jí .schází tmel zázraku a víry 
veň, kterýžto právě pově.sti i)ropujčuje životní její sílu. Povídky krato- 
chvilné J. G. v. Ilahn ])řesně odlišuje od báchorek, ony .se vynalézají 
po dnes, t>'to vznikly v jiraveku lidstva. Kratochvilné povídky jsou sice 
též velmi silně rozšířeny, stejní- jako báchork\'. ale prí»to ze jich 
podstata jest velmi rozdílná, neplatí snad od]»or jnoti \\ kladu, který 
v obecném rozšíření báchorek spatřuje důkaz jicli w^olrélm ^t.ní, -aha 



•) Kinder- und Hausmarchen gesammclt durch liic Hriulcr ' rrimm Mí. ( IS.^jíh 4<ry. 
*) Kinder- und Hausmiirchen. ^ vyil., str. LXIII. 
-) ib LXIX. 

**) srv. předmluvu německého lieklaflu Vukovýťh pohádek srl>skýi li sfr VI. 
a předmluvu I^iebrechtíjva překkidu IVnlainironc 'lS4^i str. ÍX si. 



8 

jícího až do pravěku^). Tak psal tento učený sběratel a vykladatel řeckých 
i all)ánských j)ohádek jcste nčkolik let po epochálním vydání l^anča- 
tantry, ač znal dobře nové učení hájené v této knize Th. Benleyem. ^i 

V myMenkách tóchto o vývoji pohádek ze starých bájí, o jich kle- 
sání v jirosté povídky obsahu více méně všelidského ležel zárodek pro 
hojné přestielk}' bujnou fantasií překypujících mythomanu. -- 

Mimo jiné í)ak zvláště ještě Max Míiller i)řipisoval prvk>\ zárodky 
|)nhádek době předcházející dělení plemene arského. Národové se- 
skupení j)od obecným jménem i)lemene arského čili indoevroj)ského — 
Indové, Peršané, Keltové, Řekové, Římané, (iermáni a Slované — mají 
nejenom tatáž slova v každé zemi pončkud modifikovaná a tutéž j^ram- 
matiku, než zachovali také podle všeho množství prostonárodních podání, 
kterážto vznikla dříve, než opustili svou společnou pravlast. '') Naše bá- 
chorky jsou poslední zbytk\', čili, smíme-li tak říci, detritus, trosky 
staré m>thologie , ^") pohádk>' či báchorky jsou moderní patois m>tho- 
logie.< *^) 'Tytéž pohádky, které podnes vypravují chůvy týmiž takřka slovy 
pod duby hvozdu dur\ňských i i)od stiechou vesničanů norvéžských, jež 
poslouchají kupy dětí ve stínu velkých fíkovníků indických, tyto pohádky 
byly spohíčné dědictví i)lemene indoevroi)ského, a za jich původem se- 

v 

stoupíme do oněch vzdálených dob, kd\' ještě žádný Rek nevstoupil 
na půdu evro})skou, kd\- ještě žádný Hindu se nev\k<>upal v posvátných 
vodách (ian<íesových. Zdá se to býti i)odivným a musí se také do jisté 
mírv obmeziti. Netvrdíme, že stará chůva, která na svvch kolenou hou- 
pala oba předky národa indického a <^'er manské ho, každému zvlášť vy- 
pravovala i)ovídky o Sněhulce neb Červené Karkulce právě tak, jak se 
vypravují dnes, že je ti pak dále vypravovali svým dětem, a že tímto 
způsobem se dochovaly až do našich dnů... Jest ale velmi jisté, že 
I)aměť národa s podivuhodnou věrností zachovává staré zkazky národní. 
Skandinávští obyvatelé Norvéžska jsou více než tisíc let jazykově od- 
děleni ;od svých německých bratří na pevnině, nicméně zachovali ne- 
jenom zásobu svých národních zkazek, než vyj)ravují je namnoze týmiž 
téměř slovy. Mnohem nápadnější jest fakt, že oni arští hoši, předkové 
Hindů, Římanů, Řeků, Němců, zachovali staré číslice od jedny až 
do desíti . . . Nebylo věru obtížněji, zachovávati slova tato a tisícr 
jiných, než pamatovati si hezounké pohádky o Sněhulce neb Červené 
Karkulce. Pro okamžik chceme jen dokazovati, že zárodky těchto 
piíhádek náležejí do doby, která předchází rozdělení j)lemene ar- 



') Griechische und albanesische Miirchen í, 1861, str. •> si. 
*"! Podobné soudili ješté mnozí učenci, ku př. Ilyacinthe Husson: La chaine 
traditionclle (Paris 1874), srv. jmenovitě str. 175 si. a j. 
^) Essays von Max Miiller II, 'Jl7, pod str. 199. 
'") tamže II, 1S7. 
") tamže II 177. 



ského, že titcž národové, ktoří stohujíce se se >r\i'iu iia jih nesli 
s sebou jména slunce a jitřenky i viru ve stkvíci boh\ neljeské, méli 
ve svém jazyce, ve své fraseoloifii m> tlioloirické, \ příslovích svých 
více ménc v\vinuté zárodk\\ ze kterých zajisté nutní* museli vzrůsti 
byliny identické aneb aspoň velmi podobné v každé pudě, i)od každým j)oil- 
nebím. '^ ^*) Chccme-li t\to poslední trosk}* staré poKizapomenuté ni\thu- 
logie podrobovati vědeckému výzkumu, musíme nejdříve uváděti každou 
modcnií pohádku na stari^ií lej^endu. a každou legendu na ])iiv(»dní m\th. 
Xesčíslné zkazky o všech i)rinceznách a sněhobílých paních, ktí*ré 
úpějí v temných žalářích a vždy se osvobozují mladým, skvělým hrdinou, 
dají se* vcsmés uvádčti na m>th(»lo*fické tradici* (i osvobození jara ze 
země zimy, o vysvobození slunce z tenmot nočních, o návratu jili(Mik\ 
z dalekého západu, o propuštění vod ze zajetí oblačného. Shivem každá 
zkazka *musí se uváděti na legendu neb m\th, ze kterého vznikla, ve 
kterém má přirozený význam, jinak nemůžeme doufati, že dospějeme 
k zdárnému výsledku. • ^•M 

Tohoto učeni i methody této v studiu a u výkladu tradic lidových 
drželi se přečetní učenci jak na západě I''vrop\', tak též u národu slovan- 
ských takřka do našich dnu. ledním z nejhorlivějších adeptu škoh této 
byl Afanasjev, jí náleželi I>uslaje\, Orest Miller, Rehor Krek, Nodilo 
a mnozí jiní m\thomanové. Ze západoevropských učenců vynikl zvláště 
A. dc Gubernatis, v jehož hojných ui>tholoj^nckých s])isech se mohou 
shledávati snad ještě četnější a křiklavější příklads' zneužívání a nad- 
užívání učení i methody školy (jrimmovské, než na př. u Nt)dila. Tčenec 
tento nerozpakoval se ku pv. shledávati ])ozustatk\' mythu ve známé 
bajce o mlékařce, radující se, co všechno si v\clělá z hrnce mléka, který 
nesla natrh, *M jaký základ životního štěstí si získá, jaké bohatství; 
spatřoval v mlékařce, radující se*, ])lesající a j)oskakující samou raiiosti, 
snicí o příštím svém štěstí, o svém ženichu - jitřenku smějící se, tan- 
cující a slavící sťiatek .svůj se sluncem, rozi)íjející lirnec mléka, rozlé- 
vající a rozšiřující mléko v něm obsažené j)o zemi. jind<- spatřuje <»pět 
myth měsíční: bob, z něhož vyro.ste strom az do nebe a po kterém 
leze rek do nebe pro divutvorné věci, stolek jirostři se a j., toť 

měsíc; sýr, který vypadne vráně ze /(jbáku a jío kterém číhá liška, 
toť mčsíc, který nechá spadnouti jitřenka na konci noci''*) a j. v. 

Tyto do směšností zabíhající výstrelkv ško]>" nnlholoj^ické u ]>řeil- 
ních učencCi .školy této valně asi přispěly k úpadku jejímu. Nejen /a- 
její učení .samo jest neudržitelné, než nestačilo !>> ani, lieh.-.s by ♦íc 



"; tamže II, str. 200 si. 
*») Umže II, 208, 219. 

'*) Bajku tuto studoval v přehojných jejídi obmčnAch Max Mullcr znl.i v 
smysle theoríe o stehování látek Kssays- III, str. y.O." si. 

') Srv. Em. ('osquin : í-ontcs populaircs <ic Lorraine str. .XXXXIIl si 



li] 



10 

opodstatnčnost jeho zásadnč uznávala, k výkladu úzkých shod tradic 
evropských i asijských národů. Nechceme poukazovati blíže na to, že 
tradice rozšířené u národů indoevropských nalézají se ve značné podob- 
nosti též u národů asijských jinoplemenných, že se nalézají u národů 
afrických a j. Mohlo by se to vykládati, že báje a povésti, arským 
kmenům známé jesté v jich pravlasti, byly jimi pozdéji k jinoplemenným 
národům na sever i jih, xny^chod i západ j)řeneseny. Výklad podávaný 
školou mythologickou nestačí hlavně proto, že se neshodují pohádky 
a povésti jen ve svých prvcích, v základních svých idejích, v hlavních 
motivech, než, co jest nad jiné důležité, v jisté pevné a stálé, určité kom- 
binaci idejí a motivů. A to právě ukazuje neomylně na to, že pohádky 
byly kdesi kd\si kýmsi složeny, a s místa svého prvotního vzniku, slo- 
žení ])řenáseny byly cestou ústní i písemní od národa k národu, od 
místa jednoho na místo druhé, z jedné dob\' děděny do doby pozdější. 
Pohádk>' v různých dobách u různých národů zaznamenané shodují se 
v rysech nejenom význačnějších a důležitějších, než též v podrobnostech, 
ba malichtírnostech. Cosquin poukazuje (op. c. str. XI i jako na doklad 
toho na rozšířenou pohádku o zvířatech vděčných ])ánu svému, za to, že 
je \ykoupil od jich trýznitelů; bylť člověk ten obelstěn o svůj divotvorný 
prsten, neb jiný svůj talisman, a zvířata tato (obyčejně kočka, pes a 
myš neb jiná) najdou prsten tento; nepiítel jich i)ána (nevěrná žena) 
uschf)val prsten ve .svých ú.stech, m\š i)rijde, zalechtá ho v nose svým 
ocáskem, člověk kýchne a vykašle j)r.sten. Ne méně význačný jest jiný 
motiv, který .se v téže ])ohádce důsledně v nej>atrných obměnách vy- 
skytuje, t. j. zvířata tato [>lavíce se přes řeku ztratí prsten, a jak potom 
prsten ten z řek\- opět dostanou. Stejně jako v uvedených Cosquinem ver- 
sích od .samého západu evropského až na asijský východ v jiných je.ště versích 
ku př. v jedné ])<)lské z Haliče (Lud. 11, str. 66), v maloru.ské z východní 
Haliče ( KTHor])a'i'. iir»ipHiii: 1, článek H, str. 16), ve velkoruské (í)p.i<*HUofliri. 
str. 23), v běloruské ((ílinski II, 109) dobyla myš prstenu, po případě hadí 
koruny, o kterou královna byla reka obelstila. V jiných oj)ětně příbuzných 
pohádkách jinakým zi)iisobem uschovala zrádná žena neb milenka divu- 
tvorný talisman reků\ , v slovenské jedné versi ku př. (Slovenské PohFady 
1S96 sir. 226) zamkla divutvorné hodiny do dřevěné truhly ve .sklepě, 
v pomořanské versi íL'l. Jahn, Volksmiirchen aus Pommern und Rii^en, 
str. 330) leží divutvorný zlatý prsten v nějakém zavřeném pokoji ve 
skřínce, v běloruské versi ( lllcriii-i. MaTť|). etBep >. jaii. icp. II č. 9 .str. 17) 
uschován kamínek zázračný, talisman v nějaké truhle. Jinakým způ- 
sobem v těch i j>od()bných versích dobyla opět kočka neb myš onoho 
tali.smanu. Na zpáteční ct^stě přes moře vypadl talisman kocourovi 

z tlamy, kdy i)rávě měl odpovětlěti psu, že jej má, v běloruské versi 
(Glinski II, 110), v haličskoruské (Eruurpai'. .^up. I. c), v slovenské a j. 
.stejně jako v odchylné jinak versi mongolské i Henťe\", Pantschatantra 1, 



11 

211 si.; H. Jiil^. l>ii* Marchen ilc^ Siddhi-Kiir. c. Kí'. kdr uj»icc rnřla 
drahokam v ústech na mctlvcdu sedíc spoUi s myši; jinak \ polskč 
iLud. II. 61 1. kde kocDiir spatřiv rybku, chtol ch>"titi rybku a při tom 
vypustil hadí korunku. 

Xi^chceme to dále ruzprádali. neboť ka/.dý zajisté prisvédCí, /.e 
jsí»u jisté rysy, které musely b\'ti vlastní nejstarší versi, prototypu po- 
hádky této — zmény pak v jednntlivo^tech f>oruznu se vvskytujieí na- 
staly ])ri přenášeni pohádky od nán)da k nánjdu, <hI pokolení k po- 
kolení, zmény způsobeny buď úmxslne lokalizováním látk\, ui>ra\ením 
látky k pomérúm místním, !)ud' mimov.«lně, tím že |)uvodní r\sy za|u»- 
mínány byl\-, bud* bezděčně pod vli\em jiných látek méněn>, prepraci»- 
vány atd. Ale vždxcky dlužn«) inedjiokládati urCitý proloiyj) nékdy kýmsi 
složený. Mohli b\ch<)m ukazovali na mnohé a mnohé látk\, o doktoru 
Vševědovi, o zloději mistrném a jiné i jiné látk\, které nemají na sobě 
nic a nic bájeslovného, mythického, na t. ř. ťabliaux. anekdotx, bájk\ a j. 

Shod\- v j)t)drt»bnostech velice nápadné nalézáme mimo to také 
v ])ohádkách, které nejsou i)r(»st\- bájeslo\ného rázu a které /x\i\\\ si' 
nasvědčovati tomu, že u národu je \\ prti\ ujících takové mvthické před- 
stavy skutečně byly. Sr\. ku ])ř. nahoře })ři]M)menuté verse o vxníěnění 
dítěte žentju nadpřirozenou a o poznání takého dítěte nadlitlského jiu- 
vodii. Aneb srv. následující j)ohádku staroindickou '*) : Sluha jistého 
chrámu jménem Priyajalpaka měl ženu \elmi s\árliv<»u a zlostnou, lilízko 
bydlel na stromě démon a ten jiřed ní utekl, usídlil se na nějakém 
stromě za vsí. Konečně také muž před ní utekl, setkal a seznámil se 
s démonem, i oba soudruh* »vé v neštěstí bydleli nyní spolu, a dem<»n slíbil, 
že mu prokáže dobrou službu. \'jel démon d(í těla královské dcer\'. 
Nikdo nemohl princeznu v\léčiti, až náš Priyajalpaka, po nuiohých obětech, 
po různých léčidlech a zaříkadlech, ]>ožádal démona t> s nii dal své 
slovo, mu.síš je xěrně držeti. Opustil demun prince/nu a di\utvorn\ 
brahman bohatě obdařen <i(l kiále. I )emon jxizději \ jel ihi iiLi jiní':lio. 
do syna královskéhcj. Panovník poslal ]>r«) prosla\tiii'h«> h'kaie. 1 )enion 
rozzloben nad jeho i)říchoílem, neboť byl mu to /aká/al. ehld ho spolk 
nouti. Chvtrv brahman se ale v\nilou\al: neinišcl snad léčit nemocného 
prince, než oznamovat mu, že zlá žena jeho uslyšela o něm a přišla za 
ním, jak dobrého j)řítele prosí h'.» jen o radu, jak b\ s^ nul zacho\ati. 
Kdvž to aslvšcl démon, i-ekl mu, ať jedná lak chce*, sám /x půjde do 
jiného kraje. Tak b\l ted\ léž i)rine wlťccn. Kdo/ si nci)riponi<'n'- 
hojně u nás rozšířené ]»oháilky o čertu, jak- \\\v\:\ pn*d /!oii 7A\^v^\\ a jal, 
se (jdvdcčil jejímu muži.'*' Shoda me/.i iMiliádl.on -,tat •íindnl.on a ji'jínii 



*") Der Te.xtus ornatior der V^kasaptaii. I.in r.<.itiri^ ziir M:iri:íu:nkunilc von 
Richard Schmidt. Stuttgart, 18%. sir. 5") si. 

'", Bcnfey (Pantschatantra. I ř»tr. ."ii9 si. ohMrm: i»-i|i:«lnal o u'- poháíier. vy- 
četl hojné její verse orientální i /ápadní. ip.lví nimi lakť- Oe-kon vm-sí »n«:i/.;-.;mv.ni- 



12 

versemi evr()])skými jest příliš značná, než že by se dala vyložiti jen tím, 
že z j)odobné praarské i)ředstavy samostatné se vyvinuly na východě 
i na západě podobné zkazky, a jsme takřka nuceni k jedině možnému 
výkladu, že zkazka tato byla na místě prozatím blíže neurčitelném* 
snad na východě v Indii, složena, a s toho místa se í^ířila z úst d<» úst, 
se dědila z pokolení na pokolení. 

Pohádky tedy ncíjrozmanitějšího obsahu, jakož i bajky národu 
evropských i asijských, též ostatních krajů světa jsou si do daleké větMny 
tak podobny, shodují se tou měrou až do nejnepatrnějších rysů, že nelze 
vysvětlovati shodu jich tím jen, že se zakládají na jistých společných 
názorech mythických v pravlasti plemene indoevropského, než že nutno 
předpokládati určité prototypy pohádek, které byly písemně v starých 
dobách již zaznamenán}' aneb v době nové z úst lidu zachyceny. Ne- 
zbývá než předpokládati, že prototypy pohádek našich byly někde slo- 
ženy a že se pak s místa svého vzniku rozšířih' na všecky strany hlavně 
cestou ústní, částečně též pomocí písma : 



II. 

T h e o r i e p ř cj í m á n í lát c k. Pohádky se .stěhují, látky se pře- 
jímají. Kde byly složeny prototypy našich pohádek.' Na tuto otázku od- 
povídá s<í různě. Nejdříve zodpovídána byla otázka takto: Indie byla 
nevyčerpatelnou studnicí zkazek i ji o hádek rozšířených po 
celé téměř zeměkouli. Učení to bvlo vvsloveno a obšírně odůvodněno 
od Th. Henfeya, jeho se drží, učení to zastávají a hájí znalci tradi- 
cionalní literatury j)rvníhí) řádu, jako Reinhold Kóhler, Gaston Paris. 
Em. Cosquin, W'.. A. Clouston a j. 

Tito učenci .sledují každou pohádku, každou látku i každý jednotlivý 
motiv od jednoho národa k druhému, vyhledávají verse shodné v starých 
.sbornících evropských (máme italské sborníky z 'XYI. v., franc. ze 
XVII v.) i ve sbírkách východních, asij.ských, srovnávají a analysují je 
do ])odrobností, přesvědčeni j.souce, že jen touto cestou, tímto zj)ů.sobem 
se jim podaří řešiti otázku o mí.stě a době vzniku každé jednotlivé 
zkazky, a do.s])ěti pak k ře.šení hlavní otázky: odkud a z které doby 
pocháztrjí na.še pohádky. Otázky tyto řešiti jest vážné ba nutné i pro 
to, že jen, když tu dospějeme k výsledku })oněkud určitému, budeme moci 
řešiti další otázky, pokud a kterou měrou byly pohádky jednotlivými 
národy měněny, ])řepracovány. Tatí) methoda v .studiu podání ná- 
rodních jest jediná přesná a piísně vědecká. A právem mohl s toho .sta- 
noviska říci Em. Cosquin jako Benfey a R. Kohler La question de Torigine 

tejŠí ze všech sem náležejících pohádek národních* zaznamenanou B. Némcovou. 
Srv. ještč Gustav Meyer, Kssays und Studien I, str. 260 si. 



13 

dťs contcs jíopulaircs cst um- qiiestu»n dr fiiii lop. c. str. \\'i. Vvi- 
vrženci a zastancové thcoric indické dokazují, ži* toto podiol»nó studium 
na^iich pohádek, nechť se bere různými cestami a v\ch«izi z ruznýcii 
hicdisk. vždy dospéje do téhož centra, do Indie, nikoliv dt> Indie 
dob bájeslovných, než do Indie historické, l^oukazuji na fakta literárné 
historická, že se zachovaly indické sborník\ pohádek jako Pančatantra, 
(^'ukasaptati a j., že tyto sÍH>rník> překládány b>l\ od národu sou- 
sedních, Per!>anú, na severu ud Mongolu. Tibi-tanů. pronikly k Arabům, 
a od téchto národu východních k národům evropským. Tím zj)Usobem 
šířily se pohádky indické a d<í>pely až k národům evropským cestou 
literární. Jest to výmluvným svědectvím pro velkou oblibu, se kti-rou 
se indické sborníky pohádka »vé u všech národů |U)ikával\-. Touže 
cestou z týchž krajů šířily se pohádky též cestou ústní. I'^m. Cos(|uin 
na to klade zvláštní váhu, nechce připisovati indickým sborníkům 
tak hojné překládaným, zpracovávaným a na])odolu>vaným zvláštní, 
vynikající vliv na šíření pohádek v Asii, I'^'r<">pé a severní Africe, než 
mvslí, že mnohem více se šířil v cestou ústní. Bvh' přinášen v východní, 
crientalní verse do Kvro|)y západní již v ranním Mřeilovéku, mnoho při- 
spěly v tom ohledu zajisté křižácké \álky, nmohé byly zanášeny Araby 
dobyvatelskými na samý záj>ad evropský, jiné snad opět výbojnými 
Mongoly do východní ]Cvroj)y, a tito národo\é poznali zkazky indické 
nejenom cestou literární, než asi daleko víct* cestou ústní, byl\ť jich 
styky s Indií velmi úzké. Studují se prott* horli\ě pohádky dnes v krajích 
Východní Indie zaps£\né, konstatuje se velká jich shoila s pohátlkami 
evropskými, neméně pak podařilo se také konstatovati shoda novoindických 
jiohádek s versemi za])sanými v starých sbornících in<lirUých, tak jmenovitě 
připomenuta shoda nt)Voindických \ersí l)oktora \'ševěil\ se starou vimsí 
zapsanou ve sborníku XII stt»l. Kathá-Saril-S.ij^ara ((.'osíjuiii o|>. e. 
str. XX). Přívrženci thecjrii- imlické ovšt-ni přiznávají, ži- nenalezli dosud 
v Indii pro všecky naše evropské pohádk) j)arallrly /ád<»neí, jak by 
toho vyžadovala jich theorie, ale doufají, ba jsou prt's\eilecni. zi- se jim 
podaří dokázati podoi)nost a shodu evro]»ských pohádi-h s indickými 
versemi, jen až tradicionální literatura indická bude dnkhulněji a hlouběji 
prozkoumána. *^) Tato práce byla vlastně teprve jíoěata. ale již dala 
žeň bohatou: od Himaláje až k šimkýni líobícžnim krajům Indie i na 
ostrove Ceylonu nalézají se naše jM»liá(lk\' iljii. ( '••'^(luiii, Les eonte.^ 
populaires et leiir urij^ine sn . 17'. 



"■) Rheinhold Knhler již r. l.S^»5 nriiisal: . . jcdcntills <\\\y\ ;i1m-i m hon ji.i/i 
so viele Márchen auf indische íjucllcn sichcr /uriirk^ďilirl, ilas-s wir aucli hei dun 
Qbrigen schr vorsichti}^ mit der Annahmc sein míisscn. dnss sic autochtlifnien l.'i- 
sprungs seien. Ganz bcsonders abcr wird man ^irh hiUcn niiisscn. in jcilcin 
deutschen Márchen einen verblasstcn und rntsíttlltcn uraltcn heiíliiixhcii Myihus 
zu sachcn...< (Aufsiitze iibcr Marchcri und Vulkslitdrr sir. L'.'. . 



14 

Než nemela jen Evrojja středověká své pohádky, mela je nepochybně 
již Evropa ve veku starém, vypravoval si pohádky zajisté již svét staro- 
řecký a starořímský. Z pohádek této starší doby známe především zkazku 
o Psyche^ ve zpracování Apuleiové. Cosquin dovozuje, že i tato -anilis 
fabula ^ jest vlastně původu indického: pod širokým pláštčm mytholo- 
gickým, kterým zkazku tu oděl Apuleius, i)ozná se dle jeho vývodů 
snadné indický j(Jí i)úvod. Stará zkazka, která byla podkladem vy- 
pravování A[>uleiova, bylať původu vlastně indického, jako příbuzné verse 
evroj)ské, které blíže s pohádkou staroklassickou nesouvisí. Na její 
původ indický poukazuje jmenovitě motiv o vděčných zvířatech pomá- 
hajících rekyni i-ešiti těžké úlohy, uložené jí tchýní její.lS rv. oj), c. JI. 
224 .st., 242 si.). Hýly tedy podle toho pohádk\' indické přenášeny dále 
na západ již před vystoupením Arabů. K starým pak Řekům pro- 
nikly zkazky indické ode dávna, což (.všem lehce jest pochopitelno při 
hojných úzkých, válečných i mírných, obchodních stycích Řeků s A.sií.^'^ 

Na dt)t vrženou svého učení poukazují za.stancové theorie indické 
na to, že naše evropské ])ohádky mají valnou měrou tytéž základní ideje, 
které ode dávna vyznačují duševní život Indů. Benfey shledával v našich 
pohádkách reflex idejí ne tolik indických, než přímo buddhistických. 
Tčenec tento ukázal, že sanskritské sborníky bajek i pohádek byl\' pů- 
vodně zredií^ovány s])isovateli buddhi.stickými, j)o reakci pak brahmanské 
byly předělány a i)řej)racován>- l)rahman\, a prvotní ráz buddhistický 
s nich .setřen. Před tímto přepracováním v duchu brahmanském b\ly 
sborníky ty přeloženy již do jiných jazyků, lak Pančatantra do jazyka 



'■') ( 'harakterisuje výmluvně styky řecko-indickč ve starověku Weber: :^In 
Folge von Alexanders Keldzujren habcn bekantlich die Griechen lángere Zeit hin- 
durch in directer Beziehung zu Indien j^^estandcn. Griechische Fursten regierten 
iiber zwei Jahrhundertc hindurch in den nordwestlichen Distrikten Indiens, ja bis 
tief in das westiiche Indien hinein, griechische Gesandte wurden an die Hófe 
der indischen Kónige jjeschickt, — griechische Kaufleute, griechische Kunst und 
\Vissen.schaft traten theils voin Penjab her, theils uber Alexandrien mitten in das 
indischc Leben hinein. Der Kintluss, der hiedurch ausj»eúbt worden, ist unstreitig 
cin sehr bedeutender gewesen, viel bcdeutendcr vermuthlich, als man in der 
Regel noch immer anzunehmen pHegt. Nicht nur auť praktischen Gebieten, z. B. 
bei der Miinzpriigung, bei der Baukunst, hinsichtlich dramatischer AuíTůhrungen, 
astronomisch-astrologischer Kenntnis.se etc, sondern auch in Bezug auf rein gei- 
stiges Kigenthum, wic insbesondere die Obermittlung mannigfacher occidentalischer 
Kr/iihlungen, l'abc!n, .Sagen, Mythen und sonstiger legendarisch-religióser Stoffe. 
Dalúr kamen dann aber auch umgekehrt zahlrciche indische Produkte, materielle wie 
geistige, durch den Handel und Wandel nach dem Occident hiniiber. Und wenn der 
Kinliuss desOccidents auf Indien in dervorchristlichen Zeit iiberwogen haben mag, so 
scheint dagegen in nachchristlicher . . . umgekehrt der indi.sche EinHuss nach dem 
Westcn hin stčirkcren Zug gehabt zu habcn. Manches ursprunglich vom Occident 
her den Indern zugekommene Gut wandertc nunmehr wieder zuriick, und zwar 
in der neuen Gestalt, die es mittlerweile in Indien gewonnen hatte«. (Monatsberichte 
der k^I. prcuss. Akad. der W issensch. 1871, 613 si.}. 



15 

pehlvi na rozkaz krále Perského v VI. stol. po Kr. v ilohč lo, ve které 
biiddhisnius jeňtč kvetl v Indii, a jiné sbírky opčt v překlade nionj^olském : 
Siddhi Kur, povídky Ardži Hordži Chána jsou úplné proniknuty idejíMui 
buddhistickymi. Vliv a sledy buddhistických idejí nalézají se v různých 
sl)ornícich sanskritských, i v Pančatantře v\tvká Henle\- j(*dnu z nejcharak- 
terističtčjších idejí buddhistických, totiž «» \déčnosti zvíiat a nevděčnosti 
lidské. Jest to vůdčí ideje bajky nad jiné rozšířené: Hrahuian (osvobodil 
z jámy tiyra, opici, hada i člověka. Zvíi*ata všechna prokazují se brah- 
manovi l)ýti vděčnými, ale člověk osvobozený odmění se mu černým 
nevděkem. I ij^r totiž daruje osvoboditeli svému zlatý řetí*z prince, kterého 
byl zabil. Clovék jjak dcnuncuje osvoboditele svéh(» jako vraha princova. 
Ve vezeni myslí si brahman na hada; ten se hned objeví a řekne mu 
Pobodnu milovanou choť královu, ránu nikilo nev\ léčí mimo tebe. Vše 
to se stalo. Ncvdéčný jest potrestán a brahman stane se ministrem králov- 
ským. Benfey ukázal ve svém klassickém díle il, 193 si. i, že jest to jx)- 
hádka piivodné buddhistická, nalezl ji ve dvou sbornících buddhistických, 
škodoval ji po literaturách východních i zá])aílních, ukázal, jak ohlas její 
pronikl také mezi lid. Dodáváme, i.c se v\pravuje také u Arménii na 
Kavkaze více ménč j»odobné-^), a sice zvláště podobné versi sicilské, 
kterou pnj)omenuI Em. Coscjiiin (L(\s contes popul. et leur orii^ine str. 21). 
Tento důkladný znalec literatury tradicii >nalní nalezl ješté u černochů 
na pobřeží otročím v záj)adní Aťrice vcr^i velmi blízkou siaroindické 
|)ohádce! lib. 22.) 

ideje a myšlenk\ buddhistické oděné v lei^endy mél\ veliký vliv 
na tvoi'ení pohádek indických, jich působením vznikly jmenovité do 
daleké většiny bajky a ])()hádk\ indických sborníku, Pančalantry a j. 
Buddhismus po vvtce mé! ille vvkladu IJc-nťexova podstatu v vliv na vznik 
pohádek a i na jich šíření nejdříve \ krajích asijských na severu i na 
východě. Jinými i)ak národ \ byl\ přenesen \ ])ohádk\ nékdv budil histické 
dále na západ, pronikly do lArop\' a žijí jn^lnes \ ústicii j)rosi('-lii» lidu. 
vypravují se více méné slejné v zapadlých záti>^ícli o dlouhých /ininích 
večerech v chvších bretonskvch i ťinskveh, s.irisk\eli v střední .\sii, 
v norských i v sicilských, všude témér jk) celé naší zeměkouli. 

Jiní přívrženci theorie o indickém j)U\«>iU.- našich pohádek nepochybují 
o velkém význanui, který měl Inidilhismus na šíření a ro/])rostraiV)vání in- 
dických pohádek, ale obmezují jíího \ý/nain ve vzniku a t\ cířiMu' jich. < *osí]uin 
shledává velmi spravedlivým výklad, že sj)iso\ati'lť' buddliistictí / tra<lic 
lidových Čerjjali anekdot\", ai>olo;L^y, pohádkv, je uj»ra\<)\ali pr-t •-\t' uecní 
nábožcn.ské, ve svých knihách je seskui)uviili dle svých nii .i\Mučn\ ch 
predpi.su. Buddhismu nelze tedv |)řipisovati vznik, slvorcní p<.«hádek 
a bajek, než jenom jich úpravu. Tím ov-^em b\la 1)\- celá <.»tázka 



2<t 



) < 'í'mi|iiííii,'|. m:u«1i. ii.:'"Miii I. I»"..; ■ .. I Xlll. I ást 'J. str. S2 • 1. 



16 

o vzniku našich pohádek vlastnč jesté dále posunuta do minulosti a 
vzniká otázka, kterému tedy kulturnímu hnutí v Indii by se vznik j>ohádek 
měl hlavně připisovati. Třeba vůbec klásti otázku, vznikají-li pohádky — 
dosti složitý to přece produkt slovesný — tak, jak krásně zpívá slovenský 
lid o původu svých písní, aneb tvoří-li se sj)íše, skládají-li se jednotlivci nad 
úroveň obecného lidu vynikajícími, majícími určité názory sociální, nábo- 
ženské, morální atd. Myslíme, že musíme se kloniti k druhé eventualitě 
jakožto jedině f)řípustné. Odpírá-li ku př. Cosquin v citované již brožurce 
své (str. 14) naAenm dnej^nímu obecnému lidu vynalézání i)ohádek - naši 
V(\sničtí vypravovatelé í)ohádek, praví, jsou dalecí úmyslu skládati, vy- 
nalézati pohádky - tím větším právem musíme to odpírati širokým 
vrstvám obecného lidu Aeré minulosti. V pohádkách našich můžeme 
spatřovati jen zintky, aneb chceme-li užiti oblíbeného nyní terminu pře- 
žitky nějaké staré literatury. Pohádky skládány b>ly vynikajícími 
jednotlivci, stejně jak i písně epické (ruské a j.) byly skládány zvlášt- 
ními pěvci, členy knížecí družiny, nositeli domácí kultu r\'. Cosquin ovšem 
neshledává, že popěratelé buddhistického vlivu na tvoření pohádek pod- 
rývají tím velmi značné učení o indicl^ém původu pohádek, naoj)ak praví 
málo záleží ostatně píro naši thesi na tom, mají-li národní pohádky 
evropské pečeť buddhistickou čili ne; mají-li pečeť indickou, stačí, 
a nám se zdá, že tento odraz indických idejí lehce se dá konstatovati.- 
iContes pojHil. de Lorraine str. XXIX). Bylať to jmenovitě víra v metem- 
psychosu, která byla nad jiné plodná pro vznik bajek a pohádek. V baj- 
kách jakož i v báchorkách s jejími mluvícími zvířaty, vlastně lidmi j)ře- 
strojenými, došly právě ideje lidu indického výrazu zcela přirozeného: 
tatáž duše skrývala se stejně v těle zvířecím i v těle lidském. Zvíře 
|)roto mohlo mnohem snáze vystupovati v úloze člověka a býti hlasa- 
telem pravd morálních, než u národů, kteří v metemps\ chosu nevěřili- 
Z této příčiny nemohla bajka nikdež tak se rozšířiti, jako právě v Indii, 
bylať zcela volným, spontánním ])l()clem této země. S touto vírou souvisí 
ideje již ])řipomenutá, že zvířata jsou namnozt* lej)Ší než člověk, osvobo- 
diteli svému prokazují velké služby, ale člověk jich služb)' oplácí černým 
nevděkrm, ba zradou, též sj)olubratra svého, který ho z velkého ne- 
bezpečenství v\ svobodil, zradí, jakmile mu kyne z toho zisk. S ní souvisí 
dále, že se člověk v pohádkách přečasto objevuje jako začarovaný, za- 
kletý v tělo zvířecí, kůži svou zvířecí skládati, svléci může jen v temné 
noci, nikým nesj)ozorován ; zažže-li ncívěsta svíčku, aby se podívala na 
svého ženicha-netvora, měnícího se v noci, v ložnici v krásného ji- 
nocha, jest krutě trestána, ženich zmizí; sj)álí-li nevěsta zvířt^cí kůži, ve 
které světu se objevuje její manžel, musí tento dále v tomto zakletí 
.strádati, žena ho musí dlouho a dlouho s mnohými strastmi v dalekých 
jnistých končinách vyhledávati aul. Srv. dále velice rozšíicnou pohádku 
o k<»couru v botách, kterv chuďasovi vvhledává bohatou, do konce krá- 



17 

lovskou nevčstu, učiní ho bohatým a inocnýni, ale když tento na vrchole 
slávy a moci své zle se odvděčí svému dobrodinci, uvrhne ho zpčt do 
jeho staré bídy a nicoty. Tato víra v metemí)sychosu nenalézá se, jak 
Benfey poznamenal, u žádného národa indoevropské čeledi, mimo Indii, 
jen u Keltů a to pouze v slabých sledech v dobč pozdní. Ani Peršané, 
kteří ze vSech arských kmenů nejdéle byli spojeni s Indy, nesdílejí této 
víry. A i v Indii nevystupuje tato představa o metempsychose v památkách 
nejstarších. Jest to zajisté zjev velice nápadný, neboť pozdčji a dlouho 
před buddhismem ideje tato ovládla nepopiratelné mysl národa indického. 
Benfey již položil otázku, nebyla-li ideje tato do Indie vnesena odjinud 
a sice z Eg>'pta, i poukázal na úzké styky Indie i kulturné ]iokročilého 
západu, zvláštč Egypta. Tím ale učení o indickém původe našich pohádek 
utrpí velmi téžkou, sotva zhojitelnou ránu, jakmile se prokáže, že ideje. 
která měla zajisté velký vliv na vznik a stvoření pohádek, není původu 
indického, než egyptského. *M 

K tomu pak přistupuje jiný jestč závažnéji^í ťakt : zachovaly se nám 
totiž z šeré minulosti e^>ptské některé pohádky, shodující se s našimi 
evropskými versemi, a sice z doby mnohem starší, než jsou sborníky 
indické. Jednu takovou staroegyptskou pohádku ^o dvou bratřích* nale- 
penou v rkp. z XIV. stol. pi. Kr. rozebral důkladné Em. Cosquin (op. 
c. str. LVU. si.), poznav závažnost tohoto překvapujícího faktu pro celou 
theorii, jím tak horlivé hájenou. Je-li to pohádka původně egyptská, pak 
následuje z toho aspoň, že jisté množství živlů egyptských proniklo do 
pohádek indických, že ohromný ? reservoir « indický, ze kterého se pohádky 
rozšířily do všech krajů a zemí, ncnapájel se výhradné z |)ramenů míst- 
ních. My ovšem myslíme spíše, že náslcMluje z toho ještc néco jiného, 
závažnějšího: pohádky neskládaly se jen a jen v Indii, než i jinde, jme- 
novitě v Egyptě, a pohádky nešířily se k jiným národům jen a jen 
z Indie než i z jiných zemí, z jiných kulturnčjších středisk. Jinak a přízni- 
věji daleko pro theorii indickí)U by bylt), kd>b\ se j)()daiil důkaz, že 
pohádka tato v Egypte zapsaná v XÍV. v. pr. Kr. jest |)úvodu indického. 
V tomto případě musela b>" se připisovati pohádka tato národu obýva- 
jícímu Indii před plemenem arským, neboť Áriové sotva v těch dávných 
dobách před XIV. stol. př. Kr. byli opanovali a osídlili Indii. Mimo to 
musela by se tomu pranárodu indickému připisovati přcrdstava o metem- 
psychose, neboť na ní je.st z valné části založena staroegyi»tská pohádka, 
a arští Indové byli by pak od těchto indigenú přijali později tuto 
idei. Tomuto pak pranárodu indickému musel by se tedy připisovati 
velmi značný úděl na stvoření našich p(»hádek. Tradice národů indo- 
evropských byly by podle toho z valné části pvivodu neindocvropského. 
Jedním slovem, kdo nechce i)řipoušt('ti egyi)tský |uivod j)ohádek ze 



•») Orient und Occident 3, 1864, str. 170. 

Národopiuiý Sborník. U. ^ 



18 

staroegyptských pramenů zaznamenaných^^) aneb pohádek jiných starým 
Eg\přanům jinými spisovateli připisovaných (ku př. o pokladě Rhampsini- 
tové) a a tout prix chtčl vznik jich klásti taktéž do Indie, jen aby tuto mohl 
prohlašovati za nesmírnou studnici, ze kteréž výhradně národové evropští, 
asijští atd. přijali své tradice, jest donucen k dalším a dalším otázkám, 
které nikdo nemůže zodpověděti, o nichž přestává všecka diskusse, ja- 
kožto marná, bezvýsledná. Cosquin nechce řešiti otázky takové a podobné, 
poukazuje jen na dalekosáhlý význam tohoto problému, jest však skálo- 
pevně přesvědčen o tom, že stěhování pohádek z Indie do zemí sou- 
sedních a dále do Evropy jest fakt historicky dokázaný. Ale dokázáno 
jest leda, že skutečně velký počet našich pohádek jest původu indického, 
nikoliv všecky, a jest více než pravděpodobno, že i mimo Indii v jiných 
zemích se j)ohádky skládaly a odtud k sousedním národům šířily. 



m. 

Učení o indickém původě našich pohádek svými velmi zna- 
čnými slabinami vzbudilo j)řirozeně záhy [pochybnosti a silný odpor. 
Odpor ten pak se obrátil konečně vůbec proti theorii migrační, proti 
učení o stěhování a přejímání látek, jmenovitě, když nejen podobné ná- 
zory a představy, než i tradice podobné byly nalezeny u různých vzdá- 
lených národů divokých, afrických, amerických, polynesských. Dovozí^- 
vali, že u všechněch lidí se nalézají nadpřirozené živly pohádek, ideje, 
které jsou podkladem pohádek, víra v osobitý život všech věcí, ve zví- 
řata i v strom\- mluvící, v moc kouzel, v možnost návštěv nebožtíků atd., 
u všech lidí, kteří prošli stadium divokosti, u kterých se zachovaly zbytky 
z jich někdejšího stavu. Podobně jako škola mythologická vysvětlovala 
shody tradic národů indoevropských ze společných představ mythických 
převzatých ze s[)olečné pravla.sti, vysvětlovala i tato nová škola >anthropo- 
logická shody tradic u všech národů evropských, asijských, afrických 
atd. z(? společných názorů, zvyků, obyčejů, které se .samostatně vyvíjel)" 
u všech národů v době jich dětství. Tak ku př. důležitý motiv pohádky 
o >Psyche přehojně se oi)akující v tradicích od krajního východu až 
na krajní západ, zakládá se dle výkladu této školy na zákoně uzná- 
vaném různými četnými národy primitivními: v látce jmenované porušili 
manželé, buď muž nebo žena zákon, zakazující i)řísně mladomanželům 
viděti těla svoje nahá, ženě vyslovovati jméno manželovo; zákona toho 



*^) Plným právem praví A. Lang, že tato jediná staroegyptská pohádka stačí 
k vyvrácení celé theorie, která prohlašuje Indii býti kolébkou všech našich pohádek, 
která má za to, že z Indie v historických dobách se rozšířily po celém svČtě tradicí 
ústní neb cestou literární. iMythes, cultes et religion. Par A. Lang. Traduit par 
Leon Marillier 1896, str. 597). 



/ 



19 

přidržují se různi národové divocí, divochové v kraji Futa v severo- 
západní Africe, Cerkesové, Fidžianc, Sparťanc a podle Herodota Mile- 
íané. Popelka hrabe se v popele u pece v daleko rozšířených pí>hádkách 
o Popelce: zachovala se tu prý památka na zákon, který odkazoval nej- 
mladšímu dítěti pec v dědictví. Vítézí-li v pohádkách pravidehie nej- 
mladi^í syn, znamená to pozůstatek práva nejmladšího. Sirotkové vyhnaní 
z rodného domu krutou macechou zabloudí k obru, čarodějníkovi atd., 
obr vraceje se domů čichá člověčinu atd.: to jsou prý zbytky kaniba- 
lismu a dokazují prý, že byl kanibalism v dávných dobách roz.^ířen 
také u předků národů evropských. Tímto a podobným způsobem mohou 
se prý vysvětlovati bez ob.šírnejsích zkoumání podobnosti v koncepcích 
heroických m> thů i pohádek, jak praví hlava ^koly této A. Lanj^. **) 
Principiálně není rozdílu mezi školou arskou či mythologickou a školou 
anthropologickou, obě vykládají shody mezi tradicemi různých národů 
roztroušených po všech dílech zeměkoule ze společných mythu i názorů 
zachovaných z dob dávných, rozdíl pak jest jen v lom, že poslední ještě 
dovozuje, že ji.sté představy mythické, jisté názory vznikají samostatně 
na různých místech u různých národů následkem shodných zákonů psycho- 
logických, co ovšem pnp<^mínali již dříve mnozí učenci a myslitelé. Jme- 
novitě sám Vilém (irimm tak se vyslovil : Jsouť okolnosti, situace, které 
jsou tak jednoduché a j)řirozené, že se všude opakují, jako jsou myšlenky, 
které samy sebou se objevují: mohly se tedv v nejrůznějších zemích 
nezávisle na sobě vytvořiti j>ohádky tytéž ne!) velice podobné; mohou 
se srovnávati s ojedinělými slo\\-, kteráž i v cizích, nespřízněných jazycích 
vznikala napodobováním přírodních zvuků a byla pak zcela shodná aneb 
nepatrně odchylná. Nalézáme pohádk\ toho druhu, jichž shodu můžeme 
považovati za nahodilou .^^) Dokonce Henfey j Připouštěl možnost samo- 
statného vzniku zkazek, uznal, ku i)ř. že m>šlenka o vděčnosti zvířat se 
může považovati za obecně lidskou a že se mohla vysloviti ve výtvorech 
vzniklých nezávisle na sobě. ^'M Může tedy podobnost neb i shoda jistých 
situac v pohádkách u národů velice vzdálených a cizích l)ýti i)ovažována 
za pouhý následek shody, která jest mezi myšlenkami a city různých 
plemen, ale vždy jen potud, pokud máme před stuhou zcela prostinká díla 
slovesná. Jakmile však nalézáme u národů třebas vzdálených a cizích dvě 
pohádky zcela shodné, jež se skládají ze stejné iady situac, motivů .stej- 
ných neb podobných, nalézáme-li na břehu Atlantského oceánu ])ohádku .-4 



") Andrew Lang vyložil své názory ve spise »Myth, rituál and reIi»^ion« vy- 
daném poprvé r. 1887 vXVIlI. kap.; máme před sebou francouzskú vydání >Mythcs , 
cultes et religion. Traduit par Leon Marillier. Paris. t 1896, ka|). XVIII. »Mythes heroi- 
ques et ronianesques« str. 581 si. 

■*) Kinder- und Hausmárchen. IIÍ., vyd. 3. 1S56 str. 405; srv. Lang op. c. 
690 si. Bédier, Les Fabliaux vyd. 2. str. 63. 

••) Pantschatantra I, str. 222. 



20 

sestávající ze situac, motivů a, b, c, d , . . a na březích oceánu Indického 
pohádku A^ sestávající z týchž situac, motivů v témže pořádku neb ze situac 
velmi podobných v pořádku více méně stejném, musíme připouštěti užAí 
souvislost mezi oběma, a všeliký výklad náhodou jest naprosto vyloučen. 
Velmi připadne vyslovil se znamenitý italský folklorista G. Pitré: Za- 
jisté že za jistých okolností myslí, pohybuje se, pracuje člověk jedním 
způsobem a ne jiným; zajisté jest u všech národů jakási prostinká 
aesthetika, rudimentalní, takřka embryonální, souhlasí více méně jisté 
prvky intellektualní produktivnosti ; rovnčž mohou jisté představy vznikati 
a vznikají samostatně u různých národů a v různých dobách; ne- 
méně však jest jisté, když jsou představy tak charakteristické jakož 
některé motivy pohádkové, možno silně popírati tvoření kolikeré a samo- 
statné. Nechceme zapírati, naopak zdravá kritika to připouští, že velký 
počet zkazek, pohádek, legend mimo ty, které jsou dědictvím všeobec- 
ným, vzniká na jednom místě a tam se může zachovávati aneb i dále 
za užší meze své vlasti se šířiti. -*M 

Námitky pronesené proti škole arské, mythologické platí stejnou 
měrou také proti škole anthropologické. Shoda tradic národů plemene 
arského, indoevropského, národů semitských, asijských i afrických, a ji- 
ných a jiných národu jest právě velmi značná, sahá do nejnepatrnějších 
podrobností, jak již ukázali starší znalcové literatury tradicionalní, ne- 
obmezuje se j«n na jisté společné ideje, myšlenky základní, na » pře- 
žitky dávných názorů právních, zvyků i obyčejů, jak to ovšem musí 
přiznati též A. I-ang. Shody mezi tradicemi mohou míti dle jeho mínění 
příčiny různé: Mohou býti namnoze nahodilé, není vyloučena možnost, 
že se čas od času reprodukuje tatáž kombinace ve všech koutech země. 
Mohla býti i)ohádka také jednou prf» vždy vynalezena na jistém místě 
ale v době tak vzdálené, že se rozšířila v dobách předhistorických po 
celém sveté; mohla býti stvořena v starém věku v určitém středisku, 
ku př. v Indii, mohla býti přenesena do Evropy cestou ústní neb písemní, 
později po objevení Ameriky mohla býti přenesena k různým divoSským 
kmenům nového svčta. A. Lang ve své kritice theorie indické a vývodů 
Cosquinových chytil se nejslabší stránk> její, tohoto nepopiratelného 
faktu, že z XIV. v. př. Kr. se nám zachovala staroeg\'ptská pohádka, jejíž 
jednotlivé motiv>' nalézají se v našich pohádkách, vypravovaných po 
celé téměř zeměkouli, že se zachovala z doby, ve které nebylo ještě 
ani Arijců v Indii, za které nevíme, vědély-li vůbec o sobě tyto dvě 
země, Egypt a Indie. Nemůžeme ovšem říci, ani kdo pohádku tuto 
staroegyptskou složil, ani kdy byla složena: musíme se spokojiti s vý- 
mluvným faktem, že pohádka našim evropským podobná se vypravovala 
na březích Nilu již v XIV. v. př. Kr. A. Lang vyvozuje z toho mimo 



•") Novelle popolari toscane 1885 str. XXIV. si., srv. /KNlHIIp. sv. 260 str. 294 sL 



21 

to jei^te, že nemáme vůbec žádného příznaku, který by nám dovoloval 
určiti zemi neb dobu, kde a kdy byly pohádky původně vynalezeny. 
Zajisté mohly se staroe^^yptské pohádky jakož i jednotliví: motivy pře- 
nái^ti na všecky strany světa bez prostřednictví indického, ale jest to 
otázka, o které nic se nemůže říci s naprostou jistotou. Hypothesi in- 
dické odporuje dále, že také Řekové pře<l Homéreni mel i své ])ovcsti 
a pohádky, viz povést o Jasonovi. základní ideu ()dysseje: návrat man- 
želův a tčžkostí ženy ho poznávati, povčsii n C>kl(»pech, o Polyfémovi, 
o sirénách, o Scylle atd., vAecky tyto látky a nit>tiv\' nepřevzali zajisté 
Řekové z historické Indie, a nemáme žádných důvodů předpokládati. 
že by byly bývaly přeneseny z Indie do Řecka. Theí)ne indická nicméně 
jest, ovšem jen ve velmi úzkých mezích. op<idstatnóna, neb«»ť jest to takt 
nepopiratelný, že v střcdovčku cestou literární |)rečelné zkazky j>ri)nikly 
do západních literatur a k národům evropským, že |)roj)a*^'andou bud- 
dhistickou pronikly k ostatním národům asijským, že se rozšířily léž ústní 
cestou až na západ působením různých faktorů, vlivem hojných styků 
obchodních i vlivem výprav válečných, výprav křižáckých, vpádů národů 
asijských atd. Jsou to fakta nepopiratelná, ale (lalekí>sáhlých vývodu 
z nich A. Lang činiti nechce. Vyslovuje mínění, že |)ohádky se vypra- 
vovaly v Evropě již dřív(\ než byly z bidie v dobách středověkých pře- 
jaty. Poukazuje na to, že knižné verse pohádek, aťsi velkých sborníků 
orientálního původu, ať si později domácími spisovateli sestavené a upra- 
vené, neměli přes svou velkou popularitu valného vlivu na lidové vy- 
pravovatele pohádek. Středověká ])ak rukoi)isná literatura lim méně mohla 
míti vliv na .široké vrstvy lidové. Na to \sak lze namítati, že proti faktum 
uváděným, že lid francouzský na př. vypravuje též takové V(Tse o Po- 
pelce, které jsou újilně ni*závislé na versi vy[)ravované .starým i>o]iulár- 
ním pohádkářem franc. Charles Perraultem, možno uvésti opět jiné a jiné ; 
vzpomeňme si jen, jak ku př. hluboko do lidu ruského proniklx zá|)ailo- 
evropská povést o L>ont ko|)o.icimi'i1í, Buovo ď Antona, kterouž m\ známe 
jen z béloruského zpracování .starého jeho vz<lělání západ<»srl)ského, franc. 
román o Mageloně, který byl v X Vil v. přeložen z pol. do ruštiny, orientální 
o Jeruslanu Lazareviči z pt-rské básně Šah-Name, vzpomeůme .si, jak 
hluboko pronikly do lidu le^^endy a ajiokrNiy křesťanské atil., jak do 
pravoslavného lidu ruského j)ronikl\ legendy z katol. sborníku jako 
Legenda aurea, Magnum s])eculum. Otázka o vlivu litrratur\ psané na 
literaturu lidovou není j(\šté daleko rozře.scna, a myslím(\ /.r v>(strann>' 
a důkladný její rozbor povede k výsledkům o[>áCnýni těm, je/ vvshjsujr 
tento anglický učenec. Jiný ještě vývod činí: verse, které byl}- do 
Evropy ve středověku ústní cestou zanescn>, uuisely se tu setkati s ji- 
nými versemi, kteréž tu dávno již kolovaly a které nepochvbně IaK 
dříve známy, než jakýsi písař ei,'\'ptský .si úmysl il na]>sati p»>hádku na 
papyrusu. Na to možno namítati, že nebyly v Kvropě v dobách těch. 



22 

kdy v l^tjyptó byly pohádky již zapsány, ani v jižní tím ménč v střední 
takové kulturní poměry, za kterých by mohla jen poněkud podobná 
díla slovesná vznikati. O Evropě možno ještě méně mluviti néž o Indii 
současné onomu staroegyptskému písaři pohádky >o dvou bratřích<. — 
Theorie indická, namítá dále A. Lang, musí ještě vysvětlovati exi- 
stenci pohádek v Africe a v Americe u národů, se kterými Indie nikdy 
nebyla ve styku. Přívrženci theorie této jednak neuznávají viibcc podobu 
pohádek afrických a amerických s pohádkami našimi, jednak ji vyklá- 
dají, musí-li přiznávati jich podobu, tím, že byly v době nové národy 
evropskými, Hollanďany, Francouzi, Angličany, neb Spaněly k oněm 
kmenům zaneseny. S tímto výkladem A. Lang se však nespokojuje, při- 
znává, že jest do jisté míry oprávněn i správný, důkaz v.šak že jest velmi 
těžký, ne-li nemožný, poukazuje pak jmenovitě na to, že v tradicích 
národa Huaroširů, který zaujímal jižní Peru před dobytím Inků, nalezeny 
byly pohádky pohádkám u nás rozšířeným velmi blízké. Sebral a sestavil 
tyto tradice jakýsi španělský kněz, Francisco de Avila, kolem r. 1608. Lang 
výslovné při[)omíná, že tradice tyto jsou pevně zakořeněny v my.sli oby- 
vatelstva tohoto kraje. Vztahují se na jistá díla umění předhistorického, 
která byla určena k odvodňování země. Huaroširové vykládali je řadou 
pohádek o dvou národních recích, šiřitelích osvěty a o zvířatech jim 
pomáhajících. Stejným způsobem také na jednom místě ve Francii vy- 
kládají práce odvodňovací, které sahají až do XII. stol., připisují je 
místnímu rekovi, Gargantuovi, že všecku vodu vyjjil. Zajisté mohly tu 
podobné mí.stní tradice vznikati samostatně, odtud však k našim slo- 
žitým pohádkám a báchorkám jest cesta ještě velmi daleká. Neznáme 
ale těchto staroamerických pohádek, a musíme se proto zdržovati všech 
podrobnějších j^oznámek. Xesahá-li ale podobnost tradice Huaroširů nad 
shodu o některých místních recích, nad shodný výklad dávných prací 
ve prospěch zemědělství podniknutých, sotva jest Lang oprávněn, činiti 
z toho fakta další důsledky proti obvyklému výkladu shody našich 
evropských tradic s některými americkými, zapsanými v novější době 
z úst divochů amerických, a tvrditi, že hyi)othese o i)řejímání zá[)adních 
látek americkými kmen\ od Evropanů neb i černochů jest chatrná. 

Přejímání z Indie dokázalo by se jen tehdy, kdyby se dokázalo, 
že idejr a zvyky sj)ecificky indické se nalézají v j)ohádkách národů, 
jimž ideje a zvyky tyto jsou cizí. Ale důkaz tento jest sotva možný, 
neboť j)ohádky vypůjčené, j)řevzaté od jiného národa nabývají nové tvář- 
nosti místní, jakmile mění svou vlast. A ideje o stejnosti zvířat a člo- 
věka, o vděčnosti zvířat a nevděčnosti člověka, víra v metempsychosn 
atd., které Cos(|uin prohlašuje za s[)ecificky indické, j)o příjiadé bud- 
dhistické, nalézají se u četných národu jiných, jsou ideje vlastně univer- 
sální, všelidské. Dospívá pak A. Lang ke konečnému výsledku naprosto 
negativnímu: zbývá nám, praví, vyznávati se, že neznáme vlast a původ 



2:5 

pohádek, a že jsme neschopni ustanovovati, které povídky nuisoly l)ýti 
vynalezeny jednou pro vžd\ a ktcrc povídk\- niohl\- vznikati na n<>kolika 
místech najednou nahodilým sblížením obrazu a koncej)Ci, které se na- 
cházejí v obrazotvornosti všech lidí. Jisto jest jen, že se nemiiže stant>- 
\'iti žádná hranice možnosti síření jedné povídky. Mohou se stehovati 
všude, kde cestují kupci, všude, kde se odvádí^jí zajatci, víiude. kde se 
kupují otroci, všude, kde možno sc» ženiti s ženami cizími, všecky cesiy 
po moři i po souši jsou od nepamětných dob jim otevřen \. Zajisté, ač 
s jistým obmezením, neboť černoch neb rudiíkožec jinak přejme cizí 
látku, jak konečné zcela jinak tatáž látka se podává v západní Kvropé 
než ve východní Evropě nebo ve střední Asii. ale mohou všudt* za 
všech okolností vznikati, skládati se pohádky ? 

A. Lang své názory v té i)nčiné několikráte šíře hájil v úvode 
k anglickému překladu německých ])ohádek (Irimmových (1S84), v úvodč 
svého vydání pohádek Perraultových (1888), v úvodě knihy pí. K(»alfe 
Cox o Popelce (Cinderella by Marian Roalfe Cox 1S93). ICm. Coscjuin 
hájil několikráte v polemických brožurkách své názory a poj)íral opráv- 
něnost vývodů anglického učence, naposled r. 1895 v brožurce ^ Les cont(\s 
populaires et leur origine. Dernier état de la ([U(vstion. Literatura tato 
mimo poslední .spisek není nám ])řístupna, a následující poznámky či- 
něny jsou pouze na základě tohoto. \'e své kritice j)oukazuj(» Cosíjnin 
právem a důrazně na to, že se ver.se různých národu nesrovnávají jenom 
základní .svou myšlenkíni, než že se odívají do týchž forem, že motivy 
a vůbec jednotlivé součá.stky ])ohádek sirsku|)ují se všude stijným způ- 
sobem. Již dřívější badatelé tradic lidových Henfey, I\. KíWilcr nejxípírali 
možnost nahodilých shod, někdy je i dopouštěli, ale celíkem a v daleké 
většině ji prohlásili za nemožnou. K. Kohler již r. 1865 j)rohlásil, že jost ne- 
možno pokládati shodu pohádek rozšířených po dlouhé věky přivs daleké 
kraje za výsledek jednoty ducha lidského u velké většině f)iípa(lii, neboť 
shody tyto j.sou tak zvláštního rázu a oj )a ku jí se \ tak zvláštní souvislosti, 
v tak zvláštním seskupení, že určitě můžeme říci, že nemohlx vznikn<')Uti 
dvakráte neb častěji nezávisle na sobě, nejméně již v té souvislosti, ve 
které pravidelně se v\.sky tují ; naopak mohly býti jen jednou na jednom 
mistč a v jedné době vynalezi-ny a musely se udržovati a šířiti přenášením 
a přejímáním.-") To je.st jediné možné stanovisko, a odtud musí vv- 
cházeti každý, kdož chce .se j)ouštěti do studia tradicionáhií literatury. 
Na to seskupení součástek našich j)ohádek neobrací A. Lang náN/itý 
zřetel. Cosquin mu vytýká, že se sj)í)kojuje výhradní- s prací v\ liledávati 
původ idejí, které jsou základem jednotlivýcii ])rvku pohádek, a co \lastni: 
zkoumá, není otázka i>ohádková. A |)rot<í jen, žtr nevzal si práci zkíni 
máti seskupení prvků pohádkových, charakteristických l:«>inl)inncí, niolil 

") Aufsátze uber Miirchcn und Volkiiicdcr str. 'J»». 



24 

napsati v úvodě svého vydání pohádek Perraultových : * Možnosti shod 
(mezi pohádkami různých zemí) jsou hojné. Ideje a situace pohádek 
národních kolují všude v obrazotvornosti lidí primitivních. Kdo nám 
může říci, kolikráte mohly se náhodou spojiti v podobné celk>', se- 
stavené nezávislé jeden na druhém .\..^ A jinde opét v úvode angl. 
vydání pohádek Grimmových napsal: Myslíme, že jest nemožno určiti, 
do které míry jest oprávnčno říci, že pohádky se stehují od národa 
k národu, .se přená.^ejí s jednoho místa na druhé, v temných, nezměr- 
ných dávných dobách starověku lidského, aneb do které míry smějí se 
připisovati identitě obrazotvornosti lidské na videch mí.stech . . . Jak se 
pohádky rozšířily, jest nejisto. Mnoho možno i)řipisovati identitě obrazo- 
tvornosti všude v prvotních dobách; leccos stěhování a přejímání.^ Tyto 
své výklady nepopiratelné shody tradicionální, najmě j)ohádkové litera- 
tury u všech téměř národů A. I-ang později značně obmezil : ve svém 
úvodě předeslaném jmenované knize [)í. Roalfe Cox vyslovil se v ten 
smysl, že mnoho sice možno |)řipisovati identitě obrazotvornosti prvot- 
ního člověka, ale též mnoho, již nejen leccos '', stěhování látek. A ne- 
dlouho potom v červenci r. 1893 napsal v anglické revui The Academy -. 
>Jcst tomu několik let, co jsem řekl -mnoho možno připisovati iden- 
titě obrazotvornosti všude v dobách prvotních, leccos stěhování.': Dnes 
přestavil bych mnoho a leccos , tedy již m noho připisuje stěhování^ 
a jen leccos předpokládané identitě. A dále vyjadřuje svoje názory 
takto: 'Myslím, že náhoda se musí považovati téměř neb naprosto za veli- 
činu, jíž netřeba dbáti, kde po.stup děje v plánu pohádky přesně neb 
zcela p)rostě se zachovává v určité význačné ťc»rmě. V těchto případech 
.stěhování jest mnohem pravděpodobnější než nahodilá shoda.- Jinými 
slovy nezávisle na sobě mohou na různých místech v různých dobách 
vznikati jen představ)', ideje, tradice nejjednodušší, nejprimitivnější, ale 
shody složitěj.ších plodů duševních jako í)ohádek možno vykládati jen stěho- 
váním a přejímáním. Nelze říci, že báchorky se vybavují tak přirozeně 
lehce z ducha našich pro.stých venkovanů jako dým uniká z jich chat,, 
neboť báchorky nemůžeme povahovati za něco tak jednoduchého a prostého^ 
jako dým, možná tak snad říkati, že myšlénka, náj)a(l, pro.stinká anekdota 
a p. tak lehce vzniká, jak blesk se zrodí, jiná hlava .snad chytne, přejme 
myšlenku tu, dobrý náj»ad, sršící viip, nese se dále neb zaniká a tratí 
.se beze sledů jak pouhý dým. Tvedenými slovy Langovými kapitulovala 
napro.sto v.šecka oi)posice j)roti theorii o přejímání a stěhování látek, 
a možno zajisté s Cosquinem opakovati, že theorie tato téměř všeobecné 
nyní již se uznává od folklori.stů. Ozývá se sice ještě místy odpor u učňů 
školy -anthropologické^, kteří si dosaváde neuvědomili kapitulaci 
mi.strovu. 



25 



IV, 

Učení o stehování a přejímání látek zásadně se ioil\ ii/nává. Na 
otázku o původu báchorek a hájek ale odpověděl A. Lanj^, /e se ro/- 
řcSiti nedá. K témuž naprosto negativnimu stanovisku dospěl. mo>.ná /c 
v šlópčjich A. Langových, jmenovitě Josef IK^d ier. ■"*) ICenec lenin 
pojednal o různých theoriích o původu |)<>hádek a jich ro/í;írení. /mínin\e 
se zde napřed o jeho kritice učení, které chce nepoj ííratelné sh(»d\ pohádek 
i jiných plodů slovesných vysvětlovati náhodou, ptulle kterého prý každá 
pohádka mohla býti vynalézána a znovu nalézána, nesčíslněkráte v různých 
dobách a na různých místech, a podt)bnosti, které se nalézají me/i |)ohád 
kami různých zemí, pocházejí z identit\ tvůrčích pochodů ducha liilskéht*. 
Jest to praví Bédicr (str. 63), hypothese, která prijile na m>sl ka/dému 
učni folkloristiky na počátku studií. Může se zajisté |)iipoustěti, že sv<»- 
bodná hra lidského ducha zplodí v různých dobách a zemích tutéž ideji. 
týž nápad velmi jednoduchý : nalézají se v starém umění řeckém a u sta 
rých Mcxikanů nádoby velmi podobné, a jich poiloba se vysvětluje* 
podobností materiálu, nástrojů, stupně vzdělanosti. Můžeme také ])ři 
pouAtčti, že jedno přísloví - týž obraz, tatáž metaťora, tatáž ů\aha mo- 
rální — mohlo se zjeviti v jednom, ve dvou, v desíti myslích nezávisle ; 
možno to předpokládati také u hádanek, ač tu zajisté víc<* již se pro- 
jevovala individuálnost, může a musí se to připouštěti u písní národních, 
kde totéž sentimentální thcma, velmi všeobecné, mohlo se zroditi \ zenu'ch 
velmi různých. Neméně však jest i)ravda, že jsme zaraženi velmi malým 
počtem přísloví, hádanek aneb typii písní liistíirick\ určených, jich pt> 
vahou nahodilou, svéráznou a nikterak nutnou, a značným počtem lorcni. 
ve kterých totéž přísloví, týž ty[) písně, latéž hádanka ^i- /jcvují': to 
znamená nutně ve velké většině případů tvoření jíMJiné, pamatování, opako 
vání, přejímání. Jest dále jisto, že všeobecné ty])y, ía<ly pohádek ku pí 
o zlé ženě, o lsti ženské a p., aneb zázračncí živly |)ohádek i zvířata 
mluvící, kouzelné věci) nt^přináležejí jedné /.(muí, ani je<]né dobé, a že 
mohly t>'to živly býti tisíckráte zno\u v\nalézá]i>'. Ale to, co my nalé 
záme v různých literaturách lidových, k(l\ž p rej « leme od sbírky si ci I ski' 
ke sbírce norvéŽské, nejs(Mi pouze \ 'neobecné- tvpv identiekýeli pííh.nlí!., 
než jsou tytéž zvláštní j)ohádk\ : mezi niillioii\ ženskýtli Ktí. iMen'/ .i 
můžeme mysliti, jest tu jen jistý í)bmezený poc< t l^tí zvláštuíi h. a iip /i 
milliony pohádek, kouzelných báchorek, kťrťrž nnižemr vyiiiwieti, je^-i 
tu také jen obmezený počet |)ovídek v»*lmi po<lr')bnýt:h, 'Jaií \\u medM-dí, 



•*) Les Fabliau.x Ktudes dc littóralure populaire K -i histfjir<; littcrain: *l'i 
moyen áge. Deuxičme cdition revue Tt cnrrig<je. Paris !>>'»'> /.r. 4'/a I. vyd. I-.'/: 
str. XXVII a 48n). 



26 

Popdka a j.), to jest pohádek (spořádaných) sestrojených, kterc se 
opakuji, majíce jednotu díla uměleckého, složitost zápletky románové, 
nesouce pečeť ducha tvůrčího. Pohádka musela byli jednoho dne nčkým 
nékde vymyšlena. Kdyr Kde? Kým? To jest další otázka. Ale vždy 
mus.me vycházeti z toho, že se pohádky šíří, stěhují, přejímají. Grimm 
se někdy sice přidržoval výkladu pomocí nahodilých shod, ale on ne- 
mohl jeřitě znáti tradicionální literaturu národů evropských, asijských, 
afrických tak díikladně a všestranně, jak my dnes, kdy máme přečetné 
sbírky i z nejvzdálenějších krajů, z nejskrytějších zákoutí, dnes, kdy ku 
př. pí. Roalfe Cox ve své knize o Popelce sebrala 350 pravím tři sta 
padesát versí! A když konečně i A. Lang rozhodně zamítl tuto theorii, 
a rozhorleně odmítl podezření, jak by on byl » casualistou < , nenalezne 
se asi, jak Bédier praví, žádný znalec tradicionální literatury, který by 
toto učení chtěl zastávati, hájiti tuto posici naprosto neudržitelnou, ^'-'j 
Za svůj hlavní úkol považoval Bédier kritiku, vyvracení a odsouzení 
theorie indické. Ve svém zápale polemickém využil naskrze všech 
slabých stránek tohoto >sofistickéhov učení a svolával na pomoc proti 
němu všecky, také přívržence mythologické školy, ač zajisté neuznává 
ani jejího učení, neboť dle učení toho nemohly by pohádky býti pramenem 
pro poznání bájesloví toho kterého národa. Klade následující otázky: 
1. Je i)ravda, že se nevypravoval)' v Evroi>ě pohádky v dobách starších, 
dříve, než se rozšířily sbírky indické, dříve, než nastaly těsnější styky 
a pravidelnější výměny tradic mezi východem a západem působením 
Byzance, poutí do země svaté, křižáckých vý[)rav? 2. Jaký byl vliv 
orientálních sbírek na ústní tradice? Kolik pohádek z jich obsahu za- 
padlo do lidu, ujalo se a žilo, vyvíjelo se dále v životě lidu ? 3. Smíme-li 
právem říci, že v pohádkách národů evropských nalézáme hojné sledů 
mravů indických, čili speciálně buddhistických ? 4. Nalézáme-li, srovnáva- 
jíce orientální a západní verse pohádek našich, že západní verse se pro- 
zrazují jako přepracované, pokažené, upravené, vzniklé z čistých forem 
východních ? 

ě 

Přívrženci a zastancové theorie indické poukazují na to, že ze staro- 
věku národů klassických známe jen velmi málo pohádek z našeht) reper- 
toiru pohádkového, a u ostatních národů evropských máme sbírky po- 
hádek teprve z XVI. a XVII. v., sled\ ústních tradic teprve od středo- 
věku. Naproti tomu známe indické sbírky pohádek, víme, že ty literární 
cestou pronikly do západní (i do jihovýchodní) Evropy, a víme, že dosud 
všude po celé Evropě se vypravují pohádky tytéž, které se nalézají 
ve sbornících indických. Bédier se argumentaci zastanců theorie indické — 



I 



■'"; Bědier i»raví >Cette hypothcse est donc bien, commc nous disions, une 
attitudc premiLTc et toute provisoire de Tesprit: elle est de celles qui s'čvaporent 
děs quon les rcgarde íixement En fait, il n'y a pas de >casualistesl« (str. 67). 



27 



r\r 



že Z toho fakta vysvítá nutnč indický původ našich zkazek encrgickv 
opírá. Snaží se pak dokazovati, že klassický starovék ničl zkazky, 
třebas ne sborníky pohádek jako Indie, zcela podobné zkazkám indi- 
ckým neb našim moderním. Benfe\' ve svém klassickém díle dokazoval, 
že daleká vétóina starořeckých zkazek zvířecích, bajek jest původu západ- 
ního, řeckého, nčkteré jen v indických sbornících zapsané jsou původu 
indického, že bajky řecké jsou částečné ze starší dob>\ než b\lo pravdě- 
podobné proniknutí indických bajek na západ, a dopouštél vliv bajek 
řeckých na verse indické. r)tázkou touto zabývali se mnozí klassičtí 
i orientální filologové, ve výkladu [nivodu jednotlivých bajek i v cha- 
rakterisaci stvků řecko-indickvch v tomto ohledu se značné různili. V no- 
věj.^í době anglický učenec Rh>s Uavids našel jich nepatrný celkem 
počet ve sborníku Játakas současném saménui (», ak\ amuni, a učinil z toho 
vývod asi ukvai^ený, že tyto Jatakas byl\' společným jiramenem jak 
řeckému bajkári Babriovi (235 po Kr. i, taktéž indickému Hidpaiovi. •'") 
Bédier poukazuje na methodu, kterou si počínají zastancové theorie in- 
dické, vykládajíce shody mezi bajkami indickými a řeckými. Dovolávají 
se totiž velkých historických událostí, výprav Alexandrových, velkého 
významu řeckého živlu od břehů maloasijských až do středu Asie, st>ku 
obchodních. Bédier poznamenává k tomu jízlivé: podivno, že Rekové a In- 
dové si vyměnili jen bajky, a ne také zkazk\ , i)ohádk> , báchorky, a p. Vyčítá 
dále z literatury starořecké až p<> Hesioda hojné doklady (str. 103 si.), 
že skutečný život žily apolo^y v lidu řeckém v dobách pradávných, kdy 
se je.^tc ani nevědělo v Řecku o nějaké Indii. Z toho dovozuje, že byl 
v kecku skutečný folklóre un véritable folklnre . Jest ale Hesiodův 
apol(»g o ostříži a slavíku skutečné lidový r a ne spíše básníkem samým 
složen.' Jest možno vůbec na počátcích civilisace mluviti o ^folk-lí)re 
t j. o zvláštní literatuře lidové, odlišné od literatury umélé: Apolo^y 
aesopické jeví se nám v pravém rázu tradic lidových, v anouNinnosti. 
Jest tato vlastním a hlavním příznakem tradic lidových r jest anonym- 
nost důkazem, že dílo slovesné, jeh<»ž autora neznáme, stvořily širí)ké 
vrstvy lidové.- Bédier se spokoj uje s konstatoxáním onoh<» faktu, nechce 
vyvozovati z toho, že Řecko bylo matkou bajky a Indie že od néh<» 
bajky převzala; kdo určil, i)raví, vek dví)U sbírek j)ohádkových neb 
dvou versí též pohádky, neučinil ješté nic pro určení vlasti a původu 
této pohádky. Bédier takové <»tázk>' ani neklade, nehííť jxívažuje je za 
zbytečné a marné, jelikož nemziešitelné, jak níže ješté povínu'. Ale ne 
jen bajky vypravovali s(»l)é staří Rekové, ne/ také tytéž celkem pohádky 
Bédier připomíná hojné doklad\ istr. lOS sl.i a txtéž povídky i anek- 
doty, které nalézáme v literatuře stiedovéké i v ústech naširho lidu 



^•) Mimo učenec J. Bcdien.m jmenováno <lokázal iiovéji jcštč Kaaric Krohii 
souvislost řeckých bajek s indickými, l)a i závisl()>t řeckých v^rsí na indických, 
Srv. Bar (WoiQ und Kuchs, ISSv. str. 16. 



/ 



28 

(str. 113 si.). Známo jest, že ze staré doby egyptské se zachovaly pohádky. 
A také v Evropě v středověku ranním před křižáckými výpravami na- 
lézáme pohádky, najmě žertovné, anekdoty a bajky, jak nám ukazuje 
znamenitý sborník Romulus Marie de France, původně anglosaský sborník 
asi XI. v., připisovaný králi Alfredovi Velikému ; ze 137 bajek jeho nalézá 
se v starém Romulus jen 75, odkud vzaty jsou ostatní 42 bajky a 20 růz- 
ných povídek anekdotických ť Vliv piivodně orientálních sbírek, šířených 
zprvu v latinských překladech, na lidovou ústní literaturu byl, jak dále 
Bédier velmi podrobně dovozuje (str. 126 si.) nepatrný, takřka minimální. 
Básníci francouzští a němečtí XII-XÍII stol. čerpali látku ke svým ve r- 
.šovaným vypravováním výhradně téměř z ústní tradice, nikoliv z latin- 
ských překladů orientálních sborníků. To se dokazuje na př. tím, že 
znali na př. pohádku o filosofovi (Aristotelovi), jak podlehl úkladům 
ženským, kterou jsme poznali jak orientální, indickou v Evropě teprve 
v polovici našeho století z Pančatantra, kterou ale středověké vzdělání 
sborníka původně indického, známé pode jménem Directorium humanae 
vitae, vynechalo. Středověkou ústní tradicionalní literaturu shledává Bédier 
dosvědčenou několika latinskými, francouzskými a německými sbírkami 
veršovaných povídek, jak byly vydány ve sbírce A. de Montaiglona 
a G. Raynauda'*M, ve sbírce vydané von-der-Iiagenem, •*^) a ve sbornících 
cxemi)lů od Jacques de Vitry (f 1240) a Etiennc do Bourbon (f ok. 1261). 
Rozbírá |)ak ístr. 133 si.) středověké překlady sborníků orientálních -Disci- 
plina clcricaliss Dolopathos, Sedm mudrců, Directorium humanae vitae , 
Barlaam a Joasaf, a dospívá k výsledku zajisté velmi |)řekvapujícímu, že ze 
všech 4(X) povídek, obsažených ve výše jmenovaných sbírkách západo- 
evropských převzato jest ze středověkých sborníků orientálního původu 
všeho všudy jen 13, a z těchto že 3 jsou již dosvědčeny v klassickém 
starověku. To by zajisté neomylně dokázalo |)ranepatrný vliv orientál- 
ních sbírek, kdybxchom mohli přisvědčovati tomu, že ústní tradice 
středověké Evroí)y západní jest vyčerjKma uvedenými sbírkami. Mimo to 
není tím ještě vyvrácen předpokládaný vliv orientálních, indických pohádek 
na ú.stní tradice evropských národů, neboť mohly se zajisté orien- 
tální látky šířiti též ce.stou ústní, a sice daleko větší měrou, než cestou 
knižní, jak s náležitým důrazem ukazovali zastancové theorie indické, 
Em. Cosquin, G. Paris. •^•') Bédier i)roto hledal v oněch .středověkých 
sbornících je.ště orientální pohádky, které sice nebyly pojaty do latin- 



ji 



) Kccucil génórai et complct des fabliaux des .Xllh et X\W<^ siccies, im- 
priměs ou inédits, publiě ďaprěs les manuscrits par M. Anatolc de Montaiglon et 
par M. Gaston Raynaud I Ví 1X72—18^0. 

") Gesammtabcntcucr. IS.IO. sv. I— III. 

") V recensi jim- menM práce Bědierovy Romania XXII, 1893 str., 136 »j'ai 
toujours admis ... (|ue la tran.smission des conte.s orientau.x avait été surtout orale» 
et venant en grande partie par Byzance, remontait :i unc čpoque trés ancienne.< 




29 

ských sburníků středovékých, ale ktcró známe t jiných sl)irck oricntal- 
niho, indického původu, a shledal tčchto vsehit w^udy ješté 5 istr. 146). 
Evropské formy tčchto pohádek jstni ale mnohem starší než jich ob- 
dobné verse orientální, byl>' by ted> fakticky i původem svým starci dle 
oblíbené prý method>- zastanců theorie indické, dle níž indické verse 
jsou proto původnéjši a prvotní, jelikož jsou často nejstarM včkcm. Kri- 
tika ovSem shlédla, že Bédier ve svém bojovném zápale počet pu vodné 
orientálních fabliaux v středověké literatuře příliA obmezil, že ne 11 fabliaux, 
jak Bédier chce — když vyloučíme 2 »contes, a 5 'exemplů než 

mnohem více totiž 32 jest orientálního původu, čili jest doloženo v orientál- 
ních sbírkách. Mimo to Bédier ům\slnč vvloučil orientální verse, které 
teprve v dobé nové byly z ůst lidových zapsány, ač zajisté tradicionalní 
literatura indická onémi starými sborníky neb>la vyčerpána. / fabliaux* 
starofrancouzských, které Bédier vyčítá (str. 436 si.) p(»čtem 147, jest 
málem čtvrtina známá ve versích orientálních NB starých, počet dosti 
značný, povážíme-li prednč, že nepovšimnuty zůstaly nové zapsané tra- 
dice orientální, a jmenovité pak, že zbývající fabliaux jsou bezcenné 
a bezduché nápady spatného básníka neb více ménč ozdobená líčení 
skutečných událostí. Dle toho by se tedy důkaz o nepatrném vlivu orien- 
tálních tradic na středověkou literaturu nebyl i)odaťil. '^'j 

Kdo chce dokázati indický původ na."^ich pohádek dovozuje 
dále Bédier - musí dokázati sled> indické, zbytky, přežitky buddhistické, 
sledy ducha indického. Pohádky neevropské, cizí, indické mu.sely se pře- 
jaty by\'še evropskými národy přiz|)ůsobovati jich názorům a zvykům, 
musely býti přepracovány. Zastance indického pův(»du pohádek našich 
jest tedy povinen provésti diikaz, že indické vcr.se jsou skutečné starší, 
původnější, nepřepracované a logičtější. Tytí) požadavky vyslovené J. Bé- 
dierem (str. 148) nejsou ale zcela správné. Původní, .starší podání, vy- 
pravování může b>ti zajisté zhu.sta méně dokonalé, méně loj^ncké, než 
pozdější a několikeré zpracování téže látky. Spis. později sám t<» přiznává, 
praví ku př. na str. 210 Stěhují .se pohádky kazíce .se nel) zdoknnalu 
jíce se? Jedno neb (snad .spí.še /) druhé, dle toho, pricházejí-li od ducha- 
plného člověka ke hlupci neb naopak. V tomto pří|)adě redukuje .se otázka 
na to: pohádka se vynalezla, nevíme kde. Znám(í její chatrné viTse in- 
dické, a znamenitou její versi francouzskou. Vzniklo dobré jK)dání z po- 
dání chatrných.^ Jest to možno, nikolik ale nutno. Při naší nejistotě ale 
můžeme spíše dáti přednost hypothesi opačné. Neboť pozorování nás 
poučuje o tom, že Spatné, nesmyslné verse |)ohá(lk\ nemají nikter;ik životní 
síly. Nestěhují se, jsou efcmérní, vetché. .Mnohem správnější Jest <ii»áoný 
přímo názor Benfey-ův iPančatantra I. 32')): Krása, dokonalá kon- 



") srv. Archiv fur das Stmi i um der neiUMon Spraclicn unii l.iltiiiritur-ii. sv. 
93, 1894, str. 209 si. 



i 



30 

gruita ideje a formy v takových a podobných slovesných plodech, sbás- 
néných snad původně v limé národa a dlouho v nčm žijících, a třebas 
již přešly do literatury, snadné opětnč do lidu klesajících, jeví se 
býti obyčejné teprve jako výsledek dlouho jmsobícího, jaksi reflexivně 
kritického přetvořování ... a kdybychom mohli sledovati historii všech 
bajek, pohádek, básní, epů národních atd. až k jich samému původu, 
poznali bychom asi, že nejkrásnéjší díla, jež máme, vzešla tímto způ- 
.sobem z j)očátků za časté velmi neforenmích, zdokonalila se ke své 
zodpovédné formo teprve po dlouhém trvání v duši národní, dospěla 
k nejv>'šší své dokonalosti, když se jich uchopila vysoce nadaná osob- 
nost jak živého výrazu ducha národního a byla vyznačena pečetí vy- 
nikajícího individuálního ducha. Všeobecné tedy aspoň měla by méně 
dokonalá forma právo na prioritu, nedala-li by se dokázati jako po- 
kažená ...' •'*'^) To jest stanovisko zcela odchylné od stanoviska Bédie- 
rova, a s tohoto stanoviska všecky dedukce Bédierovy o poměru středo- 
věkých fabliaux k zodpovědným versím orientálním, indickým, by se 
a priori mčl>' považovati za pochybené. Mnohem více oprávněn jest po- 
žadavek první: nechť se v původně j)rý indických pohádkách ukážou 
indické sledy a zbytky jich původních versí. Zastancové indické theorie 
dávno pocítili oprávněnost tohoto požadavku a starali se vyhovovati jemu. 
Odpůrcové pak ukazovali nedostatečnost uváděných jimi důvodů: to co 
se uvádělo v pohádkách jako zbytky speciálně indických, ne-li dokonce 
buddhistických, názorů a zvyků, zamítali odpůrcové, hlasatelé t. ř. anthropo- 
logické školy najmě ukazovali, že podobné názory a zvyky mají také 
četní národové jiní, tak jmenovitě víru v metempsychosu a j., jak výše 
jsme se již zmínili. Bédier podobně* chce dokazovati neopodstatněnost 
a nesprávnost vývodů zastanců theorie indické, uvádí několik nových 
námitek, ale ne zcela správných. Když ku př. Benfcy (Pančatantra I, 
S 167) uvádí hojně rozšířenou pohádku o učedlníku čarodějnickém, (který 
se naučil přeměňovati se v nejrůznější zvířata, mění se v koně — bratr, 
otec má ho prodati ale l)ez uzdy atd., na konec učitele a mistra svého 
přemůže), a ukazuje její původní předlohu indickou, nestačí proti němu 
poznamenati jen pouhé pochybnosti, že dar metamorfosy jest nejobyčej- 
nější privilej každého, ať si indického neb evropského kouzelníka (str. 153), 
a sice nestačí proto, že asijské i evropské verse této pohádky tak úzce 
souvisí, že všeliká pochybnost o jich příbuznosti jest vyloučena. Po- 
vaha pak a podstata pohádky tak úzce .souvisí s celým duševním rázem 
orientálního člověka, že by s větším asi právem mohl odpůrce indické 

") Podobné R. Kóhler v rozboru Grimmovy pohádky »Der trcue Johannes« 
ukázal, jak naše evropské pohádky v tomto jako v mnohých jiných případech se 
jeví nám býti nikoliv spatnými, znetvořenými versemi, nýbrž zdokonalenými pro- 
hloubenými versemi indické předlohy (Auťsátze uber Márchen und Volkslieder, 
str. 24—35). 



k 



31 

■ 

theorie býti vyzván, aby udal důvody své, proč pohádka tato by inčla 
býti složena mimo Indii, třebas v Evropč ; důvody ty by ovšem musely 
býti poněkud důkladněji rozveden)-, než to učinil Bódicr. Tento plesá 
vítězoslavně, že žádná touha škol\- Benfeyovy patměji se neztroskotala, 
jak ta, která chce odkrývati v pohádkách evropských přežitk\- indicko. 
Myslíme, že předčasné: při všem musíme nejdříve a stále na mysli míti 
těsnou souvislost a nepopiratelnou příbuznost přečetných pohádek evrop- 
ských s orientálními, mimo to vysvětluje se celý ráz pohádek lehce 
a přirozeně na půdě orientální, indické, snadněji asi než v starověké neb 
středověké Evropě, z těchto důvi>dů bude asi i)řcce třeba u přečetných 
našich pohádek předpokládati původ orientální, indický. Mimo to ovšem 
mohly vznikati a zajisté též vznikaly jiné, mnohé pohádky i jinde mimo 
Indii, též v Evropě. To bude třeba vyšetřovati u každé jednotlivé látky 
zvlášť, ale vždy bude zapotřebí též míti na paměti všeobecné proad\' 
v literatuře tradicionalní a vůbec kulturní i)oměry. Zajisté plným právem 
řekl E. Cosquin v jedné své polemické brošurce, ^^') dotýkaje se pohádek, 
ve kterých dochází výrazu prazvláštní láska a příchylnost k zvířatům 
že jsou takové a podobné rysy v našich pohádkách v úzké shodě s ide- 
jemi a skutečným životem Indů, t. j. že pohádky všude vypravované 
odrážejí zcela dobře ideje Indů. Připouští ovšem, že podobné, analogické 
ideje se vyskytují také u jiných národů, z toho však nevyplývá dle jeho 
mínění mnoho prvti theorii indické. Má-li tato býti vyvrácena, jest za- 
potřebí důkazu, že naše pohádky odporují idejím panujícím v mysli Indů. 
Posměch, kterým stihá J. Médier (str. 162 si.) tento jmžadavek, není 
oprávněn, neboť nalézají-li se všude stejné a tytéž j>ohádky. není to 
nutně důkazem, že v.šude ovládají mysle národa, uprostřed kterého po- 
hádk>' ty kolují, tytéž ideje, cit\, j)ředstavy a názory. Národ pohádky 
jisté tvořící byl zajisté proniknut myšlenkami a idejemi, které i^yly 
podstatou jeho pohádek. To však nelze s určitostí tvrditi o národu pře- 
jímajícím ony pohádk)'. Pohádky nemohly vznikn<Miti u národa, jehož 
ideje a názory rázně .se lišily od nncch, jež jsou podkladem a j)od.stalou 
pohádek, kteréž sám vypravuje. Národ snadně přejímal přihádky, trei)as 
ideje a názory v nich vyslovené a jimi illustrované ne.sdílel, neboť ne- 
považoval pohádky za jakousi propagandu jistých názorů jemu snad 
protimyslných neb lhostejných, než liboval si v pohádkách proto, že ho 
bavily, obrazotvornost jeho j)()vzb\izovaly, pomáhaly mu pozapc^mínati na 
námahy a těžkosti jeho denního lopí»tncho života. Ku j)!*. po celé ICvroi>é 
od jihu až na sever i v Asii rozšířená j)ohá(lka o PoKfénvni n(Mií ílů- 
kazem, že všude u všech národů evmpských i asijských niOli vůbec 
mimo tuto původně řeckou báj ])redstavu «» jednookém obrovi, pa- 



*•) L'originc des contes pn|iulaires. curoí)ét:n.*i et les thrurics íJi* M. I-anj^ 
mčmoire prěsentč au cumj^tcs des tnulitions popmlaires de ISsv, par K í'<>s<iuin, 
1891. Známe brosurku tu. pokiifi ji ciLnjc- Hřdier ^tr 161'. 



32 

stýři lidojedovi, neboť pozorujeme, že rysy starořecké této postavy byly 
přeneseny na bytosti mysli a citům lidu bližší, na jakési reky národní, 
aneb na čerta, na f)ersonifikovanou Bídu, Hoře >Gore— zločastije*^ atd. — 
Hojné jsou jak u národů slovanských, taktéž u jiných národů pohádky, 
vypravující na pohled starobylé tradice lidové, že za dávných dob nedu- 
živé, k práci neschopné starce zabíjeli, a proč a od které doby začali 
starce chovati u vážnosti a úctč až do jich přirozené smrti. Tak ku př. 
vypravuje se v Chrvatsku ^^) : Dříve žili lidé dlouho a nechtěli dlouho 
umírati, tak že mladí lidé museli starce zabíjeti. Jeden syn však miloval 
velice otce svého, nechtěl ho zabíjeti, uschoval ho raději pod jednu káď 
a tam ho choval. Tam, kde stařec tento žil, rozhodli se jednou páni, že 
budou voliti soudce a zvolí za soudce toho, kdo nejdříve ráno zpozo- 
ruje slunce. Syn se poradil se svým otcem, jak se má zachovati, a stařec 
mu moudře poradil, ať jen tam jde, ať se odvrátí od slunce a se za- 
dívá na nejvy.^ší horu, pak nejdříve slunce uvidí. Smáli se mu pánové, 
když viděli, jak si při tom počíná, byli ale brzy [iřekvapeni radostným 
jeho výkřikem, že na nej\'\šsím vrchole slunce spatřil. Podivili se pá- 
nové jeho moudrosti i ptali se ho, kdo ho tomu naučil. Přiznal se, že 
starý otec jeho. Uložili mu nyní jiné ještě úlohy, rozřeší-li je, bude, 
soudcem: má ráno přijíti k nim ani bos ani obut, ani pěšky ani jízdmo. 
Poradil mu opět stařeček jeho dobře. Jindy se jim nezrodilo žito, ne- 
měli žádného semena ; i tu mladíkovi poradil otec jeho, takže se opét 
domohl semena potřebného. Kd> ž poznali pánové, jak byl stařeček svými 
moudrými radami užitečný, rozhodli se, že se nesmějí více staří lidé za- 
bíjeti. Podobné jsou některé verse ruské, zvláště zakončením pohádky. 
Tak vypravuje se v Smolenské gub. ***): Po potopě žili lidé náramně 
dlouho, až do 70() let; když pak byli již velmi chatrni, odváželi a há- 
zeli je do nějaké jámy. Když jednou tak vezl syn starce do jámy, 
poznal ze slov svého synáčka, že jemu hrozí týž osud ; slitoval se tedy 
a odvezl dědečka o[)ět domů. Žilť dědeček ještě několik let. A přišly 
zlé časy, neúroda stihala neúrodu, nikdež nebylo obilí. Poradil stařeček 
s>'nu svému, aby vzal slámu se střechy a zašil ji, vzejde žito. Učinil tak, 
kd>ž přišel čas setí, rozestlal slámu po poli, přišel deštíček a překrásné 
mu vzešlo a urodilo se žito. Když poznali, že radu tu moudrou děkuje 
svému stařečkovi, přestali starce usmrcovati. - Zcela podobné jsou 
maloruskc verse z Haliče, •^^) z Kyjevské gub., *") z Jekaterinoslav. gub., **) 
též běloru.ské z Mogilevské gub.,*-) i lotyšská z Liflandské gub.*') 

"*) Strohal, Urvat. nar. pripov. I, č. 70. 

^'') ,XoCiM)Bó.Ti>cKÍft (.'Mo.ieiiť.'KÍfi (!6t)pH. I, str. 236 č. 17. 

'"i Erben, Slovanská čítanka str. 137 si. 

^'^) 'lyniiuoKiii Tf»yai.i JTHiirpji^ř.-írraT. ju*«'IICa. il, str. 526 si. 

*'; MauvKvpa (KasKB str. 143. 

*'; PoMaiioiix Bt.T«ip. f u. IV. str. 179 si. č. 39, 40. 



13 



) 'J'i»ofi.iaHj'L .laThiuioKÍJi ••KasKii str. 269 si. Č. 130. 



33 

Pončkud odchylná jest pohádka bulharská zapsaná v Ochridé**: 
I v této uschoval hodnv svn svého otce v bečce, neboť velice bylo mu 
ho líto. Jednoho dne totiž vsickni synové zabili otce své a místo starcii 
dostavili se mladíci do místní schůze radní. Náčelník se podivil, kam se 
poděli starcové. Řekli mu, že umřeli, jeden na tu, druhý na onu nemoc. 
Vymyslel si tedy náčelník, že jim uloží takovou práci, aby poznali, že 
jim zapotřebí pomocné rady starců. Došel prý cárský rozkaz, aby opatřili 
pro koné provaz z písku ; uložil jim Ihíitu třídenní, nepřinesou-li, budou 
o hlavu kratší. Jen hodný syn se dostavil vesel, neboť rada moudrého 
otce pomohla mu v tísni: řekl náčelníkovi, že jsou takoví řemeslníci, 
kteří dčlajf provazy z písku, ale k zadčlání písku potřebují mléka od 
mezka, neboť něčím jiným se i>ísek nezadélá; a protože pak provaz} 
málo se žádaly, a tedy také dčlaly, zapomnéli řemeslníci již, jak se dělají. 
prosí tedy o kousek takového provazu na vzor. Poznal náčelník, že mim í 
z úst mladíkových moudrost starcova, ptal se, odkud radu tu má, a tu 
přiznal se, že zachoval otce svého na živé, kdežto ostatní starce své za- 
bili. Uctil toho mladíka velice náčelník, ostatní pak smrtí potre.stal. 

Můžeme v těchto tradicích shledávati svědectví, že předkové Chrvatu 
a Bulharů se přidržovali barbarského toho, v starém veku ovšem velmi 
rozšířeného zv>-ku.^"*'^) Nikoliv, neboť nalézáme jíodobné povésti v středo- 
věké literatuře, a jest více než pravděpodobné, že t\'tu povésti zaj)adl\ 
do lidu i tam ovšem přei)racovány a zmodifikovány st» zachovaly po 
dnešni den. Tak ku př. v jednom stfranc. rkj). XIV v. nalezena byla 
následující historka: Král Šalomoun Syrský poručil jednou, aby všickni 
starci se zabili, mladík jeden však rozkazu toho neuposlechl a schoval 
otce svého s včdomím ženy své. Mladík tento vyznamenával se stále 
před králem svými moudrými rozsudkx', neboť stále se radil se svým 
otcem. Jednou král chtěl jeho moudrost podrobiti obzvláštní zkoušce: 
má se totiž dostaviti před krále zároveň se svým i)ntelem, svým sluhou, 
svým Šaškem a svým úhlavním n(*j)řítelem. I)le rady otcovy dostaví se 
se svým psem jako přítelem svým, se svým oslem jakožtt> sluhou, se svým 
mladým synkem jako šaškem svým, a se svou ženou jako se svým ne- 
přítelem. Když mladý muž průvod svůj takto i)ředstavuje králi, jest 
žena prudkým hněvem jata a vyzradí králi, že manžel jtjí neuposlechl 
rozkazu jeho, neboť nechal otce svého na živě. Král jest ale tomu rád. 



**) Šapkarev: U'l>.li';i|i. ii;í]». iij)iik:i«i:ii 18S5 č. (»4 Str. lis si. ri'u»|iiiiii:i. urr. nj. n-a] 
ii:i|i. yM<tTBO[ieHui! VIII. 1892 č. ř)0 .str. 77 .si. Podobná, jen kratší jest verse zapsáni 
ve Velesu v Makedonii (( ňi»|iii. j;i luin. yMMii:i»p. XIl, o(.M. .'!, .str. 'J14. : žádati o micko 
z mezka, potřebné k délání provazů z písku zaponinčli. 

*') Felix Liebrccht: Des Gcrvasiiis von Tilbiiry Otia Irnijcrialia, 1856, sir. 84 si. 
Ed. Tylor: Úvod do studia čiov<ika a civilisacc str. 455 si. Jí. liii.i.imin. : Uo.nc/iífHi.- 
HecnO(^i6BiiiX']> kt> Tpy.Ty oiiij-in-nm, i-. i. mi.i.núi inin\ii, ui'.:ii.'. rr.l. Diip-rjf.i-i-. n('m:!])l.ni'- 
KU. I -IIL 

Národopiuý frbornik. II. 



34 

že moudrý stařec zůstal živ a odpouští provinilci. -- Verse tato jest 
v středovčké literatuře západoevropské hojně rozšířena **^), dosti podobnou 
zapsal již lotrinský mnich Johannes de Alta Silva ke konci XII. stol. *') 
a dříve již v jiném lat. rkp. X. byla verse nepatrné se odlišující nalezena. 
Také Fcstus v II. stol. po Kr. již vypravuje, že začali v Římě shazovati 
šedesátilcté starce do Tibery, když tam nastala veliká nouze. Jen jeden 
syn zachoval otce svého na živé, a stařec moudrými radami, které 
dával synu svému, prospíval často městu. Přišlo to konečné na jevo, 
mladíkovi bylo nejenom odpuštěno, že jednal proti rozkazu, než také 
vydáno nové nařízení, ab}- starcové více se nezabíjeli. — Z pozdějších 
versí jest zvláště zajímavá po\idka německá, nalézající se ve známé sbírce 
Jana Pauli >Schimpř und ř^rnst, *^) nebot velice připomíná bulh. po- 
hádku v Ochridě zapsanou. 

V jistém městě chtěli mladí lidé sami zmocniti se vlády, a aby starých 
radních se zbavili, zabili je všecky. Pouze jeden jediný zachoval stařič- 
kého otce svého na živě. Král země té také by města toho rád se 
zmocnil, chtěl zkusiti moudrost občanů těch a dopsal jim, že by chtěl 
sůl svou udržeti, ale moli mu ji požírají. Nevěděli si mladí radní páni 
rady, až onen hodný mladík poradiv se se svým otcem jim pi'inesl od- 
]>ověď na královu žádost, ať sůl i)okropí mlékem z mezka, pak bude 
zachována před červy. Poznali, že moudrost tu nemá ze své hlavy, a jak 
velice jest [)rospěšna rada starců. 

Nemůžeme a nechceme dále rozváděti a důkladněji srovnávati a roz- 
bírati široce rozvětvené verse této látky. Pojí je všecky základní myšlénka : 
Staří lidé neduživí a neprospěšní veřejnému blahu odstraňují se, usmr- 
cují se, podle některých versí ovšem jen v čas velké nouze, hrozícího 
hladu a bídy. Mladík jeden proti příkazu zachovává otce svého na životě, 
radí se s ním stále v obtížných otázkách blaho veškerenstva ohrožujících, 
tímto pak dojdou všickni k přesvědčení, jak velice jest potřebná moudrá 
rada starců. Úlohy, které mladí nezkušení páni radní mají řešiti, jsou 
velmi různé, jiné ku př. u Jana Pauli než u Ratheria v X. stol. a v zpří- 
zněných versích románských a německých. Tyto úlohy, přivésti nejlep- 
šího i)řítele, největšího nepřítele a sluhu po případě ještě šaška nalézají 
r>e také v jiných pověstech bez onoho úvodu o ubíjení starců a pro- 
spěšnosti jich moudrých rad. Rovněž tak úlohy řešené pomocí moudrého 



4(',> 



) Reinhold Kóhler: Kině romischc Sage (Zs. f. deutsche Mythologie II, 110 si.). 
A. Mussafia: Uber eine altfranz. íiandschrift der k. Univcr.-Bibl. zu Pavla (Sitzungsber. 
Akad. Wissen. Wicn hist. phil. Cl. sv. 64 str. 596 si. Romania III 188 si., X. 26 si. 

A. II. Hoi"«MMi;i'i:iri ('.iaH}IH«'KÍ;l ■■|.-a:l;ini:i n ('(UmMdhI. ii KllToUpa";!. str. 8S si. 3ílMtTKI1 Ilo 
.iHnípiiTvpl; II liainaHoťi .moiumí-iumtii (^iiaiiiioLii II. Ai:. II. r. 45, iipii.To-.K. 3. Str. 7 si.) 

*') Johannis dc Alta Silva Dulopathos. Herausgcgeben von H. Oesterley 
.str. 52 si. 

') Vydal H. Oesterley č. 442 str. 263, srv. pozn. na str. 525 



1M\ 



35 

starce u Jana Faulia a v uvedených versích slovanských naskytují se 
■ častčji v jiných látkách, jmenovité v hojnč rozí^ířené látce o moudré 
dívce, a v obsáhlém cyklu pověstí o Saomlounovi. Látka o zabíjení starců 
a o prospčřnosti jich moudrých rad se spojila patrnč s látkou právě 
uvedenou, v tomto spojení poznal ji Jan Pauli na poě. XVI. věku, na 
podobné předloze zakládá se také připomenutá pohádka bulharská. 
Vedle toho ovSem naskytují su také jiné tradice o zabíjení starců, které 
nejsou ve spojení se starými pověstmi jako verse probrané. Tak ku př. 
v Meklenbursku vypravovala se již pouhá prázdná téměř tradice.**^) 
Běloruská verse a maloruské versi* '"*) j)řii)ínají se k jiné velmi známé 
zkazce: Dědečka stařičkého odvážel .syn na saních dn jámy. Běžel za 
nimi vnouček; když syn chtěl otce pustiti dn jámy i se saněmi, 
opřel se vnouček, bude jich potřebovati sám, až tatíček jeho sestárne. 
Motiv jest vpleten také do uvedené nahoře pohádky lotyíiské.''*) 

Připomíná to .silně rozšířem)U pově.st o nevděčném synovi, který .se 
starým otcem svým spatně zacházel, a se vzpamatoval tejírve, když 
vlastní synáček jeho slíbil, že rovněž tak k němu se chovati bude.'^*^ 
Prof. N. Th. Sumcov v těchto nových tradicích o zabíjení starců 
nechce \'ůbec spatřovati starobylé vzi)i)mínky na ten barbarský kdysi 
v dávných dobách všeobecný zvyk: nezachovalo se \ starýrh ruských 
památkách právnických a literárních ani sledu po něm, nemůžeme proto 
sledů takovýcb očekávati ani v dnešní literatuře lidové.''^) Mys límto 
míněním úplně souhlasíme, pokud tradice lidové můžeme uvésti ve 
spojení se starými literárními památkami jiných národu: to nám ilo 
kazuje, že byly látky toho druhu zaneseny d*} lidu od jinud z ci/ích 
literatur. 

Podobně také mohli bychom dovozovati, žt: jisté před.stavy t. ř. báje- 
slovné se Síří pomocí a pro.střednictvím })ohádek, z nich pronikají hloub do 
lidu a žijí pak vlastním svým životem. Dokhuly k tomu mt)hli bychom 
hojné shledávati jmenovitě / j)ul)]ikac akad. A. N. \\ísel<)\skéh(>. Pí)hádk> 
samy sebou nemohou a nesmCjí býti jxnažovánx za ])ramen k ]>oznávání 
bájesloví. Ke studiu pak jísychologie lidové moh«»u pohádky, jak(jžto díla 
slovesná do daleké většiny odjinuil zanesená a přijatá, sloužiti jen potud, 
pokud můžeme poznávati, jak .se akkíjmmodují názorům, před.stavám a obv - 
čejům toho kterého náríula, jak se j)od vlivem těchto mění a přepracují, 
jak tyto cizí plody slovesné zdomácťiují, stávají se jakol)y j)řirozrnon 

a nutnou součástí duševního života národa. Pohá<lkv nemohou bvti no- 

« ^1 



my 



*•) Bartsch Sagen, March. und íii^briiuche aus Mcklcnbur;^ I, str. :V2:\ r 4'AA. 

') PoM.iHňrt-i. IV, str. 179 č. 38 rj-iníMrui;.. :»i j.m.i.. m:ij.'|.. n, 16.S si. 

*) TpenjííH.ii. č. 1.^1). 
**) Srv. Bčdier Les ťabliaiix-' str. 'ji.n, ■<«»:< si. (v...i.iri!i. :. ::. n.i).. \m..ii.i]. VI, 
odd. 3, str. 127. č. J, :j. 

**) PítjfWiirL .»TII««r»":i-«-. M'\.l--l.|. K. I'. I*'.M. '.. 1S'Í4. -ti. ."»-í si. 



'1 : ■ 



36 

važovány za nic Jiného, než za určitý plod slovesný, kten* byl po dlouhé 
veky a dosud na mnoze jest nejširším vrstvám lidu tím. čím jest lidu 
písma znalému literatura psaná: u ného dochází stejné obliby Doktor 
V!^evéda, učeň kouzelníkův- vítéz nad mistrem s\ým. Popelka, Krejčí sto 
much zabil a j. m., jako hrdopysný král Jovinian neb Aggej v ruských 
versích, Polyfem, jak romantický rytíř Bova Korolevič, jak pohádky 
a anrkdoty o nevčrné zené atd. A jak ku př. ani Polyfem ani Jovinian 
ani lej^endy Vj andélu a poustevníkovi nejsou nám důkazem, že základní 
jich myšlenky, ideje a názory sdílel již lid je přijímající, tak nesmíme 
to ani říci o ];ohádkách jako o učni a jeho mistru kouzelníkovi nesčíslně- 
kráte se jířemértujících v různá zvířata aneb o pohádkách o vděčností 
zvířat a černém nevdéku i zradě člověka. 

Bédier ve své knize analysuje dále velmi podrobné (str. 164 si., kap. 
VI.— VIL; různé fabliaux, verse jich orientální, z indických sborníků 
známé, i verse jich středověké, francouzské ; zkoumá, která verse jest 
logičtější, dokonalejsií, i dovozuje, že tu převaha jest na mnoze na straně 
rvrí>pské, francouzské. Methoda pro srovnávací studium pohádek p. Bé- 
diereni hlásaná a užívaná jest zajisté správná, není ale také zbrusu nová 
ístr. 2W,). V každé pohádce má se ustanoviti její podstatný, stálý obsah, 
organický a nezměnitelný, a části vedlejSí, mimotné a měnivé. Spojiti se 
mohou úže jen takové verse, které mají společný týž vedlejší, mimotní 
rys. C) souvislosti versí, které nemají nic společného mimo podstatný 
svůj obsah, nikdo nic určitého nemůže pověděti. Souvislost, po případe 
(jdvislost versí určí se dle jakosti a rázu společných rysů vedlejších; 
verse, jejíž vedlejší rys se dá označiti jako znetvoření odpovědného rysu 
verse jiné, bud(í s<í museti považovati za versi z oné dokonalejší vzniklou. 
T(j pak dále jesté obmezuje, pravě, že tento společný rys musel vyply- 
nouti z obrazotvornosti tak zvláštní, tak individuální, že nemohl býti 
dvakráte nezávisle vymyšlen. Kdyby verse se shodly v přídavcích, v my- 
šlenkách, v scénách nepatrných, jež by snadno mohli vynalézti různí 
vypravovatelé, neznamenalo by to nic pro jich užší souvislost (str. 228 si.). 
S toho stanoviska rozbírají se franc. fabliaux, jimž podobné nale- 
z(íny jsou v Orientu, v Indii. Dospívá pak Bédier k výsledkům negativním 
o vzájemném j)oměru východních i západoevropských versí udaných jím 
11 pohádek, a rozšiřuje konečně negativní své stanovisko na srovnávací 
studium tradicionalní literatury vůbec. Připouští možnost vzniku některých 
neb všech 1 1 fabliaux v Indii, ale j)raví, ten původ jest pravdě nepodobný, 
a zajisté nedá stí dokázati. Tím, i)ak myslí, nabyl práva, naprosto za- 
mítnouti liy])othesi o indickém neb orientálním jnivodu pohádek ná- 
rodních. Nechceme, nemůžeme ani zde do podrobností rozbírati, na kolik 
správný a důvodný jsou dedukce Bédierovy o i)oměru stfranc, fabliaux 
k obdobným versím orientálním, ale i kdybychom mu přisvědčili, že 
správně vystihl |)()niěr probíraných jím anekdot o nevěrných a lstivých 



r 



37 

ženách k podobným versím orientálním, nemohli bychom ihned dovoliti 
generalisování jeho vývodů na pohádky a báchorky vůbec, na contes 
nierveilleux s > contes des fées*^. My žádáme a chceme podrobný rozbor, 
detailní analysi každé jednotlivé látky, pohádky, báchorky, bajky atd., 
třebas s střízlivě krajné kritického stanoviska Bédierova, a konečný soud 
o vzniku a původu našich pohádek odkládejme du té doby, až před- 
běžná práce tato bude vykonána. Bédier ale ve své horko krevnosti vyřkl 
smrtelný ortel vůbec nad srovnávacím studiem f)ohádek čelícím a spě- 
jícím k tomuto hlavnímu cíli (v kaj). VÍIl, str. 251 si.). Otázku o původu 
a o rozvíření pohádek prohlašuje za nerozluštitelnou, prázdnou, zbytečnou. 
Připouští sice, že jest velmi značný počet pohádek, jichž původ se dá 
s jistotou určiti a jichž rozšíření snadné se může zkoumati, jsť)U to pohádky 
a povésti úzce spojené s určitými kulty náboženskými (legendy křesťanské, 
hebrejské, mohamedánské, buddhistické), nemající životní prý síly mimo 
tento, jsou to prý povésti spojené s určitými názory sociálními, spole- 
čenskými. Kdybychom však na tradice tohoto rázu přikládali totéž 
sžíravé, dotíravé měřítko kritické, kterým i)otíral Bédier důvody a vý- 
klady učení o indickém,, orientálním původu pohádek, mohli bychom 
rovnéž dovozovati, že ani o původu a rozšíření tradic tohoto druhu 
valnou mčrou nemůžeme docházeti bezpečných výsledků, mohli bychom 
stejným právem popírati úspěšnost podobných pokusů, prohlašovati je 
za marné a zbytečné. Poukazuju ku př. jen na tradice kosmogonické 
souvisící s učením dualistickým a na studie akad. A. N. Veself)Vského 
i M. Dragomanova o nich, na hojné tradice o štěstí, o osudu, o dolji 
a j. m., které od dávných dob se u jižních a východních národů slo- 
vanských nesmírně rozmohly, i k západním národům slovanským [)ro- 
nikaly, a u nich se zcela dobře srovnávaly s jich v\ znáním křesťanským, 
pravoslavným neb katolickým. Můžeme v té příčině v otázce o původu 
a roz.§íření duali.stických tradic o stvoření světa, tradic o osudu a pod. 
dodělávati se, po případě nedodělávati s(* určitějších výsledků jak v otázce 
o původu tradic, pojících se s vírou v metempsychosu, s obzvláštní láskou 
a příchylností k zvířeně atd. Též rozbor křesťanských legend mohl by 
někdo stejným právem i)rohlašovati za marný a zbytečný, jakmile se 
ukážou podobné tradice u jiných národů nekřesťanských. Poukazuji 
na přebohatou literaturu o tradicích apokryfických. 

Nemožno jest věděti, kde a kdy která í)ohádka vznikla, jest prý 
také lhostejno to věděti čili ne, vlast pohádek jest všade tam, kde jsou 
v oblibě, kde se vypravujíí a poslouchají. Jak, kterým směrem a způsobem 
.se pohádky sířily, určiti, jest rovněž nemožné, <> loni nt^lze stan<.)viti určitého 
pravidla, zákona. Původ a šíření pohádky možno hledati jen v tom j)řípadě, 
jiraví Bédier (str. 281 ), když pohádka tato svedena na svou formu organi- 
ckou, uzavírá v sobě pod touto formou prvk> . které obmezují šíření v j)ro- 
storu neb čase. Naopak, nzavírá-li tato or^Mnická forma jm prvk\-, které 



/ 



38 

nepředpokládají žádnou podmínku speciální odvislosti — sociální, mo- 
rální, nadpřirozené — jest zkoumání šíření a původu této pohádky marné. 
Tyto zákony platí dle názorů p. Bédierových pro všecky části folklóru. 
Těchto zákonů uznávati nemůžeme a nesmíme. Pravda, že určité 
mathematické pravdy se v tom ohledu ani po nejusilovnějších studiích 
nedoděláme, jak jí vůbec nemůžeme poznati v žádném asi oboru věd 
historicko-ftlologických, ale přece větší neb menší pravděpodobnosti. Po- 
hádka o zlaté rybce mohla' zajisté vzniknouti jen na pobřeží mořském, 
mezi lidem rybářským, a nalézá-li se přece někde uvnitř pevniny, bylať 
tam nepochybně přenesena: tento aprioristický předpoklad, vznikající 
z podstaty její, mění se v jistotu, jakmile najdeme na pobřeží mořském 
celou řadu jejích versí a jiné až doslovně shodné verse v krajinách 
vnitrozcmních. Nese-li nebožák neuspokojitelnou ženou k stále větším 
žádostem popoháněný v chrvatské versi nedávno zapsané totéž a sice 
neslovanské jméno jako jeho spolutrpitel v jiho-německé versi na počátku 
našeho století zapsané, nikdo nebude pochybovati o tom, že pohádka ta 
byla z jihoněmeckých zemí přenesena do Chrvatska. Základní ideje 
této pohádky jest zajisté universální, všelidská, ale velká shoda versí 
těchto pohádek předpokládá nepochybně jeden společný pramen. Pramen 
ten se dá přibližné určiti, dle jistých přídavků a přívěsků, které s pod- 
statnou částí pohádky nutně nesouvisí, můžeme pak s velkou pravdě- 
t)odobností určiti jich souvislost a též odvislost. ^*) Aneb vezměme dalekc» 
rozvětvenou pohádku o Doktoru Vševědovi ''•'•), jejíž podstatné jádro jest 
velmi prostinké : vyhlášený kouzelník, vyhlášená kouzelnice, člověk dosti 
obyčejný vydává se, neb jest vydáván za kouzelníka, zázračného hadače ; 
v okolí udala s(i krádež, hadač neb hadačka uhodne nahodile zloděje, 
zlodějové neporozuměvše slovům hadačovým, strachujíce se, že jsou po- 
znáni, sami se přiznají. Jest to tak prostá anekdota, že konečně mohla 
býti vynalezena náhodou v Indii i ve Francii i kdekoliv jinde. Čím dů- 
kladněji však srovnáváme její přečetné verse od dalekého východu až 
na západ, od břehů Tichého oceánu až po břehy oceánu Atlantského, 
tím větší nalézáme shodu v jistých pro vlastní obsah, pro podstatné 
jádro její naprosto zbytečných rysech vedlejších : v annamské versi po- 
sílá král pro hadače nosítka s dvěma .sluhy svými; hadač sedě v no- 
sítkách bojí se velkého trestu, který mu hrozí, neuhodne-li, naříká a sténá, 
uleví si konečně slovy: >Co pomůže mi můj nářek! Břich (Bung, franc. 
ventre) to udělal, panděro (Da, franc. panse) to odpyká!*' Sluhové, zlo- 
dějové byli již plni strachu, že je hadač poznal a honem se mu vyznají. 
Zcela podobně v ruské versi z Tambovskc řjub., pán poslal pro ha- 
dačku kočár s dvěma sluhy, Sam' oněm a Andrjuchou; stařena 
v kočáře sedíc stále naříká, > kdyby nebylo mamona a kdyby nebylo 



**) srv. Národopisný sborník I, str. 49 si. 

**) Srv. moje pojednání v čas. Wisía XI str. 54 si. 298 si. 



39 

břicha, nemusela bych jeti k tomu pánovi. Shihovc slysi tu jakob\ 
svoje jména Samon a Andrjúcha m. brjúcha, jsou přesvědčeni, že sta- 
řena je poznala a \yznají se ji; podobní* ve versích běloruských z okresu 
a yub. Vitebské a Smolenské. Ale v těchto jak též vi- versi ruské ze Samařské 
gub. jest scéna poněkud jiná: hadačka jest již v kíunnatě okradeného pána: 
u dveří naslouchají sluhové, co ona tam říká, a slyí;í, jak ona jejich 
jména pronáší a je trpce lituje. Och, och, není co dělati, musím hádati. 
Co brde spince, to i břiíiku! t. j. co bude zádům (rus. ciHiiiá)i břisku 
(GpiouiKv), sluhové se totiž jmenují Spinka i Brjuško. V staré versi indické 
Somadevy podobně naslouchá služka-zK)déjka u dveří pokoje, ve kterém 
přenocuje hadač pozvaný od okradeného pána. Hadač tam naříká 
O jazyku, (O Džihva), cos ty učinil z touhy po dobrém kousku«, zlodějka 
naslouchající u dveří jmenuje se Džihva. Podobná jest scéna ve versi 
arabské. Shoda jest mezi těmi versemi tak značná, že j(»st vyloučena my- 
šlenka o pouhé náhodě. Slu.^í pak poznamenati, že sccnu tuto nalé- 
záme pouze v orientálních ver.sích a ve versích ruských, že pohádka 
o doktoru Vševědovi v této formě nepronikla dále na západ za hranice; 
j»ub. Vitebské a Smolenské. Z toho \yplývá nutně, že vznikla kde.si na 
východě, v Rusku neb ve východní či centrální Asii. Vsc, co my vínu* 
o kulturních a literárních poměrech Ruska, a o úzké spojitosti jehí> 
s Orientem, nasvědčuje tonui, že vznikla [)ohádka tato ne u Rusů, než 
v Orientu. Zbývá tedy jen Orient. Podstata této pohádk) zaji.sté není té jx)- 
vahy, že by předpokládala jakousi podmínku ďadhésion .sj)éciale-sociale. 
moraíe, sumaturelle , a přece miižeme s jiřibližnou jistotou určiti 
její vznik i |)Ostup její od východu na západ. Pohádka o Doktoru Víie- 
vědovi obsahuje celou řadu podobných více méně charakteristických 
přídavků, na jichž základě miižeme sestaviti jednotlivé verse orientální 
i evropské v určité skupiny : /působ hádání, scéna, ])n které se zlodě- 
jové domnívají, že jsou i)oznáni, nák-z ukradeného ])rstenu v hrdle kro- 
canově neb jiného zvířete, nová zkouška hadaé^kéhu umění, a ktmcěně 
i první počátky hadačovy, jimiž jíroslul. jsí)U více méně \ řadě versí 
.stejné. Dle toho jsem se jinde (ve Wisřr 1S97) ])nkusil o jich seřazení, a 
o naznačení f)o.stupu pohá<Jky této <nl \ vchodu na zái)ad. .Myslím, že 
touto cestou, kterou jsem se dal v zmíněné s\r .stu<lii, \nn\r možno u celé 
řady látek stanoviti jak jich původní vlast taktéž jich pnut od jednoho 
národa k druhému, C)v.šcm ne s aiM)diktickou určitostí, než asport s při- 
l)ližnou pravděpodobností, ne-li s ])oměrn<Mi jistotou. Najirosť) popírati 
možnost a úspě.sno.st .studií těchto, jest mírně řečeno ukvapeni', jest to 
jakoby badatel lekaje se vdkých obtíží \ cestu m: mu stavících, cíl žá- 
doucí oddalujících, v.ší práce se zřekl jakožtcj I>e/ú6'ln«' a marné, proste 
zbraA svou zahodil do žita. Hédier praví, že vědu traílic národních č<;kají 
jiné, důležitěj.^í a vážncj.ší úkoly, totiž urCiti ťormu, do ktí:r<': tradice ty 
oděl středověk, studí ívati je se stráň k\ formální, jal< se tradice, pohádk\ 



40 

I>řizpůsob<ival\ prostředí, kde kolovaly, k vrstvám mť^Atanským, rytířským, 
knčžskýni. Jak se vyvinula záliba k pohádkám v určité zemi fve staré 
Francii)? Ve Icterých zvlásté vrstvách společenských, a pro jaké obe- 
censtvo? V které dobč? Jakými vlivy historickými tato záliba byla pod- 
porována? a j. p. Jsou to zajisté velmi zajímavé a důležité úkoly, ale 
možno jich všech s pomérnou jistotou i^ešiti, odstavena-li je naprosto 
otázka o původu a o šíření pohádek? Mohu já slůvko jen říci o formé, 
které nabývaly pohádky u středověkého člověka, smím-li s jakousi jen 
ť.právnčností mluviti o tom, jak se [)ohádky akkommodovaly vrstvám 
společenským neb vůbec národům, v jichž středu se vypravovaly a- po- 
slouchaly, když nemohu vedéti, kde vznikly, odkud přišly? 

V jednom souhlasíme s J. Bédierem jako Gaidoz-em, že není zvlášt- 
ního privilegovaného národa, který jediné vymyslil pohádky, jimiž se od 
dávných včků baví veškero lidstvo. Pohádky, báchorky, bajky atd. vzni- 
kají, vynalézají a skládají se více méné ve všech krajích svéta našeho 
u všech národů, v tom ohledu jest učení o póly genesi pohádek úplně 
oprávněno a správné. Ale s ji.stým obmezením: neskládají se pohádky 
atd. u všech národů stejnou měrou, než souvisí jak obsahem, podstatou 
svou tak i formou svou se stupněm kultury. Pohádky, jako staroegyptská 
o dvou bratřích a j., jak indické atd. předpokládají jistou vyspělost kul- 
turní, nevznikají u národů stojících na samých počátcích vzdělanosti aneb 
tá|)ajících ve tmách nevzdělanosti. Jak v pohádkovém repertoiru, taktéž 
v zevnější formě pohádek nalézáme zajisté mezi národy východo- a středo- 
asijskými a národy východoevropskými a západoevropskými prese všecky 
jinak základní shody značné rozdíly, jinak pokaždé vypravuje se tatáž 
látka Velkorusem, jinak Malonisem, jinak Polákem z pohraničních krajů 
litcvských, jinak Polákem / Poznaňská, jinak Slovákem podtatranským, 
jinak Cechem podšumavským, jinak bude zníti ve Francii, jinak v Spa- 
něUch atd. Jaké teprve jsou rozdíly mezi tradicemi národů indo- 
evropských i semitských a tradicemi afrických černochů, Zulukafrů 
atd.! Proto theorii o polygene.si značně obmezíme: vznik pohádek, jich 
šíření a měnění souvisí co nejúže s vývojem vzdělanosti. My proto mů- 
žeme vznik a původ našich látek připisovati více méně jen určitým 
centrům kulturním t. j. těm, u kterých v dávných dobách jsou pohádky 
tyto fakticky doloženx, tedy starým Ej^ypťanům, Indům, Řekům, o jichž 
vyspělosti kulturní víme, nemůžeme je ale připisovati národům, staro- 
věkou livropu střední a východní obývajícím. Neodpíráme naprosto 
ústní, tradicionalní slovesnost národům evropským, kteří později teprve 
se hlásili k životu v historii člověčenstva a zasáhli účinně do vývoje 
vzdělanosti, ale myslíme, že máme právo odpírati jim spolučinnost na 
původu re]>ert()iru pohádkového, který nyní u nich nalézáme. 



41 



V. 

Pohádky se vynalézají, skládají v určitých crntrcch, v určitých 
dobách, z těchto se stehují dále od národa k národu, dcdí je pokolení 
od pokolení: Theorie o stěhování a přej ímání 1 átek zů stává 
v plné platnosti. Otázka o původu látek, o cestách, kterými áo^ly 
k národiim dnes ji vyj)ravujícím bude stále v přední radě zajímati učence. 
Jest otázka jen jeř>tě, kterou methodou nejs})ísc a nejhezpečnéji dojdeme 
želaného cíle. 

Tou cestou dle našeho přesvědčení nejlepší a nejjistější dal se 
v dobé novéjší finský folklorista Kaarle Krohn, v mladém věku již 
védě vyrvaný nelítostnou smrtí. On ve svých srovnávacích studiích pohád- 
kových ^^*) methodu tuto také stručně vyi)sal. Pohádk}' nemají se studo- 
vati jako prameny mythu ani jako prameny dávnověkých zvyku, obyčejů 
a názorů sociálních atd., než mají se zkoumati prostě jak určitý plod 
slovesný, pohádky právě jen jakožto pohádky a nic jiného mají býti 
samostatným předmětem vědy. Společný, mezinárodní ráz ])<)hádky zá- 
leží nejenom ve všeobecné ideji základní, než v zauzlení i v luštění 
děje, v celém thematu. Základní thema má se odloučiti ode všech nad- 
bytečných přídavků, pak jen může se vyvinouti mezinárodní věda po- 
hádek. Jelikož ale děj pohádek jest často velice složitý, musí se roz- 
ložiti v jednoduché, jen ze zauzlení a rozluštění sestávající děje. Každý 
takový děj se pak zkoumá zvlášť i)ro sebe. Abychom se pak dopídili 
původní formy jednoduchého dějr, motivu, dobrodružství, musí s(* shle- 
dávati a srovnávati všecky |)řístu})né varianty téže pohádky, kde si» stej- 
ným způsobem děj zauzluje a luští. V<?rse, ve kterých jest totožné jen 
zauzlení aneb jen rozluštění děje, mohly jen náhodou se státi podob- 
nými následkem stejnosti lidskéh(; myšlení. Dvojnásobná náhoda ale jest 
v ohromném světě idejí sotva myslitelná. Varianty se pak musí zarado- 
vati v určitém pořádku a sice v zeměpisném, |)okud ]>ak stačí starší 
prameny literární, také v pořádku historickém. Ikázalo .se, že společný 
původ národů má velmi malý vliv, tím větší ale piese všecky jazykové 
rozdíly a obtíže má vliv na podobnost ])ohádek zeměpisná blízkost 
a vzájemný styk. •'*"i Zá])adofinské varianty a východořinské varianl> té/e 
pohádky liší se, prvé shodují s(^ se skandinávskými, druln' s ruskými 



*•) 1. Bíir (Wolf) iind Fuchs. Einc nurdische Ticrmarchcn-Krttc. Aus dcm 
Finnischen Qbersetzt von O. I lackmann : Journal dc la Societě Kinno-( Juj^riennc VI. 
]-IelsingÍ8S& 1889. 2. Mann und Fuch*í. Drcri vcrfjlcirhendc Márchcnstudicn. Ilclsinnr- 
fors 1891. 

") Podobná myšlenka vyslovena byla tě/, jinými, ku i»í. (iustavcm Meycrcin 
<1887): Essays und Studicn zuř Sprachgcschichte und Volkskundo, 11. str. 173. 



( 




42 

versemi. Týž j)omčr shledáváme také srovnávajíce východoslovanskc 
(ruské, jmenovité velkoruské), polské, slovenské, české, jihoslovanské. 
bulharské, srbské, i západnčjší chrvatské, jmenovité kajkavské, a slovinské 
pohádky: všude pozorujeme vetší celkem shodu s versemi neslovanského 
souseda, než s versemi vzdálenějšího, slovanského bratra. Pohádky ne- 
souvisí s jazykem, než s poměry kulturními. Původní forma jednotlivého 
děje, motivu se obyčejně nikdež nezachovala v plné své ryzosti, musí sr 
proto děj rozkládati dále v hlavní své |>rvky, osoby jednající, i)redmět\- 
jich činnosti, jich prostředky, jich konání atd., a každý člen má se po 
celé řadě variantů sledovati v pořádku zeměpisném, aby se našla původní 
forma. Při tom ale nesmíme jen hleděti na početnou převahu shod variantů, 
neboť často klame, než také na cesty, jimiž se šíří a na přirozenou po- 
vahu. Nejdříve musíme se dopíditi původní formy děje, motivu, pohádkx', 
pak teprve můžeme souditi o místě a době jich vzniku, o národu je 
tvořícím a j. Toto odkrývání prvotní formy pohádky není ale nejzajíma- 
vější prací srovnávacího studia pohádkového. Mnohem důležitější jest 
asi zkoumání změn, jichž utrpěla prvotní forma na svém stěhování. 
Všecky změny při přejímání pohádek dějí se dle určitých zákonů psycho- 
logických. Sem patří jmenovitě: zapomenutí rysu, motivu nějakého, ak- 
klimatisování cizího a modernisování zastaralého předmětu, sevšeobecnéní 
speciálního a specialisovaní všeobecného označení, přesmyčka událostí, 
přeměna osobností neb dějů, množení, jmenovitě číslicemi 3, 5, 7, poly- 
zoismus (více zvířat místo jednoho), anthropomorfismus zvířat i opak 
toho, zoomorfismus lidí, egomoríismus (vypravovatel sám vystupuje jako 
rek) a j. v. Mimo to ještě objevuje se zhusta záliba, vyšňořovati děj 
vkládanými episodami, lépe odůvodňovati úvodem, hezky ukončovati 
závěrečným refrainem, vůbec dále přísti všemi směr>' nit povídky. Touto 
zálibou vysvětluje se, že často více dějů spojeno v jeden celek. Obme- 
zená totiž obrazotvornost lidu málo nového dnes tvoří, všecky téměř 
dodatky vybírá z materiálu již hotového. Spojení nějakého zlomku z jiné 
látky neb celé jiné látky s pohádkou danou nemůže ovšem býti beze 
vlivu na části pohádek, látek nově sloučených. Podobně, jak v jazyce 
pozorujeme vzájemný vliv hlásek sousedních, taktéž v pohádkách částce 
mění se děje a motivy pod vlivem sousedních, nově spojených dějů 
a motivu z jiné látky. A rovněž dále jak v jazyce mnoho změn vyvolává 
analogie, taktéž v pohádkách přetvořuje se často nějaký děj neb motiv 
dle skupiny jiných dějů neb motivů. Kaarle Krohn připomíná bajky 
o medvědu a lišce, že se vlivu antických bajek o vlku a lišce podřídily, 
že v nich nastoupil na mí.st<j medvěda vlk. Větší snad ještě význam 
než pro psychologii lidu má věda pohádková pro historii kulturní, 
rkazuje nám cesty, jimiž pohádka pronikla cestou ústní od národa 
k národu, nejenom cestou literární, a tím podává nám více méně pevné 
důkazy kulturního vlivu jednoho národa na druhý. Kaarle Krohn tak 



43 

jako jiní badatele opírá se názoru, že máme vznik pohádek připisovati 
geniální činnosti jediného jen národa. Všickni pak zajisté s ním pova- 
žují pohádky za společný majetek v^eho více ménč civilisovaného svčta 
dobytý společnou prací a následkem toho za i)ředmiit védy mezinárodní. 
Nepouští se ale K. Krohn do úvah, kterým národům zvlášť smíme při- 
pisovati hlavní účastenství na tvoření pohádek a pokud smíme je a do 
které míry připisovati všem národům. Porůznu ov.šem ve svých spisech 
ukazuje, že bajky podobné nalezené u černochů, u jihoafrických Hotten- 
tottů, u severoamerických a jihoamerických kmenů indiánských nevznikly 
snad u téchto samostatné, než že k nim byly přeneseny dílem již v dobé 
starší, dílem pak v době novej.sí národy civilisovanými. fSrv. Bár |Wolí| 
und Fuchs str. 23, 24, 64, 68, 73; Mann und Fuchs str. 47). 

Posuzování a určení té míry účastení:tví, které má podnes lid náš 
vypravuje dávnověké, po otcích /.děděné a od sousedů převzaté zkazk>-. 
bude zajisté míti nemalou váhu pro ře.^eni hlavní a princij)ialní naší 
otázky o původu a vzniku pohádek. Bylo to již nahoře i)řipomenuto. 
Kaarle Krohn připisuje lidu, v jehož středu pohádky žijou, jemuž jsou 
jedním z předních pramenů zábavy a poučení, velmi nepatrnou součin- 
nost na pohádkách jím vy|)ravovaných. Naprosto téméř všecko spolu- 
účastenství na pohádkách dnes ještě žijících v ústech lidu odpírá tomuto 
lidu Em. Cosquin. -'^I V^esnickým vypravovatelům ani v(* snu nenapadá 
vynalézati pohádky. Tvoří-li se jiohádky neb určitěji řečeno varianty j)o- 
hádck, dčje se to tak, jako když děti .sestavují fi^urk\' z malých kostek 
dřevených, přiříznutých tak, aby se mohly skládati rozmanitým způsíjbem. 
ideje, které se kombinují v j)ohádkách, jsou ideje přesně již formulované, 
již ustálené ve formě určité a význačné. Ani j)odobno.st sebe menší se ne- 
vynalézá, ani interpolace, vše tu již bylo, když se více méně důmyslně zí.- 
řadilo do takové či onaké kombinace. Lid tedy netvoří více pohádek, ne 
kombinuje ani vědomě ze známých starých motivů pohádky nové, než 
reprodukuje jen více méně věrně a zdařile zkazky, které slyšel vyj)ravovati 
již dédy své neb nejbližší sousedy své, při re])rodukci .starodávných pt)- 
hádck mění je jenom někdy nevědomě dle jistých zákonů psychologických, 
málo kdy úmyslně. Nelze o.statně vž(l\ říci, že pohádky vypravuje lid, mž 
jsou to vždy určité osobnosti, význačné fysiognomie, vypravovatelé či v\ - 
pravovatelky pohádek v kraji svém proslavení, právě tak, jak jsou jen ně- 
kteří vyhlášení pěvci písni ei)ických atd. Příklad názorný podávají nám dě- 
jiny vývoje tradic u ruského národa. Při cárských dvorech ruských, taktéž 
na dvorcích .šlechtických chovali zvláštní vypravovatelé, pohádkáře (eKii- 
3HTejii>, Óaxaph) a bohatě je oi)darovali, tak cár Michail Fedorovič, Aleksej 
Michajlovič, ještě císařovna Jeli/aveta Petrovna, r. 1617 připomínají se 
tři takoví pohádkáři cartin Michailem l''edorovičem obdarovaní; vedle 



•»' 



) Les contes popiilaircs vl kur <»ri^ine is<)5, str. 14. 




44 

téchto pak měli jcštč 7-vláštní osoby, které povzbuzovaly v>'pravovatele 
k pokračování, když tento nékdy vázl. V těchto kruzích žily vlastně tra- 
dice národní. Ke konci XVII. v. se pohádky pak zapisovaly, přepisy jme- 
novitě znárodnělých románků-povídek cizích, jako o Bově kralevici, o Jeru- 
slanovi, o Mageloně (lIoTp'i.-3jiaTi»ie kmiuuii) od pol. XVIII. v. na trzích 
moskevských se prodávaly. Brzy potom začali se také již tiskem vy- 
dávati ovšem ve zi)racování dle tehdejšího vkusu literárního. ^**) Vypra- 
vovatelé, pohádkáři tito šířili pak nejrůznější látky mezi širšími vrstvami 
obecného lidu, obveselujíce a bavíce lid o různých příležitostech, zvláště 
o výročních trzích. Jich prostřednictvím valnou měrou pronikaly pohádky 
východní i západní do nejširších vrstev lidu ruského. Z vyšších vrstev 
pak přirozeně tito vypravovatelé mizeli, čím více rostla literatura tištěná, 
znalost písma a vůbec vzdělání. Prostá pohádka, jak říkáme, národní, 
uchýlila se pod střechu chat selských. Posud pak jsou to celkem stejně 
jako v starších dobách určité osobnosti, nadané nadobyčejnou pamětí 
a obrazotvorností bujnou, které jsou nositeli tradic národních. Jest to 
ku př. zajisté velmi významné, že Sadovnikov, sběratel pohádek a podání 
ve východoruském kraji Samařském, vypsal přes polovici všech sebra- 
ných tradic, 65 z 124, z úst jediného vypravovatelé (u některých čísel 
není ani vypravovatel zaznamenán). Bohužel, nebyl ještě obracen náležitý 
zřetel na ty jednotlivce a kruhy, ve kterých vlastně jen žijí tradice ná- 
rodní. Pro otázku o šíření tradic národních, o jich osudech v životě ná- 
rodním, mělo by to nemalý význam. 

Shodv mezi tradicemi všech téměř národů všech téměř částí světa 
vysvětlovány byly tedy společnými základy mythologickými u všech ná- 
rodů indoevropských zděděnými z pravlasti, neb společnými základy vše- 
lidskými z dob dětství, nekulturnosti, aneb konečně stěhováním a přejí- 
máním hotových látek neb i pouhých motivů od národa k národu, od 
pokolení k pokolení. Zdálo by se snad na pohled, že tyto různé theorie, 
mythologická či arská, anthropologická a migrační, vášnivě proti sobě 
bojující, vzájemně se potírají, jedna druhou vylučují. Než není tomu tak. 
Stojíme sice rozhodně na stanovisku theorie migrační, ale nechceme od- 
[)írati ani theorii mythologické ani theorii anthropologické naprosto všecku 
oprávněnost, než f)řiznáváme jim, že mohou i)latně přispívati k řešení 
otázky o původu a vzniku našich tradic lidových ovšem jen v jistých 
mezích. Již Max Můller, horlivý tento obhájce theorie mythologické ne- 
mohl se uzavírati závažnosti vývodů Benfeyových. Stěhování pohádek 
a bajek z Indie do Evropy považuje za historický fakt, ^^) vedle toho 
stále shledával v tradicích indoevrop. národů nepopiratelné sledy pra- 
dávných názorů a i)řed.stav bájeslovných, rozeznával tedy dva různé 



5V 



) PoHllH«^KIIi PvíV. l|;i|». K;l|)THHi:n V, 102 sl. 

^ Essavs líl, 308 sl. 



45 

druhy tradic, 1. také, které byly zn:imé již původnímu pltMUcni arskému, 
než se rozStepilo v pozdčjší samostatné národy indoevropské, tradice 
primitivní čili organické a 2. takové, které v pozdcjAí dobé se přestěho- 
valy z jedné literatury do druhé, tradice sekundární čili neorganické. 
Opčtné nalézá jazykozpytec analogon ze své včdy: jak v každém arském 
jazyce rozeznáváme slova společná a cizí — prvá staré dčdictví plemene 
arského, druhá slova převzatá Římany od Řeků, Germany od Římanů 
atd. — stejně bychom mčli rozeznávati společné, původní arské zkazky 
a zkazky v pozdější době převzaté. Dle pravidel, jimiž se řídíme roze- 
znávajíce slova .starodávná od cizích, měli bychom se říditi také při 
srovnávající analysi zkazek. Rozeznávati tyto dva druhy zkazek, domo- 
rodých a cizích, přiznává Max Můller, jest ovšem velmi obtížné. *'M Kritika 
zajisté dokázala, že převelký počet tradic se nemůže |)ovažovati za staro- 
dávné dědictví ze společné pravlasti národů indoevropských, než za j)řejaté a 
vypůjčené. Příslušné mí.sto ve studiu tradic lidových přikázal theorii mytholo- 
gické akad. A. N. Veselo vsk i j, vysloviv se v ten smysl, že se nejen nevy- 
lučují obě tyto theoric, než že se i doplňují, ovsem přikazuje mythologické 
theorii mí.sto velmi .skromné: pokus mythologické exege.se má počínati tam, 
kde pře.stává hi.storický, srovnávací výklad. '•^) Později v reccn.si knihy Cos- 
quinovy vyslovil se, že jest to jeho dávný názor, že učení .skuly Grim- 
movské nesnese kritiky ani v celku ani v jednotlivostech. *^"*) Ve.selovskij 
stojí rovněž rozhodně na .stanovisku theorie migrační, připouští rozhodný 
vliv indické literatury tradicionalní na národy evroi)ské, souhlasí s tím, 
že přejímání hrálo v pohádkové literatuře evropských národů velmi 
značnou úlohu, že není .snad ani národa, jehož obrazotvorno.st by se 
byla vyvinula samostatné, nebyla se jxídrobila vítězným výbojům cizím. 
Nicméně nesdílí ru.ský učenec krajní, naprosto odmítavé .stanovi.sko ('o.s- 
quinovo proti anthropologické škole Langově, proti učení jejímu, kterému 
dává velmi případné jméno „rcopiji ea.M03íi])0'yK,v-HÍ)i". Vc.selov.skij sou- 
hlasí s Cosquinem, že pohádky národní nenv^hou sloužiti ke charak- 
teristice národa, který je vypravuje, ale i)řii)omíná k tomu: níísmíme 
odpírati právo k volnému výběru látky národu, který .stojí i)od vlivem 
pohádkové literatury cizí; jedno se lépe zapamatuje než jiné, zdá se býti 
zajímavějším; objevují .se oblíbení rekové j)ohádk(ní, kolem kterých .se 
seskupují cizí i domácí povídky. X"^ této organisaci materiálu i)ohádko- 
vého musí se nepochybné projeviti sympathie a vkusy toho či onoho 
národa, ty se projevují volbou i způsobem osvoj (mií látky. Theoreticky, 
praví Veselovskij, ukazuje jen na možnost určiti takt«» pomér živlu 
speciálně národního k všeobecnému, netají si i)ak obtíže pri tét<j ]»ráci. 
:> Důležitější jest ještě, že nelze m\sleti na osvojení cizího materiálu pc)- 



") Essays II, 218. 

•*) CjaBAH<^KÍ>i (íi.a;íiini;i ■• (ViiiMiul. N liiniii-ji;!"!. 1S72 str. I si. 

") aCMHUpouB. 1887. sv. 250, Část krit. str. 286. 



46 

hádkovcho, aniž by vrstvy přejímající byly do jisté míry připraven)'. 
Podobné přitahuje se podobným, třebas by i podoba byla neabsolutní, 
jak mezi zárodkem a vyvinutým organismem, mezi bájeslovnými typy 
a nejprostšími sujety, vlastními fantasii » divokých ", a pohádkami, které 
tyto typy a sujety uvedly v pevný pořádek. Cizí pohádka šla vstříc 
místním představám a zlomkům bájí; zorganisovala je, ale přijímala se 
pravé -proto, že ony již byly. Legenda o sv. *Jiří drakobijci zapustila 
kořeny do starší pohádky o reku, vítézi nad drakem, tato cizí povést 
se své strany pak připodobňovala se k představám o recích porazivších 
netvora, draka v.^udc rozí>ířeným. S tohoto hlediska může býti v každé 
l)ohádce néco domácího i néco cizího, theorie o přejímání látek podává 
ruku theorii o samostatném vzniku látek, jich pomčr určí analyse, která 
najde sobč oporu a východisko mimo oblast pohádek, t. j. jinými slov>' 
původ pohádky, látky určí se dle toho, pokud odpovídá obsahem svým 
i rázem svým všeobecným zeměpisným i kulturním pomérům. Podobné 
vyslovil se Veselovskij ješté později. ^^) Vytýká, že badatelé vysvětlující 
shodu mythů, pohádek, epických sujetů u různých národů obyčejně se 
rozcházejí dvěma protivnými směry: shoda objasňuje se buď .společnými 
základy, ze kterých se předpokládá, že ])odobné pověsti vzešly, bud* 
hypothesí, že jedna pověst převzala svůj obsah z druhé. Faktický nelze 
použiti ani jedné theorie z nich zvláště, ba jsou myslitelný jen společně, 
neboť přejímání předpokládá v přijímajícím ne místo prázdné, než proudy 
odpovědné, podobný směr myšlení, analogické způsoby obrazotvornosti . . . 
Analyse každého faktu z oblasti folklóru musí se stejně obraceti na tu 
i druhou stránku otázky, neboť jest možno, že vzájemné přenášení mythu, 
pohádky, písně mohlo se díti ne jednou než pokaždé za nových pod- 
mínek jak s])()lečnosti přejímající taktéž i materiálu i)řejímaného. Ger- 
mánské motivN' epické byly podkladem francouzských Chansons de geste 
a znovu přešly Rýn jak básně rázu feudálního a rytířského ... < Slovy 
těmito ukončil \'eselovskij svou rozsáhlou studii o dualistických před- 
stavách o stv()ř(Mií světa, ve kterých dospěl k tomu výsledku, že kosmo- 
j^onické tradice dualistického rázu u Slovanů nad míru rozšířené mají 
za základ tradice finské neb uralo-altajské, na svém postupu na jih k Slo- 
vanům b\ly tradice tyto zbarveny pod vlivem sekt křesťanských (bogo- 
milství, gnosticismu) a takto zbar\'ené vrátily se opět na sever ke kmenům 
finským a uraloaltajským. Později ])oznal Ve.selovskij podobné kosmo- 
gonické legendy u národů amerických, a tu přirozeně l)\'la na snadě 
myšlenka, že tyto a podobné představ\ se mohly samostatně v\ vinouti 
u různých národů, kteří neměli nikdy vespolných st\'ků, a že dualism 
jest jen jistý stupeň ve vývoji názoru náboženských u mnohých národů. 
Ale Veselovskij neodhodlal se vysl(>\iti tuto nnšlenku, a sice proto předně 



o I 



) P;r.n.iei.aui;l |: I, mí'i.t:i<TII I'y.'-M:;irti .iy\i'iMiai«» Olii\:i. iiI.lliyCl.'J. V, stf. 115 sl. 



47 

•že otázka o samostatném vzniku může býti položena jen v tom případe, 
když bude negativnč řešena otázka druhá : o nemožnosti dávného, před- 
historíckého styku mass národních, který na př. zanesl dn Mexika vý- 
robky z nefritu, z nerostu, který se v Americe nenalé/.á, proč tedy 
nemohly b>ti zaneseny zlomky mythu: Neodhodlal se proto dále, že 
odděluje otázku o dualismu, jako názoru svčtovém, od obsahu mythu. 
Cím jest tento složitější, tím jest obtížněji dopouštěti hypothesi samo- 
statného vzniku na vysvčtlení podobných legend ... *"^) Jest to ovšem 
dosti subjektivní, pokud jistou představu bájeslovnou, jistou tradici mii- 
Žeme považovati ještě za prostou, jednoduchou, a kdy již za složitou, 
přiznává to Veselovskij. Z toho všeho vychází jen. že mftžeme theorii 
o samostatném vzniku bájí a tradic připustiti jen tehd\ , když jsme vy- 
čerpali naprosto methodu theorie o piejímání a když jsme nedos|)éli 
k výsledkům poněkud uspokojivým na této cestě. \'lastně tedy b> 
připadalo theorii o samostatném vznikání bájí a tradic totéž místo, které 
vykázal Veselovskij theorii mythologické v prvním svém velkém spise. 
Podobné jako Veselovskij soudil také druhý vynikající slovanský 
badatel tradicionalních literatur M. Dra goman uv,''*') že se tři védecké 
methody, jimiž se dosud brali učenci v studiu tríidic lidových, vzájemné 
nevylučují, a že jest třeba, aby každé se užívalo na svém miste Methoda 
m>thologická i anthropologická napomáhá nám poznávati prvk\- i)Ovéstí 
a process jich prvotních tvoření, methoda literárné-internacionalní 'Ben- 
feyova) vnúie nám objasňovati pozdéjší zpracování a zmény zkazek, 
i mezinárodní jich pohyb, kterýžto v mnohých případech jest zcela oči- 
vidný, tak že se nemůže j)opírati. Podrobné pak vykládá Dragomanov 
methodu, kteráž vede k výsledkům nejjistějším. Tak jako západoevropští 
mistři školy migrační, jako R. Kohler, jako Km. Cosquin a j. klade váhu 
na to, aby se neobracela pozornost jen na základy tradic, než také na 
podrobnosti: na vývoj thematu, na rysy ze života, poukazy zemé])isnr 
a historické, na tendence atd. Jest očividné, náležejí-li podrobnosti sociální 
v několika podobných tradicích nějaké fiozdější vlobě (jak na ]>í. krá- 
lovství, plavba i)0 moři, obchod a j. atd. ve větší části p<»hádek sta- 
rého světa), bude jjodivno, aby se shledal v šíření tčchto tradic jakýsi 
zbytek nejstarší doby. Mimo t<^ je-li sociální rá/ - nechceme mluviti 
dále o zeměpisných a hi.storických i)odr(íl)nostech téměř totožný 

v různých variantech u různých národů, to mluví již dostatí-č:iě vr ])rn- 
spcch přejímání tradic, patrně v nějaké pozdější době historické. í'ři inm 
jest velmi možno, že základ nějaké tradice jest velmi starý \ souhlasír 
s učením školy mythologické neb anthro])ol(iL^icl:i' ale zj>rac<i\ání 

jeho a šíření jeho mezi různými národy přináleží (íl>\ceine době j)oměrně 



"^j Pa3I.1GK:iHÍ:i r-h •"' I. pUT!.. .:\\. n.. i:i.iil. VI, .'1S91) >lr. ^2'^. 

*•) CiailíIH-I.MM t. II|i|.Il|>.iri.ll II. I lvi lll-"I.i|.l l.i-l'»|'íl;l. /vl. Ot. /, ''"..|i||, .-..I ,M|.. ;. »|..lln|i. 

V.-VI, str. 6 si. 



48 

I>ozdéjí>í. Dragomanov jest přesvědčen, že srovnávání podrobností ve varian- 
tech tradic u různých národu může nám ukázati nejenom cestu, kterou se 
tradice ta či ona dala, pohnutky i cíle zpracování, než na konec také 
místo a dobu, kde a kdy pr\'otnč pověst ta se utvořila; při tom může 
se badatel uspokojiti jen tehdy, kd\ž vidí, že podklad povésti, i podrobnosti 
jejího variantu, kteréž se mohou pokládati za nejstarší a nejsamostatnější, 
odí)ovídají sociálnímu, kulturnímu rázu jistého kraje a jisté doby. 

Studium tímto směrem postupující ukáže, náleží-li podklad jisté 
tradice v té oné zemi k původním památkám, čili ke zbvtkům starých 
tradic ku př. kosmických čili ze života je.-^tě divosského a světového ná- 
zoru divosského, a má-li se v jiné zemi tradice s týmž podkladem počítati 
mezi přejaté, novější a slovesné materiály zpracované za cílem ethickým 
neb sociálním. Touto methodou bral se M. Dragomanov ve svých studiích 
uveřejňovaných ve Sborníku bulh. ministerstva a dospíval v nich ke 
stkvělým i dosti jistým výsledkům. 

Srovnávaje důkladně tradice nejenom dle jich podkladů a prvků, než 
rozbíraje shodu neb rozdíly jich detailů, přihlížeje pak vždy při hledání 
původu a vzniku nějaké tradice, bedlivé na různé kulturní i sociální po- 
měry, jmenovitě na zeměpisné, dospěl Dragomanov zvláště stran kosmo- 
^onických tradic slovanských rázu dualistického bezpečnějších výsledků než 
akad. A. N. Veselovskij. Srovnávaje dualistické tradice kosmogonické^\) 
rozšířené u všech téměř národů evropských, asijských, amerických a j. 
do podrobností, ukázal, že mezi tradicemi uváděnými Vcselovským, a před 
tímto již jinými učenci, najmě mezi tradicemi americkými a slovanskými, 
i uralsko-altajskými jsou značné rozdíly, tak pověst finské Kalevaly se 
odchyluje; konstatoval, že jmenovitě v amerických tradicích kosmo- 
j^onických není žádného dualismu, že tedy není naprosto žádného geneti- 
ckého svazku mezi kosmogonickými legendami světa nového a starého. 
Nemusíme se tedy utíkati o pomoc k theorii anthropologické. Další 
r«)zbor kosmogonických legend dualistických rozšířených u národů slo- 
vanských a uralsko-altajských ukazuje, že jsou nutně původu cizího, neboť 
legendy tyto mají ráz oceanický, a tito národové jsou po výtce konti- 
nentální. Učenec postupuje nyní dále, rozbírá vývoj náboženských idejí 
na východě v Asii, a po cestě velmi namáhavé a klopotné dospívá do 
místa i doby, do přední Asie, do iransko-chaldejské oblasti, do doby 
působeni sekt křesťanských, jmenovitě do doby vzrůstu učení manichej- 
ského. Dokazuje dále, že ideje a představy náboženské, kosmogonické 
pronikaly do Ruska nejen prostřednictvím balkánským, působením apo- 
kryfního písemnictví jihoslovanského, než přímo také ze střední Asie, 
neboť vliv iransko-chaldejský na ruský lid jest i jinak hojně dosvědčen.®') 

iMtTiMinciiH*-. v Vlil. a X. sv. Sborníka liulh. min. 



40 

Ze všech hypothesí. kteréž st- pokusily n vyklad shody n.inulních 
tradic našich západních i východních, severních i jižních, jrdinr a pivilrv^íni 
jen ta hypothese povede k určitějším ponřkiul výsledkům, kleiá/ na /á- 
klade detailního rozboru ukazuje, že látky se skládají jednou pro vždy 
a že se pak §ín a dědí dále. ( )statní h>i»t>these, že v našich tradicích 
jsou zachovány sledy dávných piedstav nnthických, v^em národům indo- 
evropským v [)ravlasti společných, aneb zb\tky a ])i'ežitky dávných 
představ a názorů sociálních a j)., mohou se pri resení otázkx o ])uvodu 
a vlasti tč které látky bráti v [)Otaz teprve v druhé iadé, kd\ ž hypothese 
migrační nemůže se svými prostředky tu kterou otázku řešiti. Při tom 
pak budeme se říditi method<»u velkých mistrů mii^nační theorie, jichž 
bádání k lopotná dovedla zajisté již k výsledkům stkvělým. \' jich šlé- 
pějích doufáme, že dospějeme k výsledkům usj)okoji\éjším jmenovité 
v otázce původu tradic národů slovanských, o jich j)onuMU k tradicím 
sousedních národů. 



Dva selské kancionály z X\ IIL století psané písmáky. 

1'kázka z práce 
Památky krasopisné a literní posUirýcli kanlororh a i>ísniáiícli 

v 

o c s k ý r. h z v ý c h ( ni n í c li Cech.* 
Napsal Ant. Solta. 

Mimo kantory psávaU z])čvník\ ano i jinú knih\ náhožtínskťr oj)i 
sovali písmáci. Činili tak / nrdost.itku knih tištěných, zapovézcných. 
hledaných a pálených i z nedostatku pencz na íipatrcni knih iak«)\ý(:h. 

Opisy písmáků českých jsou významncí ])amátk\ kulturní, ai: xnřjší 
úpravou mnohé z nich jsou neůhlolné a o (l<»vf(lnf)sti kra^Mpis<M|.i- svých 
původců nesvědčí jako kancionál)- opisovaná kantf»r\. 

ZpéxTiíky, obsahující i)ísně u českého lidu s(lsk<'lio oMíIx-ik'-. na 
zváti lze právem selskými kancionál), l>\l\ť psán\ srNkými písmáky 
pro selské domácnosti. 

V mčstskcm museu I'an.lul»ick(':ní nložiiu jsou dví: tako\rto |»a- 
mátky. Jsou to kancionál psaný Jiříkem Krcjzlf-m r. 1742 a kan- 
cionál Jiříka Volného, -ivčáka K r a t<»n ožskr h o. ííp^aný m- 
známým písařem jiro rolníka Pul]»ána \ 1 )oIan<.f:h r. ITSs. 

Kancionál Jir-íka Krcjzlc. 

Byl získán v něktcn- oIk.í na i'.ir'iii:ji'|-.u j»ri ^!.»:r.ií;í pro Nár-.ďi- 
pi.snou výstavu místním odborr m p.irdiiMcl.ýni. ]f^\ \', l.nilia ní-Mlilediiá 
formátu 16 X 30 <*''' *i obsa Im » « ■ M ■" - '. i - ' 1 1 . 

Národopisný nboraík II. 4 



50 

Na prvním liste čteme: 'Začínají se zpévové chval Božských, 
kterýchžto naíe církev křesťanská od dávných časů jak v chrámích Pánč 
při službách božích užívala a užívá až posavad z milosti Pána Boha 
všemohoucího, an také i v domích věrných ctitelů jména jeho svatého. 

A jest vypsán ode mn/ Jiříka Krejzle, někdy bejvalýho souseda 
obce Jílovský. Anno 1742. < 

Jiřík Krejzle -bejvalý souseď, nepochybně rolník, byl tedy pů- 
vodcem kancionálu toho, pozoruhodného již dle titulního listu. 

Obsahem, níže podrobně uvedeným, v>niká zpěvník ten nad jiné 
památky podobné. 

Po stránce krasopisné nevyrovná se ovšem žádnému z kancionálu 
psanému kantory. Iniciálky jsou většinou frakturové, zdobené propléta- 
jícími se kratšími, vlnitými čarami. Barev užito červené, hnědé a zelené. 
Některé počáteční písmeny jsou trojbarevné; málo které však zdobeny 
jsou ornamentem kvítkovým. Zvláštního rázu jsou iniciálky zdobené větév- 
kami, z nichž vyrůstají čárky zakončené tečkou. Tento způsob ozdoby 
uj)omíná [)oněkud na ornament) kraslic z východních Čech, rýsované 
roztaveným voskem jiomocí špendlíku. Na některém listě buď povrchu, 
buď při dolejším okraji vyskytuje se ozdobná linka. Kresba všech ta- 
kových ozdob krasopisných v kancionále Krejzlově svědčí však o » těžké 
ruce< písařově, zejména jeví se malá jeho dovednosť na kresbě panáčků, 
pitvomých to postaviček, vyjímajících se ovšem podivně v iniciál kách 
písní nábožných. 

Některé })očátcční písmenv, zejména menší versálky, up o mí nají 
na ^fotické. Mělť bezpochyby Jiřík Krejzle před sebou nějaký psaný 
zpěvník z konce XV. století, z něhož opisoval písně, nasvědčujeť 
tomu i obsah jeho kancionálu, jak níže uvedeno bude. Též k některým 
větším iniciálkám poskytly mu motiv písmeny gotické, což zvláště patrno 
jest ku př. na iniciálce S })ři písni >Smutný čas nynější považ ó člověče!* 

V několika máU) iniciálkách nakreslen jest kalich, avšak s mono- 
gramem JIIS nad ním. 

Všech větších iniciálek, z nichž mnohá i prese vše nedokonalé pro- 
vedení jest p)ěkná. obsahuje kancionál KrejzKiv 285. 

Nai)sání knihy takto ozdobené vyžadovalo zajisté značné píle, práce 
a času. Povážíme-li, že byl Krejzle pouhý soused, nejspíše sedlák a ni- 
koli kantor, jenž zabýval se krasopisnými pracemi, seznáme, že jediné 
záliba věci, o níž mu šlo, vedla ruku jeho v práci obtížné a jemu ne- 
obvyklé. A věc, o níž šlo, byla důležitá, nad jiné povznesená, byl ať 
to péče <j zachování starých písní chval božských, ». . . kte- 
rýchžto naše církev křesťanská od dávných časů užívala . . .c — jak vý- 
znamně Krejzle na titulním listě napsal. 

U každé písně udán jest nápěv a to buď počátkem jiné, známéjší 
písně, buď notami aneb jenom podotknuto, že zpívá se »obecní notou*. 



ťiálři) ■>, Fancionála 
áRunftirřřl)o> 



vfanihf »ý r. iiŘfet-)684 . 



51 

Písmo jest silné, strmé a psáno těžkou, pevnou však rukou. 

Ukázka pravopisu podána budiž nadpisem písnč o Abrahamovi 
S Souhlásky mékké, mimo š -ss a ř- rz, o/načeny jsou tečkou): » Píseň 
Oabrahamowi Alotowi Okrali Sodomském Amelchysedechowi S [)ekným 
Wcgkladem. Zprwnich Knih Mojžissových Zkapitol 12, 13, 14*. Před- 
ložky psány jsou se slovem následujícím dohromady. 

Obsah kancionálu Krejzlova jest velmi zajímavý. Xa 315ti 
listech napsány jsou 283 písnč. Pak připojen jest abecední rejstřík na 
9ti listech, načež následuje 12 písní na 64 listech o příbčzích ze starého 
zákona. Obsahuje tedy kancionál ten 388 listů a 295 písní. Při každé 
písni vzaté z příbéhů starozákonních * ) jest udána kniha Starého Zákona, 
kapitola a verš. Písnč ostatní jsou všechny o Kristu, o jeho vtčlení, na- 
rození, umučení, vzkříšení, vstoupení na nebe, o seslání Ducha Sv., 
o Trojici, o svátosti Oltářní, o slovu Hožím a o pokání. Dále jsou písné 
nazvané obecními, ranní, před jídlem a i)o jídle, večerní a písné za za- 
chování úrody zemské. Pozoruhodno však jest. že žádná z f)ísní v kan- 
cionále Krejzlově není k nějakému svatému, jakož i náf)adné jest, že 
v kancionále tom nikde není ani zmínky o mši a zpovčdi. Po způsobu 
katolických kancionálů jest sice uvedeno, že píseň zpívána býti má při 
'kyrie<, »sanctus<, »agnus , nikde však slovo mše není napsáno. Toto 
pomíjení slova mše, neméně i pomíjení slova katolický a písní k svatým 
jest v Krejzovč kancionále zajisté významné. Tím liší se kancionál jeho 



*) Písně ty jsou: >Písen o Abrahamovi a Lotovi, o králi Sodomském a Mel- 
chisedechovi. S pékným vejkladem. Z prvních knih Mojžíšových, z kapitol 12, 13, 14. « 

O Sodomských a propadení jejich. Z prvních knih Mojž. z kap. 18 a 19. 

O pomazáni Davida na království a svržení Saule a o lomcování ducha zlého 
O poražení JoziáŠe. 

O Saulovu usilování Davida zabíti a o zamordování knéží. Z prvních knih 
královských, 16 a 26 ka[>. 

O upadení v cizoložstvo Davida se ženou Uriášovou a zabití Uriáše. 

O utíkání Davida před Absolonem a zajetí Absolona. Z prvních knih král. od 
kap. 12 do 18. 

O obleženi Ezechiáše, krále Israelského, od Sanycheriba krále Assyrského. 
O nemoci Ezechiáše a pokoře a zase uzdravení jeho. Ze čtvrtých knih král. z kap. 
18, 19, 20. 

O Tobiášovi. 

O obleženi Holofernovu mčsta Bctuly a vysvobození a zachování božím jeho. 
skrze šlechetnou vdovu Judyt, jež Holoťcrnovi hlavu stala. Písefí z knčh Judyt. 

O hodech krále Aškvera a vz[)Ouřo i zahnání Wasty a na místě jejím i»osta- 
vcní Hescer a obéšení Amana a vysvobození Marclochca i všeho lidu židovského 
PíseA z knčh Hester. 

O Jobovi. 

O Danielovi. 

O sedmi bratří mučedlnictví. Krále: Antyucha tyranství. Z druhých knih Ma- 
chabejských, z kap. 5 a o pomstč i .smrti tého/ tyranu, z kap. ^k 

Pfseft o Josefovi, synu Jakuba patriarchy. 

4* 



52 

velmi od starších kancionálu katolických, psaných a tištěných. -) S kato- 
lickými shoduje se vsak v tom, že i pro dobu postní ^) obsahuje písně. 
Uvážíme-li, že není v kancionále Krejzlové významných slov týkajících 
se bohoslužby katolické, a že pouhým nedopatřením jich nebylo pomi- 
nuto, nelze kancionál ten za katolický považovati. Mimo to však 
v nem obsažené starobylé dvč i)ísnč v husitských dobách 
oblíbené »Jesu Kr[iste štědrý knéže* a ^Pane Bože dej svo- 
bodu tčm, kdož Té miluj í<^ *) a 44 pí sne, o nichž jsem zjistil. 



■) Na psaných kancionálech i na tištěných v XVIII. století vždy výslovně 
bývá podotknuto, že jsou katolické; aby žádné podezření vzniknouti nemohlo, bývá 
i podotknuto, že vydán byl zpěvník takový s povolením konsistoře biskupské (jako 
ku př. >SlavíČek Rajský* z roku 1719, vytištěný v Hradci Král.), nebo bývá napsáno, 
že každý věrný katolický křesťan z něho zpívati může. Tak ku př. napsal kantor 
Jiřík Pleskot, který v Třebosicích napsal r. 1731 velmi objemný kancionál, na titulní 
list tohoto zpěvníku: > Kancionál v nově sepsaný z rozličných jinších kancionálů 
katolických, kterýž v sobě obsahuje přes 600 písní na pěkný noty starý i nový. 
Kterýchžto písní jeden každý věrný katolický křesťan v církvi svaté katolické svo- 
bodně, jak v domě, v chrámu Páně atd. . . . užívati může.« 

') Půst zachovávali husité a Česlí Bratří též. 

*) Starobylé písně >Jesu Kriste štědrý kněže« a >Pane Bože dej svobodu t^m 
kdož Tě milují« budtež tuto doslovně podány. Seznáť z nich čtenář jak hlubokou 
zbožností vynikali kdo si je oblíbili. Sáláť z písní těch zanícenosť náboženská. Píseň 
Jezu Kriste štědrý kněze jest uvedena v pojednání Blahoslavově : >De novo can- 
cionali bohemico a. 1561 iŠamotulskcm) jako píseň složená M. Janem Husem. J. Ji- 
reček v pojednání svém o bratrských kancionálech v Časopise Českého Musea 
z r. 1862 podotýká, že píseň ta jest starší. Hus však prvních dvou slok užil, ostatek 
pouze složil sám. — O písni >Pane Bože dej svobodu* pojednal i)rof. Kalousek 
v Arch. Pam. XÍII. 

Jesu Kriste štědrý kněze, s Otcem Duchem jeden Bože 

Tvá štědrosť jest naše zboží — z Tvé milosti! 

Ty jsi v světě bydlil s námi, Tvé tělo trpělo rány 

za nás hříšně, za křesťany — z Tvě milosti I 

O dobroto Tvá k nám božská o milosti k nám přílišná 

dáváš nám bohatství mnohá z své milosti! 

DslVs krev z těla vytočiti, dáváš ji k i>/^žitku píti 
chtíc nás tudv obživiti, z své milosti! 

Ráčils se s námi spojiti, smrtí svou nás vykoupiti, 

tudy smrt věcnou potříti — z své milosti! 

jistě draze jsme koupeni, krví Tvou vlastní vyi)Iaceni, 

od věčného zatracení — z Tvé milosti! 

O milosti Tvá k nám silná, ach běda kdož o ní nedbá, 

než jinam o milosť běhá, z své slepoty! 

O křesťané z bludů vstaňme, dobré nám dané poznejme, 

k synu Božímu chvátejme, k tě milosti! 

O Ježíši umučený, pro nás ohavně zpívaný 

buď nám vždy milý a vděčný, z své milosti! 

Chvalmež Ježíše milého, pro nás zde potu[)enOho 

život věcný máme z něho z též milosti. 



53 

že jsou bratrskc*), zfejnn> svčdčí, že Kroj zle opisoval 
z kancionálů bratrských a z opatrnosti snad, aby nebyl stihán, 
připsal k některým písním Gloria , Sanctiis=f a podobně. Jeho kan- 

Jimž zlého budeme zbaveni, v svatých cnostech rozplozeni 

v život věčný uvedeni. 

Budiž chvála Rohu Otci i Synu jeho, téže moci 

s Duchem svatvm rovné moci z též milosti! 

Jakož byla od véčnosti, budiž zde i v radosti 

vždvckv vzdána s ochotností z též milosti. 

Pane Bože dej svobodu všem, kdož Tě milují 
a Tvou pravdu vyznávají všudy, kdež jsou koli lidé věrní, 
shromážděni ve jméně Tvém v.?udy po všem světě. 
Rač jim dáti v dobrém státi, u víře setrvati, milosť dáti. 
Ať by Tebe Pána svého vyznávali 
a Tvá svatá přikázání vždy zachovávali, také ctili. 
Bychom i my spolu s nimi po všecky naše dni 
v Té Pána Boha véřili. Tebe v |:)ravdě ctili, chválili. 
Poslouchajíc slova Tvého, jím se spravovali 
v pravé víře se množíce tak Tobě sloužili, v tom setrvali. 
Slovem božím, věčným zbožím, rač nás spravovati 
od učení falešného mocně zachovati a ostříhati. 
Do skonání posledního, když bude při smrti, 
neraČiž nás opouštěti ale k sobě vzíti do radosti 
kdež Té andělé chválí na Tvář Tvou hledíce, 
s nimi zástupové mnozí vždycky zpívajíce, Tě chválíce. 
Žádámeť my všickni toho, byť nám byl oznámen 
Bůh Otec, Syn a Duch svatý, rcemcž spolu 

amen, amen. amen. 

*) Neměl jsem po ruce náležitých pomůcek, zejména neměl jsem žádného 
kancionálu bratrského, abych byl mohl určiti, které písně v kancionále Krejzlově 
jsou bratrské a které ještě staršího jsou původu. Srovnal jsem však písně tohoto 
kancionálu s písněmi obsaženými v kancionále vydaném r. 187'J Heřmanem z Tardy, 
kteréžto knihy užívají evangelíci reformovaného vyznání. V dodatku kancionálu 
toho udány jsou i)rameny textů a nápěvu a podotknuto, že největší Čásť písní vzata 
byla z kancionálů bratrských z r. 1615 a z r. 1659 (Amsterodamského). Písní v kan- 
cionále Heřmana z Tardy posud evangelíky zpívaných a obsažených též v kancionále 
Krejzlově jest 44. Považuji je za bratrské, jsou to písně: >Aj noc se již piriblížila. 
Bůh xA& všemohoucí vstal. Budiž slavně veleben Pánbůh. Bože věčný sám pro sebe. 
Chvalmež vŠickni krále nebeského, jakož o tom proroci svatí zvěstovali. Ježíši, Tváť 
jest památka. Hospodine všemohoucí. Kristus příklad ])okory. Každý duch chvaliž 
Pána. Kristus kněz chtě své oběti. Narození Božího všichni vděčni budme. Narodil 
se Kristus Pán (též u katolíků^. Nastal nám čas velmi veselý. Otce nebeského po- 
chvalmež z milosti Jeho. Ó Spasiteli Ježíši. Otče ná.š jenž v nebi bydlíš. Otče nአ
milý Pane (starobylá píseň; též u katolíků). O světlo Trojice svatá. Pamatuj mež 
všickni vémi. Prospčvujmež všichni nyní. Prosmež všichni svatého Ducha. Pochválen 
budiž Pánbůh náš (píseň po kázání též u katolík i\). Pane Bože budiž chvála od nás. 
Pozdvihném své mysli vzhůru. Podvečer Tvá čeládka ;tcž u katolíku). Radujme se 
všichni nyní. Slunce z hvězdy již vyšlo, šel pres potok Cedron k hoie. Srdcem 



54 

ciíjiiál b>'l určen zajisté hlavně ku pobožnostem domácí m, k čemuř 
vztahují se slova na titulním listč napsaná **') . . . an také i v domích 
věrných ctitelů jména Jeho Svatého. 

Kancionál K rej zlu v s v ód čí tedy zřejmě, žeještč upro- 
střed XVIII. století bvly u lidu selského oblíbeny staré 
z p ě vy husitské a b r a t r s k é. 

Zpěvník ten jest důležitou knihou pro seznání ducha náboženského 
českého lidu selského v době, kd>' zdálo se, že náboženství a řády ka- 
tolické se b\'ly již zakořenily v lidu tom a vytiskly z mysli jeho všechny 
Staré tradice o věcech náboženských. Kniha Krejzlova svědčí o houžev- 
natém lpění lidu českého na starých písních chval božských^. 

Též vnější stránkou svědčí kniha ta o u.slcchtilé .snaze, podati lidu 
v pěkném rouše, v pěkné, pestré úpravě kra.sopisné oblíbené jeho písně. 

Tato záliba v pestré úpravě i náboženských knih jest charakteri- 
stickou známkou českého lidu. Nezapřen zůstal jí slovanský ráz našeha 
lidu selského, libujícího si v nádheře. 

Z Krejzlova kancionálu patrno, jak rád čítal selský lid český bibli 
je.^tě v XVIII. století, zejména příběhy starozákonní. Zbožným, av.í^ak 
hloubavým duchem svým nořil se v příběhy ty, líčící proná- 
sledování vyvolených božích a následovavší j)ak mstu Ho.spodinovu. 
Dvanácte pí.sní o příbězích takových a })ěkné, jak výslovně podotknutov 
výklady k nim, skytaly zajisté robotnému lidu selskému ne- 
jen útěchy, ale i posily a naděje na vysvobození. Nalézaje 
v |)říbězích starozákonních j)odoben.ství svých útrap, oblíbil si lid selský" 
příběhy ty. 

() značné mravní síle našeho lidu .selského v době označované 
vůl)ec za díjbu největšího új)adku národa však svědčí, že touhu po oblí- 



ústy nábožné prozpěvujme Pánu. Svaté boží požehnání budiž nyní. Zpomoziž mi 
z mého hoře. Taktoť volá sám Syn boží. Umučení Pána našeho Ježíše. Vesele zpí- 
vejme, Boha Otce chvalme. Všichni věrní křesťané veselme se nyní. Vítej Jezu 
Kriste. Všichni včrní křesťané Bohu chválu vzdejme. Věříme v Boha jednoho. Vesel 
se této chvíle lidské pokolení. Volám k Tobě ve dne v noci. Všemohoucí stvořiteli. 
Z|>ívejme vMchni vesele Zvěstujem Vám radosť převelmi velikou. Zachovej nás při 
svěm slovu. 

Mimo těchto písní jsou v kancionále Krejzlové obsaženy zajisté i jiné, staré 
písně utrakvistické, které v lidu byly zakořeněny a í)Ozději pojaty byly do 
jiných kancionálů, ani katolických nevyjímaje. Jsou to ku př. písně: Pane Bože 
Abrahamův. Ej ten silný lev udatný Kristus. Nastal nám den velmi veselý a j. 
(Viz pojednání v >Čcském Lidu- r. VI. P. VáŠAO >Kamarýtova sbírka národních 
písní duchovních). 

Akrostichy jsou pouze ve dvou písních kancionálu Krejzlova a to: Jakož 
o tom proroci svatí zvěstovali: JAK VB PÍSECZKY; Děkujeme Tobě Bože náš: 
DOROTA ZAWORKOWA. 

") Titul bratrského kancionálu Samotulského (vytištěného v Polsku r. 1561) 
jest: Pie.snic Chval Božských. Písnie Duchowní lOwangelitské a t. d. 



55 

bťných knihách, po čtení, modlitbách a i)ísních, \>n slovř l)ožím, v němž 
hledal iitčchu, ukájel opisováním jich s<jbč a to začastc z cxcm))lářii 
tou dobou velmi vzácných proto, že hledaných a i)álených. Roku 1738, 
tedy pouze Čtyři léta před do|)sáníni kancionálu Krejzluva, hledal a pálil 
staré knihy české, kacířské, v městech východních Cech Koniá?; s druhy 
svv'mi Fltiischerem a Exesteterem a neušetřil ani překrásnvmi drobno- 

^ I ' 

malbami ozdobených graduálu chrudimských, z nichž mnohé listy vy- 
řezal a s[)álil. 

Kancionál Krejzlúv jest zajisté výmluvnou památkou duchovního 
života českého lidu selského uprostřed XVI II. st(»letí, jest tedy i důle- 
žitou památkou národopisnou. 

Kancionál Jiřího Volného. 

Jiného rázu než-li Krejzlúv jest kancionál složený Jiřím Volným, 
ovčákem kratonožským na i>anství Chlumeckém. ") Zpěvník ten jest též 
uložen ve sbírkách musea Pardui)ického. Získán byl při sbírání pro Ná- 
rodopisnou výstavu v obci Trnové u Pardubic. 

Na titulním listé knih\' té čteme: Kancionál tento jest složený od 
Jiřího Volnýho pro česť a chválu boží v.sem z něho zpívajícím. A nyní 
jest přepsaný pro slovutného nniže Františka Pulpána, souseda z obce 
Dolanské a Kateřinu manželku jehi). Dne 29. dubna ITS.S. 

Kancionál t(*n, formátu 14'5 ■ 19 r///, obs-ihuje 180 listu .se 142 pí- 
sněmi. Písmo jest dosti úhledné, kolmé, iniciálky jsou však velmi ne- 
uměle nakresleny. 

Jsou tlusté, červenou barvou kolorované, Z(l<íbcné zelenými roz- 
vilinami a obloučky nemotorné načrtanými. Po stránce krasopisné i tento 
zpěvník tedy nevyniká, za to však ob.sahem. Především pozoruhorlné jest, 
že v každé písni jest akrostich. **) Písné jsou ve.skrze zbožného obsahu. 
Mnohé složil Volný .snad na žádost různých osob nebo jim ku cti, 
a jména jejich vyjádřena akrostichem. 

Devět písní označeno jest monoj^namem LW, c<>ž nasvědčuje lomu, 
že složeny byly Lukášem Volným, starším ]>říbuzným Jiřího Volného. 

Pozornost na .se vábí zejména žalozpévy nad úmrtím císaře Leo- 
polda L, pak žalozpévy nad smrtí hejtmana panství Pardubického Fran- 



') Viz Riegrův Slovník Naučný. Veselé písně Volného vydal již Hanka dle 
pamětí Vavákových. 

") Akrostichy, Čili >skláílání po literách . bylo ol»líl)cn<» u'/ skladateli hratr- 
skými. Tak ku př. píseň Blahoslavova: líudiž Bože mé .silné utaní- psána jest po 
literách paní Bohunce z Pernštejna. Bratr Michalce z Litoměřic složil píseň: >Milý 
Otče nejdobrotivčjší,« v níž počáteční litery voršii dají vetu: >Martin Michalce ke 
Cti Krístu.€ (Viz o kancionálech bratrských v Casop. C. Musea z r. I8<i2, článek 
J. Jirečkův.) 



ti-^ka Václava Kvčtonč z kosen waldu a hraběte Františka Kínskcho, 
píina na rhhimci. 

\' zalozjH-vii S Jeho Milostí Císařskou Leopolda Trvníht* žalostné 
rozloiičrní iijirímných Cechíi , obsažen jest akrostich Leopold L cisar 
Rímský . \ písni tc naříká Volný na pomíjejicnosť slávy světské a táže 
se: ... kde ctný Aristotele^, Cicerot kde Plato: - a odpovídá si: 
budeme-li je hledat, najdeme popel a bláto I« V druhém žalozpčvii ve- 
lebí moudrost" páné hejtmanovu a v třetím: K památce a sla^Tié pa- 
měti Jeho lOxcellencí [>ána pana hrabete AV//inského z Chlumce a Te- 
tavi jest akrostich jména a titule hrabécího. V i)ísni té takto Volný 
rijíěvá neljožtika : 

' Slavní jíotentátové, vznesená knížata. 
císař«^tí ministnné. banmi, hrabata, 
k AV//inskému měli zření, jej respektýrujíc - 
jen ta nezdvořilá smrť nevšimla si ho nic I* 

Sliíva tato mají zajisté poněkud sarkastický nádech a i)rozrazena 
jimi povaha starého, českého sedláka markantně. 

Nápév písní nikde není udán notami, všude jen |)očátkem jiné 
písíiě známéjAí. 

Tak ku př. jest najxsáno při písni: O milování Syna Božího«, že 
zpívá se jako: - ]*annenky české, též i moravské . C jiných písní po- 
dotknuto, že mají býti zpívány známou nebo obecní notou. Tu a tam 
))řidán jest chrono^ram a to včtou samostatnou s písní nesouvislou, ku 
př. za j)ísní O strc^mech jsou chrono*(ramy: 

'Kdo nemúžo stát, ani se hnout, ChCe sobě V stroMV seDnaVt.* 
(ITL*)). Krásná ^est j)roCházka DVsse, Cesta V Do zahraD po susse* 
(1705). 

V písni Šíp střely modlitebný nebe prorážející- jest akrostich 
"Johannes l'*ilii)i, kaplan Chlumecký a chronogram udává letopočet 
]710. V písni Rozjímání po.sledních věcí člověka^ jest akrostich » Jiřík 
'iesánttk, děkan Chlumecký . Též knihtiskařům (impressorům) ku cti 
skládal Volný i)ísně, avšak též zbožné. V písni > Veleslavná Tvá (o Bože) 
moc a síla je.st akrostich Vojtech Jiří Koniáš impressor* a chrono- 
jjram: Srl)C(* Méť Ctnosť obětVje, udává letoi)očet 1705. 

V j)ísni kajícné jest akrostich Václav IJ.ška-a v písni následu- 
jící Slunce dílo rukou božích jest akrostich : starého mčsta Pražského 
imj)r(í.s.sor . 

Mnohými |)ísněmi naříká Volný na ničemnost svčta, ku př. v písni 
> Toužení člověka v zármutku postaveného , kterážto píseň vŠak mela 
býti zpívána jako ])ís(»ň: ; Sťastnej a dobrej den . 

Pannám věnoval Volný dvě písně. Píseň pannám zpívati potřebnou* 
a Pannám k |)otěšitedlnému naučení. '^ C)bě jsou velmi zbožného obsahu 



k 



d7 

a mely býti zpívány jako píseň IMš mi, muj klenote . (Pisnč však, jichž 
se Volný dovolává, v kancionále jeho nt^soii.) Matronám složil \'olný 
píseň > Poctivým a šlechetným matronám k naučení a j)otěsení ■-. Pro starce 
napsal > Rozjímání člověka věkem sešlého . Manželiím složil píseň po- 
učnou *0 stavu manželském ano i na každého člověka pamatoval písní: 
'Každému člověku k z])ívání . St>hě samému složil píseň Jiříkovi Vol- 
nýmu k potčšcní*. Mimo ul)v\klé pobožné íVasc písně ty však nic 
významného neobsahují aniž o osobě, jejíž jméno jest akrostichem vy- 
jádřeno, v písni jest nějaké zmínky. Písně v kancionále Volného roz- 
děleny jsou dle období roku církevního ; též pro čas sucha, mokra, za 
zachováni úrody polní a podobné příležitostné písně jsou v kancionále 
tom. Veselejších, čili jak lid říká světských i»ísní není v něm. I píseň, 
nazvaná kratochvilnou, jest obsahu velmi zbožnéhí). Jí dává Volný útěchu 
nějakému zarmoucenému vdovci, i)ovo]áním l(\sníku. Hudiž písní tou po- 
dána ukázka veršovnictví Volného: 

Jednoho času měsíce máje 
vsel jsem do háje, 
dle auiadu stavu svého, 
jak se sluší na polesnýho, 
l)ovinnosť svou znaje. - 
1 vi-jdu na kraj do tohí» lesa 
sl\ším ano i)lesá, 
zvučně, hlasitě hovoíí 
a svvmi p\sk\' švitoří 
ptactvo, veselé jsa (I). 
Reka spanilá pod lesem v louce, 
"ušlechtile jdouce (!), 
kvítíčko krásné, spanilé. 
červené, žluté a bílé 
k oblíbení jsouce i'i 
I vzhlédnu stranou, tak jako maní 
vidím z nenadání, 
kterak si)anilý jelínek 
s laní jako úvinek, •') 
má ctné milo\ání. 
Šťastně pár k páru v povětií 
uctivě se šetří, 
holoubek na iloubku }i<»uká. 
žežulka na- jedli kuká 

a l. (1. 



•) Úvinelc čili ouvinek, jest pružná, silná dulK>vá větev, jíž se užívá k n:if»jctí 
utaženi) řetězu, jímž jsou klády svázány na voze, když je z lesu vyvá/ejí. 



i 



58 

Roztoužený přírodními krásami polesný vzpomíná pak na svou 
choť a na smutné s ní rozloučení «, přeje sobe na konec, aby dostal 
se brzy do — ^revíru božího*. 

Z chronogramu seznáváme, že Jiří a Lukáš Volní skládali své 
písnč na sklonku XVII. a na počátku XVIII. století. Jazyk ani skladba 
nejsou lepé. Jako však i v jiných památkách uméní prostonárodního 
jest i v těchto písních tu a tam základní myšlénka dobrá, provedení 
její jest však nedokonalé ano i drsné. 

Význam písní ovčáků kratonožských jest ten, že jimi udržována 
byla u lidu záliba ve čtení, čehož důkazem jest opisování jich a to ješté 
f)o mnohých desítiletích. 

Písné Volného jsou však též důkazem sečtělosti českých písmáků. 
Píše-li ovčák Volný o Aristotelovi, Platonovi, Alexandru, Cicerovi, Beli- 
sarovi a j., jest to zajisté důkazem nevšední sečtělosti muže, který vyššího 
vzdělání ve školách nenabyl. 

Staré písmáky české sluší zajisté zachovati v paměti jako zaslou- 
žilé vlastence selské, kteří v dobách největšího úpadku literatury české 
udržovali v selském lidu našem, v tomto slovanském jádru národa, nejen 
lásku ku četbě a tím i k jazyku českému, nýbrž i vědomí národní. 



Hadi, draci a šarkani v podání lidu slovenského. 

Od Jos. Lud. Holuby-ho. 

Na potulce lesem moravsko-slovenského pohraničného vrchu Lope- 
níka (28(Xy) v jižním Trenčansku, sešel sem se jednou se známým ko- 
paničářem bošáckým, který si byl sem vyskočil hledati po starých 
bukových pnech rostoucí lišejník > bukový pFúcnik* (Sticta pulmonacea 
Ach., Lobaria pulmonaria Ilofifm.), a >trúdový hubáň* (Polyporus fomen- 
tarius Fr.). Onen lišejník platí i na Slovensku za výborný lék proti sou- 
chotinám, a můj kopaničář mne ujišťoval, že »keby voFachto pfúca po 
kuse tak bol vykašlal, že mu z nich už len jako lieskovec v ťiom zostalo: 
ncch len pije uvařený bukový pFúcnik, zase mu znovu celé narostu.* 

• Trúdový hubáň« ale potřeboval na »práchno« nebo »trúd< ku zakřesání 
ohně do dýmky, jako i na zastavení krve, z rány seknutím, pořezáním 
neb jiným způsobem povstalé, přílišně se valící. K tomu cíli se >hubáft« 
s popelem hodnou chvíli ve vodě vaří, pak náležitě utluče, očistí a usuší. 
V nedaleké Staré Ture v Nitransku, zhotovují i čepice z takovéhoto 

* trudu* ; sedmihradští ale Romani pěkné koberce troudové vyrábějí. 



39 

S mým kopaničářem sme si sedli na trávník. On mi ukazoval kusy 
toho lišcjníka, se spodu starého buká naodtrhnvanóho, a jak hodný 
foliant veliké kusy »t rudového hubáňa«, já ale, abych mu ničím dlužným 
nezůstal, dal sem mu nahlédnouti do své, vzácnCíjíiími rostlinami nált">.it(^ 
naplněné mapy. V tom cosi v blízkosti na>»í /ašelostilo, a prcd námi, 
křížem přes chodník, protáhl se elei^antním vlněním pěkného tcla svého, 
had »jako provaz*, i ztratil se v křoví. Kopaničái* na rovné nohy vy- 
skočil, jako struna, a chtěl holí hada zabíti. Ze to ale ncbxia jedovatá 
»vretenica«, — jaké sem jeste nikdy v zdejších horách ne\idoI, ač mne 
mnozí ujišťovali, že se zde také objevuje — , ale docela ni'škt)dný druh 
hadí: nedal sem mu ublížiti. Tento, náhodou vedle nás překluznuvší had, 
poskytl nám látku k rozmluvč; a když sem mému kopaničáii povyprávěl, 
kde jaké hady sem videi, a čeho sem .se dočetl v knihách i o neviděných 
mnou rodech a druzích hadích, piekvapil mne tou, obdiv a úžas pro- 
zrazující poznámkou. »Ach, ale to moselo byť .strašné, keď ešte hadi 
horckoncom chodili!^ Neptal sem se ho: kdy to bylo.^ Nebo mi 
přišla na paměť slova I. kn. Mojžíšovy lil. kap. 14. verše, kde stojí, že 
řekl Hospodin hadu: » Zlořečený bude.s nade všecka hovada, a nade 
všecky živočichy polní: po břiše svém plaziti se budeš, a prach 
žráti budeš, po všecky dny života svéht).< Že má strach veliké oči, slý- 
chati často o hadech jako hrubý provaz, jako ruka, jako pavúz — 
a dlouhých i na více sáhů, jakými se lidem pře.strašeným naši obyčejní 
hadové v mysli představovali, ale v skutečnosti je zde nikdo neviděl. 
Když sem to kopaničáři řekl, že v.šecky rozi)rávky o obrovských hadech 
v našem kraji jsou vymy.šleny: odpověděl mi: »Sčil ích už hádám ani 

nenie; ale ešče moj nebohý dzedko, Pánbo ích tam oslav! — vidzeli 

na Bielych Brchoch hada, jako pavúz hrubého a duhého, že od .strachu 
až zdubeneli, keď po pri nich dole žlabinú sa preSmikel, a haluzy suché 
len tak pod ním druždžály.« 

Spomeneli kdo v BoŠácké dolině hada, neopomene doložiti slova: 
»Nech sa ve snách neplete!* Z čeho se dá zalvírati, že .simi o hadu ně- 
jaké neštěstí předzvěstuje. Av.šak zdáli se ve snách dčvOeli o hadu hoře 
potokem lezoucím neb plávajícím, považuje U) za jisté znamrní, /.r bude 
míti skoro namluvače. 

V jižním Trenčansku, na kolik sem spozoroval, rvjzeznává lid»)vé po- 
dání netoliko hady od draku, slIc i draky od šarkanii, ačkoli v ná- 
rodních pohádkách, - jak .se mi vidí, - - drak a .sarkan tu jistou báječnou 
bytnost znamenají. O nohatých hadech neslyšel sí-in z úst lidu nikd\ 
ničeho; kdežto drak, bydlící v podzenmých dírách, přeíKtavujt! se ozbro- 
jený ostrými drápy, tedy nohatý, s teleni mohutným, opancéřovaným, 
buď bczkřídlý, nebo okřídlený, troj- i vícekrát trojhlavý, caslo z tlamy 
oheň a dým vypouštějící. Ddložímrli z báj< čnélio draka křídla a zbytr-čné 
hlavy, a udusímeli plamen v iKipnle j<h(j. máme ^kutečntWio krokíxlýla; 



60 

a báje o dracích živě upomínají na tohoto obrovského ještěra. Níže 
uvedu příklad báječné velikého ještěra. Šarkan je vždy okřídlený, 
často 3-6-9- 12-hlavý, i víceocasý ; křídla jeho spomínají některé pohádky, 
jako peřím porostlá: obyčejně ale představují se křídla šarkaní, jako 
netopýří. Či není šarkan jakýmsi temným upomínáním na prasvětového 
Pterodaktyla } Či ale člověk viděl kdy živého Pterodaktyla létati vzduchem, 
lapati a požírati dost veliká zvířata, jako lapá a požírá netopýr brouky 
a muchy.' neopovážím .se tvrditi, aby ode mne na to důkaz požadován 
nebyl, kterýbych, ovšem, musel dlužným zůstati. Vyhynuli Plesiosauři, 
Ichthyosauři, a jak nám ještě jinače umní palaeontologové ty prasvětové 
»opachy« jmenují, a a.spoň v obrazích, dle kostěných, zkamenělých, ve 
vrstvách země se nacházejících zbytků restaurované nám představují: 
byli aspofi přibližně co do velikosti, síly a škodlivosti, tím, čím jsou 
v lidovém podání draci a šarkani. Nemyslím, žeby se nalézal na zemi 
národ, v jehož podání by hadů, draku neb šarkanů nebylo. Jsou ještě 
do dnešního dne na velmi nízkém stupni duševního vývinu stojící pohané, 
kteří hady vzývají a jim *chrámy< stavějí, a běda tomu člověku, kterýby 
se opovážil, takého svatého, z chrámu vylezeného hada zabíti. Ale 
i v prvních třech storočích křesťanstva nacházíme ve východních kra- 
jinách gnostickou sektu Ophiatů neb Ophitů, kteří při jistých obřadech 
živé hady jako symboly gnose čili vědění mívali. Po .šestém století nikde 
více Ophitů nebylo. 

Slovákům je had symbolem zla, hříchu, lsti, a dosti podivno se vy- 
nímá při tom ten náhled, že v domě přebývající had štěstí přináší a je 
jakýmsi hospodáříkem, kterého zabiti nesvobodno, jinače se na dům ne- 
štěstí a škoda svalí. Jedna žena v kopanicích měla v domě hada, — 
tak mi to vyprávěno bylo, — který každodenně ssával krávu; konečné 
to »gazdinu< dopálilo, že had krávě mléko odnímá, a hada zabila, — na 
.svou velikou škodu; nebo kravička ze dne na den více hubeněla, »mlieko 
prisúšala«, t. j. vždy méně mléka dávala; a když byla jen kosť a kůže, 
prodala ji majitelka za fatku židovi. — Též .se spomíná v Bošáci jistá 
zábudi.šovská kopaničářka, kterou sem sám dobře znal, že měla hada 
v domě a chovala ho na stole mlékem; proto jí, prý, krávy znamenité 
dojily a měly husté mléko, jako smetana. 

V národních písních slovenských jen po skrovnu střetáme se s hady. 
Budiž zde udána jedna píseň o sestře zamilované, vlastního bratra po- 
lévkou z jedovatého hada navařenou otráviv.ší. ]\láme ji v Kollárových 
Z pie vánkách 11. str. 32. takto: 

>Ej, ač chceš moja milá býti. 
Musíš brata otráviti. 
Rj, ako bych ho otrávila? 
Na to som .sa neučila. 




61 

Ej, choď do sadu zelenýho, 

Chyc tam hada jedovýho.* atd. 

Variant této písně zachytil sem v Bošáci a zní následovně : 

>Pod hájičkom, pod zeleným, 
Tam je klášter maliivaný; 
V tom klášteri Katka malá, 
Ráda by sa vydávala. 
Keď sa ty sceí^ vydávaci, 
Mosíš brata otrovici. 
Jakobych to urobila, 
Keď som sa to neučila? 
Idz do hája zeleného. 
Najdeš hada jeUivého: 
Posekaj ho na tri kusy, 
Podávaj ho na tri mísy«. Atd. 

Dle domnění lidu, ve vinohradech nebývá nikdy jedovitých hadu. 
Kdo pH sobě nosí někde v rukáve neb pod rouchem zastrčenou hul, níž 
roxbránil žábu od hada, jí požírajícího, může se směle postaviti před 
jakýkoli soud : nebo při neprohrá. Zvláštní moc připisuje se hadu, přede 
dnem Sv. Jiří (24. dub.) najdenému. Kdo takovému hadu stříbrným pe- 
nízem hlavu uřeže, tomu ten peníz tak věrným ziistane, že kdyby ho 
i stokráte vydal, vždy se zase k němu navrátí. Had, po nad potok na 
žínce převěšený, přivolá déšť v čas letního sucha. Před Jiřím zabitý, 
a mezi kameny na kaši utlučený had, přikládá se, v hadříčky zavinutý, 
na oči, proti bělmu lalbugo). Tak i žluč a sádlo z hada, před Jiřím najde- 
ného, ostnem šípovým (Rosa canina L. ) rozřezaného a vykuchaného, 
platí za výborný lék proti bělmu na očích. Stará babička mi vy|)rávěla 
že její souseda měla chlapci*, který pro samá bělma na očích, nic ne- 
viděl. Souseda našla v lese zalňtého a na ratolesti .stromku [iřevěsiného, 
velikého hada, »s kerého sallu cícorom na zem odtékalo.* < )na vzala to 
hadísko do zástěry a doma ho položila na starou mísu : do naodtekaného 
sádla namočila čistou hadříčku, a ponatírala ní chlapci \íčka na t)čích. 
Chlapec hned na to zaspal, a spal za celých 24 hodin; a když se pm- 
budil a něco pojedl, za.se mu víčka tím hadím sádlem natřela, načež 
chlapec zase tak dlouho spal, a kdy/ oči otevřel, byly na nich jen malá 
znaménka bělmová; po třitím natření víček a za tím následovavším 
dlouhém spánku, očistil\' st: chlaj^ci oči docela. Babička svatosvatě tvr- 
dila, že je to pravda, a já sem se ani nenamáhal, abych jí svou po- 
chybnost o tak zázračném ťičinku toho podivného léku v\ slovil. >Z hada 
košela lebo liena« ísvlečoná, stará kůže), i.)řede dnem Sv. liří najdená 
a na řeřavé uhlí |)olo/ená, slouží na «.)Uuiování .krtahnc^ fruže, erysi- 
pclas). Kdo si vloží do krhu »z hada žihadlo* (t. j. jazyk), nepotřebuji- 



62 

nikdy kosy neb srpu, na babce kladivem kovat, ale dostačí jen oslou, 
ve vodé toho krhu namočenou, ty nástroje přetáhnouti, a budou tak 
ostré, jako >holica břitva*. »Hadzie žihallá< (jazyky) vplétají vozkové 
do bičů; nebo když takým bičem jen zlehka pošlehají koně, t>to beze 
všech obtíží i největší fůry utáhnou, a nikdy s vozem neuváznou, žeby 
nemohli s místa dále. Viděl sem u pasáků leskové hůlky, obtáhnuté 
kůží hadí; nevím však, nosívajíli chlapci takové hůlky jen pro pouhou 
parádu, anebo z nějaké pověry? 

Znal sem mlynáře, který zanechal po sobě pověst čarodějníka. Lidé 
si o něm vyprávějí, že měl v pytlíku živého hada, kterého před očima 
»meláčov«, pod lub vypouštěl, aby si tam okolo žernova poběhal; pak 
ho zase odtud vyňal, do pytlíku vložil a zavázal. Mlynář se chlubíval : 
že ten had jeho mlýnu štěstí přináší, nebo mu lidí s melivem vábí. Už 
výše sem byl spomenul, že, máli dům býti šťastným, musí v něm býti 
had, »gazda« neb hospodářík, což se dosti podivně vynímá; neboť had 
platí za symbol zla v nejširším smyslu. V Zemanském Podhradí sem 
slyšel, že v jednom zemanském domě měli hada »pána domu« nebo 
»gazdu«, a když malému děvčátku matka dala na misku mléka s kroup- 
kami, a ono si to přede dveřmi na násype pojídalo, dotáhl se k němu 
ten had a počal mu z misky mléko vypíjet, děvčátko mu řeklo: »Nie len 
mliečto, ale aj púpty (kroupky) jedz!< Na to vyběhla matka z kuchyně, 
a uzřevší hada, z jedné misky s děvčátkem mléko popíjejícího: nožem 
ho zabila; ale děvčátko nezadlouho zemřelo. 

Časté jsou místní pověsti o podzemných, hady střežených po- 
kladech. Stará Tuliska-Marťáková v Bošáci, vyprávěla mi o pokladech 
na vrchoch za Tulisy^ v Bošáckých kopanicích takto: »Keď nebohá 
Iva Fraňéch po kopanických lukách kmín (Carům Carvi L.) sbierala, 
přišel k nej starý, šedzivý chlap, pojal ju za ruku, a védel ju až do 
Osykovín na vrchoch za Tulisy, dze je chonník do Lieskovskej doliny. 
Tam odvalil velikii čapu kamennú pod zemú, a ukázal jej tak veliký 
sklep, žeby sa v ňom s vozom bol mohel zatočíť, a v tom sklepe samé 
sudy, plné pokladov; v jennom boly samé zlaté guFe, v druhém samé 
kuté peňáze zlaté, v treciem striebro, v štvrtém meď, a na každém sude 
sedzelo lebo ležálo iné zviera; tu buFo (býkj, tam číerný pes, indze zas 
čierný kocúr, a zas indze do kolečka skrúcený had. Starý člověk 
jej pověda! : » Naber si, koFko sceš, a koFko si trúfáš unésci*. Iva PVaňéch 
ale tak bola naFakaná, že len do každej ruky málo zlatých peftazí uchy- 
cila, a utékala s nimi domom. Ida cestu lámala haluzky na kríčkoch, 
aby si tak cestu k pokladom poznačila. Keď to doma vyrozprávala, vy- 
l)rali sa vsccci hněď ráno ten poklad hFadať; ale nidze (nikde) ani ulo- 
uienej haluzky nevidzeli, ani toho miesta, dze je pokkid kamennú čapu 
přivalený, nájci nemohli. Ten člověk by bol ščasný, kerýby na ten sklep na- 
tratil!< I pod í.openíkem udává pověst poklady, střežené hady a šarkany. 



63 

Ještě nyní v čerstvém zdraví žijící zemanka, Anna Gcíová-Zamcová 
v Z. Podhradí, rozprávéla mi, jako skutečnou událost, že když jednou, 
v dévčenském věku svém, byla vyšla bosá do lesa Červeného na dříví, 
zahlédla tam v zemi díru, z které se před jejíma očima vytočil veliký 
had. Ona hodila po nčm třikrát kamenem, a had po třikrát silno za- 
pískal. Po třetím zapísknutí otvíraly se okolo ní na všech stranách v zemi 
díry, z nichž se množství hadů povytáčelo. Jeden z nich měl korunu na 
hlavě, vrch hlavy a uši bílé, což ona jen na náhle zahlédla, nebo se dala 
na útěk, co jí pára stačila, od strachu, že ji hadi usmrtí. 

Král hadů nosí korunu na h 1 a v č, a všichni hadové musejí 
ho býti poslušní. Krále hadů nesmí člověk zabíti, nebo by na sebe 
uvalil veliké neštěstí. O jednom kopaničáři se rozpráví, že si byl vyšel 
do hory na lov, kde místo srnce našel pod bukovým pařezem spícího 
hada se zlatou korunou. Kopaničář dobře na něho namířil a odstřelil mu 
hlavu, kterou i s korunou vzal s sebou domů. Sotva za sebou dveře 
zavřel, zase se rozletlý » dokořán*, a nahněvaný »CcrnokAažník« pře- 
strašenému kopaničáři řekl: »PrcČo si mi zastřelil koníka? Hned* mi daj 
jeho hlavu s korunu; ináče zle bude s tebú!« Kopaničář se vymlouval, 
že nevěděl, co je to za hada, a že kdyby byl tušil, že je to Černokněž- 
níkův koník, za nic na světě nebylby ho zastřelil; prosil tedy pěkně za 
odpuštění, a vyňav z armárky hadí hlavu s korunou, podal ji Černo- 
knéžníkovi, který vzav ji s sebou vyšel ven a tam se ztratil, a kojianičáři 
neublížil, jen co spůsobil náramný víchor, který několik došků se střechy 
odtrhl, ale v lese mnoho stromů rozlámal. 

Podlopenický kopaničář Chovanec viděl, prý, na Lopeníku dva hady 
okolo buká okroucené, jako ruka hrubé ; jeden měl hlavu červenou, 
a druhý čisto-bílou. Zase o jiném kopaničáři se praví, že zabil velikého 
hada dvouocasého. Z těchto byli by se jistě stali draci: nebo z hada, 
který za celých sedm let neusiyi^í lidského hlasu, a jehož za ten čas oko 
lidské neuzří: stane se drak. Že však zde spomenutr hady lidské oko 
vidělo, již více na hodnost draků postoupiti nemohli, ale museli zůstali 
až do smrti obyčejnými had\ . 

Již sem byl řekl, že i v Trcnčansku lidové podání zná krále hadů. 
Podám zde pohádku nářečím l)ošáckým, kterou mi rozprávěl zeman 
Janko Zameč. Je ona variantem v D o h š í n s k é h o S 1 o v. p o v e s t. 4 
str. 88. uveřejněné pohádk\- »Baea a šiarkan . 

Klár ha d o v. 

Jeden juhás pásaval [)o jj[rúň(.)ch ovce, a žena mu tJo póla nosievala 
každý deft jedlo. Raz vyhnal ovcií z košára a přisel s nimi okolo polen ňá 
(polední) k jennej skále, a keď sa mu tam ovce dobré napásaly, Tahél 
si na trávu, a dzíval sa na tú skálu. Z rázu sa skala otvorila, a z dziery 



64 

sa vyrojilo veliké množstvo hadov, a naposledy sa vyfáhel veliký hadisko, 
tak hrubý, jako ten juhás. Juhásovi od strachu vlasy dúbkoni vstávaly 
na hlavě, a zostal, jako zamrazený, a len sa dzíval, jako si každý had 
odtrhává po lístku jakejsi zelinky, — a jako sa zas všecci do jenného 
v tej skále potracili. Skala sa za nimi zavřela, a po dzicre nezostalo ani 
znamienka. 

Keď sa juhás ze strachu a zadziveňá přebral, vstal, a hFadal aj on 
na tom mieste, dze hadov rozlezených bol vidzel, jako si škubu listy tej 
zelinky, — tú zelinku; a keď hu našel, přiložil hu k t<:íj skále, a dziv 
dzivúci! sotva že sa skaly dotkél, už sa mu otvorila! T.en čo vkročil do 
skaly, hněď sa zas za ním zavřela, a on sa vidzel v krásnej, jako ze sa- 
mého zlata ulátej izbe. Na prestredku izby stál zlatý stol, a na ňom 
ležál skrúcený ten veliký had, a okolo štola ležali po zemi poskrúcaní 
menší hadi, a všecci spali. Juhás neosmelil sa od strachu ani slovíčka 
preréci, a že sa nemohel ven ze skaly dostať zakriícil sa do haleny, 
a Fahél si medzi tých malých hadov, a tam zaspal. 

Keď sa prebudzil, sypali sa malí hadi \'en ze skaly, a aj kráF hadov 
počal sa se zlatého štola na zem spúščať. Juhás povedal: »Čojátusám 
budem robiť? Pójdem aj já ven!* Ale starý \eliký had mu rékel : >Prv 
ťa nepuscím, zakáF mi nebudeš príssahať, že nikomu nepovieš, čos tu 
vidzel !« Juhás, aby sa mohel ven dostať, voFky — nevoFky prissahal, že 
nikomu nevyzradzí, dze bol, a čo vidzel ; a tak ho kráF hadov puscil ven. 

Juhás sa tomu velice čuduval, kcďnidze nemohél nájci svojich oveček, 
keré tam bol nechal ida do skaly. Ponáhlal sa teda domom ; ale sotva 
ušel kus cesty, zazřel svoju ženu ovce pásci, a keď sa jej prihovoril, na- 
lákala sa ho, lebo bol celý zarostený, že ho len po hlase poznala. Pýtala 
sa ho : dze sa za celý rok zarážal ? lebo že prám takto rok ovce samy 
sa domom vrácily, a odted) ích sama pásavá. Juhás ale nemohel žene 
povedať, dze bol a čo sa s ním porol>ilo, lebo mu to príssaha bránila. Keď 
ho ale žena pekne a nepěkné neprestajne nabávala, aby jej len povedal, dze 
bol, lebo že ho ona iiž dávno oplakala, jakoby bol býval mrtvý: konečné 
nemohel /.ene odolat, a porozprával jej všetko, čo sa s ním porobilo. Na 
večer oba dohnali ovce do košára, a ráno sa juhás zas sám vybral 
s ovcami na j)ašu. Okolo polenňá, dze sa vzal, tu sa vzal, stál před ním 
ten veliký had — drak osellaný a s kantárom, a rékel juhásovi: »Tys 
[)ríssahu nezadržal a vyzradzils, čos vyzradziť nemal ! Sčil si sanni na 
mna.' Juhás, že nemohel ujci, mosel na hadisko sasci (sednout) a had- 
drak s ním vylecel tak vysoko, že ani země nevidzel, len oblaky pod 
sebú, a škrovánka započul spievať. ílad povedal juhásovi: >Tebe už 
nichto nepomože; len ten vtáček byc (by ti) mohel spomóci.« V tom 
prelecel škrovánek okolo a ponad hada-draka, a juhás ho zaprosil: 
'Ach, vtáček niój, í)omož mi!« Škrovánek vylecel ešče výš, a keď sa 
spúščal k hadovi-drakovi dolr, mal v dzobákn list, zlatými literami 



65 

popfsaný, kerý hadovi-drakovi vpuscíl do rozevrenej papuli. Na to 
sa had-drak spúščal vždy níž a níž dole, až sa spuscil pri samém 
košaři juhásovém na zem, a povedal juhásovi: >ŠčiIs* zachráněný; ale 
abys sa vác neopovážil do takých věcí micšať, kcré sa ta netýkajú a do 
kerých ča ništ neniel« Juhás sešel s hada-draka, vrácil sa k svojim ovcám, 
a žil se svojú ženu eščc duho, a páse! svoje ovečky; a žije a pase ich 
až dosár, jak eSče neumřel.* 

V »bosorských« processech, v XVIII. století v Trenčínč revidovaných, 
jejichž acta mám při rukou, jen zřídka se spomínají hadi. V jednom je 
řeč o léčení krávy, hadem uhryznuté. Za to v aktách pravot)-, proti Ja- 
novi Hasovi z Kvašová u Puchová, dne 18. a 19. září 1716. v Trenčíne 
vedené a upálením jeho se skončivší, nacházíme uvedené svědectví Jana 
Macháče, mlynáře beckovského, při vyšetřování před soudí m, proti spo- 
menutému Hasovi, vydané, kde mezi jiným toto praví: »Na posledy y to 
odneho it j. od Hasa) fatens slyssal odkudby geho osožne Heky j)ocha- 
zaly, mluwycze žeby on pod liesku, na ktereg jmelo yest, a to od země 
az po wrch, yak wysoko se nese, na tolko zhlube jistého h a d a wyko- 
pawa, a takoweho po kusu užywa, od kterého vsseczko swe uměny ma, 
tak že csestu giducze, gedna kazda zely na swug užytek mu wyhlasuge, 
Avedle kterého kunsstu, yako fatensov Brat také skrze prassky gcho 
k smrty praczugiczy uzdraweny zůstal.* Na to se soudcové, právě tak 
pověrčiví, jako obžalovaný čarodějník a jeho žalobníci, ani neptali : jeli 
kde taká léska (Corylus Avellana L.\ kteráby od samého spodu až po 
samý vrch porostena byla jmelím (Viscum album L.).^ a možnéli je, na- 
jíti pod ní, hluboko v zemi takého hada, jehož požívání by uspůsobilo 
člověka, rozuměti jakýmsi pokynům rostlin, svou moc zázračně oznamu- 
jících? Na to se, p)ravím, neptali; ale líasa dali upáliti, — ad maiorem 
iustitiae gloriam. 

Často slýchati okřikovat děti, tmolící se někomu pod nnhann: »Na 
bok, hád^I« I v nomenklatuře botanické střetáme se s hady; tak je 
»hadia hlava* = Phallus impudicus L., který zaslouží jméno kní/cti* 
smradlavých hub ; * h a d o v a poduška*^ Arům niaculatum L.. > h a d i e 
m 1 i e k o< = Euphorbia se svými druhy ; > h a d i a c i b u F a « =: Musea ri 
comosum Milí. a jiné. Některá podání o hadech uveřejnil sem v ročníku 
prešpursk. přírodov. spolku r. 1884. str. 65. a násl. : »l)ie I\c[>lilifn im 
Zauberglauben der Slovaken in Nord-rnc^arn.« 

Tolik budiž řečeno o hadech. O ol^rovskéin j es trii sl\š«l sem 
dosavad jen jednu rozprávečku, kterou zde podávám b(»sáckvni náícčim. 

»JaŠčer v zavažských vrchocli. 

Keď som ráz ovce pásel na zavažských vrchocli, přehnal soni ich 
niekedy aj na cudzí chotár na lepšú pasu. Ráz .som tak na cudzém cho- 

Nirodopiuiý Sbomfk. U. 5 



66 

táre nepásal, a jako som si na pravé polenne pod kríček k obědu za- 
sedal, počaly okolo toho kra a okolo mňa zelené jaščerice pobiehať a sa 
nahái^af; a keď ích len vždy vác a vác přibývalo: vzal som do ruky 
paličku, a pochlopával som jaščerice, keré som mohel dočáhnúť a trafiť, 
po chrbáte. To ale jaščerice neodstrašilo, ale sa len ďaliej veselo na- 
hánaly okolo kra. Tu sa, ani neviem, odkaf, dovalí velikánsky jaščen 
duhy a tustý, jako já, kerého som sa ale bál uderiť palicú, ale som sa 
prenním (před ním i dal na útek do doliny, čo mi para stačila : a jašče- 
risko za mnú v patách! Ovce som odbehel, a utékal som dobré dve 
hodziny cez krovie, [pasienky, luky a cez řeži: a jaščer všade za mnú. 
Kadě jaščer po režách za mnú utékal, boly celé pruhy tých řeží po- 
valené a na zemi pomrvené. Tak som já horko ťažko dobehel až na 
cestu, a zachycil som sa voza, k Beckovu hoře vezeného; a jaščer též 
pochycil ten vóz s druhého boku, silno ním zatrásel, — a ztracil sa. Já 
ale som ledva dech popadal, bol som jako myš mokrý a trásel s m sa 
na všetkých údoch. A to je pravdzivá pravda, jak je Bóh nademnú.« 

Buď se to tomu ovčáku přisnilo, anebo si to vymyslel, aby se před 
lehkověrnými lidmi pochlubil podivnými příhodami a zkušenostmi svého 
života: ale našlo to vypravování včřící uši, a podává se z úst do úst 
dále, nejvíce jakby někdo řekl: >Ba, čiby to len možné bolo?!« Tak 
povstávají ještě i za našich dnů pohádky, pověsti a nejrozmanitější 
podání. 

Přicházíme k drakům a šarkanům. Ačkolvčk se v pohádkách 
určitého rozdílu mezi nimi nedočteme: nemyslím, žeby drak a šarkan 
byly pouhá synonyma. Ještě dnes lid za to má, že z hada vyroste drak, 
a z draka šarkan. Jak kolossální velikosti si lid představuje draky, do- 
kazuje i)ovídačka z mého nejbližšího okolí. Když se stavěla před ne- 
mnohými léty železná dráha níže Bohuslavic v Trenčansku, pod krásným 
vrchem » Turecko* řečeným u samého Váhu, a tam se skály dynamitem 
musely roztrhávat: odvalil se, prý, veliký balvan, a pod tím balvanem bylo 
doupě dračí. Výstřelem byla polovice draka »na márny franfor* roz- 
trhána, a druhá polovice, která měla »po každém boku jednu velikú 
hrču, Icbo drak už dorostal, nikým predtým nevidzený, a nikoho predtým 
nepočujúci, v dokonalého draka « ; a tá polovice vážila, prý, tři centy. 
V pohádce * Panna za drakom* uvádí se drak s 12 hlavami a 12 chvosty. 
• Zakliata sestra* zná černého draka s poddanými mu rybami, jehož nej- 
starší bratr jest šarkan. V pohádce »Otcov hrob« devěthlaví draci čtou 
písma. » Janko a Macko* uvádí ohnivého, z moře vyskočeného šarkana 
s u])cřenýma křídloma. Ba naše pohádky znají i draka, létajícího na 
tátošovi; i 6tihlavého šarkana, na tátošovi vzduchem letícího. Tři- až 
dvanáctihlaví draci každodenně sežírají panny a mládence, dokud je hrdina 
nezabije. Někdy se drak na smolu rozleje. Draci a šarkani, jimž z tlamy 
plíímeň a dým šlehá, nejsou v slovenských pohádkách nic neobyčejného. 




67 

Některá místní podání z Trenčanska o dracích a sarkanech, uveřejnil 
sem v » Českém lidu« (Ročn. VI.), a ta zde opětovati, nebylo by na 
místě. 

V Zemanském Podhradí zaznačil sem si rozprávku staré, chudé ze- 
manky, Anny Zamcové-Gelové, v které se > veliký had« i »šarkanem« na- 
zývá. Pro zajímavost podávám tu >povedačku« tak, jako sem ji slyšel: 

I 

» H a d - š a r k a n v L e h o t e. « 

Nebohý Zamec-GeFo bol v Lehote robotníckým gazdom. Nedaleko 
Lehoty bola pod vinohrady do bricžku veliká dziera. Hájníci sa pýtavali 
dziéčenec pasáček: či pri tej dzicre voFačo nevidzely.' Dzicčence odpo- 
vedaly: >Ba věru sme vidzely velikého hada.< Hájníci sa teda sebrali 
s čakany a motykami, aby toho hada vykopali ze zcme; ale sa nemohli 
ničeho dokopať. Xa třecí ácň po tom, vylézel z tej dziery velikánsky 
had. Jak sa o tom hájníci dopočuli, dali sa do kopáňá, a dokopali sa 
hadovho lehniska ; ale hada nena.^li, lebo sa dzesi ztracil. A to bolo ích 
ščastie; lebo keby toho hada-šarkana boli zabili, boliby zle pochodzili. 
Lebo potom vidzeli veliké, čiemé mračno, a to málo podobu barana, na 
kcrém sedzel Cernokňažník, před kcrým vystrkal šarkan hlavu, jako 
koňskú velikú, a ocas duhy sa za ním vlékel v oblaku; víchor ale tak 
strašný povstal, že sa až stromy lámaly.* 

Jednou — před několik léty — , byl v Bošácké dolině náramný víchor, 
který se připisoval Čcrnokněžníkovi, na draku létajícímu. O několik dní 
později spomínali si to Podhraďané, na ulici sejdení, a jeden řekl: »Já 
by som len rád vcdzcl: či je ten Cernokňažník voFačo dobrého, lebo 
zlého ?« Načež mu Škulcc odpověděl: » Čerta je to dobré, keď mi to 
pod Močilly (hon >pod Močidly*) 17 slív rozlámalo!* Zde Čcrnokněžník 
létá, dle podání, ne na šarkanu, ale na dr^.ku. 

O draku »v Továrnikoch* v nitranské stolici, si vsel sem v Hošácké 
dolině tuto »povedačku«: Jeden bíreš (hospodářský sluha) cosi překotil 
pánovi v Továrníkoch. Nahněvaný pán dal ho zavreť do starej, opustenej 
pivnice. Sotva odešel ten, kerý ho do pivnice zavieral, počul toho bíreša 
velice kričáť; a keď to pánovi oznámil, povedal tento: »Len ho nechaj 
kričať! Čo ťa po korheFovi! Však kciť vytriezvie a sa vykřičí: bude 
cícho l« Na druhý doň, keď išli zatvoreného z pivnice vypuscit, a pri 
dverách počúvali: bolo v pivnici cicho (ticho), a na volanic sa ten za- 
vretý ani neohlasuval. A kecf dveře otvorili, našli tam z bíreša len kusy 
koscí a čižmy, a v samém kúte pivnice velikú dzieru. Už vedzeli vsecci, 
Že tam mosf byť drak ; a aby sa presveččili, zavřeli ta na noc ovcu ; 
ale aj ti bola do rána sežraná. Na to poslal pán do Vienne (do Vídně) 
pře mašinu, s kerú toho draka po kuse z dziery vytrhali, dzieru zaniu- 
ruvali: a mali od tej doby od draka pokoj.* 

5* 



68 

Když šarkan po nad hory letí, a ulomí vrch jakéhokoli stromu: ten 
z toho úlornu nikdy více nevyzdraví, ale od ného bére porušení a hnije, 
až i celý strom uschne. Kudy šarkan ponad hory letí, všudy značí jeho 
cestu pruh rozlámaných stromů. Letíli Čemokněžník na šarkanu po nad 
dčdinou, řekne mu, že se vznáší nad horou ; a letíli po nad horou, řekne 
mu, že letí nad dédinou ; nebo kdyby šarkan védél, že letí po nad dě- 
dinou, spůsobilby ocasem takou povíchřici, žeby ani jedné chalupy na 
hromadé nezůstalo. 

S celou vážností se rozpráví v kopanicích podlopenických, že před 
nedávném vedl Černoknéžník šarkana od Javořiny, křížem přes lieskovské 
kopanice do Bošácké doliny, a ustavil se s ním u Mizeráka při samé 
hranici moravské. Tam žádal vejce od černé slépky ; a když mu ho ne- 
dali: vysedl na šarkana, vyletěl s ním vysoko, a spůsobil takou po- 
víchřici, že Mizerákovi ani jednoho doška na střeše nezůstalo. 

Výše Kocourové krčmy v Bošáckych kopanicích, je v lese místo, » Mě- 
stečko* zvané. Nedaleko od Městečka jsou díry podzemní, v kterých se draci 
a šarkani zdržují. V novších časích sloužily ty díry za skrýše zbojníkům. 

Baba Janíčka tvrdila, že viděla letět šarkana, s hlavou jako hadisko, 

s křídloma velikýma, a s ocasem, jako řeřavý řetěz; tělo měl hrubé, 

černé, a vznášel se přede dnem od vrchu Budišové na západ k Rolin- 

cové. Kudy letěl, všudy se stromy lámaly a štípaly, a se střech povytrho- 

vané došky, na všecky strany se rozmotávaly. 

Mažárovi v Z. Podhradí zahnízdil se jednou šarkan na povale a hlavu 
vystrkoval z po pod sysla slaměné střechy. Lidé se chodili na něj dívat, 
ale nikdo se neopovážil vyhánět ho, ani Mažár sám ho neznepokojoval 
a nedráždil, když viděl, že mu ten šarkan žádné škody nečiní. 

Na kolik mi známo, v botanické nomenklatuře jen jediné jméno 
upomíná na draka, a sice >dračica« := Dentaria enneaphylla L., nebo 
v Reussově » Květně Slovenska* jméno » Dračí hlava <=; je překlad řeckého, 
j)olatinčeného jména Uracocephalum. Ale »dračica« nebo ^^-drakyňa* zna- 
mená i ženu zlobivou, vřískavou, svárlivou ; a takou i filosofičtí a ve všem 
důkladní Ncnici také poctívají jménem »Hausdrache«. 

Z uvedených výše podání je patrné, že na Slovensku vždy ještě 
hadi, draci a šarkani podávají bohatou látku k pověrám. Kde jaké pod- 
zemní díry zt^í, všudy je se co obávati pažravého draka neb okřídleného, 
zuřivého šarkana ; Cernokněžníci vždy ještě na šarkanech létají. Břehy 
potoků a řek nebezpečnými činí člověku vodní muži, a pole se ozývá 
v létě chechotem, výskáním, houkáním a zpěvem Vil; Světlonoši se vzná- 
šejí nad močařinami; Skrátek donáší dole komínem peníze a Smrť se 
mnohým ukazuje. Je se tomu skutečně co diviti, že se ještě tolik bá- 
ječných bytností v podání lidu udrželo, a kdo s lidem ustavičně* obcuje, 
pozná, že ty bytnosti z i)aniěti lidu ne tak snadně vymizejí, ba snad nikdy. 




69 



Vinohrady na Slovensku moravském. 

Náčrtek od prof. Jos. Klvanč. 

Jiskřivý temperament Slováků moravských, se všemi jeho před- 
nostmi i vadami neposlední zajisté má příčinu v tom, že tu, na jižní 
a jihovýchodní Moravě od pradávných dob péstuje se vzácný dar boží — 
réva vinná, a sice způsobem vinohradským, tedy k vůli vínu. 

»Víno obveseluje mysl člověka* napsáno jest tuším juž 
v Písmě Svatém. A věru, v krajích, kde daří se víno, nebývalo nikdy 
smutno, ani na Moravě ne. 

Však nejen lid vínorodého Slovácka jest vesel — děti, mládež 
i staří — i ta příroda celá tu jakoby prohřátá byla tím teplem oživu- 
jícím, jež částečně zakleto jest do zlatého nebo krvavého moku, jehož 
síle juž ve Starém Zákoně podlehl praotec Noe. 

Mok ten zraje v malebně umístěných vinicích, ukládá se ve sklepích 
a »búdách« neméně malebně rozložených a obojím, i vinicemi 
i »bůdami« nabývá krajina slovácká zvláštního, osobitého charakteru, 
doplňovaného záhony kukuřičnými a na podzim dýněmi, jako zlaté koule 
v polích slováckých hojně se skvějícími. 

Přidáme-Ii ke vší té zajímavosti krajjnářské, kterou vinohrady 
způsobují, ke vší účinnosti národopisně fysi o logické, abych tak 
řekl, kterou tu na Slovácku moravském víno na lid nepopiratelně od 
staletí mívalo i to, že vinohradnictví tu na Slovácku ze všech zemí česko- 
slovanských nejdéle se pěstuje a tudíž nejstarším jest a mnohou 
zvláštnost kulturně historickou vykazuje: nebude zajisté na 
škodu, když alespoň zběžně k němu přihlédneme. 



Vinohradnictví mor.-slovcnské má za i)odklad svůj jednak výbornou 
vápenitou slínitou teplou půdu, která původ má ve zvětralých 
vrstvách hlavně staršího útvaru třetihorního, jednak i příhodnou po- 
lohu kraje, jižné položeného, na jih otevřeného a od severních větrů 
pohořím Hřiběcím a Karpatským chráněného. Přes to však ještě, ku 
zvětšení účinnosti paprsků slunečních, bývají vinohrady umístěny vždy 
na svazích k jihu obrácených a od severu chráněných. Vzácný jsou 
vinice rovinné. 

Vinice jednotlivých obcí bývají vždy v jedné trati, která nazývá 
se >hora<, stará neb nová, dle svého vzniku. Někdy i jméno zvláštní 
mívá k. p. Žerotín (u Strážnice), Roháč (u Blatnice), dle zakladatele, 
nebo mfsta, na němž se rozkládá, anebo prostě »vin ohrad em^ té které 
obce slova. 



(^ 



70 

Nejsou-li vinice příliš daleko od obce jako k. p. v okolí Stráž- 
nickém, bývají hned při nich a sice z pravidla ve spodní části skloně- 
ného vinohradu, sklepy s přistavenými chaloupkami na lisování vína a — 
besedování za horkých letních nedělních odpolední s t. zv. »búdami< 
nebo »presůzy«. Jinak jsou sklepy buď v osadé samé (Hroz. Lhota) 
nebo poblíž ní (»Plže« u Petrova) a ty nemají lisoven. Na > besed ování « 
je tu prosté přcdsklepí t. z. >šija«. Víno lisuje se v tom případě ve 
zvláštních nečctných lisovnách. 

Jednotlivé vinohrady nejsou od sebe odděleny zpravidla mezí, než 
járkem (příkopem), jímž voda dolů stéká a jemuž od pradávna »růna< 
se říká. Vinná réva, >peň<, vysazuje se v příčných as metr širokých 
řádcích na vysoko (až lOcm) nahozených, jež šlovou *grefty«, a ne- 
nechává se ovšem vyrůstati neobmezeně do výše, než ročně z jara se 
loňské výhony sřezují u spodu na tři, zřídka kdy na dvě nebo čtyři 
>očka<, z nichž nová réva vyráží a na spodu hojně hroznů nasazuje. 
Nízký kmen původní ovšem ponenáhlu tloustne a tvoří, když je starší, 
>hlavy«, k nimž juž se ani kolí« nezatlouká, než výhonky jednoduše 
se svazují v jednotný svazek, kter>'ž sám sobě jest dostatečnou pod- 
porou. Staré » hlavy* nemívají mnoho hroznů a dosazují se novými buď 
>z kořene* a nebo » o b 1 o u k e m % z vedlejšího mladšího převedeným 
a když se tento na místě ^zapustil* t. j. z kolínka pod zem pohříže- 
ného kořínky vyhnal, jednoduše od matečného pně odřezaným. 

Mezi révou pěstují se místy i brq.sk ve, které hlavně zjara svým 
růžovým květem našim vinohradům nemalého půvabu dodávají. Špatní, 
lakomí hospodáři, aby pro případ nevydaření se vína alespoň nějaký 
užitek z vinice měli, sází mezi révu i různé okopaniny — řepu, zelí ano 
i brambory, na malý prospěch hodnoty vína skutečného. 

Na horním konci bývají vinohrady zahraženy z pravidla živým 
plotem, jemuž vfrýd-< nebo ^frcjď^ říkají, dole při boudě bývají 
»sádky«, v nichž sází brambory a zelí a ovoce, ncj raděj i ořechy vlaské 
pěstují, taktéž »frýdem< někdy zahražené. »Búda«, jest stavení obyčejně 
z nepálených cihel provedené, které v starobylých tvarech, jak je k. p. 
u Derřlc ano i u Mařatic vidíme, má nad podstavcem, jímž se širokými 
dveřmi, často starožitně zamříženými, do ^šije-^ sklepa sudy vevalovati 
mohou, pěknou pavláčku. Někdy bývá obrostena celá psím vínem a po- 
skytuje na podzim, když listí se červená velmi milou podívanou. Za 
pavláčkou jest pak vlastní búda, lisovna. U búd, za nimiž se terén velkým 
svahem nezvedá, není ovšem pavláčck a lisovna jest zároveň >šijí« do 
sklepa. Nádherně upravené a letním vilám podobné jsou městské vinice 
Mařatské u Uh. Hradiště, kde vedle lisovny jest i pokoj pro posezení 
zimní a kuchyň. A protože poloha těchto Ilradištských sklepů v hlubokém, 
stromovím zarostlém žlebu, spojena s jich úpravností zevní i vnitřní, činí 
je nejmalebnějším objektem vinohradským na celém Slovácku moravském 



doporučujeme návštěvu jich všem, kdož o včc se interessují, co nejlépt'. 
Malebné búdy selské jsou u blízké Derílc, u Vlčnova, u Dol. Bojanovic, 
Bílovic u Uh. Hradištč, Muténic a j. v. 

Na nejjižnčjší části Slovácka rozkládají so některé nověj:?)í vinice 
úplně v rovině, po způsobu Dolno-Rakouskcm. Tu ovšem malebnost nen* 
valná, ale kraj vinicemi přece jen zvláštního rázu nabývá. 

Práce vino hradní jest mnohonásobná a namáhavá. Juž hnojení 
jest pro nepřístupnost vinic obtížné a hnůj musí se v putnách roznáí^ieii. 
Nad to žádné pole nepotřebuje tolik hnoje jako vinohrad. A když jest 
vinohrad pohnojen, pak nastává mnohonásobné kopání. Pouze cukrovka 
dá snad stejně mnohou práci jako vinice. 

Slováci říkají *vinohrad potřebuje ne enom modlitby, ale 
aj motyky^ a vypočítávají desaterou práci, která se nevyhnutelně 
každému vinohradu věnovati musí, nepočítajíce v to .stříkání skalicí 
modrou, kteréž v době poslední, následkem řádící perenospory ^) 
přibylo. 

Práce t>to jsou: 

1. Řezání révy. Zjara ořezávají se loňské výhonky a to jak juž 
pověděno tak, že nechají se z nich z pravidla u pně jen tři očka, z nichž 
pak nové větve vyhánějí. 

2. Postnica. V postě se vinohrad kolem pňu po prvé okopává. 

3. Zatlúkání kolí. Ku každému jmi zatluče se kul. Ovšem ještě 
než réva začne vyháněti. K tomu kolí se později mladé výhonky i)řivazují. 

4. Druhé okopávání, kteréž nedbalí hospodáři si někdy darují. 

5. Smítání. Tu .se ty mladé větvičky, které nemají květii, čili t. z. 
>cúnký« trhají či smítají. 

6. Třetí koi)ání, jímž se přihrnuje ke pňům prsť nová. 

7. Pod vaz o vání výhonků révových na kolí. 

8. Urovnání a pohrabání vinice, když hrozny začínají zamekati. 

9. Vinobraní, nejslavnější práce a nejveselejší, sniž s]>ojc'no bývá 
hlavně v městských vinicích bohaté hodf)vání. \'inobraní, lisování vína 
a jeho další ošetřování, než se stáčí, řídí t. zv. vincúr , jak l)ycln)m 
řekli > dozorce vinobračů . 

10. Vytahování kolí a ukládání jeho v hromádky. 

Kterak se hrozny lisují, kterak mošt č. burčák se kvasiti nechává, 
kterak mladé víno se stáčí a přetáčí i dolévati musí, nepopíšu, pmto, že 
nechci v náčrtku tomto všechnu látku vyčerpati. Jen to podotknu, že 
»lis« Slovácký se zajímavými .svými součástmi stojí sám za zvláMní ])o- 



') Perenospora jest zvláštní plíišcň na spodinc listů révových asi od deseti 
let se objevující. Listy jí usech nou a následkem toho hrozen nedozraje a réva se 
seslab{. Slováci plísni té říkají zkrátka -ruda*. Dvojí až trojí .stříkáni vinohradů 
napadených roztokem skalice modré se velmi dobře osvědčilo. Révokaz na Slovácku 
moravském dosud ne/jistcn. 



72 

jednání. Nejstarší lisy jsou zajisté v městských sidepích Mařatíckých, 
mnohé z polovice minulého století, jeden a to Ve farské >bůdé«, 
obrovský, až ze století sedmnáctého. 

Druhy vína, jež se na Slovácku pěstují, jsou velmi četné. Celkem 
můžeme je rozvrhnouti na dvě skupiny, jednu rázu vín Do Ino-R a kou- 
sky ch, slabších a kyselejších — která jen v nejjižnější části kraje, 
v okolí Břeclavy a Podivína se vyskytuje a také jiný geologický podklad 
má - - totiž mladší vrstvy třetihomí — druhou rázu vín Uher- 
ských, těžších a sladších, kteráž po ostatním Slovácku jest rozšířena 
a když poměry roku jsou dobré, vína poskytuje, jež nejlepším vínům 
rýnským, burgundským a uherským na bok směle posta- 
viti se mohou. 

Neobyčejná vůně jest všem vínům této skupiny společná; vína 
v okolí Syrovína, Domanína, Ujezdce a z části i Polešovic vyznačují se 
zvláště jemnou příchutí, Mařatická, Blatnička a Bojanovská kořenitostí. 
Za nejlepší pokládají se Blatnička, především z hory >Roháče«y 
Bojanovská, Polešovská, Syrovínská, Domanínská, Bze- 
necká, U jezdecká, Stříbrnická, Strážnická, Lipovská a v novější dobé 
obezřetným pěstěním i Mařatická. Též v okolí Kyjova (Kelčany, Něčice) 
jsou lepší vína a u Bilovic při Podivíne. Tu zvláště dobré pěstuje se víno 
červené. Nejlepší červené jest ale rozhodně z burgundských rév na 
Blatničku. Liškavá č. ryšavá vína (německé Schiller) jen rolníci lisují 
a sami vypijí. V Bzcnci vyrábí velkostatek velmi dobré a oblíbené víno 
šumivé (šampaňské). K vůli zvláštnosti budtež některé na Slovácku pěstěné 
druhy rév uvedeny: Cinifádl bílý, červený, Časlador (Chascllas ďor) zrnitý 
a pctrželný (dle listů), Muškatcl žlutý, červený, zelený a hnědý. Špičák 
sklcnný, Voňák hnědý, bílý, jahodový, Skorák podlúhlý, kulatý, Francouz 
červený, bílý, Burgundský, Topol, Rizlink, Rivolka, Kyselák bílý, Šreky, 
Budinka, GrcncS černý, Klcnica černá. Kozí cecek, Lampart, Tokaj, Za- 
nechor a j. v. 

Na konec podotknuto budiž, že z vinného mláta (vylisovaných slupek 
vinných) délá se ještě *grúl*: a mlátovica. Mlátovica jest kořalka^ 
koňaku příbuzná, a když jest stará a čistě upravena, jemu se hodnotou 
rovnající. Na ^mlátovici< nechá se mláto vinné, polité vodou zkvasiti, 
a lihovina vzniklá se destiluje. Destilát jest mlátovnice ona, z pr\'u ostrá» 
ncco přiboudliny obsahující, v stáří mírná a bez zápachu. >Grůl« jest 
nakyslá poněkud zkvasená tekutina, která povstává také nalitím vody na 
mláto vinné. ^GrúU pijí děti a čeleď, několik dní po vinobraní. 



(^ 



Vinice rozstříknuty jsou — mimo vyšší a hornatější polohy ovšem — 
po celém Slovensku moravském. Nejsevernější jsou Spytinovské, Napa- 



% 



73 

jedelské, Kiidlovské, Komárovské, Bílovické (u Uh. HradiStč), TéSovské 
(u Uh. Brodu), nejrozsáhlejší Bojanovské, Vlčnovské, Blatničko, PoleSovskč, 
Bzenecké, Strážnické a Bilovické (u Podivína). 

V r. 1860. byk> na Moravč celé vinic 6.999 jiter a to vrchnosten- 
ských 1.587 jiter a 5.412 jiter selských. Od doby té selských k vůli 
velké dani pozvolna ubý\'alo, vrchnostenských pomalu přibývalo. Teprv 
v posledním desítiletí i selských vinic na Moravé, hlavné na Slovácku při- 
bý\'ati počíná a zajisté ještč přibude, až snížením daně vinohradní i zvý- 
šení zájmu i zvětšení znalosti vinařské nastane. 

Nejvíce vinic bylo na Moravě a zajisté i na Slovácku ve století 
minulém. Počítaloť se za katastru Josefínského na Moravč 50.856 jiter 
vinic. Pustošením lesů od doby té a tím způsobenou změnou klimatickou 
velmi mnoho vinic bylo opuštěno na vždy a též nové nápoje, hlavně šířící 
se kořalka působila vydatně na menší pěstění vína. 

Víno pěstováno na Moravě v dobách pradávných. Z českoslovan- 
ských zemí jest tu vinařství jak uvedeno nejstarší. Máme bezpečné zprávy, 
že víno sázeno tu juž ve století třináctém se zdarem obzvláštním. Zda 
je tu, jak se praví, zavedli skutečně Němci, nechci tvrditi. Ale jisto jest, 
že vrchnostem, pánům s Němci styk majícím, přirostlo nejvíce k srdci. 

Proto na ochranu jeho tolikerá » práva horenská ') č. artikule*, 
proto ty rozmanité řády, jimiž scdláci i měšťané, když jim vinohrady 
byly uděleny, říditi se museli, proto ten celý apparát úředníků a dozorců 
viničních v každé obci, kde víno se pěstovalo. 

A lid venkovský, který juž ke včelám, jež vosk na oltářní svíce 
poskytovaly pro tuto bohoslužebnou důležitost obzvláí^tní měl úctu, 
ten tím více vážil si vinohradu, neboť: ^tcnto posvětil sám Kristus, řka 
při poslední večeři na víno: Totoť jest krev má*^. 

A následkem toho i lid Slovenský s nemalou obřadností práce 
i slavnosti vinohradské vykonával až skorém do dob nedávných. 

Patronem vinic ve veliké úctě chovaným byl sv. Trban. Dnes 
o tom málo kdo ví. 

Rovněž dnes málo kde vědí na Slovácku o dřívějších rozmanitých 
dozorcích horenských. Zbyl jediné hotař , který s ^paličkou- (holí) 
a nejvýše s píšťalkou na zaplašení dotěrných vrabců a špačkii vinice 
obchází, kdežto dříve jeho popěvku hájím, hájím* neobyčejného důrazu 
dodávala pistole, ba i flinta? jíž podle práv starých škůdce vinic, který 
se jemu na vyzvání neozval, po vojensku a beztrestně zastřeliti směl. 
Hotaři měli službu di^íve tím zodpovědnější, čím přísnější při tom kterém 
\inohradě práva měli. Byli voleni od obce nebí> vrchnosti a nuisili pří- 
sahati, než nastoupli, i)řísahu takovouto: 



■) Hora zz vinchrad 



4 



74 

» Přísaháme my N. N., hotaři hor vinohradních, Pánu Bohu vše- 
mohoucímu, Otci, Synu i Duchu svatému, Matce Boží i všem Svatým, 
i tejto poctivé obci N., jakož jsme k tejto povinnosti hotařské volení, 
že se v takovej službě vérné a spravedlivě se vší bedlivostí a pilností 
chovati chceme a k vinohradům, jak panským, sousedským i přespolním, 
kteříkoliv v těchto horách vinohrady své mají, aby se od žádného škoda 
na hroznech a ovocích všelijakých nedělala, bedlivě prohledat! i sami 
též pod ztracením hrdla nedopouštěti. 

A kdožbykoliv zoumyslně škodu učinil, postižen byl, neprohlídaje 
žádné přátelství ani nepřátelství, dar neb nedař, na něj to nezataj ovati 
a ku právu horenskému dostaviti připovídáme; a podle všech artikul, 
kteréž se na nás vztahují, chovati a podle nich se říditi chceme. 

Tohož nám dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý na 
věky požehnaný. Amen.< 

Direktivou hotařům v úřadě byla: >správa hotařům, kterak 
vsvém povolání chovati se mají, když sedohor přijímají* 
a neměli podle ní pouze dozor na škůdce dávati než i 

>to také z přísného poručení od Jeho Milosti Pána se poroučí, aby 
nižádné myslivosti střelbou ani osidlem a strunami ani na korotve ani 
na zajíce neprovozovali a toho neprodávali a jestliže by v tom hotaři — 
nebo kdo jiný postižen byl — a hotaři o tom hornému, vědouce toho, 
neoznámili, za to dostatečně, jestli by se to na ně proneslo, právem 
hrdlovým jako jiní zloději ťVestáni býti niají.* 

* Horný* v tomto nařízení zmíněný, byl nejvyšším úředníkem 
viničním. Místy nazýván byl «perkmistrem«. Celý úřad vinohradní, který 
měl místy na starosti vybírati desátek vrchnostenský z vína, povinnen byl 
říditi nejdůležitější práce viničně, míti na starosti řádné a zákonité kupování 
a prodávání vinohradů a vín, za stará i pořádků šenkovních a frejunků*), pře 
rozsuzovati, pych vinohradní trestati atd., a skládal se z následujících osob : 

Z horného č. perkmistra, rychtáře obecného a dvou konšelů 
horného, kteréž všechny vrchnosť ustanovovala, pak ze dvou konšelů 
obecních starších a z písaře z horníků (t. j. vinohradníků) starších >»ne- 
podczřelých*, kteréžto obec volila. Všichni byli ovšem » přísežní* t. j. 
pod přísahu vzatí. 

Tento > horný úřad- také ustanovoval, kdy se má >hora< zarážeti 
a kdy má býti »vínobraní«. 

>Zarážení hory< znamená uzavření její takměř naprosté a stávalo 
se, když začaly hrozny zamekati, nejčastěji před svátkem nanebevzetí 
Panny Marie (15. srpna) za rozmanitých ceremonií, modliteb, kropení svě- 



') V městečkách a městech viničních »šenkovali* měšťané svoje víno »2 po- 
řádky*, na niž se vyvolávalo neb zvonilo a jen při některých příležitostech hlavně 
v době jarmareční volně »na frejunku* se »frejmarčilo«. 



75 

cenou vodou, ovšem že místy i za assistence kněžské. Uprostřed vinic 
postavil se na znamení >• zaražení <, vysoký stožár, na némž kytice svěcená 
nedéli před tím, často ovocem a klasy doplněná, hotařem vztyčena byla. 
Po zaražení hory mimo úřady a hotaře nesmčl nikdo do vinohradů vkro- 
čiti. Jednou kterýsi hotař zastřelil svou vlastní ženu, kteráž s večeří za 
ním přišla a jemu se řádné v šeru poznati nedala. Ba ani hotař sám 
nesměl mimo »riinu< ve vinicích se pohybovati. 

V tu dobu bylo každé poškození vinohradu velmi přísné trestáno 
a ovšem i trhání hroznů. 

Hotař měl povinnost jakosť hroznů dle určitých j)ravidel zkoumati, 
dále právo po hroznu sobě z každého vinohradu týdenně trhati a ukázku 
hornému předkládati za příčinou ustanovení vinobraní. Ale i to smělo 
díti se obyčejně z runy. Ctěme k. p. v artikulích v i n o h r a d n í c h, 
jakož jest jeho Milosť vysoce urozený pán Jan Jetřich ze Žerotína na 
Strážnici slavné paměti městečku Lipovu k jejich dobrému zvláště |)ak 
řadů chvalitebných vzdělání dáti ráčil 1. P. 1592,* toto: 

*10^^ Z runy pak hotař pro trhání hroznů neb ovoce rážení žádný 
do vinohradu vstupovati nemá. Pakli by to svěj volně učinil . . . má mu 
noha pravá uřata a oko levé vyloupené býti. < 

Jak vidno, přísní arlikulové ! A cizí lidé ještě přísněji trestáni. Ctěme 
v těchže artikulích: 

15'"°. Kdo v hoře nic nemá, ten aby do ní nechodil ani nevstupoval ! 
Jestli toho potřeba hodná a slušná by byla, totiž, jestli že by viděl 
v hoře buď od dobytka nebo čeho jiného že by st* škoda dala, a jestliže 
by tú příčinu vstúpil, má na vůli sobě z těch vinohradů, z každého vino- 
hradu jeden hrozen utrhnuti; než hotař ten tejden hrozny tři trhati práva 
nemá, poněvadž opatřiti obmeškal. 

Pakli by kdo nalezen byl v hoře, v ní erbu nemajíc, by pak jistina *) 
u něho nalezena nebyla a on nemaje slušné a hodné i)říčiny neb vejniluvy, 
natři dny u vězení vsaditi a výplatného 5 gr. dáti; z toho holařinn dva 
díly a hornýmu třetí díl. Pakli by s jistinu nakvAMi l)\l, tehdy má nui 
na hrdlo uvázáno býti a on s tím na šibenici oběšen býti, ])akli by se 
bránil a při tom zabit byl, tehdy mají jemu ti hroznové neb jablka neb 
cokoliv kradl v ústa vloženy a on potom zahrabán býti má. — 

»Vín obraní^ dalo se ve v.šech vinicích najednou, jakož .se 
z pravidla až dosud děje, v den, horním úřadem ustanovený a vrchností 
schválený. 

>Když by se čas vinobraní i)nbližoval, každého roku horný, vy- 
berúc starožitné a jiné koj)áče rozumné, několik osob, má všechny h«)ry 
a vinohrady projíti a pilně všecko sám zhlídnouti. Jestliže by čas beze 
škody byl víno sbírati a snesúce se o jistý den, mají j)ánu gruntů anebo 



*) Tím rozumí se jistá véc utržená, hruzen neh ovoce. 



76 

náměstku jeho o tom oznámiti. Pán neb náměstek jeho vyrozuměje času 
a příležitosti, bude jim moci v tom povolení své učiniti. Sbírání hor neb 
vína také podle toho uznání říditi se má, tak jak se to od starodávna 
zachovávalo. « 

Byly ovšem některé vinohrady,^) které měly »frejunk«. T5rto •svo- 
bodné* vinohrady mohly sbírány býti i před ostatními, ale majetník 
musel vinobraní hornému opověděti i hotařům a ovšem byl povinen své 
vinohradní povinnosti vůči vrchnosti » spraviti*. 

Při vinobraní odváděly se totiž příslušné >desátky« vrchnosti i z vína 
Každá desátá putna hroznů patřila pánovi. Místy odváděli desátou část 
• burčáku č. moštu*, někde i desátou čásť vykvašeného vína. Také » zemní* 
t. j. daň zemní se při vinobraní zapravovala. 

Po vinobraní měli a mají dosud děti na Slovácku svůj »ostrlíz* 
nebo >osliz* t. j. paběrkování ve vinicích. Tu a tam přehlédne se 
některý ukrytý hrozen, možná že i schválně se zapomene a děti mají 
nehoráznou radosť . . . 

Bylo by snad záslužno pověděti na místě tomto leccos o poměrech 
dělnických (jak pracovali, kdy pracovati směli a kdy ne, jaká byla mzda), 
majetkových (jak velké byly vinice, jak se kupovaly, prodávaly nebo 
prvotně rozmčřovaly) a šenkovních (kterak, kdy, kde smělo se vino šcnko- 
vati) atd. Ale přesahovalo by to juž rámec tohoto náčrtku. K vůli obecné 
zajímavosti uvedeme pouze jedno ze šesti Slovenských práv vinohradni- 
ckých, jež známa jsou a kteréž dosud uveřejněno nebylo.^) Připomínáme 
hned tu, že apellace tam, kde jako v některých městech (Ivančicích, 
Strážnici a j.) se nerozsuzovaly pře bez odvolání, děla se do Dol. 
Rakous a sice do Falkensteinu, kamž ještě r. 1609. sněm moravský 
apellace poukázal, z části malé do Kloster-Neuburgu. R. 1784. vyšel 
tištěný »řád vinohradní* pro Moravu, který ze starých a prastarých 
zařízení jen málo zbytků obsahuje. 

Práva horcnská přcdčítávala se lidu z pravidla večer před zará- 
žením hory, mist>' před vinobraním a nebo dvakrát do roka, kdy 
upravovaly se horenské rozepře v jednotlivých obcích, a sice tu neděli 
po svatém Jiří a tu neděli po sv. Vavřinci. 

*) O takových svobodných vinicích vzpomíná se na již. Moravě juž k roku 1328: 
Vinea in Hustopecs libera omni jure et libertate atd. 

") Nejstarším viničním právem Moravským bude asi ono, jež Bruno biskup 
Olomucký a přítel Přemysla Otakara II., dal Kroméřížským r. 1281. — Židlochovice 
mají právo z r. 1402., Žilošice u Brna z r. 1490. Z ostatních osad zachovala se práva 
horenská nebo i řády«, jež většinou v zemském archivu uložena jsou, zobce Medřic, 
Nosislavi, Drholce, Mikulova, Znojma, Kounic, Pouzdřan, Bílovic, Némčiček, Pavlovic, 
Zaječí, Napajedel, Lipová, Čejkovic atd. Jak vidno nejvíce se jich zachovalo z okolí 
Brněnského. Čejkovskc tuto podanč jest dosti instruktivní pro všeobecnost, ale 
nikoliv nejkrutější, pokud trestních záležitostí se týče. 



k 



Práva horenská 

městečka Čejkovic (cis. král. Familie panství Hodonské) 

přepsaná r. 1760. "T^ 

Articule neb Práva horenská. 

lni. Kdo ty práva ustanovil. Ohlašujem, že pán náí; markrabč 
Jejich Milosť kníže země tejto, jest první a první pán j^runtovní hor 
v zemi Moravě ; co by se stalo nebo přihodilo svárlivých neb obtížných 
věcí, to má se na jeho Excellenc Milosti Horné Konšelé vznésti a Jejich 
Milosť má to spraviti a vypraviti jakožto vrchní Pán a správce soiidův 
našich. 

Ilhé. Moc hornýho a jeho koni^elů. Oznamiijcm, že každý 
Bergmistr aneb horný mocen, neb moc má na místě Jeho Milosti nad 
horami a jeho horní konšelé též moc takovou mají. Kdyby koupil aneb 
prodal vinohrad, by to jim hned ohlášeno bylo. A ten kdo čtvrť (1066*., "j") 
vínohrada přijímá má dáti 3 R. a kdož odvádí 1 R. má se u piítnmnosti 
obouch a horného do knihy horenské vepsati a zač jest prodán a na 
které časy nebo léta, skrz potomný nesnáze vcrně oznámiti. 

Ilítí. O soudu horenské m a práv čtení. O soudu ozna- 
mujem, že dvakráte v roce soud horní ustanoven býti má, lni soud tu 
neděli po svat. Jiří a 2hý tu ncdcli po svatém Vavřinců. 

4té. Strany dostavení k čtení těch práv a soudů. Také 
oznamujeme že ty, který vinohrady mají, ty mají, když se svrchu psané 
dni práva čtou aneb soudy držejí, své vinohrad}- hornéma a konšeliun 
jeho osobitě oznámiti a má dáti z jednej každej čtvrté 1 gr. ; a ten 
kdožby to neučinil, ten proi)adne 10 j^roši za pokutu bez všeho odporu 
po každé. 

Sté. Strany vinohradu odjímaní d č 1 n í k ů. Také < »znaniu- 
jeme, že žádný vincúr nemá dělníku z cizího vinohrada do svého od- 
luzovat; a kdožby to přestoupil je v pokutě u bcrí:[UHstra 10 ^ro>i a v tom 
pán vinohradu nic vinen nebude. 

6. Strany kole lámání. Strany kolí oznamujem, ác kdxby 
vincůr neb hospodář lámal dobré a užitečné koly na kusy, neb k(l\l>y 
vzal dva neb tři kole a přichycen l)\i, ten na milost Pána visí - a hnilo 
stratit by měl. 

7 mé dto. Pocestnému čK>VL"ku v čas déšťa jest dovoleno !•: jxkI- 
pirání jeden kolek vzíti; kduhy ak- krom i)otřcby takový v/al, ten pro- 
padne pět funtů®) — aneb ruku. 

8mé dto. Kdožby zatlučený kolek k svému užitku vytáhl, ten 
hrdio stratit zasloužil. 



') Pravopis podáváme nyiirjsí. pnucchávajiVt^ furmy orJLjinálu. 
•) t. j. vosku. 



78 

9té. Strany sádků. Oznamujem, že sádky buď travou neb 
néčím zasaděný to právo mají co vinohrad ; a proto kdožby se buď ve 
vinohradu, neb v sádku, ^^který tam co hledat nemá dopadl neb chytil, 
ten má jako zrádce, mordýř neb násilník a zloděj pozorován býti. 

10té. Strany svády. Oznamujeme, že sváda přes runu ve vino- 
hradech se zakazuje, poněvadž boží požehnání skrze to odňato bývá; 
a kdož by se opovážil ve vinohradech bitku provést, ten 10 groši po- 
kuty propadá. 

lité. O růnč a mezích. O runě a mezích také oznamujem, by 
takové zachované byly sice: aby hlavičky od runy neb od meze tak 
saděny byly, coby motykou protáhnouti mohl; kdyby se opovážil buď 
k mezi neb k runě blíž saditi a sousedovi ubližovati ten jest v pokutě 
5 funtů a hornému 1 gr. a škodu sousedu napravit. 

12té. Strany oblouků. Oznamujem : Kdožby se opovážil z cizího 
vinohrada peň neb oblouk pod růnů pod zem do svého přetáhnut neb 
vést, ten jest v pokutě 20 //. **) Pakli by ale utekl, tak svoju všecku 
majetnost pánu svému tratí a žádný frejunk mít více nemá. 

13 té. — Strany vytažení oblouků oznamujem. Kdož by se opo- 
vážil oblouky vytahovat a řezat v cizím vinohradě bez dovolení a bud^ 
by takové prodával neb k svému užitku sadil, zasloužil propadnout hrdlo 
a přísluší na rošt. 

14té. Kradení. O krádeži takto oznamujeme. Kdo by v vino- 
hrade popaden byl ve dne neb v noci když víno zralé jest a bral by 
víno neb hrozny, ten patří jak veřejný zloděj na hrdelní právo odevzdán 
býti. A takovému sousedu který jej popadl celá hora a obec k pomoci 
býti jemu má. 

15té. Strany frýdů. Také se oznamuje kdo by se opovážil hoře 
neb dole na frýd vstoupit, třeba ještě nekradl ale ten oumysl měl, má 
počítán býti za zloděje a hrdlo tratí. 

16. O Hotařovi. Hotařovi dovoleno jest v sobotu po klekání 
večer 3 hrozny veřejně před všema lidma nést. Kdyby se na něm ale 
shledalo, že by v kabeli buď hrozny neb jakékoliv ovoce domu nesl 
a pak v domě se jernu taková odcizená věc našla, aneb, že by bud* 
hrozny aneb ovoce prodával, nebo mošt sobě dělal, hrdelní právo za- 
sluhuje. Také hotař jest věrně zavázán hornému, kohokoliv na ovoci 
zastane, oznámit by takový jako druhý zloděj potrestán byl. A sám 
hotař to právo nemá by to sám vykonal pod ztrátou svého chleba. 

17. Strany k o š n é h o. (Právo horného na hrozny.) Také berk- 
mistr má to právo, by jemu hotař před vinobraním na konci v hoře 



•) V artikulích Lipovských přečin takový přísněji se trestá : >Jest-li by který 
kopáč súsedu svému podtrhl peň pod runu z jeho vinohrada do svého, kolikkoli 
by pňů vytáhl, tolik žeber z jeho boku vytáhnout se má. Kdož by pak koliv oblúky 
vytahoval a kradl má s takovými oblúky oběšen býti.« 



přes všechny vinohrady z každého 3 hrozn>- z jednoho do diiihóh<.> 
do kosa vzal. 

18té. O soudu. Strany horcnského soudu se oznamuje, že kdyby 
v obci na rozsudku spokojenost nenásledovala, by se ze 4 cizích obcí před- 
stavení hory k tomu zavolali a ten soud moudré a svědomitá osoudili. 

19té. Strany vína prodávání. Kdo by víno ktnipil my taky 
oznamujem: Kdyby kdo víno pod horou koupil, tak má ten, kdo takové 
prodal, před dvouma sousedy od horného pro svcdectví hamovat neb 
stycírovat nechat a oznámit tak aby pánu na jeho desátku nic neschá- 
zelo a takový ham má štemplován býti. 

20. Strany vína v desátek. Kdo by víno před desátkem ukryl, 
také toto oznamujem: Že desátník má toto právo, na kom by to shle- 
dáno bylo, že to víno desátníkovi neb pánu gruntovnímu připadne a jemu 
toliko desátý vědro dáno býti má. A jako s jiným zlodějem pokračovati 
se má. 

21té. O bergrechtu dání taky hora to za právo má: Jest-li 
že bv kterého roku víno se skazilo neb neurodilo a že bv nikdo nemól 
z čeho bergrecht dáti a v hoře nenalezl koupiti, tak pán jeho na jiný 
rok má jemu bez vsí .škody čekati. 

22té. O braní vína taky toto hora právo má: Když by se již 
víno bráti neb sbírati melo, který by soused sel ze svého vinohrada 
mimo souseda vinohrada a jemu, stoje na jeho mezi neb rimě bráče*") 
vzal, ten již bergmistru z každého bráče 5 grosí pokuty propadl. Pakli 
by stál na své runč a volal na bráče, nic nepropadne. 

23. O pasení dobytka také toto hora za ])ráv() má. /e nejenom 
v čas letní ale i po vinobraní tehdy ber^Muistr s radou horných kon.šclťi 
má dáti oznámiti, aby žádného dobytka, krav, koní, sviní, ovec do \ino- 
hradii nepou.§tčli a čí by koliv dobytek postižen byl, ten propadl z každrj 
hlavy dobytka 4 groše a od každého drobného dolntka 1 j^ros, pak, 
komu by se škoda stala, tu napraviti a nahraditi, (.'o se i nic/.c a sádky 
v tom vyrozumívají. 

24. O ostrlézu jest také zaj)ovř(U;no: Al)y žádný n<M)strlízoval, 
než ve svém vinohrade, lečby v cclej hoře srl)ráno bylo. A kdo by v tom 
dopaden byl, ten bergmistru pokutu 5 grosí ])ropadl. 

25. O honbě a m\slivosti a raubsictví také toto jest za- 
povéděno: všelijaké honby aneb mysliví»sti přes Cťlý rok nemá v vino- 
hradech bývati; a kdoby s koněm ])opaden byl. .stralí koně a k tomu 
propadne 5 fimtu. Pakli by s moci vjel, lub b\ Mi by jízdný jíroti moci, 
buď nám vtom Jeho Milost pán markhrabř ku jíonioci ; jakož projísané 
jest, k Jeho Milosti o to utéci >c mají, nrl) k pánu gruntovnínui. 



10 



') Lidé, jež víno sliírají. 



80 

26. Réví cizího nebrati také hora za právo má. Kdoby pňoví 
nebo véví z cizího koliv vinohradu domů a bez vůle hospodáře vino- 
hrada sobe domů nosil, ten propadl 5 gr. bergmistru. 

27. Vína v hroznech neprodávat i také hora za právo má. 
Když víno zralé a žeby nékdo ze svého vinohrada před vinobraním víno 
pomalu v hroznách aneb jinače prodávati chtél, toho nemá žádný činiť 
bez dovolení pána gruntovního, komuž ty vinohrady přináleží. A jestli by 
to bez vůle pána a horného učinil, ten propadne to víno, co na tom 
vinohrade má, a hornému 10 groši pokuty. 

28. Stezky nenáležité také jsou zapověděny. Hora za 
právo má, že všecky nespravedlivé stezky mezi vinohrady jsou zapově- 
děny a kdožby v tom dopaden byl bergmistru 10 groši propadl. A chtčl-li 
by toho horný zanedbati a byl by přesvědčen jedným konšelem horen- 
ským, ten propadl pánu svému 5 funtů tolikrát, kolikrát by se toho 
dopustil. 

29. Vina z cizích hor nešenkovati a nevoziti psáno jest, 
že hora za právo má, dokavadž dostatečný vino v obci jest. 

30. Psi mají vázány býti, když hrozny zamekají, také ohla- 
šujem. V kterým vinohradu postižen bude a hotař jej postihne, ten 
kterého pes jest, má dáti hornýmu 10 groši a tomu, komu ten pes 
škodu udělá, s nim se porovnat povinen jest. — 

Tak tedy zni právo Čejko vské. Jiná práva mají různé úchylky, tu 
přísnější, tu mírnější. 

Přes přísnost veškeru ale děly se s vínem všelijaké neplechy. Dá 
se v mnohých osadách zjistiti, že k vůli zmenšení desátku dělali si ma- 
jitelé sklepů tajné skrýše t. zv. lochy, v nichž vino uschovávali před 
zrakem desátníka velmi dobře. 

A listina, kterouž dne 27. octobris 1738. úřadům svým v>^dati 
musil v Hodoníně pan Karel hrabě Harras proťiv falšovatelům vina 
Bojanovského jasně nasvědčuje, že dovážením cizích vín do Bojanovic 
i obyvatelé i panstvo značně poškozováno bylo: ^Dahero wird denen 
dasigen Gerichten gutte Obsicht zur haben, absonderlich auch Jedem, 
so nur eincn Keller allda possedirt, scharff mitgegeben inhibirt und an- 
gedriithoůt (sic!), womit sich kelner unterfange unter Benehm und Con- 
fiscirung der frembden eiiifiihrenden Weinc darwieder zu h anděla und 
aus anderoertigen Weingebiirgen (ausser Bojanowitzer u. Trkwitzer) wie 
nicht weniger, was etwan die unterthánige Juden am Koscher-Wein 
anderoertig gemacht, und nothig hátten, welchen Koscher-Wein den 
armen Contribuenten nichts prájudicirt, alldazun deponiren und eine 
frembde VVein-Niederlage zu machen. Hierann vollziehet den Obrigkeitli- 
chen gnádigen Befelich und gebleibe Euch mit Gnaden gewogen. 

Goding den 27ten Octo. 1738 Carl Gr. Harras. 



k 



81 



Bůh Perun. 

»Divno, predivno,' praví J. Kollár v Poznamenáních k prvnímu 
dílu Zpiewanck istr. 407 1, ^že jeden z nejstarších a dávno zmizelých 
Bohů slavských v ústech Slováku je>ti; po dneíiní den tak žije, jakob> 
v každém mesté chrám, v každé vesnici sochu, na každém kopci oltář 
a v každém domč knčze měl. Kvlo b\' skutečné divno, predivno, kdvbv 
tomu tak bylo, kdyby i)o tisíciletí křesťanství, po dobé cyrillometodéjské, 
římsko-katolické a reformaci lid vlastně ješté nebyl dokonale obrácen a 
včril v staré bohy. Bylo by to ojedinělé, neboť máme příkladu dosti, 
že jména starých bohů nebyla v křesťanské dobé zapomenuta, ale v pa- 
měti lidu nežili již jako bohové, nýbrž v té podobě, kterou jim vykázali 
vítčzní bůžkoborci — jako démoni. Nemusím jiřipomínati, že na př. 
Velcs, kterého ruský Volos dosvědčuje býti bohem, v českém prameni, 
v Tkadlcčku, jeví se nám jako zlý duch, jako dabel ; Dánové zpívali 
o panu Toru z mořského hradu, co čteme v Thrymsquidě o bohovi 
Thórovi, — védomí, že se jedná o bohy, vymizelo. 

Zkoumáme-li doklady, kterými pode|)írá Kollár své tvrzení, zdá se 
nám v prvém okamžiku, že dokazují pouze žití Peruni )vo v smyslu námi 
naznačeném, jež se s Kollárovým výkladem ani nesnese - »Kde tam 
ideš do Paroma! Parom tě trestali jsou věty, kterých bylo lze užívati, 
i když Parom se stal démonem, a čleme-li dokonce > Parom tě vzali 
Parom ti do dui^i! Parom ti v mateři! Parom mu v ko.šcli*, nejxichybu- 
jcme dále, že Parom tu stojí prostě místo čert, jako v jiných výrazech 
místo hrom. — Ale jsou dvě místa, která tomu odporují, a nasvědčují, 
že lid skutečně se znal k *bohu Paromovi.« Jest to i)ředně tatií i>ísnička: 

Za onvch časov, 
Za star\'ch bohov, 
Z.i boha raroma, 

Nc^nieia žiadná 
V ílomc samotná 
liyť postel kyna 

Kmínskó kmotrickv 
Přišly ilo chyžky 
.*!> horoucím želczom, 

A ním v posteli 
Hladily, třely 

Matku i s dcť.itom. 

Tato píseň je velice podrzírlá ; |)«něra. u níž nei)í»chyl)iiji, že po- 
■dnes jest na Slovensku živ.i i v (tichách věří vclnii mnozí, žf srsii- 
nedčlka nesmí zůstati sam«)tn;i - ta s<' \ i)ísni /apsané r. 1S,'-J4, vydává 
za bý\'alou, klade se v doby l)«»ha PíTuna. Jr-li j)r'»stnná rodní tato 

Národopisný iborník U. t 



f 



82 

rýmovačka, která suchopárné vykládá národopisně zajímavé faktum, pak 
nelze vůbec stanoviti mezí prostonárodnosti, pak není možná rozeznati 
písní lidových od poučných"^ veršů učitelských. K této rýmovačce ne- 
musíme tedy hleděti, tím více k místu druhému, kde se nám nejeví jen 
Parom jako bůh, nýbrž i ve funkci takové, že v něm boha skutečné 
poznáváme, jenž je dalek vší démoničnosti, jest to píseň » Parom a Ratka* 
(Zpievanky I, 5), která zní takto: 

Nedaleko od Trenčína 
při Uhrovci je dolina, 
keď ces ňu ludé kráčajú 
dubkom jim vlasy vslávajú: 
mezi dvoma potokama 
stojí strašná skala sama, 
má ludskú tvář i postavu, 
ruky, nohy, očí, hlavu. 
Popři nčj kamen na zemi 
jako dieťa zavalený. 

Za starých časov ciganka, 
kterej jméno bolo Ratka, 
nesla tam dieťa na ruce, 
nemalá plienky, onuce 

»Ha, bodaj ťa, ty potvora, 
jasná střela Paromova!« 
V tom shodí batoh zo seba 
s pccnom jačmcného chleba, 
z chleba kusy odlomila 
a fagana očistila. 
Buoh Parom za oblakami 
uvidí to nahnévaný: 
Třesk! zahřmí jej do čela, 
Hned i s dčckom zkameněla, 
že božieho daru chleba 
tak užila, jak netřeba. 

Dieťa nevinuo prc hriech ten 
čaká tu až na súdný den, 
robí niekcdy ai divy, 
chrání priesadku od zimy. 
Ale Ratka u tej rieky 
bude skalou až na veky. 

Výklad k nezcela jasnému zakončení básně skýtá nám citát z článku 
svobodného pána Mednianského v Hormayrovč »Taschenbuch auf das 
Jahr 1829* o pověrách v Trenčínsku. (ZfHev I., 409). >Eben dieser 
Sáugling soli bis jetzt eine gewissc Wundcrkraft besitzen, wcil er schuldlos 
dort den jíingsten Tag erwarten muss. Jáhrlich machen sich dle Be- 
wohner des Dorfes um den Felscn ara Josephitag ein umzáuntes Gártchen 



83 

unci baucn darin Kraiitsamcn, dťr ř>ls schiitzt sonach die zarten 
Prtanzlein vor dem Erfrieren.« 

Je zajímavo, že, co zde autor vypravuje jíiko pověru místní, kryje 
se iiplnč s písní, kterou z jeho sbírek mčl Kollar, že však to, co v písni 
je tvrzeno apodikticky » chrání — od zimy* je v článku i)ouze vyvozeno 
*sonach« (tudíž); bylo by diiležito, znáti místní tradici, je-li dosud nějaká, 
na udaném nu'ste. 

Buď jak bud', píseň na.^e b\'la vždy citována, jednalo-li se o důkaz, 
že v slovenském lidu žije víra v boha Peruna ; svCidčí o tom doklady 
v Machalové Nákresu slovanského bájesloví a jeho vlastni citát tamtéž, 
svcdčí o tom místo v Hattalo\é >Bruse jazyka českého < str. 223: 
• Zmínkami o Perunovi vynikají |)ísně s!t.)venské nevsedne nejen nad české 
a moravské než i nad ostatní slovanské. U Kollára najdeš jich 13 a 
prvá z nich jest i sama u sobě s to, aby osj>ravedlnila chválu pravé 
vvsiovenou.* 

Jest znáti, že písni naší, neboť ta jest míněná, připisuje se zde 
hodnota památky z dob p<^hanskvch; na ní zakládá se nejen ono pře- 
divné faktum, že lid slovenský zpívá ])odnes o bohovi pohanském jako 
o dobrém bohc>vi, z ní vyvozený nejdiiležitéjší příspévky ku charakteri- 
stice boha samého: to vše ukládá védě úkol, a])y se s touto písní za- 
městnávala. 

Nápadná jest stavba básné; i)ročtenie-li tři odstavce, na které jsem 
ji rozdělil, vidíme, že ])rvní z nich poi)isuje skálu a úzkost, kterou budí 
u mimojdoucích ; druhý v\ praviije nám historii, kterak tato skála vznikla, 
a třetí konečné vrací se k jirvnímu a líčí zázračné působení a budouc- 
nost kamene; — hledáme-li Inrmulku jiro naznačení odstavců téch, znéla 
by asi: Bj -f- A - B2, při čemž A značí, co časové patří před H. Vlastní 
vypravování povésti stalo se tu téměř jen episodou, výkladem strašidel- 
ného zjevu. Následkem toho tušíme, že uslyšíme příběh hrozný, a ne- 
dáme se másti tím, že je řeč o pouhé cikánce, a zakončení noj)úsobi 
nám překvapení, nýbrž us|)okojení. Jeví se tu práci^ básníka, který do- 
vede rozvážiti, jak má působiti na posluchače své. l\o/hlédneme se po 
prostonárodních balladách česk<»slovenských, zdali s(» setkáme často 
v nich s tímto si)ůsobem najiínání, t-ekneme, s tímto t\pem bal lady. 

Napínání pozornosti není ]>rost<jnárodní |)ísni zcela cizí, ale shle- 
dáváme se s prostšími s})úsoby jeho ; zpěvák si i)římo vyžádá klid a jxj- 
zornost, upozorňuje na to, o čem bude pitti : Poslyšte i)anny a vy mlá- 
denci, co jest se stalo v mě.^itě Kamenci l^rb. 471 ; Poslechnett- lidé 
málo, co se v Domažlicích stalo. M, 490; P(»slechněte panny a také 
mládenci, co se jistě stalo Suš. 136. Xelíu stačí mu zvolali, že chce 
zpívati o novině, al)\' si tím ])oz«Mnost zajistil: Novina, novina, co t<.) za 
novina, hodonské panenkv i)oj)cidaly / čluna S. \2G: i) fojtovým s\ ně 
zlá novina slyne S. 129; Přihodila se novina, že paní jíána zabila 



84 

E. 486, S. 97; Ncscm vám novinu smutnou Koll. 2,31. Také otázka po 
noviné, kterou si básník sám klade, slouží témuž účelu: Co sa stalo za 
horama, zabila tam paní pána S. 95 ; Co sa stalo v nově v městé Hodo- 
níne, utopil sa šohaj S. 98 ; Co sa stalo v nově na novej dědině ? S. 98 ; 
Co sa stalo v nově v Gbelech v městečku S. 101. 

Tyto prosté celkem úvody nelze rozhodně srovnati s t>'pem naší 
básnc ; žádný z nich totiž nepředbíhá události, není vzat z konce vy- 
pravování. Slyšíme-li, že se stala vražda nebo neštěstí, v písni pak není 
tato vražda od počátku, od motivů jejích rozvedena, nýbrž slyšíme o tom, 
co se po vraždě stalo, jak byla vypátrána a potrestána. Jen v před- 
poslední uvedené básni: Co sa stalo v nově na novej dědině.? Zabilo 
tam dřevo syna Strakového — slyšíme zcela krátký pohled zpět: Ráno 
vyjel zdravý, šohajíček švarný, napoledne jede celý porubaný — jinak 
po takovém vyzvání se začne s vypravováním na tom místě, odkud 
básník časové chce vyjíti; zajistiv si pozornost vypravuje pořádkem 
genetickým. 

Témuž účelu jako ohlášení noviny slouží často se vyskytující ujištění, 
že zjiěvák néco ví, ale tato vědomost vztahuje se obyčejně na některou 
místnost, v níž se děj odehrává, který se pak rovněž geneticky vylíčí: 
Vím já lučku zelenu S. 2, sr\'. S. 190, E. 481 ; Vím háječek pěkný zelený 
S. 177, ísrv. S. 47, 175); Vím já zámek malovaný S. 190; Vím já kostel 
kamenný S. 48; Vím já o pěkném palouce, na něm městečko Rakovce 
K. 481; Vím já jeden pivovárek E. 481. 

Ať i)ředchází takové vybídnutí nebo ne, schéma děje ballady jest 
celkem totožné: od jisté situace vycházeje předvede se celý děj. 

Tét«) situaci předesílá se prosté tvrzení, že hrdina byl, nebo že 
místo bylo, na kterém se děj udal. Srv. : Byltě jeden člověk (ten pak 
vyšel na obilí) S. 9; Byltě jeden pán bohatý S. 13; Bylatě stará ko- 
vářka S. 91 ; Bylo Juří pachole S. 92; Byla jedna vdovička S. 91 ; Jedna 
matka syna měla S. 170; Byla jest jedna matička, syna měla Václavíčka 
K. 487; Byla lučina široká E. 480; Zvalo se město Rakovci K. 2, 7. 

Je vůbec lhostejno pro stavbu ballady, začíná-li předvedením hr- 
diny, místa, okolností (čas bývá udán jen ve spojení s dějem) nebo ně- 
jakým ohrazeni, jak začátky rozdčlil J. Gcbauer v Listech íil. lí., 19 — 29, 
neboť i místo i okolnosti i čas udaný vždy vztahují se na začátek děje, 
který se pak geneticky vyvinuje. Z velké řady příkladů uvedu jen tyto : 

Místo: Nad Kostelcem je černý les S. 94, (srv. lí. 469); V súsedů 
za dvcřama, stojí lože s peřinama S. 183; fna loži je poraněný, ale ne- 
dovídánic se, kdo ho poranil a kterak, nýbrž děj pokračuje od toho 
okamžiku dále). V čirém poli stojí zámek S. 158; V širom poli hruška 
stojí K. 2, 18, (lí. 476, S. 155); Ta uninská role černo pooraná S. 165; 
Teče voda z lesa dok-in I{. 495; V tom zeleném boři jasný oheň hoři 



85 

S. 181; Byla cesta ušlapaná (^S. 4, sn*. 128, i při téchto začátcích ne- 
jedná se snad o ušlapáni cesty, nýbrž o déj pozděj?;í). 

Okolnosti: Král na vojnu zavolal S. 106, iK. 2, 6); Jedu páni 
jedli S. 88; Hořela lípa hořela E. 476; Stála svadba do bílého rána 
S. 149; Rabovali Turci K. 2, 12. 

Nejčastější je začátek, že se počíná ihned dějem, ale i tu není 
nikdy anticipace; takový začátek může býti opět spojen s udáním místa: 
V tom Brodečku na kopečku bijó se tam o děvečku S. 180; (neudává 
se snad předchozí historie, nýbrž mluví se o výsledku té rvačky); Na 
Dr^tomskej dolině pase Janko dva koně S. 121 ; V Cernovicích v hustém 
lese, hezké děvče trávu seče E. 479; nebo s udáním času: A v pondělí 
po neděli, česal Heřman koně vraný S. 182 (s četnými varianty); V jarní 
čas vyhnala matka K. 2, 19; Když jsem šel uličku .... S. 111 ; A ve 
čtvrtek po večeři šel pan Ježíš ... S. 3 ; Jak z vojenky přijechal, do 
macičky pospíchal S. 92. 

Tento začáteční děj udává někdy jádro předchozí hi.storie: Seděl 
jeden vězeň sedmdesát neděl S. 144; Oženil sa Jura S 130; Ten fra- 
štacký mýtník sedí ve vězení S. 247, K. 2, 8; Osiřelo dítě E. 467 
(s četnými varianty); Zabila panička pána S 96. 

Ale nejčastější je začátek takový, že nás první verše uvedou do 
situace samé, ze které se v písni rozvine děj. Odtud t\' přečasté začátky, 
že někdo pásl nebo vyhnal — z tak prosté situace se právě vyvinuje 
déj národních písní. Žala trávu u potoka S. 191 . . . (E. 478); Žene šuhaj 
dva voly K. 2, 36; Hnala Anka krávy S. 101 ; Děvečka husy pase S. 101 ; 
Šla Káča pro vodu S. 125, 154, 162, K. 2, 20; Šly děvčátka na jahody 
S. 164; Pásla panenka páva E. 496; Pásl ovčák ovce S. 132; Šla 
Kačenka na procházku S. 153, Šla žena do kostela S. 162; Seděl Janko 
podle vody K 2. 28; Stará Pivničková na jarmark se strojá S. 150; Šel 
stařeček dolinu S. 110; Jde sedlák do pole j)r<.)hlídat své roU' S. 11. 

A proti tomuto genetickému postujm se neprohřešnjí ani písně, 
které počínají situací tak pokročilého děje, že náš knižní vkus přínu) 
žádá doplnění jejího stejnoměrně oběma smóry; lidová píseň spokojí se 
však rozvinouti děj směrem jedním, pokračujícím: 

Na té naší kopanině leží voják v rozmarině E. 497, S. 183; Mezi 
dvěma vinohrady leží Janošek j)orúbaný S. 152; V tcj hodonskej ruba- 
nině leží synek, zabitý je S. 151 ; |)o těchto a podobných začátcích ne- 
následuje výklad předchozího děje, nýbrž slyšíme, jak milenka těší za- 
bitého, nebo o pohřbu jeho. 

Nápadná jest písefi S. 149: Sódijó syncčka v Kyjově na j>rávě, že 
zabil panenko — následuje výpověď obžalovaného, tedy kontinuita děje 
je zachována, třeba že z výpovědi jeho vyjde na jevo teprve j)ravý 
průběh děje. 



i 



86 

V písni S 98 slyšíme v první strofě, že se šohaj utopil, v druhé, 
co činil, když se utopil, — nepatrný to krůček nazpét. 

Na místo epického upravení dčjc shledáme v písních dosti často 
dramatické, je-li děj vložen do monologu nebo dialogu ; slyšíme nékolikrát 
začátek. Zdál se mi té noci sen S. 187, načež se vypravuje o tom, co 
se pozdčji stalo, nebo sen splývá se skutečností K. 2, 26, S. 186. 

Bože můj milostný, jdu na mne tesknosti, že můj milý leží ve 
velkej nemoci S 122 (neslyšíme však potom, jak došlo k té nemoci); 
Kdo to chodí po krchově S. 108, E. 468 — v této známé balladč ne- 
jedná se tolik o to, čeho se z dialogu dovídáme o minulosti, nýbrž o to, 
co následuje, o spojení manželů. 

Kde že jsi bola, Anička moja K. 2, 35. Dozvídáme se z toho 
dialogu, že Anička byla otrávena, ale neslyšíme od koho a proč, nýbrž 
o jejím loučení. 

Janík, Janík, cizý zbojník K. 2, 37, Paní syna ukládala S. 132; 
dozvídáme se z písně matčiny, že otec je zbojník, ale přece zpěv je 
vlastně situace začátečná, odtud spěje dej k smíření s mužem anebo 
k trestu za zpěv. 

Rovněž k začáteční situaci patří dialog nebo monolog: Hory, hory, 
čierné hory K. 2, 27; Coky, coky, panské štěňa K. 2, 29; Přenešťastná 
cizá máti S. 138. 

Zdánlivě jde děj zpět v písni Daj bóh štěstia K. 2, 36, neb se 
z dialogu dozvídáme, že paní pána zabila, ale souvislost dialogu není 
nikde rušena a formálně jest obsahem písně ne vražda, nýbrž vy- 
pátrání její. >Aj, co to tam píská .^« S. 79 — příklad velmi zajímavý, ač 
je píseň velmi krátká (nejspíše zkomolená) přece pískání patří jen na 
samý začátek děje. 

Podobně jako dialog i monolog vycházejí od začáteční situace, 
i obraz nebo antithesa vztahuje se vždy na situaci na začátku básně. 
Na horách, na dolách, co sa to tam bělá S. 122; Vyšla hvězda na kraj 
světa S. 50, E. 503; Rojily se včeličky S. 100; Mračí se mračí, bude-li 
pršet .í^ S. 120; Nad Hudečkem, pod Hudečkem laštovka lítá S. 120. 

Ani v oněch řídkých případech, kdy píseň počíná všeobecnou 
sentencí, není tato snad naučením z konce písně vzatým : Kdo se v pátek 
roznemůže, tomu žádný nepomůže S. 16. 

Že by se napřed udala tresť vypravování a toto pak rozvádělo, je 
případ velmi vzácný, znám tu nepochybný jen příklad jeden u Erbena 488 : 

Zabil jest Matoušek, 
zabil Majdalenku, 
že ji nesmČl vzíti 
za svoji manželku, 

načež se vypravuje, kterak se vražda dala a sice až do 11. strofy; sluší 
však podotknouti, že pak teprve následuje hlavní část vypravování, 



87 

15 strof, vypravujících, co se po vraždč dalo. Ani tato stavba nedá se 
přirovnati k balladé naší. 

Rovnčž nedá se přirovnati temná a jak se zdá kusá píseň E. 499: 

Jedou formani od Vídně, 
vezou Venci íčka v kosine. 

Ach, cos udt^lal, Venclíčku, 
že máš po stranČ šavličku? 

Neudělal jsem nic zlého, 
jednom jsem zabil jednoho. 

Zabil jsem, zabil jelena 
nvňčko mne vezou do Brna. 

Nebyl to jelen, byla to laň 
nynčko mne vezou, nevím kam, 

ač počíná konečnou situací a teprve ku konci prozrazuje předchozí déj, 
patrné zavraždční milenky. Upomíná \.o pí)nekud na zakončení známé 
skotské ballady > Edward, Edward*, v níž na konci jsme překvapeni 
zjevením, že matka jest vlastně strůjk>ní vraždy. Ale jest osamělá mezi 
balladami československými, v nichž jsme na i)řečetných příkladech po- 
zorovali nápadnou zálibu v genetickém předvedení děje. A dokonce nikde 
mimo balladu o Perunu a Ratce jsme se neshledali v nich s typem, 
v němž by dčj se stal pouhou episodou, výkladem zjevu na začátku 
písně vylíčeného. 

Ale typ ballady B-j"^^;'^ ^^^^^ í"^^í" proto cizí a nezvyklý; 
mnohý vzpomene si na báseň Tonneroru v starších čítankách otiskovanou: 

Tam u mostu nad Vltavou 
se vážné vČž vypíná 
a Čecha na seč udatnou, 
na starou slávu, lásku ctnou 
ke vlasti upomíná. 

Po této strofě ná.sleduje vypravování o boji se Sved\', načež se 
básník vrací opět k věži, a takových začátků je více v literatuře knižní. 
Hněvkovského znárodnělá »Vnislav a Běla- počíná: 

Blizoučko od Prahy leží tam hrob, 
Kdožkoli miloval, slze tam krop. 

Vnislav a Hela v ncm sjjčjí. 
Na živč stC-stí jim nechtělo i>rát, 
po smrti přeje jim pospolu spát. 

předivné véci se dtijí, 

načež následuje vypravování osudu jejich, až k smutnému konci: 

Blíž sebe vyžádal míti si hrub, 
pročež je oba dva jeden jen strop 
jeden jen příbytek kryje. 



88 

A u téhož Hnévkovského čteme báseň ještě mnohem živčji upomfnajíd 

na typ náš, začínáť zjevem strašidelným a vykládá jej; jest to » Bezhlavý 

kněz« : 

Po Praze v noci slyšeti hop, 
třinohý kůň a bezhlavý pop 
smutně jezdí a straší, 
pod paždím hlavu nosívá duch, 
o třech jen jeho klopejtá druh, 
hrůzou ponůcky plaší. 

načež po dlouhém popisu strašení čteme historii tohoto kněze až k za- 
kletí a novému popisu. 

Týž Hněvkovský začíná: 

V lomnicských houštinách- dudává dudák, 
zakletý ubohý jest on tam chudák .... 

Nebylo přes něho za mnohých časů, 

počíná pak v páté strofě vlastní vypravování, které vybíhá v popis Val- 
purginy noci. 

A hned v první ze svých hrůzostrašných romancí, v burleskním 
vypravování o propadnutí se Drahomířině po úvodě praví: 

Zde, co má leží krabice 

s písněmi, byla díra, 

kde se ta lítá dračice 

propadla, Drahomíra. 

Zde stával s malováním sloup, 

by pochopil i každý troup. 

Rozumí se, že pak tcprv slyšíme o hříších Drahomířiných a že báseň 
končí teprv onou katastrofou. 

A Hněvkovský není s touto zálibou sám, zcela podobně počíná si 
ve svých romancích Snaidr; a sice hned v nejznámější »Jan za chrta 
dán^, kde po invokaci následuje: 

V Hrubých Kozojedech leží 
přes průhon 

ještě podnes stará studně 
a v ní zvon. 

Jak se ten zvon do studně dostal, jest právě obsahem vypravování. 
» Rozbořená tvrz« má na začátku dvě popisné strofy: 



a v třetí slyšíme: 



Stojí u moře na skále 
rozbořená tvrz, atd. . . 



Ta tvrz mívala před lety 
pána, rytíře ..... 



89 



A přesné náS t\'p a Hnévkovského připomíná »Zbořeniíité« : 

Co se tamhle — prosím té, 
pastýři, povez — 
co to tamhle se vypíná 
za zbořenou věŽ? 

Pastýř se přiznává, odmítnuv nejdřív odpověď: 

Ono tam straší 

a ve dvou strofách vyličujc: 

Každou půlnoc si tam téká 
zohnivěly pes . . . 

načež v 5. strofč začíná : 



Povídá se, že tam nékdy 
bydlil lakomec . . . 



a v sedmé končí: 



Teď prý musí věky věkův 
v půl noci chodit . . . 

Jelikož se i k pivní strofě vracíme zase 

Neptejte se tedy, páni . . . 

máme tu vlastně dvojitý rámec pro vlastní chudý dej - - ; předně hovor 
s pány a za druhé vlastní vypravování pastýřovo, a jest zajímavo, že 
i vnitřní tento rámec, vypravování prostého pastýře, [)řesně nám zobrazuje 
t>^p B, + A + Bj,. ' 

Čím to, že typ, který jsme marně hledali v ostatních písních prosto- 
národních, jeví se nám dosti obecně v literatuře knižní, hlavně ze začátku 
našeho století? Měli básníci ti za vzor nějaké písně prostonárodní, jež 
se zatím ztratily? 

Mnohem bližší je vzor jiný ; víme, že žádný téměř básník neměl na 
začátky novočeské poesie vlivu tolik jako G. A. Biir^er. M Hned první 
český almanach, Thámovy Básně v řeči vázané, ač stál jcStě na stano- 
visku předchůdcíá Biir<^rových, Glcima a Weisse, přece v druhé sbírce 
obsahuje » Některé básně dle Býr^era,« mezi ninii i zi)racování oné pijácké 
písně arcipoety středověkého *Mihi est propositum in taberna moři* 
a písně a epigramy milostné. Ale škola Puchmajerova obrala si za vzor 
Biirgra samostatného, Biirgra ballad. Z něho převedl Puchmajer - Ladiní> 
přenocování*, tón jeho slyšíme i v slavné >Odě na Žižku< 

»0 blaze mně, můj duch že toho muže 
i rekovné i slavné činy může 
teď věrnou písní opěti . . . 
Gottlob! dass ich singen und prciscn kann: 
Zu singen und prcisen den bravcn Mann. 



*) Srv. j. Vlček, První novočcská škola básnická 1896. F. Schul z, Ťcsk.''* 
ballada a romance, Osvěta 1877, I. 



90 

A jako Piichmayer sám d!e bajlady >Kaiser und Abt< hned v prvním 
vybrání napsal > VaĎka V.4eboje<. tak celá škola v balladé je téméf úplné 
odvislá od Biirgra. Nejedlého 'Lenka- není sice napodobena dle >Le- 
nor>', jak tvrdí Schulz na uvedeném místě, ale tónu ballad BůrgroWch 
se ne ymyká. *I>>er wilde Jáger* po pnním spatném zpracování :>ediv>m 
až k >zflekání« Kociánem a pře\'odu Kamarýtově stále vábil překladatele, 
podobné »Kruder Graurock und díe Pilgerin* a anglický pramen jeho, 
až v: dokonce dostal do Národních písní Čelakovského. Také báseň, 
kterou označuje Schulz jako -jedinou původní « v jednom ročníku »Cecho- 
slava«, nezasluhuje této chvály, Hollmannova » Dcera pastýře z Hájová*, 
Čechoslav, 1 822, 29. bfezna není zase nic jiného, než přepracování ballady 
iJíirgrovy: »Des Pfarrers Tochter von Taubenhain.* A jak mocné pravé 
tato poslední ballada působila na české básníky, o tom svédčí hned 
fiředcházírjící ročník Cechoslava, str. 81, kdež M. S. Patrčka pod nápisem 
♦ Podivný účinek obrazot\'omosti« vypravuje, jak spáchal báseň v polo- 
snéní pod dojmem básné »Des Pfarrers oder Pachters Tochter von 
Taul>enhain« a Schillerovy 'Biirgschaft*, načež hroznou onu báseň 
»V^ražda« otiskuje. 

A nejen přímý tento vliv poznáváme, víme, že i původní produkce 
hlavné í^ebestiana Hncvkovského brala se úplné smérem ballad, hlavné 
z první doby Hurgrovy, zdali nebude též pro onen typ ballady Biirger 
vzorem r 

Tak tomu i jest, ballada před Biirgrem libovala si v déjích, ve 
kterých místo vývinu vnitřního nastoupilo potrestání viny na onom svété, 
ďisvédčené strašením; čteme na př. u Holtyho v >Adelstan und Roschen*, 
jak Adcl.stan Růženku svedl, tato umřela, ale její duch vystrašil ho, až 
nad jejím hrobem se probodl: 

Auch pflegt er, bis dic Hahnen kráh'n, 
Den Blutdolch in der Brust, 
Mit gluhn'dcn Augen umzugchn, 
Wie manniglich bewust. 

Podobné v »Die Nonnc« rytíř ve Vlaších svedl jeptišku a opustil 
ji, začež ho dala zavraždit a ješté mrtvolu vyhrabala, srdce jí vyrvala 
a šlapala po ném: 

Ihr Geist soli, wie die Sagen geh'n, 

In dieser Kirche wcilen. 

Und bis im Dorf die Stunde schlágt, 

IJald wimmern und bald heulen. 

načež sií spusob strašení poí)isuje jcšté v 24 verších. 

Hiirger učinil důležitý a samostatný krok, že tento zjev strašidelný 
položil na začátek básné a stvořil takto balladu anticipující. Nejjasněji 
jeví se tento typ v uvedené již básni ♦Des Pfarrers Tochter von Tauben- 
hain« začínající: 




91 

Im Garten des Pfarrers von Taubenhain 
Gchťs irre bei Nacht in der Laube. 
Da flústert und stóhnťs so ángstiglich; 
Da rasselt, da tlattert> und stráubet es sich, 
Wie gegen den Falken die Taube. 

Es schleicht ein Flámmchcn am Unkentcich, 

Das flimmert und Hammert so traurig. 

Da ist ein Pliit/.chen, da wáchst kcin Gras; 

Das wird vom Thau und vom Rcgcn nicht nass; 

Da wehen die Lúftchen so schaurig. 

Des Pfarrers Tochter von Taubenhain 
War schuldlos wie ein Taubchen . . . 

Tak bez přechodu k tomuto líčení i)()jí se vypravování o farářové 
dceři v 33 strofách, a pak, když jsme slyi^cli, že Roscttu čeká hrdelní 
soud a kolem lámání, pokračuje básník : 

Das ist das FUimmchen a;n Unkenteich 
Das flimmert und flammcrt so traurig — 

a tak ve třech strofách líčí se nám je.^té jednou důrazné hrozne strašení 
ve farářově zahradé. 

Není-liž to na vlas stavba naší ballady s H| -j- A [- B2' ovj^em 
o tolik působivější, oč jest děj hroznější? 

A podobnou stavbou vynikají ještě dvě ballady Biir^rovy ; třetí *I)er 
Raubgraf* sem nepočítám, protože část A je vložena do úst p()stillitin»)vi, 
takže je děj vlastně jen jeden. Jasná je však i)ud(>ba v básni I)ie Weiber 
von Weinsberjj[ : 

Wer sagt mir an, \vo Weinsberg licgt? 
Soli scin ein wackrcs Stádtchen, 
Soli haben fromm und klug, gewiegt, 
Vicl Weiberchen und Miidchcn. 
KOmmt mir einmal das Freicn ein, 
So werď ich cinst aus Weinsberg frci'n. 
Einstmal der Kaiser Konrád atd. 

následuje v\'pravování známé pověsti a ku konci ()j)akuje se ])rvní strofa, 
jen že neji tá výpověď (soli) ustoui)la určitosti a ]>()slední rozhodnutí se 
vyslovuje slavněji : 

Ich muss, kómmt mir das l*'reien ein, 
Fúrwahrl muss eins aus WcinsberjT frei'n. 

V >Lied vom braven Manncí básiu'k olilasujír j)ísen o tomt»í hodném 
muži, který se jeví takovýui tei»rv(? I)ěh<*m vypravování; bez ])i-echodu 
pojí se k tomu vypravování vlastní, a j)rvní strofa se s malými víirianty 
opakuje na konci 



92 

Hoch klingt das (klingst du, na konci) Lied vom braven Mann, 

Wie Orgelton und Glockenklang. 

Wer hohes (solches) Muths sich rúhmen kann, 

Den lohnt nicfat (kein) Gold, den lohnt Gesang. 

Gottlob! dass ich singen und preisen kann; 

Zu singen und preisen (Unsterblich zu preisen) den braven Mann. 

Nebudeme déle hledati vzoru pro typ ballady, vidíme, že se ballady 
toho typu na začátku našeho století za vlády Búrgerova vlivu skládaly 
a připíšeme tedy celý tento typ rovněž vlivu jeho. Ale naproti tomu 
shledali jsme srovnáním co možná úplným, že československá ballada 
lidová libuje si v postupu genetickém. Čteme-li tedy v sbírce Kollárové, 
která neobsahuje pouze písně lidové v smyslu novějších sběratelů, nýbrž 
i písně městské, studentské, rektorské, balladu zmíněného typu, nemůžeme 
déle pochybovati, že ona ballada patří k umělým plodům ze začátku 
našeho století. 

Ballada »Parom a Ratka< není prostonárodní, a pak nám ovšem 
není déle divno, že se v ní setkáme s dobrým bohem Perunem dobře 
známým i Puchmayerovi. Ale pak nesmí býti dále uvozována za doklad 
pro víru v Peruna a z mythologie slovanské a kulturní historie sloven- 
ského lidu musí zmínky o ní naprosto zmizeti. Tím ovšem zmizí také 
slovenský »bůh Perun*. 



Tato práce byla dávno rozpracována, zůstala však po léta ležeti 
a to by bylo snad jejím osudem ještě nadále, kdyby nebyl vyšel článek 
Machalův: »K písni slovenské o Paromovi a Ratce« v » Českém Lidu* VI, 
259 — 265 a 349 — 354, jenž se zabývá pouze látkovou stránkou básně 
(jako já pouze formální) a dospěl k tomuto resultátu: » Příběh vypravo- 
vaný zakládá se tedy na apokryfickém podání a »Buoh Parom« v písni 
jmenovaný zastává tu úkol Ježíše Krista. Z toho plyne, že píseň naše 
nemůže poskytovati žádného bezpečného materiálu pro charakteristiku 
slovanského boha Peruna jakožto dárce obilí a chleba. Jméno »Buoh 
Parom« bylo patrně teprv později s tradicí místní spojeno, a to od 
skladatele zmíněné písně, která není po mém mínění plodem čisté 
prostonárodním, nýbrž skladbou nějakého umělého básníka, jenž místní 
pověst volně zbásnil.« 

Věc se mi zdá tak důležitou, že jsem nepovažoval ani teď za zby- 
tečno uveřejniti též svůj rozbor; výsledek tak shodný, získaný zcela 
samostatně dvěma různými cestami, bude asi uznán všeobecně za bezpečný 
a nepochybný. Arnoit Kraus, 



93 



Posudky a zprávy. 



Contes populaires inédits de la Vallée du Nil, traduits de larabe parlé 
par S. E. Yacoub Artin Pacha. Paris 1895 (Les littérat. popul. de toutcs les 
nations t. 32.) str. 287. 

Sbírka tato důležitá a zajímavá jest hlavně tím, že v ní podán pokus 
seskupení pohádek, vypravovaných v údolí řeky Nilu, dle jich původu. Pokus 
svůj vydavatel odůvodňuje celkem stručné v úvode >étude sur les folk-lores 
en Egypte* (str. 1 — 21). A sice dělí pohádky na pět skupin: do 1. skupiny 
počítá pohádky přinesené do Egyptu kmeny přistěhovalými z Asie, výpravo-^ 
váné hlavně v městech nejčastéji lidmi původu cizího; do 2. skupiny počítá 
pohádky původu řeckého a vůbec evropského; do 3. skupiny pohádky pů- 
vodu semitského, přinesené kočovnými Araby, Židy a Berbery z poušti zá- 
padních ; do 4. skupiny pohádky africké, přinesené z centrální Afriky ; 5. skup. 
konečně tvoří pohádky domácí egyptské, autochtonní: jich hlavním příznakem 
jest, že národ panující líčen v nich posměšně, obyčejně ženská neb dítě dělá si 
z Turka smích, dále ze všech osob v nich jednajících jest vždy nejchytřejší žena 
a konečně ještě že v nich též zvířata i věci myslí, mluví a jednají. To zajisté 
nejsou rysy, které by mohly rozhodovati o původnosti a autochtonnosti pohádek 
egyptských. Otázky o tom, kde a kdy nejprve vznikla která látka a odkud pronikla, 
jsou zajisté z nejtěžších, nechci ovšem říci s J. Bédier-em, že jsou to otázky 
marné a zbytečné, proto že prý bezvýsledné. O některých látkách se zajisté 
po namáhavých drobných studiích dospělo k výsledku více méně pravdějx)- 
dobnému, a další horlivé zkoumání sotva se v tomto směru mine s ús|)ěchcm. 
Takovéto stručné charakteristiky, jaké podává vydavatel této sbírky, k řešení 
otázek těch ovšem nepostačí. V následujících poznámkách k jednotlivým po- 
hádkám poukážeme na podobné varianty u jiných národů rozšířené. 

Skupina I.: Pohádky perské, indické (arskc z východu): Cis. 1. »Tři 
ženy a kadi.« Tři dámy našly na procházce zlatý peníz, žádají soudce, ai^y 
rozsoudil, které by vlastně onen zlatý peníz mel náležeti. Soudce přisíju«ií jej 
té, která nejlépe umí vypravovati nejhezčí pohádku. Tato rámcová povídka 
jest nad míru rozšířena po všech národech a literaturách iv. J. Bédicr, Les 
Fabliaux^ str. 265 si.), obyčejné přisoudí ale soudce prsten té ženě, která 
nejlépe obelstí a oklame muže. řlistorka 1. připomíná silně starou franc. ]kj- 
vídku (Bédier op. c. 182): milenec přijde do domu, když se manžel l)yl 
z nenadání vrátil a churav ulehl; milenec hledá ženu v posteli, ve které leží 
její muž, chycen mužem a uzavřen do kufru. Žena volána z koupele, v pře- 
strojení nepoznána vrátí se domů, osvobodí milence, strčí do kufru oslátko. 
Muž, který mezi tím svolal všecky přátcly a sousedy, aby před nimi ve- 
řejně usvědčil ženu svou z nevěry, navrátiv se nalezne v kufru oslátko místo 
milence. — Druhá žena vypravuje, jak svélio milence doporučila nejdříve jako 



94 

žebráka milosrdenství manžela svého, pak přiměla muže svého, že ho dosadil za 
vrátného; čeleď konečně prozradila milence a žárlivý manžel ho zabil. — Třetí 
žena konečně vypravuje, jak milenec její peněz potřebný vzal si osla jejího 
muže a pak muži namluvila, že osel ten byl vlastně začarovaný soudce, že 
odešel právě za svou soudcovskou povinností; muž jde tedy k soudci, chce, 
aby se k němu vrátil, a ten, aby se uvaroval skandálu před obecenstvem, dá 
mu summu peněz, aby si koupil jiného osla. Stumme Tunisische M. 11 str. 133 si. 

Čís. 2. »Carovný hrnec«. Zvláštní verse » Popelky*. Nejmladší pilná sestra 

má čarovný hrnec, opatřující jí vše, jídlo, šatstvo, šperky a j. v. Na slavnosti 

dvorské ztratila náramek, hledá se jeho majitelka. Žárlivé sestry zarazily jí 

při účesu velké špendlíky, a tím ji změnily v holubici, pod. ku př. jako 

*v slovenské poh'. u Dobšinského seŠ. 7., str. 71 si. 

v 

Cis. 3. »Princezka čerkesská*. Sultán měl dceru, která když se usmála, 
zjevilo se slunce v celém svém lesku, a když plakala, strhla se bouřka a silné 
pršelo. Taktéž slíbilo děvče, že porodí takové děti, když si ji vezme za ženu» 
v jiné egyptské pohádce: Spitta Hey Contes arab. mod. str. 137. Ptáček 
dívce té prorokoval, že dostane za manžela nebožtíka; srv. CóopH. Marop. 
KiiuKaa. XIX., od. 2. str. 159 si. Dívka přijde do zakletého zámku, kde 
všichni byli mrtvi, u mladíka byla kniha, a v té čtla dívka, že ho probudí 
k životu, když ho bude ovívati vějířem a zaháněti mouchy, z knihy pak stále 
čísti po 3 léta, 3 hodiny a 3 minuty. Dělala to již pečlivě po tři léta, když 
únavou donucena vzala do zámku na pomoc mladou cikánku, která pravé šla 
kolem. K životu probuzený princ vzal si za ženu cikánku, osvoboditelku svou 
domnělou, a princezku uvrhl do žaláře, že prý nechtěla mu pomoci. Za ně- 
jaký čas dal se princ na cesty, každého se ptal, co by mu měl přivézti 
z cesty. Princezka si přála: škatulku trpělivosti, škatulku bolesti a šavli krva- 
vou. Když princ věci ty přivezl, poznal z nářků princezčiných, že ta vlastně 
ho osvobodila, a cikánka /e ji křivě nařkla. 

Čís. 4. » Princezka Tag-el-Ajrem < Děvče, dcera královská, utekla před 
učitelem svým krutým, protože její družku do smrti zbil. Našel ji sultánův 
syn, vzal si ji za ženu ; když porodila chlapce, zjevil se náhle její učitel, vzal 
jí dítč a zamazal ji krví, pod. jako jinde otec učinil to své dceře, kterou byl 
chtěl za ženu: Sapkarev (TMipn. nap. ysioTuop. IX. str. 523, zamítnutý ženich: 
(Mopn. >iaT«'p. KaRKaa. XVIli. odd. 3., str. 42 si., neb zlý muž to učinil vy- 
hnané své ženě, když se dala jinam za kojnou: C6opii. jiarep. Kaniías. XVIII., 
odst. 3., str. 33 si. Odňal královně tím způsobem její učitel dva synky a jednu 
dcerku, královna pak zavržena a ustanovena jako služka při kuchyni, pokorně 
se podrobila svému neštěstí. Na králi, který se po nějakém čase vydal na 
cesty, vyžádala si pod. jako v předešlé pohádce, škatulku hořkosti a kousek 
aloe. Král po svém návratu v úkrytu naslouchal jejímu nářku a spatřil, jak 
se najednou zjevil před ní její učitel a odevzdal jí její tři děti, pochváliv ji 
pod. jako v Dekamcronu Griscldu, že tak oddaně snášela svůj těžký osud a 



95 

jeho tajemství uméla zachovávati. Srv. L. Gonzenbach, Sicil. Márch. I. 128; II., 
217, kde sv. František vezme matce dítč, zamaže ústa její krví a zbaví ji řeči. 

Skupina U. Pohádky arské ze severu, evropské, řecké, římské atd. 

Č. 5. Čtyřicet kozlů a kozel jezdící na kozle «. Princezny házejí šátky 
po ženiších, srv. Spitta Bey Contes arab. mod. str. 156 si., Dobšinský Slov. 
pov. seš. 6., str. 22, Nar. pripov. v Soških pian. seš. líl., str. 35 a j. Šátek 
nejmladší a nejkrásnější princezky zachytí se po třikrát o rohy kozla, kráče- 
jícího uprostřed davu, tlačícího se před okny paláce sultánova. Byl to v ko7ja 
zakletý mladý emir; nevěsta jeho nesmí nikdy prozraditi toto tajemství. Zcíové 
a též zakletý kozel pomáhají tchánu svému k vítězství nad nepřítelem, slav- 
nostního průvodu účasten jest též zakletý kozel jako krásný mladý muž, prin- 
cezna domnělého cizince vyznamenává kvítím, rozzuřenému otci se vyznává, 
že to jest její manžel, kozel. Kozel zmizel Srv. Revue des trad. pop. III., 
268 si., Ungar. Revue Vlil., str. 331 si. Od staré ženy slyšela o zakletém 
kozle v podzemí, vyhledala tam manžela svého a zbavila ho kouzla. 

Čís. 6. »Tři synové sultánovi* najdou nevěstu, kam jich střely zalétnou: 
pod. Gliňski Bajarz pol. 1., 60; Kolbiírjr. Lud. Vlil., 6, II, .VHiiiiacbCirh II., 
58, 163. BvK. Ct. Kapaijuh Cpu. líai*. iipiiiion. 208 sl. llahn, Griech. alb. iM. 
č. 67, lí., 31. sl. Revue des trad. pop. IV., 433 sl. Střela nejmladšího prince 
zapadla do domu, ve kterém byla jen želva. Zakletá žába: AHanacbeirL Pní 'k. 
II. 58 sl., 63 sl. 162 sl., Vil. c. 17., Pvjmcmii.o llai). nr/Knup. vk. II, č. 28. 
^yóiiHCKÍťí TpvAU II., 445 sl., Ciliiíski 1., 61 sl., Cheíchowski Powicšci i opow. 
z ok. Przasnysza I., 270; II. 21; K()lber<r Lud. Vlil, str. O sl., XIV., 11 sl.; 
Toeppcn Aberglauben aus ^lasuren 158 sl.; Karíowicz Podania lit. č. JSO. Do- 
wojna Sylwestrowicz I., 103 sl., C6opii. miit. Kaiííca:). XIX., odd. 2. str. 15 5 sl. 
Radloíf Tiirk. Stámme Siid. Sibiř. I. 1 str. S sl., Byi;. Tr. KapaijLiili č. 3. 
Zingerle KHM. II,- 18 sl., 348 sl , 386 sl. Beneš Třcbízský, Nár. pohádky 
a pov. 85 sl. GOH. Cavallius Schwed. VSM. 300 sl., Meyrac Contes ct log. 
des Ardennes 474 sl. Sébillot Contes. popul. de la Ilaute Bret. č. 2. Pincau 
Cont. pop. du Poitou str. 91 sl., 95 sl. 111 sl. RevuJí dts trad. popul. III., 
474 sl. IV., 433 sl., VI., 594 sl. Chalatianz /\rmen. Miircli. str. XXV. 

Č. 7. » Začarovaný kůň« varuje prince před úklady jeho macechy, ko- 
nečně s ním uteče: pod. Spitta Bey Contos arab. mod. č. 12 str. 152 sl. 
Princ se dává za zahradníka ke králi jednomu, nejmladší princezka se do ného 
zamiluje atd., jak v uvedené versi arabské, Myoiiiieidrt lí.. 216, 223. Xy,i/'i- 
K0B1 I., 21 sl. PoMaiioiri, lih.iop. Cú. III., 152 sl. (Mopu. mmt. Kaniain. XXI., 
odd. 2. str. 217 sl. Karíowicz Podania lit. č. 28, Kolberg Lud. Vlil., 53 sl. 
Bartsch Sag. u. Márch. Mekicnb. I., 471 sl., Wolf. DH:\I. 280 sl. Miillenhof. 
Sag. Márch. Schleswig-Ilolstein 423 sl. Vernaleken Óst. KIIM. 123. sl. Scimeller 
Márch. Wálschtirol 43 sl. Hahn Griech. alban. Miirch. 1., 93 sl. 11., 164. sl. 
Ortoli Contes pop. dc la Corse 108 .•^l. Křes IV., 247 sl.; Byi;. Ct. Ivapamdi 
205 sl. CtíopHHKt .la U'd\). yM'»Ti5f»i). Vlil., odd. 3, str. 169 sl. 

Skup. III. Pohádky semitské, arabské, židovské, berberské. 



96 

C 8. » Sňatek ve prospěch manželův.* Novomanžel vraceje se domu, 
nalezne ženu v posteli s jiným mladíkem, zapudí ji; ležela s jeho ženou, úplnč 
oblečenou, ale jen její mladší sestra, též zcela oblečená. 

Č. 9. » Trpělivost '. Mladý muž brzy po svatbě své odchází zdokona- 
lovat se ve vědách k dalekému vyhlášenému mistru, u toho se naučí, že nej- 
větší moudrostí jest trpělivost. Vrátiv se po 20 letech nalézá ženu svou, jak 
se raduje a veselí s mladíkem : jest to jeho syn, pod. jako v daleko rozšířené 
látce o třech radách, z nichž jedna jest zdržovati se hněvu srv. Sborník ná- 
rodop. I. str. 142 k pohádkám z ostrova Majorky č. 8. 

Č. 10. >Neusuzujte.« Mistr vyslal tři své žáky nejlepší do Kaira; každý 
jen z jedné strany život města spatřoval, a z jednostranného líčení jednoho 
jen pozorovatele nebylo možno tvořiti si správný úsudek o obyvatelstvu Kaira. 

Skupina IV.: Pohádky africko-černošské z východního Sudanu. 

Čís. 11. »Udatný« vlezl do doupěte strašného netvora, vytáhli ho lidé 
bez hlavy. V jiných versích připojuje se ještě směšný spor, měl-li hlavu čili 
ne: Mark Libzbarski Cieschichten aus neuaram. Hss. str. 130. Uleftm* Ma- 
TepiajiLi (Ť»ijrp(>-:íaíiaA. Kpiui II., 310 si., č. 144, 145. JlfcToiiiich iicTop. 4«n.ioji. 
cum. iioBopocc. VHiiD. III. str. 245. 

Č. 12. » Bratr a sestra. « Bratr po různých kouscích se sestrou na ohrom- 
ném stromě; se stromu spaseni před dotírajícím na ně velikánem ptákem, 
jako v našich pohádkách děvče utíkající před čarodějnicí; velikán byl na ně 
upozorněn, protože chlapec jeho spícího pod stromem týmž způsobem vzbudil, 
jako v našich pohádkách hlupáček pod stromem odpočívající zloděje. Onen 
pták děti shodil, neboť chlapec ho lehtal ; děti spadly do země temné : chlapec 
udélal světlo rychlým třením kamenu. Do tmy uvrhl tuto zemi netvor-čaro- 
dějnice; netvor na ně se obořil, chlapec do jeho tlamy hodil rozžhavený kámen 
a usmrtil ho ; slunce ozářilo znovu celý kraj : lidé této země s králem svým 
v čcl<' - nebyli zároveň v hluboký spánek uvrženi, jak v našich pohádkách — 
v> hledali děti, a chlapce udělali králem. 

C. 13. Foni a Fotia* snoubenci proměněni kouzelníkem, který se marně 
ucházel o ruku dívky Foni, v medvědici a ve lva. Mocnějším kouzelníkem 
onen kouzelník přemožen a usmrcen, snoubenci nabyli opět své lidské podoby. 
Pod. proměnil v morav. pohádce u Menšíka str. 37 si. čarodějník bratry dcery 
královské: že nechtěla býti jeho ženou, v medvěda, orla a velrybu. 

Skupina V. Pohádky egyptské autochtonní. 

C. 14. » Zloba žen.c Velmi zábavná historka, jak člověk sváděl ženu 
přítelovu, kterýžto sám se vydával za znamenitého znalce zloby a úkladů 
ženských, jemu také vypravoval, jak s jeho ženou klamal jejího muže, totiž 
tohoto svého přítele, netuše ovšem nikterak, že to jest i)rávě tento jeho 
přítelem. 

C. >15. Tři dcery kupce fasolemi«. Variant pohádky o » moudré dívce, « 
srv. Sb. Národop. 1. str. 142 k pohádkám z Majorky str. 1 si., Spitta Bey 
Contes arab. mod. č. 3. str. 30 si. J. Oestrup poznamenal v úvode svých 



97 

> pohádek z Damašku « str. 30, že verse tato dříve již v » Bulletin de Tlnstitut 
Égyptien* vytištěná má mnoho rysů společných s tradicemi evropskými. Moudrá 
dívka činí si ze sultána kruté posméšky, sultán chce ji za ženu a na ní se 
pomstiti; mladou žínku v posteli šavlí chce rozsekati, ale místo sebe položila 
ona loutku z cukru, kousek cukru zapadne mu do úst, sultán poznává, jak 
-sladké má nevěsta jeho tělo, ze žalu ukládá o svůj život, v tom zjeví se mu 
pravá živá žena, stejně u L. Gonzenbach Sizilian. Márchen I, 242, 248. 
II., 227. Andrews Cont. ligurcs str. 171. Pineau Cont. pop. du Poitou 246. 
Č. 16. »Turek žárlivý a jeho žena z Kaira.« Žena ta stejným způsobem 
zachránila schovaného milence před mužem svým v nenadání přikvapivším — 
přehodila mu přes hlavu šátek — jako v st.-franc. historce u Montaiglon a 
Raynaud Recueil général et complet dcs fabliaux des XlIIe et XiVe siccics 
VI, 156, srv. Bédier Les fabliaux str. 320. 

C 17. »Souheim-el-Lcyl«. Zloděj mistrný. 

Č. 18. » Dobrá Oum-Aly« připomíná poněkud naše pohádky o princezně, 
která v noci uchází daleko, rozdírajíc 12 párů střevíců. 

C. 19. >Kadi dobře obsloužený.* Pohádka velice rozšířená, v ruské litera- 
tuře známá pod titulem UIi^Mnixiiiiii CvAi*.: ArtiinacMíirb PH('k. V., 82 si. 
č. 19. ^oÓpoBOJibcicirt Cmuj. Co. I., 376 si. /Kiiiuan CTupiina V., 208 si. č. 3. 
CyMUOB^: PaaCopt :>Tnorp. TpyA'^in> PoManoua str. 63. Zbiór. wiad. antropol. 
XVI., odd. 2., str. 81 si. č. 4. Mark Lidzbarski (íeschichten aus ncuaram. Hss. 
str. 258 si. J. Oestrup Contes dc Damas str. 16 si. Ortoli Contcs popul. dc 
la Corse 193 si. Revue des trad. pop. IV., 530 si. č. 5. Jhb. rom. cngl. Lit 
XII., 349. Benfey: Pantschatantra I., 394 si. 

Č. 20. * Dcera truhlářova.* Dívka chudá a princ se .škádlí, princ se pak 
s ní ožení, ale opovrhuje, bohaté přestrojena putuje za ním mladá žena, má 
s ním nepoznána milostné styky, zrodí od něho tři děti, otec je pak ])()zná 
jako své vlastní a uzná moudrost ženy své. Srv. Ungar. Revue Vlil., 335 .si., 
Legrand Contes popul. grccs. 263 si. Landau Quellcn dcs Decamcron, 
str. 145 si. 

Č. 21. >E1-Said-Aly.« Štědrý kupce schudl, zlou ženou vyhnán, hledá 
l!itočiŠtě na hřbitově, duchem přenesen na jiný svčt, tam stane se zetěm krá- 
lovým, pomáhá mu zázračný prsten, zrádný ministr obloudí ho o prsten, věrná 
žena opatří muži svému opět tento prsten ; přijde za ním jeho zlá žena, i ta 
touží po prstenu, ale syn jí v tom překazil a zabil ji, aby otce zachovnl. 

Č. 22. »E1-Schater Muhammed.* Tři sestry povídají si, co udolají, 
vezme-li si je král za ženy. Král naslouchá, f)/cní se s nimi, zkouší je, sjílní-li 
slib; obé starší vyžene, nejmladší mu jx^rodí děti zlatu- a stříbrovlasc atd. 
Srv. Spitta Bey Contes arab. mod. č. 1 1 sir 137 si. Revue trad. pop. V., 
735 si. Gliňski Bajarz pol. II., 4r» ; X\míii:oi{'i, 1j»miik'<)|i. cic. I, 89 si. Illíďnrí. 
Marep. cie.-saii iq>. II., č. 25. Karlowicz 1'odania lit. c. 18. Weryho Podania 
bialorus Č. 7, 10, Podania lot. C-.. 9, 19. iJowojna Sylwcstrowicz 1. isi si. ; 
II. 83 si.; 406 si., 451 si. Tjjí*ri.iiui,vJ' .larMiii. vu. O 105. Archiv, slav. Phil, 

Národopisný Sborník. II. 7 



98 

V,, 63 Nar. pripov. v So^kih pian. L, 31 si. CúopH. Hap. vMOTBop. L, 3. 
str. 133 si; X,, 3 str. 162 si. IIIanKapeBi> Ij-Rirap. nap. npnKacKn č. 80. 
Dozon Contes albanais é. 2. Mite Kremnitz Rumán Márch. č. 3. str. 30 si. 
a j. více. 

Jak vídéti, jsou verse ve sbírce této mezi autochtonní, pravé egyptské 
zařadéné, hojné známy u jiných národů, najme evropských. Pokud látka jich sama 
by mohla býti p>ovažována za původm' egytskou, ukáže snad důkladnéjSí srovná- 
vací studium vSech versí. Celkem však možná asi jen formu, ve které obecné 
známé látky se vypravují, považovati za domád: zpracovám' jest více méné 
domácí a svérázné, nikoliv látka, sujet vypravovaný. I taková pohádka, jak 
ve sbírce této otišténá verse o zlodéji mistrném nesouvisí přímo se známou 
Herodotem zachycenou versí, mohla snad vzniknouti také pod vlivem jino- 
národních, cizích versí této pohádky. Celkem možno seskupení pohádek dle 
jich původu a vlasti v přítomné sbírce považovati za pokus nezdařený. Tím 
zajisté nevylučujeme možnost podobných pokusů, naopak máme je za velice 
důležité, k takovému roztřídění sméřuje zajisté všecko namáhavé, začasté 
minuciosní a též unavující srovnávací studium pohádek. Ovšem musí sesku- 
l)ení pohádek s toho hlediska býti mnohem důkladněji založeno, než v pří- 
tomné sbírce. 7. Polívka. 

Bulharské pohádky (C6opnnKT» 3a HapoAHii vMOTDopeHHfl, HavKa 
n KiiiDKiiiina Xlll, 1896; oddíl III. str. 179—223). 

Pohádky o zlých duších. Č. 1. Kde čert nemůže škoditi, tam posílá 
ženu (str. 179 si.). Srv. Národ, pripovedke v Soških planinah III. č. 18 
a k tomu moje poznámky v Zs. ost. Vk II., 189. 

Str. ISl č. 1. a 2. Z Ochridy povésti o zlých duších na cesté poutníka 
mámících. 

Str. 182. č. 3. Pastýř vzal tancující víle včnec, vzal si ji za ženu, vénec 
pak pevné uschoval. Žena pracovala věrné, zrodila dítě, nikdy ale nepro- 
mluvila ani slůvka. Když jednou měli hosti, byla vyzvána, aby si přece s nimi 
zatancovala. Odepřela, že jí vzali věnec. Zavřeli pečlivě dvéře i okna, dali jí 
věnce, ona pak vášnivé zatancovala samovilský tanec a zmizela. Ale samovily 
nepřijaly jí více mezi sebe, neboť spala s Člověkem. Srv. Máchal Bohat. epos. 
.slov. str. 33 si. Hahn, Griech. alb. Már. II. str. 82 si. 

Pohádky o církevních osobách a zjevech. Č. 1. str. 183. Proč jest 
nebe vyzdviženo. Při stvoření světa učinil bůh nebe velmi nízké. Ženám ale 
velmi překáželo, jednou žena zahodila výkaly dětské daleko, až potřísnila 
klenbu nebeskou; jiná žena při pečení chleba vrážela lopatou do klenby 
nebeské. 

('. 2. .str. 1X3. Měsíc kdysi byl mnohem níže a svítil tak silně jako 
slunce. Nic se proto na zemi nemohlo skrývati. Překážel jednou velice zené, 
která hledala úkryt s mužem svým, žena ve zlosti své poskvrnila měsíc lejnem^ 
aby tolik nesvítil. Odtud skvrny na měsíci a proto pak bůh měsíc vyzdvihl. 
Srv. H. Schmidt, Griech. Miirch., Sa^r. u. Volkslicder str. 133. 



99 

C 3. str. 184. Bohorodice zametala jednou v kostele, našla krásný 
blýskavý kamínek jako démant, a vzala jej do úst, aby ho neztratila. Z ne- 
nadání sletél archanděl Gabriel a řekl jí: > Marie, co déláš tu, co jsi se za- 
myslela, raduj se!« Polekána spolkla kamínek, který mela v ústech, i počala. 

(J. 4. » Očištění P. Marie. « Sv. Trifun posmíval se Marii, kde má dítě 
její otce, a proto zle se pořezal na vinohrade. Maric vrátila se tedy roz- 
mrzelá zlými pomluvami lidskými, ale tu všecka zvířata se sebrala a šla k ní, 
aby ji udobřila, aby nedbala lidských řečí, konečně pak mateřská láska ^áby 
k jejímu mláděti ji obměkčila, tak že se opět ujala božského dítěte, nakrmila 
je a druhý den se vydala do kostela. 

Str. IScS. Č 1. »Kříž Kristův, císař Konstantin a císařovna Helena. « 
Křiž Kristův donesen do cis. pokladny l!ařihradské za Konstantina, byl tam 
az do novější doby, a pokud tam byl, rostla moc říše, i když se stala tu- 
reckou; až když kříž ten byl darován ruskému carovi, od té doby ruská pokladna 
roste a říše ruská se rozšiřuje, ale turecká říše slábne, chudne a upadává. 

Pohádky z rodinného a společenského života. Str. 194. č. 1. >Cár 
a věrná žena«. Genoveťa. Srv. Zcitschrift. f. vj^l. Lit.-Gesch. N. F. V. 2G0. 

Str. 195 si. Č. 2. atd. různé anekdoty, jako ku př. o zloději, který sám 
mimovolně se vyzradil; hledá se zloděj, který ukradl úly; jest to ten, kterému 
sedí včela na čepici; zloděj sáhl si rukou na čepici, aby včelu zahnal. Srv. 
R. trad. pop. IV. str. 52 si. R. Basset Contes pop. berbcrcs str. 31. č. 15. 

Str. 201 si. č. 2. Žárlivý muž uzavírá ženu svou před celým světem; 
milenec podzemní chodbou zvlášť vykopanou ji navštěvuje a konečně si ji 
vezme za ženu. Srv stř. blh. pověst o trojanské historii. Archiv, f. slav. Phil. 
VII, 84 si. Eug. Prym a Alb. Socin Der neuaram. Dialekt II., str. 37 si., 
Mark Lidzbarski, Geschichtcn aus neuaramaeischcn Handschriften str. 229 si 

Str. 204 — 209. Místní a historické tradice. Str. 205. Marko kraljcvič 
spí v jeskyni na nějakém vzdáleném ostrově, až šavle jeho vyleze ze skály, 
přijde si pro svou říši. Srv. Máchal Bohatýr. epos. slov. str. 115. Náleží 
k versím o spících rytířích, Blanických. Kulda III, 20S si.; Slov. Pohíady lš93 
str. 170. Václavek, Valašské poh. a pov. 1S94 str. 122 sl. Wisla X., 315 si. 
Zbiór wiad. antrop. XIII. odd. 3. st. 35, 37. Mater. antri)p.-archo(^I. i ctno^r, 
I. část 2, str. 255 sl. č. 2, 3. Revue des trad. po]). VII. str. 492. 

Str. 209—212. Bajky (apolo<^ry). 

Č. 1. Liška učinila reka cárským zetěm. Jinde též kocour, .^rv. CrMijm. 
3a HEp. yMOTBop. XI., odd. 3., str. 120. sl. Sapkarcv, (.Mopii. um rap. iiaj>. 
VMOTBOp. IX., str. 396 sl. č. 242. Krauss, Saij. Miirch. der Siid.slavt-n I., 
č. 24, 25. Legrand, Contes pop. '^rccs. str. 15 sl. Gunzcnbach, Sizil. M. II., 59. 
AeaiiacbeDii P. iiap. ci:. 1\^, ,52 sl. č. lo, 11; ríijomínicoin. ('K;i:ncii ii ii|)ť,x. 
Ca3tap. iq), č. 15. Po^iaiioin. llli.in|). Cn. llf., str 219 sl. č. 33, 34, 35, :»í3, 
PyA'iOHKO lOacHop. eic. I str. .32 sl. r. is, 19. Mynniu-i.in Tpxui.i II., 204 sl. 
UleflHi., MaTop. ctnťpn-.íaii. i:p. č. Š, 5s, 7)^), dliiíski, Bajarz. pol. III., 
144 sl., 149 sl. (Y)OpH. MUTí-p. i;ai;i:ji:;. XIV., odd. 2 str. 16-1 sl.; XÍ.X, 

T* 



100 

odd. 2., str. 71 si. RadlofT, Turk. Stámme Siid.-Sibir. 1., 271 si. Schneller M. 
Wálschtirol 122 si. Maře Monnier Contes pop. en Itálie str. 254 si. Revue 
des trad. popul. I., 184; IX., 40, 53, 95. Ul. Jahn, VM. Pommem Riigen 
L, č. 38, str. 209 si. Haltrich DVM Siebenbúrg. č. 13. a j. 

Str. 211 si. č. 2 >Vlk, liška, medvěd, pes, kočka a kachna. « Starý 
pes pastýři svému ukazuje, že jest ještě užitečný, obelstí vlka, zve ho na 
svatbu, pak válka mezi vojskem vlkovým (medvědi, lišky, zajíci) a vojskem 
psovým (kočka i kachna). Srv. Archiv XIX., 249 si., 257 k Šejnově sbírce 
č. 11, 121, 122. 

Pohádky fantastické a žertovné (str. 212—223). 

Str. 212. »0 jednom, který rozumněl řeči všech zvířat.* Ovčák vy- 
svobodil hada z ohně, byl za to obdařen znalostí řečí zvířecích, pod. jako 
v Erben. Slov. čít. str. 222 si (bulh.), Šapkarev, C6opii. ot-b nap. yMOTBop. 
IX., str. 306, 321, 377. ByK Ct. Kapaj(^Hk Cpn. nap. npnnoB. č. 3 str. 10 
a j. Ženina zvědavost jest vzbuzena konáním mužovým; kohout naučí muže, 
jak by mohl ženu uspokojiti. 

Str. 215. >Otec, dcera i matka. « Macecha vypudí pastorku, otec ji 
zavede do lesa, medvěd se děvčete ujme, má tam dva stoly samy dávající 
jídla; otec dceru navštíví, vyprosí si menší stolek. Verse nedokončená. 

Str. 216. >Cařice v útrobách sumce a jehně.< Jest to asi pokažená 
verse pohádky o královně utopené zlou žárlivou tchýní neb jinou ženou 
a o jejím bratříčkovi v beránka proměněném, který ji vysvobodí. Srv. Něm- 
cová, Slov. poh. a pov. II. 17 si.; Wisla 1894, 237 si. 799. PoManoBt Etjop. 
('/). III., 267. XyAflKoirB BciiiKop. ck. II., S6. Dowojna Sylwestrowicz Pod. 
žmujdz. I., 43 si. Chalatianz Armén M. str. 2 si OcTpovMOBt CapTLi II., 97 si. a j. 

Str. 217. »Pop chce se oženiti se dcerou svou*. Dala si od otce zhoto- 
viti skříií, » která sama jde a sama mluví*; v té dovezl si ji princ domů. 
Srv, jKmc i Ctobo 1895 ses. 3 str. 375 si. č. 9, 10. (.'óopiiHiCB Marep. 
IxaBKaa. XV., odd. 2., str. 118 si. XIX., odd. 2, str. 172 si. XyAHKOBt BejiBKop. 
CK. II. č. 54. Šapkarev, C6opH. otb nap. yMOTBOp. IX., 522 si. Dozon Contes 
albanais č. 6 str. 41 si. Stejně jako v albánské versi ve sbírce Šapkareva ukládá 
o život dětí dceřiných vlastní otec ženy princovy, pod. v Cóupii. Marep. KaBKas. 
XVIII., odd. 3., str. 42 si. zamítnutý ženich. 

Str. 219 č. 4. »Dva bratři a člověk železný.* Kam střela zapadne, 
tam najdou dva bratři nevěstu, staršímu zapadla do cárského paláce, dostal 
cárskou princeznu; mladšímu zapadla do bahna, dostal žábu. Srv. nahoře str. 95 
k Artin Pacha Contes popul de la Vallée du Nil č. 6 

Str. 219, č. 5. » Vdova a slunce.* Žena šla se ptat slunce, proč dcery 
její se nevdávají. Na cestě ukládají jí otázky ríizné řeka, had i jabloň. Dcery 
.se nevdávají, poněvadž vstávají teprve, když slunce hřeje, neučesané, nepo- 
křižují se, nemají tedy jeho požehnání. 

Str. 220 si. > Hoch a drakové, c Rybář chytil rybku, rozdělil ji na devět 
kousků, dva zasadil — vyrostla dvě kopí, dva dal kobyle, dva čubce, dva 



101 

ženě a jeden sobě: zrodila se dvojčata hříbata, dvě štěňata a dva chlapci, 
větší a menší. ^lenší hoch pobije nejdříve tříhlavou lamii, která zadržovala 
vodu, pak čtyřhlavou lamii [>omocí bratrovou — z kopí jeho doma zaraženého 
tekla krev a oznámila velké nebezpečí rekovo — osvobodil tři princezny 
královské od lamie. 

Str. 223. »Děvče, které si vzalo mrtvého muže«. Zcela téměř podobná 
egyptské pohádce Artin Pacha Contes pop. de la Vallóe du Nil. č. 3. viz na- 
hoře str. 94 CÓopn. mhu. III., 3, str. 238 si. y. Polwka, 

Jos. L. Holuby: Pozveš ti a rozprdvoČky z Bošáckej doliny. Z úst Fudu 
prepísal — (Slovenské Pohfady 1S96 seš. 4-7). Také ve zvláštním otisku. 

Známý a sympathický tento sběratel tradic lidu slovenského sdělil veřej- 
ností opět několik pověstí a rozprávek z úst lidu věrně zapsaných. Promluvíme 
o nich podrobněji, doufajíce, Že tím nejen upozorníme širší kruhy na tyto 
tradice, než též, že snad ctihodného folkloristu slovenského přimějeme k rych- 
lejšímu sdělení bohatých jeho zásob. Sbírky Dobšinského mají tu vadu, že 
nepodávají zvláště verse z různých krajin slovenských, neŽ že spojily verse 
z různých krajin sebrané v jednu pohádku, a tím velice stížily vědecké studium 
tradic slovenských: nevíme, jak která pohádka se vypravuje na východě, jak 
na západě, jak na hranicích slovensko-maloruských atd. Jest toho nevyhnutelná 
potřeba, aby se tradice lidové zapisovaly a vydávaly přesně dle vypravování 
lidu v každé krajině, v každé vesničce zvláště. To činí nyní po drahnou dobu 
vlastně jen p. Joz. L. I loluby . Kéž najde hojné stejně horlivých následovníků. 
Máme jen ještě prosbu, aby příště bylo u každé pohádky také zaznamenáno 
jméno vypravovatelovo, jeho stáří, jeho postavení, umí-li čísti i psáti, tak jak 
jest to ku př. ustáleno ve sbírkách polských, maloruských, vclkoruských atd. 

Str. 210 si. Kristus Pan a Petr pri radosti.* Sv. Petr šel radŠi do 
hospody k radosti, než na pohřeb k žalosti. Tam zbit i když ležel na peci 
před Kristem, i když za Kristem. Srv. Dobšinský, Slov. po v. IV., 37. Hrašo, 
Vypravování babič. 83. .ItToiiiich iicTop. *mi.ioji. oCm. iiuiíop<)cf. yiinn. lil., 
str. 182 si. Fr. S. Krauss Sag. Miir. Súdslav. II., č. CO. Mitth. litau. litter. 
Gcs. II., 258 si. KieBCKan CTapiimi 1S94 únor, llleilin* ^lirrop. ctiH^p.-Luiií. 
Kp. II., č. 216. /loópoBOJbOKÍň Cmo.1. i A), I., str. 307. Dowojna Sylwcstrowicz 
Pod. Žmujdzkíe I., 47 si. 

Str. 21. *Zakliaty štiiivic< straší každ<ni noc v hostinci, osvobozen, 
když mu byla celá hlava oholena. Srv. Míin>Kvpa CKa:jKn str. 142. Dowojna 
Sylwcstrowicz 1., 204 si., 11. 262 si. Hartsch Sag. Miir. Mcklenburg 1., str. 220, 
Fr. S. Krauss SMSiidslav. I. str. 239. 

Str. 212 si. ^Kovdčka hosorka< obracela tovaryše v koně a Jezdila na 
něm do sněmu čarodějnického ; potom jednou obrátil ji tovaryš v koně a při- 
koval jí podkovy na přední nohy-rucc. Srv. rpiiiiuoHK«í, Ivruorpíw-. MuTt-p. I., 
str. 285, II., č. 88, Pcoianoirb lilLiop. (;«"». IV., 116. /luňjiiHiu.iLCKii^ 1., str. 
130 si. Fr. S. Krauss II., č. 75. Tpeft.aan,vi»., .Ijitmiiickíii oi:. č. 87, 91, Hartsch 
I., 121, 125. Schneller Miir. Wiilschtirol str. TI si. Oriont und Occidcnt II., 321. 



r< 



102 

Str. 214 si. *Muz v éenskej robote.* Srv. MaiiHcypa str. 77 si. ^y6iiHCKÍa 
TpyAW II., str. 528. IIIefíHii II., č. 103. Chelchowski Powiešci i opow. Przasn. 
II., str. 56 si. 

Str. 217 si. >0 mládenci^ který psotu kupoval,* Pocestný mu poradil, 
ať skočí do vody, na jejím dně najde psotu; pocestný mu všecko odnesl, 
šaty i s penězi a potravinami. Srv. ^lyÓiiHCKÍň II., str. 510 č. 11; str. 623 
č. 92, str. 627 č. 94; str. 636 č. 97. Ciszewski Krakowiacy I. č. 154. 

Str. 219 si. >JIlupý Janik (Popelvdr)<, Nejmladší synek jde do světa 
hledat služby, vysvobodí zvířata, hada, kočku i psíka od jich mučitelů. Srv. 
Kolberg Lud. III., str. 139 si. č. 12. ETiiorpa«i». 3()ipnHK I., str. 13 si., č. 5 
Zbomik za nar. život i obič. južnih Slavena I., 124 si. lUaiiKapcHi* C6opn. nap. 
yMOTBop. IX., str. 540 si. Archiv f. Litteraturgesch. XII., 145. OcrpovMoni. 
CapTM II., 28 si., 130 si. B. Julg Miirchen Siddhi-Kur str. 110 si a j. Od 
krále hadů vyprosí si za odměnu staré hodiny, mající takovou moc »že keď 
ich pohladíš: čokolVek si zažiadaš, všetko ti tie hodiny dajú a vykonajú.* 
Srv Lud II., str. 56 si. ILIaiiKapeBT* Btjirap. iipiiKacKii str. 45 si. a j. Po- 
dobně zjeví se ve velkoruské pohádce u Chudjakova I., str. 81 všecko, když 
rek lehce uhodí o zlaté hodiny. Těmito hodinami dal si rek vystavěti nádherný 
zámek, posílá pak otce ke králi, že prosí o ruku jeho dcery. Mladá žena vy- 
zvěděla, odkud Popelvár vše to má, ukradla mu v noci ty hodiny, a jimi dala 
si vystavěti uprostřed moře krásný zámek. Pomocí kočky a psa dostal Popelvár 
zase divutvorné hodiny, jimi dal rozbořiti zámek uprostřed moře vystavěný 
a potopiti se vším do hlubin mořských, vrátil se s nimi domů i žil pak 
u velkém bohatství a slávě. Srv. C6oj>n. iicT.-«Mi.iojior. o6m. XapbKOB. VI., 
163 si. PoManoiri, III, 348 si. ^T,oOponojíi>cKÍfi I., 607 si. Illeiiirb II, č. 9, 
Zbi<')r wiad. antrop. XVI, odd. 2, str. 44. (MopHiiKii .la nap. ysioTBop. I, 
odd 3, str. 139 a j. v. 

(Seš. V.), str 258. ^S///;/ přinesena člověkem do hospody, kde jednoho 
usmrtila, a opět přinesena zpět. Podobná odjinud sdělena v Slov. Poh. XVI. 
str. 376. Vv. S. Krauss II., č. 94. 

Str 259 si. »Sj'ro7ý kosto/.* Kocourkoviny. Vystavěli si v jedné vesnici 
kostel ze sýra, neboť měli toho nadbytek Zapomněli nadělati oken. Chytají 
světlo sluneční a vnášejí je do kostela. Datel prozobal díru, poletoval po kostele, 
chytají ho »pánbožka«, uletěl; hledají ho v lese na velkém suchém buku. 
Nemohli s řebříkem do lesa, nenesli ho »koncom po předku, ale na kříž pře- 
ložený « Konečně se dostali s řebříkem k onomu buku, řebřík byl krátký 
»na hornom konci řebříka chlap na chlapa povstávajú a ten naj vyšší vtáka* 
z diery vybcrie.« Chtěl do té díry nahlédnouti též nejspodnější, pozdvihl hlavu, 
nohy se mu sesmykly, spadl dolů a všickni, kteří stáli na jeho plecích jeden 
nad druhým atd. To připomíná známou anekdotu, jak měřili hloubku studně, 
srv. R. trad. pop. II., 27S si.; XI, 649; M. IJdzbarski (icschichten aus neuaram. 
Hss. str. 72. TpníPUMiKo líriiorpa«i>. Marq). II. str. 221. 



Str. 261. •Cigtiň t^š^á/om.< Sedlák snědl jednou u žida dvč vejce, 
po sedmi letech napomenut, aby dluh zaplatil; má zaplatiti 100 zlatých, neboť 
2 těch dvou vajec byly by se vylíhly dvě slepice, ty by za rok nanesly aspoň 
100 vajec, z téch by bylo 100 slepic atd. Pod. ku př. Dowojna Sylwestrowicz 
I., 470 si. Cikán ho obhajuje tím, že \zf\ hrách, aby ho mohl rozsívati, to 
co na mnoze odpovidá moudry hoch (Šalomoun). 

Str. 262. >Mňdrť duvča.* Počíná také touž žalobou o zaplacení sně- 
dených vajec. Otce svého hájí moudrá dívka. Zkrácená verse známé této 
látky. Srv. Národop. Sborník čslov. I., 142. Artin Pacha Cont. de la Vallée 
duNil č. 15. Mater, antrop.-archeol. i etno^jr. I, odd. 2, sir. 52 rimiPioiiKo 
II., str. 273 si. 

Str. 264. Pověs f o Marfdkovtj skcilc pri Tlťmianskoni Podhradí. C^hudobná 
iena nechala v lese sbírajíc dříví ležeti déčko své. Vzal si je stařeCek do 
skály, vychová je, po roce a£ zase přijde, nabízí žcné poklady. Podobné jinde 
víly Sebillot Contes des paysans et pccheurs str. 89, čarodějnice Karlowicz 
Pod. lit. č. 71. Tpeft.iaHAT» č. 7. Dowojna Sylwestrowicz 1 , 40 si. Andrcjanoft' 
Lettische Mar. str. 43 si. Rtrad. pop. VIII., 212 si.. 

Str. 265 si >Dicvka a Mrtvý, n^ Děvčata scházela se na hřbitove zpívat 
»Hoja Dunďa«, zdržela se do půlnoci, tu se zjevila strašidla. Srdnatá dívka 
jedna strhla jednomu strašidlu širák s hlavy a utekla s ním élomů. Nebožtík 
pro širák přišel. Podobně jinde pro noční čepec, rubáš: Rtrad pop. XI., 145. 
3th. 06o3p. XXIX. — XXX. str. 139 si. \Hiuiacbeni. P. nap. ck. V., str. 140 si., 
č. 30. Bartsch Már. Sag. Meklenbur^ I., L?23. Sebillot Cont. pop. dc la 1 1. 
Bret. str. 303. 

Str. 267. ^Beckozskc diťvkv v jánskn noc na cintcri.^ Dévče natrhlo 
v noci svatojanské na hřbitově nejen trav k čarování, než i trochu hlíny 
Z hrobu, a v té hlíně byly také kůstky z mrtvol. >('erný duch« si pro ně 
přišel. Srv. Václavek Valašské poh. a pov. str 110, č. 37, Strohal Urvat, 
nar. pripov. č. 43. Cosquin II, 76 si. R. trad. pop. IV, 457 si.; V. 5«ss 

(Seš. 6)# Str. 321. *Nťzdarenc ndnihnir.^ O třech šcplavých sestrách. 
Srv. ZsVVk. 1893, str. h^. Am rniueil 1S97, str. 121. Rado.stov 1., J50. 
IIIeAHnb II., č. 149, lInaiiimKÍň IJo.ioría. str. 200 č. 31. r])niPH'HK.» JI., č. 204. 

Str. 321 si. * Sprostý Jnro< spatřil spícího zajíce a budoval si luzné 
zámky vzdušné, co všecko si zaopatří, aŽ zajíce pnjdd, jako dévč(! nesoucí 
hrnec mléka na trh a p. Srv. Max Miiller Kssays III , str. 303 st., 536. Sláma 
Slezské pov. č. 22, rpiinMiíiiicn I. č. ISO /Ivíin: i (-jioiío kn. V., str. 179 si., 
č. 15. M. Lidzbarski str. 140 si. 

Str. 322 si. ^O chuduhnom^ ktorý šiti na J-lo/ia s palicon « Slípka nesoucí 
zlatá vejce, ubrousku prostři se, kyj samobij. Srv. Národoj). Sborník čslov. I., 
143 k pohádkám z Majorky č. 12. ZsVVk. VI , 162. 

Str. 324 si. * Hcckoz^ské bosorky.i. K<lo má stolec, na kterém od Lucie až 
do Štědrého večera dennč robí, a posadí se naň o jitřní v kostele, j)ozná všecky 
čarodějky v kostele přítomné. Srv. Václavek op. c. č. 35. Carodéjnice ho pro- 



/ 



104 

následují, chtějí ho utancovati. Jistými prostředky se uchrání, nemohou mu 
ubližovati. 

Str. 326 si. » Cigáňov sen. < Kdo nejkrásnější bude míti sen, sní zajíce. 
Stejné Václavek Poh. a pov. z morav. Valašska IIL, (1889) č. 1. Orient und 
Occident IIL, 191. Vernaleken Ósterr. KHM str. 214, Sutermeister KHM str 34. 
M Monnier Cont. pop. en Itálie str. 232. AeaHacbee-L P. eap. ck. II., str. 28; 
V. str. 7 si. CyMUOBT* PaaóopT* axnorpa*. xpy^oBi* PoMaiiosa str. 70. CÓcpn. 
Marep. KaHKa3. XVI , odd. 1 , str. 294 

Str. 328 si. * Čaroděj nik n^ učedníkem svým přemožen. Pod. Němcová 
Slov. poh. a pov. 11 , 3 si., Kolberg Lud. III., str. 136 si; XIV., 46 si Ciszewskt 
Krakowiacy I., č. 63. Zbiór wiad. do antropol. kraj. XVI. odd. 2, str. 68 si. 
Kulda II, č. 65, 82; IV., str. 65 si., Waldau Bohm. MB 116 si. Mullenhof 
SM Schleswig-Holstein str. 466 si. Próhl. M. f die Jugend str. 102. Grímm 
KHM č. 68 a j. 

(SeS. 7.) Str. 385 si. * Sirota* strýcem zaveden do hor, zabloudil do 
jakési jeskyně (do Macochy), ve které všecky stěny a kameny blyštěly jako 
světlo; nabral dva kameny — ryzí zlato do kapsy. Když vyšel, přišel k jakémusi 
pánovi, vychován a zbohatl. Strýc jako žebrák k němu zabloudil. J. Polivka, 



GKa3KB coópaHiiufl BOcnnTaHHBKaxH SaKaBKaacKott ynnTejibCROft 
eCHBiiapiii. (CÓopHHK^ MaxepiajíOB-B ajih onucanÍH MicTHOcreft ii lueMeii-b 
KaBKaaa. Bwn. XXI. Th^jihcb 1896, odděl. 2, str. 1 — 106). 

Č. 1. Bohatýr líasan. Tatarská pohádka (str. 1 — 8). Nejmladší syn, 
velký silák, osvobozuje z moci draka (divá) bratra i sestru, o jichž unesení 
se později z nářku matčina dověděl. Srv. AeanacbeBt P. nap. ck. II 159 si. Po- 
niiHCKift PyccK. nap. Kapr. I. str. 124 si. Dobšinský Slov. pov. VII , 75 si. Strohal 
Hrvat nar. pripov. I., č. 14. ByK Ot. Kapa^^h Cpn. nap. npHiioB. č. 5, 8 a j. v. 
Nevděčný bratr spícího osvoditele svého zabil. Rek oživen třemi holuby, ze 
kterých nejstarší byl anděl Gabriel. Když přišel domů, zabil zlého bratra svého. 
Připojují se reminiscence z látky o siláku v službách: král ho poslal do lesa» 
aby ho lítá zvěř roztrhla; silák chytil a zapřáhl dva lvy i vrátil se s nimi 
zpět. Šel pak do světa, na cestě připojili se k němu dva siláci Aga-Kerim, 
který vodou stříkal na mnoho verst, o Giil-Mamed, který lámal skály, když 
byli poznali jeho sílu. Na pustém místě vaří oběd střídavě, ostatní na lovu, 
stařeček půl lokte vysoký s bradou celý loket dlouhou oba soudruhy rekovy 
sbil; rek slezl za ním do studně, osvobodil odtamtud tři krasavice. Srv. CtíopH. 
MaTep. KauKaa. XIV, odd. 2 str. 128 si; XVIIT., odd. 3. str. 393 si. B. Jiilg 
Míir. Siddhi Kiir 66 si. OcTpoyMOui* (/aprti II., č. 26 str. 143 si. AeaHaci»eB'B 
P. nap. CK. V. str. 243 si. 3pj!enBeíÍH'L P. nap. ck. str. 127 si., ^oópoBOJiL- 
ťKÍft I., 410 si. IIIeflHx II., str. 86, 104 si.; PoMaiioBL IIL, 70 si. TpeftjaHA'^' 
str. 148 si, 156 si Weryho Pod. íotew. str. 18 si Dowojna Sylwestrowicz 
1., 6 si, 138 si, 354 si; II., 73 si AndrejanofT Lettische Már. str. 39 sl. 



Kolberg Lud VIII., 7ó si lesky I.id V., str. SO si. li. Jahn VMPommťm 
Rugen I., 112, 123, 360. Archiv í". slav. Phil V., sir, 27. Sutonncistor KllM 
str. 22, 62 Křes VI. i l^só' str. 1>0 si. Krauss \U v\ 139 Sobillot l.ittor 
oral. de la H. Bret. str. šl si. Contes dcs paysans et des |nVhoiirs sir. 142. 
Andrews Contes lijjures č. 40. Ó3 Schneller M. Walsohtirol sir. 113 si 
Mclusine I., 110 si. Rtradpop. II. 4v,>S si., r08 sK; IX., sir. 179 si. a j. 
Nejmladší z osvobozených tří krasavic řekla mu, jestli sc^udruliovv ho ne- 
vytáhnou, ať ráno dá pozor, budou zápasiti dva berani, černý a bílý; ať sko(>i 
na černého, ten ho hodí na bílého, a bílý beran vyhodí ho ven na bily 
svét. Rek se ale zmýlil, skočil na bílého berana, ten ho hodil na C^rrného 
berana, a tento shodil ho do říše podzemní. Srv. (V»opiT. .'.a nap. VMoruop. 
III., odd. 3. str. 206 si., 221 si. a j. Tam osvobodil opét princezku, na kterou 
došla řada býti obětována draku. Vynesen konečné na svétlo boií ptákem 
Roch, když jeho mláďata před krokodilem zachránil. Roch mu dal jo^té 
pírko, bude-li ho potřebovati, ať pírko podnese k ohni. PoruC^il mu přivésti 
koně, který ho mél donésti k zrádným soudruhům. 

Č. 2. *Cárťvič Aslan a ífiv.< Tatarská pohádka (str. S — 12) Nevérná 
matka zradí syna draku, milenci svému. Srv, RadlofT Tiirk. Stamme Siidsibiricns 
L, 1 str. 286 si. MvuiincKin II., 28") si. IVomnoin. III., 39, 66 si., (>9 si. 
Maii^Kvpa 34, 37 si. Weryho Pod. biaíorus. č. 4. Ky.iiiiiri. Www. o io>kho(V 
PycH. II, 51 si. Leskien & Brugmann Lit. M. č 12. Dobšinský Slov. pov. V., 
53 si. Zbiór wiad. antrop. V., odd. 3, str. 241. Wisía II, 17 si. rpiiiiMtMiiCíí I., č. 
157, 158. Č. Lid V. 7)62 si. Ul. Jahn I., 196 si., MuUonhof 410 si. IIIVr»hle KVM 
str. 117 si. Krcs V., 246 si. Strohal I.. 38 si. IIlaiiKupciri. C^opii. TrMiap. tmp. 
yMOTBop. IX, 406 si. 

C. 3, ^NevČrná iena a vcmd nevt^sta.^ Tatarská pohádka (str. 12 - 17). 
Šach Abbas slavný vládce Perská, zkoumá lásku i včrnost manželu Vyhro^.iijc 
napřed muži smrtí, nedá-li se rozvésti se svou ženou: muž rozhodné o(l<'|)řcl. 
Pak nabízí ženě svou ruku, a vyzývá ji, aby zabila mnžr svého, /ena lak néinila. 
Srv. rozSířené verse o zradé ženské, žena že jest ncjvétAí nepřítel mu/u v, vři nr)ší 
než žena jest pes. ETHorpa-K íNIoap. XXVIlJ. str. 117 si.; Pv.imíhi.o I., V.i. 
rpnHueHKO II., č. 65. Stumme, Tuni.sische Miir. li., str. 79 si. a j. ; srv. léž 
Crtopii. METep. KanKa:t. XVIII , odd. .'J, str. 69. Šach byl svédkcm zlo<'inu 
ženina, učinil na dveřích jejího domu znamení, a ráno poslal tam, aby zrna 
bjla k němu přivedena. Ale chytrá žena stejným znamením označila ílvéiV. 
všech domů v této části města, jako v rozšířených versích í> Tiii-.tniéin 
zloději. Nemohla tedy býti nalezena. Rozzuřen touto zradou a lstivostí vydal 
šach rozkaz, aby všecky ženy byly pobity, a táhl do války. I*í> 7 Ictcíh vrí^iiil 
se domfi, a shledal, že rozkaz jeho nebyl [jrovcdcn. I*roc, vysvčtliijc rnii ',tol#:tý 
stařec, otec jeho zástupce, a vypravuje na doklad toho, ží* jsou tc/ zř^ny v*'rní': 
a chrabré, jinou pověst o hrdinné dívce, ktrrá pomstila smrt zrnii ha sv''li'», 
vraha jeho zabila, hlavu jeho o náhrf^hck rozbila a sama sf pak nad luobrifi 
usmrtila. 



\ 




106 

Č. 4. * O dvou óratřích*. Tatarská pohádka (str. 18 — 26). Dva bratří 
vydali se do svéta, nejdříve stal se první, který se vydal na západ, králem, 
potom druhý, který se vydal na východ. Zvolili tam za krále toho, na kterého 
sedl pták pušténý náčelníky mésta. Pod. Cóopii. Maxep. Kaoicas. XX., odd. 2, 
str. 75. Radloff Tiirk. Stamme I., 6, str. 160, 'Jrnorpa*. Oóoap. XVIII. str. 187. 
C6opH. 3a Hap. yMOTKop. VI., odd. 3., str. 162. UlaiiKapenT* CÓopn. Ó-tjr. 
iiap. yM. IX., 446. — Umluvili se, jestli že jednomu se zrodí dcera, druhému syn, 
že déti jejich se vezmou. U východního krále zrodila se dcera, a když vzrostla, 
poslal bratru svému, králi západnímu, zprávu. Že má dceru už nevěstou, ať 
pošle syna. Ale západní král měl jen tři dcery, žádného syna, a vyzvání to 
ho hluboce dojalo. Vydala se tam nejmladší dcera jeho převlečena za jinocha, 
po mnohých těžkých bojích a rekovných skutcích bylo pohlaví její přeměněno 
v mužské, i tak uskutečnilo se přání obou otců. Srv. AnaA. A. H. Bccejoucicift 
Croissans-Crescens ii cpeAHeBtKOBWři .lereiíAU o iio.iOBofi 3ieTaMop*03t 1881. 
€6opH. Maxep. KaBKaa. XIX., odd. 2, str. 43 si. Dozon Cont. alban. č. 14. 
Cóopií. 3a nap. ysioTBop. XI , odd. 3, str. 145 si. Dowojna Sylwestrowicz II., 
str. 1 si. 

Č. 5. *Fatam chuďas** Tatarská pohádka (str. 27 — 51). Boháč velmi 
štědrý zvěděl, že jest jinde člověk ještě bohatší a ještě štědřejší. Boháč jde 
tam a chce zvěděti jeho historii. Ten mu slíbí ji vypravovati, vyzví-li historii 
jiného ještě muže, kováře Iskendcra. Rámcová povídka pod. jako OcTpoy3iou'i» 
(JapTM lí., Č. 12. Boháč chytil šat nejmladší ze tří holubic, dcer cárských, 
které každý rok přilétaly k jeho sestrám, a oženil se s ní. Srv. (íiíopn. Maxep 
KauKa3. XVI., odd. 1, str. 300 si., XVIII. odd. 3, str. 98 si.; XIX., odd. 2, 
str. 14 si. Kug. Prym a Socin Der neu-aram. Dialect 116 si. AeanacLeirL P. 
níip. ci:. V., str. 100 si. 109 si. Dp.ieiíiUíflin, str. 112 si, 145 si. Xvj/ikob-l 
!,, 62 si. PoManoirb III., 177. Py,viciiKO nap. lOHcnop. ck. I., 98 si. 
Mater, archcol.-antrop. i ctnograf. I. odd. 2, str. 75 si. Český Lid VI., 
196 si. a j. v. Žena mu zmizí, když proti jejímu příkazu obňal a políbil děcko 
své. Třetí povídka doličuje, že se nemá příliš věřiti v přátelství soudruhů, 
l)rohýřil s nimi jmění své, a ti ho pak více nechtěli znáti. Otcovský přítel 
posílá ho potom k nějakému sedmihlavému draku, který má dvě lampy, zlato- 
tvornou i stříbrotvornou (pokud hoří jasným světlem, leje se z jedné zlato, 
z druhé stříbro). Rek pronikl až k draku; když pochválil libou vůni keřů ne- 
prostupných, jimi byl propuštěn, když pochválil čistou, průzračnou vodu řeky 
krvavé, zmizela všecka voda, tak že mohl suchou nohou projíti; u sloupů 
uvázán na jedné straně netvor-pes, na druhé straně netvor-kůň, před prvním 
leželo seno, před druhým kousek masa, přeměnil seno i maso, i cesta mu 
uvolnéna Dále stály uprostřed cesty dvoje dvéře, jedny otevřeny, druhé zavřeny: 
prvé zavřel — druhé otevřel. Konečně ležely na cestě ještě dva koberce: 
jeden byl rozložen, druhý složen; složil první, rozložil druhý. Tam ve věži 
drakově našel krasavici, ulekl s ní na nelepším koni drakově. Koberce, 
dvéře, pes i kiiň, řeka i keře ho propustily, a marně ho honil drak. Podobně 



107 

pastorka v pustém lese opuštěná vyčistila strom, studánku, psa, pec atd., od 
čarodějnice hojně obdarována se vrací. Srv. lUeftirL II., č. 2S. XyAnKOBt II., 
64 si., 81 si., 84 si., .ItToiiHCfc iicTop.-*Hj. oí>m. HOBopocc. yiiiiiJ. III., 212 si. 
TpefljiaHAT* 265 si. Dobšinský Slov. pov. VI., 9 si. Kulda IV., 237. PvA^ieiiKo II., 
č. 19, 20. Wisía 1895, 539 si. B. Jiilg M. Siddhi Kiir 98 si. 

Č. 6. *Svatd ryba,* Tatarská pohádka (str. 51 — 56). Synek rybář 
pustil rybku nevídané krásy zpět do vody proti rozkazu svého otce. Ryba 
v podobě muže pomáhá svému ochránci a dobude pro něho královské prin- 
cezny, když ji byl zlého ducha jejího zbavil. Pod. CCiopii. Marep. KaBKas. XVIII., 
odd. 3, str. 72 si. Archiv f. slav. Phil. V., str. 42 si. Princezna tato ztratila 
schopnost mluviti, kdo ji z toho vyléčí, dostane ji za ženu. Srv. Benfey 
Pantschatantra I., 489. Oóopn. 3a nap. y3ioTBop. VI., odd. 3, str. 1G9 si. 
Méhisine I., str. 178 si. (Pendžab). l'l Jahn VM Pommcrn Rug. I., 87 si., 
236; Pineau Cont. pop. du Poitou č. 5 str. 35 si. Rybka — soudruh rekův 
vyléčí ji tím, že jejímu papouškovi vypravuje pohádky; ona s odpovědí pa- 
pouškovou nespokojena sama náležitě zodpoví otázku položenou vy pravova tělem. 
Príncezku dostane za ženu ten ze tří bratří, který po návratu svém se ukáže 
býti nejlepším: první nabyl daru poznávati, co se kdekoliv děje, druhý má 
koberec samolet, třetí zná lék, který i umírajícího vyléčí. Srv. Hahn Griech. 
alban. M. I., č. 47. Radostov I., str. 31. Cnopn. Marep. KauKaa. XII., odd. 1, 
str. 112 si. Fr. S. Krauss I., č. 32. Po druhé vypravuje, jak tesař vytesal 
lidskou figuru, krejčí ji oblékl a mulla modlitbami svými ji oživil; komu z nich 
patří tato dívka? Pod. Benfey Pantschatantra I., 489; Coupif. iwaTop. KauKua. 
XIX., odd. 2, str. 121 si. 

C. 7. *Z/atd rybka*. Tatarská pohádka. (Str. 57 — 60). Podobná jako č. 6. 
Vypravuje se jen pohádka druhá, a sice podušce, ne papouškovi. 

Č. 8. y/Iusejn bohatvr.n. Tatarská pohádka (str. 60 — 68). O zápasech 
pastucha-siláka se slavnými reky a o jeho výpravě do jiné země pro daň 
i královskou princezku. 

C 9. O dvou bratřich Sakunrci a Sakuratovi. Kirj^izská pohádka fstr. 6S 
až 76). Dva bratři zapuzeni macechou z domu otcovského. Mladší smrtelně 
zraněn hadem, zůstal ležeti, potom modlitbami poutníků oživen. Starší bratr 
přisel k jednomu městu, na které učinil útok netvor, drak požírající lidi. 
Rek pocházející z rodu královského znal mnoho jazyků, také jazyk draků, šel 
s kínžalem v ruce proti draku, ten se zastavil jako zkamenělý a lidským hlasem 
řekl, že nebude dále napadati na to město, když mu ročně budou občtovati 
po jednom jinochu i po jedné dívce. Rek stal se nástupcem krále toho kraje 
i po jeho smrti králem. Mladší bratr jeho také tam přišel, zašel do chaty, 
ve které váickni byli hlubokým zármutkem stížení, dcera jich měla býti oběto- 
vána draku. Rek se nabídne sám, že převlečen do šatů dívčích se k draku 
vydá. Drak ho spolkl, ale statečný jinoch kinžalem vnitřnosti jeho prořezal 
i rozřezal. Přišli velmožové královští, a když to viděli, mysleli, že děvče jen 
omráčené jest mrtvé, na rychlo je do nchluboké jámy zaryli, a ke králi se 



108 

vrátili s chlubnou zprávou, že draka zabili. Rodiče děvčete zachráněného našU 
jinocha, přijali ho za syna svého. Oni velmožové později se o tom všem do- 
věděli, a aby zakryli svou šalbu, prodali jinocha toho kupcům. Tito kupci 
na cestě své přišli k moři, aby ale měli bezpečnou plavbu, bylo třeba oběto- 
vati moři Člověka, chtěli jinocha toho přinésti v oběť; ten je však uprosiU 
a obětoval jen malíček svůj. Když dospěli do města, jinoch koupil jakousi 
bednu. Když ji otevřel, spatřil v ní nevídanou krasavici: ta mu přinese jen 
neštěstí, neboť každý, kdo ji uvidí, bude ji chtíti míti a zabije ho. Ať jí na- 
píše všecky své osudy a opět ji zavře do bedny. Kupci skutečně poznali 
tajemné zboží jinochovo, zmocnili se dívky a jeho shodili v bečce do more- 
Kupci dovezou krasavici ke králi Šakuratovi. Mladší bratr toho krále, Šakur, 
v oné bečce vyloven rybáři, doveden ke králi tamějšímu a přijat za vlastníha 
syna. Z listu, který měla krasavice s sebou, poznal Šakurat osudy bratrovy. 
Hledá ho, najdou se, vyhledají otce, naleznou ho u velké bídě. 

C. 10. > Bohatý r Ecemej, sj'n Ecejův.^ Balkarská pověst (str. 76 — 88). 
Mladý Ecemej mstí smrt otce svého a zabije jeho vraha. Střílejí na sebe, 
protivník jeho, Kuba, vrací se domů potřikráte celé tělo plné kulí — žena 
tře ho plátnem a kule padají z těla jako hrách. Mladý rek podlehl ránám, 
ale žena jeho protivníka smilovala se nad ním, také ho třela oním plátnem, 
a oživila ho. Obr Kuba může býti zabit jen černým nožem, který jest uzavřen 
v poslední dvadcáté bedně. Jinde obyčejně jest duše obrova ve vejci uscho- 
vaném daleko v holubu, ten v zajíci, ten ve vlku atd aneb jest na konci 
jehly, která jest ve vrabci, který jest v kleci, kterážto jest ve sloně v lese: 
CóupH. MaT. KauKaa. XIII., odd. 2, str. 317. 

Č. 11. ^Okřáli východniíH a západnim.<í^ Gruzinská pohádka (str. 88 
až 90). ^Moudrý chlapec řeší hádanky uložené králi západnímu králem východním. 

C. 13. ^Apptiran.* Gruzinská legenda (str. 91 — 95). Prométheus. Amiran 
proti rozkazu Ježíšovu snesl s nebe oheň. Srv. C6opH. Murep. KaBKaa. XII.,. 
38 si.; XIII, 34 si. Wlislocki M. S. der Armenier č. 24 str. 66. 

C. 14. y» Osídleni Tušinň v Alvani,* Tušinské podání (str. 95 — 96). 
Místní podání. Tušinové útočící na osadu tatarskou, oklamali Tatary tím, že 
koňům svým přikovali podkovy naopak. 

C. 15. >Krii/-pastuc/i.€ Arménská legenda (str. 96 — 98). Spor spravedlivě 
rozřeší jen král pastýřů. Vlastní král jemu ustupuje svůj trůn, nový zaujme 
jej teprve, když ho oslepí. Srv. PoMaHOBT, IV., str. 186 si. č. 46. 

r. 19. *Tři naučeni.* Řecká pohádka (str. 104 — 106). Srv. Národop. 
Sbor. čsl. II., 96 k Artin Pacha ('ont. pop. de la Valléc du Nil č. 9. CÓopi'. 
Maxep. KaRi:a:í. XVIII., odd. 3. str 91 si. č. 5. OcTpoy.MOBT» (/apTLi II., 139' 
si. č. 24. ZsVVk. VI., 169 si. .7. Polívka, 




109 

IIbehx 4^paiIK0« Upumnama sa eduopoui u nehnuiímh óz,napcKH 
^apuaHmz. (Cóopn. miih. XHI., odd. 1, str. 570 — 620). Co-mih 1896. 

V první části studie teto rozbírá se známá parabola o jednorožci a o člo- 
včku v studni, v románu »Barlaam a Joasafat«, ukazuje se jakožto nepochybný 
její původ indický a že v původní indické versi byl místo jednorožce slon, 
teprve řecký vzdělavatel románu toho nahradil slona bájeslovným zvířetem, 
jednorožcem, persko-arabskc pak verse lvem. Evropské verse charakterisovány 
jsou celkem zběžně, neboť se všechny prý zakládají na řccko-Iatinském zpra- 
covám'. Pozornosti zasluhovala arménská verse z Bukoviny, odchylující se 
jmenovitě výkladem svým. (H. v. Wlislocki Márchen u. Sagen der Hukowinacr 
und Siebenbiirger Armenier str. 133 si. č. 47). V cirk. slov. literatuře známo 
jest v hojných rukopisech, zvláště ruských, se nalézající samostatné zpracování 
její pod nadpisem ^iipHT^a o r)oraTMXi»'*, a původ jeho označuje se přídavkem 
^OTTi KHnri» tfoJirapcKHXT.''. Rozboru této zajímavé památky cirk. slov. písem- 
nictví věnována jest druhá, větši část práce p. Frankovy. Řeší otázku o jejím 
původu: poukazovalo se na shodný odstavec v srbské Alexandreidě i v novo- 
řecké redakci toho románu, ale pro tuto otázku neznamená to téměř nic, 
neboť sestavovatel řeckého textu Alexandreidy, který byl předlohou novo- 
řeckému i srb. vzdělání, neznal tohoto textu, než jiný obyčejné parabole 
o jednorožci bližší. Jest mnohem pravdě podobnější, že toto samostatné zpra- 
cování vzniklo na půdě jihoslovanské pod vlivem jakési ústní tradice, a že 
byla mu dána určitá tendence, bogomilská, mělo sloužiti bogomilské propa- 
<(andě, vzniklo tedy v kruzích bogomilských nejspíše v prvních dobách cirk. 
slov. písemnictví. P-n. 



B. A« I2.10yCTOII. Ilapodni KíhiKu via auKíÓKU^ hi.r naHÓpieKu mu 
nepeMinu. 3 aurjiiAcicoi mouh iiopojiO/Kiin A. KpiiMCbiciifi. .'liiuiu. ISUG, str. 1S3. — 
Rec. 3an. IIIeBU. XVI., biblioí^^r. 25 si. Lud. III.. 176 si. 

Přeloženy v knize této úvod knihy \V. A. ('loustona »l*()pular talcs ainl 
fictions« (1887) a téhož stať o arabské povésti o Antarovi. V překlade 
dra. Iv. Franka mimo to přiloženy: úvod sbírky »L('s contcs populaircs dc 
FEgypte anciennc« (ISSO), .Pohádka o dvou bralřích* z této sbírky a po- 
jednání o ní od E. Cosquina. Krátké resumé pojednání ('kmstonova od A. Krym- 
ského a obšírný rejstřík uzavírají vítanou tuto knížku. K pojednání ( lousto- 
novu přičinili A. Krymskyj a Iv. lYanko hojné poznámky, ve ktrrýcli odkazují 
jmenovitě na příslušné práte slovanské a někdy též vytýkají své mínéní od 
Cloustonova odchylné. P-u. 



A. M. •l0»0;i,Sl. Pijrrh'ih únunnt.ijnuih .ntWT,. Oiií.iri, i:pIlTIII.'» nijójin- 

rpa*i!HecKaro oCKíopa rpy.ioiri, no j»ycc];«»M\ nMraTi,iiK;.i;.»My .iiioi-y. Iiii-ui, isyó. 
Str. VI. a 23G. 



r 



110 

• 

Kniha se rozpadává ve 3 hlavní části: V 1. části > Ruský bohatýrský 
epos v ohledu historicko-literárním« podávají se nejdříve některé všeobecnější 
poznámky o epické poesii ruské, o terminu » bylina «, o jménu reků epických 
„BHTH.ii,'^, ^óoraTbipb", „nojeHHua", o bohatýrech, jmenovitě o Iljovi, připo- 
mínaných v starých letopisech, dále pak podává se přehled starých zápisů 
epických písní od XVII. v. a konečné jich sbírek a vydání v XIX. v. Část 2. 
» ruský bohatýrský epos v ohledu ethnografickém* obsahuje dále ještě úvahy 
o vnější formě bylin, o jich poměru k balladě i pohádce a p. V 3. konečně 
části > Ruský bohatýrský epos a nenáhlé objasnění jeho rázu a původu* podán 
dosti podrobný přehled jak názorů spisovatelů XVIII. v. a též 1. pol. XIX. v. 
na byliny a jich literární význam, tak obzvláště všech vědeckých rozborů 
ruské epiky se strany ruských učenců od let 60tých až do doby nejnovější; 
mínění vyslovená ruskými učenci v obsáhlých někdy monografiích nesdélují se 
u všech se stejnou důkladností, i seskupení badatelů ruské epiky mohlo býti 
snad Částečně jinaké. Práce neruských učenců o ruské epice Rambaud, Wollnera 
i Máchala připomínají se krátce v dodatku; jen práce V. Jagičova uvozuje se 
v přehledu domácího ruského studia, neboť měla na postup tohoto značný 
vliv. — Všeobecně vřele uvítán bude bibliografický ukazatel všech vydání^ 
jakož i studií o ruské epice vydaných od počátku tohoto století. P-a. 



Bc. O. MifJiJiepi*. BhUíUHhi oGz Hftautb rocmunoM^ chinrb (JKMUlTp. 
1K96, aiip. 276—306). 

Ref. 3aii. To nap. Í3i. lIIeiiueiiKa XVII. bibliogr. str. 4 si. 

Ivan Gostinyj syn, v ruské epice rek málo významný a nevalně popu- 
lární, vítězí v nevelkém počtů bylin na závodech kn. Vladimíra se svým zá- 
zračným koněm; v jiných bylinách jmenuje se tak kupecký synek, který veškeré 
jmění matky svc promrhal a jest pak prodán matkou cizím kupcům, aby 
takto matka přece měla jakési prostředky k živobytí. Akademik A. N. Vese- 
lovskij spojil úže oba tyto sujety v jeden celek, sestrojil původní obsáhlejší 
bylinu o tomto rekovi a dovozoval souvislost její se stfranc. básní o Heraklovi, 
původ pak její hledal v tradici byzantské. Prof. Vs. Miller opírá se těmto 
vývodům, ukazuje, že to jsou dva sujety úplné samostatné, v druhém nahodile 
dostal kupecký synek totéž jméno, jaké měl rek prvního. Složeny byly pak 
obě byliny dle vývodů Vs. Millera na severu ruském asi v XV. — XVI. v.» 
nemohou se nikterak připisovati jižnímu Rusku a době domongolské. P-a. 



Be. O. Mll.iaťpiÝ, Onno.iocKn Kt.iutfKo-tío.thiHCKfr.rTj cKa^aHÍu <J6 
cooj)( MefíHhi.rr, Ghtjutu(i.n,. ýRMIIIIp. 1S96. ses. 6. str. 280 — 326. 

Ref. i^ainicKH iiayK*. tob. ím. JIIoiíMemcu XIII., bibliogr. str. 7. 

Ohlasy, sledy a zbytky haličsko-volynských pověstí epických shledává. 
spi.*í. hlavně a především v příjezdu Djuka Stč]janoviče do Kyjeva; že prvotní 



111 

p{seň tato byla složena v Haliči a pozdéji byla přenesena do Kyjeva, dovozoval 
již akad. A. N. Veselovskij; tímto učencem a jinými dokazován cizí pramen 
obsahu jejího, souvislost její s pověstí v středověké literatuře západní-latinské 
a východní, řecko-slovanské velmi rozšířenou a populární, s pověstí totiž o cárství 
indickém, s t. ř. posláním presbytera Jana, ovšem nebyla pověst pramenem 
písně této na ruské půdě, než základem písně byla pověst vyvinuvší se na 
půdé byzantské asi v XII. v. Na základě hojných důvodů historických a kul- 
turních dovozuje prof. Vs. Miller, že prototyp nynější byliny o Djukovi složen 
byl ke konci XI 1. neb poč. XllI. v. na Haličsko- Voly nské Rusi. Haličsko- 
volynského původu jest též soupeř Djukiiv Čurilo Plenkovič, dále pověst 
o Michailu Potoku Ivanoviči, a spis. spojuje reka tohoto úže s bulh. lej:;endárním 
Michailem z Potuky, nač narazil rovněž již akad. *\. N. Veselovskij; a sice 
náleží prototyp předpokládané haličské pověsti o Michailu Potokovi do poč. 
XIII. v. Konečně ohlasy haličsko-volynskc shledává spis. ještě v bylině o*Du- 
najovi dobývajícím nevěstu pro kn. Vladimíra, ne > starého* kyjcvského, než 
vladimiro-volynského Vladimíra Vasiljkoviče; s jistou pravděpodobností možno 
stotožňovati epickou tuto postavu s historickou osobností, s vojvodou Dunajem, 
vojenským i diplomatickým zástupcem jmenovaného knížete ke konci XIII. stol. 
Vs. Miller opírá se vývodům prof. Chalanského o staroněmeckém původu jako 
samého reka Dunaje tak i pověsti s jeho jménem spojené, vliv analogických 
povésti západních, německých, ale naprosto nevylučuje. Iv. Ždanov rozebral 
jeStě haličsko-volynské ohlasy v bylinách o Romanu Haličském. Skvělá doba 
haličsko- volynské země v XII. — XIIT. v. zanechala tímto zi>ůsobem ne nepatrné 
sledy ještě v epické poesii ruské. /*-a. 



Bc. O. Mlf.lJlcpi*. BbuniHn o />anihiih: IIohkht,. ('óopmiiCL oúin. 
.noTniTejieřl pocc. lmoiíoc-hoctii iia 1S96 ru.vi*. Moskva 1X96, str. .'US— :i71. 

Ref. 3íiii. HavK. Touaj). ÍMrnii lll(;}í'ieiii;a XVII., biblioj^r. str. 4 si. 

Rozbírají se zapsané Iíilfcrdin<;c'm, Rybnikovcm a j. verse cpickc písnú 
o Batyovi, o vpádu tatarském, klade se a zodpovídá se otázka, pokud a jak 
došly hrůzy vpádu tatarského v 1. pol. XIII. v. ohlasu v ej)ice ruské, a kterou 
měrou reminiscence starých písní se zachovaly v bylině zapsané na ruském 
severu v XIX. stol. Dovozuje se, že známé verse byliny této i)ředpí)kládají 
jakési písně starší. Ze staré písné historické zachoval se jen úvod, vstup 
byliny, a pak některá jména epická, která byla později udělována osobám 
jiným. Sledy starých písní o osudných událostech r. 1237 — 1240 spatřuje 
spis. jmenovitě v st.-rus. pověsti o út(;ku vojska Hatyova na Rjazan; autor 
této dle vývodů prof. Millera na základě písné národní vypravuje, jak tatarský 
dobyvatel dal zabiti vyslaného k nému knížete J hcodora, že nechtěl mu uka- 
zovati ženu svou, a tato jménem h^upraxia obdrževši zprávu o smrti mužově, 
spolu se synkem svým se svrhia s paláce svého — podle ní pojmenována 
byla v epických písních žena kn. Vladimíra — mimo to pak ještě í) vítězném 



á 



112 

útoku chrabrého rjazanského velmože Eupatia Kolovrata na vojsko tatarské. 
Byly to písně historické složené v lidu samém aneb v řadách družiny knížecí 
brzy po události aneb dle ústních tradic. Písní o hrůzách a zkázách vpádu 
tatarského nejspíše nebylo, leč jen jednotlivé písně oslavující jednotlivé hrdinské 
■a vítězné skutky válečné proti Tatarům. Bylina o Batyovi složena poněkud 
později, kdy památka hrůz a běd tatarských byla již značně vybledla, kdy 
Tatare nebyli více tou silnou, nepřemožitelnou mocí, před kterou všecka Rus se 
třásla, asi v XVI. — XVII. v. a sice professionalními pěvci, skladateli. P-a. 



Felix R. von Luschan: Beitráge zur Volkerkunde der deutschcn 
Schutzgebiete. Erw^eiterte